Notýsky z puberty (1)

JSEM POŘÁD STEJNÝ DOKUMENTÁTOR!

puberta-notys3

Vyklidila jsem zatím jen jeden ze šesti velikých šuplíků psacího stolu a našla hned několik notýsků. Vezměme jako první z nich „Vojsko a policie.“ Souvisí s tím, že jsem měla knížku Rozum do kapsy, z edice OKO. To byly takové ty malé podlouhlé a hodně tlusté knížky. Tématické. Ještě máme knížky např. o souhvězdích, erbech, máme jich přes deset. Moje byla jen Rozum do kapsy a pak jedna o zálesáckém vaření. A v tom kapesním rozumu byly kromě důležitých historických mezníků vypsány také vojenské a policejní šarže. Naučila jsem se je hrdě zpaměti a pak je na ulici rozpoznávala. Bylo mi třináct.

A založila jsem si na to notýsek!

Vydržela jsem denně zapisovat viděné šarže asi tři čtvrtě roku. Začala jsem na konci října 1988 – očekávala jsem, že tou dobou potkám uniformovaných víc, protože míří do Prahy potírat demonstrace 28.10.

puberta-notys4

Vidíte – jeden červenej baret tam byl. Maximum přišlo v Palachově týdnu v lednu 1989:

puberta-notys6

puberta-notys7

Dobrý, co? Vědecko-výzkumně statistickej historickej dokument, tenhle notýsek A6.

Na další stránce je poznámka, že to začmárané policejní auto s novou značkou patří sousedovi. Udělal si z něj pak taxík a jezdil s ním.

Ohledně Palachova týdne: samozřejmě jsme všichni sledovali Televizní noviny s typickou znělkou, která se nezměnila víc než 10 let, protože coby batole jsem poslední záběr pojmenovala „pozadí naší kuchyně“ a myslela tím zadní stranu ledničky. Televizi jsme měli černobílou. Zrněla, když někdo v domě zapnul vysavač. Barevnou televizi Tesla Oravan koupil táta slavnostně až koncem listopadu 1989 – jako výraz toho, že teprve od té doby bude, na co se koukat. A ta televize funguje doteď, jinou nemáme. Během Palachova týdne moje sexy kamarádka, sousedka v lavici, hned poznala, že ve zprávách byly použity záběry z 28. října:

„Toho kluka v mikině si pamatuju! A vůbec ti lidi teď v lednu byli víc oblečení než v říjnu; tehdy bylo zrovna docela teplo.“

Denní záznamy šarží končí v červenci 1989. Takže už tam bohužel není další maximum v týdnu kolem 21. srpna. A tehdy svezli policajty i z dalekého venkova.

Mám z té doby veselou příhodu. Přijela k nám tou dobou o prázdninách moje nevlastní sestra a její děti, jen o málo mladší než já. Kromě obvyklých vycházek do ZOO a Technického muzea jsme šli na nedaleký Křížek, též Parukářka zvaný. Vzali jsme s sebou můj míč, modrý s velkými bílými puntíky. Jmenoval se Dalmatin. V té době jsem všechno pojmenovávala, nejčastěji po hrdinech dobrodružných knih a filmů. Můj budík měl jméno, violoncello bylo Athos, pro ušlechtilý zvuk, smyčec byl d´Artagnan pro svou mrštnost, futrál Aramis, protože ho krásně ušil táta, taška na noty byla Porthos – silák, co všechno unese. Můj způsob puberty…

Abych se dostala k srpnové příhodě s Dalmatinem: Vyšli jsme na kopec na louku, ze dvou stran lemovanou řadou mladých javorů mleč s kulovitou korunou. A že ukážeme příbuzným dětem, jak se hraje kopací golf. Ten už jsme měli s tátou zajetý: v louce je ďolík a každý kope balón směrem do něj. Kolik kopnutí, tolik bodů a kdo jich má nejmíň, vyhrává. Pak chtěl táta hru asi oživit a řekl mi:

„Že nepřekopneš ten strom!“

A já ho překopla, ale trochu šejdrem. Pak to zkusil on. A Dalmatin zůstal trčet v listoví. A nešel setřást.

