Nojo, prostě listopad

NA NĚKOLIK MĚSÍCŮ…

500l1

500l2

500l3

500l4

500l5

500l6

.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Comics. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

159 komentáře u Nojo, prostě listopad

  1. rulisa napsal:

    Pošli vránu dopr. Na vejšce se zrovna tyhkle hranice překračují téměř standardně. I u denních studentů v navazujícím studiu, natož u počtyřicátníků.

  2. ratka napsal:

    Kupodivu, s tematem souzním a souhlasím. Porušování hranic je lákavé a my „opožděnější ve vývoji“ alias dětinští jsme je testovali zda opravdu to tatínek s maminkou myslí vážně. řeklo se spát a nééé ještě néééé a všecko co se nemá je hrozně lákavé. tedy i otestovat zda by pn učitel se fakt nenechal. No nenechal, pokud to není pitomec naivni.

  3. rulisa napsal:

    2
    Ehm… Můj otec si vzal svou bývalou studentku a jsou spolu už pětatřicet let. :-)

  4. Depáák,
    to už přece zmizelo!
    Prvotní zájem se objevil asi jen jako ilustrace toho, abych si mohla všimnout, jak to u mě chodí a že prince nebrat. Rusalka prince nebrat.
    Rusalku více vyslechnout a to dá možnost se lépe rozhodnout! – A ne běžet za princem, ne ne ne.

  5. rulisa napsal:

    4
    Nojo, Rusalka prince nebrat, normální pragmatická ženská si spřízněnou věděckou duši klidně vzít může. :-))

  6. 5
    To jo. :- )
    A ještě lepší je pragmatická ženská spojená s Rusalkou. Akorát kde koho potkat, že… já na ty seznamky nejdu.

  7. ratka napsal:

    3. myslím to obecně… že odpíraného chleba největší krajíc. Ono se ví, proč se některá tabu jsou. Neznamená to že se nepřekračuji…nebo nelákají překračování. Že nemá učitel si začínat se studentkou, nebo psychoterapeut s klientem je celkem pro mě pochopitelné. Vytváří se vztah závislý. Ale může mluvit i o jiných hranicích, které by se neměly překračovat a překračují se.

  8. … a vy jste tohle téma vyextrahovaly dobře, je to povzbuzující. V tom listopadovém pošmourném pondělku. První moje volba je sice pivo, ale proč by druhá nebyla koukat po chlapech :- )

  9. ratka napsal:

    reagovala jsem na testování hranic… s kom. č. 2. U mě osobně se hranice nebo horizont objevovali dříve mnohem častěji, prostě lákali moji pozornost… byly výzvou ve smyslu, tak tohle přece mě neomezí nebo toto mi „nezakážou“. Ozývala se ve mě vzpurná Raduška. Teď hranice zmizely… opravdu žádné nejsou. Asi proto že pozornost nevyhledává výzvy… spíše tak nějak spočívá na tom co je a nedívá se za horizont.

  10. 7
    jo, i jinde a jiné.
    A mně ta strana, co drží lano na jednom konci a přitahuje směrem k překračování hranice (nějaké), tahá vždycky na začátku. V nové situaci, po seznámení apod. Potom už ne. Netahá už, když něco dobře poznám, znám, vidím potom, co by to dělalo a proč a vím potom, proč ase rozhodnu pro jinou cestu. Někdo to ví možná hned, já až když to zkusím. V nějaké formě, nejlépe bezpečné a nepoškozující nikoho.

  11. ratka napsal:

    9. říkám si, že jsem se vnitřně ukáznila :-)

  12. ratka napsal:

    a hned ten první obrázek se mi líbí. Hranice znamenají být na patřičném místě tedy vědět kde je moje místo a také si něco odepřít či se omezit ve jménu dobra pro ty druhé. tak krásně formulované. Pro mě jako babičku to znamená: seď na řiti a nevtírej se. Přesto buď připravena kdykoliv být k dispozici.

  13. Saul napsal:

    12:
    Po tom prvním obrázku,kdy jsem četl HRANICE a viděl na obrázku propast mi napadlo,že se vrána byla proletět někde u nás a zase to trochu zdramatizovala
    https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Hranick%C3%A1_propast

  14. Saul napsal:

    13:
    Ale na tom 1. obrázku kráká správně

  15. Saul napsal:

    7:
    Že nemá učitel si začínat se studentkou, nebo psychoterapeut s klientem.

    To dáváš do jedné roviny dvě nesrovnatelné věci.
    Liška asi o tom ví víc,ale ten druhý případ je absolutní etické selhání.
    Bohužel se ho dopouštěli i takové kapacity jako Jung a kdo ví kdo ještě.

  16. ratka napsal:

    15. I ten první…je v jedné rovině. Měli by minimálně počkat než se jejich cesty rozdělí, tedy dokud studentka již není studentkou daného učitele… Podobně i klient může si něco začít s terapeutem, pokud to není jeho terapeut. Problém je v závislém vztahu…

  17. Saul napsal:

    16:
    Ano,to by měli.
    A jak si to čekání představuješ?
    V nezávislém vztahu?
    Takový neexistuje.

  18. ratka napsal:

    15. Saule, etika možná říká že se to nemá dělat… z různých důvodů, které třeba jsou celkem srozumitelné, třeba z důvodu možných následků etc. To že se to děje a to se děje celkem často, není důvodem k nějakému mravokárání. Je to věcí těch dvou…jak nesou možné následky. Následky má jakékoliv jednání… každý si je pak nese.

    Otázkou je proč se vůbec něco takového stanovuje… neboli k čemu jsou nějaká etická pravidla či vymezování hranic.

  19. ratka napsal:

    17. nepředstavuji si nic. nejsem mravokárce… ať si každý dělá co chce. Pokud jsou stanoveny nějaké hranice etiky, je třeba namístě se ptát… k čemu vlastně. zda to není tajtrdlíkování

  20. Saul napsal:

    18:
    Ja přece o mravokárani nepíšu.
    Kromě toho vztahu psychoterapeut a žák.
    A ty?

  21. ratka napsal:

    20. to jen já se preventivně bráním, abych nebyla za zabedněnou mravokárku co nepřeje druhým jejích štěstí. Tedy co cítí že někde nějaká etika je, ale každý si ji musí stanovit sám v sobě v rozsahu kterému věří. To že existuje nějaký veřejný etický zákon, neznamená vůbec nic. Ten kdo ho chce překročit, ten to udělá… jediná mez, jediná hranice je hranice lidského svědomí.

  22. Saul napsal:

    20:
    Pardon,psychoterapeut a klient,respektive pacient.
    Tam je hranice prostě jasně dána.
    To chceš taky zpochybňovat?

  23. ratka napsal:

    22. zpochybňuji skutečnost, že tomu lze zabránit …. pokud oba chtějí.

  24. rulisa napsal:

    13
    Jo, mně taky chvíli trvalo, než jsem se v obrázkách zorientovcala, protože hranici jsem viděla jako průrvu v zemi. Jako díru. Dolů. A díra není žádná zeď, žejo. Ta se prostě překročí či přeskočí stejně jako potok. Hranice by měla být plot, drát, nebo aspoň natažený mlíko. Aby zarazila plynulý pohyb dopředu.

