Strach dává čas!

STRACH A ÚZKOST NEJSOU TOTÉŽ…

juk01

juk2

juk3

juk4

juk05

juk06

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Comics. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

140 komentáře u Strach dává čas!

  1. rulisa napsal:

    To mi nepřijde jako strach. Maximálně jako obava. Ale nejspíš asi obezřetnost.
    Taky už se bojím vztahu (a zejména s výrazněji starším mužem) mimo jiné proto, že mi umře nebo bude už jen čím dál víc churavět a já se v tom budu topit…
    Zvláštní je, že při těhhle blesknutích v hlavě (zatím) nikdy nefiguruje „umřu já a jemu bude po mně smutno“ nebo „onemocním a on se o mě bude muset starat, zůstanu mu na krku“…
    Herdek, aby se nestalo, že se mi ta moje domýšlivost nevyplatí a najust se něco stane mně….

  2. Strach je základní emoce; z ní se diferencujou další z té skupiny a to je jak říkáš obava, obezřetnost atd. Patří ke strachu (protože nepatří k jiným základním – zlost, nechuť, údiv, radost, smutek). Tak jsem to myslela.
    Je vidět, že to máš krásně diferencovaný. :- ) Super.

    Nééé, strach zrovna v tomhle ohledu bych vynechala – myslet na to, že by se něco mohlo stát mně, není plodné. Leda v případě, že to bude impulsem k sesmolení závěti. :-DD

    Další věc je, že základní vlastností emocí je, že jsou pomíjivé, proměňují se, nálada nikdy není trvalá, vždycky dočasná, pak přijde jiná. Takže i ten jemný strach byl /je dočasný a může zmizet, když místo něj nastoupí jinej borec, třeba zamilovanost.
    Hmmmm – a ta v té teorii šesti základních emocí jaksi chybí :-))) To je prča (že chybí). Asi je to radost. Nebo spíš směska!

  3. rulisa napsal:

    2
    Směska. Nejvíc závislá na hormonech (ale to jsou do větší či menší míry i ty ostatní emoce).

    Strach, bolest, hlad a žízeň a rozmnožovací pud jsou základními řídícími činiteli života živých organismů. :-)
    Takže ano, máš pravdu.

  4. Docela bych měla chuť na zamilovanou směs hormonů (to budou serotonin, dopamin a oxytocin?; adrenalin nebo kortizol to asi nebude… ale fyziologii moc nemám v paži) ve vzájemnosti s podobně napumpovaným sympatickým jedincem opačného pohlaví (a nikoli nějakého míchaného genderu nebo chromozomálního koktejlu).

  5. … samozřejmě mám přitom přání, aby můj neokortex zůstal zapojen v okruhu a myšlení a rozhodování se mi nevypnulo :- )

  6. rulisa napsal:

    Počkej – neznamená „mít něco v paži“ mít to na háku čili upr?

  7. 6
    pro mě to znamená mít to dobře zvládnutý, zaběhaný, takže to zvládá levou zadní (paží :-), ale nefláká.

  8. rulisa napsal:

    5 + 4
    Hodinky s vodotryskem a babička, co se umí potápět. Říká můj tatínek.
    Nejde jít součsně doleva i doprava. Říkám já. :-) Asi jako by sis chtěla užít vášnivej sex v mrazáku.

  9. rulisa napsal:

    7
    To jsem pochopila, co to znamená pro tebe, jen píšu, že jsem dodneška z kontextů hovorů s jinými lidmi myslela, že to napak znamená spíš flákat. Nenechat se tou jistou věcí nijak vyvést ze svého běžného klidu, a když v ní něco nejde, tak ji ani neřešit.
    Osobně to nepoužívám, tak nevím.

  10. rulisa napsal:

    A nebavili jsme se už o tom u tebe?

  11. rulisa napsal:

    8
    Nebo teď mě napadlo – že by člověk při onanii přemýšlel nad domácím rozpočtem týden před vejplatou a týden poté, co mu umřel ten mrazák a lednička a pračka k tomu.- :-)

  12. rulisa napsal:

    Když něco dobře zvládám a nemusím se tomu věnovat, jde mi to bezděčně a samo, zvládám to levou zadní. Ne paží.
    Paže mi asociuje tu zvednutou paži, zahnutou do pravýho úhlu s pěstí nahoře zaťatou jakože „víš, co mi to může…“

  13. 7,9,12
    nevím – já používám „mít v paži“ jako synonymum pro „mít to v malíku“

  14. 11
    néééé, to je něco jinýho.
    8
    taky jinýho. Ty mluvíš o zapojní obojího v jeden moment – a tím se to jedno vyruší, to souhlasím.
    Já myslela dlouhodoběji, že kromě emocí, které naštěstí stoupají a klesají, se ukáže i prostor ( asi při tom klesání:- ) pro myšlení a řeknu si třeba „s tímhle člověkem je sranda, ale nemíním s ním trávit několik let v jednom prostoru, protože je nespolehlivej.“

  15. rulisa napsal:

    14
    Tak tam bude ale pořád nějaká brzda. Podvědomě se budeš hlídat, abys do toho s ním moc nespadla. Zamilovaná směs hormonů podle mě nemůže fungovat, když si musíš udržovat odstup, abys do něčeho nespadla.