Vtom k nám přicházeli dva uniformovaní policajti. Vypadali, že se jen tak procházejí; v těch místech jinak policajti ve službě nikdy nechodili. Byli to zřejmě hoši z daleka, povolaní mlátit obuškem živly a střílet na ně z vodního děla. A na to měli ještě den dva čas. I požádali jsme je, jestli by nám nezatřásli stromem a dostali náš míč zase dolů. Odložili čepice a třásli. A nic. Dalmatin tam zůstal.

No a to je celá příhoda.

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

34 komentáře u Notýsky z puberty (1)

  1. barča napsal:

    Liško, to je kouzelný :-))

  2. ratka napsal:

    to je neuvěřitelné… svým způsobem šílené :-))

  3. To víte, mladí muži v uniformách táhnou! Plus jejich odvrácená strana služebníků komunistického režimu.

  4. liba napsal:

    Neuvěřitelné. Taky jsem měla zápisníky, asi od deseti, ale toto? Žasnu! A nejsmutnější musely být dny značené nulou… Žádný vojcl! Asociace – s vojákem netančím!

  5. Libo
    :) Jo, s vojákem netančím :) To zažila moje máma. Jak pak místní vybílili hospodu a házeli vojáky oknem do nádrže s vodou na náves.
    A ona stála na stole a kolem ta vřava.

    Dny s nulou ničemu nevadily, protože se mohl psát deník, dopisy tajným písmem, román, indiánka, fiktivní reklamy, pořád něco. To taky přijde.

  6. rulisa napsal:

    šmankote… já akorát poznala, že ej toněkdo v uniformě a že má frčky…
    A možná ještě tak policajta od vojáka.

    Nicmén bez dalmatina bych od stromu neodešla. Nešlo pro něj vylízt a zatřást z koruny? To by určitě fungovalo.

    No, ale hlavně když je nenapadlo ho sestřelit…
    (Pane policisto, prosím, mohl byste mi sundat ze stromu tu kočičku…)
    https://www.youtube.com/watch?v=RDjDjU0YCSU 0:40 :-)

  7. ru 6
    :) Né, nestříleli.
    kmen byl celkem tenký, holý, větve až nahoře v koruně.

  8. liba napsal:

    Já myslím, že bychom si spolu docela pohrály, těch rozepsaných literárních děl! Próza i poezie. Vyšetřování v sedmé třídě, kdy na mě padlo oprávněné podezření, že fragment básně, v šatně nalezený (radši ať vybuchne mina, než furt čumět na Lenina) je z mé dílny. Ale nebyly důkazy a já jsem byla premiant, co se známek týkalo, tak se to jaksi zametlo.
    Později jsem tančila s těmi vojáky… Ale pouze s vojíny, příp. absolventy, jakákoli šajba se mi protivila. Podepsalo se na mně bydlení v několika posádkových městech, bohužel vždy v těch s ruskou posádkou. Dodnes, když jdu kolem některých míst, vidím tam ten carský mantl a na sebe namířený samopal.

  9. libo
    no pěkný, pěkný – než furt čumět na Lenina :-)) a ruský vojáky, kšeftující s naftou v naší zemi.

  10. rulisa napsal:

    Lenin nemá chybu. :-))

  11. psice napsal:

    To je dobrý! Na to bys mohla navázat i dnes, já potkávám vojáka se samopalem skoro každý den. Ani nevím, jakou mají šarži, ale je dívat se na samopal společně s jejich (většinou) prázdným a znuděným pohledem je pro mě trochu děsivé. V dětství jsem na ně nenarážela, spíš na škole v Táboře. Tam neměli prázdný pohled, ale byli až příliš přítulní a hraví, takže oblíbenou disciplínou bylo dělat si z nich šoufky a pak rychle zdrhat.

