Komiks.cz – lze jedině doporučit!

LIŠKA VRÁNA A SÝR

Trojokýnkový seriál Liška, vrána a sýr byl podle mě jediný komiks na těchto stránkách. To ostatní jsou dokumentační záznamy, dá se říct.

A nedávné interview kolem toho napsal, inicioval, připravil, realizoval Mr.Komiks Cz – Jan Holeček. Teprve v tu chvíli mi došlo, jaká je to práce a makačka psát o komiksech, zajímat se o ně, orientovat se v nich a dokonce pečovat o ně, podporovat je! A to on všechno dokáže.

Díky tisíceré.

Kdybyste se chtěli na něco doptat, jak jsem kterou odpověď v interview myslela, zeptejte se tady v komentářích. Já jsem toho napovídala a k tomu vydala tolik zvuků a cuků, že by to nikdo nečetl ani nenapsal.

Jo a víte, že komiks je ve skutečnosti v angličtině množné číslo; jednotné je comic.

.

Rubriky: Ars Vulpeculae, Co Liška, Comics, Výštěky, Zvířátkamarádi | 26 komentáře

Na běžkách

SEN 16.1.2017

Jela jsem pryč a nedala jsem kočku o patro níž k mámě do bytu. Zůstala u mě.

Jedu na běžkách sama otevřeným kopcem po úbočí, potom zahýbám doprava dolů do lesa. Je to průsek, cesta kolmo dolů. Sněhu je tam málo, je mokrý, natátý, takže mi to jede hodně pomalu, bezpečně, v klidu jedu dolů a to jen na jedné lyži, druhou nemám. Někdo další se objevuje na snowboardu, ale v pohodě se vyhneme, i když místy sníh není, přejíždím zledovatělou trávu. Na dolní cestě, kolmo k průseku, zprava doleva, jedou další lidi na běžkách. Jsou to účastníci závodu. Já sjela dolů na cestu, zatočila doleva a zastavila u cesty. Tam jsem už byla, mám tu věci a druhou lyži.

Závodníci dojíždějí, jeden chlapeček pořád nahlas řve, otravně – a to oni měli celou cestu. Prohodila jsem o tom s nimi pár účastných slov. Tady v zatáčce závodníci nastupují na vlek v protisvahu, co je veze doprava na Lysou horu. Místy není sníh, kousky cesty jedou po trávě. Mají tu před nastoupením na pomu i občerstvení. Dávám si ho také – hojnou porci v ešusu. Mám chytrý telefon nebo ipad a natáčím si, jak lžící v levé ruce – pravou natáčím – a v modré rukavici nabírám jídlo. Jsou to opečené buřty a klobása, rozehřátá paštika a fazole. Je toho hromada. Čtu na internetu, že můj spolužák Pepa dojel na 57. místě.

U cesty vlevo, jak jsem měla věci, je strmý sráz. Jsem hned nad ním. Koukám se přes údolí do krajiny na hory. Je docela pěkně. Najednou vidím, že se počasí rychle kazí, obloha je jako mlíko a výhrůžně došeda, ochladilo se, přichází mlha a za chvíli bude tma. Co teď? Mám jít zpátky stejnou cestou? Jinam netrefím, neznám to tady a nemám mapu. V mlze nebo tmě jen horkotěžko trefím zpátky. Jinam vůbec. Nebo mám jet vlekem nahoru na Lysou horu? Ale co tam potom?

.

Rubriky: Sny | 46 komentáře

Jsem selektivně vyhořelá

CO S TÍM? MUSÍM NĚCO ZMĚNIT.

Jak jsem si to poznamenala v první chvíli:

No, ten rok 2016 jsem pěkně posrala!
Právě jsem zjistila, že jsem na začátku prosince neposlala nějaké podklady ekonomickému odd. a doprdoprdopr, nevím, jestli to půjde ještě dohonit v lednu, aby to šlo do účtování příslušného projektu, uáááá.
A to mám u hl.ek. velký průsery z prosince už dva jiný! No a já jí pošlu jako PF záchodový splachovátko, néééééé!

Už před rokem jsem jí dala bonboniéru za průser, pak ho o rok později zopakovala a přidala dva zbrusu nový! A všechno pěkně kolem vánoc, aby to bylo v nejvyšším frmolu. Zrovna v pátek půjde jeden žehlit, má toho jistě dost :(( A o tomhle novém ještě neví.

Nějak se horším, sere se to. Potřebuju, aby mi někdo poslal pořádný PF s pořádným záchodem! Třeba bych se vzpamatovala. Nakonec je možný, že to záchodové PF jsem poslala jako výraz toho, že už se seru já sama. Že ať sáhnu na splachovadlo nebo na mucholapku, je to v řiti. V tom případě jsem ho ale mohla poslat jen šéfovi a tomu ekonomickému oddělení; ostatní s tím co dělat nemají.

- Pak jsem si cestou domů řekla, že už je to jasný signál. Je těch přehmatů už moc. Už to nemůžu dělat. V oblasti organizačních věcí jsem selektivně vyhořelá. A mám na ně půlúvazek. Co s tím? Snížit ho a jít na pár hodin pracovat jinam, dělat něco jiného? Hlavně žádnou mailovou korespondenci a žádný kontakt s financemi! Nějak se domluvím.

Vzpomínám na jeden vedlejšák, který byl už nad moje síly před pár lety. Tam ten odpor byl taky velký, vedlo to ke kiksům a odešla jsem od toho. A dneska je to podobný. Akorát už se nenechávám přetížit. A o to víc kiksů vyjede. Kupříkladu před rokem: vybavuje se mi, že během podzimu a pak v prosinci jsem se vždycky cítila přetíženě, víc let. A loni koncem prosince jsem všechno dodělala, domakala, abych v pátek večer byla hotová a v sobotu mohla vyrazit na oslavu. No a já v tu sobotu zůstala ležet. Byla jsem trop. Moc nesomatizuju; je hodně lidí, co na vánoce onemocní, po pracovních dodělávkách. Já jsem prostě odpadla únavou, fyzickou i psychickou. Byť jen na jeden den. No a tenhle podzim jsem to nechtěla opakovat. V žádném případě jsem nechtěla být přetížená, chtěla jsem to rozpoznat dřív, činnosti si dobře dávkovat a dohlédnout na to, abych nebyla přetažená. Takže jsem pro sebe význam těch organizačních věcí upozadila. Vzala jsem to ještě volněji. Už jich mám zřejmě pokrk, dělám je víceméně od 16 let. Naštěstí můj vedlejšák – z tohoto ranku – se teď od podzimu umenšil a za rok dojede úplně. Tak to snad ještě doklepu. Věděla jsem, že nový vedlejšák pak už z té oblasti nechci, ale že už mi nejde ani ten půlúvazek u nás v práci… Přitom v září jsem z něj měla radost, jak se to daří, granty nám přidělují.

Měla jsem večer chuť ihned napsat šéfovi, že jsem selektivně vyhořelá na organizační věci, který dělám vlastně už od 16 let a po 25 letech asi už prostě nemůžu. Ten odpor je značnej. Odpor k těm činnostem. A mrzí mě to hlavně kvůli šéfovi – že s tím má nepříjemnosti. To je mi líto. A když zjistím, že něco dělám špatně, tak to dělat nemůžu. To není můj styl.

Řekla jsem si, že radši počkám a napíšu mu až zítra, s odstupem. Místo toho jsem zatelefonovala dvěma kamarádkám a napsala to sem. – Hnedka lepší.

.

Rubriky: Co Liška | 114 komentáře