  16. rulisa napsal:

    15
    Teda já to tak mám. Všechno, nebo nic. Takže posledních pár let nic. :-) Žádná směs, natož zamilovaná.
    Ale jo, pamatuju si to, pamatuju. Dobrý to tehdy bylo.

  17. 15,16
    věřím, že ještě budeme mít příležitost.

  18. rulisa napsal:

    Já už ne. Já už nežhnu ani uvnitř. Vidím to na svých fotkách. Tedy na sebou focených.

  19. rulisa napsal:

    A stárnu a ošklivím a ztrácím odvahu.

  20. to já taky a pak se to zase změní. I když mám dojem, že ta období bez zájmu, půvabu, ohně a odvahy jsou delší a delší.

  21. … takže to chce pro oživení – pokud se pro něj rozhodnu – vstoupit do něčeho nového. To mi vždycky přinese rozjaření nebo vášeň nebo turbulence. Nebo nějaký trable :- ) A to je taky pohyb.

  22. Ratka napsal:

    Liska pouzila v pazi ve smyslu ze to ma zmaknute. Tedy v rukou…a to je i paze.

  23. rulisa napsal:

    22
    No to právě neznám, ani v rukou, ani v paži. Znám v malíku, když je to zmáknuté.

  24. rulisa napsal:

    21
    Vstoupila jsem letos v lednu a začátkem listopadu je z toho vášeň až závislost. Ale chlapi v tom hrají roli jen zcela a úplně okrajovou, ba technickou.:-)

  25. Ratka napsal:

    Jooo. V maliku.

  26. rulisa napsal:

    „Mám to v rukou“ znamená ovládat to ve smyslu řídit to. Ne to dokonale umět. Urejdovat to, rozhodovat o tom.

  27. rulisa napsal:

    Hele, to by chtělo graf. Udělat třeba v Corelu pavouka a dosazovat za jeho tělo „mám to“ jako nožičky různá příslovečná určení související s lidským tělem a vedle překlad. :-))

  28. rulisa napsal:

    Páč eště je tam ve hře hlava, srdce, oko či očijazyk…
    Pata je blbá, tam je vazba na jiný sloveso.

  29. 28
    nebo udělat člověka a ne pavouka :- )

  30. 28
    jako bakalářská práce by to asi šlo nebo to už někdo udělal.

  31. rulisa napsal:

    Jo, výtvarněji nadaní jedinci namalujou člověka, my techničtěji zaměření pavouka. :-))

  32. ratka napsal:

    zatím jsme probrali ruku – v paži, v malíku, v ruce :-))

  33. ratka napsal:

    26. já ti Ru přece věřím :-)) Jen jsem u Lišky porozuměla (navíc) asociaci mezi rukou a paží. že je to stejný úd

  34. rulisa napsal:

    34
    Já tomu taky přeci porozuměla. Co má na mysli a že jí jde – podle mě, na rozdíl od tvého „držení v rukou“ – zřejmě o asociaci se silou ve svalech. Jakože je člověk nabušenej a silnej a nějakej (fyzickej) úkon je pro něj malina.
    Ale právě proto jsem namítla, že si myslím, že obecně to znamená něco jiného.

    Když se to snažíš dodatečně vysvětlovat, vyznívá to tak, že jsi stejného názoru jako Liška, takže mě to akorát přimělo najít ten odkaz. :-)

  35. ratka napsal:

    35. jo ták :-) nejsem stejného názoru, jen ji chápu… tedy cítím zde asociaci. Ale to jsem již napsala

  36. rulisa napsal:

    Já ji taky chápu, jen mi přišlo zbytečný to psát. :-))

  37. ratka napsal:

    37. takže raději odkaz na pana goooogle :-)

  38. rulisa napsal:

    38
    Cože? :o)
    Odkaz na Google byl o tom, co jsem si myslela já, ne o tom, co si myslím, že si myslí Liška…
    Ratko… ty to dycky tak zašmodrcháš. :-))

  39. ratka napsal:

    39. já jen, že googlit umíme.

  40. rulisa napsal:

    Jakože vysvětlovat neumíme? Když mně nepřišlo nutný vysvětlovat, co si myslím, že si myslí Liška…
    Nejde o umění googlení, ale podpoření/ověření si něčeho, co člověk tvrdí.

  41. ratka napsal:

    41. ale no ták… proběhne kolem pes jak tele a já se přeřeknu: no to je ale tele! A ty mi vygoogliš co je pes a že tele vypadá jinak… jdu za mammkou. tohle mě nebba

  42. 42
    to gůglila celkově pro přehled nebo pohled nebo diskusi, ne tobě. Paži jsem přece použila já, ne ty.

  43. 24
    je zajímavý. Takže se tě to něco drží dlouho, to zní dobře. Ať už to jsou ty kešky nebo něco jinýho. V paži nebo jinde :- )

  44. rulisa napsal:

    44
    Jojo, chci o tom napsat, ale souvětí mě napadají jen ráno, večer po práci už jen holý věty. :-))

  45. Líná huba – holý věty.
    Pilné ruce – holý věty.

  46. ratka napsal:

    43. jj. to máš pravdu…:-)

  47. Psice napsal:

    Lisko, me ten strach spis pripada navazany na ten potencialni vztah. Co bude za 20 let? Mozna bude dedek, ale ty budes v te dobe taky jina. Taky jsem casem mnohem vic racionalni a zhorsuje se to. Ale zrovna tohle bych neresila. Nenapada me vhodne prirovnani, ale cokoliv, co do sveho zivota pustis s patricnou emocni investici, se bude menit, starnout, transformovat. Moje mama si uz nechce poridit psa, protoze pes jednou umre. Nesporna pravda, ale taky skoda, ne?

