139 komentáře u Tak co bylo ve škole? – Niiiic.

  1. ratka napsal:

    Má tedy zvíře důstojnost nebo nemá? a pokud má… v čem spočívá? To by zajímalo mě… domnívám se že důstojnost člověka a důstojnost zvířete jsou totéž.

  2. To se asi vyvíjí a mění – začátek osvícenství a věku rozumu řekl, že zvíře má tělo, ale ne duši. Takže je oproti nám nic a můžeme si drancovat (zvířata, rostliny, suroviny) a rozvíjet průmysl atd. Přesto na venkově klasicky je ten přístup, co známe – zvíře jako pracovní nástroj sloužící k obživě (výše stojících) lidí, ale zasluhující úctu a péči – ty chovaná i lovená – protože lidem bylo svěřeno hospodaření na Zemi, včetně užívání zvěře. Na Zemi, která jim byla bohem propůjčena – tak nějak to je pojato v křesťanství, ne?
    A ten britský utilitarismus je ale novější – ten nemám prozkoumanej! vím o něm houby – a snaží se za vším hledat nějaký výstupy, hodně hodnotí věci podle toho, co z nich vzejde, až posléze. Příklad jsou ty žebříčky, ve kterém státě se lidi cítí šťastnější (jako kdyby se to dalo porovnávat). Jak je tos těmi domácími mazlíčky, jsem přesně nepochopila – jestli je to „jen“ anti- proud a reakce na to karteziánské pojetí, kde zvíře duši nemá a hotovo, anebo jak to souvisí s městským obyvatelstvem a jeho nárůstem a s individualismem a co dalšího je ve hře; to nevim.

    Jenom vím, že u mě osobně to souvisí s odpovědností za ta svěřená domácí zvířata. Ale proč je beru jako parťáky a ne jako oživlé věci bez velkýho vztahu, to nevím, kde má původ.

  3. rulisa napsal:

    1
    Napřed definuj, co to je ta důstojnost, pak teprv můžeš zkoumat, jestli ji má zvíře.

    Podle mě zvíře důstojnost nemá. Důstojnost je lidská hodnota vztažená k hierarchii přecezené skrze normy.

    Zvířata normy nemají. Nesledují, jestli něco splňují, či nikoli. Jestli si zadají, nebo jak vypadají. Buď je někdo silnější, nebo slabší než oni. Tečka.
    Zvířata mají osobnost, od vztahů mezi nimi odvozeno mají mezi sebou určitý respekt, postavení, uznávání se…
    Ale důstojnost?

    Co to ksakru je ta důstojnost?
    Pro mě sebevážná zaprdlost toho, kdo si na ní zakládá.

  4. rulisa napsal:

    Ale zrovna tak mi přijde pokroucený až morbidní vyvodit, že když zvířře nemá důstojnost, nemá ani osobnost, že je to věc.

  5. 4
    oba extrémy jsou trochu na bednu.

  6. Saul napsal:

    2 posledni veta:
    Mozna to souvisi s uvedomenim si vyznamu sveho vlastniho zivota.
    Nemyslim pochopeni nejakeho jeho smyslu….
    Proste pochopeni toho „ja jsem“
    Obavam se,ze tak zakladni a jednoduche myslenky jeste porad lidstvo neni schopno,protoze si ji zamenilo za „ja chci“.

  7. Saul napsal:

    Ad 6:
    To „ja jsem“ by vlastne mohlo uplne stacit i jako definice te dustojnosti.
    Ale testem sebeuvedomeni projdou i nektera zvirata.

  8. 6
    to souvisí určitě – a s tím „obrazem božím,“ který tu důstojnost přímo garantuje. A to můžu chápat ať jako křesťan, tak jako ateista, to „já jsem “ jak říkáš, to definuje nejlíp.

  9. rulisa napsal:

    „Já jsem“ (Ego sum) je uvědomění si svojí osobnosti, jak píšeš – sebeuvědomění, nepasuje mi to jako rovnítko k důstojnosti. Důstojnost souvisí spíš právě s tím ne-ponižováním, nenecháním se ponižovat. Čili už tam musí být nějaké měřítko, co ještě ponížení není a co už je, a co z toho vyplývá. Ano, předpokladem hlídání si důstojnosti je sebeuvědomění. Ale není to totéž.

  10. rulisa napsal:

    Ale jinak ten bonmot na konci 6 je dobrej, akorát přemýšlím, jestli jsem ho už nečtla někde jinde – cituješ, nebos to střílel ze sebe? :-)

  11. Saul napsal:

    10:
    Napadlo mne to tak nejak spontanne,ale je dost dobre mozny,ze jsem to nekde cetl a zustalo mi to v podvedomi.

  12. ratka napsal:

    9. důstojnost se nehlídá… buď je nebo není. Pokud definuji že je… tak ji má člověk stejně jako zvíře. nezávisle na ponižování či proměňování ve věc zábavy. Viz pejsánci s mašličkami či jejích zbožňování a nucení uspokojovat lidské představy a obsese. Domnívám se že důstojnost je věcí definice… tedy a priori určuji zda má zvíře důstojnost. Tedy kočce umožnit život jako kočka, psovi jako psovi. Prase jako prase v chlívě, slepice výběh a kurnník. Proměna zvířat ve věci (živoření v klecích, či hýčkání a přecpávání zvířete do morbidních rozměrů) podle mě narušuje jejích důstojnost.

  13. ratka napsal:

    Ale chápu že důstojnost je pojem základní etiky. Tedy zamyšlení nad tím že důstojnost JE a je na nás, zda to akceptujeme nebo nikoliv.

  14. rulisa napsal:

    12
    Důstojnost se hlídá. Jinak bys neměla pocit, že tě o ni někdo připravil nebo snaží se připravit. Hlídá se ve smyslu člověku na ní záleží (tedy některému, většině), není mu jedno, že ho někdo jiný chce ponížit = připravit ho o důstojnost. Nechce si „zadat“, shodit se.

  15. rulisa napsal:

    13
    No, a podle mě důstojnost sama o sobě není. Je to jen naše poměřování, jak si stojíme v soustavě dané našimi normami.
    Když bude normou, že se může chcát na ulici přede všemi a uakzovat přitom frndu, jako zvířata, nepřipraví tě taková činnost o důstojnost.
    V našich normách, které říkají, že tuhle činnost máš dělat skrytě a stranou, pokud možno tak, aby to ani moc slyšet nebylo (k žalu některých pánů :-), by tě výše popsané konání o důstojnost připravilo.

