29 komentáře u Když už to běží

  1. barča napsal:

    Skvělé!
    “ je to zároveń odhodlání a přijetí a plynutí“

    Liško, přeju ti Dobrý rok 2019! :-)

  2. barča napsal:

    Výstižně popsané a je mi to blízké. Díky.

  3. ratka napsal:

    Skvělé, znala jsem to možná jinak dříve z vrcholového výstupu … kdy příprvy trvaly týdny, pak se tak nějak ladilo kolem a před výstupem se nespalo, a stoupala energie… a paak se oblékalo a v noci za svitu hvězd se vycházelo ted tělo bylo nešeno….neznám to z žádné jiné situace, kdy se natlakuje až k nevydržení a pak se jen pustí ventil. Ta příprava tam je, to strukturování a vytvářeení podmínek, prostoru a do toho prostoru se pak tak nějak vjede. Tady se na mě nikdo nedíval… jen nebe a země se mnou plula.

    Teď to znám jinak, provázení … divadlo jednoho herce, komik a animátor v jednom. Vytváření atmosféry, bavič… zatím dobrý, musím být připravena předem.

  4. barča napsal:

    ještě tomu říkám pro sebe – udělat si z prostoru přítele. (zvláště pokud jde o něco na čem mi záleží, nebo co se mi zdá nesnadné, nebo psychicky náročné)

  5. A vy v takových situacích jste často?
    A jak a jak rychle z nich pak vystupujete? Mně teda to rozpoložení není obzvláštně příjemný, protože v tu chvíli nevnímám plně, je to jízda s omezeným prožitkem, trochu odpojení tam je, jsem spíš jako průtok než osoba.

    Jen to navodit v jinou chvíli, ten tělesný projev toho, ne tu jízdu, to mi přijde dobrý k dalšímu zkoumání, potenciálně užitečný.

  6. barča napsal:

    5. v podstatě jde o přístup kdy vylezeš ze své komfortní zony at už plánovaně, nebo neplánovaně. at už se jedná o práci, nebo soukromí. at už se jedná o mus, nebo že něco chceš, ráda bys a jen ti něco brání (v hlavě blok) nebo i něco co nerada, ale je to nutné, protože jinak to valíš před sebou…..zkrátka jsou to výzvy, malé, vetší někdy velké. a je to vlastně barevný život.

  7. barča napsal:

    ad ta jízda, časem se v tom člověk uvolní (naučí se to) a užívá si to.

  8. ratka napsal:

    5. u mě je to velmi těžké vědomě navodit, neli nemožné… příliš se kontroluji, příliš „se snažím“ a tím zabíjím veškerou volnost

  9. rulisa napsal:

    Dřáív jsem to mívala/prožívala a měla ráda. Organizáátor, ajktivní, dobře namazaný stroj, co jede a těší ho to. Takový zvláštní typ spokojeného (se svou prací, činností, výsledky vynaloženého úsilí) adrenalinu.
    Poslední roky se to mu snažím vyhýbat.
    Zdá se mi to házející mě na jinou kolej, respektive neumožňující na té koleji zastavit, podívat se, případnbě ji změnit (sebe na ní)…

  10. ratka napsal:

    8. tedy nenavodím to, neuvolním se dost. nechytnu rytmus a pokud, neudržím ho spontánně. Stačí aby mi problesklo hlavou během bubnování „bubnuji“ a vypadnu. Nebo klečím v kostele a jsem jsem zcela pohroužena do liturgie a bleskne mi hlavou „klečím“ a v ten moment vypadnu ven. i proto je pro mě neskutečně těžké nevztahovat dění „na sebe“, tedy netrhat a nepřerušovat dění tím že si ho uvědomím. V teen moment se všecko propadne a nemohu opět napnout původní stav.

  11. barča napsal:

    možná bych měla říct, že já jsem Liško na rozdíl od tebe víc introvert. a dřív jsem měla stále nějaké obavy z něčeho, kde „budu vidět, nebo tam budu sama mezi cizími lidmi, nebo sama s nadřízenými, nebo co jako si tam někde sama počnu…apd. létama se to změnilo, po krůčcích. a dobrý. pestrost.

  12. ratka napsal:

    a ještě něco. Díky provázení a to už dělám druhý rok jsem si uvědomila tyto dvě polohy. Polohu dávající, odevzdávající… kdy funguji jako moderátor a bavič nezávisle zda mě to baví nebo nebaví, je to podružné. Nejdůležitější je udržet koncentraci a nit, neztratit se v panice s úplně vybílenou hlavou (černou dírou) kdy došlo ke kolapsu a svět se propadl.
    Druhá poloha je jistě klidová, kdy je všecko jasné a srozumitelné, hlava mi funguje, nepanikaří a nikdo nic po mě nechce ale taky netáhnu za sebou 50 důchodců…. pak si mohu spočinout, přemýšlet nad svým, vymýšlet varianty a celkově se bavit tím co dělám.

