Do Betléma a do Nicoty

ZA NADĚJÍ.

25-1

Chasidská vyprávění Martina Bubera, na která upozornil Saul a kde se psalo o Nicotě:
http://www.luzs.cz/martin-buber-chasidske-vypraveni.html
Snad jsou komplet; to nevím.

Úryvek o Nicotě:
Magid z Mesriče řekl: „Žádná věc na světě není schopna přejít z jedné skutečnosti do druhé, aniž by předtím vešla v Nic, to jest ve skutečnost „mezi“. Zde je ničím, a nikdo ji nemůže pochopit; neboť dospěla ke stupni ničeho – jako před stvořením. A zde z ní bude stvořeno něco nového, od vejce po koláček. V okamžiku, kdy je dovršeno tání ledu, a v okamžiku, než začne vznikat koláček, je Nic. Toto Nic nazýváme ve filozofii prvotní stav, který nikdo nemůže pochopit, neboť je to síla před stvořením a jmenuje se chaos. Tak i rostoucí semeno: nezačne růst dříve, dokud se nerozpadne v zemi a není ve své podstatě zničeno, aby dospělo k Nic, jež je stupněm před stvořením. A ten se nazývá moudrost, tj. nezjevená myšlenka. Až poté je z něj tvořeno, jak stojí psáno: „Je všechny jsi s moudrostí učinil.“

Ještě se k Nicotě na konci dostaneme. Na Konci asi taky, na konci tohoto článku jistě :- )

25-2

25-3

25-4

25-5

25-12-1-500

Nový perníkový strom byl nakonec umístěn na vrchol betlémské chýše, namísto anděla. Ten byl zapíchnut našikmo, jinak se tam nevešel.

25-12-2-500

Tak šťastný a veselý!

Tak šťastný a veselý kocour:

25-12-3-500

A jako na zavolanou paní Anička Hogenová, která umí rozebrat Heideggera slovo po slovu, filosofka, mluví v novém rozhovoru i o Nicotě. Spíš tak od 10. minuty. Celý rozhovor zde.

Vzala jsem si z něj chuť jít zase sama s batohem několik dní krajinou a tohle:

25-6

Zažili jste takový okamžik? Nebo víckrát?

Já myslím, že jsem to zažila. Tehdy, když mi bylo zle, nejhůř, před 15 lety, když jsem měla pocit, že už to nejde dál, že tohle nepřežiju a rozpadnu se na kousky teď hned, rozletím se na třísky, je to konec, protože takový pocit se přežít nedá, nedá se vydržet.
A v tu chvíli jsem přestala bojovat a řekla Takjo, tak se rozpadnu.
A teprve pak mi něco s naprostou přesvědčivostí řeklo jasnou větu: Nic se ti nestane.

No vidíte to a zase tu dnes stojím jako pochybující, jako skeptik. Ale ani pro svou duchovní obrodu ten zážitek obnovovat nechci. Snad stačí jiný, menší, kratší a držet si svou cestu. Potřebovala bych víc dní volna bez lidí – nejen na vyluxování svého pokoje a zlikvidování bedny tiskovin.

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška, Comics, Zákoutí, Zvířátkamarádi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

103 komentáře u Do Betléma a do Nicoty

  1. rulisa napsal:

    Možná zažila, ale nevím jistě. Já hrozně moc zapomínám, hlavně ty horší věci.
    Pak si po letech nejsem jistá, jestli to, co si myslím, že nějak bylo a nějak jsem cítila, bylo skutečně tak, nebo jestli je to jen záplata na díru po pamětí vypreparované bolesti . Ještěrky mají kaudální autonomii, já fenestrální.

    Jinak my to letos zvládali všechno v pohodě a klidu, večeřeli jsme už v půl šesté, neb jsme v pět naznali, že máme hlad. Vánoce přece začínají západem slunce. :-)

  2. Kaudální a fenestrální a dokonce autonomii? Co to je? Já mám fenestrální paměť po večírcích.

  3. barča napsal:

    Liško, nevím. Zažila jsem v životě pár opravdu ošklivých věcí, ale jsem nezmar. Mám naštěstí dobrou a rychlou sebeobnovu psychickou i fyzickou. :-)

  4. barča napsal:

    Jinak můj nový zážitek je, že jsem včera poprvé v životě, tedy poprvé v životě na Štědrý den jela do práce večer na kole :-)

  5. Saul napsal:

    „A teprve pak mi něco s naprostou přesvědčivostí řeklo jasnou větu: Nic se ti nestane.“

    Zazil.
    A slysel to same,plus
    „jdi dopredu svoji vlastni cestou,tu sis vybral dobre,tak se ji drz a kdyz z ni sejdes,tak si te stejne privola zpet a staci se na ni jen vratit.“ (tedy skoro stejne,jak to pises ty)

    „No vidíte to a zase tu dnes stojím jako pochybující, jako skeptik. Ale ani pro svou duchovní obrodu ten zážitek obnovovat nechci.“
    To si myslim,ze nemusis.
    Od toho prave je ta skepse,aby cloveka varovala pred situacemi,kdy mu hrozi rozpad.
    Duchovni obroda muze vypadat ruzne,treba s tim baglem ….
    Ale proc „obroda“ vlastne?
    Kdyz vim,ze jdu dobre,muzu si potrebovat odpocinout,ale ne se nejakym novym obrozenim o spravnosti te cesty znovu potvrzovat.

    Klidne vanocni svatky preji,Lisko a dej si na chvili od vseho oraz.
    Kdy jindy,nez ted?