  16. 12
    taky mi připadá, že důstojnost se nehlídá, protože je. Hlídat můžu jen chvíli, kdy ji někdo popírá – chce pošlapat, kdy ji někdo neuznává jako trvalou, neuznává člověka jako bytost, bere ho jako něco jiného, věc nebo prostředek pro svoje záměry.
    12
    Ale s těmi zvířaty je to hodně proměnlivé – kdo řekl, že slepice patří do kurníku a to je život slepice? To se mění podle nás. Zvíře a důstojnost k sobě nepatří. Dobré zacházení se zvířaty jo, ale to je nám svěřeno, to ovlivňujeme my; takže mně připadá, že ten pojem důstojnost se nevztahuje na zvířata, ale na nás a naše měřítka a naše chování.

  17. ratka napsal:

    14. já ten pocit nemám…nezáleží mi na důstojnosti. řeč není o tom, že by se někdo bál o „svoji důstojnost“. Takhle otázka nestojí. Ani zvíře se neobává o důstojnost. Přesto ji má… přece cítíš, že něco není správně pokud se zvíře zneužívá, třeba ho oblečou do růžového a dají mu přeliv. Stejně to je cítit, když se s někým zachází nedůstojně. Třeba nemocnici se odhaluje jeho nahota před ostatními, nebo musí čurat před cizími návštěvníky etc… tyto věci spontánně člověka plesknou přes oči.

  18. 15
    jo tak to bereme jinak – podle mě by to vulgární chování mě o důstojnost nepřipravilo; jen by si to někdo myslel. A ten by mě pěkně nasral. : )

  19. 15, 17, 18
    … no já nevim, mám pocit, že se mi pletou nějaké dvě věci dohromady a neumím pojmenovat přesně jednu a druhou. Že to nějak motám.

  20. ratka napsal:

    15. pokud to děláš dobrovolně… tedy ze své vůle tak nepřipraví. Pokud tě takhle odhalí jako starou bezmocnou ležící bábu a nutí chcát před zraky všech kolem, je to na pováženou. Není nedůstojné to že čuráš a odhaluješ frndu, nýbrž nedůstojné je odhalování bezmoci… ten kdo leží je vystaven.

  21. rulisa napsal:

    16
    Nikdo si ji nehlídá nepřetržitě, jako si nmikdo nepřetržitě nehlídá zdraví nebo pracovní dobu. Ale podvědomě zareaguješ, když ti hrozí, že o ni přijdeš. Hlídáš si ji podvědomě.

  22. rulisa napsal:

    17
    Řeč je o tom, co je důstojnost. Tak už tedy napište, co to je. Pro mě je to tohle. O čem píšu. To, co s eodvíjí od postavení ve společnosti a hodnocení společností.

    To, co mi nikdo nemůže vzít, je moje osobnost a moje sebeuvědomění. Vědomí sebe a svých negativ i pozitiv.
    Ale to s důstojností nemá co dělat, tedy pro mě.
    Jen se sebeúctou.

  23. ratka napsal:

    22. řekla bych že je to základní hodnota života.

  24. 23
    já taky, že je to „být člověk.“ Vždycky.
    Když někdo pošlape něčí důstojnost, poníží hnusným způsobem, tak ta týraná bytost utrpí, ale důstojnost má pořád.

    Anebo nemá, když se cítí ponížená a zneužitá? – to už se mi motá a nevím.

  25. ratka napsal:

    24. pořád má stejnou důstojnost… pouze se ukážou zranění, zraněná důstojnost (která pořád je pod zraněním celistvá) reaguje…ublížením či ublíženectvím dle naturelu.

  26. ratka napsal:

    25. tedy to zranění reaguje…

  27. Karel napsal:

    Důstojnost nemá definici, nelze ji definovat jako krmivo pro prasata.

  28. rulisa napsal:

    27
    Každý pojem lze nějak definovat – tj. formulovat tak, aby byly yvystiženy charakteristické, specifické vlastnosti, které popisuje. :-)

  29. rulisa napsal:

    23
    Eh?
    Tak to bych neřekla ani vůbec.
    Navíc to není definice, specifikace, spíš vzletný opis.

  30. rulisa napsal:

    24
    Motá, protože vlastěn nevíš, co to je.
    Až se tady nějak dohodnem, co to ta důstojnost vlastně je, pak má teprv smysl se dohadovat o něčem dál.

  31. rulisa napsal:

    Tak jinak:
    Kdyby lidská důstojnost byla tak vrozeně samozřejmá a nijak neoddělitelná součást člověka, bylo by nutno do Listiny základních práv a svobod vkládat článek o právu na ni?

  32. rulisa napsal:

    ad 31:
    …nota bene o důstojnosti zařazené do jedné roviny s osobní ctí, dobrou pověstí a ochranou dobrého jména?
    Tedy se samými zvnějšku podmíněnými atributy společenského soužití….

  33. ratka napsal:

    32. to máš pravdu… právo na život je ale taky myslím v listině… a co je život?

  34. rulisa napsal:

    Něco, co nemáš apriorně, co ti může někdo vzít.
    Důstojnost taky.

  35. 30
    my se nedohodnem, co je důstojnost. Možná to ani nejde a dá se o tom jen diskutovat (?). Protože já beru (teď, nevím, jak pozítří:- ) důstojnost jako ratka ve 23 – jako základní lidskou hodnotu nebo kvalitu, kterou má každý člověk. Takže na ni má právo. Právě proto. A proto to asi dali do té listiny ad31, jak říkáš – aby bylo nahlas řečeno, že to právo existuje a každé narušení důstojnosti člověka někým jiným nemá být tolerováno (nikým z nás).
    31
    dobrá pověst a jméno mi zní trochu povrchně, ale osobní čest mi nepřipadá jako nic vnějšího, jen vnitřního (i když se dá poznat nebo dosáhnout nebo neuskutečnit jenom ve vztazích s druhými, jako všechno).

    Já tu důstojnost beru jako lidskost. Ale ne lidskost ve smyslu soucítění s druhými apod., ale jako člověkovitost. Tak proto ji má každej lidskej tvor. Je to totéž, co být lidskej tvor.

  36. rulisa napsal:

    Jako lidskost tedy atribut lidskosti, to, co dělá člověka jiným než zvířata?
    To by šlo.
    Ale tím asi u tohohle tématu skončím., protože mi je to slovo opravdu tak nepříjemný, že přijmout ho jako kladný je mi nepříjemný. :-)) Prostě pro mě asi už nafurt bude důstojnost ta sebevážná zaprdlost ve skutečnosti malýho člověka.
    Pro mě nedůležitá, nikdy až do dneška mě nenapadlo řešit, jestli ji mám ři nemám či mám jí dost či jestli mi ji někdo někdy nezkoušel sebrat. Nějak jsem ji neměla v zákůladním slovníku.
    Daleko důležitější je pro mě respekt.

