Mezokortikolimbická dráha je stimulována

A TO ZNAMENÁ POCIT ŠTĚSTÍ…

zachod-500-sq

Tyto záchodové dveře s cedulí najdete ve 3. patře Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Celetné 20 (chodím tam skrz Karolinum). „Nepoužívat – technické důvody.“ Studentům to nedalo a s loajalitou k domovské fakultě tam někdo napsal „Používat filosofické důvody!“

zachod-500

Správně. Nebo psychologické. Protože v tom patře sídlí Katedra psychologie. A tam jsem celý zimní semestr chodila ve středu odpoledne. Na neuropsychologii. Protože neurovědy teď hrozně rychle jedou! A jsou děsně zajímavý. A souvisí s psychoterapií i s (psycho)traumatem.

Jen je k nim potřeba znát anatomii mozku a neurofyziologii… takže jsem zkoušku dala na druhý pokus. Při prvním pokusu mi chyběly 3 body z 60. Ale nejsem poslední… :- )

Uvažuju, co z toho všeho se hodí vědět všem – a nevím, co. Snad že kdo má fobii z hadů, nemá ji z pavouků a naopak. Co ukazuje EEG? Nebo něco o roztroušené skleróze a jejích příznacích? Nebo nakolik sami ovlivňujeme, jestli jsme v životě šťastní? Kde v mozku nastalo poškození – úrazem nebo mrtvicí – při poruchách řeči, vnímání, vůle a jak se to testuje, to je asi fuk, to mně u babičky po mrtvici taky bylo ukradený, důležitý bylo, jak s ní dokázat komunikovat a jak zařídit, aby žila co nejvíc samostatně; a to už neuropsychologie neřeší.

Tak mám první zkoušku ve svém druhém magisterském studiu a teď jich musím udělat několik a napsat několik prací, všechny už budou provázané tématem etiky. Dala jsem si neuropsychologii jako první, protože je od ostatních odlišná. Koneckonců i kdybych tu zkoušku neudělala, je to jedno, dělám ji pro sebe, nepotřebuju ji pro studium, které mám zapsané – i bez ní mám v plánu na první rok 150 % požadovaných kreditů. Tak tomu teď říkají; my před 20 lety měli zápočtový list a index – teď nemám nic hmotného papírového, všechno je na netu.

Juchů a mám neuropsychologii spolu s jinými, co už studují čtvrtý rok psychologie, hurá.

Všimla jsem si před týdnem při prvním pokusu napsat písemný test, že nějak hůř a pomalu čtu záludné otázky testu. Trvalo mi to nějak dlouho, zdálo se mi. Když mi chyběly tři kýžené body, napadlo mě, že už je můj mozek opotřebovaný a hůř chápe zadání a pomaleji se rozhoduje nebo si i hůř pamatuje (chacháá a fáze paměti byly i předmětem testu: 1.vštípivost, 2.úchovnost a 3.výbavnost). Jenže já šla dál! A napadlo mě, že ten vypitý zbytek lahve vína před týdnem by mohl mít podíl na schopnosti soustředění a rychlosti reakcí v testu. A asi jo; dnes jsem před zkouškou (pak jo) žádný alkohol nepila a bylo to lepší. Krom toho, že jsem se koukla na témata, která jsem minule vynechala, že… Takže míra vlivu chlastu je stejně neznáma.

Je to nová zkušenost – zamlada při prvním studiu na VŠ jsem pila jen nárazově, ne denně, nojono. Kupodivu mě nenapadlo, že alkohol má vliv. Nikdy nebyl ve hře, před týdnem poprvé. A naposled.

A je něco, co by vás zajímalo z oblasti neuropsychologie, neurofyziologie? Vím jen kousky, znám nějaké zdroje a baví mě o tom mluvit a dovídat se víc.

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška, Zákoutí. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

185 komentáře u Mezokortikolimbická dráha je stimulována

  1. ratka napsal:

    Baví mě všecko z této oblasti, zejména mě pořád přivádí v úžas fakt, že technické náležitosti mozku odpovídají za naše pociťování… ehm. Si nastimuluješ mezikortikolimbickou dráhu a jsi v limbu :-)) nebo někde jinde, stimulace chybí a je to v pr…. :-)

  2. ratka napsal:

    tedy nikde nikdo a tak zajímavé téma. Tedy domnívám se že optimální funkci mozku lze jen snižovat, otupovat. JIstě existují různé stimulanty ale pouze lokálně, na chvíli a deformovaně. Tedy to optimální (spoje spojují když mají a nespojují když nemají) je bez jakýchkoliv chemických zásahů, a alkohol je chemie. No nevím, možná se pletu… ale proto nemám ráda ani léky, ani proti bolesti ne, ani pití … protože mi to otupuje mysl. Kdysi jsem otupování „potřebovala“ protože mi zábrany bránili ve funkci, tedy jsem prolamovala bariéry alkoholem. To teď nedělám… pokud bariéra tak bariéra, beru na vědomí. nelámu přes koleno jak dříve. A také je těch bariér mnohem mnohem méně. TAkže je dokážu registrovat.

  3. rulisa napsal:

    1, 2
    No, já se tentokrát nějak nechytám. Přijde mi toho plno všude na netu, módní záležitost, kdeco už popsaný, napůl medicínská záležitost a zbývající volný prostor pro obyčejný selský rozum jednoho jednotlivého jedince nevelký.
    Tak leda možná až to zas šoupneš o kousek víc vedle… :-))

  4. 1,2,3
    ratka to šoupla někam úplně jinam :- )) Ale úplně.

    Pokud se „stimulace“ v kom.1,2 měla týkat titulku článku, tak ten byl použit jako obrat vyjadřující, že mám radost. Stimulace, aktivizace té dráhy znamená pocit štěstí (tj. i naopak: pocit štěstí se dá poznat podle toho, že ta dráha je aktivní). To je celý. Titulek znamená, že se cítím dobře, protože mám tu zkoušku. Ta forma názvu odkazuje na obsah zkoušky; například toto bylo obsahem, jedním kousíčkem.

    1
    a (jenom!) tak to právě není – stimulace dráhy nějaké neboaktivace nějké oblasti kozku ukazuje např. že je člověk spokojený. A platí to i z druhého pohledu: když jsem spokojený a děllai by mi v tu chvíli nějaké vyšetření nějakýma kamerama nebo nevímjakou metodou, ukázalo by se z výsledků, že je aktivní příslušná oblast v mozku.
    je to totéž, je to stejný, asi jako když muž řekne, že je vzrušen, a zároveň mu stojí penis.
    je to totéž vyjádřeno odjinud.

  5. Titulek znamená: cítím se šťastně.

    Asi jako na facebooku se dá vybrat z možností- cítí se šťastně, cítí se jánevímjak .- ) Kdyby to psal neuropsycholog, napíše místo toho, že jeho mezokortikolimbická dráha je stimulovaná.

  6. 2
    když beru komentář samostatně
    tak to jó, ale léčiv je různorodé množství. Některé aktivují, některé utlumují přenos něčeho v mozku, aby toho bylo ne moc a ne málo, ale akorát. Já přítel dlouhodobého braní léků vůbec nejsem, ale když to má prodloužit nebo zachránit život, tak to jsem pro.

    Alkohol jako dostupné rozpouštědlo úzkosti funguje výborně, nežádoucí účinky má taky nemalé. Například pomalejší reakční čas, jak jsem „objevila“ při psaní testu před týdnem.

  7. 3
    selský rozum je super a patří prý do exekutivních funkcí frontálního laloku! :- )

  8. rulisa napsal:

    4
    No tak nějak jsem myslela „zas o kousek“ eště k tomu kousku, co už… Ten se mi nezdál zas až tak daleko, na Ratčiny měřítka. :-)
    Možná na tvoje, jak jsi v tom zabraná a zaujatá tím, zaangažovaná v tom, je to o kus velkej. :-)

  9. 8
    jen si na chvíli jedu na mozkový neurovlně (asi je z bílé hmoty…), ono to zítra přejde :- ))

  10. Asi bude lepší se bavit o nápisu na záchodkových dveřích! K tomu nemám žádný čerstvý studijní nánosy v hlavě.

  11. rulisa napsal:

    Jinak myslím, že Ratka v té čtyřce rozvíjela tvůj postřeh o tom, že kdyžs vypila flašku vína, zkoušku jsi neudělala a s čistou hlavou bez jo.