  6. Saul napsal:

    Ad5:
    Ja si setril na to volno knizku o Suzanne Renaud,ale vypada to, ze tech 300stran dam za dva dny.
    https://www.databazeknih.cz/knihy/suzanne-renaud-193977
    No a zitra betlemy,ve stredu muzeum a ve ctvrtek bych mozna jeste na posledni chvili mohl stihnout v Brne Muchovu Slovanskou epopej.
    A taky neco namatlat sam.
    Tak nevim s tim orazem….

  7. rulisa napsal:

    2
    Ještěrky pouštějí ocas, v pudu sebezáchovy. Jejich ocásek je ocáskově autonomní, když je to potřeba kvůli přežití, můžou žít bez něj.
    Já ztrácím takový ďolíky s kusama paměti.

    Proto nezaručím, že to, co mám v hlavě uloženo z hodně dávna a co mi připomněl tvůj popis z článku, jsem skutečně prožila, nebo jestli si to dneska jen myslím, že to bylo skutečně takhle. Protože to mě drží od té doby při každým pocitu beznadějnýho stresu či žalu, protože vím, tedy myslím si, věřím, ža takhle se to děje a že když bude nejhůř, tak to prostě takhle přijde…

    Ale nějaký – lup – tam bylo. Jako když už duše srdce tělo narazí na tu nejkrajnější nejposlednější zeď nad propastí… a ona spadne….
    A je to jinde.

  8. rulisa napsal:

    7
    Taky mám na tyhle dny odloženou knížku, vlastně už dvě, druhou jsem dostala dneska od ježíška staršího synka. Přivydělává si na studia u Dobrovskýho, tak tankuje u pramene. :-)
    Ale jsou to obě oddychovky, žádný těžký duchamorno, těším se na ně.

  9. ratka napsal:

    Myslím že jsem nezažila. Nebo možná, když jsem uviděl tatínka pořezaného a nahého ležet v komatu na stole na JIPce u sv. Anny v Brně. Byl to pocit že mi někdo podtrhl židli pod nohami, že se mi rozletělo srdce na tisíc střepů, že umírám. Něco ve mě ruplo… a vše se změnilo.

  10. 3,4
    tybrďo, barčo, ty jsi fakt dobrá!

    Já jsem mnohem línější, teď jsem odpoledne spala, namísto toho luxování…

  11. barča napsal:

    10. to je v pořádku, že taky odpočíváš Liško :-) se přiznám, že když jsem četla v nějakém tvém předešlém článku, tvůj seznam, protočili se mi panenky, co všechno chceš nebo musíš v krátkém čase stihnout včetně učení se – tedy zaplnění informacemi, takže unavě a spánku se vůbec nedivím .

    jinak k té Cestě (osobní) mě napadlo trochu mimo téma, ale ne tak uplně, četla jsem, že rok 2019 je podle čínského horoskopu právě rok osobní cesty. odrazí se to v mnoha aspektech, jedním z těch aspektů kromě „osobnostního růstu“ je právě i ta druhá mince – uvědomnění si své vlastní cesty a co to obnáší – vztahy, překážky apd. nechce se mi to hledat po netu, ale určitě se ten nadcházející rok, nebo vlastně čínský rok už tuším začal dá lehce najít.

  12. ratka napsal:

    Podívala jsem se na video s paní Hogenovou. Je to zajímavé, zejména pro ujasnění pojmů tedy filosofické mluvy :-)

  13. 5 Saule
    to je skvělý! Mně o cestě hlas nic neřekl, asi proto, že jsem na ni tehdy ještě nenastoupila. V tom období totiž přicházela jiná otázka, taky jakoby hlas, občas se zeptal na stejnou věc „Co chceš ze všeho nejvíc?“
    A já se snažila poslušně zamyslet a formulovat krkolomně něco o seberozvoji (hrozný slovo, seberozvoj:- )
    A koneckonců to platí doteď. A dlouho jsem si nevšimla, že na tý cestě jsem.

    Jo to „obrození“ mělo být znovupotvrzení. Znovuvlezení do kontaktu s tím bytím, co je zároveň hrůzné i naopak. To asi často nejde podnikat (?)
    Jednou jsem se přinutila tam lézt, vohulit si to, vlézt tam přes děs, brr. Taky z toho byla nějaká vize nebo dojem nebo obraz, docela utěšující – ve smyslu, že jsme sem přišli dobrovolně ze své volby a ne za trest. Ale pak jsem byla strašně unavená.
    Zní to jako magořina – proto, že je to pro mě pořád neuvěřitelný a polobláznivý, takovýhle momenty, proto možná mi vyprchají, dlouhodobě se neudržím v tom, abych tomu věřila.

  14. ru, ra
    jo, od toho okamžiku jsem šla ze dna nahoru, pomalu.
    Dlouhá strmá úzká cesta, občas palouček nebo studánka k občerstvení, potom nabrala jasnější směr a nebyla už taková tma, teď je poměrně pohodlná a potkávám na ní dobrý tvory, tak snad se máme, na co těšit. Doufám.

  15. ratka napsal:

    14. u mě je cesta velice klikatá, souvisí spíše s životní zkušenosti tedy je to takové pomalé poznávání.Velice pozvolné.

  16. 12
    žejo, ty termíny z filosofie jsou zvláštní.

    ad odpočinek
    V poslední době mě napadá, jak prožívají odpočinek nebo uspokojení ty ženy, co mají rodiny- pořád něco chystají, vaří, uklízejí, zvlášť kolem vánoc. Některé berou svoji spokojenost z toho, že umyly okno, upekly druhy cukroví, které naplánovaly atd. Snad si mezi prací na chvilky i odpočinou? Nebo to uspokojení z vykonaného jim přinese radost? A z toho, že někoho pohostily?