  37. ratka napsal:

    36. já zase nemám ve slovníku respekt :-)

  38. ratka napsal:

    37. ale učím se … víceméně s úspěchy i neúspěchy.

  39. 36
    jo, některý slova mám taky hozený nějak jinak :- )

    Respekt používám. Akorát se to slovo vytrženě dá zneužít tím, že řeknu, že respektuju druhého, ať dělá cokoliv, co zrovna mně samotný neubližuje. No a on se zrovna snaží někomu pošlapat tu lidskou důstojnost :-))) abych se k ní potměšile vrátila. Než si najdu něco jinýho k debatě. Už jdu:)

  40. ratka napsal:

    39. chachá… respekt jako úcta nebo spíše jako tolerance :-)

  41. 40
    jako tolerance ne. Respekt je hodnotnější než tolerance. Tolerance znamená, že s něčím nesouhlasím, a přesto to nechám být. A pokud je to ta varianta, že v tom žiju, v něčem, s čím nesouhlasím, tak to není moc kladná věc. Nebo co to je :- ).

  42. ratka napsal:

    41. S tím souhlasím… taky mám problém respektovat něco s čím vnitřně nesouhlasím. Nechám to třeba být dle hesla (žij a nech žít) ale nějak to ze mne leze jinudy… jako pasivní agrese třeba.

  43. Milan napsal:

    „Etika totiž hodnotí jen svobodné jednání a vědomé.“
    Tak s tím tedy nesouhlasím a nemohu souhlasit. Říká-li Vám to někdo, jděte s ním do sporu (sporů) bez zaváhání.
    1. Svobodné jednání je vždy vědomé. Nevědomé konání není jednáním.
    2. Etika, hodnotící je svobodné jednání, je etikou vadnou a nedostačující, protože aby byla skutečně etikou, musí hodnotit i nesvobodné jednání.
    3. Na rozdíl od práva, které koncipuje beztrestnost pro nepříčetnost, etika musí hodnotit i jednání/konání nepříčetné, neboť vytváří důsledky a reakci okolí na jednání/konání i na důsledky jednání/konání.
    Poznámka: nepříčetnost je situace, kdy jednatel/konatel buď neměl schopnost rozlišovací nebo schopnost ovládací nebo mu chybělo obé.
    Poznámka : při ztrátě schopnosti rozlišovací jde stále o jednání, je-li přítomna svoboda rozhodování; při ztrátě schopnosti ovládací nejde o jednání, ale o konání, neboť svoboda rozhodování zde imanentně chybí.

  44. rulisa napsal:

    43
    ad 1. Nesouhlas, navíc mi významy slov konání a jednání coby akt aktivitiy subjektu (tedy nemyslí-li se jednání úřední) splývají, takže nechápu, proč nějaké konání není jednáním. Jakože konám, když dýchám, protože je to bez zásahu mojí vůle, zatímco jednám, když jsme si to napřžed projednala ve svojí hlavě a rozhodla se pro to?
    Kolikrát v životě se vám stalo, že jste něco udělal zdánlivě vědomě, ale ve skutečnosti to mělo jiné pohnutky, než si vaše rozumová část hlavy mnyslela?

    ad 2. Souhlas

    ad 3. Vidím protiřečení si stran té svobodnosti vědomého a nevědomého konání a jednání.

  45. 43 Milane
    ad1,2 aha – tím, že etika hodnotí vědomé a svobodné jednání bylo myšleno spíš vymezení etiky – totiž že nehodnotí to jednání, kdy např. někomu omylem rozbiju hrnek nebo nos. Hodnotit se pak dá moje následné jednání – co jsem s tím udělal, jak jsem se zachoval potom, co jsem někomu rozbil hrnek. Ale nespadá tam to, že jsem omylem něco rozbil, o něco zavadil při běžném svém pohybu (a nebyl jsem opilý, bezohledný apod.).
    ad3
    Ano a i to je asi sporné v individuálních případech (i když zatím se v tom plně nevyznám, nepronikla jsem do toho ještě vůbec). Někdo řekne: on za to nemůže, to nebylo vědomé, on byl pod vlivem drogy. A jiný řekne: To je alibismus, to takhle nelze vzít… a to je pole pro etiku, jak tohle brát v úvahu nebo ne a úvahy kolem toho, podněty (ne tresty atd. jako právní systém norem, jak říkáte) pro lidi, jak o tom uvažovat.
    A další k diskusi by mohlo být: zda záleží tolik na konsekvencích, nebo ne. V etice jsou různé směry, které by se přiklonily víc k tomu, že záleží na vnitřním rozhodnutí a cti a těch impulsech nebo záměrech (k dobru), a určitě existují jiné směry, co víc budou hodnotit ty následky a jejich vlivy na ostatní. Protože je to důležité. A to je asi spíš v souladu s křesťanskou etikou, která bere osobu jako zároveň součást společnosti a různých skupin… to zatím nevím, teprve teď čtu sociální nauku církve.
    To rozlišení jednání a konání je zajímavý – tak daleko ještě nejsem!

  46. rulisa napsal:

    45
    Aha,a to mi přijde zajímavé – zase púroblém s definicemi pojmů: Co je vědomé a co nevědomé konání a jednání…

    Když někomu nechtěně rozbiju hrnek, nekonala jsem rozbíjení hrnku, ale nejspíš něco jiného, při čem jsem omylem, nešikovností, o hrnek štrejchla…
    Je v takovém případě rozbití hrnku konání, či jednání, či obojí, či ani jedno z toho?

  47. 46 :)
    to teda nevím a zatím je mi to jedno; až absolvuju nějaké předměty o etice, snad to zjistím :- ))
    Hrnková metoda : )

  48. 46
    mimovolní jednání? Možná takovej pojem existuje :- )

  49. fousek napsal:

    mě by zajímalo, co jsou to ti přední a zadní proroci.