  12. rulisa napsal:

    Blbost, v té dvojce.

  13. rulisa napsal:

    10
    :-))

  14. barča napsal:

    serotonin. nezmínila ses o něm. myslím, že pro psychologii je důležitý.- tedy biochemické procesy.

  15. barča napsal:

    „Nebo nakolik sami ovlivňujeme, jestli jsme v životě šťastní? “
    taky zajímavé. hodně se o tom diskutuje, dokonce o „genu štěstí“
    mozek a „nové dráhy“
    všechno to jsou velmi zajímavé věci. Přednášel Vám někdy profesor Beneš?

  16. ratka napsal:

    No já nevim, aktivace a stimulace. Možná jsem tyto dva pojmy vnímala podobně. Tedy když je něco aktivováno tak je to stimulováno… impulzy se tam pohybují. Sam za sebe nijak necítím, že bych t posunula jinam. Jen se na to dívám objektivně. Pociti štěstí jako aktivita (fyzická) určíté oblasti. Tedy pohyb spojů.

    No a 2 navazuje na část s alkoholem. že spoje a jejich synchronizace pracují určitým optimálním způsobem (dle toho jak je to v nich zakodováno) když A tak B. NO a alkohol to může měnit.

  17. ratka napsal:

    12. co je blbost v té dvojce? narážím na biochemické ovlivňování mozku čímkoliv.

  18. barča napsal:

    a gratuluju ke zkoušce. věřím, že byla hodně náročná.

  19. ratka napsal:

    16. proč je v nadpisu napsáno stimulováno když toto slovo pak je v mém komentáři rozcupováno jako nesprávné. Taky jsem myslela přece radost, pocity štěstí etc….pokud je stimulováno. Ten úžas jak to funguje. jak je to podmíněné.

    Nějaký úkol nebo nějaká překážka (motivace), člověk intenzivně koná a pak se to povede (splní) a přichází odměna ve formě stimulace (aktivace) oblasti štěstí a odměňování. Pokud se to nepovede, tak se pocity štěstí nedostaví… taky se nedostaví pokud chybí úkoly tedy nejsou ani překážky ani motivace … proces se přeruší nebo vůbec nenaskočí.

  20. barča napsal:

    ad dveře: tak jedna od Plíhala :-)
    hajzlbába na kongresu astofyziků. „Hlavu plnou Velkýho třesku a na záchodě nezvednou záchodvou desku“

  21. ratka napsal:

    20. Možná beru téma moc vážně. Protože se bytostně týká toho co žiju a jak to žiju. (zda spokojeně, šťastně nebo smutně)

  22. barča napsal:

    21. to je v pořádku. to téma je vážné, aspon i z mého malého medicinského pohledu co Liška zminuje v článku. nastínila tam patologie. nechci o tom psát. dělám v tom a to stačí, dveře bylo odlehčení. věřím, že i pro ni.

  23. barča napsal:

    22. ač se to nezdá, tak teprve interna a vyšetřovací programy odhaluje různé záludné nemoci – potvrzené, někdy až bych řekla „to přece ten člověk nemůže mít v tomhle věku, třeba “ – a pak teprve z interny ty lidi s těma výsledkama potvrzenýma posíláme na další speciální pracoviště a oni tam zahajují léčbu.

  24. barča napsal:

    21-23. Ratko, chci říct, že to téma taky beru vážně, jen mi jede jinudy a jinak, než tobě.

  25. Saul napsal:

    dveře super :-))
    Mne by hodně zajímalo, jak je to s vnímáním u lidí v kómatu, hlubokém bezvědomí, po těžké mrtvici….
    Co všechno je poškozený mozek schopen vnímat a jakým způsobem.
    Myslím, že v tom se ale i věda může pohybovat jen na základě nějakých indicií.
    Po mrtvici jsem kdysi viděl jednu svoji vzdálenou příbuznou, byla pár dnů před smrtí.
    Nebyl to příjemný pohled, ale něco vnímala, chvíli plakala,chvíli se pokoušela něco říct, tiskla nás za ruku, ale vlastně jsme nevěděli, jestli nás vůbec poznala.
    Taky jsem si vzpomněl na jeden příspěvek s jakési hodně staré diskuse,kde se řešili takové ty duchovní věci.
    Kdosi tam trefně poznamenal,že v tom směru můžeme dosáhnout jakýchkoliv výšin a pak stačí, aby nám z jen o kousek vyšší střechy spadla na hlavu hliněná taška a budou z nás jen blekotající idioti.

  26. rulisa napsal:

    25
    Nad tímhle jsem se taky už mockrát zamýšlela.
    Ten pocit člověka vnáímajícího, ale zazděného ve svém těle, odříznutého od jakékoli možnosti komunikace, ta beznaděj…
    Taky bych plakala.

  27. barčo,
    dík.
    15
    ne, prof.Beneš je asi jinde.
    Tak to bylo přesně jedna část toho tématu – nakolik my sami můžeme ovlivnit, jestli se cítíme šťastní (a není to tady myšleno jako krátká emoce po nějké události, ale jako dlouhodobější pocit, že jsem v životě šťatsný, spokojený). A to si zrovna pamatuju, protože to můžeme ovlivnit do značné míry!
    Vychází to prý, že z 50 % je to dáno geneticky (což je taky hodně); některé rodiny jsou šťastnější, u jiných rodin se členové cítí méně šťastní, v depresivní náladě apod.
    Pouze 10 % je dáno vnějšími okolnostmi – tím, že jsem vyhrál balík v loterii nebo zdědil miliardu nebo se stala nějaká jiná událost, která mi zajistila spokojený život.
    A 40 % je prý na každém z nás. To je velký vliv, velký díl naší vlastní odpovědnosti za svůj pocit štěstí.

  28. Já to moc extra vážně neberu. Spíš hravě. A nadějně, protože každý den v téhle neuro oblasti někdo přijde na něco nového!
    Beru to asi jako Saul ve 25
    Lidský mozek je nejsložitější věc ve známém vesmíru a kam se na něj hrabeme my lidi se svými mozky, abychom ho plně pochopili :- ))

    Asi jak říká Švejk: Život lidskej je tak složitej, že život samotnýho člověka je proti němu hadr.

  29. 26 ru
    no, uf, tuhle jsem si pouštěla nějakou diskusi o eutanázii; že pokud někoho se týká (tam, kde je uzákoněna), tak lidí s neurologickým onemocněním, kteří se nemůžou ani hnout, hýbají jen očima, ale vnímají úplně všechno. Léta. :( To je děsivý.
    (Přesto nejsem pro uzákonění eutanázie, protože vždycky tam někdo druhej musí být, asistovat, napomoct tomu a to se mi nelíbí, taková odpovědnost, brr, to by nikdo ze zákona neměl mít úkolem).

  30. rulisa napsal:

    Ad 25 blekotající idioti.
    Musela jsem kdysi v rámci češtiny učit i Růže pro Algernon.
    Bylo to pro mě hodně náročný.

  31. Saul napsal:

    možná trochu OT,možná ne:
    https://www.stream.cz/vylety-do-minulosti/10030467-100-let-miroslava-zikmunda-14-unor-2019
    Tak nějak si já představuju šťastně prožitej a bohatej život.
    I přesto,že byl několik desetiletí v nemilosti režimu a v izolaci od veřejného dění,cestování….což asi snášel dost těžko.
    Ale i to k životu patří a jeho to evidentně nezlomilo a zažil ještě i „comeback“.
    Jeho optimismus,zjevná inteligence,moudrost a vitalita je ve 100 letech neuvěřitelná.
    Takže,všechno nejlepší Mirku.

  32. 30
    tak to neznám a je možný, že jsem to kdysi nechtěla znát cíleně, pokud je to drasťák.

  33. 31
    jooo, všechno nejlepší dnes!

  34. ratko 19
    tys tu stimulaci posunula, připadalo mi, ke stimulaci záměrné, násilné, umělé.
    (Asi jak jsem psala o tom alkoholu, tak se ti to spojilo, což není blbě!)
    Původně to bylo jen konstatování, které znamená „člověk se cítí spokojeně“ a ne že si to uměle navodil bez souvislosti se svým chováním. Bylo to naopak – prostě popis (běžného) dění v mozku, které odráží, co se děje s tím člověkem nebo co dělá. Asi jako: mám hlad = mám prázdný žaludek = dlouho jsem nejedl.

