Už mám trsátko

MOJE ROZTRLIŠKOST JE SELEKTIVNÍ…

Včera jsem si řekla, co nakoupím. Proč jsem to nechala až na pátek? Protože budu mít odpoledne volno; vzala jsem si půl dne dovolenou, neboť jsem pro svůj vedlejšák č.2 potřebovala jít něco vyzvednout na Staré Město a donést to svým dvěma vedlejšákyním na Nové Město. A pak si půjdu koupit ty pletací jehlice atd.

Z práce jsem vyrazila včas. Na Starém Městě jsem nakonec dosáhla kýženého místa, vyzvedla tam své poselství a jela na Nové Město. Tam jsem na Václaváku uviděla Marks&Spencer a zašla si koupit britské potraviny: velký sýr Cheddar, 93% vepřové klobásy tlusté těžké, málo sladké sušenky digestives, které mě zachraňovaly v Anglii před hladem, a shortbread, co mě ho naučil mít rád jeden postelový bůh. A na cestu máslový košíček plněný sladkým měkkým vanilkovým pudingem a nakládanými broskvemi. Chvíli jsem hledala, který novoměstský dům je můj cíl. A to jsem byla na místě v pondělí. Našla. Staroměstské poselství ve velké žluté obálce jsem předala vedlejšákyním. V pořádku.

„A přinesla jsi ty smlouvy?“

???

„Jak jsem ti psala, abys je vytiskla. A já si včera říkala – mám jí ještě zavolat nebo…“

„Ahá, já myslela, že mám vytisknout seznam lidí! A ten mám.“

Moje vedlejšákyně č.2 obě dostaly velmi stresovaný, strhaný výraz. A to právě poobědvaly. Jedna rezignovaně strhaný, druhá, temperamentnější, měla jistě výraz „Cože?! Už zase něco popletla, já jí snad zboxuju!“ (to vše v angličtině). Do tváře jsem se jí raději nedívala.

Přišlo mi předtím v elektronické poště: „Tak smlouvy mame vsechny, jen jednu kopii: Nováková, Procházková, … a dalších pár jmen. Muzes prosim vytisknout a prinest, at to tam doresime?“

Tak když to chtějí vytisknout, tak jim seznam těch lidí, co poslali jednu kopii smlouvy a ne dvě, vytisknu. A vytiskla.

Jako v grotesce. Že nepřemýšlím hlavou? Ne, v tomhle vedlejšáku č.2 já nepřemýšlím. Já nevím, co je přesný záměr, já to v hlavě nenosím a ani nebudu, to bych se už musela zbláznit. Mně úplně stačí, že musím nosit v hlavě, že mám denně kontrolovat vedlejšácké e-maily, odpovídat na ně a pamatovat si, o co šlo, jednat o pronájmu prostor, a pak jednou týdně dvěma vedlejšákyním poslat, o co šlo, případné dotazy, potíže atd. (v angličtině, ale to je nepodstatné). Stejně vždycky něco zapomenu.

Před vánoci jsem posílala účastníkům klíčový hromadný mail. Blbě. Předčasně. Byl to teprve nedodělaný návrh a já jsem to nějak přehlédla, neregistrovala; jednou jsem chtěla být horlivá a pilná a poslat všechno včas a neodkládat. No a zrovna blbě. Tak jsem pak účastníkům musela poslat opravný hromadný mail s dodatky, že ten první byl neúplný.

A to není celé. Takhle jednou v lednu pošlu účastníkům další mail, tentokrát pěkně jednotlivě, každého oslovím jménem – a tu přišla odpověď od jedné paní, že vyrozumívá, že předchozí hromadný mail nedostala. No nedostala, vypadla mi z toho hromadného poslání, takže nevěděla, kam má dnes přijít, co s sebou … ale asi ji to nenervovalo, to je prima, není nad sympatické adresáty; tak jsem jí ten klíčový starý mail poslala opožděně no.

Copak o to, taková věc se jednou za čas stane, i když člověk pečlivě kontroluje seznam příjemců. Vážně. Já takovéhle úkony vždycky velmi pečlivě po sobě kontroluju. A stejně se chybička jednou vloudí. Blbý pocit je, že chybička je v tomto případě vedlejšáku č.2 vždy odhalena. Jedna vedlejšákyně totiž chodí do té mailové vedlejšákové schránky, kterou já obhospodařuju. Takže vidí, když tam několik dní nepřijdu a neotevřené maily se hromadí. Pšakrev!

„Pšakrev“ říkal nějaký Polák Jagellonskému v komiksových Starých pověstech  českých od Kalouska. Mohla bych místo toho říkat „A kurva,“ to by byl vhodný ekvivalent, jenže téma promiskuity já si radši do huby neberu, kdo z nás … ať hodí kamenem.

A vůbec mě ten gmail sere! Napřed se mi tam zprávy shlukovaly k sobě, takže se mi opakovaně stalo, že jsem si nevšimla něčí odpovědi a nereagovala. Pak jsem přišla na to, jak to proklaté shlukování zrušit a vidět maily jednotlivě pod sebou od nejnovějšího, jak jsem zvyklá. Hurá. Nojo, jenže v gmailu není žádná značka, která mi ukáže, na který mail jsem už odpovídala! A to je taky průser. Jsem zvyklá vidět zřetelně označené maily, na které jsem už odpověděla nebo je přeposlala. A nic. Značky nikde. Gmail nenávidím.

Na tom všem je nejpozoruhodnější, že můj vedlejšák č.1 je totéž, co vedlejšák č.2, akorát větší team a větší sranda. A tam se mi žádná přitroublost nestává. Dobře, jednou jo. Jednou jsem asi klikla vedle a smazala nevědomky něčí mail, takže jsem na něj neodpověděla. Zmizel a jako by nikdy nebyl. Pak už bylo pozdě, já myslela, že se picnu, ale operativně jsem to sama vyřešila a pak to zavolala šéfovi, on řekl, že jsem dobře udělala, a bylo. Všeobecná spokojenost.

Zpět na Nové Město: navrhla jsem vedlejšákyním, že smlouvy vytisknu a přinesu v neděli, anebo že je půjdu někam vytisknout teď a přinesu. A ony „Kam? Tolik stránek?“ – No a co? Ony počítaly, že to vytisknu u nás v práci pro ně jako samozřejmost, zadarmo? To mi je trochu proti srsti; budu muset s nimi dojednat finanční podmínky, aby můj zaměstnavatel – pro něhož ony také pracují nebo pracovaly – nebyl ošizen. Já budu jim klást podmínky, hm. To už naše vztahy půjdou do prdele úplně. Prý si to vytisknou samy na zítra, nějak to udělají.