  50. ratka napsal:

    47. konání – jednání ve smyslu etiky lze pak chápat nikoliv rozbití hrnku nýbrž lidská vědomá/nevědomá reakce na rozbití hrnku. Hrnek jako takový…v sobě etiku nenese

  51. ratka napsal:

    48. mimovolní jednání je nevědomé jednání… třeba cuknutí rukou v nervozitě a hrnek upadne sám. Vběhnutí do cesty autu v roztopaši (nevědomé excitaci). Daná situace se vyvíjí jako proces reakce či konkrétního řešení dané situace. Třeba upuštění hrnku může být manipulativní a zároveň nevědomé (hysterická porucha). Vidím to celé jako celý řetěz na sebe navazujících dějů… Kde se v této fázi objevuje etika a v jakém smyslu? Zajímalo by mě to.

  52. ratka napsal:

    49. pan googel má všecko :-)

    takže:
    Přední proroci
    Obsahují knihu Jozue (hebr. Jehošua – stejné jména jaké má v NZ Ježíš) – zároveň hlavní postavou, nástupce Mojžíše. Kniha Jozue líčí obsazení zaslíbené země. Dále kniha Soudců (hebr. Šoftím) – popisuje dobu 1200-1000 BK, kdy Izraelci měli řadu nepřátel a Hospodin jim dával charismatické vůdce  12 soudců (6 velkých a 6 malých). Např. Otniel, Ehud, Barák + Debora, Gedeon, Jiptach, Samson.

    Zadní proroci
    Jsou z pozdější doby než přední a dělí se na velké a malé. Mluví se o nich jako o píšících prorocích. Knihy jsou většinou sbírkami více autorů, autoři jsou většinou anonymní proroci. Jejich výroky zaznamenávali jejich žáci (např. Baruch zapsal výrok Jeremiáše).
    Velcí proroci: Izajáš, Jeremiáš, Ezechiel.
    Malí proroci: Je jich zase 12 (symbolické číslo): kniha Daniel v Palestinském kánonu mezi proroky nepatří, ale patří do spisů.

    a celé to mám odsud
    media0.mypage.cz/files/media0:4ad706d968f9a.doc…/3_Proroci_a_jejich_zvest.doc

  53. fousek napsal:

    52. aha. To je slozitejsi, nez pravidla kanasty, uz chapu, proc se teologie studuje tak dlouho.

  54. ratka napsal:

    zajímalo by mne, co je v té kupoli?

  55. rulisa napsal:

    Můžem tipovat – skladiště, archiv, vzduchotechnika a záložní zdroj elektrické enegie, šmajchlkabinet…

  56. rulisa napsal:

    Jinak dneska ráno jsem vstala do práce ještě před budíkem, tak si rozsvítila (abych už neusnula moc) a znova ještě chvíli lehla, už jen tak na záda, a v tom klidném probouzení se mě napadlo, že ani důstojnost jako lidská důstojnost odlišující nás od zvířat od nás neoddělitelná a nám vrozená není. Pořád je to jen produkt společnosti k nám přiimplantovaný naší výchovou.

    Viz vlčí děti. Ztracené v divočině vc raném dětství a vychovávané zvířaty – když je našli a snažili se vrátit do lidské společnosti, už nikdy se to úplně nepovedlo. Byli z nich chudáci, polozvířátka. Vzali jim důstojnost zvířecí, ale už bylo pozdě dát jim tu lidskou.

  57. Jirka* napsal:

    Je tam půda. Obyčejná zaprášená půda, plná dřevěných trámů, kterou se nedávno podařilo osvobodit od holubů a jejich nánosů. Tedy ten prostor nahoře, až pod měděnou střechou.

  58. Jirka* napsal:

    55) šmajchlkabinet na teologické fakultě by ale byl určitě zajímavější :-)

  59. 50
    jo, to jsem psala va 45.

  60. barča napsal:

    58 :-))) jóóó

  61. ratko 54
    co je v kupoli můžeš zjistit v den, kdy jsou prohlídky té budovy a to je 27. a 28. října: https://www.ktf.cuni.cz/KTF-1132.html?news=6701&locale=cz

  62. 56 ru
    no to je možný, když /jestli /pokud bůh není – vidím, že bys taky hned první den vznesla do diskuse možnost neexistence boží!

  63. ratka napsal:

    61. jestli tam půjdeš, tak mi prosím napiš :-)

  64. ratka napsal:

    56. to je velice nebezpečné (dvojsečné tvrzení) Pokud by člověk těžce poškozený, invalidní, nemocný nebo dokonce umírající neměl důstojnost, nebyla by zde etická hranice… že přesto je člověkem s vlastní důstojností a všem atributy a nároky z toho plynoucí.

  65. ratka napsal:

    57. mám na mysli prostor za sloupy pod kupolou. Zda je to kostel nebo hala…

  66. rulisa napsal:

    64
    Nesmysl. Člověk těžce poškozený, invalidní, nemocný nebo dokonce umírající už procesem „polidštění do důstojnosti“ prošel, tudíž má právo ji mít. Zrovna tak jako malé děti čerstvě narozené právo na ni zíkávájí de jure od státu. Se všemi nároky z toho plynoucími.

    A ano, vždycky to tak v lidksých dějinách nebylo.

    Takže to tvrzení nikoho o nic nepřipravuje. To tvrzení pouze tvrdí, že nám lidská důstojnost člověku není vrozena, není naší neoddělitelnou součástí.

  67. rulisa napsal:

    Omluva za překlepy, zas v práci…

  68. barča napsal:

    ad téma důstojnost, nebo jak si to každý pojmenuje. Zaznělo to cosi o nemocnici. samozřejmě že všude na každém pokoji ve složce s domácím řádem, a společně s dalšími provozními věcmi, nebo věcmi duchovními (pečovatelská služba, služba duchovního) je i papír s platnými právy pacienta.

    jestli je důstojné zda člověk po výkonu či nemohoucí močí na podl mísu, podl. lahev, nebo má pleny, či močovou cévku – jesltli je to důstojné o tom to není. v mnoha případech je to nutnost a kromě jiného postup lege artis – po výkonu. ale je důležité jak to provést – jakým způsobem to provede u pacienta personál. takže právo na soukromí, intimitu apd. a je to věc každého člověka z personálu otázkou jeho svědomí a jeho vědomí. něco jiného je, pokud jde fakt o život a všechno se musí rychle – priorota je život a záchrana života, ne jestli přitáhnu plentu a dělat soukromí pacientovi.

    tady jsou práva pacientů. nikdo si moc nedovolí tohle z personálu porušovat. existují právní postihy, morální postihy, všechny stížnosti se řeší jako mimořádná událost přes právní odd. a náměstka ředitele. audity, šetření, rekonstrukce apd. pokud dojde na stížnost a vyjádření pochybení. Stručně řčeno, jsem stále jednou nohou v kriminále a stále pod drobnohledem.

    https://mpsv.cz/cs/840

  69. ratka napsal:

    66. no a o tom je řeč :-)) základní právo na důstojnost… nelze ho vzít. Tedy jistě… chápu jak to myslíš, zavřu malé dítě do sklepa a uvážu na řetěz… beru mu důstojnost. Připravuji ho o důstojnost. Ale to je pak mé neetické chování… jelikož to dítě pořád svoji důstojnost má i když ho o ni připravují neetickým jednáním. Tedy možná to motám, nevím…třeba to chápu špatně.