    Od toho já se pořád vzdaluju, pro mě to všechno je hroznej vopruz navíc, který kdybych podnikla, tak na to padne krátký volný čas a ještě ve tmě – protože je krátký den – a je to to poslední, co chci. Volný čas nejlepší je pro mě něco kreslit nebo číst něco krátkého, tím se inspirovat, tady si s vámi psát, poslechnout si zajímavý rozhovor s někým, setkat se s přáteli, ale nevařit jim; setkat se, někam jít a sednout si v hospodě na jídlo, který mi někdo přinese a nemusím mu to oplácet.

  17. Saul napsal:

    8:
    Ta moje je taky oddychovka.
    Ale clovek pri ni stejne zasne.
    Francouzska basnirka zvykla na nobl spolecnost, mestsky zivot, salony….,ktera mylela,ze se privda na cesky zamek,jak ji Reynek slibil a ke svemu uzasu se ocitla defacto na vysocinskem statku.
    Ale zaroven uzasnej zivotni pribeh plny lasky,sily a hloubky a na rozdil od nejakych romanku opravdu skutecny.

  18. barča napsal:

    16. ad Vánoce a to kolem – z mého blízkého okolí – hlavně mámy od malých dětí. Prostě vše pro děti, to usilí a pak ta radost to je uplně nejvíc. jsem mezi svátky a službama pozvaná do takové jedné rodiny. a jsme si blízké i jinak….

  19. barča napsal:

    18. s tím samozřejmě souvisí i návštěvy babiček a dědečků a jiných rodin – vše je potřeba mít nachystané. (jídlo, pohoštění, domov, místo apd.)

  20. barča napsal:

    17. jo, může to být krásná a zajímavá knížka, mrkla jsem na to. jen si říkám, nechce to číst ve spěchu a chvatu, ale vychutnat si to, a s tím samozřejmě souvisí i nějaký rozpoložení mít na tu knížku.

  21. barča napsal:

    20. měla bych spíš napsat, že ta knížka je už pro mě ted krásná a zajímavá – když jsem jen přelétla o čem je. o kom je.

  22. barča napsal:

    taky mám pár knížek vytipovaných, které si chci z knihovny půjčit během roku.

  23. ratka napsal:

    16. Pro mě je někdy těžké akceptovat (střídavě oblačno s vyjasněním) že věci jsou jaké jsou a nevzpírat se tomu. Tedy uspokojení žádné… neznám uspokojení z úklidu, chystání či obsluhování kohokoliv. Tedy učím se postupně dělat to bez remcání jako když si člověk čistí zuby, něco chystá, pohraje si s dětmi, pokecá a moc neřeší jestli ho to uspokojí víc nebo málo. Pro někoho to může znít jako zabíjení života, mám dojem že mě osobně to prospívá. To se ukáže vše časem.

  24. 17
    to bude krásný, ponořit se do takové knihy. Skutečný příběh mě bere taky mnohem víc.
    I když jsem teď získala Psa baskervillskýho v angličtině a to bude fajn a má to skvělou velikost do tramvaje. Ty studijní knihy, co jsem si vytiskla na A4 (2 nebo 4 stránky na jednu stranu, malá písmenka), to není taková radost. Zase je to dobrodružství – štos stále hrozí rozpadnutím se na jednotlivé papíry (což bych nechtěla na eskalátoru zažít nebo na mokré podlaze tramvaje).

  25. 23 ratko
    tak to chápu! Já si i ty zuby čistím s remcáním!

  26. barča napsal:

    18. a je to náročné, zvlášt, když ty děti se na tom podílí taky :-) pečení, výzdoba, jejich výrobky, do toho stihnout dětské besídky plus to všechno okolo, aby bylo, klaplo. zvlášt když se počítá s noclehem vzdálených prarodičů třeba.

  27. barča napsal:

    25. zuby s remcáním? to ta pasta musí být pak všude, představila jsem si to :-))

  28. ratka napsal:

    Tedy jak psala paní filosofka o dlouhé cestě na horu, to jsem absolvovala, i testovala hranice i hledala kdo jsem, pátrala po hlubinách bytí. teď váhám. Autentický život….žít autentický život. Je autentické chodit po lese kolem chalupy a kochat se tichem (závěrečné minuty paní filosofky) nebo ochrnout na půl huby v průběhu totálního nasazení. Chození nočním lesem v tichu mi jde celkem dobře, ovšem kmitání v plném cvrkotu života…to ještě moc neumím.

  29. rulisa napsal:

    17
    Vím, znám z ústního vyprávěbní toho spolužáka-malíře, který se s Reynkovými znal osobně.

  30. rulisa napsal:

    16 a 23
    Pro mě ro bylo přesně tak, jak psala Liška. Bylo to do mrtva, strašně unavená jsem na konci Štědrého večera byla, ale strašně šťastná. Kvůli děckám, kvůli rodině, kvůli tomu mimořádnému dni, svátečnímu, co všechny nějak více spojuje a vtiskává se do pamětí, jako mně se jako malé holce vtiskával… tehdy jako máma od rodiny s dětmi jsem si nejvíc uvědomovala i užívala to předávání z generace na generaci.

  31. ratka napsal:

    Zítra peču kachnu tedy dvě kachny a těším se na to. Pečené kachny se zelím (červeným a bílým) k tomu knedlíky bramborové a obyčejné je pro mě koncert… tedy je to jakobych šla na hory. Celodenní výlet :-) ale nemsí mě u toho nikdo otravovat, pak si to užívám v extatickém stavu dokud se nenaloží na stůl. To už mě tak nezajímá… hrozně ráda peču kachnu se zelím.

  32. rulisa napsal:

    Nebrala jsem to jako nepříjemné, všechnu tu práci, shon, únavu. Brala jsem to jako nutný vklad do spořitelny, kde jsou mimořádně vysoké úroky – to večerní štěstí. :-)
    Takže mě to vlastně těšilo.

