Kuchyňské kouty

A VE CHVÍLÍCH VOLNA…

09-09-2017-sesit-500

Dnes je opět neděle a vymalovala jsem obývák. Ale popořadě – kuchyň dřív. Ne celou, jen tu třetinu, kde se vaří, a z jídelní části jen kousek u okna, odkud jsem odstranila dřevěné obložení, řečené podomácku táflování. Podomácku vyrobené tátou. Druhou část táflování naproti za jídelním stolem jsem po diskusi s matkou zatím nechala být, protože uceluje to… uceluje celek, no.

Situace před odtáflováním (to ruské rádio koupili naši do kuchyně, když mi bylo 14 a toužila jsem po magneťáku):

09-tafl-500

To rádio je to, co mě krom táflování nejvíc štve na snímku. Vy si – nebo mně – kladete možná otázku, čí to jsou herdek nohy! Nebo úplně jinou otázku. Některé odpovědi vyluštíte na snímku – gotickým historizujícím písmem tam stojí DU GUESCLIN. To je francouzskej činitel z doby Stoleté války. Proč – ptáte se asi. Protože kdo má doma v kuchyni du Guesclina, o kterém neví vůbec nic, žejo? Asi jen já.

Pojí se k tomu historka z doby, kdy mi bylo 13. Tehdy se v kuchyni na zdi objevil flek. Od stoupačky. A to se u nás nenapraví tím, že se vymaluje. To se u nás napraví tím, že se tam namaluje chlap s lukem. Téměř v životní velikosti. A vedle něj chlap s kuší. Oba ze Stoleté války. Mí rodiče měli totiž takový soukromý folklór – táta měl hrozně rád Francii a máma zase Anglii. Prostě Stoletá válka na pokračování. A tady to máte. Máma přišla domů z práce a spráskla ruce: „Ježkovy zraky, tady už schází jenom Johanka z Arku!“

A byla tam! Další den. S du Guesclinem u okna. V pozadí zlatěnka. Pak se ty „fresky“ ještě rozmohly, o tom zase příště, o to nepřijdete. Pro dnešek jsem chtěla jen vysvětlit záhadu obrněných nohou. Táflování jsem demontovala na konci srpna toho dne, kdy plánovaně přistavili na roh ulice velkoobjemový kontejner. Nosilo se mi to dvě patra po schodech v rozpažení docela blbě, natřikrát. A napočtvrté čerstvě nalakovanou prosklenou knihovničku, poslední pozůstatek mříže, který jsem se přecejen rozhodla vyhodit, protože se nedal nově zakomponovat nikam nijak, natož rádoby vkusně.

Situace po:

09-joha-500

Flákla jsem tam svou levnou knihovničku z předchozího bydliště. Protože kuchařské knihy potřebovaly umístit. Akorát tam pásla (jak říkáme tady na rozhraní Vinohrad a Žižkova). A do dolních poliček si dám asi pár krabic s botama, hoho, ty se mi totiž zatím nikam nevejdou. Červená pohovka na snímku, moje oblíbená, nahradila loni staré rozkládací kanape po prarodičích. Nemusí být všechno rozkládací, ne? A zeď je nabílená. A vidíte – nic:

09-noha-500

Vzácný kousek bytu, kde je nad kanapem jen bílá zeď a žádné obrázky, nic! – Teda jen ty du Guesclinovy nohy. Oproti původnímu stavu chybí také stylová lampa na otočném rameni. Zcela funkční. Vyhodila jsem ji s táflováním. Dělal ji táta. Napočítala jsem, že lamp tohoto svého stylu vyrobil v bytě sedm. Neplačte, ještě zbývají tři z nich. Z toho jedna je obří lustr právě v jídelně. A ten pude! Vbrzku se dozvíte více. Maluju dál:

09-mal-500

Na snímku vlevo vzadu nad skříní vidíte kousek hrdého lučištníka. Ten se jmenuje Guillaume May. Vpravo od něj, v levé části snímku, stávala památná mříž, asi od mých 6 let. Zeď byla vymalována modře tam, kde na snímku vidíte můj tmavý okr č.2. To druhé žluté v popředí na fotce vpravo je pytel na odpadky vkusně a účelně kryjící ledničku. To zhruba uprostřed jsem já, chystajíc se malovat strop.