Tak jsem přiznala svou tupost přede všemi a šla. Pravda, trochu hraju na to, že když se ztrapním a směju se tomu, ostatní se budou také smát. Tojo, ale mé dvě vedlejšákyně už tuto fázi mají za sebou a trpělivost není bez konce. Tak jsem odešla ven a ponechala je, aby se odreagovaly vespolek. Načež jsem se na ulici dala do hlasitého ďábelského pochechtávání. Připadalo mi to dost vtipný – místo smluv vytisknout seznam lidí, kteří potřebují vytisknout smlouvu.

Kam teď -  vím o švadlence ve Spálené ulici, ta je tam léta. A vida – ještě cestou jsem narazila na jinou švadlenku, ve Vladislavce. Jehlice měli č.3, č.4 a ještě další, ale č.3,5 nikoli. Jdu do Spálené. Mají! Bambusovou, nebo kovovou?

„Zkusím bambusovou! Mně tyhle novo-kovové k srdci nepřirostly tak, jako ty staré,“ říkám.

„Já pletu ponožky na krátkých bambusových-“ říká paní švadlenková.

„Jo, takové přesně mám – ocelové!“

Jsem spokojena, odnáším si bambusovou kruhovou jehlici dlouhou 80 cm. Přesně tu jsem chtěla. Jdeme dál. Kde koupím v centru jídlo? V Máji jsou dole potraviny Tesco, jdu tam. Staré dobré příkré schody, již od dětství, ano ano. Takže radši jedu dolů po jezdicích. Koupila jsem cukety, mazací sýr, pivo Svijany, lahev vína, dva hranoly žitného chleba. Moje plátěná taška, co nesu v ruce, má jistě včetně pracovního foťáku skoro 15 kg. Zadupává mě hlouběji do země.

„Takže do banky ani na poštu nejdu. Mám těžkou tašku. Jedu domů.“

Jdu na áčko, na Můstek. Přes Jungmaňák – přímo přede mnou můj oblíbený dům hudebních nástrojů! „Založeno 1939″ píšou tam. Trsátko! Elektrické kytary jsou v suterénu.

„Dobrý den, já bych potřebovala trsátko na baskytaru.“

Veselý úsměv: „A jaký?“

„No, ňáký. Já jsem ještě trsátko na baskytaru neměla. Na akustickou kytaru jsem měla a to vím, že nechci moc měkký, spíš tvrdší.“

„Tohle -“ černé.

„Jo, to je dobrý! Není úplně tvrdý, ale dost tvrdý. To by šlo…“

„Tohle je tvrdší – “ svítivě lila.

„No, ale to má moc sladkou barvu. A samozřejmě je vždycky potřeba vybírat jedině podle barvy!“ říkám ironicky.

Takže černé. „Devět korun.“

Výborně. Černé s nápisem Jim Dunlop. Tak to má být.

Příspěvek byl publikován v rubrice Výštěky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

169 komentáře u Už mám trsátko

  1. Liška Ryška napsal:

    A tak by to vypadalo, kdybych chrlila své každodenní banální příhody. Pořád. Příště možná napíšu, jaký jsem si koupila čaj, jak jsem si obouvala botu nebo jak se šťárám jazykem pro uklidnění v zubu, odkud vypadla před rokem plomba, pšakrev.

  2. ratka napsal:

    nene, to vůbec nebylo banální. to je strhující čtení, přečetla jsem to jedním dechem. ohromné. úplně jsem tu situaci viděla a nejen to přímo cítila jak to bylo. úplně dokonale popsané.

    ty dvě jezinky i když mluví anglicky musí být hrozné můry.

  3. psice napsal:

    Mám podobnou zkušenost se začátkem vedlejšáku – první den jsem v horlivém nadšení nováčka odbouchla pomocí nástroje hromadného ničení mail na 2.000 lidí. S nefunkčním testovacím linkem místo ostrého, ehm. Dodávám, že následné odpovědi chodily do gmailu a spojovaly se tam v rozvětvené konverzace o desítkách členů. Tenkrát jsem myslela, že jediným čestným řešením zbývá podepsat si výpověď a namířit kolt do otevřených úst, ale kupodivu se to přešlo celkem v pohodě (ačkoliv se do toho musel zainteresovat i majitel firmy). Jsem tam doteď a ráda. To si musí sednout, uvidíš. Když nejde o život, jde o …..;) Tak ať se ti dobře trsá.

  4. rulisa napsal:

    3
    To je zajímavý, jak se obvykle v tvém prserpoúpopisním vyprávění nakonec zjeví, že máš průser za něco, co bys vlastně ani dělat nemusela, ale ostatní si zvykli, že to děláš a je to nic nestojí…

    Hele, já opdjížděla ve středu na služebku a volal mi šéfredaktor z mého vedlejšáku. Ten zas většinou poplete údaje z mých mejlů, kdy se na čem domluviíme nebo kdy mu sděluju svoje možné termány a pod. Tak jsem byla taková klidná, jakože skoro na koni proti němu, že nejspíš zas nějaký takový problém, a najednou on povídá: „To, co jste mi v pondělí posílala, jsem opravil a už je to v sazbě.“ Přituhnulo mi, co že to ještě opravoval… „Dvě kapitoly měly stejný název a stejné číslo.“ –
    No tyvole, ona to byla aktualizace textu, nikoli nový text, a já ty nadpisy absolutně vypustila, prostě jen zformátovala a odeslala, naprosto bez čtení, natož přemýšlení nad nimi…
    No, tak jsem se taky jen pěkně pokorně omluvila a rázem byla z koně dole, jen to žuchlo. :-))

  5. ratka napsal:

    co se týče průserů, to si asi každý nováček odžije. já zhroutila centrální řídící systém ve fabrice, takže nebylo možné vůbec zahlašovat zakázky dva dny a nahazovali zálohu až z Vídně. měl to být nezničitelný systém odolný proti „neodborným“ zásahům :-) přičemž se automaticky všecky otevřené zakázky uzavřely a zablokovaly pod mým jménem (cca 2000 případů) Ten pocit že se tam už nikdy neukážu jsme měla taky. po utěšování ze všech stran ve smyslu, že nikdo netušil že je to vůbec možné jsem tam pracovala dalších 6 let.