  33. ratka napsal:

    32. u mne je to zvláštní houpavé nahoru dolu. Hlava mě pořád varuje, že nemohu stavět na pomíjívém…a tak i ve chvílích naprostého blaha je zde varování, nezapomínej že vše plyne a toto vše zmizí… a obrátí se v prach. A tak pořád brzdím a brzdím, a se nezachytit se do sítí osobního štěstí. nakonec jsem stejně chycena…a tak se jdu alepoň pomodlit ať mi probůh tohle vše osud neveme.

  34. barča napsal:

    33. si říkám Ratko, na mě té katolické agitky už bylo docela dost. :-) ono totiž v tom pomíjivém je i ta věčnost. Záblesk, právě toho jedinečného okamžiku, proč si to neuchovat, že. v tom je to kouzlo, no nic, bavte se.

  35. ratka napsal:

    34. to je kruté barčo, nejde o žádnou agitku. pokud nemáš vazby, jsi nezávislá… Pokud máš silné vazby, tak tě tyto vazby silně ovlivňují. Kouzlo etc můžeš obdivovat když ti je to u pr…. tedy nezáleží ti na tom a vidíš to jen jako namalovaný obraz. neproniká ti to do kostí, do útrob… do srdce.

  36. barča napsal:

    ono většinou to bývá i tak, že člověk si přílišným strachem právě přitáhne, přesně to co nechce a čeho se bojí.

  37. rulisa napsal:

    33
    Mě zas napadla ta tvoje otázka po autentičnosti – a není náhodou ta autentičnost právě to, že člověk je, co je, a prožívá to, co zrovna prožívá, a nemontuje si to furt nějak do „musím-nesmím-měla bych-neměla bych“?
    Proč brzdíš?
    Stejně to pomine, tak se z toho raduj, dokud to je, radost z dobrého není hřích, přeci.

  38. barča napsal:

    Ratko, není to kruté, ale je toho trochu přespříliš, zbytečně. myslím, že téma Boha jsem tu probírali nečnětkrát, ano dá se namítnout, nemusím to číst. Připadám si tu jak na kontinuálním kázání, nebo v semináři. Mě by docela zajímalo, zda takhle hodně otevřeně mluvíš na téma víry právě s celou svoji rodinou a naživo. nezlob se, ale už mi to tady připadá od tebe jako hraná poza a ted o to víc, když jsi napsala 35.

  39. 27 pasta :- DDD

  40. barča napsal:

    37. tak tak.

  41. ratka napsal:

    36. bojím se té radosti, nikoliv že se něco stane…. že se něco stane to vím, to je běžné… bojím se že kdo se moc raduje, tak spláče nad koncem. Vše je jedno… oboje je důležité.
    38. tomu nerozumím, tak to nechám být… nevím jaká póza a nechápu to. Doma naopak jsem snaše i synovi vymlouvala křest vnučky, nechali ji pokřtít… jejich věc. Nevím co Barčo slavíš ty na Vánoce, tedy jaké svátky vlastně slavíš. Nebo jen tak něco.

  42. barča napsal:

    no, nic omlouvám se všem, na mě je to přepříliš dramatické a takové patetické a odtržené od svátků a jejich obyčejných radostí.
    jdu si po svých. Hezký večer Všem.

  43. ratka napsal:

    Nemám ráda, když něco beru vážně a někdo to shazuje, ale taky se z toho nepotento :-)

  44. 30+
    vidíte a já jsem o katolictví nezaznamenala v komentech nic, agitku vůbec, pro mě to byly ratky autentické dojmy

    Moje máma mi ty vánoce vtiskuje pořád, celý ty léta i teď když jsme na Štědrý den jen my dvě, tak já dělám jen perníky a zdobím stromek (a připadá mi, že na víc ani nemám čas), ona cca 6 druhů cukroví, které je skvělé, vánočku, bramborovej salát, celerovej salát, kubu, rybu, dneska na Hod boží svíčkovou (naloženou předem, pasírovanou atd).
    Letos poprvé vypustila rybí polívku. A kapra načerno jako jeden chod, ten možná nebyl už loni. Polívku mám sice ráda,ale nepotřebuju ji, jako nepotřebuju nic z toho, co ona vaří vánočního, prostě to sním. Ale dává to nějakou jistotu, všechna ta jídla, svátečnost. (Ale ne obžerství, já nejím o vánocích víc než jindy, naopak by mi stačilo míň, skromněji jako výraz svátečnosti, kdežto ve všední den strašně ráda jdu s kolegy na oběd do hospody, aby mě ve všední den někdo obsloužil a někdo si se mnou u stolu povídal, to mi udělá během dne radost)

    I když to cukroví bych asi zredukovala na 1-2 druhy, protože ještě jsme ho ani nedaly na talíř :- ) Většinou ho jím až v lednu jako první pomoc při hladu, to se mi pak hodí. Návštěvám se bude hodit už zítra.

  45. rulisa napsal:

    38, 42
    Hraná póza určitě ne, ale souhlasím, že je toho hodně (zajímal by mě za poslední rok poměr ratčiných komentářů delších než dvacet slov se zmínkou o víře a atributech křesťanství a komentářů delších než dvacet slov a zcela prostých těchto atributů) a že je to nadobyčej patetické. Maximalisticky vypjaté. :-)
    Nutno ovšem vzít v úvahu, že takový projev či zvyk všechno takto brát měla ratka vždycky, tedy co ji znám, už před érou jejího katolicismu. Takže (jen) tím katolictvím to asi nebude. :-)

  46. rulisa napsal:

    44
    Modlení, sousloví citovaná z Bible…
    Vnímám to, ale zaskřípe mi to přemírou jen občas, z důvodu viz 45.

  47. 43 super, my se nepotento!
    45,46 asi mám nějakej ochrannej mechanismus, kterej se až příliš bojí konfliktů a udělá, že to při čtení nevnímám.