  35. ratka napsal:

    34. já teď vůbec nevím, jsem z toho zmatená. Tedy nevím kde a jak se to mnu posunulo. To umělé jsem do toho vložila jako rizikový faktor. že to k tomu může svádět, chtít si navodit pocity štěstí (i trvale prožitý šťastný život) „uměle“. Tedy nějak si pomoci biochemicky. Tedy že tam to není. I když krátkodobě to někdy pomáhá (antidepresiva etc.) Není mi vzorem Zikmund, protože to není život který lze ordinovat všem jako šťastný. Jsou miliony obyčejných průměrných životů, zdánlivě šedivých a přesto zevnitř intenzivně žitých. Tedy spokojených. I když pana Zikmunda obdivuji a je fakt dobrý.

  36. ratka napsal:

    že se mozek naruší nemocí, taky stářím, chátráním, mrtvičkou, sklérózou… to je život. S tím musíme počítat i my. Týká se to nás, a proto si být vědomý že pocity spokojenosti a štěstí jsou hodně vázané na „dobře a plně fungující mozek“. Vědět, že disfunkce…se může kdykoliv projevit, tedy nevěřit že informace co nám mozek dává jsou „fakta“, tedy že to opravdu tak je. Může se mýlit. Tohle si opakuji, že mozek je velice důležitou součástí kvality života ale není životem. To je ta vážnost kterou vidím v tématu. Co pciťuje člověk v kómatu? Co je za tou spletí mozkových impulzů…tady nám nedá nikdo odpověď. Můžeme jen a pouze věřit že něco je, nebo že není. Bůhví… zůstává nám v důsledku jen víra v něco pevného. Co přesáhne informace které nám dává mozek. Co je nad to.

  37. ratka napsal:

    Ta 36 již posunutím je. vědomě jsem to posunula „za mozkové funkce“.

  38. Saul napsal:

    „Není mi vzorem Zikmund, protože to není život který lze ordinovat všem jako šťastný. Jsou miliony obyčejných průměrných životů, zdánlivě šedivých a přesto zevnitř intenzivně žitých.“
    Já taky nepsal o žádném ordinování.
    Ale cílevědomost,vytrvalost,zodpovědnost,udržování se v dobré kondici,nezapšklost nad nepřízní osudu….se dá ordinovat myslím všeobecně.
    To patří jak ke zjevné,tak vnitřní intenzitě života.

  39. ratka napsal:

    38. nojo, ale co když je ta hlava nemocná! myslím že i o tom je článek. že hlava tě může klamat… že třeba může věřit, že pro ní kondice není nebo nedokáže aktivovat vůli (poškozené centra vůle např. akoholem nebo amfetaminy). Tedy jsou lidé kteří zde mají fyzické překážky, jejich mozek jim hází výsledky které se neslučují s nezapřklostí třeba nebo mají pocity křivdy (mozek jim to takhle vyhodnocuje)

  40. barča napsal:

    27. jo, Liško, to je přesně ono.
    31. poslední dvě věty . jo.

    je mi to blízké, psala jsem to už někde myslím u Ru, pod nějakým článkem
    ne pitvat, ale pěstovat :-)
    životní postoj na stáří, at už bude jakékoliv.

  41. barča napsal:

    40. když to tak vezmu – je to taková rovnováha k tomu co mám za práci.

  42. 36,38
    jasně, nikdo nikomu neordinuje Zikmunda, ratko, nikoho z nás přece nenapadlo koupit všem občanům Tatru a poslat je s Hanzelkou někam, propána!

  43. 39
    a neděje se to pořád a každýmu? Něco ovlivníme, něco neovlivníme a život je drsná konfrontace s tím vším. Každej jinak, ale každej nějak.

  44. ratka napsal:

    42. Tak to jsem přehnala. Opravdu to panu Zikmundovi přeji. Možná ze mě mluvila závist, nebo fakt že mu je 100 a vysírá mě to. Nevím :-) musím prozkoumat. prožité v mém případě je hlubokou minulostí, a čas neúprosně odkrajuje minuty budoucnosti. A jak odkrajuje starému člověku po devadesátce mám denně v přímém přenosu.

  45. ratka napsal:

    43. nevím co chceš říct. Věříš své hlavě na 100%? nebo si to ověřuješ ještě jinak zda tě neklame

  46. Saul napsal:

    39:
    Ratko,myslím že i při nemoci ta „cílevědomost,vytrvalost,zodpovědnost,“ platí všeobecně.
    Platí dokonce i v případě,že se člověk chce vědomě posunout „za mozkové funkce“(36,37)
    S kondicí to je individuální,ale povinnosti jejího udržení v tom nejlepším možném stavu člověka nezbavuje ani nemoc.
    Ta mu jen určuje možnosti,jak to dělat.

  47. barča napsal:

    42.liško :-)))
    jsem si to představila, a Tatra nezná bratra :-))

  48. ratka napsal:

    46. s tím mohu jen souhlasit. jen se mi to jeví jako velice těžký úkol. Tedy ten úkol si může člověk jen sám sobě uložit ve smyslu, že se chce udržet pohromadě. udržet si své lidství.

  49. Saul napsal:

    42:
    já bych klidně jel :-)

  50. ratka napsal:

    49. to já taky :-)

  51. Saul napsal:

    50:
    myslíš,že by tě vydržel,až někam do Afriky,cestou poslouchat?:-0)

  52. ratka napsal:

    51. a tebe? :-)

  53. barča napsal:

    50. Do Dubrovníku :-) to by třeba stačilo, ne? To by dal. :-)

  54. ratka napsal:

    Vím že to sem nepatří, ale zkusili jste s někým být třeba měsíc a opakovaně na malém prostoru, jezdit, bydlet a jíst v autě na zadních sedadlech, etc. To je skvělá prověrka vzájemné snesitelnosti. Jedno jestli s kecáním nebo bez.

  55. barča napsal:

    54. Ratko já ne, tu možnost jsem nikdy neměla. ale jeden čas jak jsem měla krátkou známost s kamiońákem jsem si myslela, že to přijde, jela bych hned. no, bohužel.

  56. ratka napsal:

    54,55. Ru to zažila s Liškou a ještě s jednou holkou když jeli do Itálie. A Z+H to takhle prožívali léta. Je to obdivuhodné, celá léta prožitá společně.

  57. 45 ratko
    co chci říct?
    Že na něco z toho, co se s námi děje, máme vliv, na něco ne.
    Termín „zda hlava mě neklame“ je pro mě nesrozumitelný a nerelevantní, ten používat fakt nebudu.
    … asi každá mluvíme jinými slovy.
    „Věříš svojí hlavě“ je pro mě nesmyslné pojetí.

  58. 56
    když víš, že je to krátká časově omezená jízda, je to v pohodě.
    A když víš, že je to dlouhé putování, taky s tím počítáš a to pomůže a zařídíš se podle toho; nejhorší je nevědět ty limity.

  59. barčo 20
    jooo, to byla dobrá plíhalovina!
    - abych nezapomněla na ty záchodkový témata :- )

  60. ratka napsal:

    57. třeba ti tvoje hlava (mozek) říká že někde číhá hrozné nebezpečí neb že ti je někdo nepřátelsky nakloněn, nebo že se ti něco velice nepovedlo nebo naopak že se něco extrémně povedlo, tedy tyto pocity okamžitého extrému a zda je zde nějaká vnitřní nezávislá korekce, která to dává do rovnováhy navzdory okamžitým hlášením pociťování. Anebo to tak mám jen já :-( že jednoduše nemůžu důvěřovat „sama sobě“ a svým pocitům jako pravdivým.

  61. barča napsal:

    60. tohle hlásí amygdala a dává to do rovnováhy „další mozek“ máme „tři“ mozky. napsala jsem to hodně zjednodušeně.

  62. barča napsal:

    60. a to extrémně nepovedlo, selhání, pocity viny – hlásí superego (něco jako naše svědomí, týká se to etiky, společnosti) – Liščina vrána ji zastupuje. Ten lidský mozek se postupně vyvíjel, jeho části…tak jak se vyvíjel člověk ve společnosti – nejdříve měla obrovský význam amygdala – pravěk, zvíře, nebezpečí apd…..a postupně se vyvíjely další části, tak jak se vyvíjela i lidská společnost …z toho plynuly další hodnoty…..ten mozek to zpracovával…další a další otázky a na to odpovědi…..je to všechno provázané.