  70. rulisa napsal:

    eště ad 64:
    On je totiž rozdíl mít na ni právo a mít ji skutečně.

  71. ratka napsal:

    70. takže v důsledku jde o to, zda lze někoho o důstojnost připravit nebo zda se bez důstojnosti již narodil. Nebo zda tím že je člověk již (automaticky) důstojnost má a je třeba tuto důstojnost (která není zjevná a neprojevuje se) zohlednit.

  72. barča napsal:

    68. dokonce my těch bodů máme ještě víc, než jsou uvedené, nebo přesněji více podrobněji rozvedené ty body. jsme akreditovaná nemocnice. (akreditace jsou různého stupně, nemáme tu nejvyšší mezinárodní, ale vysokou rozhodně ano.)

  73. rulisa napsal:

    69
    Právě naopak – základní právo na lidskou důstojnost lze vzít, proto je to ošetřeno lidskými zákony.
    Z toho, co píšeš, mi přijde, že spíš nechápeš, co chci říct.

    71
    Ano, hurá.

  74. ratka napsal:

    73. tak snad už to chápu… když to lze vzít tak je to ošetřeno zákonem jako nezákonné. takže z této logik lze důstojnost brát (nezákonně) ale nevíme zda se s důstojností člověk rodí…a teprve pak ji někdo může nezákonně vzít, nebo se bez důstojnosti narodí… (jako zvíře mezi zvířaty) tedy mimo přidělení státem de jure jak píšeš v 66.

  75. rulisa napsal:

    74
    Ano, a o tom druhém jsem právě přemýšlela v souvislosti s těmi vlčími dětmi.

  76. rulisa napsal:

    74
    A eště rozlišuj mezi důstojností lidskou a zvířecí. I zvířata (tedy myslím si já, tak, jak jsem je poznala a co o nich vím zvenčí, z jincýh zdrojů) mají svoji důstojnost v podobném smyslu jako lidé. I když ta jejich důstojnost nemá stejné atributy a nezaručuje stejná práva jako ta lidská.

  77. ratka napsal:

    76. jj. s tím souhlasím, někde na začátku jsme psala o důstojnosti zvířat… a jejích právech (a porušování těchto práv lidmi)

  78. ratka napsal:

    76. zajímalo mě v tomto smyslu jakou důstojnost potažmo práva mají lidé „bez papírů“ tedy státní příslušnosti. nemají „nic“ de jura.

  79. rulisa napsal:

    78
    Mají. Mají práva zaručená v listině základních práv a svobod.

  80. ratka napsal:

    79. No vida… díky.

  81. ratka napsal:

    a hned první bod:
    Článek 1 Listiny zdůrazňuje trvalost rovnosti v důstojnosti a právech.

    Takže ta důstojnost se vrací zpět jako bumerang. Trvalost rovnosti v důstojnosti. No to je tedy pojem :-))

  82. ratko 63
    Ne, já bohužel nejdu. Celou sobotu jsem na semináři a pak v divadle a v neděli jsem až do devíti na Designbloku na stanovišti naší organizace jako informátor. To bude maso.

  83. 69
    Já to chápu (nebo pro sebe definuju) jako ratka v 69.
    Takže ru 70
    pro mě to není rozdíl. Pro mě tu důstojnost má každý člověk pořád a nezískává ji od žádného jiného člověka (!), to by nešlo. Je to člověkovitost.
    To „mít právo na důstojnost“ vypadá navenek, že když se musí deklarovat jako právo, tak je to něco, co nemusí být a může. Jako já mám právo se shromažďovat a svobodu tisku, ale nemusím to právo používat.
    Já myslím, že to je deklarování jako právo záměrně, aby bylo jasné, že každý člověk zasluhuje důstojnost. Od druhých.

  84. 68
    barčo
    Jé a práva pacientů, to je zajímavý určitě. To si budu muset určitě nastudovat, až budemr mít o tom předmět. Je to speciální případ.

  85. 71 a dál
    Křesťani budou vždycky mít za to, že důstojnost je daná jako taková už při narození, resp. dokonce při početí. Nebo dokonce před početím – protože pokud žena plánuje, že se nechá oplodnit od kolemjdoucího, aby mela dítě, kterému nikdy nemíní sdělit, kdo je jeho otec, tak to bych řekla, že křesťani berou jako neetické. Já tedy taky (ale úplně přesně mi to k té důstojnosti nesedí, spíš k rodičovství…), i když zatím se mi nevyjasnila hlavní věc, jestli se mám řadit mezi křesťany nebo ne, anebo jestli mě křesťani řadí mezi sebe a tím pádem jsem křesťan, ať chci nebo ne :-))
    To je taky otázka do pranice :- )

    U křesťanů ta důstojnost vychází z toho rozdílu od zvířat – že nám byl dán intelekt a svoboda se rozhodovat.

    Jiný pohled na věc může být ten evoluční, že jsme se vyvinuli od zvířat až do výše našeho intelektu a vědomí a nebylo nám to dáno žádným bohem, nýbrž vývojem, sama zvěř a příroda nám to dala, když nám dovolila se takhle vyvinout. Potom se dá uvažovat tak, že důstojnost lidského tvora je daná námi samotnými. Takhle chápu rulisin pohled. Jako adekvátní v tomhle smyslu.