  25. rulisa napsal:

    16
    Obávám se, že klientsko-terapeutický vztah nekončí nikdy. neměl by, podle mě. A je to opravdu o dost intimnější, citlivější a na rovnováhu choulostivější vztah než učitel – studentka. Naopak učitel studentka může být třeba pro určité polohy sexu (nikoli fyzické) naprosto super. Do toho bych asi šla, kdyby to přišlo.

  26. ratka napsal:

    25. jako učitelka?

  27. rulisa napsal:

    18
    Jojo.Dřív se učitelky dokonce vůbec nesměly vdávat. Jakmile se vdaly, musely odejít ze stavu učitelského do domácnosti, že… :-)

  28. rulisa napsal:

    To, já jen tak ke smysluplnosti té etiky.

  29. rulisa napsal:

    21 viz 22. To se sice jmenuje lékařská etika, ale má to vcelku velmi logické a obě strany chráníví opodstatění.

  30. rulisa napsal:

    23
    Proto se to taky trestá když k tomu dojde. Alespoň profesně.

  31. rulisa napsal:

    26
    Tak já nevím, kde je chyba, čteš, Ratko? Pamatuješ si napsané? Celou dobu se píše učitel – studentka. Jsem já chlap?

  32. ratka napsal:

    Mě totiž zaujaly dvě mince …. etické ochrany. Tedy zákonná (vyhlášená pravidlem) a faktické. Nakolik pravidlo může fakticky ochránit před zneužitím. A naopak… jak zneužití, tedy realizovaný vztah třeba učitele a studentky má zákonné či společenské dopady, tedy společenské odsouzení nebo vyvrhnutí

  33. ratka napsal:

    31. Jako studentka jsi v pozici té chráněné… a ty by samozřejmě chtěly, žejo. Jako učitelka by jsi byla v pozici té co má mít hranice. U studentky se to nepředpokládá. Stejně tak jako u klienta se nepředpokládá hranice, jelikož je snížená rozpoznávací schopnost. Vina bude na učiteli, vina bude na terpeutovi

  34. rulisa napsal:

    32
    Vztah učitele a studentky tě na zdraví a životě neohrozí, pokud jsi jinak psychicky ok. Společenské odsouzení, natož vyvrhnutí za takový vztah se už myslím pěkných pár let, nejspíš pár desítek let nekoná.

  35. ratka napsal:

    34. já vím…jen pořád nostalgicky vzpomínám na kolegu, kterého společenské odsouzení přivedlo k infarktu. Měl vztah s učni (externě učil na učňáku), byl vyšetřován a ostrakizován. Teror, šikana a nakonec smrt.

  36. rulisa napsal:

    33
    Nikoli pozice chráněné, či nejen. Jsou tam jiné podtóny, které by mě osobně lákaly. Naprosto jiné.

    Jako učitelka jsem tři zájemce o vztah odmítla, byť jeden byl hodně vytrvalý a tvářil se, že to myslí opravdu hodně vážně. Se syny holt nespím. :-) Ale jedna z mých bývalých kolegyň to neodmítla a nějak těsně po jeho matuře si ho brala. Mají spolu dítě, ale už jsou rozvedení.

  37. rulisa napsal:

    35
    Hmmm, učitel s učni? Tak to se nediv.

  38. ratka napsal:

    Tedy etický zákon je v pořádku, jeho přestoupení je trestáno…. a ten co ho přestoupí si je trestu vědom. Tedy vede ho v potaz. Hranice je uzoučká strouha, co ji lze elegantne přeskočit – viz. obrázek 1. Lehce přeskočím a řeknu si že následky si ponesu. … že to není nic těžkého.

  39. ratka napsal:

    37. a je v tom rozdíl? Sama píšeš že si kolegyně vzala studenta těsně po maturitě. To sním musela chodit již během školy.

  40. rulisa napsal:

    39
    Hurá, ano pochopila…. Ano, chodila s ním už během školy. A ve škole se to vědělo. Byl plnoletý, žádný problém. Ani etický, natož opovržení nebo dokonc evyvržení.

    37
    Ano, je v tom rozdíl, na homosexuální vztahy se pořád pohlíží trochu jinak, a mezi výchovnými pracovníky a jejch svěřenci stejného pohlaví obzvlášť. Tam to lidské odsouzení pořád ještě je, i když nelogicky, když u hetero vztahů to neva.

  41. rulisa napsal:

    Vypadlo mi „ad“, ale snad se v tom dá vyznat, že reaguju na dvě části té 39.

  42. rulisa napsal:

    eště jk 40 ad 39 ad 37:
    A pak je druhá věc, když to bylo víc vztahů. Tedy ne jeden „blesk z čistého nebe, čistá láska Romea a Julie“, ale prostě jen učitelova neúdržnost sebe sama. Využívání svého postavení.

  43. rulisa napsal:

    I když mám pocit, že ta kolegyně s tím jejím učněm (taky to bylo na učňáku) začala už v jeho semdnácti. Což se trochu řešilo, ale proti zákonu to nebylo a rodiče nic proti nakonec taky neměli.
    Asi pro synka furt lepší jedna prdlá učitelka, než nějaká poletucha s marjánou, kapavkou a neukončeným vzděláním. :-))

  44. ratka napsal:

    42. to já všecko chápu… proto píšu že je těžké stanovit nějakou „obecnou etickou hranici“ i když jistě tato existuje. Ale je přestupována. Stejně tak si může i terapeut vzít svoji klientku, mít s ní děti a šťastný vztah dokonce života. Vše je možné…přesto zde hranice existuje.

  45. ratka napsal:

    44. Proto jsem psala že zcela rozumím prvnímu obrázku Lišky. Hranice jako něco v čem se omezím a něco si odepřu.

    Pokud se mi jako učitelce žák nelíbí, nebo jako terapeutovi mě klientka nepřitahuje, je vše v pořádku. Ožehavé to začne být v momentě přitažlivosti, kdy tedy nastupuje vědomé omezení a odepření si. Anebo ne. V tomhle vidím ETIKU jako Hranici s velkým H. Buď si odepřu jelikož zde hranice je, nebo tu hranici přeskočím s vědomím osobního nároku, třeba ve formě blesku nebo bezmezné lásky.

  46. Saul napsal:

    18,19
    Ja jen zasnu Ratko,jak se musim zrovna ja,tady pred tebou krestankou zastavat vyznamu etiky.
    Mozna je to tim,ze obcas zajdu i na jine blogy a vidim,jaka smradlava zumpa se z nich stane a jake typy lidi zacne pritahovat,kdyz tam tu moralku nikdo nebrani,respektive brani ji tam jen vysmivani zoufalci.
    S obdivem musim konstatovat,ze se k tomu odhodlaji vetsinou jen zensky a i pres vsechnu chlapskou i zenskou agresivitu,kterou se jim za to dostava bojuji neuveritelne statecne.
    Tak o „tajdrlikovani “ etiky pis az si to tam zkusis.

