Ochota ke změně

32-1

32-2

32-3

.

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Comics. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

152 komentáře u Ochota ke změně

  1. ratka napsal:

    nevím zcela co anebo zda něco bylo špatně a teď dobře, třeba dochází k tomu že starat se o druhé a méně o sebe, není zas tak hrozné. že i v starání se o druhé lze najít něco zajímavého a smysluplného.

  2. ratko
    Smysluplného jistě, ale upřednostňovat druhý (vždy, dokud to není mezní) není úplně zdravý.
    Vnímat svoje potřeby atd. Netřeba vysvětlovat.
    „Špatně a dobře“ to né, to takhle neuvažuju – jak by něco mohlo bejt špatně, když systémy mají tendenci se uskupit do co nejlepšího stavu v rámci okolností. Ovšem setrvávat stejně nelze, to je nesmysl, všechno je v pohybu, nejsme těmi, kterými jsme byli před 20 lety.

  3. Aha, asi chybí dodat, že ty deníkový obrázky většinou nevznikají proto, že je něco „problém,“ spíš jako zpráva o dění v mém světě. Se snahou to přijmout a zvědavě si počkat, co přinese příštích pět minut, příští den, příští roky nebo příští komentáře tady.
    Nabízet řešení je to, k čemu býváme hned puzený – jak se mi zdá podle sebe, svejch impulsů vůči druhým – a většinou je to to, co ten samotněj člověk beztak ví, racionálně, jenže to je jen malá část, právě ta většnou dobře prozkoumaná, leč nedostačující.

  4. ratka napsal:

    beru to jako zprávu o dění v tvém světě. proto mě některé myšlenkové pochody zaujmou a pak k nim něco řeknu. ale ne jako k problému… spíše k způsobu uvažování.

  5. ratka napsal:

    vlastně mě rozesmutnila věta „přece jen nejsem tak marná“, jistě že ne… copak jsi někdy byla? taky mě někdy napadá, proč to všecko… zda je něco marné (bez smyslu?) a pak kouknu ještě jednou a ne. ale to není žádné nabízení řešení, není důvod…

  6. rulisa napsal:

    5
    Ratko, a proč tě ta věta rozesmutnila?
    Tomu nerozumím zas já.
    Přeci každej o sobě čas od času pochybuje, o sobě či o svém významu na tomhloe světě, vidí se jalovej, neproduktivní, marnej… A má na to právo.
    Přeci není nic špatnýho to cítění naformulovat do slov a říct je „nahlas“, přiznat je – proč strkat hlavu do písku, zapírat, lhát (si) a tvářit se povinně silně, vyrovnaně a optimisticky jen proto, aby člověk splnil představy okolí (či svoje, od okolí převzaté), že tak je to správně, takový správně má být, tak se má správně cítit a nikdy jinak na věčné časy?

  7. ratka napsal:

    přišlo mi to smutné… no má na to právo, stejně tak jako ty máš právo to obracet v opak a mluvit o zapírání a lhaní jakoby o tom byla řeč… ale není. myslím si že jej dobré se starat i druhé, že na tom není nic marného. a nezapírám a nelžu a nestrkám hlavu do písku tím že to vyslovím. nebo naznačím. a jdu doprdele.

  8. rulisa napsal:

    7
    Promiň – co obracím? :o/
    Jen jsem napsala, že by bylo strkání hlavy do písku, zapírání či lhaní nemluvit o tom, co cítím, jen proto, aby mě ostatní nelitovalio a nesnažili se zachraňovat, protože oni si myslí, že s t o cítit nemá a je to špatně.
    Starání se o druhé byl jiný bod Liščina programu, o tom jsem nepsala vůbec.
    Obracíš to ty.
    I když určitě ne schválně, prostěs to jen zas blbě přečtla/pochopila.

  9. ratka napsal:

    nemluvit o něčem jen proto, aby mě ostatní nelitovali a nesnažili se zachraňovat, protože oi si myslí že se to cítit nemá a že je to špatně. A tato konstrukce je o čem? Vzala jsem to na sebe… protože nikdo jiný zatím nekomentoval. a nelituji a nezachrańuji, toporně jsme se snažila vysvětlit že ani mě to nennapadne, jen jsem chtěla podotknout jak to vidím… ale nepomohlo to. ty jsi si z toho vzala to svoje a prošvihla mě.

  10. rulisa napsal:

    Eště ad 8:
    Upřímně, právě ta dost častá snaha „zachraňovat“ mě či kohokoli, kdo napíše něco o nějaké svojí slabší chvilce, váhání či pochybnostech, je pro mě dost otravná, únavná. Pořád vysvětlovat, že není potřeba mě litovat a vší silou z pozice moudrého poučeného zachránce povzbuzovat, úúsilovně mi dodávat sílu a vymlouvat mi to, co cítím, že to tak není a že to cítím blbě…
    Eh.
    To se mi pak nechce kolikrát i týdny i měsíce už nic podobnýho psát, nebo aspoň ne tam, kde jsou zachraňovači.
    I když vím, že oni to myslí dobře. Ale to jsme zas u té problematiky těch lidí, co to myslí dobře…

  11. rulisa napsal:

    9
    Jen píšu, jak mi přirozeno vyjadřování se. Zas už z toho děláš osobní záležitost a div ne vendettu.
    Když zas napíšu, že ty jsi mi jedno, ve smyslu, že v diskuzi neřeším tebe, urazíš se, že jsi mi jedno jako člověk?
    Seru na to. Tohle není diskuze.

  12. ratka napsal:

    10. to si jen namlouváš že tě někdo lituje, aby jsi se mohla na něj nasrat. to všecko je jen v tvojí hlavě. mám svých starostí dost, natož se srát do starostí jiných. napsala jsem co jsem chtěla a mizím. těšilo mě.

  13. rulisa napsal:

    Jinak – píšeš, „Nelituji…“
    A ten komentář č. 5 je co?
    Tak proč jsi tedy smutná z té věty?
    Protože je v pořádku tohle tu a tamnapsat a nic se neděje a má na ni Liška právo? Proto jsi smutná?

  14. rulisa napsal:

    12
    Nasrat? Já? Proč?
    Ratko, ty máš na mě alergii, ne já na tebe…

  15. ratka napsal:

    13. protože mi taky v hlavě občas zazní něco o marnosti…a mě to rozesmutňuje. Ale v žádném případě si nemyslím to co píšeš ty že si myslím, a proč to píšu a celé ty rozbory o strkání hlavy do písku a celkově dalších představách jak to mám. Jakmile mi začneš podsouvat cosikdesi, tak se budu bránit anebo půjdu pryč. Můžu být smutná aniž bych komukoliv ubližovala či ho otravovala. mám na to právo.

  16. rulisa napsal:

    16
    Nikdo ti nic nepodsouval. Čteš, co nebylo napsáno. Znovu: Když mě něco zaujme, slovní obrat, myšlenka, souvislost, rozběhne se mi generátor v hlavě a popíšu další věci, co se s ní pojí.
    Neřeším tebe, nepsala jsem o tobě.
    Ale když těď napíšu, že jsi zbytečně vztahovačná, tak ano, teď píšu o tobě. :-))

  17. rulisa napsal:

    15, ne 16, Liško, nesměj se, ano?