  48. ratka napsal:

    navážu ještě na komix….

    strach je uvědomění (konkretizace) neuvemovaného (abbstraktní úzkosti). Tedy je to proměna nevědomého ve vědomé.

  49. barča napsal:

    Liško, pochopila bych tvé aktuální obavy, nebo strach z pevného vztahu s mužem, že přijdeš o svou svobodu, hůř přizpůsobivá. Třecí plochy o tom jak a kdy trávit společně čas.
    Jsi tygr na svobodě – mín masa, ale větší svoboda (tvoje všechny možné aktivity) ale strach a předjímání z toho, že za dvacet let se budeš muset starat o svého starého nemocného partnera mi přijde aktuálně mimo reál.

  50. 48 psice
    Přesně tak – takovéhle malé straychy se objevují a můžou objevovat a je to OK (a právě není úplně dobrý, když se neobjevujou nikdy). A co s tím pak uděláme a jak se s tou realitou vypořádáme, to už se sami rozhodnem nebo nerozhodnem a spadne to na nás beztak úplně jinak :- ) A my to stejně dáme.

  51. rulisa napsal:

    50
    Ne, není to mimo reál. Je to naopak přesně reál odrážející – reál uvědomování si vlastního stárnutí přenesený i na partnera.
    Mě to taky drží už pár let, ten rozdíl začátku podobných strachů oproti Lišce zas takový není.

  52. barča napsal:

    52. domnívám se, že každá mluvíme o nečem jiném.
    ano, obava může být, co si počnu, já sama stará bezdětná ve stáří, nedej bože, kdy se mi něco přihodí a nebude to ok. ale v tom komiksu je to vyřčené jinak – jakože já Liška se budu muset o někoho starat a zachranovat.

  53. ratka napsal:

    52. taky kolik je člověk ochoten druhému obětovat… pokud se znají dlouho, prožili dobré i zlé spolu… tak spolu i dožijí. Pokud se znají krátce, tak ten více zdravý asi se musí omezit etc…a to asi padne těžko.

  54. ratka napsal:

    53. LIška psala ve smyslu, že za 20 let bude muset žít z dědkem… leda by si vzala mladého kluka :-) ten by za 20 let byl v nejlepších letech.

  55. barča napsal:

    a nehledě na to, že páry, kde je o dost starší muž s mladší partnerkou, tak to funguje podpůrně v tom smyslu, že ten muž „mladne“ snaží se udržovat a být ve formě (vědomě i nevědomě), aby jim to klapalo dobře.

  56. barča napsal:

    56. teda samozřejmě pokud ta mladší žena se nerozhodne adoptovat si opravdu nemocného starého muže. :-)

  57. ratka napsal:

    57. některé se třeba rády starají o nemocné staré muže :-) a ti chudáci již nemůžou prchnout

  58. Saul napsal:

    52:
    Nevim jestli mimo real,nebo real.
    Nazval bych to hlavne zodpovednost.
    Kdyz clovek leze do vazneho vztahu,mel by si prebrat za co vsechno je schopen a ochoten v nem prijmout zodpovednost.
    Takze Liscina uvaha mi prijde jako zodpovedna a jake ma konkretne u ni vyusteni je jeji vec.
    U nekoho jineho to ve strach,nebo obavy vubec vyustit nemusi a bere jako prirozenou soucast toho vztahu,ktera ho klidne muze udelat jeste pevnejsim.
    A to neplati jen pro partnery s velkym vekovym rozdilem.
    Nedavno jsem zahledl kousek nejakeho dokumentu,kde si mlada sikovna holka vzala cizince na vozicku a starala se o nej.
    Z obou vyzarovala takova laska,ze by jim ji mohl kde kdo zavidet.
    A takovych prikladu je vic.

  59. ratka napsal:

    taky to neberu na lehkou váhu, tedy je to o odpovědnosti a nejen vůči partnerovi. Ale i vůči budoucím dětem…zda budou zdravé, zda se nenarodí postižené. Tedy já měla strach u všech…představa že se budu onemocné dítě strachovat a starat do konce svého či jeho života mě dusila. A tak představa jak se starám o nemohoucí rodiče, to bylo taky husté…. Tedy u všech ke kterým cítíme pouto, u všech je zároveň s poutem i odpovědnost, a určitá úzkost jak to zvládnu…bude to navždy, tedy do smrti jednoho z nás.

  60. ratka napsal:

    60. tedy necítím se dost silná… to zvládnout.

  61. rulisa napsal:

    53
    Ne, mluvíme o tomtéž. Naprosto o tomtéž. Se začnutím si uvědomování svého stárnutí taky přijde uvědomění si, že stárnout bude i ten druhý.
    Navíc k tomu přičti fakt, že Liščka má s podobnou péčí o starého nemohoucího dost důvěrnopu zkušenodst. Takže ví, co to obnáší.

    Mě taky děsí, že bych měla v mém životě přítomnost mojí maminky nahradit nějakým podobným případem v mužském vydání. A tím teď myslím ty zdravotní potíže, fyzické i psychické.