  47. ratka napsal:

    46. etika má význam jen a jedině pro toho, kdo její hodnoty vyznává. Je velice jednoduché ji shodit ze stolu ve jménu svobody či nároku na lásku etc. Nebojuji za etiku. Vím že se rodí těžce zevnitř… porozuměním, poznáním a v důsledku vírou v její platnost. Nedovolila bych si ji nikomu vnucovat…

  48. rulisa napsal:

    44
    Ne, obecná etická hranice neexistuje.

  49. rulisa napsal:

    45
    No, viděla bych to tak, že buď je mi ta etika vlastní, a pak nebojuju, protože ani nic uvnitř nevyroste, nemá to živnou půdu, je to zadušeno v zárodku vlastním nastavením člověka, a nebo je nějaký etický zákon jen nějaký etický zákon stanovený ve vnějším světě, a pak mě to prostě táhne ho přestoupit, protože se s ním neztotožňuju. Samozřejmě se může stát, že v průběhu života se morální a etické bytí člověka dost prudce změní – přehodnotí se to v něm a to, o čem si myslel, že je mu vlastní, se pod vlivem nějakých událostí ukáže být ne tak úplně vlastní, z čehož je člověk v krizi a stresu a výčitkách svědomí. :-)

    Takže asi result – etika vždycky bude něco nad člověkem, tedy něco, co mu vlastně tak úplně vlastní není, to je její funkce, držet lidi tak nějak v nějakém řádu a pravidlech. Ale ve skutečnosti může být naprosto pomýlená.

    Co kdo uděláme, je jen na nás a jen my sami za to nesem zodpovědnost a jen my sam vůči sobě se zodpovídáme, a samozřejmě těm, kterým ublížíme.
    Ale ne nějaké etice.

  50. rulisa napsal:

    Tém chci říct, že odepřít si něco jen proto, že je to někým jiným stanovená Hranice, mi přijde dobré opravdu jen k ovládání lidí k poslušnosti, i když je to asi podstata víry v jakéhokoli boha. Je k tomu asi potřeba i trošku ten masochismus, co by třeba jinak přišel je slovu v tom neetickém sexu. :-))

  51. Saul napsal:

    47:
    Jistě,nebojujes za ni,nedovolila by sis ji nikomu vnucovat,ale zpochybňuješ ji.
    Proč ne,jen jsem ti připomenul,ze jiní za ni v diskusich(diky bohu,že zatím bezpečně jen tam) bojují proti přesile do posledního dechu.

  52. rulisa napsal:

    47
    „etika má význam jen a jedině pro toho, kdo její hodnoty vyznává.“
    Ano, přesně tak.
    Etika nebude fungovat pro ty, pro které je to Hranice postavená někým jiným. Ti ani nepotřebují žádný důvod, aby ji překrošili, ten důvod je jen zástupná kamufláž faktu, že tam ten člověk měl svou vnitřní etiku jinde.

  53. rulisa napsal:

    Hele, tak napište, že píšu kraviny, jsem se teď docela intelektuálně vyšťavila a ono najednou ticho, jestli si naleju ferneta, tak se rozjedu už tuplem a kdo to pak zastaví. :-))

  54. ratka napsal:

    53. já už dávno vím, že nemá smyslu hrach na zeď házeti :-)

  55. rulisa napsal:

    Pozdě, už jsem si nalila fernet na zrmzlinu. :-))

  56. ratka napsal:

    52. určitá etická pravidla mohou být ochranou lidí před sebou samotnými. Oni to třeba ještě nevědí, nepoznají… ještě k tomu nedozráli a tak se etika pak jeví jako šikana. Ale není… jen třeba svědomí ještě nehlásí, tady se překročil hranice. Toto se „nedělá“.

  57. ratka napsal:

    Opět jsem si přečetla komix, je to opravdu výživné téma. Liška stojí na hranici, jednu nohu na jedné a druhouna druhé straně hranice. Jako se to cítí? To překročení? Mezi nohama brázda….Odzkouší se ten pocit a vrátí se opět na „svoji “ vymezenou polovinu? Anebo se bude opakovaně zkoušet… jaké to „tam“ je a vracet se domů. A mít pak oboje. To mé které mi patří a také to zakázané, které mi nepatří. Tedy dvě židle najednou. Své povolání (učitel, terapeut, pečovatel, rodič v rámci rodiny etc) a zároveň zakázané (sex se studentkoou, klientkou, mimomanžeský) Píšu to tak trochu polopatisticky. Domnívám se, že to zakázané je lákavé jelikož koření a vnadná vůně omamující smysly. A to domácí je prostě moje… povolání, vymezený prostor života, omezení tím co si člověk vybral.

  58. rulisa napsal:

    57
    To bezpochyby.
    Nicméně mi pořád přijde, že hranice není neměnná díra v zemi mezi nohama.

    Pamatujete si někdo z totáče, jak nám bylo, když jsme třeba na výletě v horách překročili hranice, kde zrovna nebyly dráty? Třeba jen do Polska?
    To vzrušení, to úplně jasné cítění cizího prostoru?
    A přitom tam byl třeba jen opodál nějakej patník. Nic víc.

    Hranice jsou lajna v nás, jen symbol pro ně, žádná průrva, je to pocitově jinej prostor, jinej vzduch, jinej pocit při nadechnutí se… Zdánlivě ostřejší vzduch, ve skutečnosti možná trochu zůžený průdušinky v plicích pod vlivem adrenalinu… :-)
    Proto vzrušení z překročení takovýchto hranic časem opadne, protože už jsou posunuté jinam, už nejsou tam, kde byly a kde nás vzrušovaly původně. Je to prostor v nás.

  59. ratka napsal:

    58. pěkně popsané… taky chodíme po hranicích i když už to není zakázané a cítím to pořád… ten prostor mezi patníky, i prostor kolem kamenů ještě vymzených Přemyslem Otakarem II. je to závan svobody, tudy se procházelo, zabíjelo a přepadávalo.

    Ovšem otázka etických hranic je skutečně věcí svědomí. Pokud tomu svědomí nebrání, zůstává jen a pouhé vzrušení a adrenalín. Tedy smyslový požitek. Etickou zábranu chápu ale jako něco vyššího. Odepření si adrenalínového a smyslového požitku pro nějaký vyšší smysl, který uvnitř znám. Tedy jsem si ho vědoma. Pokud si ho nejsem vědoma… tak žádná etická zábrana neexistuje. A tudíž se ani neřeší odepření si něčeho.

  60. Ad vztah učitel a studentka nebo žák žáci
    Nepoměrné to je a vždycky je „výhoda“ na straně toho učitele, ale u plnoletých studentů ať si to zaválej spolu, jak uměj. U žáků pod 18 let je to myslím i právně postižitelný. A když se to stane opakovaně třeba i s plnoletým studentem, takovýho učitele bych teda za kolegu ani podřízeného nechtěla, toho bych varovala a pak vykopla. Protože myslí na kdovíco :-) a nevěřím, že se dobře věnuje své profesi. To bych musela prověřit.
    Pokud už vztah žák-učitel zanikl, tak spolu můžou mít, co chtějí, ať jim je, kolik chce.

    Ad vztah psychoterapeut-klient
    Tady to je ošemetnější a ten vztah časem nezaniká. Promění se po skončení spolupráce, oslabí, ale asi celoživotně nese jakýkoli jiný typ vztahu mezi těmi lidmi potíže.
    A milostný poměr nemůže nastat a nenastává tak často, jak to vidíme ve filmech. Úplně výjimečně se to semele, ale ten terapeut podepsal nějakej etickej kodex a součástí té profese je dobře vědět, proč dělám, co dělám, a proč nedělám, co nedělám. Jakmile mám o tom pochybnost, musím to prověřit, použít nějaké svoje nástroje, musím já být ochotnej podstoupit i nepříjemný proces, abych se ujistil, že neublížím. Druhýmu, který ke mně přišel pro podporu, svěřil se mi s otevřeností, dokonce s ním mám uzavřený druh smlouvy.