A nyní se představuje výsledný okr č.3:

09-babov1-500

09-babov2-500

Čertví, jak okr vypadá na denním světle, jak večer s bleskem a jak zrovna na vašem monitoru. Je to fuk, prostě je to krásně zlaťoučkej okr, jak jsem chtěla a musela na něj dokoupit kyblík prvotřídní žluté za dvěstěpade. Mám jí dost a dost, bude se hodit na malbu podzimního listí na plátno. Ta přijde na řadu na samém konci října; vidíte, kolik ještě vás čeká pokračování tohoto článku! – Jo a to jsem vám už říkala, jak jsem při manévrování s tím dřevěným obložením vyviklala zásuvku a ta vybouchla a vyhodila pojistky až dole v domě… Od té doby mám v kuchyni vypnuté veškeré zásuvky, přes předsíň mám nataženou prodlužovačku a v ní zapojenou ledničku. Bylo to totiž všechno, nebo nic! Buď nešla elektřina v celém bytě včetně světel, anebo jsem musela obětovat zásuvky v kuchyni za to, že všechny ostatní okruhy zásuvek a světel fungují. No a někdy asi na tu zásuvku pozvu elektrikáře nebo někoho, zatím jsem dělala jiné věci v bytě, že.

Například se pokoušela namíchat tyrkys! A to jde hůř než okr, přátelé. I když dobře víme, z jakých barev se tyrkys skládá (modrá a zelená, resp. modrá a trocha žluté a taky bílá). Můj okr je žlutá plus trochu červené a jen krapet černé a v případě okru č. 3 plus bílá. Původní barvou kuchyně byla bílá a veselá blankytně modrá. Zde oprýskaná a ušpiněná za lednicí:

09-kout2-500

První verze tyrkysu byla nemocniční zeleň z operačního sálu – to už asi víte, to bylo před měsícem. Zde ji můžete vidět vlevo; vpravo od plynové trubky je onen původní blankyt, zaflekatělý:

09-kout3-500

Zde ode mě zabělený (stékaly mi tam při bílení kapky shora, tak jsem je bílým štětcem chytala) flák modré. Zhruba uprostřed vidíte, že otec posledně nechal viset poličky a maloval modře kolem trochu jiným odstínem:

09-kout1-500

Kdežto já poličky sundala a vzala to celé svým tyrkysem č.2:

09-kout-vymal-500

Pokud je to tyrkys. Barva je to příjemná. Taková:

09-mal-modr-500

Trocha toho původního folklóru v kuchyni ponechána, včetně váziček, co jsem zakoupila mámě darem na škole v přírodě za 10 korun:

09-kout6-500

Povedlo se mi přemístit shora z lednice skleněné dózy na těstoviny, strouhanku, kroupy, rýži, fazole atd. na poličku a dolů na odnož kuchyňské desky. (Na místo velkého překapávače na kávu; ten zatím nevím, kam skreju.) Kdyby se to někomu nelíbilo, budu argumentovat bezpečnostními normami, jež zapovídají mít vršek lednice obložený vysokými dózami, které brání výhledu a dělají dojem špinavého nepořádku. Aspoň na mne.

Nad sporák jsem vrátila měděný talíř, ačkoli před lety jsem sama byla iniciátorem jeho odstranění:

09-talir-v-sq

Omluvte prosím podivně zvlněnou perspektivu, realita je přímočařejší. Pod talířem bývaly zavěšené naběračky a kovové podběráky, ale velkoryse jsem na začátku léta vyhodila ten jejich věšák a pak zjistila, že takový typ vůbec nikde nemají. Nevadí, stejně mě to tam sralo; nesnáším předměty, co dělají oblepený dojem. Mimochodem ten talíř jsem včera vycídila nalezeným přípravkem na barevné kovy a potom ještě sitolem a talíř teď hraje divně dorůžova.

