Ve snu na větvi

SNY 11.12.2019

1.
Potkávám v autobusu dvě slečny. Jedna má kousek žluté látky a ještě jednu látku a já v nich poznávám látky, které mi někdo dal a které jsem zase já někomu předala „do oběhu“ asi před rokem.

2.
„Potřebovala bych tudy projít.“ Říkám v místě, kde se ochomýtá muž s kytarou, takže zabírá hodně místa. Také druhý muž. Ten o někom mluví. Když jdu kolem, slyším, jak říká: „Má špatný svědomí, proto nedala peníze (žebrákovi).“

3.
Křoví s větvemi. Velké. Ve větvích jsou různí lidé, posedávají tam. Já taky a chci si zandat peněženku do kabelky, potřebuju na to obě ruce, pustit se větve. Zkontrolovala jsem, že to půjde, nikam nepropadnu, pustila jsem se, udělala to – a propadla kousek, pár centimetrů na někoho, co tam seděl.

4.
Jdeme z kopce na výlet, boty mi padají, obouvám je. Obavný a otravný pocit, že zase mi něco spadne.

5.
Náhrdelník po babičce, dřevěný, složený z plošek řazených za sebou / vedle sebe, překrývajících se. Shromáždění lidé říkají, že my s mámou nechceme nic vydělat na věcech, které bychom prodaly. Náhrdelník jsem nosila v křoví, ale aby se nezachytil, už jsem ho nenosila.

6.
Odjíždíme ve velkém otevřeném autě, spíš mikrobusu, sedí nás tam asi deset kolegů od nás z práce. Před námi v osobním autě jede sama kolegyně K. Naše auto se blíží k jejímu, „ne, ne…“ říkám si, když vidím to nebezpečí. Před autem K je zeď. Naše auto přimáčklo auto K ke zdi. Naše auto řídila kolegyně L. Všichni z něj vyskákali a vrhají se ke K, ta je v pořádku, jde se opláchnout, postarala se o sebe. Já se ale vrhám se soucítícími slzami v očích ke kolegyni L, která řídila, protože je mi líto, že to byla ona, kdo řídil, a kdo se musel cítit hrozně. Kolegyně K pak říkala: „Neměla jsem vůbec sedat za volant a řídit, protože jsem měla v očích slzy! Vzpomněla jsem si totiž na roztržku s manželem doma.“ Proto ty slzy v očích.

.

Rubriky: Sny | 42 komentářů

Jedna věta v říjnu

KAŽDÝ VEČER JEDNA VĚTA:

Ta věta, která přijde. Dlouhá nebo jednoslovná. Šroubovaně odtažitá nebo živě prostá. Prostě věta. Nápad jsem přejala od zuzi a je to projekt Revolver Revue.

No, prvního půl roku mi šlo psát večer jednu větu, ale pak přišlo letní cestování, poté jsem ten příslušný notes měla položený někde jinde, takže do něj psala spíš zpětně podle událostí ze svého diáře.

Celý příspěvek

Rubriky: Výštěky | Napsat komentář

Vlaams

Byla jsem týden v Belgii a od té doby se učím vlámsky. Mně se ten jazyk líbí. Je podobný němčině, ale bez dlouhých složených slov. Vlastně je to holandština bez chrochtotu. A některá slova mají jiná než v holandštině. Jenže těžko říct, která… Koupila jsem si komiks a v nádražní kavárně ukradla noviny. Takže mám zdroje vlámštiny. V programech výuky jazyků na internetu vlámština není, tam se učím holandštinu. A zároveň si opakuju angličtinu, protože v té hlavní aplikaci se jde učit holandsky přes angličtinu, ne přes češtinu. Často udělám chybu spíš v angličtině – napíšu neurčitý člen místo určitého.

Umím už spoustu krásných vět:

Mí sloni nejedí maso.
Talíř je teď prázdný.
Možná jsi kachna.
Jablko je ovoce a ovoce je jídlo.
Ženy čtou noviny a muži čtou jejich knihy.
Malý králík a velký slon jsou zvířata.

Tot ziens!

.

Rubriky: Výštěky | 20 komentářů

Jedna věta v září

KAŽDÝ VEČER JEDNA VĚTA:

Ta věta, která přijde. Dlouhá nebo jednoslovná. Šroubovaně odtažitá nebo živě prostá. Prostě věta. Nápad jsem přejala od zuzi a je to projekt Revolver Revue.

Září bylo fajn a dost nabitý, žádná pauza ani během pracovní doby. Ukazuje se, že psát každý den jednu větu jde úplně nejlíp v obdobích, kdy je naopak nuda, rutina, trochu volno, málo práce a málo mejdanů. A to v příštích 12 měsících asi nebude, leda vždycky na pár dní. Na těch pár dní, co u sebe nebudu mít ten diář, do kterého denní větu píšu.

Celý příspěvek

Rubriky: Výštěky | 51 komentářů