  86. ratka napsal:

    85. jj. oba pohledy jsou správné… ten přírodní z pohledu přírody, vyvinuli jsme se…

    ale také křesťanský má něco do sebe, a to ve smyslu, člověk je člověkem ať se s ním děje cokoliv. Tedy v jakékoliv fázi přírodního vývoje či stavu. že mu člověčenství (důstojnost) nelze upřít i když třeba se to děje, ale tohle upírání je již definováno jako špatné. A hned máme zde oblíbené téma potratů, kdy se zárodek nebo plod uměle přeruší ve vývoji úmyslně… Tedy není špatně přerušení života nýbrž úmysl …toto činit a učinit záměrně. Dochází k spoustě situací, neúmyslných neštěstí, hloupých náhod či přírodních katastrof… není v tom (teoreticky) zlý úmysl přírody či náhody. Ten nastává v momentě úmyslného ublížení druhému, tedy za předpokladu jeho rozpoznávacích schopností. to je pak posouzeno jako neetické, špatné. Tedy proti důstojnosti (neeticky) jedná jen člověk a to pouze člověk příčetný s rozlišovací schopností, dítě, zvíře nebo psychicky nemocný člověk nejedná neeticky… pokud mu chybí schopnost rozpoznat následky (neubližuje ve zlém úmyslu)

  87. ratka napsal:

    Ono je to velice tenký led… sama to cítím v sobě a na sobě. Podle toho k jaké straně se přikloním, tedy zda k přírodní nebo zda křesťanské váhám mezi schvalováním a odmítáním uměleho přerušení těhotenství. Z přírodního pohledu na tom nevidím nic špatného, z křesťanského pohledu se jedná o vědomé a úmyslné ukončení života člověka tedy zásah do jeho důstojnosti.

  88. rulisa napsal:

    85
    Ano, byl dán. Geneticky. Ale pokud nevyrosteš v lidské společnosti, nevyužiješ to. Nezrealizuješ druhou nutnou složku projevu, nevrozenou. Dány jsou nám jenom možnosti, dispozice. Ne faktické projevy.

    Rozpor mezi teoriemi vývoje jako takového to myslím není. Je hodně vědců, kteří na jednu stranu uznávají biologickou determinaci našich vlastností, ba i princip přírodního výběru a vývoje, ale současně věří v boha a v to, že na počátku bylo víc než jen náhodný shluk řas.

    To kódování se prostě vyvinulo takhle, ale je možné, že i to byl záměr boha, nechat to tak trochu otevřené.

  89. rulisa napsal:

    Nestíhám číst všechno, tak reaguju jen na to, co mě ťuklo do oka a zas jdu malovat nápisy.

  90. rulisa napsal:

    Čárka. Mi tam chybí.

  91. 86,87 ratko
    taky takhle zvažuju, stejně.

    Jo a ratko, tohle je bomba:
    nejdu sice na prohlídku budovy té fakulty o st.svátku, ale my dvě spolu už jsme byly v nejbližší hospodě, která je zřejmě kmenová. Pro dálkové studium určitě – my tam v sobotu chodíme na oběd, protože je jen hodinová pauza a jinam bychom to nestíhali; vedle v Thákurově 1, kde jsem měla svatební hostinu, mají o víkendu zavřeno. :- )

    Šly jsme tehdy spolu, když jsi byla jednou v Praze, do té nóbl restaurace u hotelu Diplomat a pak šly naproti do – tehdy zakouřené – hospody, která je vyzdobena černobílými fotkami – akty. Samé nahotiny. A tam se chodí! Jídlo celkem dobrý (polední menu za ceny ještě snesitelné, cca 120 Kč), ale pivo tam mají drahý, plzeň přes 40 korun, to jsem jinde v Praze neviděla, na Malostranském náměstí U Glaubiců jsem ho tuhle měla jen za 36 (to je míň než bývá, obvykle tu stojí 40 Kč). Jmenuje se to Pod loubím
    http://www.podloubim.com/menu/

    a byla jsem tam na obědě dvakrát a v obou případech tam v přední místnosti seděl Cy ril Svoboda.
    Myslela jsem, že je to vyučující, ale prý chodí taky na přednášky, studuje asi dálkově teologii. – Aspoň to někdo ze spolužáků tvrdil, ale mně je to divný, podle mě je vyučující. (- No jasně, teď jsem to ověřila.)

  92. ru
    maluješ nápisy a už máme tmu. A dušičky se blíží, nojo, to máš určitě fofry největší!
    Doufám, že tam máš dobrý světlo!

  93. … no vidíte to, já si říkala, že tady s tou školou nebudu otravovat, že to bude pro vás nuda, a naopak to vypadá, že je to nabuzující a dá se diskutovat o různých navazujících tématech.

  94. ratka napsal:

    93. pro mne jsou to samá skvělá témata. Kdysi jsem je řešila a teď se dívám s odstupem 10-15 let zda se můj postoj změnil. Jistě změnil… ale nikoliv k nějakému konzervatismu. Spíše se mi ulevilo… cítím větší nadhled, menší přísnost v sobě (na sebe i na druhé). Zrovna k tématu umělé přerušení, točila jsem se na obrdlíku, nevěděla jsem jak to uchopit a jak se postavit k tématu a teď mi to je jasné. Pro toho kdo je křesťansky nastavený a je to pro něj hřích, tak třeba půjde na potrat ale bude se trápit, vyzpovídá se, bude se kát a bude mu odpuštěno. Pro toho kdo je spíše přírodní a nic mu to neříká, půjde na potrat bez pocitu „hříchu“, ale třeba časem po létech na něj přijde lítost a řekne si, že to byla chyba, bude se kát a odpustí si. sám.. tedy dojde k náhledu že to nebylo správné, ale že v té době to tak nevnímal a srovná se s tím. A někdo toho nebude litovat nikdy, protože to za správné považoval před tím i potom, nelituje a tudíž nemá v sobě nastavené rozlišení…že „se to nemá“ a zůstává nevinný ve svém uvažování. Nebyl to u něj zlý úmysl…a tak to zůstane.

    Takhle se s tématem vypořádám teď. Co je etické a co již ne…tenhle postoj zaujímá každý subjektivně. Pokud pro něj je něco etické, tedy nevnímá to subjektivně jako nesprávné… tak to nesprávné není. Prostě tuto rozlišovací schopnost nemá a nelze ho ani nutit přijmout za špatné (nesprávné) něco, co on sám jako nesprávné nevnímá. Zde cítím že je pro mne strop. Tedy sám mít pro sebe určité zásady, třeba křesťanské když jsem křesťan ale nevnucovat je jiným jako obecné…

  95. ratka napsal:

    91. Na tu hospodu si vzpomínám :-)) Jsou to náhody.

  96. Milan napsal:

    Ad 45:
    Jednání má dvě formy: vědomé konání a vědomé nekonání.
    Nevědomé konání a nevědomé nekonání není jednáním, ale nepříčetností.
    Příčetnost je schopnost rozlišovací a schopnost ovládací – chybí-li i jen jedna z nich, nastává nepříčetnost, čili nedostatek vůle. A nedostatek vůle znemožňuje jednání – konání i nekonání bez volní složky prostě není jednáním.