    Mě tohle baví, zrovna včera, když jste tu psali, seděli jsme po práci s hufnáglem u piva a probírali to. Ono udělá paseku ledacos, vůbec ne tak těžkej kalibr, že terapeut a klient spolu mají touhu mít techtle mechtle. Že má tu touhu klient je úplně normální. Podobně jako když se někomu chvíli líbí učitel. Normální terapeut touhu vůbec nemá. Je to pracovní vztah, i když je to vztah. To častěji přijdou nějaké rodičovské pocity, ale těm taky není radno podlehnout. Tzn. je potřeba je u sebe rozpoznat a pak už si můžu uvážit, co udělám, co řeknu a neřeknu, co tím (ne)podpořím cíleně.

    Na tom je pro mě hrozně zajímavý, že ošemetné to je i v běžných situacích, a můžou nastat takové, že ani zkušenej terapeut to předem nepozná, až když to je. Nejlepší je o tom mluvit s kolegy a znát co nejvíc takových nenápadných situací, které když je znám, už předem nějak ošetřím, nedopustím atd.

    Co konkrétně nenápadného se třeba stalo – nějakou dobu existuje vztah skupinový terapeut-klient. Je to časově omezená skupina, ten terapeutickej vztah pak zanikne. Ale dál? Po delší době, po roce nebo víc stejný klient přijde ke stejnému terapeutovi ale do jiného uskupení, které NENÍ terapeutické. Je to nějaký „kroužek“ řekněme. Terapeut si řekne: Proč ne, ten klient z toho bude profitovat, baví ho to, a já jsem si ověřil, že je to v pořádku, já se s tím cítím v pohodě, nijak mi nic nedrhne, je to OK. A několik setkání proběhne a pak ten klient se má trochu hůř a valí tam něco o sobě a ten terapeut u sebe vidí, že má tendenci na to naskočit a chovat se terapeuticky k tomu člověku. A možná ten člověk by to tam nevalil, kdyby tam neměl z minulosti svého terapeuta (i když to třeba byl jen jeden z více terapeutů, neměl ho v indiv.práci)? To je otázka. A ten terapeut se k tomu člověku chová trochu jinak, třeba víc pečuje, než o ty ostatní členy toho kroužku. A s těmi ostatními to taky něco udělá, nějak to zahejbe se všema, objeví se tam nějaké naštvání u jednoho, popichování u druhýho… prostě to něco dělá, něco navíc, co není na místě a hlavně(!) je to potenciální zátěž pro někoho z té skupinky.
    A je tohle etický; je otázka. V dobré víře atd atd a ona z toho vyjde zatěžující situace. (Teď nutno podotknout, že kdyby ten kroužek ved neterapeut, tak se tím nezabývá, nevnímá reakce a vztahy těch lidí v tom kroužku, je mu to jedno, nechá to být a to je v pořádku; to jen terapeuti jsou takový postižený :- )

    Saule 46,51
    Jaké diskuse, blogy? To by mě zajímalo moc!!

  61. ratka napsal:

    60. Taky by mě zajímalo jaké diskuse na blogách…o etice.

    JInak Liško souhlas, zejména příklad s kroužkem kde si třeba jeden nárokuje víc a tím to rozbíjí. My doma cítíme pnutí u 3 synů… kteří jsou rovnocenní ve vztahu k nám ale vnitřně je zde mezi nimi možná i nevědomá kontrola zda není někdo zvýhodněn. Většinou nejmladší syn vůči starším, kteří mají již své rodiny. Rodič tato pnutí vnímá a chtěl by nastolit spravedlnost a tím předejít možným budoucím sporům. Je to opravdu etická otázka, otázka sprvedlnosti ve vztazích.

  62. 57,58,59
    To je pěkný.

  63. rulisa napsal:

    60 2. odstavec
    Jj., to jsem myslela ve 25.

  64. Saul napsal:

    60,61:
    To nebyly diskuse o etice,na těch blogách.
    Jen mne to v té souvislosti napadlo,protože se mi vybavilo,jak rychle se i velmi inteligentní lidé nechají ovlivnit a zfanatizovat a ztrácí jakoukoliv soudnost a vztah k morálce.
    Že prostě stačí jeden uřvanej primitivní dacan a z normálních diskutérů se stane vzteklá vlčí smečka naprosto podléhající živočišnosti a pudům.
    Víc k tomu nechci,ta zkušenost byla zajímavá,ale je mi z ní na blití ne kvůli sobě,ale právě jak ukazovala vztah lidí k etice,jak křehký pouto to je a kdykoliv se může přetrhnout.
    Což je smutný,proto jsem tak vyjel na Ratku i když to myslela asi jinak.
    Tak sorry jako,Ratko:-)
    Ta 59 je hezká.

  65. ratka napsal:

    64. Křehkost etiky spočívá v křehkosti nitěrného citu pro spravedlnost, pokud se sám jedinec pasuje na měřítko této spravedlnosti. Tedy pokud poukaz na existenci vyšší spravedlnosti odmítne s poukazem že na červenou karkulku a vodníka nevěří, že on sám ví co je správné a nesprávné. Tedy zjednodušeně řečeno. V tomto případě jakákoliv debata o etice ztrácí smysl… chybí partner naladěný na společné srdce, které nekonečně přesahuje srdce jednotlivce.

  66. Saul napsal:

    ale přece jen k té 59:
    „Tedy jsem si ho vědoma. Pokud si ho nejsem vědoma… tak žádná etická zábrana neexistuje.“
    No,že neexistuje zábrana ale neznamená,že neexistuje etika.
    A ta zábrana u člověka může časem vzniknout třeba i nezávisle na etice,jen jako nějaký Damoklův meč,že když překročí nějaké hranice,tak se mu to v konečném důsledku nevyplatí a vymstí.
    Morálka člověka nepochybně omezuje a svazuje,ale taky ho chrání.
    To je její hlavní funkce.

  67. ratka napsal:

    65. etika rovná se mravnost. co je a není mravné ve vztahu k bližnímu a k sobě.

  68. ratka napsal:

    66. chceš to rozebírat? má to více rovin, tedy rovinu zábran kdy něco neuděláš protože je to pro tebe nevýhodné, ze strachu ale chtě bys. To je rovina naučených pravidel. Tomu se učí děti tak mezi 2 – 4 rokem. Nejdřív řvou, piští, kopou a pak se naučí že je výhodnější počkat… udělat to jinak. Pak „toho dosáhnou“. tedy lidská pravidla, která mohou a určitě nedokážou kopírovat vnitřní etiku – cit pro spravedlnost, která je milostí Darem od Boha.

    Proč píšu Darem od Boha? Protože taková etika je zákonem lásky, vyjadřuje v sobě sjednocující princip všech lidských srdcí – jednoho Ducha. Ten je neuvěřitelně subtilní… tichý, jeho následování přináší pokoj. Nastoluje vnitřní ticho, spravedlnost i když venku zuří vichr. Jeho porušování přináší nepokoj, neklid a vdůsledku poznání svého pochybení, lítost a snahu to napravit… což se taky stane (milost odpuštění)

  69. rulisa napsal:

    68
    A bez toho boha ti to nefunguje? Jen skrze pocit vnítřního míru se sebou sama i se svým okolím a skrze duševní vyrovnanost, jaké člověk dosahuje jen tehdy, když pochopí, že účelem života není se prosazovat a pro sebe získávat?