  6. rulisa napsal:

    Eee, odkaz na komentář 3 je nesmysl, prosím, to jsem taky něpřemýšlela a napsala si tam předpokládané číslo komentáře vlastního. :-))

  7. rulisa napsal:

    A to zajímavý slovo v komentáři 4 má být správně „průseropopisném“.
    Hlavně že ten můj vedlejšák jsou jazykové redakce, že ano…

  8. rulisa napsal:

    5
    Joo, já takhle zrušila optimalizační snahy našeho firemního webhostingu. Totálně ho odrovnala. Já se jich ptala, jak mám/smím/nesmím co na stránkách udělat, když nemáme přístup přes FTP, a oni mě odbyli, že mám jejich administrační program a že to mi musí stačit ke cvšemu, co potřebuju, že změny na našich stránkách mám dělat v něm.
    Tak jsem dělala.
    Taky pak říkali, že netušili, co všechno se v něm dá udělat.
    A pak ho rychle inovovali, abych se jim pak už do jejich adresářů a nastavení nedostala. :-))

  9. Liška Ryška napsal:

    2
    nenéé, ty 2 vedlejšákyně jsou dobrý holky a odborně ve své profesi nejvíc studované u nás (mají i zahr. školy) a je obdivuhodné, že se rozhodly spolu takhle podnikat, jít do vzdělávání. Já bych ve dvou do toho nešla nikdy, ani za nic, asi ani se sebou jako třetí osobou organizační :)
    Mně to ve dvou připadá drsný – seš jednak v ponorce a jednak sám na všechno -sice musíš mít i další zahr. lektory, ale připadá mi to jako hrozná pecka, dělat celou koncepci několikaletého vzdělávání a realizaci a všechno. To je nářez.
    Ten vedlejšák č.1 je proti tomu krása a legrace a přátelské pohovory, byť pracovní, protože je tam lidí se mnou asi 7 a už je to zaběhnutější, druhý běh. Už každý ví, co je jeho role a tak. Je to jasné, zřetelné, koná se proot víc setkání třeba mne a jednoho člověka nebo mne a jiného člověka … a funguje to, zaplaťbůh.

    ad čtení – mě baví, když o něčem svém obyčejném, co se stalo, někdo píše na blogu; jsem zvědavá, kde se pohybuje, co dělá,s kým, jakou barvu má jeho hrnek… ale když to píšu já, připadá mi to jako moc detailní popis na to, aby to někoho bavilo číst.
    To bude asi paradox blogopsaní :)

  10. Liška Ryška napsal:

    psice,
    uááááá, to musely být hrozné hrozny mailů, fuj, rozbujelé. A ten pocit, když se to člověku stane. Ufff.

    ruliso,
    taky dobrý. Změny na stránkách, to je pro mě trochu postrach – to jsem převzala v rámci vedlejšáku č.1. I to FTP tam je. Asi bych si měla občas něco trénovat, cvičně, jinak zapomenu všechny pokyny a přístupová hesla … zatím se mi povedlo vyrobit nové hlasování v doodle,to byl výkon. Na všechno už asi existujou aplikace, to je hrozný.
    Reaguju na to po svém, abych si ulehčila: svůj soukromý mail jsem otevřela naposled v říjnu. Používám tři pracovní. A liska . bloguje seznam.cz, to ano, protože vím, že toho tam nechodí závěje.

  11. Liška Ryška napsal:

    ratko 5
    hahahahá, „pýtajú ma až za Viedňu.“
    To byl pocit, co? Krve by se nedořezal?

    Já napřed cítím silnou vlnu opaření – TEĎ se to odeslalo a už je to v řiti – následovanou pocitem to-snad-neni-možný, potom si uvědomím přesněji, že je to průšvih a co z toho vyplývá, následuje impuls „Uteču rychle do lesa a už se nikdy nevrátím zpátky, nikdy se už nepotkáme, honem, běž!“ potom moment bolestného vystřízlivění, že ne, že neuteču, že tím musím projít; načež konečně začne pracovat racio a vymýšlí různá řešení, rychle vybere to nejlepší a jedná a konzultuje. Do toho nahlas sprostě nadávám a nevydržím sedět, chodím, chytám se za hlavu,předkláním. No a pak už zase funguju jako obvykle, normálka. A celé to trvalo třeba necelou minutu. Ovšem intenzivní minutu!!

  12. Liška Ryška napsal:

    Teď s těma smlouvama viz článek jsem ale necítila nic moc. Věděla jsem a říkala, že je to stupidní, ale vlastně jsem se stupidně necítila, cítila jsem se jako někdo, kdo zažil nedorozumění, ke všemu legrační. Protože já důležitost toho nevidím, já přímo v tom s těmi dvěma vedlejšačkami nejsem, nejsem v jejich kůži uprostřed všech těch účastníků, kteří jsou noví. A to je hodně citlivé. Ty vedlejšačky prostě chtějí zaručit účastníkům jistotu, bezpečí, serióznost – a já jim to sabotuju a to opakovaně. Nekdy mám pocit, že nepracuju pro ně, ale že jsem sabotér.
    Mám z toho dojem, že bych měla odstoupit, ať si najdou někoho jiného.
    Složím funkci :-))))
    Jóó, to jsem ještě nedělala! To bych mohla.
    Jenže mě je jich docela líto, že jsou jen dvě a mají toho tolik.
    No … svým chováním asi vyjadřuju, aby mě vykoply ony,jako bych to chtěla, vskrytu. Jo, chci. Nevím proč mi to připadá lepší, než jim prostě říct:
    „Až budete mít někoo jinýho, řekněte, já mu to předám.“

    Proč se bráním být ten aktivní a odejít ze své iniciativy??

  13. ratka napsal:

    Ta dvanáctka je zajímavá. čekat na vyhazov a sám to neudělat. i když zcela jasně cítíš že čas se naplnil. setrváváš, chodíš si pro plat (asi za to stojí) a utěšuješ se hláškami že tě asi nějak něčím potřebují protože jinak by tě přece dávno vykoply. A ony si možná myslí, že je ot pro tebe důležité. nevím. ale cítím tu zoufalou nemohoucnost být zabořen do medu až po krk.

    Sama jsem se ptala třeba, proč jsme ve svém bývalém zaměstnání tak dlouho vydržela. Ve srovnání s tím co mám teď to bylo pro mě velmi ponižující. A moje odpověď je pokaždé stejná. Hrozně moc jsem se naučila. Víc než kdykoliv předtím jinde a jinak. Ale to co jsem se naučila jsem poznala teprve teď.

  14. rulisa napsal:

    11
    Velmi přesný popis.
    Vybavil se mi zcela totožný postresový proces, když jsem napsala kolegovi jízlivou esmesku na účet svojí skorošéfové – a pak to taky na její účet omylem poslala.

  15. ratka napsal:

    9. taky mě velmi zajímá co kdo zažil. Zažíváš toho hodně. U mě se to podivuhodně všecko zvolnilo. Stresy minimální, ale to souvisí určitě s vnitřním laděním. Zrovna dnes mě můj nadřízený vychvaloval do nebe pro můj klid a rozvahu před nastoupenou jednotkou :-)) a maminka chválila můj silný zvučný hlas. Prý kde se vzal? Tak jsem se smála že to mám z toho mluvení v práci a zpívání v kostele. Ale něco na tom je, sama slyším jak se ten hlas nese… a zklidňuje mě to samotnou.