  12. psice,
    nojo, teď nově chodí ti protiterorističtí vojáci s policajtama, nebo kdo. Na Jiřáku jsem je taky viděla. Docela to děsí.

  13. … a ani nemůžu zkoumat jejich šarže, protože se ty frčky změnily a já umím poznat jen ty starý.

  14. liba napsal:

    11,12 – tak vidím, že to neděsí jenom mě, slyšela jsem ve zprávách české občany, že si pod sapíky konečně připadají bezpečnější, nestačím žasnout. A já bych ráda viděla, v čem ten vojcl na Jiřáku teroristům zabrání – je to jenom flanc a divadýlko pro lid, které zaplatíme. Furt jak za Tankového praporu – jak uvidím deset metrů pře sebou nepřítele, vytáhnu mapu, buzolu, spočtu azimut, rozhlédnu se po vhodném krytí, nabiju, namířím – a?
    Že se frčky změnily, netušila jsem.
    Když jsme museli povinně na střední vítat Biľaka projíždějícího posádkovým městečkem, stála před námi řada vojclů v přísném pozoru a ty jsme mávátkáma píchaly se spolužačkami do zadku, mnozí nevydrželi předpisový postoj. Ale byli to paragáni, cvičení na přežití, tak co. Chudáci.

  15. Libo 14
    Hahahaháá, vy jste je píchaly do zadku!!!
    Takhle mě dlouho nic nepobavilo!
    A poměrně odvážné to bylo; co si člověk netroufne s houfem kamarádek za zadkem (a píchátky do zadku) :-D

    Já zatím slyšela jen to, že ty ozbrojené hlídky děsí.
    Dělá to dojem, že se něco chystá.

    Já bych je asi nezaváděla nebo je nějak zneviditelnila, protože přece jen funguje nejen to, že to je na odrazení, ale i vyvolávání dojmu, že se schyluje. A pak teprve něco přijde. Když se neschyluje, nepřijde (jasně, kdo je připraven, není překvapen, prevence a odstrašení teroristů, jo, ale částečně).
    Když jsem šla na svůj pštidenní výlet a spala sama v lese, neměla jsem nakonec ani pepřák, nic, a dokonce i nůž jsem omylem zapomněla. A bylo mi tak dobře. To mě uklidní. Ne že se vyzbrojím.

  16. Libo 14
    a slovo FLANC vůbec neznám!
    Koukala jsem do něm.slovníku, z čeho by to mohlo pocházet – a jedině Pflanze, rostliny. Jo, už to vidím, pflanzen neznamená jen sázet rostliny apod., ale i dobírat si někoho.
    Tak to bude to!

  17. liba napsal:

    Slovo flanc se dříve používalo v knihách (knihomol si ho přisvojil). Význam zde:

    Význam slova „flanc” v Slovníku slovenského jazyka
    flanc, -u muž. r. niž. hovor. paráda, prepych: robiť f.;
    Otec hľadel na tie flance a tú ničomnú márnotratnosť krivým okom. (Záb.)

    Nevím, proč je to vedeno jako slovenský výraz, já to mám z Jiráska nebo z Raise.

  18. liba napsal:

    Flanc používám ve smyslu povrchní zbytečná okrasa celý život běžně a ani mě nenapadlo, že je to slovo málo známé, ba neznámé. Z čeho by mohlo pocházet věru netuším, jdu si pro etymologický slovník.

  19. liba napsal:

    14 – pokládám ty hlídky z 95% za politický kalkul a máš pravdu, Liško, mají vyvolávat dojem, že se schyluje. Vůbec strašit lidi je dnešní politická taktika hojně využívaná nejen naší neuvěřitelnou hlavou státu, ale politiky, jak zní floskule, napříč celým spektrem. Je třeba nenechat se vycukat, jezdit na pětidenní výlety bez nožů, nejhorší smrt je z vyděšení! (Ale je fakt, že o dcery, které stále vyjíždějí do zahraničí jen s batohy tak jaksi naprudko, mám strach a to velký.)

