Tento způsob hubnutí…

VÝBĚR Z BŘEZNŮ

“Výběr z březnů” znamená, že vybírám z achivu blogu obrázky z konce března, lépe řečeno z březnů různých roků. Ty tady budou zdobit.

“Tento způsob hubnutí…” znamená, že právě hubnu a je to vedlejší účinek toho, že nepiju alkohol a jím malinké porce, aby mi plné břicho netlačilo na dělohu. Ona teda tlačí tak jako tak, ale není to tak bolestivé, jako když jsem jedla normální – nebo spíš hodně velké – porce.

Celý příspěvek

Pád a další ženské komplikace

SEN 25.2.2022 A REALITA

Někde jsem s kamarádkou Lenkou2 na výletě, v nějakém objektu. Jdu na záchod, mám s sebou svou šroubovací skleněnou lahev na vodu, kterou mi loni dala Adéla. Cestou jsem potkala kluka, co jsem už viděla – laškování, že ho poleju vodou; potom dalšího, co jsem neznala – náznak lití, legrace. Celkově přátelská uvolněná atmosféra, je tu víc lidí.

Vyšla jsem ven, venku fronta na záchod, stoupla jsem si ale asi vedle bokem, najednou přišli další a fronta se vytvořila vedle mě dlouhá, za mě se postavil jeden černoch, upozornila jsem ho, že stojíme blbě. Nechce se mi se jít postavit do tak dlouhé fronty, jdu obhlídnout okolí, kam na záchod. Poblíž je velký strom, ale je kolem něj vidět, pak pole…, nějaká voda… Vida, jedna holka taky běží rychle na záchod někam opodál na břeh, aby to stihla. Já jdu dál, je tam starý mlýn, obcházím ho z jedné strany nad vodou po nějaké dřevěné pavlači nebo podestě, a pak to končí. Obcházím z druhé strany a najednou jsem nekoukala a šlápla do prázdna a spadla do vody. Sjela jsem ve vodě po mírném jezíku a mám v ruce furt tu lahev, pak mělko a bahno na dně, ale plavu dál ke břehu. A v té vodě jsem se ani nevyčurala.

Potom už jsem uvnitř na pokoji a jsem úplně suchá. Lenka2 říká, ať si ale ty kalhoty sundám. A já že nesundám, mám tady jenom jedny.

Jdeme na procházku… potom říkám, že se mi to stalo teď znova, podruhý za sebou – že jsem zase nekoukala a šlápla do prázdna a spadla.

* * *

Tolik sen. Dvě situace pádu v něm připomínají dvě situace pádu, které se mi staly ve skutečnosti (pádů bylo samozřejmě víc, ale sen má na mysli dva konkrétní případy):
1) Pád do řeky v noci na jaře 2017. Po půlnoci jsem odešla od ohně, kde se zpívalo a popíjelo, že se půjdu vyčůrat jen pár kroků po louce do tmy. Udělala jsem pár kroků po louce do tmy a ta louka začala nějak táhnout doprava, začala se tím směrem totiž svažovat, v úplné tmě, a najednou se stalo, že jsem byla po krk v Sázavě. I s foťákem. A nevyčurala jsem se v ní. Kolegové si napřed mysleli, že se šel někdo v noci koupat, pak jim došlo, že ne. Kolegyně Lenka (jiná Lenka, než byla Lenka2 ve snu) mě doprovodila na pokoj, tam jsem se celá svlékla a převlékla – moudře jsem si totiž k ohni vzala náhradní šaty, abych pak měla ráno jiné, nevyuzené.
2) Pád na schodech 13.1.2022, ze kterého jsem měla vyvrtnutou nohu a zloměný prst na ruce. Šlápla jsem špatně na schod a následoval pád. Zde o tom v nedávném článku. Teprve o šest týdnů později ten pád je reflektován ve snu, to je zajímavý.

Proč je ve snu ta lahev a poukaz na důležitost toho, abych nebyla v mokrých kalhotách? To by mohlo souviset s gynekologickými potížemi, které začaly pár dní před snem, 22.2.2022. A pak že je to magické datum. Prd, je to datum odstartování bolestí břicha, které mě budí ze spaní a když netrvají půl probdělé noci a pak půl dne, můžu si gratulovat… Takže musím říct, že mě zaměstnávají výrazně víc než cokoli a než válka na Ukrajině, která začala 24.2. Setrvávám celkem v klidu, zatím mě to nevyčerpává, je to lokalizované, jinak se cítím zdráva. Ale vyjdu jedny schody a už mě bolí nohy, je to asi jako mít permanentně bolestivou menstruaci.

Jo, už jsem byla na pohotovosti. A ukázalo se, že mě ještě pořád dojímá, když mi někdo pomůže. Nejsem na to zvyklá. Kamarád je kaplan v nejmenované gynekologické nemocnici a já se ho přes telefon ptala, jestli tam fakt mají i pohotovost a jestli tam můžu přijít v sobotu odpoledne, až půjdu domů z nádraží, cestou z hor. Protože na netu měli, že je to pohotovost jen pro ohrožení života a nebezpečí z prodlení. A on mě tam rovnou objednal. Zařídil to. A kamarádka Lenka2, co jela se mnou z hor, mě na tu pohotovost doprovodila. I s batohem. Ona totiž ví, jak jsem na tom s důvěrou v lékaře a s chozením k nim… úplně jinak než ona sama. Ta chodí pravidelně. Jenže moje gynekoložka je už před důchodem, ordinuje jen v úterý a v pátek ráno a ultrazvuk nikdy neměla. Sice se za poslední 4 roky, co jsem tam nebyla, mohlo leccos změnit, ale každopádně do úterý už jsem čekat nechtěla.