  48. rulisa napsal:

    47
    A nebo jsi prostě o tolerantnější. :-)

  49. rulisa napsal:

    47
    A nebo máš celkově k víře blíž, víc jsi zvyklá na tyhle věci z rodiny, tak ti nepřijdou uchu/oku tak nezvyklé.

  50. Saul napsal:

    44:
    Tak,tak!
    A ja jen tise zasnu(i kdyz uz bych mel byt zvykly)
    Co se katolickych agitek tyka,za ty bych ratce umyl hlavu jako prvni,ale shodit tim autenticky popis necich pocitu a potreb…
    Na zvraceni!

  51. 48,49
    spíš mi to nerezonuje s ničím (což je náhoda, nemám na to vliv) zprotiveným.
    Z rodiny to moc neznám, otec vůbec, matka sice katolík s nějakým hlubším zážitkem, ale soukromým. Chodili jsme do kostela tak jednou ročně (táta ne), jinak doma o Bohu řeč nebyla žádná. Což se dá hodnotit jednak jako nenásilné, anebo naopak jako zanedbání pěstování ponětí o víře.

  52. ratka napsal:

    50. katolické agitky :-) jsem úplný břídil. Vzpomínám jak jsem na blogu rozepisovala Bibli, jak jsme byla nadšena. A ještě předtím Lao ć tiang, a ještě předtím Seung Sahn a deset bran, a Buddhistické vznešené pravdy a celkově jak jsem vždycky byla nadšena tím co jsem právě objevovala… jak malé dítě jsem nad tím jásala. A toto jásání mě snad neopustí, i ta patetičnost. Obyčejnost se ráda vplíží do života… ale nemusím ji mít.

  53. ratka napsal:

    51. malé dítě by mělo alespoň přibližně mít povědomí, co se to vlastně na Vánoce slaví… takové to natěšené tajemství

  54. rulisa napsal:

    51
    No, my do kostela nechodili vůbec…
    A jakákoli víra v boha byla podávána jako jednoznačně… ehm… chybná záležitost, nestojící za víc než opovržení, natož za nějakou ztrátu slov :-)

    52
    No, tak nějak až přesně tak jsem to myslela v té 45. :-))

  55. rulisa napsal:

    53
    Třeba já to neměla, myslíš-li nějakou souvislost s tím, že ten Ježíšek je vlastně malej Kristus. Tahle souvislost mi sepla myslím až někdy začátkem puberty.

  56. ratka napsal:

    55. ani ne konkrétně, spíše tajemství jako přesah běžného strukturovaného života. cit pro neviditelné

  57. rulisa napsal:

    56
    Asi nerozumím.

  58. rulisa napsal:

    53
    Když by malé dítě mělo mít povědomí, tak by to mělo vědět, tak to znamená spíš žádné tajemství… (?)

  59. Saul napsal:

    37:
    To ale srovnavas ,Ru,svoji autenticitu s neci jinou a podsouvas tu svoji,jako tu pravou.
    Takze zase je to jen o vire.

    „radost z dobrého není hřích, přeci.“
    A zodpovednost k tomu dobremu,doprovazena treba i obavami a uvedomeni si pomijivosti snad hrich je?

  60. ratka napsal:

    57. myslela jsem to tak, že malé dítě nerozumí kdo je Ježíš, ale věří třeba že dárečky přináší Ježíšek… jezulátko, a s tím spojené mýty, které se promítají přímo do reality a ovlivňují tuto. Dítě ještě nechápe mytologii vzkříšení nebo nějakého vnitřního obnovení :-)) ale rozumí tomu, že existuje neznámé (mýtické) jezulátko. A i když později zjistí že to byla maminka a tatínek, tak ten pocit neznámého tajemství zůstává…. jako cit pro neznámo a životní přesah.

  61. Saul napsal:

    Ad59:
    „No vidíte to a zase tu dnes stojím jako pochybující, jako skeptik.“

    Takze ani Liska neni autenticka?
    Na co skepse?
    Staci zit a uzivat si,ne?

  62. ratka napsal:

    60. tedy alespoň u mě to tak je. Jak to pojmenuji, je fakticky druhořadé.

  63. rulisa napsal:

    59
    Autenticita buď je, nebo není. To není krása, aby byla subjektivní. Pokud je ratka autentická („svá“) tín,m že jhe věčně brzdící tam, kde by mohla letět, a věčně lítající mezi extrémy bez brždění, tak ok. Ale na druhou stranu – proč ji neujistit, že radovat se může? Herdek, tady jsi mezi ženskejma, obvčas toimu tu ženskou stránnku nech. :-)
    Jinak já tomu jejímu komentu rozumím, jestli sis všim, taky mám děti.
    Nemodlím se k bohu, zaříkávám to nicméně podobně.

  64. rulisa napsal:

    61
    Proboha, za co mě pranýřuješ? Čím jsem se tu provinila?
    Mně osobně je celá autentičnost naprosto uprdele, o té svojí nepochybuju a ostatní ať si to dělají, jak chtějí. O autentičnosti psala Ratka, tak jsem ji vzala ku pomoci a použila, abych ji povzbudila k té radosti. Omlouvám se, mea culpa, a už mě prosímtě s celou autentičností drbej na zádech. Děkuji.

  65. ratka napsal:

    64. :-)

  66. rulisa napsal:

    60
    Aha, tak to si už nepamatuju, jestli jsem to měla. Pro mě bylo tajemství dycky spíš tak nějak přírodnějc zaměřený a pozdějc hlavně čtení sci-fi knížek.