  63. ratka napsal:

    61. a co hlásí amygdala? zjednodušeně bych to třeba řekla takhle, člověk vidí pavouka a chytne rapla, mozek mu nahlásí nebezpečí,nebezpečí a začne všecko troubit… a přitom se jedná o neškodného pavoučka. Jak dokáže tuto informaci přijmout, dle jakého schématu? neboli kudy… (to jen teoretický příklad jak je těžké se dostat se sdělení mysli)

  64. ratka napsal:

    62. jakým způsobem nebo metodou se tedy chceš dostat za to co ti sděluje vlastní mozek (mysl)

  65. barča napsal:

    63. dobře, chytne rapla jak? zrychlí se ti dech, bít srdce – emoce. to je to srdce, ne? kterému asi směřuješ.ale myslela jsi to jinak, předpokládám.

  66. 63 – kudy, to vím:
    Nebezpečí tohohle druhu – vidím pavouka – jde ze sítnice do talamu, ten to normálně přepojuje do kůry, kde je zrakové centrum vyhodnocovací, ale protože je tam nějaký vizuální signál nebezpečí (tj. typický pohyb pavouka), ohrožení, přepojí to rovnou do amygdaly a ta zalarmuje zbytek. (Takže bez kůry, to znamená bez našeho rozhodnutí nebo dokonce vědomí si toho, rychleji). Až když kůra (Poirotovy malé šedé buňky mozkové:- ) v tomhle případě orbitofrontální vyhodnotí, že nebezpečí pominulo, vyšle tu zprávu zas do amygdaly a kdovíkam jinam, mozek zastaví tvorbu noradrenalinu a začne se uklidňovat všechno včetně motoriky.
    To je zdravá reakce na nebezpečí; pokud se to neuklidní, je to už dg reakce na traumatický stres (nebo možná se to jmenuje jinak) a pokud ani to se v nějakém čase neuklidní, je to posttraumatický stresový syndrom, amygdala je pořád víc nastražená než má být, kolísá aktivita a útlum nervstva (toho, co vůlí přímo ovlivnit nejde)a tak.

    ratko 63
    v mozku je tolik center a drah a úrovní (jak říkala Barča), že to asi tady ani nepojmeme.

  67. 64
    k tomu se nechci dostat nikdy, je to pro mě nesmyslně formulováno. Nemá to odpověď!!

  68. Saul napsal:

    64:
    Nedělat závěry.
    I to co sděluje mozek je proces v pohybu.
    Závěrem ten pohyb zastaviš a vznikne zabetonovaný komplex.
    Metoda je sledovat ten proces.

  69. 64
    nebo chceš metodu? Tak vnímat svoje tělesný pocity.

  70. ratka napsal:

    68. ano, souhlasím. Nedělat závěry a nevytvářet si závislosti (chtít zopakovat třeba příjemné stavy)

  71. Saul napsal:

    Když hodí šimpanzům v ZOO do klece kus zahradní hadice,tak vypukne panika.
    Připomíná jim hada,kterého třeba ve svém životě nikdy nevideli.
    Teprve až se uklidní,začnou se pomalu přibližovat , zkoumat co to vlastně je a nakonec to přijmou jako hračku a součást svého života.
    Lidi se v podstatě chovají stejně.

  72. ratka napsal:

    69. OK, to jde. To drží v přítomnosti. To mi pomáhá když třeba mám nějakou stresující situaci. Ale pořád mi pozornost ujíždí pryč.

  73. barča napsal:

    domnívám se, že ani dnes není přesně všechno v tom mozku prouzkoumané jak co a přesně funguje. když se něco objeví, odhalí nová skutečnost, zase nabíhají další a další otázky, na které neznáme odpovědi.

  74. barča napsal:

    73. přestože jak Liška psala v článku – tenhle obor frčí má grády. najednu stranu je to dobře – kvůli nastupující robotice, humaoidi a na straně druhé nedokážeme pomoct lidem s některými psychiatrickými a neurologickými onemocněními.

  75. 70
    chtít zopakovat příjemné stavy je normální, to ještě není závislost.

    71
    přesně, Saule, celá jedna přednáška byla věnovaná právě hadům, strachu z hadů… je toho hodně a je to zajímavý a máš recht, že opice to mají taky přednastaveno, jako lidi.
    Můžu ti přeposlat celou počítačovou prezentaci o tom a případně i svoje poznámky k ní (k tomu, co říkal přednášející). jestli chceš. nebo jestli chcete někdo další.

  76. 74
    bohužel. A u některých poškození řeči stačí třeba i jen malá mrtvice, jen pár milimetrů krvácení v nějakém místě mozku.. a je to :(

  77. Saul napsal:

    75:
    70
    Ano,hledání a potřebě opakování příjemných stavů se nedá vyhnout.
    A to není přece špatně.
    Ale i ty příjemné stavy mají mnoho úrovní.
    Příjemně je feťákovi,když si šlehne a příjemně je i Ratce na mši,nebo spousta jiných příkladů.
    O rozlišení těch úrovní a volbě je život .
    71:
    Pošli,aspoň budu mít v práci něco smysluplného číst :-)

  78. 77
    jo, pošlu ty prezentace, ty výpisky kdyžtak potom, až je vyfotím

  79. barča napsal:

    70. děti.
    budeš jim odpírat lásku? pochvalu? uznání…..protože je to „škodlivé?“ forma, způsob, dávkování……apd.

  80. barča napsal:

    moc nemusím tyhle černobílý výkřiky. to se netýká samozřejmě jen Tebe – to se týká společnosti obecně. hotová schizofrenie.

  81. 80
    :- )) To právě je otázka, jak všelijak zrovna schizofrenie je vidět v mozku :- )

  82. rulisa napsal:

    32
    Jen psychicky.
    Udělali z toho i divadelní představení, ale původně je to knížka.

  83. rulisa napsal:

    68
    Ano.
    Herdek to je příjemný jen si číst palbu a nemuset nic, ani odepisovat, natož přemýšlet. :-) Jen prostě občas něco vyskočí, s čím se člověku chce souhlasit nahlas. Co ho v tom čtení… vyboulí (to je pocit zvláštní).

  84. rulisa napsal:

    75
    Ale pro psychomasochisty je to přesně ten správný impuls k pokárání se, ponmížení se, potrestání se a udělání pravého opaku. :-)

  85. rulisa napsal:

    75
    Nejen opice, všechny zvířata. Zejména ne-šelmy. Proč se koně i pod jezdcem a ve skupině lekají náhleho zvuku, šustnutí, blesknutí světla mezi stromy…

  86. Saul napsal:

    81:
    Prý nijak.
    Ona není vidět(zatím) ani ve společnosti.
    Pokud vím,u schizofrenie se střídá radostná euforie s depresivním útlumem a vším destruktivně špatným,co s tím souvisí.
    Teď jsme jako společnost už dlouho v euforii.
    A společnost tvoří jedinci,takže s diagnózou musí začít každý sám u sebe s varovným poukazem na tu euforii.

  87. barča napsal:

    81. jo, no to je právě o těch zesílených a zeslabených centrech a částečně atrofiích v mozku.:-)

  88. barča napsal:

    86. nikoliv – to je maniodepresivní syndrom. to je něco jiného.

  89. rulisa napsal:

    88
    Bipolární porucha.

  90. barča napsal:

    schizofrenie – napadl mě film Čistá duše. tam je to dobře ztvárněné.

  91. Saul napsal:

    Bipolární poruchu(léčenou) má jedna moje kamarádka.
    Chytrá holka i s touto nemocí.
    Vždycky jsem s ni o tom mluvil jako o schizofrenii .
    A ona taky.
    Asi na moji neznalost v tom směru brala ohledy.
    Možná proto,že si ty důsledky uměle vyvolané euforie vytrpěla až do dna a našla v sobě pokoru , klid a trpělivost.

  92. barča napsal:

    91. je to ta, jak jsi kdysi o ní psal, podnikla cestu do Indie v ašrámu?

  93. rulisa napsal:

    91
    Lidi si pletou hodně často, tak je asi už zvyklá.

  94. Saul napsal:

    92:
    Ano.
    Odtud si to přivezla.
    Teď je z ní křesťanka a o otvírání čaker si myslí svoje.

  95. barča napsal:

    94. tak hlavně, že je v pořádku, že se z toho dostala a je ji dobře, že to všechno zvládla a zvládá.

