Vítr má náladu jako já

A KONEČNĚ MÁM VYPRÁNO…

Ráno si beru z triček jedno, které je čisté, bez ohledu na barvu. A triček ubývá. Nějak totiž nemám čas na praní a po desáté večer nechci pouštět pračku, aby to nerušilo. Přes koupelny je slyšet v domě všechno odshora až dolu – nejhorší to bylo, když se táta po mrtvici bál, že v koupelně i přes doprovod dvou lidí uklouzne a upadne, proto se nechtěl sprchovat a v panice řval svým sytým barytonem na celej barák „Pomóc, policie, pomoooooc, vrazi!“

Naštěstí předvčírem nastal ten den, kdy jsem přišla domů už v devět a stihla vyprat. A pověsit prádlo. Uvnitř. Byly doby, kdy jsem v jiných svých domovech věšela prádlo i venku. A někdy si s ním pohrál vítr. Jednou mi z balkonu sebral kostkovanou flanelku. Ta byla původně tátova a dal mi ji na čundry, vítr ji převzal a mrštil s ní na střechu, kam se pro ni nedalo jít. Dneska ráno zase přišel. Vítr. Nic mi nevzal, spíš mi dal. Radost. Než jsem vyšla z domu, pustila jsem si rádio a tam to bylo; zase nějaká opatření, zase roušky v kanceláři? Ňáký hovno. S platností od pondělí prý i v kanceláři, když tam nebudu sama, mám mít roušku. Nebo rozestup metr a půl. OK, všechno bude od té chvíle pro mě metr a půl. Když existuje dvojí metr, tak pro mě bude existovat metr a půl. Hned jsem si všimla, jak zmínka o rouškách ve mně vyvolala hodně rychle hodně značnou agresi. Dokonce ze mě vyloudila i představy, tragické scénáře. V nich jsem vystupovala jako hrdina, což je moje noční můra odmalička – strach, že zemřu jako hrdina, protože se za něco příliš troufale zasadím a obětuju. Čili jako dement. Vynořila se mi nechtěná fantazie, jak přijdu na poradu a šéfová řekne, že ne od pondělí, ale už odteď ať si ty posraný roušky zase na poradě nandáme (na chodbách je mít musíme už rok a čtvrt v kuse), a já jako obvykle budu dávat najevo, že jsem proti a dělám to nerada a jsem ochotna jen kvůli týmu možná na hodinu, spíš míň, a když mluvím, tak si to sundavám, nehodlám se zadejchávat pod čínským hadrem. To by byla ještě realita. Ve fantazii se ale šéfka ke mně velmi přiblížila a snad mi chtěla i sáhnout na obličej a upravit roušku, což jednou nečekaně skutečně udělala. A to já se leknu a ruka mi může vyletět… Ve fantazii jsem se po šéfce automaticky ohnala a strčila do ní nebo jí jednu vyťala. To sice zatím realita není, ale v dětství a zamlada se mi to stalo už víckrát. Takže když mám dost, mohlo by to zase hrozit. A mám na to chuť. Když ráno v rádiu někdo, jehož autoritu vůbec neuznávám, říká, že v kanceláři, ve které zrovna nejsem sama, mám mít od pondělí roušku, tak mám chuť ho praštit pěstí do hrudníku, zařvat na něj, že je čurák, naprat ho proti zdi nebo do něj chvíli bušit. A do rytmu skandovat „ty hajzle jeden.“ To si krásně uvědomuju, že takovou chuť mám. Chuť ovšem není totéž co chování – nikdy to neudělám, nejsem magor. Žádnému konkrétnímu člověku bych to nikdy neudělala, je to jen výraz ventilace, kudy by to šlo ven, kdybych byla prvoplánové zvíře. Jó, to by byly časy. Jenže jsem člověk, takže musím víc rozlišovat. Co je podnět, kam jde impuls a kam jinam jde moje chování a moje uvažování. Podle mě je to furt lepší než ten impuls zazdít, dělat, že mě nic nesere, usmívat se na poradě a navíc pod respirátorem.

Vyšla jsem v tom nasraném ránu z domu a tam to žilo! Byl vítr! Silnej vítr. Mám ráda vítr. Když zrovna nesněží. Je to pohyb, je to temperament, není to stagnace, není to poslušné sklapnutí krovek. Je to život. Je to životní síla. Je to zdravá agrese. A přitom bez vzteku, bez nadávání. Vítr je vítr, je adekvátní. A ten mi udělal radost.