  62. rulisa napsal:

    54
    Ano. To hraje roli velmi podstatnou.

  63. rulisa napsal:

    56
    A pak jí stejně umře.

  64. rulisa napsal:

    59
    Ano. Přesně.

  65. rulisa napsal:

    60, 61 Taky ano. To j eono.
    Člověk se necítí dost silný. To unést.

  66. ratka napsal:

    Moje maminka se na mne zcela upnula, jako malá holka. Víte, vlastně si teď odžívá v skutečném slova smyslu dobu, o kterouji život ochudil. Tedy věk kolem 5-6 let, kdy ji zemřela maminka a ona hrozně moc toužila po někom, kdo se o ni postará…. tedy kdo jí pomůže se základními věcmi. Chová se ke mne jako k mámě.

  67. ratka napsal:

    67. Vlastně je mi to hrozně líto… že to měla tak těžké, otvírá mi to srdce. Nevěděla jsem si s maminkou poradit, jak to udělat emocionálně, abych nebyla tak studená. A ono to přichází tak nějak… samo od sebe. On strach mizí, přesně v ten moment kdy se „to začne dít“. Protože není pak pro něj místo. Není to o síle, je to o lásce… mít rád, zcela spontánně mít rád.

  68. Mně to přijde jako úvaha dost mimo, to stárnutí muže. Když je ti teď přes čtyřicet, za dvacet let ti bude 60+ a třeba sedmdesátiletý muž může být v lepší kondici než ty, to přece nikdo nikdy neví.
    Moje kamarádka se ve čtyřiceti vdala za sedmdesátníka, předtím spolu 10 let žili. Málokterá dvojice, kterou znám, má tak respektující a láskyplný vztah jako oni.
    Chápu ale docela strach ze ztráty svobody, z nutných kompromisů. To už musí být sakra skvělý muž, aby to stálo za to.

  69. 50,52, 53 ru a barča
    ano, souvisí to se stárnutím vlastním, nejen toho potenciálního partnera.
    A není tam strach, že se budu starat o starce, nejde o to starání se (kupodivu!), jde o to, ŽE to bude stařec. To je taky důkaz, že to souvisí se stárnutím vlastním. Další je ten, že když mi bylo o 10 let míň, nenapadalo mě to, cesta přede mnou byla dlouhá.

  70. 54 ratko
    Ta doba strávená společně hraje roli, taky si to myslím. Přesto ještě je možné, že i já s někým strávím společných 30 let. To mi připadá na jednu stranu nadějný a na druhu právě děsivý – že už to bude ve stáří.

  71. 56 barčo,
    jo, přesně to je právě nadějný!! :- )

    58 ratko
    :-)) taky pro někoho dobrý.

  72. 59, 60 Saul, ratka
    jo, asi dobře víte, o čem mluvíte.

    67,68 ratko
    to je hezký!

  73. rulisa napsal:

    70
    Takže spíš strach ze zrcadla?
    Nebo prostě vůbec z podoby stáří…

    O starce jako starce dneska taky nestojím, ale na druhou stranu si dost dobře pamatuju, jak jsem se jednou cca v patnáct podívala na muže bavící se opodál mě poprvní podívala jako na muže a napadlo – panebože, ale tihle jsou už staří…
    Mohlo jim být tak pětadvacet.

    Pak mi takhle „panebože staří“ přišli v pětadvaceti čtyřicátníci, ve čtyřiceti padesátníci a dneska šedesátníci. Ale pozor – ne úplně všichni. Zato hodně mých vrstevníků. Zchátralých, ztrácejících tvary v postavách i tvářích.
    Zítra jedu na třídní sraz, už na minulým mi někteří taky přišli tak staří. Tak se kouknu, jak se to za pár dalších let pozměnilo. :-)

  74. rulisa napsal:

    71
    Zrovna delší dobu řeším v sobě otázku, jestli začít s partnerstvbím na stáří je spíš špatný – vidět partnera stárnout a případně ho ztratit, vědět, že je to už i v tom nej nej případě jen na malou část života – a nebo jestli je to naopak dobrý, protože právě na tu už malou, ale blbou část života budem dva. Jestli stárnutí společně to stárnutí jako takové nedělá o trochu snazším.
    Nevím.

  75. 69 Lenka Štrosová
    Doufám, že bude v lepší kondici než já!
    Tyhle příklady těch krásných vztahů – jako ta kamarádka s manželem – jsou moc pěkný. Vždycky mě to nějak obzvlášť potěší a řeknu si, že svět je snad přecejen v kořeni víc dobrý než napůl dobrý.
    A s tou svobodou to psala i Barča a asi to tak bude se mnou teprve teď; dřív totiž jsem vždycky bez námahy úplně přešaltrovala (když ten muž mi stál za to, to je podmínka, s jiným mužem nechci chodit), právě bez nějakých obav, hup do toho, nemyslela jsem dost na sebe. Pro mě to zablesknutí nějakých obav může být pokrok, i když to zní divně.

  76. 74,75 ru
    Jo!
    Rozpal to na srazu a přeju nulovou kocovinu – tělesnou ani duševní.