  97. Milan napsal:

    Rozbití hrnku omylem:
    Spočíval omyl v tom, zda jde o hrnek?
    Spočíval omyl v tom, čí je ten hrnek?
    Nebo vůbec nešlo o omyl, ale o důsledek přehlédnutí či snad dokonce nezamýšleného pohybu?

    Mýliti se je lidské. Ačkoli jsem chtěl rozflákat hrnek Standovi, rozflákal jsem ho Mírovi. A za to, že teď vypadám jako blbec, rozflákám Mírovi hned dva hrnky!

  98. Milan napsal:

    Důstojnost člověka spočívá v tom, že je Božím stvořením a právě jeho si Bůh stvořil jako svého přítele a druha a všechno ostatní stvoření mu proto podřídil.
    Lidskými zákony ani lidskou morálkou či zvyklostmi nebo filosofickými díly či praktickým konáním nelze člověku důstojnost ani dát, ani odebrat. I masový vrah má stále důstojnost člověka, i dementní a deformovaný „ležák“ má důstojnost člověka.
    Lidé mohou dát druhému člověku jen úctu, která spočívá v ponížení sebe sama. To ale není důstojnost.

  99. ratka napsal:

    K 96 drobná připomínka. vědomé konání či nekonání vyžaduje splnění obou podmínek. Tedy schopnost rozlišovací a schopnost ovládací (současně). Když není schopnost rozlišit a ani se ovládnout, jsme neřízenou střelou, nevnímáme okolí, jen tak něco děláme… třeba někdo se topí, nevšimnu si a stejně neumím plavat.

    Když správně rozlišíme, ale nemáme schopnost ovládat…nedokážeme v dané situaci správně zareagovat. vidím že se někdo topí, ale neumím plavat, nemám telefon a třeba nedokážu chodit, takže nedoběhnu pro pomoc etc…takže nekonám

    Když umíme a můžeme regovat (jsme zdraví a zkušení ), tak třeba nesprávně rozlišujeme a tudíž reagujeme účinně špatným směrem na nesprávný cíl. Nevšimnu si že se někdo topí, ale mohla bch ho zachránit kdybych si všimla (umím plavat)

    Takže asi fakt musím umět správně rozlišovat (vidět pravdivě) a zároveň být schopni jednat… třeba vidím že se někdo topí a také umím plavat a vytáhnout ho. tedy vědomě konám. mohu vědomě nekonat, když vidím lže se topí a nevytáhnu ho i když umím plavat, tedy mohla bych ho vytáhnout.

    Uff omlouvám se,

  100. 100 :-))
    To byl hodně nemravnej hrnek. Za dvacet tisíc… A pak ho vyrobili jen za půl dolaru a tím přispěli k lepšímu užívání statků a tedy obecnému dobru.

  101. rulisa napsal:

    ad 96
    Milane, ač slovotvorbou a komunikací intelektuálka, duší jsem stvoření uvyklé jednoduchosti či snahou o ni. Tudíž v tom mám guláš:

    „Jednání má dvě formy: vědomé konání a vědomé nekonání.
    Nevědomé konání a nevědomé nekonání není jednáním…“

    Tak je to nevědomé konání a nekonání jednáním, nebo není?

  102. rulisa napsal:

    98
    Obávám se, že nepodřídil. Že si to jen člověk ve svojí pýše rád myslí, protože mu (zatím) funguje chov zemědělských zvířat a střelba do zvířat lovných. A že časem se ten jeho omyl ukáže v plné šíři lidského neštěstí, které z toho vzejde. Pokud tento zřejmě světově převažující lidský názor nepřestane být převažujícím.
    Když nic, tak minimálně pro viry a bakterie to neplatí určitě.

  103. rulisa napsal:

    102
    Ne, už jsem to pochopila. Po dvanácti hodinách v práci už blbě čtu.

  104. rulisa napsal:

    Nicméně ad 103 – ale děkuju, pane Milane, že jste mě konečně postrčil k docvaknutí, co mi na tom křesťanství tak vadí (krom církve): Totiž fakt, že ač slovo pokora je pro ně velmi frekventované a rádo se pokorou ohání, ve skutečnosti je velmi, velmi nepokorné… alespoň vůči ostatnímu zbytku světa. Tomu ne-lidskému.

  105. Saul napsal:

    Výklady stvoření člověka jsou různé.
    Ale tak nějak obecně platí,že čím jednodušší ten výklad je,tím víc je absurdní a nelogický.
    Nicméně složité výklady se zdají být pro pochopení a logiku absurdní také.
    Třeba tento:
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Adam_Kadmon

  106. Saul napsal:

    A s tou důstojností se tu v diskusi pořád míchají hrušky s jablkama.
    Samozřejmě existuje „obyčejná“ lidská důstojnost,po které všichni toužíme,ale žádné přirozené právo na ni nemáme a kdykoliv nám může být odňata.
    Je to opravdu jen společenský konstrukt.
    Ale důstojnost může mít i metafyzický,nebo duchovní rozměr.
    Je ta duchovní důstojnost k té obyčejné v nějaké úměře?
    Existuje spousta svědectví lidí,kteří svoji duchovní důstojnost objevili v momentě,kdy ta jejich lidská byla totálně pošlapána a zničena.

  107. barča napsal:

    107. duchovní důstojnost?
    Vnímám to spíše jako sebeuvědomnění. To znamená, že když mi někdo pošlape moji „důstojnost“ neoplatím mu stejnou mincí. – nezradím tim sebe.

    A dovolím si říct, že velmi to tu pěkně vystihl Milan:“Lidé mohou dát druhému člověku jen úctu, která spočívá v ponížení sebe sama.“

  108. barča napsal:

    Ono se tyhle pojmy těžko vysvětlují. protože každý to slovo vnímá jinak a také jinak prožívá. A pak je běžné jednání v životě a v různých každodenních situacích.

  109. rulisa napsal:

    107
    No a púroč jsem jako pořád psala, že je napřed potřeba si nadefiniovat, co to je ta lidská důstojnost?
    Jak se pozná ta duchiovní, metafyzická? Jaký má znaky? V čem s eliší od té „obyčejné“? V čem je s ní stejná?

    Není ta duchovní jen duševní berlička odvozená od té „obyčejné“?