  18. rulisa napsal:

    15
    Jinak mně taky v hlavě občas zazní něco o marnosti, ale právě proto, že vím, jak to funguje, probíhá a zas odeznívá a částečně je trvale přítomno jako neškodný protipól důležitý k vlastní pokoře a klidu, rozesmutňuje mě to u sebe jen na chvilku, jako jemná vlna běžných emocí, a nerozesmutňuje mě to u (od) druhých, co to napíšou stylem jako Liška nebo Žena s moly, páč je jasný, že ti (ty) už to mají zpracováno a berou to jako prostředek ke sdělení toho lepšího.

  19. ratka napsal:

    tak nic… opravdu jsem si chtěla u Lišky jen něžne popovídat… o citech. je to marný :-)

  20. rulisa napsal:

    Jasně, já jsem buran a něha je mi na míle vzdálena. :-))

  21. rulisa napsal:

    Natož city…

  22. zuzi napsal:

    Taky nejsem marná… musím se svěřit, jsem sama doma.. dnes jsem poslala velmi zřetelně sousedy cikány do prdele. Pořád je kultivuju, ale dnes už mě fakt nasrali, tak jsem jim to šla říct a poprvé jsem byla sprostá. To jen tak bokem.. omlouvám se za ten vstup do debaty.

  23. ratka napsal:

    22. taky kultivuji :-) a někdy řvu tak, že se doma za mě stydí. prý nemám tolik řvát venku, co si o mě sousedi pomyslí.

  24. rulisa napsal:

    22
    Dík za něj.

    Včera o půl jedné v noci jsem strčila do kapsy baterku a šla vyhnat nějaké cizí hulíkající opilecké vetřelce ze sousedovis zahrádky. Baterku jsem radši nechala zhasnutou, abych nebyla viděna moc brzo a abych případně mohla rychle utéct do tmy a do pole či křoví, kdyby mi hrozilo nějaký přeshubu, cestičku znám i poslepu, tak jsem skoro poslepu tou půlnoční tmou šla, za hlasy, co říkaly „Idiote, neser mě a podej to“ a „Pi.a, mám prdel samýho kapra“ (dotyčný chvilku předtím spadl do zahradního jezírka, cáklo to).
    Pak jsem za brankou (ale nízkou, jen do pasu) pozdravila slušně Dobrý večer (srdce v krku, odhodlání silnější než odvaha) – a oni neméně slušně odpověděli.
    Nebyli to cizáci, byla to parta kluků kolem staršího sedmnáctiletého syna paní zahrádkové sousedky, který ovšem byl jak pěna a evidentně mu z mého příchodu půlky klepaly o sebe.
    Tak jsem přijala jejich překotné ujištění, že už se ztiší, popřála ještě jednou dobré a noci a šla spát.

  25. zuzi napsal:

    Ratko, kultivuj dokaď je materiál tvárný, jen aby to už nebylo zažraný v genech, jako u cikánů. Žiju vedle nich 20 let a pořád to jsou stejný exempláře. Starý a mladý všechno jedna verbež.

  26. barča napsal:

    Jé, Liško čtu to a v hlavě mi zní…..“není mi do breku, jen žiju na útěku …před sebou k tobě a od tebe k sobě :-)“

  27. barča napsal:

    26. a tak nějak furt dokola se to střídá u mě…..prostě marný :-)

  28. ratka napsal:

    25. :-) jojo, starší je už nevychovatelný a mladší…těžko říct, furt piští a někam padá. jakoby mu chyběl instinkt. žádný nemá. Takže čekáme na to třetí :-)

  29. zuzi napsal:

    Ruliso, dobře jsi udělala a dobře to dopadlo… to se ale fakt divím. Taky mám vždycky zadek staženej když jdu něco rovnat do latě, ale jít musím. Něco mě pudí nebejt srab a jít na scénu a chránit teritorium. Ale je to úkol stálý, cikáni jsou specifický. Vychcaný a prolhaný.

  30. zuzi napsal:

    28. vnučku mám skvělou, ale ty velký děti jsou pořád zralý na převýchovu. Pořád čekám, kdy se vzpamatují, jeden jako druhej, každej jinak… ale už to nejde napravit asi. Ale já potají stejně doufám v nějaký zázrak..

  31. ratka napsal:

    30. :-)) taky jsem zvědavá co z nich vyroste, žádný respekt :-) jen jájá, já chci a to je moje.

  32. zuzi napsal:

    Ratko, těma velkejma dětma jsem myslela moje vlastní děti.

  33. ratka napsal:

    32. :-)))

  34. 4, 5 ratko
    to je super, teď tomu rozumím, cos měla na mysli ty! Takhlr jr to pro mě srozumitelný. . – To je sranda, jak si tu obě vzájemně musíme přeložit, co jsme chtěly říct nebo co nás zaujalo :- )
    A máš pravdu, to „nejsem marná“ sis všimla dobře, že je totiž zase známka toho vnitřního kritika, kterej je náročnej a bere to brutálně a říká mi: „Když neděláš změny, seš marná, seš stagnující hrouda; musíš mít odvahu, hni sebou, dělej dělej.“

  35. ru 6
    To mi fandíš víc, než jsem si zasloužila (teda jo, zasloužila, ale až v kom.34) – protože já si tam napsala „přece jen nejsem marná“ a chtěla tím ukázat, že se necítím marná, a přitom je z tý formulace jasný (všem, jen mně ne vre chvíli, když jsem ji psala), že vlastně jo nebo že včera jo, dnes ne.

  36. ra a ru,
    pěkně se obracíte nebo co to děláte, ale není to marný, není, je to užitečný!
    Tentokrát to nějak obojí chápu – napřed jsem si říkala „a proč by ratka nemohla bejt z toho smutná a říct to“, ono to ve skutečnosti docela smutný je, tak to je OK. A pak jsem pochopila zas to rulisí – že trochu naštve, když vidí rychlé naskakování do zachraňování v komentářích. (Já jsem si to vyložila nebo pojmenovala jako tendenci k řešení – a ono to fakt je taky zachraňování, je to to samý.)
    A to je užitečný, protože ten článek se právě toho zachraňování týkal. Užitečný je vidět, že záchranáři taky můžou pěkně vysírat. To si musím připomínat, že je jeden z jejich atributů. Kterej má potenciál to rozhejbat.Ten záchranářskej kruh. (zvaný jindy trojúhelník)

  37. Liška napsal:

    Statečné ženy… chtěla jsem napsat, když jsem si omylem vypnula prohlížeč.

    Statečné rulisa a zuzi, že šly do akce, a statečná ratka, co teď chodí do akce furt.

    barčo 26,27
    to zní dost zajímavě, to vůbec neznám, to si najdu! Asi zítra; to už snad mě přestane bolet pravá půlka zad od průvanu a klávesnice nebude problém. Dejbůh, alobal a vlněný šál.