  96. ratka napsal:

    79. odpírat nikoliv, ale nevyvolat úmyslně závislosti na pochvale… tedy nemanipulovat cukrem.

  97. ratka napsal:

    77. zrovna mše patří k tzv. pravidlům. Tedy nezávisle zda mi je příjemně či méně, jdu na mši. Těch důvodů je víc, třeba respekt a akceptace. (kromě jiného). Tedy určité úkony se akceptací stávají samozřejmostí a nezkoumá se zda jsou dostatečně příjemné.

  98. ratka napsal:

    97. Tento způsob respektu a akceptace mě zbavuje nutkání „zažívat příjemno“. Tedy příjemno příchází spontánně nebo nepřichází. není to rozhodující nebo důležité pro návštěvu mše. Spíše jako vedlejší (nedůležitý) prvek

  99. ratka napsal:

    98. napadlo mě, že je to velice podobné manželství :-) tedy bezvýhradné přijetí bez ohledu na příjemno aktuálně prožívané. Pak příjemno přichází nebo nepřichází jako vedlejší efekt. ale není a priori podmínkou rozhodování, či akceptace

  100. Saul napsal:

    98:
    Tedy něco,jako manželská soulož?:-)

  101. ratka napsal:

    100. tak to slyším poprvé, ale jo… v tom smyslu.

  102. rulisa napsal:

    100
    Ne, myslím, že jen kamufláž, aby se nemuselo řešit a případně něco si přiznávat.
    Takže jo, vlastně jako manželská soulož v době, kdy se razilo, že manželka se má dávat manželovi s nechutí. :-))
    https://www.femina.cz/sexualni-prirucka-z-roku-1894/

  103. rulisa napsal:

    Jestli mi něco nadlouho zkazilo vnímání sexu a posléze i vztah s manželem, pak to byl právě můj pocit nutnosti bezvýhradného přijímání manželského sexu bez ohledu na příjemno aktuálně prožívané.

  104. Saul napsal:

    zajímavý,100 jsem psal, ještě než jsem četl tvoji 99(i když to minutama nesedí )a manželskou soulož jsem nikdy nezažil:-)

  105. 85 ru
    zvuk, šustnutí, pohyb někoho směrem ke mně – to je leknutí taky. Ale kvalitativně jiná kapitola jsou ze živočichů (!) jako podnětů právě ti hadi – zkoumalo se, jak se zvířata a lidi lekají jiných zvířat, králíků (těch úplně nejmíň!), červů, brouků, šelem… a právě na hady máme my lidi a opice předpřipravenost. naučit se ten strach na základě zkušenosti se taky dá, to se dá u všeho, přičemž předpřipravenost na detekci nějakého nebezpečného živočicha máme (my a opice) právě u hadů. Jsou hypotézy, jak to vzniklo.. to je v těch prezentacích dr.Poláka, co jsem poslala mailem Saulovi.
    Před 60 miliony let to prý vzniklo.

    Jedna věc je tvar zakrouceného hada,který prokazatelně detekujeme rychleji než kytky, jinou zvěř atd. Prý taky geometrické tvary na kůži hadů detekujeme rychle, přepojí se to hned do té rychlejší dráhy, na kterou nemáme vůlí vliv. Když jde jakoby o život… (U pohledu na jiná zvířata ne. Na druhou stranu když jdeš chroštím a ťukne tě do oka větev, taky se ohneš a vyhneš dřív, než sis vůbec uvědomila, že tě píchla větev, nerozhodlas, že ucukneš, to rozhodly za tebe struktury mozku starší než je naše rozhodování,protože v tu chvíli šlo o zachránění života, vlastní kůže, zdraví a tam není čas na to, aby to mělo rozhodovat nějaké naše vědomé rozhodovací centrum, to je novější cesta a delší a mohlo by být pozdě. Bohužel mi připadá, že právě to se mylně interpretuje zobecňujícím způsobem jako „nemáme žádnou svobodu, protože cukneme dřív, než jsme se rozhodli.“ prd.)

  106. ratka napsal:

    104. sešli jsme se celkem podobně… :-)

  107. 86
    to se střídá u potíží, co jsou taky zařazeny jako psychotické, ale není to sch., ale bipolární psychóza, jinak nazývána dříve manio-depresivní. Schizofrenické nemoci můžou mít různé podoby a nemusí se týkat nálady.
    A jsou i kombinace symptomů, které jsou nazvané zas nějaak, ale na tom nesejde, to je prostě pomůcka pro zjednodušení a pro popis symptomů, na diagnóze duševní tolik nesejde, každý člověk je jiný a ta slouží spíš k orientaci odborníkům, na co se zaměřit, jaké léky,na co se zeptat a tak.

    88, 89
    áá, jo.

  108. 104
    tak to je dobrý, že se to sešlo .- ) Nebo nesešlo. vyskytlo ve stejný čas.

  109. ratka napsal:

    107. přijde mi že je to podobný charakter (příčina), jen se porucha jinak projeví. Může se projevit i paranoidní vztahovačností. Sestřenice měla schízu ( a dostala invalidní důchod) a žije velice klidně a v pohodě. A to díky tomu, že má kolem laskavé prostředí. TA schíza se ji projevila, když byl na ní vyvíjen tlak a snahy ji předělat na někoho jiného. Ona se snažila až se z toho zbláznila. Asi tam je nějaká predispozice. Někdo se třeba přizpůsobí, a někomu jebne v hlavě.

  110. Saul napsal:

    102:
    dávati se musí pomálu, zřídkakdy a hlavně s nechutí.

    Tak co já slyšel, dobou to nebude:-)
    Kam ty na takový čtení chodíš, to nemají ani v naší okresní knihovně:-)

  111. rulisa napsal:

    104
    Manželskou soulož tak, jak je tímto souslovím obvykle podávána a jaký význam nese, bys na 99 % nezažil, ani kdybys byl někdy ženatý. Jsou dvě strany jedné mince zvané manželský sex, tohle je strana „má dáti“ za každých okolností, když strana „dal“ dát chce, resp. může.
    Víš jak – muž buď může, nebo nemůže, ženská může dycky. Proto musí.

  112. ratka napsal:

    110. metodisté asi sex neměli rádi :-)

  113. 109
    tvoje sestřenice má štěstí, protože to, jak to všechno kolem nemoci vnímá její okolí, jak to přijímá a jak je přátelské a podpůrné do dobré míry, to má taky velkej vliv u každých psychických potíží.

    No, ona se snažila jít proti sobě, až se zbláznila, někdo jinej by měl tělesné nemoci, jinej by se přizpůsobil, jak říkáš, ale to by právě byl asi ten, co by pak měl ty tělesné nemoci, anebo po nějakém dalším podnětu by začal mít nějaké psychické potíže… a těch je… Nesouhlasím, že „někdo se přizpůsobí a někomu jebne,“ tak to není – pokud se někdo přizpůsobil a nechtěl, taky to něčím odnese! Jinak, jindy, nějak… ale nějak se to projeví a ne že jeden nic a druhýmu jebne, tak to neběží!

  114. rulisa napsal:

    105
    Liško, ujišťuju tě, že pro zvířata – kořisti je to šustnutí nebo zablesknutí coby imaginární možná hrozba úplně totéž jako hadice pro opice. Je to instinkt získaný generacemi – kdo se včas stihl leknout a utýct, přežil. Ti, co napřed zkoumali a pak teprv utíkali, se už dál rozmnožit nestihli.
    „Když jde jakoby o život…“ – ano, přesně tohle to je. Jenže každému biologickému druhu jdde nejvíc o život maličko jinak a v jiných kombinacích okolností.

    Obdobně to mají šelmy, že reagují na věci, které nevědí, co jsou, když ty věci jsou statické – naježení se, vrčení, vyhrožování, útok – šelma, když se chystá k útoku, napřed znehybní, změní se v kupu chlupů u země. Zkus hodit kožešinovej kabát na zem vzít tam třeba německýho ovčáka…

    Já samozřejmě uznávám, že lidi a opice se podvědomě nejvíc bojí hadů a lidi i tmy, (protože už jí odvykli a orientují se víceméně jen zrakem, ne čichem jako ostatní zvířata), ale koukám na to jen jako na jeden díleček většího celku spektra přirozeně podmíněných projevů.