  20. Liška napsal:

    FLANC
    je pro mě pěkná slovní novinka. Třeba se ještě někdo přihlásí, že ho zná!

    19
    „Nejhorší smrt je z vyděšení“ to by se mělo psát ozdobným písmem, černo-bíle nebo šedo-bíle a věšet do snobských bytů podobně jako slogan „Home, sweet home“ nebo „Be kind.“ To by už nebylo snobské, to by bylo skvělé!
    Asi si to vyrobím.

  21. liba napsal:

    20 – co praví Josef Holub a jeho etymologický slovník: flanc – hovor.expr. vychloubání. Z rak. – něm. pflanz klamné předstírání – to je ono! A teď pozor, kruh diskuze se uzavírá – odtud flancmajor, slož. z flanc a major

    Motivační černobílé plakáty v bytech, na kterých je patrný flanc!

  22. ratka napsal:

    flanc jsem taky nikdy neslyšela… ale věřím že to slovo je, našla jsem ho někde v diskusi u že to bylo jen pro flanc. akorát si nejsu jistá že je to z německého… možná z francouzštiny? souvislost s rostlinou mi to prostě nedává :-))

    ale může to být z Glanz. zkomolenina Glanz… jakože lesk, nablýskanost

  23. rulisa napsal:

    20
    To heslo bych si měla rozvěsit po bytě v každý místnosti a pro jistotu i ve sklepě všude.

  24. rulisa napsal:

    22
    liby vysvětlení s rakouskou němčinou mi přijd jednoznačný.

  25. ratko,
    ne, to nemůže být od Glanz, protože takovým způsobem se v našich krajích německá slova nekomolí. A na francouzštinu to nevypadá ani trochu, zní to jasně německy. Proto jsem našla Pflanze v tom slovníku internetovém jednoduchém – ale nenapadlo mě otevřít jeden neporovnatelně podrobnější, anglicko-německý.

    A papírový jsem neměla po ruce. Teď už ho tu mám – když píšu do notebooku na Vinohradech, mám ho podložený právě etymologickým slovníkem! Fakt.
    A tam je: – aha. tam je totéž, co napsala už Liba v kom 21. je to stejnej slovník :-))
    Je to bezvadná věc, vždycky mě hrozně bavilo s v něm listovat nebo si s ním s někým hrát – dávat si vzájemně střídavě kviz…

    No a v tom internetovém to nebylo, sice hodně hesel, ale zdá se, že nic pro nás ani u Flanz ani Pflanz-.

  26. 23 ru
    :-DD
    tonéé, to by ses toho nápisu každou chvíli lekala a stal by se sebenaplňující předpovědí :))

  27. ratka napsal:

    25. úžasné :-) a zase jsme chytřejší :-))

  28. Liška napsal:

    27
    jenom jestli mám ještě takovou paměť, která to nové slovo udrží; nejlépe si i vzpomene na jeho význam :)
    Starého psa novým kouskům…

  29. ratka napsal:

    28. já už ne, každý den mě překvapuje znovu a znovu vším možným co bych vědět měla a nevím :-))

  30. rulisa napsal:

    29
    Pod to se podepisuju.

  31. Mno, já měla včera docela hustej výpadek –
    říkala jsem si o něčem, že je v prosinci.
    A následovala myšlenka: Tak to už bude brzo, pomalu za měsíc!

    Načež jsem se zhrozila, že už jde po mně demence.

  32. rulisa napsal:

    31
    To nebude demence. Tady už skoro týden chumelí. Vánoce za rohem.

  33. rulisa napsal:

    Ne kecám, předtím jen občas lítaly vločky, chumelí teprv od neděle. :-)

  34. Tady trochu sněžilo jen v pondělí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>