  16. rulisa napsal:

    No teda, já se taky slyším, jak se mi hlas zvučně nese, ale že by mi to dodávalo klidu… To spíš naopak. :-)) Klid mi dodává, když slyším, že už se nenese tolik, jako bývalo obvyklé dřív. :-)

  17. Liška Ryška napsal:

    ru 14 tybrďo, to tě muselo polejt! To je snad nejhorší varianta.

    ratko 13 ty peníze za vedlejšák č.2 bych oželela celkem klidně, skoro celou dobu mám pocit, že mi za ty peníze nestojí nosit v hlavě další věci a lidi a termíny a zařizovačky. Vzala jsem to, protože už jsem měla 3 měsíce vedlejšák č.1 a myslela, že to bude tptéž v bledemodrém a už budu vědět, jak na to. Jenže je to přece jen v mnohém jiné, jinak zorganizované, jiné činnosti a pravomoce. Spíš menší, ale zase víc nechané mně se v nich plácat. To ale jde jen ve zřetelném, jinak je to potom takováhle švejkovina, z mojí strany :)

    ad zvučný hlas:
    zrovna dnes ráno jsem slyšela nečekaně silný hlas. Šla jsem na autobus a slyším pozpěvovat silně:
    „Málo, málo, málo,
    nám stačí tak málo,
    aby slunce hřálo – “
    a znovu. Ten hlas neuměl text dál (já ten popěvek ani neznám, budu po něm pátrat na netu).

    Proti mně šlo batole za ruku s babičkou, čupr energickou mladistvou babičkou a ta to zpívala.
    Zdálky ani nebylo poznat, jestli ten hlas je ženský nebo mužský. Až zblízka. Pěkný to bylo.

    Uvědomila jsem si, že málo zpívám. A tím můj hlas, když zpívá, je ještě slabší než dřív.
    (Když mluví, tak slabý není a nebyl a nebude :-)

  18. Liška Ryška napsal:

    …ne. Tak to byla autorská tvorba:

    „Málo, málo, málo,
    nám stačí tak málo,
    aby slunce hřálo – “

    Melodii vím.

  19. rulisa napsal:

    18/19
    Krásný.

  20. ratka napsal:

    18 popěvek supr :-) 2 x týdně mluvím (halasím) babičkám na cvičení. Musím mluvit nahlas aby mě slyšely ale nesmím křičet aby to nebylo protivné. Myslím že to má dobrý vliv na můj hlas. Překvapivě pozitivní. Pomáhá mi to i v práci. Když se hádají, tak do toho vstoupím a řeknu: Stačí, nehádejte se.

  21. Liška Ryška napsal:

    Popěvek má melodii veselou, důraznou, bujarou.
    20 tyjo, nakládání s vlastním hlasem bych potřebovala kočírovat. Jenže ho nestíhám vnímat. Jedu po obsahu, chrlím ho a tón je zanedbán. Diplomat opravdu nejsem.
    No a ten děravej zub mi fakt znápadnil šišlání.

    Ještě že jsem byla tento týden v divadle, kde hrály dvě postavy a jedna neměla bradu a šišlala.Mě potěšilo už jen to. :))

  22. ratka napsal:

    a jaké máš Liško s tím zubem plány? :-)

  23. Liška Ryška napsal:

    Objednat se k zubařce v Břevnově, což je šéfova manželka a znám se s ní.
    Jen už rok váhám, jestli je to dobrý nápad. Jestli bych neměla jít radši k někomu neznámému. Zubaři ale mívají plno. Moc se tím zabývám – přece vždycky lidi,co bydleli v jedné nebo sousední vesnici, využivali služeb toho a onoho specialisty a byl to jejich soused nebo příbuznej… je to normální.

  24. ratka napsal:

    objednej se prosím Liško a neváhej ani trochu. Jsi velmi mladá, ještě máš velké možnosti se zuby, opečovat je a připravit si je na stáří. Za své tělo si neseme odpovědnost alespoň v tom smyslu, že tam kde je možné mu pomoci bychom to udělat měli. a u zubů toto platí. mít je v pořádku, to je jedno že zablombované. ale mít je opečovány.

    objednej se ke známé nebo se přeptej kdo kam chodí a jakou má zkušenost a udělej to hned příští týden. prosím.

  25. Liška Ryška napsal:

    Matka ratka pečující, to je hezký, to jsme ještě neprobírali! :)
    Dobrá, budu na to myslet o to víc a snad najdu to objednávací telefonní číslo. A možná si i vyčistím zuby víc než jednou denně.

  26. barča napsal:

    25. :-) vem to ekonomicky. přijdeš o zuby a protéza je drahá a vůbec náklady na opravení zubů jsou drahé. nikdy jsem nevěřila takové ty řeči, že profi kartáčky na zuby jak jsou supr. a tak před rokem jsem to na doporučení kamarádky vyzkoušela, koupila jsem si kartáček v akci za 75 Kč – Curaprox 3960 (tolik má štětin) a už jinou značku kartáčku nepoužívám, plus samozřejmě ústní vodu, zubní nit nepoužívám.

  27. barča napsal:

    26. prostě si myslím, že péče a prevence se vyplatí, včetně pravidelných návštěv (nejen) zubaře.

  28. rulisa napsal:

    Holky, omlouvám se, ale přijde mi to maličko ponižující, takhle Lišku školit. Ona to přeci všechno ví, co jí píšete. Je jiná než vy, v přístupu k životu, a tedy i v přístupu k sobě. Všechno má svoje pro a proti. Vy třeba budete mít o něco zdravější zuby, ale v něčem jiném zase může být zdravější Liška.

    A když se náhodou čelně srazí s autem či nějakým blbcem a budou jí muset udělat klapáky, tak si třeba pak akorát řekne, že docela ušetřila, když zbytečně neplatila za věčné návštěvy zubařky a nové korunky a můstky. :-))

    Jinak pohled na ústní vodu a zubní nit se poněkud liší dentista od dentisty. Moje paní doktorka naopak říká – zubní nit ano, rozhodně, či alespoň velmi tenký mezizubní kartáček (mám velmi úzké až žádné mezery mezi zuby), ale s ústní vodou velmi opatrně, zejména s tou s alkoholem, tu jen úplně výjimečně jednorázově při opravdu už vzniknuvším zánětu dásní (třeba když zanedbám tu zubní nit:-).

  29. rulisa napsal:

    A zubní kartáček jen měkkej.

  30. barča napsal:

    nojo, vlastně, Líša je dospělá a má svoji hlavu, jasně, at si dělá co chce. jinak ted už má zubní školení téměř komplet. :-) už je to jen na ní.

