Matkáž

VZHŮRU DO VÁNOC!

kekolazi1

kekolazi2

kekolazi3

kekolazi4

kolaz2

kekolazi5

Vizuálně mi připadá vtipné, jak jsem koláž pověsila pod svůj akrylový obrázek. Zadívala jsem se na zeď a zjistila, že umístění dvou bílých labutí v koláži totiž koresponduje s umístěním světlé kamarádky v trávě. To nebude náhoda:

kolaz1

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Ars Vulpeculae, Comics. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 komentáře u Matkáž

  1. barča napsal:

    Ahoj Liško, tak já ti přeju at ta díra nejen na obraze, ale hlavně mezi váma dvěma je každým dnem od ted do příštích vánoc menší, menší, menší, žádná….at tam zůstanou nakonec jen ty pomáhající ruce. tvoje a tvojí maminky.

  2. barča napsal:

    Liško, hezké Vánoce!
    Klidně i neohrabané :-)

  3. Psice napsal:

    Lisko, taky drzim palce, at se s mamou potkate na stejne primce a ne jen jako rovnobezky v jedne kuchyni. Vlastne resim neco podobneho, taky mam pred mamou postoj „zvladnu to sama“ a o problemy, depky ani pochyby se s ni nedelim, jenze tim padem neni opravdove ani to sdileni radosti. Stoji mezi nami sklo tlustsi nez v pavilonu goril. Nedavno jsme resily potrebu psychologa (jeji) a hledaly spolu kde a koho, mama u toho mela jedinou podminku a to, ze pred nim nechce brecet, pry by to nesnesla ani prede mnou. Velka cast te vzdalenosti mezi nami jsou bohuzel i ohledy, aby si ta druha nedelala starosti.

  4. ratka napsal:

    KOláž zajímavá, i ty ruce… něčeho se drží. Nebo někoho. Madona je ze dřeva, a dívka je vysmátá a ozářená asi ohněm.

  5. barčo 1,2
    Díky. Ty „pomáhající ruce“ mě trochu dojaly…

    Psice 3
    Ty to umíš tak pěkně vždycky vyjádřit – rovnoběžky v kuchyni, sklo u goril… :)
    Aby si ta druhá nedělala starosti, tak to taky!

    ratko
    drží! Taky dobrý postřeh. Zahrnu ho do postřehů a nechám ho vykvasit a uzrát.

  6. ratka napsal:

    To aby si ta druhá nedělala starosti… to máám taky a říkám si, že předjímám něco co třeba vůbec není. že jsem víc starostlivá než se po mě chce.

  7. rulisa napsal:

    ad 3.
    Ohleduplnost je spolehlivý zabiják vztahu. Intimity, blízkosti ve vztahu.
    Ohleduplnost, chce se mi napsat falešná, ale přesnější by bylo asi opičí, jako opičí láska…

    Když o mě projevuje zájem nějaký muž a všechno mi jen chválí, neodváží se říct svůj názor na cokoli se mnou souvisejícícho, aby se mě náhodou nedotkl, byť je evidentní, že to něco není zcela povedené až je přímo nepovedené, zavírám se i já před ním a couvám od něj. Bere to důvěru. Bere to víru, že když já k němu upřímná budu, unese to, a že o to vůbec stojí.
    Mezi rodiči a dětmi to bude nemlich to samý.

  8. rulisa napsal:

    Ad článek:
    To s tím tátou mě oslovilo. Cítím teď totéž u mámy. Nechci se o tom rozepisovat tady a teď, ale taky ji vidím, že z ní zbyly jen kousky.
    Dík za ten vjem.

    Ale tvůj obrázek tvého království božího mi přijde sice vlídný a potřebný dobra, ale hrozně uzavřený. Chybí mi v něm prostor. Volnost. Je tam jen docela uzoučký proužek nebe upozaděný a sevřený mezi lidským děním, za lidským děním, a celý ten vrch, co je světlejší jako jedno celé nebe, je nad relativně kompaktní temnotou, jen ty dvě labutě tam pro tebe v té temnotě plují, jako drobná světla něčeho, nevím čeho… Ake jsou dole, i když možná to je dobře, že jsou dole, v základu, nenechají tě spadnout až dolů… nevím.

    (Kdybych skládala království nebeské svoje, bylo by tam v opačném poměru – ze dvou třetin nebe s různými mraky a podvečerním sluncem, dálavy, vzduch a tak… A dole pole s máky a chrpama nebo rozkvetlá louka a nazí milenci spojení v sobě do lžiček a možná v nich ještě třetí nejmenší lžička dítě… )

  9. ru 7
    Jo.
    Já myslím, že o to stojí. Takový muž. Jako o to já stojím. A jako moje máma taky. Lidi, co jsou otevření a „průtokoví“ (nevím, jak
    se to jmenuje doopravdy) jsou vždycky občerstvení pro ni i pro mě. Třeba ty jsi taková.
    Takové muže mám ráda, z těch jsem vždycky nadšená, ale nikdy jsem s nimi nechodila; v tuhle chvíli je to partner mojí mladší kamarádky z psycho-výcviku (a partner té starší vlastně taky) a nový partner mojí neteře, z toho mám radost. S takovými muži si rozumím a nasmějeme se. Když patří k nějaké jiné.
    Nevím, jestli jinak by si mě všimli nebo bych si jich všimla pro sebe. Možná bych se spíš stáhla, trochu se jich lekla. A to je právě vono. Takovej strach, že někdo ze mě něco bude ždímat a já to nechci dát.

  10. ru 8
    On ten obraz není tak temnej jako na tý špatný fotce, není černej. Ten podklad je jako světélkující síť (nějakého mechu) a vypadá trochu jako vesmír, na něm jsou vesmírné oblačné mlhoviny.
    Tak do díry že by jasně modré nebe s trochou bílých obláčků, to by taky šlo – to jsem si dala jako plochu na mobil.
    Nebo nějakou vodu? Nebo vnitřnosti, aby to bylo zemitější : )

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.