  38. rulisa napsal:

    36
    Mně nedávno vydržkoval můj otec, že neustále svoje syny zachraňuju. Že to je špatně, protože je musím nechat, ať si tu hubu nabijou, sami vyžerou až do konce všechno, co si sami spískali… Odpověděla jsem, že jsem matka a že to dělají všechny matky. A že on mě taky celej život má tendenci zachraňovat a že by s každým natotata vyběh, kdyby mu do toho chtěl kdokoli kecat.

    Ale současně jsem si uvědomila, proč tak nemám ráda, když krom lidí mnou vyloženě k tomu vyvolených či jim to mnou dovolených mě někdo zachraňuje či projevuje myšlenku, že jsem záchranypotřebná a on ten podle svého pocitu určený k zachraňování – a nebo třeba jen k utěšování a povzbuzování: protože to není rovnoprávný/rovnocenný vztah. I tomu svému otci jsem se nesčetněkrát před zachraňováním stavěla na zadní. Bralo mi to prostor, možnosti, sílu, sebe sama. Byl to šutr na krku.

    Ke spojitosti s tebou:
    Ratka projevuje svoje kladné city k tobě či obecně k lidem způsobem, jaký mi nevyhovuje. Sama ho označuje jako něžný, protože ho tak cítí. Protože je mateřský. Sdílející téměř úzkostně.

    Mně ty píšeš, že ti fandím víc, než sis zasloužila – to je zas můj způsob projevování kladných citů k někomu. Že mu – jeho schopnostem, inteligenci, síle – věřím víc, než si on sám myslí, že mu přísluší. Pozor, nepíšu víc, než je reál. Ten nevím, jaký je. Ale prostě pokud mám někoho krom svých dětí ráda nebo někoho „beru“, vážím si ho, nenapadá mě obvykle ho ochraňovat ve smyslu strachu o něj, nebo povzbuzování pochvalami či ujišťováním, jaký je báječný a že vůbec není ani maličko takový, jaký se vidí. Prostě mu akorát jsem k dispozici a mluvím s ním o čemkoli, co si přeje.

    Akorát s Dee už jsem se naučila, že se to povzbuzovací vymlouvání „sebešpatných“ názorů a chvála osobnosti jako pomoc a lék očekává, tak se občas snažím, když pochopím, že Teď! :-), ale stejně z toho mám blbě kolem žaludku a stejně to dělám blbě, ona to ví a má mě asi za tak jemnětaktní jako Ratka. :-))
    Líp mi vyhovuje, když tohle dělat nemusím, když druhýmu nevadí, že „drhnu“ trošku stranou a že pomáhám spíš nezávislým myšlením nebo konáním. Sama bych to chtěla taky tak a nechtěla to mateřské, takže Nečiň, co sám nechceš, aby ti bylo činěno… A naopak.

    Ale zdá se, že tobě vyhovuje to Ratčino mateřské, tak je to ok.

  39. rulisa napsal:

    37
    Co vy najednou všechny máte s těma zádama…. Cvičit, fakt. Ne přes bolest, jen to pomaličku protahovat, rozhejbávat. Od krku, rukou a ramen směrem do středu k páteři a dolů. Trošku se musí zkoušet, přesné tahy svalů záleží na přesném místě zatuhnutí zad.

  40. barča napsal:

    37. Liško, je to písnička od Mnágy a Ždorp – „Myslel jsem si, že je to láska“, takže, když si to pustíš, zazní to tam, ale malinko v jiném kontextu…..“ ale při tom čtení toho článku tady, mě právě v mžiku napadla tahle písnička a ten krátký úryvek. z ní.

  41. barča napsal:

    a ještě k článku:
    ad záchranář:
    když půjdu malinko obecněji, všichni jsme takoví záchranáři :-) jednou víc zachranujeme a obhajujeme ty druhý a jindy zachranujeme a obhajujeme sebe. tak různě se to mění.
    Mám pocit také, že to souvisí právě i s tím cítěním, vtělením, empatií (at už s někým druhým, jinými lidmi, nebo sama se sebou) – jak píšeš v článku v bodě č.2 a z toho taky následně pro mě vlastně vyplývá i proč o tom píšeš třeba tenhle článek – asi jako každej máme potřebu nějakýho sdílení – jakože každej potřebujeme určitou dávku nějakýho sdílení, „souznění“, pochopení, podpory (pro sebe sama ale i pro jiné) a zase každej to „souznění“ vnímáme a potřebujeme i jinak, protože jsme každej trochu na jinejch vlnovejch délkách….

    jen tím vším chci říct, že mě ten tvůj článek oslovil, tyhle ty témata co v něm jsou natuknutá, včetně i té marnosti a nemarnosti….:-)

  42. ratka napsal:

    Téma marnosti či nemarnosti, asi každý nějak řešíme (v sobě) svým způsobem. a dle toho se to pak jeví okolí a vyvolává či nevyvolává nevraživost.

    Pro mě konkrétně vzniklo v poslední době hodně konkrétních situací, kdy někdo vystupuje jako samostatný, s vlastným názorem a pak ode mne očekává „něco“ co je v rozporu s tímto názorem. Tedy je opakem toho co hlásá. To že někdy „pomůžu“ (půjčím auto, dovezu, odvezu, zorganizuji, počkám, dám, promluvím si etc.) vlastně není pomoc a vůbec ne záchrana, vyplývá to ze situace ale také očekávám, že to je jen teď… že se to do budoucna umenší. Pokud to tedy nepřesahuje rámec zdravého rozumu, jako v případě když někdo „nechce mít auto“ protože jeho filosofie je žít bez něj a pak si ho k nám chodí pučovat a chová se k němu bez respektu. (syn) A výsledekm jsou spory a hádky mezi mnou a mužem. Protože on je v tomto zásadový. U mě je to tak, že když mě někdo požádá, tak se mu snažím vyhovět. On posoudí oprávněnost a pošle syna do prdele. takže já pak jednám (půjčím) a následně se s mužem pohádám.

  43. ratka napsal:

    Jsou situace, kdy hodně lidí žije ve svazcích, které vytvářejí otázky o oprávněnosti či neoprávněnosti něčích poznámek… či jednání. říct, že nesmím říct toto nebo ono, je v určitých situacích nemožné. Nelze pořád kontrolovat mluvu a jednání jen abych neurazila svojí „úzkostí“ či mateřským cítěním. Samozřejmě mohu urazit, či se dotknout… ten druhý se mi může vyhýbat, nevšímat si mě a celkově na mě nereagovat. S tím problém nemám.

  44. barča napsal:

    42. 43.
    Ano Ratko, tak nějak, rozumím.
    reálně se s tím vším potýkáme denně všichni v běžných situacích. No a není to jednoduchý a právě pro ty následky toho co zvolíme za jednání se taky samozřejmě potom nějak cítíme……od dobře, fajn, až po takový ty pocity selhání ze sebe, nebo že jsme za blbce, nebo přizdisráči, nebo naopak, no, to jsem přehnala, jsem furie apd.
    no, prostě život. tak všelijak.

  45. barča napsal:

    42. 43. a ty máš Ratko pořádný trénink, na rozdíl ode mě :-)
    jsem v podstatě poustevník a v práci ta blízkost vztahů a lidí je zase malinko jinak a jiná. takže tak.