  31. ratka napsal:

    28. Liška ví jak jsem to myslela. Školit jsme ji nechtěla -viz její 25. mrzelo by mě kdybych to nenapsala.
    Ru, mám Lišku moc ráda :-)

  32. ratka napsal:

    26. co se týče péče o chrup, to každý podle sebe. Můj muž furt vyplachuje (i pětkrát za den), já pouze čistím 2x denně. Netroufnu si radit v těchto věcech. Jít k zubaři v případě potřeby je jiná věci. Někdy člověk váhá, odkládá a říká si že jiné věci jsou důležitější. že třeba později. Nejen u zubů. Jsem ráda když mě pak někdo nakopne. Třeba i víc natvrdo.

  33. ratka napsal:

    26. ale jsme moc ráda, že se Barča ozvala :-) ahoj Barčo.

  34. rulisa napsal:

    Chodím bna kontroly pravidelně, a jakmile mi někde něco vypadne, okamžitě telefonuju a objednávám se.
    Nicméně – je mi nějak proti srsti veřejně před jinými říkat jiným, že by to měli dělat taky. :-)
    Nebo třeba posílat na gyndu a tak.
    Jo, když se mně kolega v práci svěřil, že nejde, protože se hrozně bojí, tak jsem ho chlácholila a vysvětlovala, jak je lepší jít hned, to jo. Protože to chtěl slyšet.
    Ale jinak ne.
    Ony ty díry po zubech zas tolik nebolí, jen blbě vypadaj. :-)

  35. barča napsal:

    Ahoj Ratko, také zdravím :-) jen už tak malinko k těm prevencím. Za sebe to mám tak, že se tyto věci snažím „odbýt“ hned zpočátku roku – zubař, gynekologie, právě abych už měla jakože „splněno“ a nemusela už dál během roku na to myslet. Pak se to odkládá a odkládá a stále je něco „důležitějšího“, nebo se prostě jen nechce, protože není žádný problém….takhle má kamarádka odkládala 3 roky gynekologii až si vypěstovala rakovinu čípku a pak to teda bylo všechno honem, honem, naštěstí to dobře dopadlo.

  36. rulisa napsal:

    Jo, Barča už mi taky začínala dělat starosti, kamže s z tratila. Ale zjevila se přesně na „její téma“. :-))

    Spíš jsem přemýšlela nad tím napsat Lišce něco na téma „návštěva doktorů přes známé“. To mě zaujalo.
    Snažila jsem si představit, jestli by mi to nějak vadilo nebo dělalo problémy, jít někam takhle po známosti – myslím, že ne. Že kdo může, ten takové příležitosti využije. Možná proto, že ač rozum říká, že je to nesmysl, tak podvědomě má člověk pocit, že se mu tímto dostane pečlivější péče či přednostního ošetření. Prostě že tam bude sice jako debil pacoš, ale jako pacoš víajpí. :-)

  37. rulisa napsal:

    36
    Nebo možná ne pečlivější péče, ale šetrnější, ohleduplnější.
    Nejvíc jsem se u doktorů vždycky bála nikoli bolesti, ale jejich neomalenosti. Arogance.

  38. ratka napsal:

    37. mě zubaři vadí protože se mi rýpají v zubech. a proto nechuť. když ale bylo všecko v cajku, byla jsme ráda. ulevilo se mi.

  39. rulisa napsal:

    37
    Povýšenosti. Ta povýšenost, s jakou se na člověka podívají, přímo jen na to místo, které mají vyšetřit, ale ostatní
    je povrch průlet skrz, hodí nějakou grimasu, o níž si člověk může myslet, že je to tragický, stejně jako že je to úplná lapálie něco jako zaražený prdy, a jdou si ťukat do klávesnice, pár strohých hesel se sestrou, co tam spořádaně upjatě kmitá, divže patama nesráží o sebe, pacient debil, co tomu nerozumí, absolutní plebs… maximálně je ho třeba hlídat, aby nešahal na co nemá, sprdnout ho, že nemá, co mít měl…

    No, obvoďáci a ambulantňáci na malým městě až takoví nejsou. Tam se zná každej s každým. Možná obecně ti na obvodech jsou k pacientům vstřícnější. Ale v nemocnici je mi z toho vždycky na zvracení.

  40. rulisa napsal:

    38
    To tak neberu. Jestli se mi rýpe v zubech, v konečníku nebo v přirození, všecko je protivný. Ale je to k mojemu dobru, tak to tak beru a neřeším. To se prostě musí vydržet.

  41. rulisa napsal:

    39
    Eeee… Z čehož vyplývá, že je lepší chodit zavčasu k těm hodnějším obvoďákům, než se to moc zkomplikuje a člověk pak bude muset k těm protivným namistrovaným nemocničníkům. :-))

  42. ratka napsal:

    aha, nereaguji na povýšenost. nevšímám si, ignoruji tyto věci. spíš mi je nepříjemné to co se děje.

  43. rulisa napsal:

    42
    Člověka, který se mi má rýpat v zubu, k…ě, pr…i si pouštím do své interní intimní zóny. Proto mi jeho povýšenost vůči mně vadí víc než povýšenost nějakýho pitomečka na za stolem na úřadě nebo v kasírbudce na parkovišti.

  44. barča napsal:

    39. poslední odst. – jo, tam se líp ta naprostá nevědomost a přešlapy u těch obvodáků omlouvá….mě je zase právě na zvracení z toho, co dokážou obvodáci všechno léčit jedním lékem od dealera, nepošlou lidi na vyšetření, nechají to běžet a pak ti lidi skončí pozdě a dost zbídačení v té nemocnici , mladí, staří, je to jedno :-(, ale jo, pan doktor obvodák je hodnej a říkal …. :-(

  45. rulisa napsal:

    44
    Barčo, neznám jedinýho doktora, co by mě nebo někoho z mojí rodiny neposlal do nemocnice včas. Nebo dokonce s předstihem až zbytečně, jen pro jistotu.
    Znám ale docela dost lidí, co do té nemocnice nešli, i když je tam obvoďák poslal. Protože se báli nemocničních doktorů. :-)

    Ale jinak mě tvoje obrana útokem docela pobavila, to jo. :-))

  46. barča napsal:

    44. čest vyjímkám. ono pak samozřejmě je to blbý právě vyslechnout realitu od cizího „arogantního“ doktora, specialisty třeba – blbá diagnoza, horší prognóza, šok a ještě cizí doktor, ne „hodnej“ obvo´dák“, kterej říkal ….

  47. rulisa napsal:

    A všude jsou doktoři lidi, na obvodě i ve špitálech. A kde člověk, tam chyba, platí odvěká pravda. O přešlapech doktorů v nemocnicích vím taky.
    Není možné, aby se nestávaly. Není důvod křičet, že se nestávají. Každému se stávají.

