35 komentáře u Nojónó

  1. rulisa napsal:

    Heh, tohle mi úplně uniklo, zjevilo se ve čtečce až dneska!
    Tak hele, byla jsem na třídním sraze z vejšky.
    Přijela jsem nejmenším a nejstarším autem. Bydlím v nejmenším bytě. Vydělávám ze všech nejmíň.
    A stejně jsme si připadala, jak kdybych přijela lamborghinim ze zámku na Séně. (Ne puntem 1.1 z pastoušky na seně.)
    A k doktorovi jdu ve čtvrtek, i když ne zánět, tak píček nějakej problém taky má. :-)

    Ty betonový nohy na posledním obrázku jsou dost dobrý. :-)

  2. Saul napsal:

    Tak hlavně že jsi tu vránu konečně poslala do prdele.
    To už jsem radil jak dlouho:-)

  3. ru1
    Pro mě tvůj nejmenší byt a auto je pořád nedostižná meta. Auto teda nechci, takže vlastně děsně ušetřím, to je super!!

    Betonový nohy vznikly napřed náhodou (pokud to byla náhoda), vzápětí byly s radostí přijaty jako aspoň nějaká pointa, jak to celé zakončit.

    Dneska jsem besedovala s další kolegyní, to máme za týden už 6 lidí z práce, co podobně rezignovaně jako já sami nechápou, proč pracujou za takový drobný.

  4. Saule 2
    debilní je, že tomu poslání do prdele ani nevěřím a zítra se zopakuje totéž, jakoby se v prdeli nechumelilo. Jakobynic.

  5. rulisa napsal:

    4
    „jakoby se v prdeli nechumelilo“ – nádherný. Musím si se snažit vší silou zkusit zapamatovat.

  6. ratka napsal:

    a ta vrána, to je nějaký vnitřní otrokář nebo to je fakt reálná osoba? jsem z toho trochu zmatená, protože jsou tam ještě ty chlupaté nohy :-)) tedy existuje kritik obrí noha a ještě vrána navíc. to je hrozné

  7. ratka napsal:

    S vnitřním kritikem zápasím taky. Když mám něco … před sebou, nějaký úkol tak nemůžu spát. Myslím a to, a bojím se že to pokazím :-(

  8. rulisa napsal:

    8
    Já nemůžu spát aji když mám něco za sebou…

  9. ratka napsal:

    8. To je u mě lepší…už je to pryč. Většinou se zklidním už během toho úkolu.

  10. rulisa napsal:

    9
    Nemyslím úkol, jednotlivost. To je v poho.
    Ale to je fuk, to jsem si jen tak žblebtla.

  11. ratka napsal:

    10. Jasně, mě ten článek asocioval spíše úkol. něco do čeho se nechce ale nakonec musí protože to čeká. a to je u mě dost problémové… dělám si starosti.

  12. rulisa napsal:

    11
    Tak to mi taky spaní neruší.
    Spíš když je nějaká změna, co znamená změnu odteď na furt, nebo nějaká událost, kdy o takovou změnu jde.

  13. rulisa napsal:

    A nebo když už ta změna proběhla a já trpím (pravidelným) intenzívím pocitem touhy vrátit čas i tu změnu zpátky.

  14. ratko9
    já taky – když už to ono něco dělám, tak se zklidním a jede to a je to. V průběhu. A dokonce mě to i poměrně baví.
    Když (ještě) nedělám, prokrastinuju a to nese napětí, nechuť, odpor, představu otravnosti.

    ratko 6
    vrána je vnitřní hlas, většinou protivný tím, že říká, co nechci slyšet nebo říkat sama, nebo je provokující. Nebo prostě prvoplánově prudící a v tom posledním případě to není vnitřní hlas, jen způsob pro Lišku, jak se pohybovat v dialogu, aby nebyla sama a nemluvila sama s Nikým. A někdy je tam místo vrány druhá liška a je to to samý, akortá te druhá liška zas líp ukazuje něco konkrétního ze života lišky, kdežto vrána je asi víc z vnjěší potice (nevim, já to nevymýšlí, jestli nakreslím dvě lišky v hovoru, anebo vránu… prostě co tam nakreslím, to tam vyjde a není to záěr vědomej, často).

    Chlupatý nohy jsou se mnou furt, to je vnitřní kritik. když se řekne „vnitřní kritik“, co si představíte? Já pána v obleku a s upjatou kravatou, bez smyslu pro humor, se suchým ksichtem nezajímavým, takovýho pünktlich si ho představuju, dost nekompromisního, nesmířlivýho, náročnýho a nejhorší na tom je, že nemá ten smysl pro humor a nemá shovívavost. Tak to je on. To je to, co se ve mně ozývá a musím vynakládat velký úsilí, abych se sebou měla shovívavost, laskavost atd. Je to tyran! Hnusnej.
    Nakreslila jsem ho jako velkou obří nohu, abych ukázala, že je ten vnitřní kritik obří. A pak mi došlo, že je senzační a skvělý, že jsem ho nakreslila jako bosou a chlupatou nohu! ne jako nohu v obleku s pukama na kalhotách a špičatých odporných botách naleštěných, fuj. No a to je fajn! Bosej a chluatej je živočišnější a není tak upjatej, to je bezva, je to asi výraz posunu (jakkoli to zní ujetě).

  15. rulisa napsal:

    Páč člověka zašlapuje a ušlapuje.

  16. ru 15
    jo proto ta noha!! Aháá!!
    Nebo nakopne – a to je ten pozitivní potenciál toho.