  77. rulisa napsal:

    Občas vídám u doktorky páry staříků. Přijdou mi takoví k sobě semknutí, životem i bolestmi věku. Trochu jim závidím.
    A pak si většinou začnu představovat, jaké by to bylo mít někoho, s kým budem v důchodu pobývat na zahrádce a jezdit na výlety (už ty důchodcovský) a budem oškliví oba, tak už nám to nebude vadit a budem si užívat jen toho, co je, že je hezky, nebo že konečně prší nebo že jsme si zbudovali novou ptačí budku…

  78. rulisa napsal:

    77
    Děkuji., provedu :-)

  79. barča napsal:

    78. Na 80 + dobrý. Na čerstvou zdravou 50 trošku málo. Tam je ještě dost života a jiskry – a to mají i dnešní 60 + vidím to na zájezdech. Smutné je pro mě to, že mí vrstevníci -dost jsou daleko víc bez jiskry a života, než ti 60 +

  80. ratka napsal:

    80. už jsem si posunula hranici věku „s jiskrou“ na 75 let. Měla jsem ji původně na 65 a k tý se postupně blížím :-) a přijdu si ještě celkem k světu :-)

  81. ratka napsal:

    a teď tady hladuju… přijdu si tlustá a celkem mě to štve. Tedy na nějaké diéty nejsu, tedy musím to uhrát na „nežrat“. jdu si dát minerálku.

  82. barča napsal:

    80. řekla bych právě že i ten „důchodový“ věk mate. Jde se v 65 do důchodu, moje generace a generace o malinko starší než jsem já. Mám zažité důchodce z dětství jako opravdu velmi staré lidi a nemocné. Dnes je to jinde a musím ač nerada uznat, že některý baby kolem 55 plus mají i dokonce lepší fyzičku a postavu než já v 45.

  83. barča napsal:

    83 a lepší znalosti s mobily a IT aplikacemi, než já. a větší ambice na život, plány, přání, smělá a realizují to.

  84. barča napsal:

    81. přesně. věk jako „jen číslo“

  85. ratka napsal:

    85. on ten věk JE. Vnímám ho ale jako výhodu. Mohu zpětně hodně věcí odháknout jako „vyřízené“ a tím mě již nepřekáží, nevadí a nijak neiritují. Jednoduše jsou doopravdy odháknuty :-)

  86. barčo,
    jojo, posunuje se to. Taky ty křepké ženy vidím a říkám si: Musím se udržovat!
    Ale jde to i z druhé strany, ještě tak do 40 let jsem viděla, že strčím do kapsy leckterý o 20 let mladší holky s povoleným břichem. Od těch 40 už ho mám taky a jsem línější. Jsme asi zajímavá generace z obou stran :- )

  87. rulisa napsal:

    80
    Nikde nepíšu, že to hodlám provozovat v padesáti. Píšu o stáří a důchodu.
    Je to má představa (relativně) hezkýho stáří – podtrhuju STÁŘÍ – a už lituju, že jsem se nechala unést sentimentem a napsala sem něco z citlivých míst, když je to tady samej znalej záchranář honem spěchající zachraňovat povzbuzováním…
    Kruci, jaktože su furt tak háklá na to povzbuzování? Na ty povzbuzovací „dokážeš to – máš na to – je spousta lidí, co je na tom hůř – je spousta lidí, co jsou takoví a makoví“ řeči? To sem byla dycky, už jako děcko, tátu jsem s tím taky posílala někam.

    Proč nejde prostě napsat, co člověku jde hlavou, proč se dycky musí objevit takový to tlačení, že ty a ty myšlenky jsou špatný (nedostatečně pozitivní a optimistický) a že by je člověk neměl mít? Proč by je neměl mít? Přeci nezáleží na tom, jaký máme myšlenky, ale na tom, jak žijem… A ty myšlenky přeci můžem sdělovat, když existujou…

  88. rulisa napsal:

    84
    Ale to nezávisí přímo na věku. :-))

  89. barča napsal:

    87. jj.
    88. ty abys furt nejela ten svůj bagr at už nutně přesvědčovací, nebo ublíženej, ach jo:-( furt dokola s tebou.

  90. barča napsal:

    86. Věřím.

  91. rulisa napsal:

    90
    O bagru píšeš ty? :-)

  92. 88
    jo, já když to kreslím, tak si říkám: Asi to bude pro druhý nesrozumitelný; v nejhorším na to nic neřeknou.
    :-) A když řeknou, tak se to nějak rozklíčuje a dokomentuje. A jediný, co mě ještě napadne, je, že někdo někdy to tu za dlouho, až budu zase jiná, najde a přečte si jen pár komentářů a zrovna těch, co jsou o něčem jiným, a že si řekne: ta Liška je divná, to nechápu. Ale dobrý je, že pak to zavře a už nepřijde, takže si mě stejně nebude pamatovat. Třeba se pletu :- )

  93. ratka napsal:

    87. jsem typická sendvičová generace… ještě nedávno jsem nemohla spát a byla jsem úzkostná z toho, že nejsem dobrou babičkou. Ty obavy byly a jsou konkrétní. Kdyby zde bylo jedno vnouče… které člověk pochová a vrátí do kočárku, ale jsou zde děťátka čtyři a jejích tatínci a jejích maminky a zcela nezralý syn….úzkostné stavy vznikly z mé totální neschopnosti to nějak zpracovat. Dát tomu formu, nějakou štábní kulturu…roztekla jsem se v neurčitý sliz který nevěděla kam se namazat a tak nějak se vsákl „nikam“- Už je mi líp :-) Udělala jsem si pro sebe žebříček….jednotlivých osob. Tedy v jakém pořadí důležitosti se jim“mám“ věnovat. A zjistila jsem že číslo 1 je maminka a číslo 2 je nejstarší (nevlastní) vnuk. Jejich potřebnost je nadřazena…co se týče neodkladné péče etc. Všichni ostatní si dokáží poradit sami. Nepotřebují mě fakticky vůbec :-) Cokoliv udělám je nadstandard a protože jsem se tak rozhodla. Oni mě opravdu nepotřebují, dospělí jsou dospělí a děti jsou v péčí rodičů. kromě těch dvou. Mámy a chlapce co ho přesadili ze skleníku do přírody.