Dočasný verdikt je dolores abdominins non specifica.
Bolest neznámého původu.
Jinak to všechno prý vypadá OK, akorát že nebylo pořádně vidět, protože “velmi obtížně vyšetřitelná pacientka se stahuje,” no jistě, co kdyby mě tam bez varování něčím šťouchli. Přitom byli takové trpěliví, bylo mi jich líto, ale jsem prostě nastražená. A to jsem jim nevykládala, že ani do nosu tyčinkou bych se šťourat druhým člověkem nenechala. Nikdy. Na hlavě je mi to ještě protivnější než na druhé straně těla. Penis je fajn, ale předměty aplikované cizími lidmi prostě ne. – Ultrazvuk nic špatného neukázal, dostala jsem nějakej hormonální prášek na zastavení značného krvácení. Ale na bolest nepomáhá a nechce se mi jíst pořád ibuprofen – beztak jen částečně fungující, moc si ho neberu, tak je to docela nepříjemné. A radši jím méně a nic nadýmavého, aby mi tam nemohla střeva tlačit ještě víc na něco, asi cysty nebo myomy nebo jánevímco to ženy mívají, nikdy jsem tomu nerozuměla a vůbec nemám představu, jak by to mohlo vizuálně vypadat a proč se to děje. Takže doberu prášky, to asi ode dneška za týden prý spustí ještě brutálnější menstruaci, než byly ty potíže, mezitím se objednám na větší ultrazvuk a tam mi pak něco asi řeknou. S tím se vrátím na tu pohotovost. To bude tak asi na přelomu března a dubna. Takže ještě nejmíň dva týdny mě bude pobolívat břicho jako dosud, někdy míň, někdy dost.

A eskaloval to ten pád na schodech, ten úraz. Neříkám, že je přímou příčinou – taková možnost mě napadla až cestou z pohotovosti, že se možná při tom pádu něco uvnitř mohlo stát, zranit, ale to by to nezačalo zlobit až po šesti týdnech, řekla bych. Úraz s tím ale zamíchal, protože jsem dva týdny ležela, menstruace se v té době nedostavila, napuchlo mi břicho, pak další dva týdny jsem ušla nejvýš tak 200 metrů, no a pak už to jelo. Omlouvám se za gynekologické líčení, já takové texty sama čtu hodně nerada, patří to spíš do diskuzního fóra pro nastávající matky (tam jsem si četla o účincích toho dryjáku, co beru), ale ono to s tím snem a pádem souvisí.

Jsem dost vděčná, že nedělám někde, kde jsou píchačky, třeba na ministerstvu, že. Můžu si některá rána o dost protáhnout, když předtím několik hodin v noci nejde spát. Ale jinak dobrý! Nejsem teď moc veselý a uvolněný společník, jak bývám, spíš takový zaťatý a odhodlaný.

.

Horší než vdova

A KE VŠEMU VELKÁ PLAČKA. JSEM.

Jako obvykle na pohřbech. Vždycky si říkám: Ne, nebudu se dojímat sama nad sebou. A vždycky se to stane. Hned to vidím a řeknu si: Ne, nebudu brečet sama nad sebou, kvůli tomu tady nejsem. A za chvíli zas. Zrak se zamlží a škytám dojetím, nemůžu promluvit. Tak jsem nasadila těžší kalibr – představila jsem si tón hlasu jedné kamarádky, která někdy z legrace jakoby pobouřeně rychle řekne “Heduno, ty jsi ale kráva!” A ta hláška mě tak překvapí, že se na chvíli zarazím. Na chvíli. Stejně jsem zas byla plačka. Přitom doháje přece tam nejsem hlavní postava já! Hlavní postava je tam v rakvi!

Patnáct let se mi po ní stýskalo. Deset let se mi stýskalo, pak jsem ji viděla na pohřbu mýho táty a řekla jsem jí, že se mi po ní stejská. A teď umřela. Ale copak jsem ji mohla vidět? Copak jsem mohla za ní jít, jentak přijít? Jako kdo? Jako nikdo? Jako ten, kdo se vymazal. Ze života celý rodiny. Po který se mi stejská.

Takhle to je po rozvodu, když nemáte děti.

Tak teď se mi po tchyni už bude stýskat stejně “legálně” jako všem ostatním pozemšťanům, co ji znali. Byla moc prima. Zrovna nedávno na mne odněkud vypadl papírek a řekla bych, že je to její rukou psaný návod na velikonoční nádivku. Tak si ho na vánoce připomenu:

Turecko 2008

FOTOČLÁNEK

Tohle je letošní fotka z Izmiru (= Smyrna). Fotky z roku 2008 jsou tady v odkazu: https://liska.blokuje.cz/748070-svezu-vas-tureckem-php
Možná se pod nimi najdete v komentářích.

Z Turecka 2021 už jsem doma, ještě nemám fotky zpracované a připadá mi, že proti těm z roku 2008 ani nejsou tak atraktivní. Leda všudypřítomný Atatürk. Nebo prodejna zbraní.

Mimochodem, Rulisa je v Praze! Šla lovit kešky, má na to lezeckou výbavu. Já si mezitím zarámuju dva obrázky na výstavu, půjdu slavit 17. listopad na demonstraci s Chcíplpsem a pak jdu na koncert Plastiků.

.