  46. ratka napsal:

    44. jojo, s tím jsem skoncovala. už si nevyčítám, že jsem provedla to nebo ono. jsem fúrie, řvu na děcka… vyháním staršího domů veřejně (go home!) a nestydím se za to. vyplývá to ze situace, nemám důvod se omlouvat za něco, co cítím v daný moment jako pravdivé… že to dělám ze srdce, v dobré víře. věřím tomu, věřím že je to dobré… i když třeba mi to vysvětlí že ne.

    Moje snacha nemá u dětí respekt, neposlouchají ji a hlavně ten starší si dělá co chce. šéfuje jí. Ona tomu přihlíží, v nejhorším se zavře na záchod nebo usne. Starší k nám chodí hrozně rád, i když musí u nás poslouchat. respektuje hlavně muže, ale když na něho zaječím i mě. nesmím vysvětlovat, to je špatně. A tak chodí k nám přímo po škole a je zde rád. Pomáhá a nebo někde kramaří.

    Volá jeho maminka, ať jde domů (to už bylo půl šesté a byl u nás přes dvě hodiny), že na něj doma čeká kamarád co si s ním domluvil schůzku. Tak mu říkám ať jde domů. A on ne, že nemusí, že kamarád ho nezajímá a že to nevadí že je doma, že máma mu dovolila u nás zustát. Tak jsem mu dala na záda aktovku a vystrčila ho z branky.

    za 15 minut vidím že leží za křovím, a dělá se neviditelný. Tak jsem ho vytahla a říkám, co tady dělá. že máma mu říkala že má jít k nám, že u nás může zůstat. No to nemohl stihnout a stejně je to blbost, ten kamarád byl pořád u nich doma. TAk jsem se nasrala a mocným řevem ho vyhnala domů a ještě se dívala zda jde. tedy go home! :-) hrůza.
    pak další den jsem šla k nim a ptala jsem se mámy, co to mělo znamenat, zda mu opravdu dovolila u nás zůstat i když tam byl kamarád. Ona mi řekla že jo, a že kamaráda bavila sama. Hráli nějakou hru.
    Takže jsem pak byla na vážkách, zda to bylo z mé strany spravedlivé když jsem ho vyhnala domů. ale nakonec jsem to hodila za hlavu. Chodí k nám furt rád, ale učím ho i sociálním vztahům. Když se domluví s kamarádem, měl by tam přijít a ne volit to co ho právě baví víc :-) je to děcko, kdo ho má učit respektu k jiným. k máme, k dětem, k věcem… někdo mu to musí říct, když jeho rodičům je to zcela jedno.

  47. rulisa napsal:

    43
    Zaplaťpánbů, to tady nikdo neříká, že by někdo jiný sńesměl něco říct.
    Akorát když někdo jiný občas napíše to, c chce říct, tak se těch úzkostnějších holt více dotkne. :-)

  48. ratka napsal:

    47. nojo, beru to jako pojeb. a reaguji jako na pojeb.

  49. barča napsal:

    46. Ratko, jo. vždyt to povídám, že máš ohromnej trénink :-))

  50. ratka napsal:

    právě jsem měla hodinový rozhovor se synem, jak jsou jeho děti nevychované :-)))

  51. ratka napsal:

    tím chci ukázat, kolik dělám chyb a že kdybych to měla a zkoumat… jestli je to moc nebo málo, a jestli zachraňuji nebo ne… tak se zblázním. a pořád bych váhala jestli můžu nebo už ne, a co když si to ten druhý špatně vyloží a co potom. beru to tak jak to jde. a říkám to co cítím. úzkosti jsou samozřejmě součástí… ani ne směrem k dětem, tam to cítím jednoznačně, jako spíše k hodnocení a odsuzování ze strany mého muž. že mě odsoudí, že něco neudělám dobře, že jsem zase něco zapomněla… ale když jednám, když dělám tak mě to ani nenapadne. to pochybování přichází teprve s výčitky muže, že jsem něco udělala nebo neudělala, že něco není…a já nejsem. Vím že si z toh nemám nic dělat, ale dělám, znejišťuje mě to. na druhé straně vím že ho potřebuji a že mi pomáhá. je to velmi konfliktní vztah… mezi tím co dělám v nejlepší vůli a co bych dle něj měla dělat.

  52. ratka napsal:

    51. a toto odsuzování a někdy až zraňující cítím u Ru, je možné že mají něco společného. neboli, určitě mají. jen že to cítím jako zraňování, hodnocení a odsuzování toho jaká jsem. I když vím že nejde o mě. jde o typ člověka, který se stará… a leze tím na nervy. a když se má starat, tak tam není a zase leze na nervy, protože některé věci každý normální člověk ví a chápe. kromě mě.

  53. Saul napsal:

    46:
    to by byl hezkej comics:-))

  54. rulisa napsal:

    51, 52
    Jestli tě tvůj muž odsuzuje jako já, tak ho obdivuji a současně i chápu, proč asi s tebou občas jedná jakoby až zle, prostě jen už rázně a bez debat. Protože snažit se něco při trvalém soužití trvale pořád něco vysvětlovat člověku, který má takhle nízko položenou laťku pocitu odsuzování a zraňování, je neúnosné, na zvencnutí se, to se prostě nedá řešit jinak než buď utýct a nemuset už mluvit vůbec, nebo „rozkazem“ bez dalších debat.

  55. ratka napsal:

    52. aby to nevyznělo naopak. je myšleno toto. Nejde o mě, ale o ženu mého typu. viz. 6. co strká hlavu do písku, zapírá a lže si a tváří se vyrovnaně a optimisticky. Prostě mě má s takovou ženou spojenou, a pak automaticky padají takové hlášky. a já se naježím… protože se jedná o škatulku. nikdo z nás takový není. mohla bych to otočit a třísknout zpět, jakože tím rádoby silným nejsem. kdo z nás je? jsou to jen urážky.

  56. ratka napsal:

    54. no to je možné… rázné diskuse nesnáším :-)

  57. rulisa napsal:

    55
    V 6 nic z toho o tobě nebylo.
    Nelži ve prospěch podpory tvého imidže, prosím.

  58. rulisa napsal:

    56
    Ano, všimla jsem si. :-))
    Tak jdu dolů pracovat.

  59. barča napsal:

    54 Ru, no, zas až tak horký a jednostranný a špatný s Ratkou to nebude, že jo, když spolu Ratka s mužem reálně drží a fungují tolik let :-))

  60. barča napsal:

    co říct…vztahy…to nejtežší v životě vůbec…..

  61. ratka napsal:

    57. to je zajímavé… pak jsem neporozuměla sdělenému. vůbec jsme nepochopila co tedy jsi chtěla vyjádřit. kdo tedy je ten rádoby silný, co lže… odkud ho máš, kde se tam vzal, ke komu jsi se to obracela s těmito slovy? kdo to je?

  62. ratka napsal:

    60. vztahy jsou problém jen pokud jsou v nelásce… tedy záleží na jakém pozadí běží. pokud běží v lásce, tak jako palec s ukazovákem na jedné ruce, mohou se i cvrnkat a dělat si naschvály ale furt jsou na jedné ruce.

    pokud je ale palec a ukazovák s různých těl, a každé tělo jde jinam, pak mají problém se sejít. někdy na chvíli to třeba jde… ale pak jde každé tělo jinam.