  115. rulisa napsal:

    110
    To jsem kdysi vytiskla a přidala svojí bývalé šéfové ke svatebnímu blahopřání. :-)

  116. ratka napsal:

    113. myslela jsem že někdo je psychicky odolnější (zdravější), ale asi máš pravdu že se to projeví jinak a jinde. MOje sestřenice byla zdravotní sestra a vzala si lékaře. Ten sňatek si přála zejména její máma a byla hrozně pyšná, že se dcera vdala za lékaře. Jenže sestřenice to nedávala, doma měla pořád větší bordel a nedokázala postupně vůbec nic zorganizovat. Pořád byla jakoby „neschopnější“, nakonec se s ní manžel rozvedl protože ona propadala zmatku a chaosu. A po rozvodě se úplně „rozpadla“. Dostala léky a našla si nového partnera, který ji vzal takovou jaká je. Veselá, sice nepořádná a chaotická, ale laskavá nespoutaná a spoontánní. Dokonce nemusí léky. On je nekonečně trpělivý, nechá ji ať si dělá co chce a funguje jim to už asi 30 let. Miluje ji. A ona mu to vrací. Myslím že láska má hodně podob. i netradičních.

  117. 114 ru
    to nezpochybňuju, že pohyb, zvuk (pohyb směrem ke mně…) vyvolá tuhle reakci na ohrožení. vyvolá.
    Ale z viděných zvířat ji nejsnáz vyvolá had. A je to z velké části vrozené u lidí a opic, jen z části se to dá naučit a když, tak se to člověk / opice naučí neporovnatelně rychleji než když se to týká jiných viděných zvířat, než je had / krokodýl. Takový specifikum.

    Takže jak říkáš.

  118. 116
    my někoho nazýváme odolnějším a zdravějším, podle nějakých kritérií, ale je to úsus, jsou to naše kulturní kritéria, v podstatě. Třeba do jaké míry je kdo v kontaktu s realitou a do jaké míry rozlišuje, co je (např. co slyší za hlasy) uvnitř něj a co je venku (podle toho, zjednodušeně!, se rozlišuje psychóza od jiných poruch, které jsme označili jako méně závažné než psychóza, ale ve skutečnosti pro život toho člověka mohou být podstatné a zasahující neméně – jak to zasahuje do jeho fungování, to je zas další kritérium. nebo jestli obtěžuje sám sebe, anebo spíš obtěžuje druhé :-))
    Je to ošemetný a je těžký bruslit v různých konstatováních tak, aby nestigmatizovala ani jednotlivce, ani skupiny lidí… a to je ve mně už zabudované, o to se snažím v jednom kuse. No ale to je teď vedlejší (i když pro mě to nikdy není vedlejší, mám to pod kůží).

  119. Saul napsal:

    111:
    Aha

  120. rulisa napsal:

    117
    U koní ne. Moje kobyla na hada málem šlápla, ale jen udělala větší cvalovej skok a šla dál, do boku neuhnula. Zato takový nevelký vypálený ohniště pokrytý šedivým popelem, co se jí zničehonic zjevilo v zorným poli uprostřed zelený trávy… tam jsem si lehla. Taková vrtule se usedět nedala.
    Znovu, nevyvracím ti lidi a opice. Já zas nepíšu o lidech a opicích. Píšu obecněji, jen s udáním nějakých rozdílných příkladů.

    A ano máš pravdu, že ty podněty, co působí do opodvědomí až panicky, se moc odnaučit nedají. Navíc jsou i rasové či rodinné odchylky. Proto se třeba u těch koní při výběru na některá využití koně dost přikládá váha k tomu, jak moc je ten či onen „magor“ nebo „koukavej“.

  121. rulisa napsal:

    Už to nějak nezvládám vnímat.
    Asi nechám další čtení na zítra.

  122. ratka napsal:

    já se vrátila z ochutnávky vína, takže vnímám rozostřeně :-))

  123. 120
    ne, u koní ne, protože koně s námi nešplhali po stromech, když se nám zlepšily zrakové schopnosti a zrovna se to krylo s výskytem jedovatých hadů ve stejném místě a čase.¨

    A jak je to u těch koní a co je koukavej?

  124. - teď jdu tedy k televizi na Columba -

  125. Saul napsal:

    Miluje ji. A ona mu to vrací. Myslím že láska má hodně podob. i netradičních.“

    Ano.
    Některá tu schizu může vyvolat,některá vyléčit.
    Je to o tom dávání a vracení.
    O souladu mezi tím.
    A i ten může být netradiční.

  126. ratka napsal:

    125. jasně. ve dvou se to prostě lépe táhne. dobrou :-)

  127. Saul napsal:

    Já byl před chvílí před barákem kouřit a slyšel jsem houkat sýčka.
    Nechci sýčkovat,ale mám pocit,že to je nějaký špatný znamení,tak to radši zaspím.

  128. Saul napsal:

    127:
    Kruci,já ho slyším i v pokoji přes okno:-(

  129. 128
    Snad jsi dožil rána!

  130. Saul napsal:

    Nešel jsem.
    Zatím…:-)
    „Nejznámější je pověra o sýčkovi, že usedá na chalupu, v níž má někdo umříti a volá: „Půjď! Půjď!“
    http://myslivost.wz.cz/1.sova.html

  131. 130 Saule
    no to je nádherný! Krásný starý texty, je tam i had a liška a je to skvělý.

  132. ratka napsal:

    skvělé. o lišce je tam přísloví: Spící liška zajíce nechytí :-)

  133. barča napsal:

    113. druhý odst. – naprosto souhlasím.
    116.úplný zázrak :-)
    118. poslední odst. – smekám, i psychologové jsou jen lidi. jistě máš dobrého supervizora. :-)

  134. 133
    barčo 118 – supervizora mám na případy nebo týmového, tohle je taková zažitá vnitřní kultura organizace – protože krom přímé práce s lidmi je její činností právě destigmatizace duševního onemocnění, zpřístupnění tématu duševního zdraví lidem atd.
    Zrovna včera jsem zas někomu neodolala na fb napsat, že házet šmahem generalizovaně do jednoho pytle psychiatry a říkat o nich, že nic nevědí, je blbost, která nikomu nepomůže. A že to vezmu na poradu, takovej já jsem bonzák :-) (ale na poradu, kde ten dotyčný bude, zaměstnán v organizaci, která nabízí i psychiatrický služby, a přitom sám o nich říká, že jsou naprd – no tak to mě nasralo)

  135. barča napsal:

    134. aha, dík za vysvětlení. Fb nemám – ale taky mi vadí takovéto zažité klišé – jak doktoři nic nevědí, nehledají příčiny, neléčí. dříve mě to dostávalo do varu, vysvětlovala jsem, obhajovala jsem. naoplátku mi padaly argumenty – byl jsem na CT, zbytečně, ztráta času, nic nenašli. Nebo zase – no, už to mám tu svou nemoc tak rozjetou, že konečně mě začali dávat léky apd….

    ted co jsem starší a unavenější a mám vymletou hlavu z práce – lidí všech (nemocní, lékaři, kolegyně, pomocný personál, telefony, návštěvy, zvonky apd.) už neříkám na tohle nic. jen hmm a nechávám to být.

    ještě mě zaujalo, jak jsi psala o té diagnostice, psychiatrie a psychologie dělá difereciovanou dg. tuším, že konkrétně schizofrenií je několik typů….vůbec si to nedokážu představit, protože skutečně ta psychologie a psychiatrie má svoje limity – tedy je to jiné než u dg. orgánové – tam jsou daleko větší možnosti a prostor pro vyšetřování všemi možnými inavazivními i neinvazivními metodami, včetně funkčních vyšetření.

  136. ratka napsal:

    118. já se dívám na duševní poruchy jako laik…že třeba v rodině tyto poruchy máme, já se cítím robustnější (psychicky) ale mám to taky a jsem si toho vědoma. Nechtěla jsem nikoho stigmatizovat. Dám si na to pozor zde. U nás doma padají každou chvíli slova jako autistický nebo schíza, paranoia. Prostě se člověk setkává i v rodině s prapodivnými reakcemi (i vlastními či svých blízkých) a chce si je nějak vysvětlit. Porozumět jim. a pak padají tato slova… nikoliv ve smyslu stigmatizace, nýbrž že někdo je podivný, podivně reaguje a je třeba se s tím nějak srovnat, přijmout to jako fakt.