  70. ratka napsal:

    69. potřebuji „pomocníka“, tedy odpoutat se od sebe…a uvěřit tomu, že nejde o mně. Není to pro mě vůbec jednoduché uvěřit že nesjem prdel světa srdcem. Rozum to ví….ale doopravdy se vzdát. na to potřebuji pomoc.

  71. ratka napsal:

    70. tedy úkrok stranou…pustit sám sebe. Nelpět. Pokud to někdo dokáže jinak, klobouk dolů.

  72. rulisa napsal:

    Jsem to špatně naformulovala. Nemyslela jsem, jestli to jde konkrétně tobě praktikovat, ale jestli ti to nejde naformulovat bez toho boha, aniž by to ztratilo podstatu sdělení.

    Ano, je mi jasné, že celá ta křesťanská víra a církev a rituály by vlastně měly být pomocníci člověku, by žil takhle v míru a lásce se sebou i jinými, jsou to prostředky, nikoli cíle. Ale určitě je hafo lidí, kteří toho skutečného cíle dosáhnou i bez katolické víry a nebo o hodně lépe než hafo jiných, vírou se zaštiťujících.

  73. ratka napsal:

    72. o tom nepochybuji… jistě. V důsledku si asi každý nalézá ten způsob, který je pro něj nejvhodnější. A jak stárne tak stárne do podoby svého „cíle“. Nemyslím vnější podobou.

  74. ratka napsal:

    Je třeba i vidět konceptuálnost světonázoru a tedy i etických hodnot. je to všecko jenom a pouze rastr, do kterého se strukturuje pozornost aby se „nerozpadala“ sama sobě.

  75. rulisa napsal:

    74
    Ano ano.
    Tak ta 68 jde číst i bez těch milostí a darů božích. :-)

  76. ratka napsal:

    75. není špatné pojmenovat „to“ čemu člověk vděčí, co se k němu sklání a so mu dává sílu a naději která se přirozeně vstřebává . .. co živí jeho žíly a vetkává „dobré“ myšlenky a obrazy do jeho mysli. Můžeš tomu říkat jinak. třeba svým slovem nebo jménem. Pokud je ale v čase a prostoru víc lidí, kteří jednotně vnímají teno „přesah“ a akceptují rastr, v kterém se strukturuje společné setkávání, sdílení díkůvzdání, pak není špatné to jméno vyslovit aby i ti co ctí stejnou hodnotu věděli komu jsou vděčni. Uf…

  77. ratka napsal:

    Absolvovala jsem několik velice komplikovaných diskusních koleček k tématu…mají svátosti jako třeba společené proměňování a přijímání těla Kristova nějaký smysl nebo si to pouze přijímající namlouvá že to pro něj smysl má? Protože věří že posloupnost časová a prostorová (tedy skrze tisíce let v čase a tisíce km v prostoru) hrají roli? Pokud tomu věří, tak se stávají členy apoštolské církve tedy takové která přenáší Ducha svatého skrze dějiny a prostor posvěcováním (vkládáním rukou). Pokud tomu nevěří, může se stát členem jiné denominace… anebo nejsou křesťané a přidají se k cestě jiného velkého náboženství, které sjednocuje skupiny lidí pod jednu střechu společného mistra (gurua)

  78. Podle mě jde nehledat, jestli je nebo není „vyšší instance“
    a pak jednoduše etika rovná se kantovské Jednej tak, jak chceš, aby jednali ostatní. Nebo negativně formulováno Nečiň bližnímu, co nechceš, aby činili tobě.

    To nemusí být založené na existenci transcendentna.
    Vypadá to, že většina těch, co to podrobili dalšímu zkoumání, došli k tomu, že v posledku se to k transcendentnu vztahuje. Ale jsou i jiný přístupy, jenže zatím to vypadá, že jsou napadnutelnější než tenhle. To se ještě dozvím.

  79. ratka napsal:

    v žádném případě nevěřím, že tento přesah v sobě nese materialistický světonázor. Tedy názor že svět je hmotný, a vědomí je izolovaným projevem jednotlivých hmotných těl.

  80. ratka napsal:

    78. Kant je velký filosof
    Cituji z wiki: Roku 1785 vydal stručné Základy metafysiky mravů, kde nejprve odmítá názor, že by posláním člověka bylo dosahovat blaženosti (hedonismus): kdyby příroda určila člověka k blaženosti, nebyla by jej vybavila rozumem. Jednání člověka se nejčastěji řídí jeho náklonnostmi, čímž se ostatně neliší od jiných živočichů a nezaslouží si za to žádnou chválu. Naopak dobré je jen rozhodování a jednání z povinnosti, což je „nutnost jednání z úcty k zákonu“. Mravní jednání je tedy jednání z povinnosti čili na základě imperativů.

  81. 70
    Mně teda připadá naopak: že Bůh říká, že já jsem prdel světa a že na mně záleží. Na každým záleží.
    Proto ty koncepce vycházející z křesťanství zdůrazňujou jednoho každýho – jednak jeho svobodu, svobodnou vůli a lidství (ta důstojnost:-) a jednak, že jde o jeho dobro a dobrej život a ne že se dá obětovat jeden za sto lidí a je to etický. Pro křesťanskej přístup to není etický, je to dilema a záleží na rozhodnutích každýho jednoho. Tak jsem to pochopila a tak mi to připadá jako dobro; křesťani neupřednostňujou kolektivní dobro nad dobrem každýho jednoho, každý malý skupinky; ideálně se chtějí blížit k dobru všech (což v realitě není, ale blížit se nějak svými prostředky tomu můžeme snažit).

  82. ratka napsal:

    78. Tedy Kant je velice těžký oříšek. Pokud bych se měla řídit rozumem a povinností, zblázním se. Nedokázala bych to vnitřně unést… potřebuji ještě hloubku prožívání, tedy navíc vědomí že jsem vědoma. Tento hluboký přesah vědomí si existence… nikoliv vlastní, nýbrž obecně Bytí. Vztahovat se k Bytí jako k podstatě Bytí všech živých bytostí.

  83. 80
    no radši sem netahej vytrhaný kousky, protože tohle studený měření na základě povinnosti je taky jen jedno z možných.

  84. rulisa napsal:

    76
    Není špatné pojmenovat si cokoli, naše kočka má taky krásné jméno Kočka. Ale pokud něco veřejně formuluješ obecně a tvrdíš, že něco jiného je nějak a je k tomu nezbytné to tebou pojmenované jako tebou pojmenované, tak pojmenování, které je platné jen pro určitou skupinu, to dezobecňuje, degraduje. Formulace, která nemá přijít o serióznost, by neměla znít „je to milost boží“, ale například „je to něco, co je člověku vrozeno, dáno z rodiny, nebo k čemu se musí dopracovat věkem, moudrostí, bolestí atd. a čemu my věřící říkáme milost boží“.

    Jakmile ve tvých sebelepších myšlenkách narazím na tyhle naučené katolické fráze, shodí mě to dycky z jakýchkoli výšin intelektu k pouťovýmu stánku se svatýmna obrázkama.