  63. barča napsal:

    a v podstatě těmhle třenicím se nejde ani ve vzahu těsném – patrnerském, manželském ani vyhnout. protože jinak myslí a prožívá muž a malinko jinak prožívá, vnímá a cítí žena. holt to prostě k tomu patří…..a ted jde o to to nějak ustát….

  64. barča napsal:

    63. a zároven je to přitažlivý a zároven i kámen urazu….

  65. ratka napsal:

    muž mě pochválil :-) že jsem se synem mluvila věcně a rovnoprávně. ne jako maminka s děckem. on mi taky potvrdil, že malý hází po dětech písek a piští, a je protivný… chce být v centru pozornosti. Prý ho to učí ten starší. Houby s octem, starší se mu vyhýbá a nechce s ním nic mít. ale mladší za ním leze, kope do něj a pak řve, když dostane ránu. protože ví že přiběhne tatínek a trestá staršího. a to mladšího baví. jsou zcela asociální ty děti. a je na nás dospělých to nějak dát do pořádku. Jejích máma na ně nestačí a jejích otec (syn) upřednostňuje mladšího. ale to není správné a vede k velkým poruchám v chování obou dětí. nedokážou navazovat vztahy, mladší jen piští a upřednosťnuje sebe a ten starší si dělá jen co chce a ho baví, a všecko ostatní mu je u pr…. co se mu dostane do rukou zničí, rozbije a rozvrtá, protože právě to ho baví. a mladší piští a myslí si že je střed vesmíru.

  66. rulisa napsal:

    59
    Někdo psal, že je to jednostranný, špatný a horký s Ratkou?
    Bačo, píšu jen a pouze o způsobu komunikace, který je (obecně a oboustranně) ve prospěch společného soužití potřeba volit tak, aby byl co nejefektivnější po všch stránkách včetně kompromisů. A právě proto, že Ratky muž je silný a dokáže být i rázně stručný a bezdebatní, jim to tolik let vydrželo. Páč být jiný, buď by zabil Ratku, nebo by ona zmordovala psychicky jeho.
    Však sama píše, že jejich vztah je pomáhající si, ale konfliktní. Tohle je ono.

  67. rulisa napsal:

    66
    -r-

  68. barča napsal:

    6ř. si říkám ted pro sebe, jak se to vlastně zase ted změnilo tím odstěhováním se nejstaršího syna od vás z domu do jejich domů……prostě je to jiné……

  69. rulisa napsal:

    61
    Někdo obecně, kdo by se měl chovat tak, jak to v té 6 popisuju jakože se mi to nelíbí.
    To, žes to nejspíš nepochopila, jsem ti napsala už v 8, ale jelas jak tank a vůbec ses nad tím nepozastavila.

  70. rulisa napsal:

    Liško, spadl mi poměrně dlouhý komentář do spamu.

  71. rulisa napsal:

    Když tak čtu tu paralelní debatu mezi mnou a Ratkou a mezi Ratkou a Barčou, je mi jasný ten rozdíl v myšlení a zacílení. Já jedu ty obecné myšlenky a studie psychiky, zatímco vy dvě si povídáte konkrétně o Ratce, prostě jako dvě baby u kafe když si povídají o svých rodinách a běžných denních starostech a potřebují mít ten pocit, že se někomu můžou vypovídat a že jim někdo naslouchá, to je asi to, co obě chcete.
    Já moc ne. Neumím si povídat jako vy dvě, nikdy mě to moc nebavilo. Jedu v těch svých pavědeckých jakobyvědeckých relaxostudích, i v reálu, i kvůli tomu chodím na net do diskuzí. Takže je jasné, že v tomhle na sebe budem dycky narážet.

  72. rulisa napsal:

    Aha, tak už dobrý, už to prolezlo.

  73. barča napsal:

    71. Ru, debata se vine tak různě…obecně..osobně…..já zase jsem třeba uplně mimo, kdybys začala třeba psát o tom co a jak pěstuješ na zahrádce….to si zase třeba v tomhle víc pokecáš s Ratkou, nebo kdybys začala psát o technických věcech….prostě tak různě….různě těma tématama a tou vlnou…..a samozřejmě i ta moje zvědavost, jak kdo žije, jak se má, jak se mu daří…..

  74. barča napsal:

    73. a zase taky to beru tak, že jste prostě všichni jiný než z mýho blízkýho okolí – tedy nejste z práce….prostě „jinej“ druh. :-)

  75. rulisa napsal:

    73
    Psala jsem o konfliktu, který se táhne od té 6.

    Jinak to, co jsem napsala o tom rozdílu, sleduju dlouhodobě i z tvých komentářů u Ratky.
    O zahrádce si s Ratkou taky nepokecám, páč má na to takový svý názory, občas až šmytcový, („…a šmytec“), tak se s ní do debat o jejím pěstování na zahrádce už delší dobu ani nepouštím, i když třeba mě něco k tomu napadá, tak spíš akorát že jedna u druhé víme, o čem ta první píše. :-)

  76. barča napsal:

    Ru, nevím co odpovědět…..fakt nevím. nezasekla ses nějak na té šestce? není to třeba trochu zbytečně vyhrocený, co myslíš? ty vysvětluješ a Ratka taky vysvětluje…..a nejde to…..prostě to nejde…..co třeba to nechat plavat…..

    k tomu ostatnímu, no prostě každej nějak píšeme…nevim taky co k tomu říct…

  77. rulisa napsal:

    Co zas já? Nikde jsem se nezasekla, jen ti odpovídám. Nic nevysvětluju, zas – jen uvažuju. Píšu si svoje myšlenky.
    Jestli to tak moc vadí, tak to vašemu dámskému debatnímu kroužku přenechám, nic se neděje. :-)
    A nebo druhá možnost – tak, jako se já nezapojuju do toho „vašeho“, není nutno se zapojovat do toho mého, není nutno nic vysvětlovat mně, snažit se něco chlácholit v domnění, že něčím trpím nebo něco děsně řeším. Neřeším, mám to tak normálně. :-))

  78. barča napsal:

    ještě mě k tomu napadá Ru tohle: Ratka v té debatě přiznala barvu – tedy jak vnímá svého muže a taky na diskuzích tebe…..je to pro tebe málo? a zdůvodnila to naprosto otevřeně…..jakou cenu má pro tebe tahle infomace, tedy jak s tou informací dál naložíš….

  79. barča napsal:

    77. dobře odpovědělas mi a donutila si mě přečíst zase celou debatu od té proklaté šestky :-) takže pro změnu já odpovídám – a ano, nepletu se do vaší debaty, teda až do ted….ale tak nějak tou 75. první větou jsem holt do toho musela zajet…..mi teda přišlo….

  80. barča napsal:

    tak a ted už jdu od toho pryč. :-)

  81. barča napsal:

    80. i reálně :-) jdu do města.

