Jedna věta v červenci

KAŽDÝ VEČER JEDNA VĚTA:

Ta věta, která přijde. Dlouhá nebo jednoslovná. Šroubovaně odtažitá nebo živě prostá. Prostě věta. Nápad jsem přejala od zuzi a je to projekt Revolver Revue.

A neosvědčil se červenec jakožto měsíc, během něhož jsem byla na několika místech mimo domov a mimo notes, do kterého píšu jednu větu každý den. Půlku jsem dopisovala zpětně podle diáře. A to není ono, svádí to pak k popisu denního dění a to pro mě není smyslem téhle „hry.“ Pro mě je smyslem narazit na myšlenku, která je pro mě typická, nebo naopak ojedinělá. Nebo na to, co mi udělalo radost. Nebo na nový pocit z něčeho, nový pohled na zdánlivě stejné dny.

V srpnu se do toho těžko dostávám zpátky. Teď to už půjde, když píšu tenhle červencový přehled, zase se chytám a bude to.

Celý příspěvek

Rubriky: Kožíšky, Výštěky | 25 komentáře

Trocha jemné akce

LETNÍ TÉMA O KOUSEK POPOBĚHLO…

Hlavně ať se tohle nijak nepropojí s fejsbukem!

Stačí, že se už prý dají najít dvě stejné fotky na webu. To mi tak scházelo. Tak prosímvás žádné narážky tam na nikoho, natož na blog nebo na Jelena, ať ho tam uvidíte nebo ne. Taky Tygřice by to mohla najít a já budu radši s ní teď opatrná, po jejím nečekaném dohazovacím večírku.
Později tu možná některé příspěvky zneviditelním. Nejradši bych sem teď nedala nic, poprvé v životě, ale jsem tak pitomě rigidní, že dál všechno nakreslené digitalizuju a chci držet svou kontinuitu. Takže pšššt.

Celý příspěvek

Rubriky: Comics | 7 komentáře

Ve vazbě

SEN 24.7.2019

Šéf je ve vazbě. Asi kvůli vyúčtování, nevím, věřím, že se to vysvětlí, bude to omyl. Jdu po ulici s kolegou, pak s jiným kolegou. Půjdu za šéfem, není to poprvé ve vězení jsem byla za někým už asi pětkrát, pracovně – za klientem. Na náměstí potkáváme Ilonu, ta je veselá, blbne na obrubníku a vidím, že je mi vlastně podobná. Předtím jsem to nevěděla. Potkávám také bývalou šéfku s Andreou, její švagrovou. Šéfka je v pohodě, pracovní rozkol z doby před šesti lety mezi námi už nestojí, je to přátelské. Ukazuje mi v obchodě sukni z různobarevných volánů, že by mi slušela.

Jdu z návštěvy vězení. Objevuje se Roj na vozíku, máme se k sobě přátelsky, loučím se s ním pod schody. On je v pohodě a vyjede nahoru. Neumím si vůbec představit, jak a jak to dělá. U východu mě zastavují dva muži středního věku, docela vazby, i když vypadají jako strejcové. Jeden má knír. Něco mi nabízejí v souvislosti s šéfem, chtějí mě vydírat, honí mě. Postavím se přímo před jedoucí černý autobus, aby zastavil a někdo mi pomohl? Najdou mě pak ležet na silnici v ruce s platební kartou a někdo mi ji ukradne?

.

Rubriky: Sny | 37 komentáře