  85. ratka napsal:

    81. To je těžké, všichni jsme individuální jedinci ale tím že chybujeme, dochází k oddělování a borcení vztahů. V křesťanství existuje prvek oběti…. Kristus obětoval sám sebe k narovnání všech vztahů lidí k Bohu a mezi sebou navzájem. Tedy je zde již…naplněnost života k dispozici. Jen ji prožít tak plně jak je možné..tedy dát se k dispozici, prožívat svůj život včetně trápení s mimořádnou intenzitou jelikož jim to dává smysl. Neumírá se zbytečně… nýbrž pro někoho. utrpení, nebo bolest tím dává smysl. Postížení a rány se nesou s láskou a odevzdaností…. s pokorou. Pak každý osud ožívá jako smysluplný. pro každého jediného je možné dosáhnout smyslu pokud se tento smysl svěří Kristu, který ho posvětí.

  86. rulisa napsal:

    78
    První odstavec – ano. Toto mi zatím v životě víceméně stačilo. Akorát poslední dobou opakovaně narážím na to, že některý lidi nechtěj, abych jim činila i to, co já sama sobě činím. :-)

  87. ratka napsal:

    84. pouťový stánek s obrázkami mi dává taky smysl. Ale nebudu to dále rozvíjet. Jsem v tomhle velice otevřená a trpělivá. Sama hledám a tápu.

  88. 80 jo a ten imperativ jsem řekla: Dělej to, co chceš, aby dělali i jiní (tobě).

  89. rulisa napsal:

    85
    To zní hrozně.
    Myslí si to teba i všichni ti paraolympionici?

  90. rulisa napsal:

    87
    No, tak hlavně jestli si rozumíme stran těch svatých obrázků – pro mě takové pěkné ukázkově charakterizující naplnění všech dobrých myšlenek lidstvem, včetně toho Kristova přání, aby lidi neuctívali modly, že…

  91. ratka napsal:

    89. určitě ne… přece věřící je pouze někdo, a má taky otázky a hledá odpovědi. Přece nemohu mluvit za jiné… ale znám třeba osud otce Pia, který měl stigmata… nebo jiní nemocní, co brzy zemřeli a našli ve svém trápení smysl. Tedy nějaký vyšší smysl než jen trápení. Bůhví jak budeme umírat my… co všecko nás ještě potká, jak si vnitřne pořešíme naše vlastní bolesti.

  92. ratka napsal:

    90. třeba… někomu stačí obrázek… dá si ho k posteli, a když nemůže spát tak se na něj dívá. lidský život se vyvíjí…do hloubky postupně.

  93. rulisa napsal:

    92
    Nevidím nic špatného na pouťových obrázkách, pokud se někomu líbí, někoho těší. Nejde mi o pouťové obrázky. Jde mi o relevantnost frází v obecných vyjádření se a pouťové obrázky měly být podobenstvím této serióznosti.

  94. rulisa napsal:

    91
    Opět mi nerozumíš. Když chce mít nějaký věřící stigmata, nechť si je má, jeho volba. Ale tvrdit, že vrchol etiky je snášet bolesti a nemoce a hendikepy odevzdaně, mi přijde neskutečně ošklivý. Žádný hendikep by se neměl snášet odevzdaně!!! Vždycky je způsob, jak s tím něco dělat, na sobě něco dělat, ne se odevzdat tomu, že jsem mrzák, ó děkuji ti bože za ty dary…

  95. ratka napsal:

    94. nevylučuje se to … přijmout to co je s pokorou a rozvíjet to v možnostech. Tedy chápu to tok, že i ty nejobyčejnější a nejvšednější věci „posvěcovat“, dávat jim vnitřní smysl…naplnění přesně v tom místě a okamžiku v jakém jsou. Platí to i pro věci smutné nebo takové které třeba nejsou příjemné, pořád tom lze hloubku nacházet, žít to v plnosti toho co právě je. Tedy i ty s ránou, postižením etc… přijímat to plně.

  96. rulisa napsal:

    95
    Citovovala jsme odevzdanost, ne pokoru.

  97. Saul napsal:

    94:
    No,tady dám Ratce v 91 zapravdu.
    viz. i ve své syrovosti krásný a křesťansky ryze duchovní text Bohuslava Reyneka.

    Žebř Jakobův
    Nestrachuj se
    Trpíš-li a máš-li za to, že toho je příliš, uchop svoje srdce, stiskni je, aby na chvíli nekřičelo, a potom pohleď a pomni: na Golgotě strmí žebř Jakobův, to jest kříž, a na něm je Pán, kterého tam zdvihli, a výše nemůže sám ani o píď, a daleko jest odtud do Království, kam se mu Otec skryl s bezmeznou ironií. Nijak se nevznáší v lehkosti ducha, ale je tažen k zemi, až mu to rány trhá, visí jako bezduché maso a nic mu nezbývá, ačkoli je Bůh, než aby jej mrtva složili na zem a pohřbili do země a potom aby prošel peklem, než bude vzkříšen a oslaven, než vstoupí na Otcovu pravici. – Nestrachuj se tedy na svém žebři, drží tě hřeby bolesti, abys nespadl nevčas ani nevčas nevzletěl; táhne li tě země, je to dobré, má právo na tvoje tělo a její krev je lázní na obmytí z pyšných úšklebků Luciferových, které se odrazily v Evině tváři, když poslechla hada, a které dědíme a roztahujeme.

  98. ratka napsal:

    Jako věřící věřím, že všecko co dělám slouží dobrému pokud dobře myslím…tedy pokud to dělám v dobré víře. A každý to může zpochybnit. Najít na tom spoustu věcí které jsme mohla udělat, říct či posoudit lépe. Nebo ohleduplněji a více citlivě. Ale já uvěřila že je to dobré…a tím se ulevilo nejen mě ale i ostatním. Vlastně všem. Neřeším jak se co má…jestli je hanadicapovaný dostatečně odevzdaný :-) jen vím že udělám co považuji v daný moment za dobré…tím se mi uleví. právě v tom činu… tím činem. Takže tu pokoru vnímám já, že v hlavě se mi zrodí co mám udělat… a místo dlouhého přemítání jdu, a udělám to. Nevím ve své kůži jak to bude až nebudu vidět neb chodit. Vidím to na máme, jak je pro ní těžké že nemůže to nebo ono, jak se zklidňuje postupně a jak se „zjevují“ její méně hezké stránky. Tu pokoru chápu jako akceptaci tohoto. že ano, vidím to a vím o tom. Jestli je to chybějící noha nebo přímo charakterová slabost je v důsledku jedno. Jde o to to uvidět… přijmout, že ano. toto je taky kus „mne“.

  99. ratka napsal:

    98. bolest přichází nejen jako fyzická nýbrž i pohled na svou vlastní bídu, s bolestí přichází zoufalství

  100. ratka napsal:

    96. v čem vidíš mezi nimi rozdíl?

  101. Nojo, mně tedy se mnohem líp přijímá existence křesťanství, když je formulováno v příjemných slovech jako je svoboda, svobodná vůle, společné dobro, rozvoj nejlépe pro všechny skupiny a jednotlivce ve společnosti, jak jen je rozvoj každého možné podporovat; „dávejte potřebným, protože nedáváte ze svého,“ rovnost, svébytnost, originalita, vzájemnost, odpovědnost, na každém záleží, každý se narodil, aby tu byl, protože to bůh chtěl a bůh svůj vztah k žádnému člověku nikdy nezruší (i když člověk to zruší).
    To si pak říkám: Škoda, že jsem zatím neměla tu sílu se rozhodnout pro to, že jsem katolík a hotovo. A z toho pak vycházet dál a přitom svobodně.