  82. rulisa napsal:

    78
    Barčo, pro mě je daleko důležitější informace stran mého studia lidí, jak s kterými informacemi nakládáš ty.

  83. ratka napsal:

    82. na mě to působí dost drsně, jakože jsme my ostatní jen nějaké objekty tvého studia. nechceš žádný vztah, potřebuješ příjemný pocit relaxace z rozboru svého objektu. to tě nakonec uspokojí…ale za jakou cenu.

  84. ratka napsal:

    77. pro jdi si to v klidu ještě jednou, na Barču jsem reagovala v komentáři 62 a na tento komentář nikdo nezareagoval. těžko je pak mi podsouvat diskusní kroužek s Barčou a ještě takový shazovacím způsobem. Jede komentář na který nikdo neodpoví není žádný diskusní kroužek.

  85. Saul napsal:

    Ratko a co když ta 6 nebyla o tobě.
    jakože vůbec,ani jako nějaký podprahový signál.
    Ru pak několikrát potvrdila,že ne.
    Jestli je to pravda,nebo ne ví jen ona,ale to že sis tu 6 na sebe vztáhla zase jen otevřela další díl té vaší neverending storry:-)

  86. Saul napsal:

    85:
    Jo,celý se to vztahuje k 6.
    Ale do té rozbušky jsi klepla ty Ratko.
    Nemusela být nachystaná na tebe,ani na nikoho jinýho.

  87. rulisa napsal:

    83 ad 82
    To působí správně, takhle to působit mělo.
    Otázka jiná, co si o mně myslíš, jak se na mě díváš, podle toho to budeš číst.
    Budeš-li mít na mě jakýkoli dotaz a já na něj budu moct uspokojivě odpovědět, aniž bych do toho zavlekla někoho zatím stojícího bokem či aniž byhc se dostala na fakt hnusně pohnojený cizí pole, ráda odpovím.

    84
    Nechápu. Proč se odkazuješ na tu 62 a čím byla tak důležitá?

    Co je shazovací způsob? Co je shazovacího na mém popisu toho, jak jsem ve snaze chápat tvou potřebu popovídání si o něžných citech našla jakési odloišnosti ve způsobu a motivaci vedení diskuze? Co jsem udělala zas špatně, když jsem akorát napsala, že vidím ten rozdíl a problém konfliktnosti sebe v tom vašem způsobu – hele, já se poctivě snažila zareflektovat tu tvou 19… tak jsem myslela, že tohle je ono… a zas jsem šlápla do hovna? Ne, já tomu fakt nerozumím.

  88. ratka napsal:

    86. nemusela, mohla být nachystaná na někoho jiného. Ale je v tom rozdíl? cítím se jako součást celku. to že nálož není nachystaná na mě, nic na věci nemění. tedy nejde o mě… není to o mě. dokonce ať to zní jakkoliv absurdně, nejsem vztahovačná.

  89. rulisa napsal:

    85
    Saule, díky. I když jako neverending storry mi přijde spíš ten princip, nechápu, proč je tady, proč vznikl, a už nevím, co s tím. Už fakt nevím.
    Asi to prostě polknu, že jsem nepřítel, přestanu s tím bojovat jak proti větrným mlýnům, a bude po neverending storry.

  90. rulisa napsal:

    88
    Nebyla na nikoho konkrétního. Byl to sled myšlenek pod vlivem pocitů z dávno polozpomenutých zaniklých prožitků.
    Opravdu nemám potřebu si takhle blbě na netu na komkoli něco hojit.

  91. Saul napsal:

    88.To chápu.
    Ale tys ji vztáhla na sebe
    To je rozdíl.
    Debatovat „obecně“,zvlášť s Ru má prostě svoje vyhody a vztahovat si nějakou neurčitost sdělení protějšku na sebe vede ke konfrontaci.
    Vždycky.
    Takto třeba klasicky vznikají opilecký hospodský rvačky
    „to jako myslíš jako ja?“
    A pak i ten druhej i když to tak nemyslel,tak se cítí urazenej a zařve
    „jo,to myslím tebe ty p…“:-)
    A už to jede.
    Skoro jak tady:-)

  92. Saul napsal:

    91:
    Jinak to je příklad čistě náhodný,protože Ratka se ani nezeptala a Ru to ani nepotvrdila.
    Ale výsledek stejnej no:-)

  93. ratka napsal:

    91. :-)) mužský si dají do držky

  94. ratka napsal:

    tak to nějak dobojujte… jakobych tady byla :-) utíkám za maminkou. :-)

  95. Saul napsal:

    92:
    Včetně toho,ze dostane po cuni i každej,kdo se k tomu byť smířlivě připlete.
    No ale správní stamgasti se u toho stolu zase druhej den sejdou a jedou dál:-)

  96. rulisa napsal:

    94
    Ale my nebojujem, Ratko.

  97. ratka napsal:

    95. kohouti se ale drží od sebe… :-)

  98. ratka napsal:

    96. Saulovi se to tak jeví :-) a on to zná jako štamgast.

  99. Saul napsal:

    98:
    nejeví,to vy se tak nevimproc jevíte .

  100. Saul napsal:

    nakonec bude mít Liška víc práce tady,než v práci:-)

  101. Saul napsal:

    Navíc to máme pod článkem“ochota ke změně“:-0)

  102. barča napsal:

    89.“I když jako neverending storry mi přijde spíš ten princip, nechápu, proč je tady, proč vznikl, a už nevím, co s tím. Už fakt nevím.“

    dlouhodobý a v podstatě jednoduchý.

    Ru, vratme se tedy k 6: tam už v podstatě píšeš co tě vytáčí, co se ti nelíbí, jaký způsob jednání apd. ano – není to namířeno přímo osobně na Ratku a Ratka dále v komentářích vysvětluje, že si to nebere osobně, ale je právě typem člověka, ženské, který jedná tak jak se ti nelíbí, nesedí – tedy přesně co popisuješ v té 6.

    Ratka vysvětluje, vysvětluje, a ty už chytáš amok, alergii právě na tohle její jednání a tedy přitvrdíš a napíšeš cosi o tom, že si Ratka vylepšuje imidž. ale tohle je Ru už tvoje nezvladatelná alergie až agresivita na způsob jednání, které nesnášíš nemáš ráda (stále se to odvíjí od komentáře 6 a je to stejné téma, dále ta 6 přestupuje v další tvůj jiný komentář, kde znovu opakuješ v jiném komentáři právě to porovnání – muž a vysvětlování)
    Takže co ratce zbývá ? když vysvětluje tobě – sílí tvoje agresivita a nepříčetnost z ratčiných komentářů – takže ratka ustupuje, místy ignoruje a ty do toho stále vrtáš. až teda to pomalu dospěje celá situace s okolníma štamgastama tam – jak napsal Saul v té hospodě.

    No a o tom dalším snad už nemá smysl se příliš rozepisovat:
    Ru tvůj kámen urazu je, že ty jsi sice bystrá, inteligentní, ale zároven je to tvoji slabinou – že velmi rychle smeteš jiný lidi do škatulky a takovým tím povrchním způsobem. prostě si uděláš ted hned usudek – a myslíš si, že to máš – napíšeš a hotovo…..

    já jsem si na to zvykla, neuráží mě to, ale jak vidíš aspon z tohodle popisu všeho – taky umím sledovat komentáře – jejich linii.
    a beru si z nich pro sebe – třeba to povídání s Ratkou o vztazích……i když všechny komentáře neokomentuju, nenapíšu nic, opravdu můžu působit jak ta kavárenská holka.