Závěrem bych ráda doporučila všem ženám, které tráví své víkendy mezi kyblíky barev při větrajících oknech a na studeném linoleu v kuchyni, majíce na sobě pouze zástěru (po zkušenosti, kdy se skrz ni barva propila až na kalhotky): Ponožky v sandálech jsou nutností!

09-boty-500

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Comics, Zákoutí. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

40 komentáře u Kuchyňské kouty

  1. Ta Radka z P. napsal:

    Podle fotek mate doma barevne inferno ;-). Ale krasa jak to resite. Ovsem vas tata musel byt borec jestli tato stredoveka brneni ( lidi nepocitam) maloval sam. Ovsem rozesmala jste mne tim ze pry stoleta valka… Mam kamaradY manzelsky par nad 70 let dost. Loni slavili ja nevim jakou svatbu. Diamantovou ? Jedno. Tak mi tu oslavu nadsene popisovali. A pak jsem se ji ptala jak se takova doba da vydrzet s jednim protivnym chlapem. Protivnej chlap jeji vubec neni protivnej takze se chechtal.. A

  2. Ta Radka z P. napsal:

    A ona se mne se smichem zeptala: Radko dokazes si aspon zhruba predstavit tricetiletou valku? No tak si ji predstav dvakrat. ……. No ja lehla. Tohle se proste vymyslet neda. Krasny lidi.

  3. ratka napsal:

    Úžasné dílo a pustila ji se do toho odvážně. Stoletá válka na zdech snad bude úspěšně ukončena a mír nastolen. Tedy na určitý čas. BAvičky pěkné. TAlíř příjemný, bábovka taky.

  4. rulisa napsal:

    Supr, prokouklo to ohromně. I když ta žlutá je na mně asi už hodně sytá. Ale o moc lepší, než ta tma a zašlost předtím.
    A odtáflování udělalo taky zázrak.

  5. Saul napsal:

    No jo,povedlo se.
    A kolik času jsi strávila čistě malováním a kolik úklidem.
    Ta ne-úměra mne tak děsí,že vymalování vždycky odložím na příští rok.

  6. Saule 5,
    úklid před, pak malovat během pár hodin, pak úklid po. A pak ještě spoustu dní (nebo víc) koukat na hromádku věcí odložených někam bokem, které už zpátky dávat není kam nebo nechci zpátky dávat. A ty tam někde na skříni na tý pohovce ležej pořád. Proto jsem ji nefotila celou :- ))

  7. ru 4
    V kuchyni trochu rozdíl vidět je a je tam volněji. Hlavně se tam cítím líp, protože vím, že je to čistý – když jsem to sama vyčistila. Můžu to s klidem teď nechat zase zaprášit…

    V obýváku rozdíl vidět není, jen čistší zeď a to si nevšimnou ti, co nevědí, kde byla flekatá. Obrazy jsou již na svých místech. Koberce jsem experimentálně pošoupla, ještě to nemám celý položený, pod oknem ještě musím vydrhnout parkety pokapané při malování. Ale asi ještě dodělám vršek nad garnýží. Protože tam rozdíl vidět je :-)) Nad ní těsně u stropu jsem udělala bílej pruh, takovej odrbaně křivej, a ten je teda dost nápadnej (asi tam nahoru nad okno nikdo nekouká, ale já to vím a chci ho zamaskovat rovněji; takže nakapu ještě víc. Zakrývací fólie a igelity už vyhodím; když se používají opakovaně, drobí se z nich kousíčky uschlé barvy všude po bytě a to mě neba. Nadrobily se v obýváku do postele…

  8. ratko 3
    ano, nojo, je tam víc mír, když to tam má Johanka čistší. Napadlo mě že mezi ty na zdi malované dvojice pověsím (místo toho, co tam bylo, ano byla to „gotická“ madona, co táta vyřezal ze smrkových laťek spíš ze zájmu a z legrace, ne z úcty) velký portrét babičky. Protože byla taky Johanka, přece! Chtěla jsem ho dát do předsíně, ale tohle bude víc „crazy“ řešení, to se hodí. Ještě zMÍRním viditelnost militaristických předmětů. Teď často mé oko spočine na modelu tanku Sherman v knihovně za sklem (počkat, možná to je ne Sherman, ale francouzskej teďnevímjak…), co dělal táta. Vedlejší vitrínu jsem zakryla plakátem Beatles a tím se tam ten tank už nehodí, cha.