  137. ratka napsal:

    133. BArčo, píšeme si. Jezdíme za nimi a celkově vede šťastný a naplněný život. Možná i proto jsem tak zareagovala podrázděně na Zikmunda. Sedí doma, jezdí jen občas na závody (i v 65 letech závodí ve sportovní gymnastice a děla synchronní vystoupení starý bab) Trénuje i malé děti a je neuvěřitelně nápadná :-)))

  138. barča napsal:

    136. Ratko, v pohodě. schizofrenii – jsem tu na diskuzi použila já. jako takové synomum pro rozpolcenou společnost, která je ovládána nejen fake zprávami mediálními, ale také mediálními obrazy, představami, předsudky, iluzemi, názory, na to co je správné, nebo špatné, nebo dramaticky zdravé či nezdravé. ( v jakékoliv životní oblasti)

  139. barča napsal:

    137. Podrážděně na Zikmunda? ted vůbec nevím….kde, kdy, ale to nevadí, nesejde na tom.
    Zkrátka příběh ve 116 je hodně silný a zároven nadějný, poučný a ještě se do toho velmi dobře zapojila Liška – celá tahle debata stojí pro mě za zamyšlení.

  140. ratka napsal:

    138. to ano. Mladý člověk tím musí projít skrz. Starý už se pak nenechá doblbnout :-)

  141. barča napsal:

    Zikmunda, aha nahoře, včera! ted jsem si to projela znovu :-)

  142. ratka napsal:

    141. co je naplněný život, žejo…lidé jsou různí různé schopní (neschopní), handicapovaní, zatížení třeba i výchovou z původní rodiny. Naplněný život vnímám jako kategorii, kdy s někdo narodí jako jako prázdná nádoba a čas tu jejích nádobu naplní životem. Ke stáru třeba zapomenou co zažili… co tedy je obsahem té nádoby?

  143. 142
    naplněný život?
    Teď mi připadá, že to je využít toho zaměření, které kdo má(me) a které vzniklo geny a výchovou, a statečně objevovat a hojit své rány, které taky vznikly geny a hlavně výchovou.
    A často je to stejná jedna věc!
    Žádná „prázdná nádoba“ čili tabula rasa tady není.

  144. ratka napsal:

    143. to bylo jen přirovnání, žádná tabula rasa. Pokud se něco má naplnit… tak asi to potřebuje prostor, něco se plní (někde, někam)

  145. barča napsal:

    142.to je to, jak si to každý sám pro sebe nastaví, máme každý v rukou nějaké karty – jsme hráči. hrajeme s nima dobře i špatně. občas přilítne černý petr. stáří – chci se dožít stáří, at už bude jakékoliv, psala jsem to výše. nastavila jsem si pro sebe jak chci být a proč.
    mám černýho petra – přiletěl mi v pondělí , na mamografu mi to nesluší. nevadí, nejsem první ani poslední koho to potkalo, mám i jiné karty a tak s nima hraju jak umím a neumím. prostě život.

  146. ratka napsal:

    tedy evokuje mi to proces naplňování něčeho, něčím. nějaká tabula rasa mi do toho vůbec nepasuje.

  147. ratka napsal:

    145. :-( nějaké stíny? to se musí prozkoumat. Taky jsem měla na mamografu všecko špatně.

  148. rulisa napsal:

    145
    Opravdu skvěle začínající rok 2019 na všech stranách. :-(

  149. barča napsal:

    145. nechci o černém petru mluvit. je to čerstvý, potřebuju se s tím popasovat sama. děkuju.

  150. rulisa napsal:

    149
    Tak tos to asi neměla vůbec psát na veřejnost.

  151. ratka napsal:

    150. Někdy stačí to někomu říct.

  152. Držím palce hodně pevně, ať je to v pořádku se všemi mamografy a vyšetřeními světa!!

    145
    Karty a hráči je dost dobrý přirovnání.

  153. barča napsal:

    152. díky :-)

  154. Saul napsal:

    Ad152: Taky

  155. Anonymní napsal:

    154. taky dík :-)

  156. barča napsal:

    155. jsem já.

  157. ratka napsal:

    Tak se vraťme k těm kartám, jak se hraje s kartami které mám naplněně? Je to plnění snů a přání, nebo spíše různá nečekaná překvapení která přináší zcela jiné nové pohledy na život. Tedy hrát s kartami které mám je jedna věc, ale otevřít se neznámu a přijímat neznámo ( o kterém nemám předem ani tušení) je něco jiného.

    Pamatuji si jako dítě jak jsem milovala neznámé nové prožitky, lačnila jsem přímo po nich. Jedno jestli přinášely strasti a nepohodu, to nové přinášelo to co nazývám extází… totální odevzdání tomu co přicházelo. Blaženost… časem jsem se posupně stávala opatrnější, a tím i uzavřenější. Ale touha po neznámu mi zůstala pořád svěží…
    S maminkou si povídáme co nás čeká, to úžasné na mé mamince v jejím věku že ona pořád věří v budoucnost, že se něco úžasného stane a něco úžasného potká…. i kdyby to měla být vlastní smrt. Tohle dětské zvědavé, o to bch nikdy nechtěla přijít. Snad mi to zůstane … jistě racio říká, že nic nepřijde. co překvapivého má zažít člověk kterému je 94? to nikdo neví…. to je právě tajemství budoucnosti. nevíme to

  158. 157
    ad 1.odstavec
    „Tedy hrát s kartami které mám je jedna věc, ale otevřít se neznámu a přijímat neznámo ( o kterém nemám předem ani tušení) je něco jiného.“

    Ne, to je právě totéž.

  159. Saul napsal:

    S tema kartama, ktery mame ,taky budeme muset hrat i v tom neznamu.
    Takze by si na to clovek mel dat bacha, nez zacne otvirat nejaky novy dvere do neznama.

  160. barča napsal:

    „Tak se vraťme k těm kartám, jak se hraje s kartami které mám naplněně? Je to plnění snů a přání, nebo spíše různá nečekaná překvapení která přináší zcela jiné nové pohledy na život. “

    to je nepochopení.
    karty ´= veškerý tvůj potenciál, který máš, nebo ho máš a ani o něm nevíš, nebo ho v sobě postupně objevuješ, právě díky různým životním nečekaným situacím, nejen těžkých, ale i banálních, i příjemných, nepříjemných, neutrálních, náhodných….
    je to potenciál, který máš na sobě ráda i to co na sobě nenávidíš, je to potenciál, který na tobě obdivují druzí, ale také potenciál, za co tě druzí kritizují, shazují.

  161. rulisa napsal:

    Mám pcoit, že to Ratka nyslela právě takhle, že na jedné straně, jedna věc, jsou ty karty, co máme rozdány, dány, na druhé straně, druhá věc, naše schopnost otevřít se neznámému, nenadálému, a s těmi kartami pracovat.

  162. 161
    ta schopnost nebo možnost je rozdaná taky v těch kartách a při různých příležitostech, tazích a rundách hry, se ukáže.

  163. rulisa napsal:

    162
    Schopnost se otevírat se mění v průběhu života v závislosti na našich zkušenostech.
    I to Ratka psala. A já s ní souhlasím.

  164. barča napsal:

    161. dá se to vzít i tak, při lehké myšlenkové hře, že některé karty srdcový esa, černý petr jsou zároven vstupem do neznáma. :-)

  165. rulisa napsal:

    Jasně, jde to brát i tak, že karty jsou i to, v co jsme se v průběhu života vlivem vnějších vlivů změnili, všetně té proměněné schopnosti se otevírat.

  166. rulisa napsal:

    Může mi někdo říct, proč třikrát orpavím „všetně“ na znovu „všetně“?
    Asi taky daná karta.

  167. Saul napsal:

    161:
    Kdyz ono to „neznamo“ svadi k predstave, ze to tam bude vsechno,nebo aspon trochu jiny a jinak.
    Nakonec vetsinou neni a clovek je vzdyckyrad, kdyz se vrati k tomu, co zna.
    To muze ovlivnit.
    Neznamo ne, to naopak ovlivnuje jeho.
    Ale nuti ho k potrebe nove orientace,sebereflexi….a to je vzdycky dobre.

  168. rulisa napsal:

    167
    Ne, myslím že neznámo je prostě to, co ještě neznáme. S čím jsme se ještě nepotkali. Situace, v jaké jsme si ještě neměli možnost ověřit, jak se budeme cítit, chovat, jak ji budem snášet. Takže ano, očekávání něčeho nového. Ale nějaká očekávání něčeho „známého“ máme obvykle taky, protože máme jednak představivost a druhak informace od jiných lidí v podobných situacích. A my se snažíme v těch informacích pomocí naší představivosti najít to, co se nám zdá nám nejbližší.