  48. rulisa napsal:

    46
    O diagnóze nebo jejím sdělení jsem nikde nahoře nepsala. Psala jsem naopak, že co je třeba podstoupit, to považuju za potřebné podstoupit.

    Barčo, já vím, že jsi jak maminka i vůči lidem ve svém, zaměstnání, vůči celému tomu systému. To nic. :-)

  49. Liška Ryška napsal:

    Ru, napřed prej neškolte a pak se přidáš a napíšeš, že kartáček má bejt měkkej! :-))

    Vy mi prorokujete pěkný věci – finančně nákladné úprav chrupu a dokonce srážku s blbcem nebo s kým, no fuuuuuuj.

    Já respektuju přání svého zubu. On ne a ne a neřekne si, že už chce k zubaři. On nebolí, i když do něj rejpu vší silou! Ne a ne a nezabolí. Ani ten, co mu bylo před deseti lety slíbeno vrtání, si taky neřekne, a tak jsme s ním od té doby k zubaři nešla. Když nechtějí … nebudu jim svůj doprovod nutit.
    Krom toho se doktorům radši vyhýbám, hlavně si nenaběhnout – pak člověka pošlou kdovíkam do nějaké hnusné ordinace na další vyšetření. Přesně to mi vadí, co píše ru. Nejsou takoví všichni, moji obvoďáci jsou příjemní. Pokud se pamatuju na všechny tři postupně…

  50. rulisa napsal:

    49
    Já jen citovala, co mi řekla paní doktorka! Protože nevím, co je to ten kartáček s šestitisíci chlupy. :-))

  51. Liška Ryška napsal:

    Já si kupuju kartáček vždycky měkkej a to nejčastěji dětskej. Aby byl menší a taky měl kratší rukojeť, co se mi líp drží a líp vejde při cestování. A taky je levnej.

  52. barča napsal:

    no, když už se ty lidi do té nemocnice dostanou, tak většinou po té hospitalizaci chodí na kontroly do poraden, takže obvodák je už přímo závislý na tom, co píše specialista a měl by se řídit doporučením od specialisty, takže pak ti lidé jsou skutečně hlídaní – je jedno jestli jde o onemocnění srdce, cukrovku, nebo zažívání , plicní on – prostě v těch poradnách je to daleko více hlídané a podchycené a ti lékaři si hlídají opakovaná nutná vyšetření, jako je třeba kontr. Uz srdce, nebo kontrolní koloskopie, spirometrie apd.

  53. Liška Ryška napsal:

    No a dalo se to očekávat:
    Další renonc pro vedlejšák č.2.
    Psali, že jedna osoba nepřišla, jestli se neozvala – že nevědí o ní nic.
    Já že na mail nepsala a že jí pošlu sms.
    A to jsem učinila. Nojo ale v tu chvíli už mi bylo jasný, že ta osoba určitě o sobě zprávu podala, na telefonní číslo, které všichni dostali. Totiž na číslo mého pracovního mobilu, který samozřejmě si na víkend neberu, ehm. Původně jsem řekla, že ho budu mít u sebe ráno v den začátku, včera. Kdyby něco. A měla jsem ho. A asi jsem si ho měla vzít k sobě přes víkend, je to logický, když ti lidi jiné kontaktní číslo nemají, že…
    Logické to je, ale přímo dohodnuto to nebylo, tak zas nevim,jestli je to můj renonc, anebo vedlejšákyň, že nevydaly jasný pokyn. Ony asi nechtějí vydávat pokyny, ale kooperovat a aby si každá z nás hlídala svůj díl. Nojono, to jde, ale až když se zaběhne začátek. Ten je potřeba dobře probrat. Hm, hm.

    A prdla mi ta nová kruhová jehlice – hnusná hadička, co mi připomíná nemocnici, se odtrhla z konce jednoho bambusového pícháku. Nějak jsem to opravila, ale nicmoc. Ještě že chybí už jen posledních pár řad trojcípého šátk. Děsně dlouhých řad.

  54. ratka napsal:

    49 byl to jen takový skromný pokus. kdyby pomohl, tak si klidně nechám vynadat i desetkrát :-)

    Co se týče kartáčku, tak mám jen obyčejný. Ale kluk přišel ze školy s tím, že všichni mají švýcarské kartáčky z lékárny (nějak moc štětinek nebo co) tak jsem šla do lékárny a koupila ho. pak chtěl i manžel. A nakonec jsem koupila tři v balení a dala i druhému synovi. a prý je dobrý. tak snad jo :-)

  55. barča napsal:

    54. to je curaprox :-) dříve jsem si kupovala levné kartáčky, každý měsíc, pak jsem vyzkoušela tenhle a je to rozdíl. je curaprox asi tři druhy – to je podle toho počtu štětinek – já mám ten střední, existuje s mín štětinkami a pak ještě s více štětinkami (5930) myslím. už v těch samotných štětinkách je rozdíl, než s těmi levnými kartáčky, jsou podstatně měkčí než u těch levných kartáčků což je právě dobré na krčky a dásně a samozřejmě záleží především na technice čištění zubů.

  56. barča napsal:

    55. tenhle kartáček mi vydrží i dýl, skoro tři měsíce, to je zase těmi štětinkami a hlavně se člověk dostává k tomu, že na ten kartáček nemusí na ty zuby tlačit.

  57. Liška Ryška napsal:

    barčo 56
    a právě proto se obávám, že drahý kartáček pro mě nemá význam, protože já neumím čistit zuby jinak, než že na ně tlačím. Ani neumím psát bez tlačení. Prostě musím vehementně, když něco dělám- jinak to prostě dělat nebudu.

  58. ratka napsal:

    55. když řekneš švýcarský, tak ti ho nabídnou. a vysvětlí k tomu omáčku.

    Jinak mám s nemocnicí celkem dobré zkušenosti. Samozřejmě jsou i odmítaví jakože strašne vytížení lékaři, co furt někde jsou a musí se na ně čekat. Ale beru to tak nějak sportovně. Jakože si ho musím nejdřív chytit (uhnat) a pak už ho mám :-) Ono nemoci nejsou žádná slast. A když už se nějaká „udělá“ tak může být doktor jaký chce, hlavně že pomůže a člověk může zase z nemocnice zmizet. Vím že jak tam byl naposledy muž tak to bylo dobré, skvělá parta na pokoji. dobří řízci -hardcore. a doktoři odborníci.

  59. ratka napsal:

    57. taky tlačím na zuby. a kartáčkem si mydlím i dásně. teda aby se mi vyčistily „kapsy“ a neukládal kámen. takže je fakt přímo útok no možný i fiktivní povlak.