  103. barča napsal:

    a ještě dodám.
    Ano, vy dvě pokud budete na sebe reagovat – vždy budete narážet, protože jste nekompatibilní diskuzní partneři. a bohužel my ostatní to samozřejmě cítíme.

    není v tom mém hodnocení nic osobního v tom smyslu, že Ratka je taková a ty zas taková- ale to hodnocení se týká spíše – obě stojíte na jiných hodnotách, postojích, což by až tak nevadilo, ale jde o ten způsob komunikace mezi váma dvěma – kdy to nabere otáčky: otáčky ve smyslu- Ratka a její vysvětlování a způsob jakým píše komentáře a tvoje otáčky, Ru, kdy ty to právě nesnášíš, jsi na to alergická a stupnuje se tvá agresivita, kterou Ratka neswnáší, taky se o tom v diskuzi zminuje.

    Tady není žádná rada, řešení, jen konstatování jak ty diskuze – jejich princip probíhají. Pak samozřejmě s tím jak to nabírá otáčky jdou i vaše projekce jedna do druhé a to je konečná, to je těsně už před průšvihem. takže tak, moje rozklíčování k tvé otázce v komentu č. 89.

  104. rulisa napsal:

    Barčo, nemám čas to číst, natož nad tím dumat, fofry, v práci – ale podle první věty prvního tvého komentáře:
    Vážně ti ta 77 a 82 nedocvakla? Ani Saulova smírčí intervence, po níž ten smír skutečně nastal? Vážně máš tak hrozně silnou potřebu se v tom šťourat a předvádět rozumnou, zatímco já postupně víc a víc docházím k pravému opaku?

  105. barča napsal:

    ano Ru – tu potřebu o tom něco napsat, jsem měla už včera. Jenže já právě nejsem tak bystrá a rychlá třeba jako ty – potřebovala jsem na to klid a znovu si to pročíst v klidu – jakoby s odstupem. takže až dnes. a ano napsala jsem a považuju to za vyřízené a vyřešeno.

  106. Saul napsal:

    Teď zcela mimo předchozí diskusi…jaký je rozdíl mezi ochotou na změnu,časem na změnu a změnou samotnou?
    Ta vrána škrtající ochotu jak piva kelnerka v hospodě o tom možná něco ví.
    A proto furt kraka a mate.
    A možná nejde ani o rozdíly,ale souvislosti.
    Takový naše pochopení té rovnice by jí zavřelo zobák.
    Možná,na chvíli:-)
    Ještě jednou pro jistotu,tohle je dotaz na příspěvek,ne diskusi pod ním:-)

  107. ratka napsal:

    106. a co vlastně ta změna je?

  108. Saul napsal:

    106:a taky otázka motivace,proč vlastně chtít změnu?
    Všichni mají nějakej problém,tak co.
    V tom je potřeba vrány ocenit,protože pohotově předloží účet za změny a bývá to i na exekuci:-(
    Takže ještě odvaha a kolik dalších věcí…k diskusi
    dál:-))

  109. Saul napsal:

    107
    Přizpůsobení se naléhajícím okolnostem.

  110. ratka napsal:

    109. no vidišto, takže je to fakticky furt přímočarý pohyb, jen ho okolnosti ohnout… něco jako gravitace světlo :-)

  111. Saul napsal:

    109:
    A vzepření se jim.
    Ať to máme krapet zenové:-)

  112. ratka napsal:

    111. jakože se vzepřu gravitaci? postavím si vznášedlo :-)) ale dojde helium a stejně spadnu. Podle mě nelze nic změnit sám od sebe. sám od sebe se jede furt stejně. tedy rovnoměrným přímočarým pohybem dokud se neobjeví překážka a nenarazí se na ni, pak to zajiskří a pohyb se změni

  113. ratka napsal:

    112. ale možná to beru podle sebe… moc se neměním. tedy stárnu… to jistě, ale pocit sebe sama, že jsem a živá, je fakticky stejný. a změna ve smyslu, tak teď budu cvičit, jíst zdravě, mluvit slušně a brzy vstávat, je pouze na povrchu :-)) za chvíli se to ustálí…a třeba je to stejné jako předtím.

  114. Už jsem to četla, pak si dala odmlku a teď se mi těžko proklešťuje zpátky a reaguje, tak možná ještě něco přibyde, než se mi to povede.

  115. Liška napsal:

    73 barčo
    žejo…

    71 ruliso
    jó, ty jedeš víc to mezi řádky a vztahovost meziřádkovou, ne ty konkrétní věci, ze kterých zas vychází třeba ratka. nebo i já, mně to meziřádkový je moc namáhavý, nejdu po tom automaticky, to podnikám jen v práci, připadá mi to jako práce. Zábavný objevování to je taky, ale jiný jeho druhy jsou pro mě snazší. Hlavně v tý práci to musím ověřovat, doptávat se apod., což ty děláš odvážně tady, dost rychle, jenže to pak v blogovém prostoru už (před lety ani ne, žene) vyznívá tak netradičně, že to asi působí leknutí a vypadá to agresivně.
    Tak si to nějak vykládám.

  116. rulisa napsal:

    115
    Nech to být. Nestojí to za to.

  117. 116 Jak nech to být? Jsem se vyjádřila, jakož vy jste se předtím taky vyjádřili. Někteří i za sebe. Já jo.
    Podrobněji detaily diskuse opakovat nemám v úmyslu, všechno to, co už bylo řečeno; ale kdybych usoudila, že to stojí za to, udělám to.

  118. ratka napsal:

    117. neposlechneš? :-)

  119. 118
    jak vidíš, řečním za sebe. Ho – a to já potřebuju trénovat.

  120. Saul napsal:

    118:
    Hmm,to sis asi mohla odpustit(zrovma tak jako Ru spoustu svych komentu)..….opravdu nebojujes?

  121. ratka napsal:

    120. jsem vyskakovací :-)

  122. Saul napsal:

    121:
    Aha,tak proto se máte tak rády :-)
    A pak prej ze se přitahují protivy:-)

  123. ratka napsal:

    furt se divíte, proč mě můj muž ještě nezabil :-) on potřebuje korektora. Někoho kdo vyjekne, když on pichne. Bez toho by nevěděl jak hluboko má bodnout. Je to symbióza. spolupráce.

  124. Saul napsal:

    123
    SM :-)

  125. rulisa napsal:

    123
    My se nedivíme, od té doby, co jsme ho poznali osobně. :-)

    117
    Já nechtěla zakazovat vyjádření se, jen jsme chtěla sdělit, že jsem ráda, že to nějak skončiloa že s edál na to téma už nemluví, protože mám strach, že by mě to zas vcuclo a že bych už nevcydržela a napsala další komentáře, co bych si už fakt měla odpustit.
    Protože nemám pocit, že bych byla já ta špatná, i když jsem tu roli přijala.
    Nemohlo by to stačit?