    A pak je další otázkou, jestli jsme typem lidí, kteří se toho, co do čeho se „vtělíme“ , drží zuby nehty, nebo jestli jsme typem, který je schopen se svých původních představ vzdát a přijmout něco, co se jim vymyká.

  169. barča napsal:

    168 a jsme obloukem u 116.118. přijde mi.

  170. Saul napsal:

    168:
    Nevím,možná a je mi to vlastně jedno.
    Vracím se k tomu, co sám v sobě znám a je to docela příjemné.
    A poučné.
    O žádné neznámo už ani nestojím.

  171. rulisa napsal:

    170
    Mně přijde, že jak je docela facha objevovat neznámo v sobě ve známém běžném životě, tak že to neznámo v neznámu už taky ani nepotřebuju. I tak je to na vymetání pavučin docela dost velkej barák.
    Akorát že to na začátku téhle diskuzní odbočky nestálo, tam stálo to neznámo v neznámu, bez volby chci/nechci.

  172. ratka napsal:

    zajjímavé… karty (schopnosti a možnosti, svým způsobem i omezenosti) jsou rozdány. Pravidla se v průběhu života různě mění, ujasňují nebo domlouvají, ruší a smlouvají. A hra je v důsledku jen srovnávání (přikládání) něčeho k něčemu, známé k známému v různých kombinacích. A neznámo je něco co je mimo…. srovnání, jelikož je neznámé. A tudíž se ani nelze vracet zpět, neznámo je další (jiná) dimenze bytí. Nelze se vrátit, mohu odmítat to jo… ale již nikdy se nevrátím. A to neznáme neznám, není to k čemu připodobnit.

    člověk hraje s kartami které má, v tom vnímám pokoru života…. a přesah (neznámo) pouze připouští. Karty si v ruce ponechávám, neznámo připouštím. Jako dospělá si možná domnívám, že už mě nemůže překvapit nic. Jako dítě jsem si toto nepřipouštěla, neznámo jsem vnímala jako něco samozřejmého, co patří k životu a co mě (už se opakuji) dávalo naději… že to co žiji není kompletní, že teprve se kompletuje. Tedy naplňuje. To slovo naplňování se mi líbí nikoliv ve smyslu kombinatoriky, že si mohu hrát co chci…. nýbrž že život se opravdu naplňuje, tedy nádoba nikoliv ve smyslu tabula rassa se stává celou.

  173. ratka napsal:

    Až se naplní, zastaví se čas. Není již co přidat.

  174. rulisa napsal:

    172
    „Jako dospělá si možná domnívám, že už mě nemůže překvapit nic.“
    Ne, to si myslím, že je domnívání se stáří.

  175. rulisa napsal:

    172
    Takové sudoku. :-)

  176. ratka napsal:

    174. nooo, zjišťuji že to není pravda. Jen se to posouvá (mění) Tedy sama se za starou ještě nepovažuji, ale tuto zvídavost a naději mají i lidé staří. Věří že ještě něco přijde. Tedy nezobecňuji to na jiné. Můj otec ssee třeba bál, že se něco strašného stane. Né jemu, ale obecně třeeba nám. Maminka se také každé ráno budí s tím, že něco bude ten den… něco neznámého přijde. Podle mě je tak nastavena hlava. Uvažuje v budoucím čase… ale ne ve smyslu, že se stane zase totéž co včera. Tedy tohle očekávání neznámého znám ze své rodiny. Nevím zda je to tak i jinde, protože to tak u nás bylo, mám to taky tak v hlavě „samo“, peerpetum mobile. Očekávání… v mém případě dobrého :-)

  177. ratka napsal:

    175. třeba :-)

  178. ratka napsal:

    175. sudoku je fakt dobrý příklad :-) celou dobu nad ním přemýšlím. ano tak nějak. při narození je pár čísel, postupně se doplňují, občas chyba a tak se musí vyškrtat jinak to nevyjde a když to vyjde, je to celé.

  179. rulisa napsal:

    175 ad 174
    Myslím tím stáří duševní. Stáří, co už se motá jen samo v sobě.

  180. ratka napsal:

    179. dík za doplnění.

  181. Psice napsal:

    Jé, mám na to téma načteného mého oblíbence – David Eagleman (Mozek, Inkognito). Je to fascinující! Fascinující je pro mě hlavně přechod mezi chemií a vírou – třeba lásku lze pragmaticky a strašně věcně rozpadnout na chemii v mozku, hledání odlišné imunitní odpovědi a reakcí na rysy tváře, těla…zajímalo by mě v tomhle pohledu, jak je to s vírou. A jak lze ovlivňovat mé oblíbené úzkosti – jak je vlastně možné, že se vzájemně vylučují strachy z hadů a pavouků? Jsou ještě nějaké další fobie, co nejdou nikdy spolu – asi agora a klaustro?
    A s tím alkoholem – nojó, přesně. Já si toho všimla při důležitých prezentacích a copy textech, na kterých jsem si fakt musela dát záležet. Výkon po alku byl mnohonásobně horší a to u mě nejde o žádné velké objemy.

  182. psice,
    při prezentacích! To bych si netroufla dát předtím pití. Pravděpodobně bych si netroufla ani na prezentaci bez pití!
    Leda že bych předem věděla, že publikum bude milé, bude mě znát, bude mi nakloněno nebo aspoň jeho část.

    Nevím, jak ty fobie. Nejhorší věc pro mě na světě je, že nemůžu nikdy stihnout proniknout do tolika zajímavých oborů! Vadí mi to tím spíš, že já si troufnu například právě na nějakou prezentaci, až když jsem si jistá, že něčemu dost rozumím, nejmíň tak jako ostatní přítomní. Takže to trvá léta. Nojono. Ale už jsem stihla víc než jeden obor, je to dobrý.

    Chemie a víra, chemie a láska, chemie a cokoliv je děsně zajímavá a osobně si myslím, že přesně tohle, ta chemie, je budoucnost! Ta se určitě hodně rozjede. A bude populárnější. Podobně jako teď jedou ty neurovědy.

    Tu atraktivitu lidí opačného pohlaví zkoumá prof.Flegl z Přírodovědy; například že hnědoocí lidé jsou vnímaní jako důvěryhodnější než světloocí. Ale když na to vymysleli ověřovací pokus (a to je taky bomba to vymýšlet) a na fotkách těm hnědookým vyměnili oči za světlý a naopak, ukázalo se, že ta důvěryhodnost byla daná vzhledem obličeje, na té barvě očí nezáleželo. Jenže co z toho vyplývá? To už nevím, je to v tomhle článku:
    https://www.denik.cz/rodina/kvety-sobectvi-je-ve-tvari-20501023.html?fbclid=IwAR3Ew_olkOJ7m58ebQnSma9OTgXU9x6GBZF59YHjvmC47ahJbOIEZWje4zw

    Jak je to s vírou – ten docent, co jsem k němu chodila na přednášky teď, má článek v knize, co jsem si koupila, a ten článek je o tom, jestli jde najít někde v mozku svědomí!
    A to právě s vírou docela souvisí, protože ti katolíci-etici pořád postulujou vstupní předpoklad, že nad námi je nějaká vyšší instance a že je snad totožná se svědomím (mně to připadá trochu idealistický, ale budiž). ten čláek jsem taky už četla, ale nic moc z něj myslím nevyplynulo, asi že nic takovýho v mozku nenašel :- ) Ještě to určitě budu někdy vbrzku číst, tak podám zprávu.

  183. 181 psice
    Eagleman, dobře, to musím vyčmuchat.

  184. Zítra jdu na přednášku přímo o etice a koná se taky u těch záchodků na obrázku.
    Nevím, jestli jsem to už říkala, asi ne.
    Budu v práci chybět na tři hodiny každé úterý, tak to snad nějak lehko napracuju.
    Nezaškodí si poslechnout (a diskutovat!!) přístup, co mi bude nejbližší, nebude zohledňovat víru a nebude se inspirovat postojem církve, jak se vyvíjel za posledních 2000 let :- ).

  185. 181 PSICE
    jo David Eagleman, ten co dělal ten dokument Cesta do hlubin mozku!
    Ten je dobrej, to jsem viděla a ještě si to ráda několikrát pustím. Má to asi šest dílů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>