Zítra si vezmu nevímjaké tričko a v pondělí nevímjak odmítnu mít roušky jinde než na chodbě, rozhodně nikomu nedám do držky, i kdybych měla chuť. Oni mají ostatní už taky toho dost, navíc na podzim nebývám asi jediná, kdo se blíží svému stropu a přetížení. Mám náladu jako vítr, mám ještě sílu, ještě chci dělat vlastní rozhodnutí, ještě rozhoduju pokaždé, mnohokrát denně, jestli si respirátor teď (kdy je to nakázáno) vezmu nebo nevezmu a proč. Většinou nevezmu.

A co je pro mě nové teď během psaní – jak jsem v úvodu psala o těch hrozných, zoufalých chvílích, kdy můj táta, můj vlastní táta, můj táta, co pro mě vyráběl celá města, vyřezával koňské dostihy, byty pro panenky, uniformy, indiánské šaty, luk, futrál na cello, prostě cokoliv, tak tenhle táta byl po mrtvici tak znejištěnej, měl dost, byl v takový úzkosti, že šel do takový hrozný agrese, až volal „Pomoc, vrazi,“ když se měl s dopomocí umejt, bylo to hrozný – tak mi došlo, že já v takový agresi můžu bejt taky, jen to fikne. Ani nemusím bejt na půl těla ochrnutá, celá změněná, v kompletně jiný životní situaci, jako byl on. Stačí, když někdo atakuje moje rozhodování, právo na moje rozhodování o mně. A budu ještě hustší, nadávám hůř než táta. A taky používám pěsti. Můžu být taky hrozná a ať si to vyloží každý, jak chce. Mám právo a možnost být hrozná a agresivní a živá a řádit jako vítr.

.

Odzbrojující hlášky

OD SLEČNY MARPLOVÉ…

Bloček trochu zahálí, ale kocour vypadá dnes stejně jako před půl rokem, takže je všechno v pořádku. Stejně jako před půl rokem i teď si ráda poslechnu staré audioknihy s případy Hercula Poirota. Případy slečny Marplové taky. Ale té filmové slečně Marplové jsem tolik na chuť nepřišla. Na jaře jsem o některých sobotách stihla vidět pár dílů jejích detektivních triumfů a vida – zjistila jsem, že slečna Marplová neváhá použít geniální hlášku, na kterou není odpověď!

V pravou chvíli. Například když někdo jiný řekne úplnou pitomost. Hláška slečny Marplové mu vezme vítr z plachet, umlčí ho a zároveň neurazí. Je fikaná. Vypsala jsem si tyhle odzbrojující výroky do bločku a podělím se o ně s vámi, mají totiž širokou praktickou využitelnost:

„To je zvláštní, jak snadno lidé podléhají vlastním dojmům, viďte?!“

„Vy hodně přemýšlíte, viďte?“

„Člověk se musí ptát, proč.“

.

A dovolená mizí a mizí

NA ZKOUŠKY V DIVADLE A VE ZKUŠEBNĚ…

Na malování v úterky tohle pololetí chodit nebudu, jen vykrejvat jako náhradník, a to je asi moje štěstí – možná budu poprvé v životě disciplinovaná a úterky a čtvrtky večer budu věnovat práci na diplomce. Jinak totiž nechápu, kdy ji mám napsat, když mám pořád něco. Minimálně jedno půldne v týdnu si beru dovolenou na hudební zkoušku ve zkušebně, dovolené ubývá a ubývá, přespříští týden abych si brala všech pět odpolední dovolenou kvůli finišování divadelního představení, né, to už je nějak moc. V tom představení hraju na housle. Pak hned budeme reprízovat to společensko-kritické, kde hraju na baskytaru, a později na podzim dáme i Hrobníka, kde hraju na cello. A to už taky budeme mít první veřejné vystoupení s novou kapelou. Na elektrický cello. Tou dobou budeme v práci pět sobot mít projektových – to by mohla být možnost, za co vyměnit to potřebné každotýdenní volno… A mít ještě míň času. Nějak tak to dopadne, to půjde. Snad. Dřív mě nikdy plnej úvazek neomezoval, a teď chodím do práce pozdě už denně a pořád častěji potřebuju odcházet dřív. Musím to nějak vybalancovat, někdy dát přednost jednomu, jindy druhému, příště zas třetímu. Mejdany omezovat nebudu. Zas takový okna nemám :- )

Tady je okno v divadle:

A tady okno obýváku z ulice:

Na stropě máme erby, soustředně kolem lustrháku. Erby vojevůdců a bitev na našem území. Prokop Holý, Valdštejn, Radecký, Žižka, Domažlice, Slavkov, Hradec, Praha, Kolín a tak.