  60. ratka napsal:

    kontroluji si pak jazykem zda mám všecko, doopravdy všecko úplně hladký a dýchám jak mistr bean zd ami nesmrdí z huby :-) a občas kontroluju v zrcadle zda nemám na zubech usazeninu teda kamen. kdybych objevila náznaky tak začnu pižlat a pižlat až to všecko odpižlám.

  61. ratka napsal:

    53. Ale ještě k tomu že máš hlídat nepřetržitě možné maily od klientů. to je třeba dohodnout. pracuji třeba 8-9 hodin a pak je klid. žádné telefony, žádné maily. nic. prostě mi skončila pracovní doba. je třeba dohodnout kdy a jak dlouho trvá pracovní doba. a jestli máš mít pohotovost tak co za to.

  62. barča napsal:

    oni ho mají i v obyčejných drogeriích bez omáčky :-) to že je švýcarský poznáš už na dálku, podle rukojeti, má na ni napsáno made in switzerland a je tam ten jejich bílý kříž v červeném poli. ale jak říkám, chce to ozkoušet a ten rozdíl je opravdu poznat od těch levných obyčejných kartáčků.
    jinak u svého zubaře, ke kterému chodím přes deset let jsem měla možnost, když jsem k němu nastoupla seznámit se podrobně s ústní hygienou, má tam dentistku, která právě jeho klienty učí si správně čistit zuby i s těmi mezizubními kartáčky, nitěmi apd. používá různé čistící techniky a právě si to u ní zkusíš a ona ti doporučí pro tebe jednu z technik, vysvětlí ti i proč je nesmysl tlačit na zuby, jak se dají poškodit právě zubní krčky a dásně , sklovina apd. ukáže ti takovou lampou kde se nejvíce zachytává zbytků z jídla a když to vidíš, tak si i ty zuby tak nějak vědomě čistíš a chápeš jak si je máš čistit, to všechno si člověk vyzkouší….já jsem jen odolávala tomu „drahému“ kartáčku, a používám jen ústní vodu, zuby si čistím někdy i čtyřikrát denně, to je také tím, jak chodím na noční apd.

  63. barča napsal:

    62. učila jsem se právě také ty zuby nedrásat a netlačit na ně.

  64. ratka napsal:

    62. no dobře. chtěla jsem jen naznačit že i když neznáš detaily tak se dá bez problémů koupit. a třeba vyslechnout omáčku. teda pokud je zájem. když je něco moc hr tak to spíš odradí.

  65. Liška Ryška napsal:

    barčo 62
    ano, mě nikdy nikdo neinformoval, jak se čistí zuby. Ale já se po tom ani nepídila. Kdysi v dětství mi prostě řekli, že se tahá kartáčkem vlevo vpravo. Pak na střední škole jsem někde pochytila, že to má být vertikální pohyb – to už se o tom začalo mluvit v médiích. Pak v osmnácti mi školní zubařka zkontrolovala zuby, jako obvykle mě propustila bez zásahu a jen prohodila:
    „Zuby se čistí i zezadu. Dalšííí!“
    A mě to trklo – jak člověka něco vůbec nenapadne! Prostě něco dělá samospádem, jak mu kdysi v dětství někdo řek, nezamýšlí se nad tím ani trochu. A najednou že zuby se čistí i zezadu! Mě to vůbec nenapadlo.
    No a asi je toho mnohem víc, co mě nenapadne kolem zubů i kolem toho vedlejšáku č.2, jak je vidět :-)))

  66. barča napsal:

    jo, to rozhodnutí je už na člověku samotném, co s tou informací udělá, jak ji zpracuje. právě ted si zasazuje semínko pro svou budoucnost. na ty lidi jsme v té nemocnici poměrně přímí a tvrdí – mají jít na výkon, je jim vysvětlen proč je nutný a k čemu to je dobrý a co se tím získá a co vše představuje podstoupení toho výkonu a příprava apd. a samozřejmě mají právo odmítnout vše.

  67. barča napsal:

    66. nic nevnucuji, jak jsem řekla výše v komentářích – Líša může jen „číst“ a v hlavince si to rovnat.
    a přemýšlet co s tím do budoucna chce nebo nechce udělat, a ted si vzpomínám na Líšu a její inovaci menstruačního kalíšku třeba :-) takže tak nějak podobně, chce zkusit, nechce zkusit, o nic jiného tu nejde.

  68. Liška Ryška napsal:

    ratko 61
    přesně! To mě taky napadlo s tou pohotovostí. Protože týdenní pohotovost na alarm v práci máme hrazenou. A v tom vedlejšáku o víkendu pracovat nechci ani náhoou – takže by to byla telefonní pohotovost.
    Takhle je to přečíst a poslat sms – a za to si mám zaúčtovat asi tak 3 minuty, když jsem placená od hodiny, žejo. To je blbý , ta pohotoost, nosit něco v hlavě, to mi vadí, obtěžuje mě to. Asi i proto, že to placený není, není to činnost, kterou bych vykázala jako odpracovaný čas.
    Nojo, ale říct jim rovnou: „Podávám demisi. Najdeme někoho jinýho.“ Bylo by to nejlepší. To jsem ještě nedělala a bylo by dobrý se k tomu odhodlat.

  69. ratka napsal:

    66. to je velmi zajímavé pojetí. jít na výkon. beru lékaře víc magicky. pro mě to není výkon nýbrž magický úkon. a magický úkon je dvojsečný. dokáže na jedné straně pomoci a na druhé straně poškodit. je to velmi velmi citlivá věc. teda ten výkon. tak jak to třeba vidím já. lékařská věda je dnes jakože zbavena spirituality a magie. ale ve skutečnosti ta tam pořád je. kdyby například mě neudělali „výkon“ po narození mého nejmladšího tak jsem mrtvá. takhle mi to naprogramoval osud. Lékař tento osud posunuje mění někam jinam. Hází výhybku jako výkon. Přičemž hloubku tohoto výkonu si snad neuvědomuje ani on sám (lékař) natož jeho pacient. Mění osud. Vstupuje do života svých pacientů a je s nimi navždy svázán.

  70. rulisa napsal:

    Já teda v lékařství nějakou moc magii a spiritualitu necítím, prostě to musí bejt na správným místě ve správný čas a správným postupem. Do písmenka a půlmilimetru přesně a pečlivě, tak, jak se to do písmenka a milimetru přesně a pečlivě museli nadrtit ve škole, kvanta látky zpaměti do hlav. Nic pro individualisty kreativitisty, ledacos pro šprtodrezérované egocentrické kariéristy. Nicméně chápu, že víra v magičnost doktorských úkonů může mnoha pacientům velmi pomáhat.