    A jinak tu pro dnešek končím. Mám rýmu v plným rozběhu a plnej nos i voči a Saul mě – upřímně řečeno – poněkud otrávil jak se do mě pustil kvůli prkotině, kterou jsem (no asi nedomyšleně) v dobrém úmyslu plácla, už to na třetí frontě zaráz myšlenkově zpracovávat nezvládám. Dojím zbytek mlíkové čičinkové polívky od štědrovečerní večeře a jdu si lehnout.

    Zdraví Jezulátko.

  67. 54
    :-) takto opovržlivě byl u nás pojímán sport!

  68. ratka napsal:

    Jdu si radostně lehnout k televizi, vnučce jsem právě přiskřípla prstíčky do stolu, tak se šla vyžalovatk tatínkovi. u toho cestou několikrát spadla jak zakopla o pyžamko. TAkže si ji rodiče odnesli do postýlky.

  69. ratka napsal:

    67. u nás pop muzika :-)

  70. Saul napsal:

    65:
    Ty se nesmej Ratko,ale je pravda,ze jsi mivala pri „pranyrovani“ na argumentacne neprijemne otazky trochu pevnejsi nervy,nez ma ted Ru:-)
    Taky preji dobrou noc,stehuji se na
    https://www.prozeny.cz
    Zdravi panenka Maria:-)

  71. Tak se to tu nějak vylidňuje :- ))

    Ušetřený čas – tj. 20 minut zbývající do případu Hercula Poirota v televizi – rozhodně nebudu věnovat luxování. Možná bych mohla vyplatit ty faktury… no uvidíme. Nebo budu brouzdat po netu – právě jsem tam zjistila, že loni umřela dcera Petra Pujmana, to jsem nevěděla (máma jo). Tu jsem viděla jen párkrát cca kolem r.2000, jejího tátu taky (dřív) a ten se mi líbil mnohem víc (ona asi spíš mužům, byla blond), byl to nejen zajímavej, i hezkej člověk; umřel dost rychle na rakovinu, když mi bylo 14.

  72. ratka napsal:

    71. u televize nuda :-) to jméno jsem nikdy neslyšela. je to tento? https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Pujman

  73. 72
    jo. A na celým internetu snad nemá fotku.

  74. Saule 70
    tybrďo, ty stránky jsem neznala – tak povrchní titulky jsem dlouho neviděla. Zlatý naše blogy!

  75. rulisa napsal:

    Liško, na podobných stránkách jsme se kdysi poznaly s Ratkou. :-))

  76. rulisa napsal:

    69
    U nás pop muzika taky pasé. Ale vzhledem k tomu, že když mi bylo 13, tedy v době, kdy dítko začne takovou muziku objevovat, se začli naši rozvádět a vrcholily boje mezi nimi, tak na mou muziku už jednak neměli kapacity a jednak maminka si mě samozřejmě chtěla nějak podplatit, tak mi dokonce koupila kazeťák a tvářila se najedou, jak mi hrozně v té muzice fandí. :-)

    Ale spíš jsem měla pocit, že se tu bavíme o věku dítěte tak ve školce a na prvním stupni školy, kdy se formují ty základní postoje. Náhled na muziku se mění průběžně celej život.

  77. rulisa napsal:

    Přemýšlela jsem, čím mě včera Saul tak naprd. Nebylo to výtkou k té autentičnosti, to bych brala jako normál debatu. Autentičnost je mi opravdu u pr, považuju to akorát za módní intošský pozérslovo.
    Bylo to tím, jak mi předhodil ratku jako jedinou nad námi všemi povznesenou svatou se zodpovědností za děti, rodinu, vazby…
    A pak to dorazil tou Liškou a tím, že ze mě udělal povrchního člověka shazujícího i Lišku propagací pouhého užívání si. Jak kdyby nevěděl jak Liščku beru, respektuju…
    Herdek, jsou věci, co mrzí, ne od cizích, ale od těch, co člověka znají a vědí… Tedy měli by vědět…

    To, že neustále nepíšu na blogu o svých dětech a o tom, co jim vařím, jak se o ně starám a jaký jejich starosti s nimi sdílím či jaký si o ně dělám, přece neznamená, že necítím v mnohém totéž co Ratka. Jen mám jinak nastaveno sdělování toho na veřejnost. Nedělá mi to dobře.
    Proto píšu radši většinou o sobě, to je bezpečné a víceméně bezbolestné. Když tepete do mě, tak se někdy vzteknu, ale vcelku rychle to přejde, nebolí to zdaleka tolik, jako když nějaký slon v porcelánu šlápne do mých vztahů s dětmi.
    Včera to od Saula bolelo. To školení o tom, jak mám soucítit se správnou obdivuhodnou matkou ratkou.

    Nikde v reakcích na její komentář jsem jí nijak nevymlouvala starost o její děti, dokonce ani to modlení se za to, aby jí je bůh zachoval. Mám to stejně. Nemodlím se k bohu, ale dvakrát ze tří chvil, kdy pomyslím na svoje děti, se modlím k osudu, aby se jim nic zlého nestalo, aby prožili obyčejný pěkný život se všemi jen obyčejnými problémy i radostmi…

    Dělám pomníky mrtvým. Portréty. Zakázky mnoha rodičů pro svoje děti.
    Byla bych úplný idiot nebo porouchaný psychopat, kdybych se za svoje vlastní děti nemodlila aspoň k osudu.

    A doufám, že už tohle na blogy nikdy psát nebudu muset, že když má Saul tolik pochopení pro opravdové city Ratky, má je i pro ty moje.
    Děkuju.