  94. barča napsal:

    94. To je Ratko na medaili :-) teda vnímám to u tebe jako velký posun. velké Uff a dobrý. Hlavně dobrý pro tebe samotnou.

  95. 94
    tak jsi to zmákla pomocí žebříčku! Gratuluju.

  96. 95
    a ratce neřekneš, že jede svůj bagr :- ))

  97. barča napsal:

    97. Ne. Ty jo? :-)

  98. ratka napsal:

    97. o mě se to dávno ví :-) a já to vím taky. A taky vím, že sem patřím. i se svým rypadlem. Zajímá mě co píšete, opravdu jo ale nevím jak to okomentovat, cítím že jsem v jiné pozici a že mohu buď v úctě mlčet nebo si prostě někde jít vyrýt brázdu :-)

  99. barča napsal:

    97. Liško jde o to co ty nebo já si představuješ pod tím „bagrem“ pro mě bagr je jak jsem napsala výše Rulisin styl vedení diskuzí. Pokud máš na mysli Ratčin bagr „rodina a zážitky“ vůbec mi to nevadí.

  100. rulisa napsal:

    98
    Liška to neřekne nikomu. Nemá potřebu.

    100
    Mně zas přijde bagr tvůj, Barčo, tvoje stále stejné myšlenkové popstupy a reakce a slovní klišé a občas pořád dokola o nemocnici (tentokrát docela ne)… Nechce se mi to rozebírat. Na rozdíl od tebe se snažím vyhnout osobním invektivám a hodnocením stylu „ty jsi“, je mi to nepříjemné a přijd emi to laciné. Vznáším námitky jen proti přepdokládaným omylům či jevům a předpokládám stejnou odezvu od ostatních.

    Ano, jsem bagr, pokud jde o uvádění věcí na pravou míru stran vyznění textů a myšlenek. A škrábej mě na zádech, takhle to prostě je.

    Hezký večer. V Tescu byl v akci fernet, myslím, že to bude dobré pití na zimní večery. :-)

  101. 100 barčo
    V 78 a 88 rulisa nevedla diskusi, mluvila o sobě a za sebe. Přišla s upřímností. Odkryla se. Dobrovolně. A za to já jsem vděčná. Každýmu, kdo to dělá. Je to jako dárek. A ten nehodnotím, neřeknu tomu, kdo mi dá dárek k narozeninám, že „je to zase ten jeho styl, no to jsme mohli čekat, takovéhle věci do baráku, to je teda útok…“

  102. ratka napsal:

    102. To je taky dobré téma… dárky k narozeninám :-))

  103. ratko 99
    nijak se neznepokojuj a neházej si popel na hlavu, komentuješ tady úplně OK.

  104. 103
    … no, teď trochu odbočuješ :-DDDDD
    Ale téma je to dobrý. Foukni ho k sobě na web, já tam pořád chodím, co kdy přibyde. I k barče, rulise a nic novýho.

  105. rulisa napsal:

    Tak to chodíš blbě. :-)

  106. 106 áá, bezva, dneska budu mít snad čas hojně číst.

  107. ratka napsal:

    Ale zpět k tomu, proč se někdy lidé vysírají a nemuseli by. Jenže oni se serou i sami sebe a pak jistě je pak sere i ten druhý, někdo víc a někdo méně. Mě třeba sere, když mě ten druhý opravuje v banalitách…. řeknu třeba že jdu nakopovat do XY , a druhá strana mě hned opraví že to je Xy. TEdy rozumí řečenému, ale musí si opravit „hrubku“… a někdy je dobré opravit hned. a někdy jen přejít.

    Vím že to sem nepatří a řeknu dialog v autě, který také dokladuje jak se dvá lidé v autě serou a těžko domlouvají.

    1. osoba: stavíme se cetou nakoupit v AZ marketu (dnes Hruška)
    2. osoba: nejedeme kolem…
    1. osoba: jak nejedeme kolem? Musíme jet kolem AZ marketu, je to hned vedle nás…
    2. osoba: raz dva tři to jsem zvědav jak dlouho bude trvat než ti to dojde….jsi pořád blbější. Furt nic? já si počkám.
    1. osoba uraženě mlčí, je nafučená
    ticho v aute…

    1. osoba to nevydrží a říká: a neměls na mysli Penny Market?
    2. osoba: však jsi říkala Penny Market nééééé?
    1. osoba: ne říkala jsem Hruška, tedy AZ market. však víš kde je AZ market. Ale já jsem blbá.
    2. osoba: tak to jooo, blbej jsem já… nepochopil jsem to.
    1. osoba: ale já jsem dle tebe blbější, protože jsem furt blbější a nic mi nedochází
    2. osoba: hmmmm, noo moc mluvíš. už nemluv.

    zase ticho … deset minut. A pak už zase vše v normálu. Ale tyto pichance se v průběhu dne opakují třeba 10x z obou stran. Tedy já jako ta strana blbější, občas něco blbě žblebtnu, nebo něco zapomenu nebo se pokapu. ta strana chytřejší mě opravuje, peskuje a diví se jak může být někdo tak hloupý, nešikovný a neschopný :-)) Heee ale teď mě napadá, že já si fakt (doopravdy) myslím že já to nedělám. Ale asi to dělám taky… protože mě sere. Tak mu to vracím. Pak t komunikace vypadá tak jak vypadá. Prostě hrozně… jak u blbějch.

