Jak mě portrétují velcí mistři (2)

obr4

Držím si hlavu a ne uši. Protože ten můj výkřik znamená ne že ho nechci slyšet nebo chci něco přeřvat. Držím si hlavu, aby se mi nerozpadla; abych se celá nerozpadla, protože na tom obraze je děs z nebytí a panika. A její výraz je hrůznej jekot.

 05-03-monaliska

Leonardo mě namaloval už loni. Jsem na to hrdá, i když ty jeho portréty mají všechny stejnej ksicht. Celá já. Nebo on?

obr5

Vincent mě zvěčnil s ovázaným uchem – asi abych nezapomněla, že mě letos bolel ten vnější zvukovod. Snad se to už podruhé nezopakuje. Ale Vincente, mě bolelo levý. Snad se to už podruhé nezopakuje.

obr6

George mě zařadil i se slunečníkem do krásného odpoledne na Grande Jatte (představuju si to jako Žofín na Vltavě). Překonal se! Je to děsnej puntičkář a neoblomně lpěl na tom, že tečky se musí dělat úplně ujetě barevné a potom to dá reálnej výsledek. Já mu dala do ruky jen černou fixu. A on do toho šel! Hezky, Georgi!
.

Rubriky: Ars Vulpeculae | 18 komentáře