Ad vnitřní kritik

V LITERÁRNÍM OKÝNKU…

Před nějakým časem mi ratka poslala odbornou knihu, kterou před lety přeložil jeden můj učitel, výborný zajímavý psychoterapeut toho směru, ve kterém se i post-výcvikově vzdělávám. Kus jsem z knihy četla už v roce 2006, celou až o deset let později, od ratky; díky, ratko, to se neztratí, inspirace se dá čerpat pořád znova.

A to se potvrdilo dneska ráno. Řekla jsem si, že potřebuju nějakou četbu na cestu do práce a vybrala jsem zeleného Zinkera. A helemese, zrovna tu píše o vnitřním kritikovi. Jako by se v prdeli nechumelilo. Zrovna trefa do mého tématu. – Může to vypadat jako náhoda nevídaná, ale popravdě, těžko se netrefit do mého tématu tyranského vnitřního kritika, když to téma i toho kritika mám pořád s sebou, žejo.

Ráda si přečtu, jakými slovy ho popisují jiní. Jestlipak taky jako obra s chlupatýma nohama

zinker1-500

a obrátíme list:

zinker2-500

A to bychom měli.

Vedlejším účinkem tohoto článku je i to, že jsem sobě a rulise připomněla jednu výše uvedenou hlášku, aby hláška hned tak nezachumelila do věčného zapomnění v černé díře.

.

Rubriky: Výštěky | 43 komentáře