  110. rulisa napsal:

    108
    Viz 22.

  111. Saul napsal:

    110:
    „Není ta duchovní jen duševní berlička odvozená od té „obyčejné“?“
    Falešná duchovní důstojnost taková berlička určitě je.
    Na spoustě tzv. duchovních lidí to přímo bije do očí.
    Ta pravá je těžko definovatelná.
    To bys musela potkat „světce“ a i kdyby jsi ho jako světce poznala a uznala,stejně bys asi nevěděla přesně proč.
    V evangeliích je to taky mnohokrát popsáno,že apoštolové vůbec nevěděli,co je vlastně k Ježíšovi přitahuje.

  112. rulisa napsal:

    Charisma?

  113. Saul napsal:

    113:
    Ne,to určitě ne!
    To je to,na co sázejí falešní proroci.

  114. Saul napsal:

    Jaké charisma asi mohl mít Ježíš přibitý na kříži a přesto ho ten lotr po levici uznal jako spasitele.

  115. rulisa napsal:

    115
    To je vidět, že nevíš, jak funguje charisma. Přibitím na kříž mohlo být naopak znásobené.

  116. rulisa napsal:

    Teda chtěla jsem napsat, ež envíš, jak funguje na ženský, akorát jsem si pak uvědomila, že ten lotr nebyl ženská… :-)
    Ale myslím, že utrpení způsobené jinými o charisma nepřipraví, právě naopak.

  117. Saul napsal:

    „že ten lotr nebyl ženská… :-)“
    To ani ten římský setník Longinus asi ne :-)
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Longin

  118. rulisa napsal:

    Ona spousta lidí ne, ale ve 115 jsi psal jen o tom lotrovi, tudíž taky jsem reagovala jen na lotra. :-)

  119. Saul napsal:

    Co se ženských týká,tak ty se na rozdíl od apoštolů neposraly a zůstaly s Ježíšem až do samého konce a taky jim se potom po svém zmrtvýchvstání zjevil.
    Ale dál bych to asi přenechal Ratce,ta má na ty výklady glejt,já jsem jen pohan Saul:-)

  120. rulisa napsal:

    Jedinej čistokrevnej pohan jsem tady já. :-)
    Jasně, ženský na to charisma jsou víc chytlavý a větší držáci.

  121. ratka napsal:

    112. láska… taky se po svém zmrtvých vstání Ježíš třikrát ptal Petra, zda ho miluje… třikrát ho Petr zapřel a třikrát se k němu přiznal.

  122. ratka napsal:

    121. to ano, jak se ženská chytne… tak se nepustí :-)

  123. ratka napsal:

    120. nehlásil ses svého času k Židům?

  124. Saul napsal:

    124:
    To jak jsem někde z hospody psal,že se chystám do mikve?:-))
    Ale podle takových nejistých indicií ve jménech svého rodokmenu je možné,že jsem opravdu nějakého židovského předka měl.
    Banka mi po něm bohužel nezůstala:-)

  125. ratka napsal:

    125. no ehm… to je tak deset let, co jsi něco v tom smyslu psal. Ale já su už stará a všecko se se mi plete. Ale ten odkaz na Adama výš, ten je taky z kabaly, nebo ne?

  126. Saul napsal:

    126:
    Já si na tu svoji mystifikaci vzpomínám,Ratko.
    Ono to bude míň než deset let.
    No,pak se nemůžu divit,že se mi nevěří,když něco myslím vážně,že?:-)
    Ale co vlastně má cenu myslet vážně ?

    Kabala ale určitě zajímavá je a ti co její studium brali vážně možná došli poznání o kterém se nám ani nezdá

  127. ratka napsal:

    127. přijde mi to jako odjakživa :-)

  128. Saul napsal:

    128:
    Teď sice přesně nevím,jestli jsi to myslela jen na mne,nebo na sebe,ale ať tak či tak,něco na tom bude:-)
    Každopádně když už někdo mystifikuje,měl by o tom vědět hlavně on sám.
    Ta varianta,ze sám svým mystifikacím věří je sílená jak pro něj,tak pro jeho okolí.

  129. ratka napsal:

    129. měla jsem na mysli vzájemné diskuse…včetně mystifikací :-)

  130. Saul napsal:

    130:
    Beru to jako nepřímé přiznání naplněné křesťanskou pokorou,že i ty jsi zdatná mystifikátorka:-)
    Tvůj závazek ke křišťálově čisté upřímnosti v další diskusi není třeba.
    Ru už si to pohlídá :-0)

  131. ratka napsal:

    131. každá žena je zdatná mystifikátorka :-)

  132. Saul napsal:

    Ale na druhou stranu,takové malé drobné mystifikace jsou vlastně i tím kořením života.

  133. Saul napsal:

    132:
    Neříkej,tak to je pro mne novinka:-)
    Jak jinak by vzniknul nový život,než mystifikací?
    Ale když už jsem dal odkaz na archetyp Adama,tak Lilit by ho měla mít taky.
    http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cisloclanku=2007092114
    Člověk pak je rád,že je obyčejným člověkem.
    V tom je taky síla křesťanství,že tohle zdůrazňuje.

  134. 110
    ru, jo, to bylo dobře, žes chtěla pojem definovat, aby bylo jasno, o čem mluvíme. A to se stalo – jedna definice je ta vycházející z křesťanství, druhá je jiná, ta přiznávající člověku vládu nad tím, jestli je nebo není důstojný.

    113
    :-DDDD
    a to je vtipný! To slovo charisma.
    já ho nepoužívám vůbec – protože nerozumím tomu významu, který mi připadá módní a posunutý a samozvaný, prostě divný, pro mě je to slovo mladší generace, než jsem já.
    A v rámci křesťanství slovo charisma znamená něco úpně jiného, než nějakej fešáckej a oslňující člověk (tak si přesně představuju tzv. sociopata), „co má charisma.“ V křesťanství to znamená „dar ducha.“ A to mě baví. Škodolibě, protože to slovo mě jako popis přitažlivé osoby vždycky sralo. Nějaká definice zde:
    https://www.pastorace.cz/Knihovna/3-Charisma-charismaticky.html

    ale nerada bych se v tom babrala; nečetla jsem to celé. jen poukazuju, že zrovna slovo charisma je na tom stejně jako slovo důstojnost – pojetí je trochu jiné od běžného.

  135. ratka napsal:

    135. tak trochu parodie, žejo :-))

  136. rulisa napsal:

    136 ad 134 ad atd.
    Taky úplně nevím, co s tím, trochu to cítím jako „dar oblbnout lidi, zejména ženský“.
    Jdu spát.

  137. rulisa napsal:

    P.S. ad 134
    Ta Lilith je mi sympatická.
    Jakási identifikace čičo.

  138. Joo, díky Saule za reakce, to je super.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>