Tenhle víkend by bylo dobrý si tu diplomku osvěžit asi po třech čtyřech měsících. Mě bavilo ji psát a vymýšlet. Bude mě to bavit zas. Nenechám se tlačit časem. Až bude, tak bude. Až bude diplomka, bude diplomka, až bude čas, bude čas, až vyluxuju, tak vyluxuju… A time to cast away stones, a time to gather stones together.

.

Ze starých konceptů a odkazů

NAŠE ŘEČ, SRANDA Z PŘEKLADAČE A CÍL ŽIVOTA.

Projeli jsme názvy konceptů příspěvků, co mám uložené na blogu. Některé obsahují odkaz někam jinam, na zajímavý článek na internetu, jiné rozepsaný text; těžko říct, co všechno, protože jsem otevřela jen ty, které byly v komentářích odhlasovány jako nějakým způsobem lákavé. A byly to: „etymolog naše řeč!!“ a „Srandovní texty z překladače“ a pak „Cíl života.“

ETYMOLOG – NAŠE ŘEČ
Koncept obsahoval jen jednu větu a odkaz:
slovník vojáků za 1.války: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=757

A ten docela stojí za to. Jde o slovníček podle abecedy, takže hned zkraje na nás vykoukne „antifrontin.“ Být očkován antifrontinem = nedati se vystrnaditi do pole. Slovníček je hlubší než jen pro pobavení; mezi řádky je cítit celá tragédie mnoha lidí, kteří museli jít někam, kam vůbec nechtěli… a víc než to.

SRANDOVNÍ TEXTY Z PŘEKLADAČE
Dneska jsou poněkud vyčpělé, protože už jsme je viděli tolikrát. V konceptu byly tři texty – dopisy nebo spamy, které mi přišly a já si je uložila. Zaujme „svědectví o tomto kouzelném karafiátovi,“ ale číst celé to nebudu ani já a počítám, že ani vy:

Volám sa Tomá Petra Ondrušová a ja som od slovenčiny chcem použiť tentokrát, aby som povedal každému na internete o tom, ako som dostal môj úver po tom, ako som bol podvodník 3 krát som požiadal o pôžičku od Patricia Kingsman úverovej spoločnosti včera videl som ľudí svedčiť o Jej dobré práce a o tom, ako pomohla ľuďom, tak som sa rozhodol požiadať a povedala mi, čo som potreboval robiť Bol som strach, ale urobil som to dnes ráno Teraz som dostal upozornenie z mojej banky tam tam peniaze na mojom účte a ja som skontroloval Suma a to bola moja pôžička som tak šťastný. Takže chcem použiť tento čas a povedať každému na internete, že táto spoločnosť je skutočná, ak potrebujete pôžičku, táto spoločnosť je tá správna spoločnosť, od ktorej sa uchádzať, aby sa nedostal ako vy scammed, pretože tam sú podvodníci tam platí od tejto spoločnosti a Budete spokojní. Tam je mailová adresa patriciakingsman.loans2016@gmail.com

AHOJ!!!!!
Já jsem erickson, když jsem nakonec našel svědectví o tomto kouzelném karafiátovi Dr. ozalogbo, jak pomohl mnoha lidem, aby získali své milovníky a rozbité domovy zpět, kontaktoval jsem ho prostřednictvím jeho e-mailové adresy ozalogboshrine@yahoo.com, protože jsem byl naprosto zoufalý, Manželka zpět. Život bez mé ženy byl pro mě a mé děti opravdovým nepořádek. Chtěl jsem dramatickou změnu a myslel jsem si, že kouzlem může být řešení. Po projednání rozhodnutí s Dr. ozalogbo mi dal naději, že obnoví své manželství. Cítila jsem se jistě, že skutečně přiměje mou ženu, aby se vrátila domů a on to udělal! Je to fantastické to, co pro mě to skvělé kouzelnické kolečko dělá, jeho pomoc je neocenitelná! Nevím, co bych udělal bez pomoci Dr. ozalogbo, on dělá svou práci tak dobře, že je organizovaný a vysoce funkční, věřím, že je to nejlepší kouzelník, na který se mohu spolehnout, pokud jde o všechny druhy kouzla, já Byl na podlaze, že jeho kouzla pracovala, pokud potřebujete pomoc, kontaktujte jej na ozalogboshrine@yahoo.com nebo zavolejte na číslo +2348110745073