  9. Radko 1,2
    :- ) jedna dvojitá třicetiletá válka :- )

    Okr totiž má odstín takový, aby nevypadal úplně děsně vedle bleděmodré linky a takový, aby nějak ladil s nápisem nad linkou. Ano, nad linkou se totiž objevil postupem let taky flek na zdi… takže je tam teď nápis. S okrovým sluncem. Je to první věc, co vidí návštěvník bytu v dáli před sebou. Tohle:
    http://liska.blokuje.cz/trun-osirel/web_mas-li-chleb-500

    Ten je též zachován, nově pečlivě bíle štětečkem obmalován.

  10. barča napsal:

    Liško, to je mazec, kam se hrabe Slovanská epopej :-) Abys tomu rozuměla, ted jsem dočetla článek, jak nějakej fotograf fotil velkoformátově SE před zapůjčením do Japonska. Já se těším na povídání o freskách z vašeho bytu. :-) Fakt. To je dobrodrůžo. A hlavně smekám před tebou, jak ses do toho všeho u vás doma vážně pustila, mě by jeblo. Jsem duchem spíš minimalista, a ted hromady věcí a všeho možného……bych to takhle nezvládla najednou, asi bych to dělala postupně a trvalo by mi to určitě nejmín rok. A já u sebe vůbec malování odkládám. a to mám malý byt, a jednu barvu a nemusí se nic škrabat…..Opravdu Liško, smekám. a těším se na další povídání.

  11. barčo 10
    to já díky – vážně si myslím, kdybys to viděla naživo, že bys zas tak nesmekala, protože pořád je velká většina toho, s čím není hnuto a je to víc než rok. A jedeme dál, potrhlý amatérismus k tomuhle bytu totiž patřil, patří a nějaká strohá vkusná serioznost, i kdyby se někdy hodila, nemá šanci se uplatnit.

  12. barča napsal:

    11. Poslední věta – rozumím. :-) Přesně tak, máš to v genech. :-)

  13. Aha a možná jste nažhaveni, jakou hlavu má Johanka, du Guesclin, Guillaume May a ten kušníř! Protože znáte jen obrněné nohy dvou z nich. Budu je muset vyblejsknout.

  14. psice napsal:

    Mně by taky zajímalo, jestli ty fresky maloval táta? To by byl totiž i přes ten hrůzný nápad docela borec! Jo a tu modrou máme úplně stejnou (nebo mám rozlišení notebooku úplně stejný, čert ví…) jako u nás v koupelně. Ten odstín se jmenoval Antarktida a jak jsem ho bez slupování původní vrstvy prskla přes meruňkově oranžovou, tak to vrhlo výsledek i zdařilejší, než byla očekávaná představa.

  15. psice 14
    jasně, to maloval táta (jsou to „fresky“ v uvozovkách, protože je to malované na suché stěně, temperou).
    On maloval obstojně, spíš lidi nebo historické lidi; nic abstraktního ani ne krajinky (jen kulisy pro moje loutkový divadlo apod.), prostě úplně jiný věci než já, ale uměl to ucelit, dotáhnout. Tyhle figury jsou dost velký a aby ty proporce odhadnul, udělal si čtvercovou síť (což já bych neudělala, nedodržela, bála bych se, že to ztratí šmrnc, ani bych neměla za cíl namalovat něco tak realistickýho, že si tam dám síť), vzal nějaký postavy z knihy, do tý knihy na ně tužkou udělal podle pravítka čtverečky a na zeď velký čtverce – to je postup, kterým se zvětšujou obrazy, když se přenášej do velkýho formátu.
    Pamatuju si, že jsem viděla ty čtverečky v nějaký knize na obrázku Johanky z Arku; ty ostatní si nepamatuju, ale určitě je všechny více či méně upravil, rysy obličeje, a barevně udělal po svým.

