Těším se na únor a na homosexuály

Těšila jsem se, že únor bude volnější.

A dneska 6.2. to snad už bude pravda a navíc nám pozítří v sobotu odpadla škola a mám volno!

Od konce srpna do konce ledna je to u mě pracovně nejhustší. Odevzdání projektových zpráv za rok 2019 na konci ledna vypadalo, že bude celkem v pohodě, protože mám svůj podíl práce s týdenním předstihem, ale ne, ještě další věci a změny se objevily, naše nová ekonomka odchází po zkušební době, takže jsem musela jít na úřad osobně já odevzdat papíry, do toho vyplnit online formulář, ke kterému mi podklady poslali na poslední chvíli. Pátek posledního ledna. No a hádejte! Ťukla jsem v tom online formuláři na nějaké tlačítko, ono to nereagovalo, tak jsem ťukla znovu, jenže mezitím se nová stránka už načetla a já ťukla omylem na velký zelený nápis „Odeslat zprávu.“ Předčasně. Neměla jsem tam nahrané soubory s účetními doklady. No tak v nejhorším by to šlo nechat být, při vyhodnocování by přišli na to, že něco chybí, a vyžádali by si to dodatečně. Leč já si zanadávala, zasmála se, zavolala někam nějaké paní ředitelce, ta mi dala kontakt na ajťáka, ten formulář opět otevřel, já tam nahrála potřebné soubory a odeslala to už naostro a snad komplet. Šéfovi a našim ekonomům to vyprávět nebudu. Leda kdybychom se spolu opili na flámu.

Jéje a teď jsem si vzpomněla, že ještě v únoru máme jednu zprávu odeslat a o dva projekty ještě zažádat. No tak dobře, tak v červenci budu mít zase volněji.

A mě to baví. A učím se vlámsky (Duolongo Dutch learners) už 78 dní v kuse. A Flámové to oceňují. A ten nejkrásnější Flám mi poslal ještě další stránku se spoustou krátkých výukových videí, ke kterým jsou kontrolní otázky. Mně je jedno, že nejkrásnější a nejmilejší a nejhebčí Flám je homosexuál, já je mám nějak ráda. Bezpečný vztah a tak dále. Můj život si žádá více homosexuálů a více Flámů! A flámů taky, těch je uspokojivé množství.

.

Rubriky: Co Liška | 7 komentáře

Co bych tak řekla…

Učím se vlámsky / holandsky už 53 dní, vím o dalších dvou lidech, co takhle nadšeně jedou (jenže jiný jazyk). V lednu napíšu závěrečné zprávy ze všech projektů v práci. To znamená příští týden. K tomu jsme si založili vlastní facebookovou stránku a já ji obhospodařuju. Za týden na týden si beru dovolenou, protože přijedou cizinci-kamarádi z Erasmus Plus. Musím si nabrat pár nových lidí k individuální práci. Včera jsem dostala známku z politické etiky, hurá. To abych napsala další seminárku a konečně taky nějakému vyučujícímu poslala koncept své diplomky s dotazem, jestli by mě chtěl. No a tak. Únor bude asi pohoda, to tak bývá. Jenom každou únorovou sobotu budu ve škole. Ale to nevadí – kdyby chtěla rulisa přijet… Komiks do únorového čísla Psychologie Dnes mám. Doufám, že si zas něco nakreslím jen tak. Jo a nebylo by blbý si koupit nové brýle, kdyby neměli módně v obchodech jen blbý přes celej ksicht. To nechci. Na brýle by mi snad peníze mohly vystačit. Na chlast vždycky. Minulou neděli jsem se ocitla na pivu s kámošem, ve čtvrtek na večírku divadla a v pátek jsme šly s kolegyněmi na oběd a zůstaly tam osm hodin, až do devíti. Ale mluvily jsme dost i o práci a vymyslely, co by se mělo zafinancovat z projektů – aby někteří externisti společný čas měli zaplacený a nebyli tam zadara, tzn. v nepohodě. Napřesrok ovšem, letošní projekty jsou dávno podaný. A my je zase pomalu rozjedem, to bude uspokojující!

.

Rubriky: Výštěky | 6 komentáře

Ve snu na větvi

SNY 11.12.2019

1.
Potkávám v autobusu dvě slečny. Jedna má kousek žluté látky a ještě jednu látku a já v nich poznávám látky, které mi někdo dal a které jsem zase já někomu předala „do oběhu“ asi před rokem.

2.
„Potřebovala bych tudy projít.“ Říkám v místě, kde se ochomýtá muž s kytarou, takže zabírá hodně místa. Také druhý muž. Ten o někom mluví. Když jdu kolem, slyším, jak říká: „Má špatný svědomí, proto nedala peníze (žebrákovi).“

3.
Křoví s větvemi. Velké. Ve větvích jsou různí lidé, posedávají tam. Já taky a chci si zandat peněženku do kabelky, potřebuju na to obě ruce, pustit se větve. Zkontrolovala jsem, že to půjde, nikam nepropadnu, pustila jsem se, udělala to – a propadla kousek, pár centimetrů na někoho, co tam seděl.

4.
Jdeme z kopce na výlet, boty mi padají, obouvám je. Obavný a otravný pocit, že zase mi něco spadne.

5.
Náhrdelník po babičce, dřevěný, složený z plošek řazených za sebou / vedle sebe, překrývajících se. Shromáždění lidé říkají, že my s mámou nechceme nic vydělat na věcech, které bychom prodaly. Náhrdelník jsem nosila v křoví, ale aby se nezachytil, už jsem ho nenosila.

6.
Odjíždíme ve velkém otevřeném autě, spíš mikrobusu, sedí nás tam asi deset kolegů od nás z práce. Před námi v osobním autě jede sama kolegyně K. Naše auto se blíží k jejímu, „ne, ne…“ říkám si, když vidím to nebezpečí. Před autem K je zeď. Naše auto přimáčklo auto K ke zdi. Naše auto řídila kolegyně L. Všichni z něj vyskákali a vrhají se ke K, ta je v pořádku, jde se opláchnout, postarala se o sebe. Já se ale vrhám se soucítícími slzami v očích ke kolegyni L, která řídila, protože je mi líto, že to byla ona, kdo řídil, a kdo se musel cítit hrozně. Kolegyně K pak říkala: „Neměla jsem vůbec sedat za volant a řídit, protože jsem měla v očích slzy! Vzpomněla jsem si totiž na roztržku s manželem doma.“ Proto ty slzy v očích.

.

Rubriky: Sny | 42 komentáře

Jedna věta v říjnu

KAŽDÝ VEČER JEDNA VĚTA:

Ta věta, která přijde. Dlouhá nebo jednoslovná. Šroubovaně odtažitá nebo živě prostá. Prostě věta. Nápad jsem přejala od zuzi a je to projekt Revolver Revue.

No, prvního půl roku mi šlo psát večer jednu větu, ale pak přišlo letní cestování, poté jsem ten příslušný notes měla položený někde jinde, takže do něj psala spíš zpětně podle událostí ze svého diáře.

Celý příspěvek

Rubriky: Výštěky | Napsat komentář