  126. ratka napsal:

    125. špatná určitě nejsi :-) a žádnou takovou roli jsi nepřijala

  127. rulisa napsal:

    123
    Jak to víš.
    Špatná ve smyslu špatná diskutérka, agresívní a útočící a formulující posměšmně a shazovačně a tak.
    To jste mi přisoudily a já to tak nechala být. A nechci už o tom prostě mluvit. Nevrtej do toho už proboha.

  128. Liška napsal:

    ratko 123
    jenže do tebe nikdo nepích.

  129. Liška napsal:

    125 ru
    to by určitě stačit mohlo!
    127 né, já konstatovala, podobně jako ty (a ani jedna to podle mě nedělala nijak vytočená nebo povznesená nad jiný způsob diskuse), že ty jedeš meziřádky tady a teď a někteří jiní jedou víc konkrétnost vycházející od sebe.
    Takže teď už taky navrhuju nevrtat 127, protože nevím, co dodávat ještě o způsobech reagování. Jsou různý a to je nejlepší, všechny stejný by byly sice ujišťující a uklidňující ve smyslu, že člověk je správně, kde právě je – a to je hodnotný, ale je to potřeba jen někdy.

    No a už zas vykecávám.

  130. rulisa napsal:

    129
    :-)

  131. rulisa napsal:

    Koukám, že jsme zas popletla čísla, místo odkazu na 126 napsala odkaz na 123.
    Ale vy jste si to určitě přebrali.

  132. Liška napsal:

    131 jo, to je jediný, kdy mi jde dobře číst mezi řádky . když to jsou čísla :-)))

  133. rulisa napsal:

    132 ad 129
    Přeci jen mi to leží v hlavě. To tvoje „mezi řádky“.
    Myslím, že je to právě naopak. Že já nic mezi řádky nemám, ale Ratka to tam čte.
    To, že já jela obecnost a někdo jiný v tom viděl konkrétnost, je věc druhá. Mezi řádky v té prokleté 6 jsem prostě žádnou konkrétnost neměla. Jen tu přímo na řádkách sdělovanou obecnost.

    Zrovna tak jako shazovací způsob v té 71 o „diskuzním kroužku“, jak to shazovačně napsala sama Ratka, ne já. Nepřijde mi nic shazujícího na tom, že se lidi či spíš baby slezou u kafe a pokecají jen tak, že se potřebují vypovídat a chvilku mít pocit okolních sdílejících duší. Naživo jsem to absolvovala mockrát na maštali, v babské sekci klubu. Bylo to hezký už jen tím, že to bylo.
    Tak i v tomhle komentáři mě zarazilo až zabolelo, že byl čten „meziřádkově“ shazovačně, bylo tam čteno něco, co tam nebylo. Třeba i ta agrese, která podle mě agresí není, jen jiným způsobem komunikace.
    (Ale snadno se to takhle zabarví i pro ostatní, když se to takto přijme a oznámí, že tam ta agrese je – „koukejte se, čtěte to tak“.)

    Omlouvám se, že do toho zas tentokrát vrtám já.
    Asi že to bylo od Lišky, snažím se spíš Lišce… :-)

  134. barča napsal:

    možná jsem měla napsat místo slovíčka agresivita – intenzita. (není zabarvené)
    podobná intenzita s jakou umíš psát své články….tam to jde až na dřen..jede to na pocitech….právě s těmi řádky i v meziřádcích…..
    takže ano – je to typ komunikace. tedy viz. 41 – vysílače, signály a přijímače různých vlnových délek.

    Ru, larry pí :-) užívej dne. :-)

  135. barča napsal:

    ..je staršně těžký něco napsat neutrálně a přitom jasně, ale zároven tak, aby to nevyvolávalo na druhé straně nepodbarvenost, nepředpojatost, a další pocity….a zároven aby to sdělení bylo správně pochopeno….

  136. 135 barčo
    přesně tak – protože to není naživo.

    133 ru
    právě ta 71 jsem si říkala, že by mohla vyznít, že „báby u kafe“ je míň než něco jinýho, ale vyhodnotila jsem to, že tím myslíš, že je to prostě „něco jinýho“ a ne porovnání, co je vejš nebo co. Tak jsemto nějak chtěla sdělit.
    Parry lí. Larry pí.

  137. rulisa napsal:

    136
    Báby nejsou baby!!!
    Baba je ženská, prostě jakákoli ženská, spíš pořádná echt až fajn ženská!
    „Tak co baby, dem do toho? “
    Asi tak.
    Ne báby.

    Děcka taky nejsou dycky děcka. Žejo. :-)

  138. rulisa napsal:

    134
    Jo, to mi už zní zcela přijatelně a výstižně.

    A se 135 taky souhlasím.
    Jen bych hlasovala pro větší ochotu přijmout, pokud někdo napíše „takhle jsem to nemyslel“.

  139. rulisa napsal:

    Eště ad baby:
    Baby nám říkával už na gymplu náš třídní: „Vy baby!“ a tím myslel, že jsme ho jaksi mile dostaly. Vyjadřoval nám tím celou škálu svých náklonnostních pocitů a citů. A když byl nejvíc naměkko, říkal „Baby – víte jak“ a tím myslel „bejby“. :-)

  140. rulisa napsal:

    Baba je prostě ženská, holka, baba, babáč, koc…

  141. 140
    aha, tak to je pro mě jen na Slovensku, u nás se to neříká. Takjó.

  142. rulisa napsal:

    Viz hantec a brněnsko:
    Lapnót babu = najít si ženu. :-)

  143. ratka napsal:

    Na třebíčsku jsou žaby.

  144. rulisa napsal:

    Taky.
    Ale třeba my jsme od Třebíče ještě kus na západ a baby se tady taky říkají.

  145. rulisa napsal:

    A žaby taky, jak si tak vybavuju. „To jsem (koupil, udělal, dovezl…) naší žabě…“

  146. ratka napsal:

    taky se říká „moja“ :-)

  147. rulisa napsal:

    146
    Ale moja je jen moja, baba a žaba je kterákoli.

  148. 147
    kolegyně ze Slovenska oslovují někdy „moja“ i mě, to není jen pro partnerky.

  149. ratka napsal:

    148. jj. mě tak oslovuje kamarádka ze Slovenska a je tím myšleno přátelské oslovení druhé osoby.

  150. rulisa napsal:

    Nojo, ale dyk píšem o českomoravsku… Nahoře jsi právě argumentovala tím, že baba je pro tebe ženská jen na Slovensku… Tak píšem, že i v Česku…
    Ale tady se říká leda tak Milá moja a to je v běžným hovoru spíš jízlivý, nebo aspoň v jiným běžným projevu jsem to nepostřehla.

  151. rulisa napsal:

    150 bylo na 148.
    Jestli chcete probírat i okolní státy, skončíme v Americe a Austrálii…
    Ale zas to bude téma, co dlouho vydrží. :-))

  152. ratka napsal:

    151. to je pravda :-) takže moja zde na moravě je asi opravdu ta moja.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>