  108. barča napsal:

    102. Liško, když myslíš.
    Mě to s Rulisou nebaví dlouho a nejsem sama, před nějakým časem to tu popsala třeba Zuzi a nemusím chodit daleko, v téhle diskuzi ve 42 to nebavilo ani Ratku, se ji nedivím, že to položila. No a Ru tu diskuzi prostě umí vždycky dobře shodit a totálně zabít. a zase bude psát to samý o diskuzi. furt dokola, už asi po 150, no nebaví. Otravný.

  109. ratka napsal:

    108 Z pohledu muže to vpadá asi takhle: Moje žena mě strašně sere. Pořád mele sračky, nic neudělá pořádně a o nic se nestará. Je jako malé děcko. Na všechno jsem sám, musím furt dávat pozor aby bylo všecko v pořádku a ona to ani neocení.

  110. 109
    asi mám to velký štěstí, že moje úroveň vztahovačnosti není ani průměrná, ale pořád se snižuje. Proto se jevím jako splachovací. Nebo splachovací jsem. Přece si nenechám zkazit náladu něčím zvenčí.
    Asi to děláte jinak – taky si nenecháte zkazit náladu, ale jdete na to jinudy, opuštěním toho prostoru na chvíli. Což je dobrej způsob a funguje. Všichni to děláme běžně denně (třeba neposlouchám politický diskuse apod.).

  111. 111
    … krom toho mě hrozně baví, když se něco děje, hovor se oživí, diskuse rozběhne, až škodolibě mě to baví, když si můžu s kolegy zgustnout a zanadávat na něco. To mě hodně baví a láká mě k tomu facebook, kde občas do někoho zareju nebo řeknu sprostý slovo, protože být pořád chápající, přející a hodná je sice fajn, ale odreagování si to žádá.

  112. rulisa napsal:

    108
    Šílenej dialog.

  113. barča napsal:

    105. Liško, pořád se něco u mě děje. I k tobě sem na blog chodím mín než kdysi. Řeknu to poeticky – čas žití a čas psaní :-)

  114. rulisa napsal:

    109
    Mě to s tebou taky nebaví už dlouho a o důvodu se Zuzi už jsem tady taky psala. Je nutné to rozebírat znova? Mně se opravdu nechce nechat se nakonec dohnat taky k nějakým „charakteristikám“. Vidím to jako zbytečné a nepřínosné.
    Nezmění se nic, Barčo, je to vzájemná antipatie. Pokud bych kvůli někomu měla měnit svůj způsob myšelní a vyjadřování se, ty bys to nebyla.

  115. rulisa napsal:

    111
    Taky to dělám. Jenže to dámy jaksi nepopstřehly.

  116. 114 barčo
    A to je nejvííííc!

  117. ratka napsal:

    114. 117. taky mě to napadlo. Piš, piš! žij žij! :-) nakkukuju

  118. rulisa napsal:

    116
    Tou druhou dámou myslím Zuzi, již si Barča bere za pomoc. Ne Ratku.
    To jen pro jistotu.
    Mějte se tu, jedu k mamince a na ten třídní sraz. :-)

  119. Trochu mě zaráží ta všeobecná představa zde, že ve stáří už to bude jen horší, útrpné a předsmrtné :). Já mám ke stáří už velmi blízko; očekávám je s poměrným optimismem. Kdy jindy už budeme mít tolik času na to, co nás zajímá na přátele, na knihy. Mé mámě je 85 a letos poprvé nejela na běžky do Alp. Ne proto, že už by se bála, ale protože „Ty ostatní baby už nechtěj!“ Před třemi lety se naučila jezdit na inlajnech a kromě toho, že už dost špatně slyší, je samostatná a žije ráda.
    Je jasné, že když na člověka padne blbá nemoc, je to horší a zlé, ale pořád si myslím, že své stáří máme z velké míry ve svých vlastních rukou.
    Chci tím říci, že i ten starý muž a stará baba se můžou mít spolu dobře a vesele. A samože i naopak.

  120. ratka napsal:

    120. 85 let není ještě stáří…pokud je člověk pohyblivý. Až ho začnou opouštět smysly a rozum, není to nic radostného. Mít se vesele až do smrti, to by si přál snad každý. Né každému je dopřáno akové štěstí. Přeji hezký večer, máte opravdu pěkný blog .

