Demonstrace nebo individuální vyjádření názoru na (ne)pravém místě?

CREATOR: gd-jpeg v1.0 (using IJG JPEG v62), quality = 90

Příklad z Břevnova. Radimova ulice.

Mně osobně je takový způsob nesouhlasu milejší než být osamocena v davu a tím dávat najevo svůj názor, resp. rámcově své přesvědčení, protože konkrétních názorů je asi tolik, co konkrétních lidí. Když se vcelku shodnou a jdou fyzicky demonstrovat, je to skvělé. Ale já se v davu cítím sama. Sama se necítím sama, ale v davu jo. Nemám v davu pocit sounáležitosti. Ten můžu mít jen v menší společnosti.

Účinek je jiná věc, jiné kritérium. Jestli ta demonstrace k něčemu je, jestli vede ke změně. I kdyby přímo nevedla a nic jiného z ní nevyplývalo než shromáždění samo pro sebe, myslím, že to smysl má. Pro celek navenek. Dovnitř jen pro toho, kdo se v tom davu cítí dobře.

Možností je více.

.

Rubriky: Co Liška, Zákoutí | Štítky: | 22 komentáře

Jedna věta v květnu

KAŽDÝ VEČER JEDNA VĚTA:

Ta věta, která přijde. Dlouhá nebo jednoslovná. Šroubovaně odtažitá nebo živě prostá. Prostě věta. Nápad jsem přejala od zuzi a je to projekt Revolver Revue.

Tenhle měsíc jsem to roztřídila vizuálně takhle:
Vlevo – věty týkající se nějak mojí práce.
Uprostřed – věty týkající se mého vztahu k transcendentnu.
Vpravo – věty týkající se mojí osoby, školy nebo jsou jentak.

Celý příspěvek

Rubriky: Výštěky | 10 komentáře

5 osobních zásad pro fungování rodiny

KRÁTKÁ SEMINÁRNÍ PRÁCE

1.
Měj na paměti, že rodina jsou všichni členové rodiny a zároveň je to víc než pouhý součet jednotlivců. Rodina svým členům umožňuje zažít sounáležitost, zajistit bezpečí, odpočinek a další potřeby, dává rámec pro ocenění a rozvíjení života každého svého člena tak, aby se přitom učil nepoškozovat druhé. Je dobré, když se členové rodiny /domácnosti nemíjejí a stanoví si čas, kdy se sejdou všichni společně. Může to být každodenní společná večeře, nedělní oběd, méně frekventované pravidelné společné setkávání při nějaké aktivitě, kterou děláte rádi.

Smyslem bude jednak být spolu a učit se být spolu, sám se sebou a s lidmi, jednak rozvíjet ty činnosti, které členům rodiny dělají radost a které mohou dělat s radostí i pro druhé.

2.
Do větších rozhodnutí týkajících se rodiny ať jsou vzati všichni její členové, ať hlas každého zazní a je slyšen, i toho nejmenšího, bez ohledu na to, že on sám se na rozhodnutí jako takovém nepodílí. Ať je přizván a přiměřeným způsobem informován, aby mohl vyjádřit svůj postoj nebo pocit. Podpořte ho v tom. Například právě tím, že i vy ostatní budete mít prostor vyjádřit svůj pocit před ostatními. Patří to k vzájemnému respektu, jemuž se lidé učí v rodině.

3.
Každá rodina je jiná. Není to však omluva pro případné poškozující jednání uvnitř rodiny, kam je zvenčí těžko vidět. Abys takovému jednání předešla, vídej se i s jinými rodinami. Nahlédnout do jiných modelů lidského chování v rodinách přispěje k lepšímu přehledu, otevře ti více možností chování a zvětší kapacitu tolerance, tj. umožní prožít přijetí a poskytnout je druhému. Izolovaná rodina není dobrá věc, taková rodina se zříká svých možností, ochuzuje se, když nekomunikuje a nežije spolu s dalšími rodinami, blízkými, přáteli.

4.
Rodina je systém, který hledá pro své fungování rovnováhu. Nelze jí definitivně dosáhnout, jde o proces stálého hledání rovnováhy, vyvažování při každé nové situaci, malé změně. Když se změní jeden člen rodiny (během svého zrání, vlivem zdravotního stavu, změnou práce apod.), má to vliv na celý systém. Každý člen rodiny bude hledat svou novou rovnováhu, někdo rychle, někdo obtížně. Mysli na to, že to neprobíhá u všech stejně. Někoho změna nebo ztráta zasáhne více nebo na nečekaném místě, navíc má každý jiné předchozí zážitky a strategie, jak takovou situaci zvládat. Mějte pro to pochopení, netlačte příliš rychle na člena rodiny, který například truchlí delší dobu. Mohl by se začít cítit sám, nepochopený nebo vyvržený. To by ještě prodloužilo jeho těžké období a ve výsledku by to znamenalo potíže pro celou rodinu, její sounáležitost i soudržnost by byla narušená, rodina by neposkytovala podporu, působila by na členy až moc odstředivě, jejich vzájemné vztahy by mohly dostat těžkou ránu.

5.
Děti poznávají svět hlavně prostřednictvím rodiny, učí se z toho, jak se k sobě chovají její členové. Pro děti jakožto bezbranná mláďata znamenají rodiče a rodina všechno, je to pro ně otázka života a smrti. Nezneužívej této moci jen pro svoje pohodlí nebo dokonce pro svůj pocit převahy, vycházej ze své vnitřní laskavosti a vztahovosti k druhým jako k lidským bytostem. Děti nevědomky vnímají, co se děje mezi rodiči, a jsou tak ustrojeny, že to často vztáhnou k sobě a cítí pocit viny, myslí, že za situaci mohou ony, trápí se, cítí se špatné. Proto když dojde k nepřehledné situaci nebo rozepři v rodině, ujisti děti, že s nimi je vše v pořádku, nejsou ničím ohroženy, situace se spraví a ony to nemají na starosti. Nezatěžuj je podrobnostmi partnerských potíží mezi rodiči, nezatahuj je na „svoji stranu“ v případné rozmíšce proti partnerovi. Tady není žádná strana, všichni jste spolu. I v partnerské hádce se snažte být v tom spolu a ne nesmiřitelně proti sobě; otevírá to možnost další komunikace a dohod, spokojenosti. Odvaha vynaložená na komunikaci se ostatně vždycky vyplatí.

5+
Jestli ti svět nepřipadá jako bezpečné a radostné místo, do kterého bys chtěla přivést děti, snaž se ten svůj postoj dál pozorovat a zkoumat, použij veškeré nástroje, které ti padnou do cesty, nenech to být, ať to trvá jakkoli dlouho. Záleží na tom tvoje štěstí. Bez ohledu na to, jestli do tvého života přijdou děti nebo ne.

6.
A jaké „rady“ do manželství byste formulovali vy?

.

Rubriky: Co Liška | 76 komentáře