    Jsou to dva různé způsoby fungování.

  13. Saul napsal:

    Na balení chlapů to funguje 100% Liško,ale když už na to nějakýho dostaneš,tak s tím potom ve vztahu dál raději opatrně.
    Je to silové,jak sama píšeš a na takové umělé“ čarováni“ muži reagují různě,ale v podstatě nikdy ne normálně.
    Jinak souhlas s 9.

  14. rulisa napsal:

    11
    Tedy, znám vás odsobně obě, ale netroufala bych si rozhodnout, která z vás dvou je více introvert.

  15. rulisa napsal:

    14 ad 11.
    Možná dokonce spíš Liška.
    V introverzi jde spíš o způsob prožívání/odžívání (typicky krizovek), než o strach z projevů na veřejnosti kvůli malýmu sebevědomí.

  16. 10
    v tom případě mluvíš, ratko, o jiném stavu, říkáš ponoření se, a nikoli takové transovní odpojení či co je to, co zkouším popsat já. To co já popisuju není ani uvolnění ani ponoření.

  17. ratka napsal:

    15. jj. malé sebevědomí je velkou překážkou… (vlastní zkušenost)

  18. ratka napsal:

    16. promiň, tím že jsem popsala dvě polohy tak ta druhá to není. tedy uvolnění a ponoření to není. Je to to ta první, regulérní trans. ano. člověk je v transu… excitovaném stavu. Pokud tedy mluvíme o tý poloze, kdy prostě jedeš jak pila.

  19. ratka napsal:

    18. Do transu se dostanu nechtěně :-( přílišným vzrušením. Nedokážu se pak zastavit.

  20. 18
    jak pila :- ), to je dobrý.

  21. Saul napsal:

    15:Ja jak znám Lišku,tak je víceméně vyrovnaný introvert,jen hledá různé zkušenosti a experimentuje i s extroverzí a dokáže okamžitě zhodnotit důsledky, ale svoji introverzi díky té vyrovanosti nutně překonat nemusí a asi ani nechce.
    Což je dobře.

  22. Saul napsal:

    Ale u Ratky nevím
    Ratko,jsi víc introvert,nebo extrovert?:-)

  23. rulisa napsal:

    31
    Ano, přesně tak to vidím taky.
    Akorát na klávesnici už moc nevidím, v šeru, navíc když tam mám většinu písmenek už setřených, tak se omlouvám za hromadu překlepů.

  24. rulisa napsal:

    například že 31 = 21

  25. rulisa napsal:

    22
    Ratka je gordickej uzel :-))

  26. ratka napsal:

    22. introvert, veřejné vystupování kdy na mě lidé koukají mě vzrušuje…tedy jak na pranýři :-) i když se mi daří, a vše vychází jsem zcela schvácena.

  27. nojo, to celé asi s intro a extroverzí souvisí, to máte asi pravdu.

    Já si vždycky myslela, že jsem extravert – spíš hlučnej, vtipkující, nemající moc potíže se seznamovat, spíš temperamentní, bujaře něco vykřikující na mejdanech (a to je na některé zodpovědné nebo migrénové ženy příliš, sere je to), skáču často lidem do řeči i za střízliva, šermuju rukama.

    Přitom potřebuju být někdy sama a mít klid, jsem už ráda sama, nerada telefonuju , intuitivní poměrně jsem… to by bylo jediný, co mě napadá, že by bylo u mě introvertní.

    Mně připadá barča a Saul introvertní, rulisa a ratka spíš extra.
    (jasně že ne nikdo nějaký 100% ryzí typ)

  28. rulisa napsal:

    27
    Mně ta tvoje bujarost přijde spíš taková povrchní. Jakoby způsob, jak žít a přežít sama sebe. Trochu klaun. S tou maskou smíchu.
    Ale spoustu věcí si držíš v sobě, o ty se nedělíš, potřebuješ si je rozebrat a zpracovat sama v sobě.

    Můj ex je taky introvert a ve společnosti mezi kamarády se chová podobně jako ty.
    Ale skutečné problémy, bolesti, trápení, s druhými řešit nedokáže. Nebo za mého manželství nedokázal.

    Jo, já jsem extrovert. I když taky ne čistej. Ale převažující.

  29. 28
    jo, ta moje bujarost je v podstatě lék na úzkost, podobně jako pivo.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>