  78. barča napsal:

    78. Ru, díky.

  79. rulisa napsal:

    80
    Nevím zač, ale asi ani nechci, prosím nechat být, děkuju též.

  80. Saul napsal:

    Tak ted muj rozbor vcerejsich komentu.
    Zacalo to Ratcinou 33.
    A ted je uplne jedno,kdo to psal,zastal bych se v tom kazdyho.
    To je opravdu tak tezke pochopit,ze kdyz nekdo lezel jeste pred par dny ve spitale s pulkou ochrnutyho ksichtu a nevedel,jestli nebude nadosmrti mrzak a kdyz po par dnech naskoci naplno do vanocniho srumce pro rodinu,ze se mu v hlave nemuzou honit takovy myslenky???
    Nacez barca zareagovala vystekem o katolicke agitce.
    Ratka reagovala v 35 a plne jeji reakci chapu a povazuji ji za velmi vystiznou a pokornou,na takovy kopanec do prdele.
    Ja jsem svoje pocity okomentoval ve sve 50.

    Potom ses tam Ru pripletla ty a udivuje mne,ze ti nedoslo to o cem pisu ted vyse,ale jeste ses k te pitome povysene hre pripojila.
    Nicmene na tebe jsem reagoval jen vecne a argumentacne.
    O zadne pranyrovani neslo,ale jestli jsi z toho vycitila podrazdenost,tak ano,ta tam byla.
    Klidne se pripojim,kdyz budes sit do ratky pomoci nejakych argumentu,ale ty ses pripojila jen k emocnimu vykriku a shozeni vnitrnich pocitu nekoho s kym se zname roky.
    Zpetne uznavam,ze ses pripojila jen ciste argumentacne,ale vychazelo to proste z te 34,ze ktere se mi zvedl kufr.

  81. barča napsal:

    Saule, mě se zvedá kufr z tý tvý role, cos sis tu přisvojil, nejen v téhle diskuzi. Role mravokárce, soudce – v podstatě ve svých komentech píšeš, co si kdo má správně myslet a to co rozhodně ne, jak správně uvažovat, kudy má člověk jít a jak to dělat, nebo nedělat. Hodnotíš povrchnost a opravdovost, jen podle svých dost omezených měřítek.
    naštěstí skutečný svět není černobílý.

  82. rulisa napsal:

    82
    Právě proto, že jsem se k žádné hře nepřipojila a psala jsem sam za sebe, a nejsme si vědoma žádné povýšenosti, natož připojení s ek nějakému shození, naopak, jestli si přečteš tu 45 ještě jednou., Ratky jsem se zastávala. Proto bych si přála, abys i ty moje komentáře posuzoval jen samy za sebe, a ne jako součást nějaké (vaší?) pitomé hry.
    A je mi líto, žes aspoň trošku neuznal ani teď, že můžu cítit totéž, co Ratka.
    Nenapadlo mě, že místo toho začneš rozebírat všechno znova od začátku, i to, co je snad všem jasné.
    neměla jsem to psát, měla jsem to nechat chcípnout. Akorát jsem nahrála zas Barči. Přestože i jí jsem psala Prosím nechat být.
    Teď je pro změnu na pranýři Saul.

    Jedu za chvíli pryč, tak se tu mějte. :-)

  83. Saul napsal:

    „Akorát jsem nahrála zas Barči“
    No,tak sis ta mnoha podekovani v poslednich dnech aspon zaslouzila.

    Ja tusil,ze tu koexistence s ni nebude snadna a dlouho jsem na nic nereagoval a hodlam v tom setrvat.
    Ale na to,co povazuji za svinstvo proste reagovat budu.
    Pokud sem budu psat.
    A o tom si budu rozhodovat jen ja sam,pripadne Liska,jako majitelka blogu a moderatorka diskuse.

    Takze si barco uzivej sve pateticke role vecneho hledani spojencu,jejich pravidelnych obmen,zaslapavani tech minulych,srdceryvnych dekovacek novym….
    A ja si necham roli svou,bez sebemensiho ohledu na tvoji nauseu.

  84. Saul napsal:

    „A je mi líto, žes aspoň trošku neuznal ani teď, že můžu cítit totéž, co Ratka.“
    To uznavam a vim,ze ty bys reakci na jeji 33 formulovala jinak.
    Nicmene,Ru,ani tvoje reakce a argumentace nebyvaji vzdycky jako z bavlnky a ta moje vcerejsi na tebe snad tak hrozna nebyla.

  85. Saul napsal:

    A jdu na ty betlemy,kdyz jste mne tak svatecne vanocne naladily:-)

  86. Psice napsal:

    To je zajímavý téma! Zažila, několikrát. Nejsilněji asi při prvním porodu. V jednu chvíli jsem ztratila všechny logické argumenty, porodní plán, všechno. Že umřu já, nebo děcko, mi připadalo najednou blízké a reálné a v momentě, kdy jsem s tou myšlenkou přestala bojovat jako s nepřítelem se brzy poté narodil Žmur. Potom už to nebylo nikdy tak silné. A někdy chce člověk naopak spadnout na dno a odrazit se (což je ekvivalent zničení se, nicoty), ale vědomým úsilím to většinou nejde – je to hrané.
    Tak pohodové Vánoce a rozvalovací kocour má všechny mé sympatie!