Jmenuji se Barbara a já jsem založil v Norsku. Můj život je zpátky !!! Po 1 roce zlomeného manželství mi manžel opustil dvě děti. Cítila jsem se, jako by se můj život chtěl skončit, skoro jsem spáchal sebevraždu, byl jsem po dlouhou dobu emoční. Díky kouzelníkovi nazývanému Dr. Isikolo, který jsem se setkal online. V jeden věrný den, když jsem procházel internetem, jsem narazil na řadu svědectví o tomto konkrétním kouzelníku. Někteří lidé svědčili o tom, že přivedl jejich ex lásku zpět, někteří svědčili o tom, že obnovuje lůnu, léčí rakovinu a jinou nemoc, někteří svědčí o tom, že může kouzlit, aby zastavil rozvod a tak dále. Také jsem se setkal s jedním konkrétním svědectvím, byla to o ženě, která se jmenovala Sonia, svědčila o tom, jak přivedl svou Ex milenku za méně než dva dny, a na konci svědectví ona upustila e-mailovou adresu Dr. Isikolo. Poté, co jsem všechno přečetl, rozhodl jsem se to zkusit. Kontaktoval jsem ho e-mailem a vysvětlil mu můj problém. Za pouhých 48 hodin se můj manžel vrátil ke mně. Vyřešili jsme naše problémy a jsme ještě šťastnější než předtím, doktor Isikolo, je opravdu nadaným mužem a nepřestanou ho publikovat, protože je to skvělý muž … Pokud máte problém a hledáte skutečný a skutečný Kouzelník k řešení všech vašich problémů pro vás. Vyzkoušejte High isikolosolutionhome@gmail.com kdykoli, může být odpovědí na vaše problémy. Zde je jeho kontakt: isikolosolutionhome@gmail.com nebo jej zavolejte na číslo +2348133261196

CÍL ŽIVOTA
V konceptu byl překopírovaný celý článek – jednotlivé body Ericha Fromma týkající se života. Nemám moc ráda takové citáty, protože mi připadají vytržené z kontextu, ale tady mě asi něco zaujalo, pravděpodobně celkový styl a trochu pochybný překlad. Všechno je zde v původním článku. Většinou se tam dočtete, že je dobré být sám sebou, svobodně, když to nikomu jinému neubližuje, a něco o lásce. Čpí mi z toho, jak to čtu dnes, úporné používání jiné terminologie, než je už zavedená filosofická nebo teologická – například se nabízí (myslím že kantovský) termín nedělat „z člověka prostředek,“ ale je to opsáno jinak. Také je tam znát ta Frommova silná levicová orientace, která se striktně vyhýbá čemukoli, co připomíná křesťanství, formuluje v podstatě křesťanské postuláty záměrně jinak a nemá filosofický přesah vztahující se k potenciálnímu nejvyššímu dobru.

.

Cože, svatba? Leda ve snu.

SNY TENTO TÝDEN…

V pondělí se mi zdálo, že žiju zase se svým bývalým manželem. To se mi zdává jednou za čas. Někdy je tam pocit: Ajo, tak jsme zase spolu, tak to půjde. Někdy jiný pocit: Ajé, cítím se trochu jako ve vězení, no nazdar, to nepůjde. Tentokrát žádný pocit, až po probuzení se mi zastesklo po tchýni a celé jejich rozvětvené rodině, kterou jsem rozvodem odřízla.

V úterý se mi zdálo, že chodím s nějakým pánem, vypadal trochu úřednicky; tak snad to půjde…

Včera ve středu se mi zdálo, že se mnou chce chodit nějaká žena.

Dneska 1.7.2021 se mi zdálo, že mám svatbu. Už je na místě spousta lidí, ženich se někde chystá. Je to katolický kněz! Asi ten mámy oblíbený bratránek, to byl kněz. Ve snu je to už postarší pán, ale ne moc. Má na hlavě čepičku – něco mezi kněžským biretem a mongolskou nebo ruskou čapkou s kožešinovým lemem. V tom davu lidí mi došlo, že jsem nepozvala kamarádku Petru a taky kamaráda, co mi byl za svědka (na mé dosavadní skutečné jediné svatbě).

Co se mi bude zdát dál?
Tohle vypadá na sny o samých nějak nedostupných partnerech.

.