  17. ratka napsal:

    14. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale mě vnitřní kritik asociuje mého manžela. Je zhmotněním mých úzkostí a strachů do reálné osoby, která vidí každou mojí chybu aby mě na i upozornila ještě než ji udělám.a až ji udělám tak dvojnásobně. Vytváří to ve mě napětí, a v tom dialogu jsem to poznala. to nakopávání a postrkáván, co děláš? proč sedíš… zase jsi za tím PC? máš všecko? No samozřejmě že nemám, že sedím, nic nedělám… plkám blbiny do PC uvnitř se cítím jako malá holka co se schovává před chlupatou nohou, aby byl klid.

  18. rulisa napsal:

    To je vnější kritik. :-)

  19. ratka napsal:

    18. vnější… ale ťuká na toho vnitřního a budí ho k životu. Kdybych vnitřního neměla, tak vnějšího odpálkuju levou zadní. Vnější reaguje na vnitřního a budí ho.

  20. rulisa napsal:

    To ano, jen jsem napsala, že je vnější, nic víc. :-)

  21. rulisa napsal:

    Ale zajímavá úvaha – když tedy vnější kritky tohohle typu odpálkovávám a zametám s nima, znamená to, že nemám toho svého vnitřního? :-)

  22. 17 ratko – jé, to je hezky popsaný.
    19 – jo,jsou dvojička. Mně se líběj ty slova budí, odpálkuje :- )

  23. ratka napsal:

    21. třeba si ho nepřipouštíš k tělu. nebereš tak moc vážně jako já.

  24. ratka napsal:

    23. u mě je pořád podvědomý pocit že kritik má pravdu… i když ho třeba někdy odpálkuju, ale uvnitř ho beru vážně. když muže odpálkuji nerozumí proč… vždyť o nic nešlo, z jeho pohledu. Z mého se již dotýkal vnitřního kritika, budil ho a dochází k sebeobviňování a ssebemrskačství.

  25. rulisa napsal:

    23
    Toho vnitřního? A nenmí to spíš naopak? Copak ty si ho připouštíš k tělu, když na to, aby ti zafungoval, musíš mít vnějšího? :-)

    Já tou otázkou právě chtěla říct/dovést k úvaze, že to, jestli se necháváš od někoho postrkovat, nemá přímou souvislost s přítomností tvého vnitřního kritika v tobě.

  26. rulisa napsal:

    24
    Ale o není o jeho přítomnosti nebo nepřítomnosti, to je o tvojí sebestresující až bičující se povaze.
    Odpálkováním muže nemyslím utřít ho jak flek na podlaze, ale prostě si z toho peskování prd dělat a odkázat ho na moje právo dělat i to, co se jemu nezdá. Že mu taky do toho jeho nekecám.
    Tedy já nekecela, otázka, jestli ty kecáš nebo ne. To nevím.

    Prostě: Tvůj muž nemůže za tvoje sebemrskačství, a to, že ty si neudržíš svou zónu suverenity, patří k tvému sebemrskačství. Bych tak viděla. :-) Nikoli k tomu, jestli máš nebo nemáš vnitřního kritika.

  27. ru 20
    ajo. :- )
    21
    To né, to může asi znamenat cokoliv – i to, že vnější odpálkovávám právě proto, že mám svýho dostatečně krásně vyvinutýho a vnější už by byl proti němu jen žabař navíc .- )

  28. rulisa napsal:

    27
    Nebo už by byl moc a k neunesení.

  29. 28
    nebo.

    Sám sobě tyranem s chlupatýma nohama :- )

  30. Vzala jsem si knížku na cestu do práce a ejhle, je tam to téma taky pěkně. Dám to sem do článku.

  31. ratka napsal:

    Těším se. I když má možná Ru v něčem pravdu, tedy nejsem suverénní tedy těžko si udržuji zónu suverenity, v tom se nemýlí. ale mnohem blíž cítím to co říká Liška. Můj vnitřní kritik je tak ostražitý, napružený a čekající na moji chybu, dle 28 je další náklad k neunesení… a buď se rozlítostním nebo v sebeobraně zareaguji nepřiměřeně. je toho prostě pak moc.

  32. ratka napsal:

    31. taky si třeba uvědomím nepřiměřenost svých reakcí… ale pořád důvěřuji sama sobě i v nepřiměřenosti. je to zvláštní paradox, který možná nelze srozumitelně popsat. I když jsem špatná, chybující, blbá a otravná… přesto jsem dobrá. tedy cítím to tak. kdybych měla být zlá, neunesu to vnitřně. za každých okolností věřím ve vlastní dobrotu, tedy v dobrou vůli… že toužím aby to vedlo k dobrému :-)) i kdybych měla někoho zabít :-)

  33. rulisa napsal:

    32
    V to asi krom vyslovených psychopatů věří všichni. :-))

    Ne, neboj, věřím ti, že jsi dobrá, ale chce to mít na paměti, že nejvíc zla lidi napáchali právě ve víře ve vlastní dobro a dobré úmysly. A zejména ve víře ve vlastní úmysly lepší než úmysly těch ostatních.

  34. ratka napsal:

    33. to mi je jasné :-) to vím a proto naprosto chápu když dostanu přes držku, tedy je mi to srozumitelné. Paradox je v tom, že se s tím vším musím smířit… tedy vědět to, vidět to a smířit se s tím jak reaguji. tedy to zřetězení akceptovat.

  35. Joj, vy jste na mě v tuto hodinu už moc intelektuální (a to mě těší).
    Pivo s kolegyní – a byl z toho celej večer, fešák se bavil s kolegyní, já s neškodným, ženatým, sedmdesátiletým pánem a přesto končil: „mně se líbí váš výstřih, neukázala byste mi ho?“ a „mně se moc líbí váš výstřih, mohli bychom to zkusit“ a „škoda, škoda a uvidím ten váš výstřih?“ – přičemž těsně vedle toho pána seděla jeho manželka, velmi sympatická.
    A asi to neslyšela, nebylo moc slyšet.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>