  87. ratka napsal:

    JInak huba se mi zásadně upravila, pořád ještě jím Herpesin (proti oparu) a Prednison (proti alergii) a je mi zásadně líp. Nemám ještě výsledky z lumbálky, ale slíbili mi že zavolají pokud něco akutního najdou. Takže jsem optimista. Zítra i pozítří mám opět rehabilitaci a oko zavírá. Už ho nemusím zalepovat. Prý vypadám jak Stalone, tedy pořád mě to lehce táhne na stranu ale je to již úsměv :-)

  88. Saul napsal:

    89:
    JInak huba se mi zásadně upravila“
    Co manžel,má na to stejný názor?:-0)

  89. ratka napsal:

    90. občas ze mne chytne nerva :-)

  90. Saul napsal:

    To vypadá nadějně,taková vzájemná partnerská karmická výměna a obnova nervových buněk:-)

  91. 89
    sláva, že se to lepší!
    Ještě zalepovat si oko, já bych se z toho zbláznila. Tak to je dobře, že už je to skoro jako dřív. A kdybych byla tvůj manžel, tak bych měla strach, jak se to zlepší, jak ti je, co bude, jestli můžeš a chceš být sama nebo ne nebo dělat něco nebo nic a jak potom objíždět rehabilitace…

    Takže jsem asi podobně jako Saul – ad82 – usoudila, že nebudu ani příliš rozpitvávat tu ratčinu patálii s obličejem, ani nebudu akcentovat nějaké naše „meziřádky,“ co kdo jak reagujeme posvém jako obvykle nebo ne. Předpokládala jsem, že na to teď nebude nálada ani chuť ani ratka asi na to nemá kapacitu ani já nemám chuť na takové hovory, když ona je v takové situaci, kterou já bych určitě nezvládla tak s přehledem jako ona, já bych měla strach. Chtěla bych se v té sitaci s vámi bavit, mně by to pomáhalo, ale nechtěla bych to schytat.

    A připadá mi, že rulisa šla jinou cestou – chovat se jako obvykle, nic neměnit a neupoutávat tím zvýšeně pozornost k té ratčiné rekonvalescenci, vzít ratku jako pořád stejně rovnou, ne nějakého lazara, nechat to být a sjíždět stejný svahy jako jindy :- )

    A to bylo celý neřečený, o tom jsme nikdo z nás nemluvili, každý jsme reagovali na tu ratčinu trampotu, jak jsme uměli, nedomluvili jsme se spolu – kdežto kdyby to bylo naživo, tak to poznáme a nějak se ujednotíme a bylo by to v pohodě a plynulé a vřelé a blabla všechno přiměřený.

    Tak mi to připadá.
    Naživo by to bylo určitě fajn pokecání a podpůrný nejen pro ratku.

  92. 88 Psice
    Hahoj, krásné vánoce!
    Při porodu! Nojo, to musí být silný. Kamarádka taky říkala, jak jí smrt v tu chvíli nějak připadala možná a ani ne zlá… a pak ji teda po porodu museli uspat a dozachránit.

    Uf.
    Ať jsme zdraví a šťastný a přiměřeně prožívající a poznávající!
    … ono to beztak asi jinak nejde než vždycky přiměřeně v tom okamžiku, naštěstí.

  93. Saul napsal:

    93:
    Super Lisko!
    Jsi profik:-)
    Ja si tady dam na cas oraz,uz jsem na ty emocni vzruchy opravdu starej ,ale v reakcich stejne blbej,jak zamlada:-)
    Jinak se doufam uvidime,jak jsme se domluvili.

  94. rulisa napsal:

    93
    Rulisa se přizná, že poté, co vzala na vědomí ratčinu informaci o lepšícím se stavu opačného úsměvu, ji vůbec nenapadlo, že by měla v komentářích na jiná témata mít tohle na mysli a nějak kvůli tomu uhlazovat svoje sdělení. Rulisa je na tohle prostě blbá. Nepředpokládá, že je potřeba něco uhlazovat. Ani směrem k sobě, kdyby měla takový estetickozdravotní problém, by neočekávala uhlazování, naopak by ji nasralo.
    Jo, kdyby se někomu stala fakt nějaká tragédie, nedejbože v rodině, tak tam to uhlazování nebo přinejmenším utlumení sdělovaného je ok.

  95. 95
    jóó.
    Já měla výhodu, že mi tady zrovna nic nedělalo žádný ruchy, rezonance, neotvíralo rány – dlouho nic takovýho nenastalo, mohla jsem setrvat v mírné otupělosti a nic mě to nestálo.

    Nebo jsem měla zakročit a tím ještě něco víc vypíchnout? Volila jsem nechat to být a spoléhat, že jsme všichni už mnohokrát byli schopný se nějak vypořádat se všemi těmi našimi vlastními vlastnostmi a vztahovými věcmi. Jsme prostě dobrý a hotovo.

  96. 96
    Tak jsem to výjimečně odhadla dobře. Že ty bys to pro sebe nechtěla, taks to nedělala. Ratka to asi ani nepotřebovala uhlazovat, když tady jen tak mimochodem řekla, že se jí nedovírá oko… to kdyby se stalo mně, tak z toho udělám větší aféru a vynutím si podporu :- )

  97. Saul napsal:

    97:
    Nebo jsem měla zakročit a tím ještě něco víc vypíchnout?

    Kdepak.
    V pohode.
    Jsme proste dobry:-)

  98. ratka napsal:

    Poslala jsem Vám maily :-) jako každý rok, čas plyne cyklicky a zároveň ve spirále

  99. ratka napsal:

    98. ráda se dělám zajímavá :-) V nemocnici jsem doktorovi přiznala že jsem hypochondr, že to možná jen předstírám a ve skutečnosti mi nic není. Tak mě ujistil, že to předstírat nejde. často se cítím jako malá holčička a taky se tak chovám. Pak narazím … protože už dávno malá holka nejsem.

  100. rulisa napsal:

    101
    Z toho si nic nedělej, já se často cítím jako pitomec a taky se tak chovám, a většinou v těch případech taky jsem.

  101. ratka napsal:

    102. jj. taky jsem. Učím se nepropadat panice při tom poznání :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>