  16. 14 Antarktida!
    Tak to žeru, bavěj mě totiž příhody z polárních výprav. Deník cpt. Scotta je jedna z mých oblíbených knih, protože takovou houževnatost jako měli ti Britové, to se nevidí.

  17. Kdyby ty malby na zdi nedělal táta, tak už tam nejsou. Tak by tam on namaloval něco jinýho :-))
    Nebo bych je zrušila.
    Mně připadaj nějak humorný. Nevím, jestli on tu historii (zejména Francie) žral jen a jen zcela vážně (a skoro bych řekla, že jo, jinak ohledně všech jiných témat byl humorista jak bejk); já to beru jako humornou výzdobu, neuvěřitelnou, prostě „crazy“ – neznám lepší slovo, jinak bych ten anglický výraz vůbec nepoužívala. Nehodí se mi na to přesně ani groteska ani úlet ani potrhlý. Spíš praštěný. Ale vášnivě, to je to.

  18. nominek napsal:

    ad 17 – jo, je to fakt dobře praštěný, tohle v kuchyni nikdo vážně nečeká :-)

  19. barča napsal:

    13. Jo :-)
    a příběhy fresek z Vašeho bytu :-)
    jak vznikaly, nemyslím technicky, ale je vidět, že mají svůj příběj jak přibývaly viz. stoletá válka a zalíbení se tvých rodičů v historii.

  20. barča napsal:

    19. vlastně mě ten tvůj článeček vedl k zamyšlení – co bych si nechala namalovat na zed a proč :-)
    to znamená, že to malování na zed už muselo být něco silného, nějaké téma o čem člověk přemýšlí a zrealizuje (dokope se k tomu, protože za tím je spousta práce a promýšlení, – jak a kam a co)) co by chtěl mít doma na zdi, na očích.

  21. ratka napsal:

    19-20. něco jako tetování

  22. rulisa napsal:

    20
    Vidíš, a mně na mě to zas působilo, že Lišky tatínek byl v tomhle spíš spontánně tvůrčí.

  23. Saul napsal:

    Mne by docela zajímalo,co na ty tatínkovy tvůrčí počiny tenkrát říkala maminka.

  24. ratka napsal:

    23. mávla rukou… stejně s tím nic nenadělala. Tedy představuji si to jako u nás :-)) Tatínkova povaha byla zdrcující a určující, vše kolem byli jen statisti a evt. potenciální příjemci tatínkovy přízně.

  25. barča napsal:

    22. tvůrčí to on určitě byl. spontánně nevím mě napadá , že i ty malby třeba doplnovaly sbírky – myslím, že Liška psala někde o historických helmách, zbraních….

  26. barča napsal:

    25. vlastně mají doma trůn :-) takže i k tomu se ty malby tematicky hodí.

  27. rulisa napsal:

    25
    Spontánně tvůrčím bylo myšleno, že spontánní způsob tvoření. Nikoli dlouhodbě dopředu vymýšlený a plánovaný a dokopávaný se k němu. Ne že by u toho tvoření nevydržel a nezažral se do toho, naopak, ale přijde mi to spíš impuls nápadu, kterým se nechal vcucnout a precizně a do detailu ho provedl. To jo.
    Třeba když se obejvil flek na zdi, přišel spontánní nápad, jak flek pořešit. Pořešit něčím, co tatínka bavilo a do čeho se mohl s gustem ponořit.

  28. Saul napsal:

    Liscin táta svoji tvořivou spontánnost asi ještě držel při zdi.
    Taky to mohlo dopadnout takto:-)
    http://www.kudyznudy.cz/Aktivity-a-akce/Aktivity/Portmoneum—Museum-Josefa-Vachala-v-Litomysli.aspx

  29. ratka napsal:

    anebo malovaný sklep :-))
    https://www.malovany-sklep.cz/

  30. 27 ru
    Jo, tímhle způsobem byl tvůrčí.