    A když slyším jiné formulace jako bída, utrpení, bolest a její smysl (a vůbec smysl; ve skutečnosti totiž jsem ohledně smyslu a dobra světa víc skeptik než lidi v mém okolí), tělo, krev, trápení, oběť, tak se mi udělá tak blbě, že se otočím zády a chci utéct. Nevím, jestli nechci odpovědnost nebo co nechci, ale takhle obecně poslouchat taková slova mi nejde. Konkrétně mluvit s konkrétním člověkem, kterýmu je špatně a je v krizi a celá rodina je v těžké situaci, ze které neví východisko nikdo, ani oni ani já, to můžu. To dělám. Ale dělá mi hrozný potíže to poslouchat v zobecněném tvaru, hned se leknu, že svět nemá smysl a je to hnus a chci pryč a ono to nejde.

  102. rulisa napsal:

    97
    Nojo, ale kde tam čteš tu odevzdanost? Já tam čtu jen víru…
    A víra by měla podle mě pomáhat, povzbuzovat, dávat sílu, třeba i sílu s tím mrzáctvím něco dělat, a ne se odevzdat „takhle to je“ a už se jen modlit, že je to fajn fajn, že trpím jako Kristus, jen houšť a větší kapky té bolesti…

  103. rulisa napsal:

    100
    Ve významu těch slov.

  104. ratko 98
    Všichni všechno dělají za účelem dobra. Těch dober je fůra. Takže vzniká otázka, jak je hierarchizovat atd., ale to nám proteď může být fuk.
    Jen chci říct, že nikdo nic nedělá tak, aby mu to nebylo k dobru. Vždycky jedná s cílem nějakého dobra. Každé jednání dělá každý člověk s cílem nějakého dobra. Zloděj krade, aby měl peníze.

  105. rulisa napsal:

    101
    I takhle.
    Nepřijde mi duševně normální postavit víru v boha na faktu, jak úžasný je utrpení a že nejvyšší ctnost je trhající se maso. Buď je to skrytý masochismus, nebo šílená manipulativnost strachem (ze smrti, z bolesti…) Jasno v tom nemám, krom těchhle diskuzí se tím nezabývám, ale cítím to podobně jako Liška – utýct před tím, prostě to nechci. Čpí mi z toho puch zkaženého.

  106. 102
    To bych si tipla – protože to přesně neznám – že křesťanství právě je: něco s tím dělat, snažit se co nejvíc rozvinout všechno to, co můžu, co mám k dispozici. A buď ten handicap tedy ne a ostatní rozvíjet, anebo rozvíjet a nějak překonávat i ten handicap. Nebo obojí, podle toho, jak to půjde.

  107. 105
    a já mám právě dojem, že to není to hlavní v křesťanství. Hlavní je „dobrá zpráva,“ radujte se.
    Hodně apelovat na to utrpení atd. mi taky zavání nějakou manipulací za nějakým účelem – když to dělá někdo, kdo má moc, postavení.

  108. 105, 107
    …Ledaže by slova o masu znamenala prostě přiznání, připuštění, přijetí toho faktu, že jsme smrtelní a týkají se nás tělesné trampoty. To by šlo. Jenže to všichni víme, proč si to připomínat drastickým způsobem? Pomůže mi to k tomu, abych byl dobrý člověk a žil dobrý život? Mně ne. Mně pomůže, když mi bude někdo přát dobro, nenechá mě samotnou a bude mi říkat, že mám svobodu. – Což se s psychoterapií dobře slučuje.

  109. rulisa napsal:

    107
    Taky s myslím, že to není to hlavní poselství křesťanství, proto se proti tomu ozývám. Taky si myslím, že je to relikt středověkého posunu mocenské církve k ovládání lidí.

  110. 109
    taky je možný, že ten církevní jazyk je symbolický v tomhle jinak, než myslíme, a že ta připomínka utrpení slouží k povzbuzení a motivaci a k dobrýmu. Mně ale nepřipadá k dobrýmu žití si představovat a připomínat maso nebo mučící nástroj, mě to vystraší a ta spojitost je tam jasná.
    I když chápu, že kříž jako symbol ukazuje víc než mučící nástroj, upomíná na osvobození člověka. A na božskou povahu člověka. Na naději a záruku života věčného. Ať už to znamená cokoliv.

  111. ratka napsal:

    102. nevím… takhle to nechápu a vlastně mi to takhle postaveno je úplně cizí. asi cítím ten význam jinak a jinde

  112. ratka napsal:

    106. jo přesně… rozvinout to co je, odevzdat se tomu zcela, dát to k dispozici… tedy k rozvoji dle „vůle“ Boží. Nejsem kovaná v náboženských pojmech. prostě jak to cítím tak to dávám. (odevzdávám)

  113. ratka napsal:

    108. souhlas. To dobro se v komentáři objevilo několikrát…pokud to slovo použiju, tak věříme že dobro existuje. Pak ho můžu přát, myslet v dobro… že je.

  114. ratka napsal:

    111. jedná se o symboliku… ale i fakt, že svět a světské staví na utrpení. Jedno žije z druhého, chyceno do tělesnosti. Aby jedno mohlo žít, jiné umírá a to taky nakonec zemře. tedy tělesnost a lpění vedu k bolesti. A dobrá zpráva, evangelium hlásá Alelujá, nejsme světa otroci. Obraťme se k Bohu, našemu Otci… To co v nás je Synovo (srdce) volá (Duch) po Otci. Tedy jednota Otce, Syna a Ducha patří k sobě. Je … v každém člověku. Volá k sobě to co k sobě patří.

  115. rulisa napsal:

    115
    Promiň, pro mě tohle číst je pořád hrozný. Tím nechci říct nic jinýho, než že to touto formou evidentně nepadá na úrodnou půdu.
    Asi ze mě křesťan fakt nikdy nebude.
    Buď mě bůh veme takovou, jaká jsem, s tím dobrem, jakého jsme schopna já, nebo mi bude aspoň po smrti teplo.
    Ale tyhle fráze reprodukovat schopná nejsem.

  116. ratka napsal:

    116. já vím že ne.

  117. rulisa napsal:

    Počkám, až co mě cestou cvrnkne o nos. Zatím jdu zkusit saunu. :-)

  118. A já už mám nakresleno něco dalšího listopadového. Vyfotím to až někdy zítra; foťák se mi většinou nechce tahat s sebou, už to není, co to bývalo, občas si dopřeju netahat břemena. To je pro mě trochu pokrok.
    Zatím můžu kreslit dál a dál si stěžovat na listopad. Je k tomu jako stvořenej. Takovej obětní beránek.

  119. ratka napsal:

    120. pro mě je listopad překvapivě klidný…polehávám :-)

  120. ratka napsal:

    121. dnes jsem rýlovala zahradu, tedy rýlovala jsem i hranice mezi řádky…:-) asi přerovnám uspořádání. teď se nemůžu hýbat.

  121. rulisa napsal:

    Téda, a já se dneska naučila nové slovo. Opravdu jsem se musela podívat, že to existuje a co to znamená.
    Akorát mi není úplně jasné, proč z toho bolí záda. Tak velkou zahradu se mi nezdálo, že máte. To děláš nějakým speciálním kolečkem? A proč to děláš teď? Nebylo by lepší dělat ty hranice až na jaře, až při setí?