  121. rulisa napsal:

    20
    Me pro zmenu zarazi, jak se branite faktu, ze se zvysujicim se vekem se zvyšuje i procento chronicky nemocnych, nemohoucich, umírajících a mrtvých. Na zaklade pravděpodobnosti je jednoznačně větší sance, ze na jednotlivce schopnost jezdit v petaosmdesati na inlajnech nevyjde, nez ze vyjde. Takze povazuju za rozumnější s tim pocitat. Utesovanim se, ze existuji vyjimky, si vyjimku pro sebe nezajistim. Pocitani s moznosti špatnou nevylucuje moznost dobrou, takze je lepsi byt v budoucnu prekvapena prijemne nez nez neprijemne.

  122. rulisa napsal:

    Jinak myslím, ze na tom s tím stáním na prahu stáří nebudem moc rozdílne. Ratcine mamince je tuším pres 90, moji mamince je 88, od 80 chodi kvůli sportem znicenym kloubum o berlich, od 85 zacina mit problemy s vysycháním mozku, tedy s nastupující demenci.

  123. ratka napsal:

    123. mojí mamince je 93 :-) A včera jsme byli vyřizovat chodítko – rolátor. Doufám že ho dostaneme. Zatím chodíme s vypůjčeným. A taky jsme koupili ruční šlehač. Tedy pokud by si nemohla sama uvařit a upéct, život by ji nebavil. Ono se ji už toho spousta nepovede… ale bere to sportovně :-)) jakože to furt zkouší.

  124. ratka napsal:

    124. Stáří začíná opravdu teprve kolem 85 let…kdy i zdravý člověk začíná být omezován věkem.

  125. ratka napsal:

    125. ale jsou výjimky, jak čteme nahoře.

  126. No, jsem zvědavá na sebe. Vidím se jako unavenou pokulhávající… i když to jsem teď, na to nemusím čekat dalších 40 let.

  127. 122 Rulisa – já se tomu faktu nebráním, nelžu si do kapsy, vím, jak také může vypadat stáří. Proč se toho ale bát dopředu a malovat na zeď zbytečné čerty? Taky mě může zítra přejet auto, že ano. Já se na to, co mám ještě před sebou, těším.

    121 Ratka – díky za návštěvu blogu :)

  128. Saul napsal:

    126:
    Myslím,že nejsou.
    Jen někteří staří lidé se prostě snaží být za každou cenu výjimeční.
    U mladých se ta blbost dá omluvit věkem a ve stáří platí totéž.
    Takže užívejme si zlaté střední cesty,kdy jsme pro mladý staří a pro staré mládí.

  129. rulisa napsal:

    128
    Vědět, ze neco je nějak a počítat s tim nerovná se bat dopredu a malovat certy na zed. Daleko větší šok a hruza z nahleho zjisteni stavu by byl, kdyby to prislo neočekávaně. Naopak vzhlizeni k tem „dokonalym“ by me stresovalo a pripravovalo o psychicke sily, kdybych tu metu nezvladala dosahnout taky.

    Asi je to povahou, co komu (jaky zpusob nazirani věcí) vyhovuje. Mne ten pozitivismus krute ne.

  130. rulisa napsal:

    129
    :-)) takze jsme proste akorat. :-)

  131. ratka napsal:

    122. Pro mě je věk po padesátce velmi příjemným překvapením. Vůbec jsem si nedovedla představit že ještě něco přijde, něco nového… jiného. A je to samé překvapení :-) Unavená a pokulhávající jsem taky, taky protivná, hádavá, vztahovačná a nechápavá. Ale je to v jiné rovině… jakoby připuštěno k tělu, ve smyslu tak se ukažte co umíte :-)) no moc vám to nejde… ani ta protivnost není co bývala. tak nějak legračně ovadla.

  132. ratka napsal:

    132. to ukažte co umíte se vztahuje na mé různé vlastnosti. (bez dalšího hodnocení). nemyslím tím nikoho dalšího :-)

  133. Anonymní napsal:

    Po padesátce je to ještě furt super, protože začínající nedostatečnost fyzickou (a je, ne že ne, už rozhodně nezvládnu tolik co ve třiceti a každá větší zátěž potřebuje delší regeneraci) parádně vyrovnává nebývalá vyrovnanost psychická. A ještě i docela dostačující mentální výkon. :-)

  134. rulisa napsal:

    …sem já, ta 134, z maminčina počítače, konečně, maminka kouká na tanyny.

  135. ratka napsal:

    135. taky jsem koukala :-)) a jak jim to slušelo

  136. rulisa napsal:

    Nekoukám. Všechno mě kouše a bolej prsty na nohách, jenom když ty nohy v silonkách a ve špičatejch střevících na šteklách vidím. I celá ta šaráda kolem je mi nepříjemná.

  137. ratka napsal:

    137. jojo, je to šaráda… ale mě baví. Všichni mě teď dobře baví, a taky oceňuji jak se snaží. Jsem dřevo.

  138. 130 ru
    to mám podobně

    137
    to já koukám, mě baví závan nějaké formy krásna v televizi, kde mě zajímá poslední roky za celý týden jinak jen Columbo, Poirot a letecké katastrofy (pokud něco z toho zrovna dávají a zrovna to stihnu).
    A koukám na StarDance teď o 24 hodin později, protože jsem byla u kamarádů, co na to nekoukaj. Ještě jezdím ke kamarádům jiným, co na to koukaj (jejich holčičky tancujou).

  139. ratka napsal:

    140. já pouštěla dnes mamince vyřazování, jelikož usnula :-))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>