    23 Saule
    a byl sobecky tvůrčí. jak se do toho zažral, jak psala ru, tak potom v tom jel a nekoukal kolem a všechno se tomu podřídilo. Třeba že tyhle malby dělal před vánoci a o vánocích. Horší bylo, když jednou asi děsně zažranej vyráběl markytánku (figurku) a nutně potřeboval něco bílého s krajkovým lemem na spodničku. O několik dní později byl v míse na ovoce nalezen zmuchlaný zbytek ubrusu, ze kterého si kousek na markytánku vystřih. A v té zabranosti do díla a sobeckosti šlo úplně mimo něj, že je to ubrus, kterej má okraj pracně ručně a jemně obháčkován- rukou jeho manželky. A to už se nasrala.
    Ale jindy ho nechávala, držela s ním basu. Hlavně ve „vládnutí“ vůči mně s ním držela basu, byli přesilovka a já se musela sama zařídit nějak, když mi něco zakázali apod. Nikdo jinej tam nebyl. Nesvěřovala jsem se nikomu. A taky tím jsem se k tý mámě vlastně nemohla přiblížit, protože byli furt taková přesilová koalice. A já se bála, že „zase dostanu vynadáno“ při mnoha příležitostech.

  31. 28,29,30
    no, ještě jsme jezdili na chalupu, společnou s partou kamarádů rodičů a tam byla jídelna a na každé židli erb; pro ty, co tam seděli vytvořenej. A zvenku na jednom domě byl velikej svatej Jiří s drakem namalovanej, loutkový divadlo pro nás děti a tak. A nějaký ty nápisy nade dveře taky udělal apod.

  32. Saul napsal:

    31:
    To s tou krajkou jsi tu uz před lety psala.
    Njno,to jsou situace,kdy si chlap v zápalu tvůrčího boje vůbec neuvědomuje,ze udělal něco pres caru a i když si to pak uvědomí,tak co?
    „Hrdinně“:-) se k tomu prizna jako tvůj táta odložením doličného předmětů k snadnému nalezeni(taky ten ubrus mohl zazracne zmizet a on hrát mrtvou lišku:-),nebo si to spis neuvedomi vůbec nikdy.
    Zato ženský si takovou prkotinu uchovají v pameti do skonáni věku a ještě ji budou geneticky předávat dcerám,vnuckam…ale je dobré byt ve střehu:-)

  33. ratka napsal:

    33. Mám taky hodně takových příběhů a předávám dalším generacím jako rodinné historky :-)

  34. Žena s moly napsal:

    No ale ponožky v žabkách?! ;o) Není to strašně nepohodlný?
    Ta stoletá válka je boží. Kéž bych zvládla aspoň třicetiletou:o)

  35. rulisa napsal:

    35
    Žejo! Ty ponožky v žabkách, teda. Nohy vypadávají z žabek, nejdou pořádně obout. A taky se tím ty ponožky dost ničí, mi přijde.

  36. 33 Saule
    tak to jsi vystih.

    35,36
    Ponožky jsou na vyhození, žabky jsou pracovní obuv, abych si nezacákala domácí obuv. (Nojo, zacákala, ale jen jednou. A jednou barvou na vlasy, dneska jdu na vlasy v žabkách.) Já v těch žabkách nechodím, beru si je jen na štafle a jakmile antřu nebo opouštím natíranou zónu, sundavám je. Docela je dobrý, že mají festovní podrážku na klínu, dobře se mi v nich stojí na štaflích.

  37. Dopytle, včera mi počítač o půlnoci tvrdil, že připojení neexistuje, dneska zase dělá, že nezná foťák! Najednou. Nechce se s ním spojit, je nějakej děsně cudnej, najednou.

  38. Jo, dobrý. On pan Kabel nějak špatně slyšel, potřeboval prošťouchnout a pak už byli všichni spokojený.

  39. Právě zkouším vytvořit svoje první video. Na téma, že přišel podzim. K nám do práce na zahradu. Chci zkusit videoaktualitu. A je to na dlouhý lokte, protože to bude složený z mnoha kratičkých kousků. Všechno rozmazaný, ale co!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>