  122. ratka napsal:

    123. chci nakypřit půdu, byla tam tráva a velké stromy. Ty jsme vykáceli a letos to místo osadili. Vysadila jsem tam bramory a rajčata, taky keře… ribíz a angrešt. Takže teď jsem to opět ryla a vytrhávala kořeny co zbyly. a plánuji nasadit víc brambor, tedy ještě jeden řádek a tak udělám chodníček (betonové čtverce) jinak. ale to až na jaře. a taky jsem stará… i když je zahrada malá, nevydržím tolik.

  123. rulisa napsal:

    Moment, mluvíme o tomtéž?

    https://www.fpsrepro.cz/polygraficky-slovnik/item/bigovani-rylovani-falcovani
    http://www.tisklevne.cz/tiskove-pojmy/rylovani

    Psalas, žes rýlovala hranice mezi řádky… až e přerovnáváš uspořádání… takže jakože rozměřování s naznačováním rýham v zemi, aby se vědělo, kde co bude…(?)

  124. ratka napsal:

    125. nikoliv :-) jen jsem ryla a ryla

  125. rulisa napsal:

    Nebo jsi myslela prostě rytí? Od toho záda bolí skoro vždycky…

    Ale co ty hranice mezi řádky? To by šlo nerýt celej záhon, jen ty řádky a mezi nima ne?

  126. rulisa napsal:

    126
    Aha.
    Tak to mi akorát nesedí ty hranice mezi řádky. :-)

  127. ratka napsal:

    128. nevadí… ony si sednou, časem :-)

  128. Já ryl, celej den ryl:
    https://www.youtube.com/watch?v=lyjnQx5yqvE

    Tu jsem měla ráda v pubertě. Olda Ortinský a tak :- )

  129. ratka napsal:

    130. super, já ryla jen 2 hodiny a jsem hotova. Teď vařím špenát.

  130. … trochu mě znepokojilo, že včera večer jsem sem napsala jeden komentář a pak už ten počítač nenaskočil. Nebo prohlížeč nebo celý windows. Furt chroustal a ani nešel normálním způsobem vypnout. No, snad to není předzvěst konce.

  131. 131
    taky bych měla dost. A nevařila bych nic. Šla bych si kreslit, jak jsem dvě hodiny ryla, a tím bych strávila další dvě hodiny! Takhle já to vedu.

  132. rulisa napsal:

    Nesednou, protože prostě nesedí. Takže bych spíš uvítala nějaké přiblížení, abych si doplnila představu. :-) Jakože cestičky?

  133. rulisa napsal:

    130
    O Spirituálech jsme si zrovna dneska dopoledne povídali s kolegou. Proč mám tak zvučnej hlas, že po tatínkovi, zvučným tenorovi, co ho taky z VUSu zvali zpívat k nim, ale tenkrát už končil studia a šel na Slovensko, tak z toho nebylo nic.
    Ale on by asi stejně jako suchar mezi ně moc nezapad. :-)

  134. 135
    jé to je dobrý! A u nich zpívala spolužačka mojí mámy. Hadrabová. Na začátku. Je myslím na tom nejstarším elpíčku. (To máme doma.)

  135. ratka napsal:

    134. já vůbec nerozumím tvým pochodům Ru :-) vybehla jsem na zahradu a zryla ji, včetně meziřádkových prostor.

  136. 137
    a psalas „rýlovat.“ V kom 122. A to je od slova reel a to je anglicky kolečko nebo něco takovýho kulatýho pojízdnýho, z čeho se něco odvíjí – který já si představuju jako nějaký obří rádýlko (na těsto:- )

  137. ratka napsal:

    rýt jsem napsala teprve když to použila Ru, znám rýt pouze jako rýlovat… bohužel je to asi slovensky. Ale kontext podle mě byl zřejmý.

  138. rulisa napsal:

    137
    Moje pochody jsou viz138 plus myšlenkový pochod, že když se něco dělá s meziřádkovými prostorami, tak je to asi tím kolečkem, protože při rytí se meziřádkový prostory neřeší, prostě se to ryje v celé ploše záhonu.

  139. ratka napsal:

    140. hmm, tak jo.

  140. rulisa napsal:

    1398
    No právě kontext jsme měla za zřejmý, až dokud jsem nenarazila na ty meziřádkový hranice. Tím pádem jsem rytí zavrhla, že to asi ono nebude. :-)))

  141. ratka napsal:

    142. to je zajímavé . Meziřádková hranice… viz komiks od lišky. řádek – řádek a mezi nimi mezera/hranice . Teď je tato mezera ušlapaná cestička s betonovými čtverci (tak aby pasovaly na krok)

  142. ratka napsal:

    143. tedy napadla mě souvislost když jsem to psala… hranice mezi řádky.

  143. 143
    ajoooo :-)

  144. rulisa napsal:

    143
    No právě! Cestičky určitě nemáš mezi každým řádkem! Kdyby tam byly „hranice mezi záhonky“, tak by mi seplo, že jsou to cestičky.
    Ale je opravdu podivuhodné, jak se nám do myšlení a vyjadřování promítají asocicace z podvědomí, z něčeho, co nás zaujalo v jiném kontextu.

  145. ratka napsal:

    146. je to podivuhodné. Sama jsem překvapena :-) myslela jsem hranice mezi záhonky, ale já slovo záhonek nikdy nepoužila a asi ani nepoužiju. je to pro mě zcela neznámé slovo… záhonek, něco jako záhonek květin. Já mám řádek brambor a řádek ribizů a jedu….

  146. ratka napsal:

    tedy záhonek brambor, pak je záhonek ribizů a pak je záhonek rajčat (myšleno řádky) a mezi nimi ta cestička z betonových čtverců podélně…

    chtěla bych přidat ještě jeden záhonek (řádek) brambor. TAkže by byl záhonek brambor, záhonek ribizů, záhonek brambor, ty ribizy by byly fakticky mezi dvěmi řádky brambor a záhonek (řádek) rajčat.

    A teď si musím rozmyslet jak udělám přístup, tedy ty betonové čtverce. jestli posunu hrranici mezi řádky, nebo prostě udělám dvě cesty napříč řádky (záhonky)

  147. rulisa napsal:

    A jak se ti snesly brambory s rajčatama takhle blízko sebe? Co plíseň?

  148. rulisa napsal:

    Ptám se, protože zvažuju příští rok taky takhle něco nasázet a té plísně se bojím.

  149. ratka napsal:

    149. plíseň nemám… tu mám na jahodách :-) ale úplně jinde

  150. rulisa napsal:

    U vás nebyla plíseň ani na rajčatech na podzim?

  151. ratka napsal:

    152. tedy já žádnou neměla, rajčata jsem sbírala ještě v říjnu.

  152. barča napsal:

    Hmm, hranice a úvaha o nich….snad se Liško u tebe neschyluje k nějakému průšvihu? :-) a jestli náhodou jo, tak at to dobře zvládneš! :-)

  153. 154
    nic horšího než obvykle, nic se neděje, děje se listopadový útlum a bolavá noha a s tou mě naštěstí zítra vezmou k doktorce.

  154. barča napsal:

    155. tak fajn. bolavá noha je otrava, věřím. Spadlas někde, nebo špatně šlápla? Ať je ti brzy líp!

  155. ratka napsal:

    155. manželovi se udělala skokanská noha :-(

  156. Skokanská noha? To jdu najít, co je. Mně se „udělala“ :- ) taky noha, ale nevímjaká, to se dovím. Levá, to vím.

  157. ratka napsal:

    158. :-)) to zjistil u doktora… aaaaa máme zde skokanskou nohu tedy něco jako tenisový loket

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>