    Jenže z toho taky často právě plyne to skoro zbožšťování doktorů, vzhlížení k nim jako pánům nad životem a smrtí, sedání si před nimi na prdel – a z toho pak následně samozřejmě i ta doktorská namyšlenost. A tou asi obvoďáci většinou tolik netrpí právě proto, že jsou v denním komunikačním kontaktu s obyčejnými lidmi vracejícími se k nim jako sousedi do kostela a neplujou si na obláčku výjimečnosti nemocničních specialistů.

    Barčo, co znamená, že jste u vás v nemocnici na ty lidi poměrně přímí a tvrdí? To psaní za těmito tvými slovy o tom, jak jim vysvětlíte výkon, mi to nějak nevysvětlilo, to považuju za samozřejmé, to je vaše povinnost. Přece pacient i podepisuje, prohlášení, že byl seznámen s výkonem. Teda pokud to stihne a je schopen.

  71. barča napsal:

    70. přijdou výsledky a ten doktor se rozhodne, že je potřeba udělat rychle tento výkon, protože aby se mohl ujistit o zahájení léčby, nebo naopak už se jedná o léčebný výkon apd. Vnímám to tak, že ten člověk je v nemocničním prostředí a najednou má pocit, že nemůže nic – je ve vleku denních událostí jako jsou odběry, vyšetření, vizity – dnes a denně nové informace a najednou nějaké výkony s kterými vůbec nepočítal, když do té nemocnice šel – doktor to na něj všechno vychrlí, zahltí ho tím proč, nač a jak a co bude dál – ten člověk se musí velmi rychle rozhodnout zda to podstoupí nebo ne. protože zase naplánování a objednání výkonu – často následují takové ty obranné mechanismy – „já jsem nepočítal s tím, že tady budu tak dlouho, nebo nepočítal jsem s tím, že mi budete dělat tohle a tohle vyšetření, úkon.“ přímost a tvrdost vnímám na úrovni těch zahlcujících informací, rychlém rozhodováním se, no, není to právě takové jako u toho obvodáka, kde si s ním popovídáš o babičce a o sousedovi – v nemocnici se ty věci dějí rychle, někdy příliš rychle.

  72. rulisa napsal:

    71. Aha. Dík za vysvětlení. To považuju za samozřejmé, jasné, když jdu do nemocnice a chci, aby mi pomohli, tak tam jdu s vědomím, že tohle se bude dít. Naopak, když tam ležím a nic se mnou nedělají, tak jsem z toho na mrtvici, protože mi přijde, že nevědí co dělat a že tam jsem zbytečně.
    Že si někteří jedinci vymejšlej ty blbý argumenty, co cituješ, s tím nic nenaděláš, to jsou lidi, co si budou vymejšlet dycky a kdekoli.

    Barčo, jen prosímtě – bylas někdy u obvoďáka? :-) Más představu, kolik má (dobrej) obvoďák času na drby? :-)

    To, že je doktor namyšlenej a jedná s pacientem jako s podřadným, nebo že je slušnej a vstřícnej a vysvětlí mu co a jak, to jaksi nemá co dělat s tím, že by se obvoďák na rozdíl od doktora ve špitále kopal v ordinaci nudou do zadku a těšil se, až si s pacošama popovídá o společnejch známejch. :-)

  73. barča napsal:

    73. já jsem obvodáka musela v zájmu svého zdraví změnit :-) neskutečný, ale je to fakt. stejný obvodák málem mou tchýni poslal do lázní s krátce prodělaným infarktem, ale moje tchýně si s ním velmi ráda povídala :-) a do třetice, tenhle obvodák mého manžela, když téměř ochrnul odmítl poslat na jakékoliv vyšetření – magnetickou rezonanci,nebo aspoň RTG, nebo k neurologovi apd. ale s lidma si povídal rád, to se musí nechat. a jinak k nám na stáže chodí tu a tam obvodáci a také doktoři z malých nemocnic – nevědí, zírají, podivují se jaké jsou dnes možnosti ….

  74. barča napsal:

    ale nechci být za škarohlída. věřím že existuje spousta vyjímek a ledacos právě obvodák zachytí u lidí jako první včasné příznaky a hodlá s tím něco dělat a opravdu má zájem ty lidi léčit.

  75. rulisa napsal:

    Nevím. Takového obvoďáka neznám. Znala jsem jednoho takového gynekologa, ale jen z doslechu kdysi, když jsme se sem přestěhovali z Brna. Už to byl tehdy starej pán, takže když mu pak pacientka potratila a málem i umřela, tak akorát šel do důchodu a bylo.
    Jinak mi přijde, že mluvíš asi o nějakém jiném světě, kde jsou všichni obvoďáci hloupoučký zaostalí křupani, kterejm leze sláma z bot a bez nemocničních odborníků by jim pacienti houfně pochcípali. Zatímco třeba můj ambulantní gynekolog je bývalý primář nedaleké nemocnice, i mě rodil, a zašil mě líp jak ta čůza, co tam byla po něm a nad ním ohrnovala frňák, po ní jsem orvaná jako od ostantýho drátu. Protože si nedala říct, že to musí hodně stáhnout, když dělá stehy přes popraskaný křečáky. A moje obvoďačka jezdí furt na nějaký semináře a sympozia a má atestací víc jak manželka jednoho kamaráda, co sice dělá ve špitále, ale to bylo jen proto, že na obvod ji nikde nechtěli jako naprosto nesamostatnou a v podstatě neschopnou a i v tom špitále z ní byli ze začátku upřímně nešťastní. :-))

  76. rulisa napsal:

    když jsem odesílala 75, tak 74 mi ještě nenaskočila. Až teď. :-)

  77. barča napsal:

    72. spíše u těch lidí vnímám tu jejich vyděšenost, nepřipravenost a nesmířenost s tou situací . doktor jim to oznámí na vizitě, nebo odpoledne a ty v noci jdeš a obcházíš pokoje a ten člověk nespí, a nemůže spát a svěřuje se ti co se mu událo přes den a vidíš jak si s tím neví rady…
    druhá alternativa, „když se nic neděje“ – vypadá to tak, to je ta fáze, kdy se čeká na výsledky pak se teprve může udělat další krok. histologie trvá déle, imunologie trvá déle, kultivace dva dny apd…

  78. rulisa napsal:

    A naopak vím i o případu, kdy obvoďák tady !jinej než ta moje doktorka) odeslal pacienta do pšitálu v okresním městě, odkud mu ho vrátili s tím, že dotyčnému nic není, že pan doktor na obvodě se spletl a vidí všude namalovaný čerty – a pacient do druhýho dne umřel.

  79. barča napsal:

    77. je to Ru, tak jak jsi napsala, tady nejde o kreativitu, tady je to taková ta téměř „kriminalistická“ mravenčí práce, vyloučit jedno, pak druhé, nebo naopak potvrdit, podpořit tu diagnozu, pak teprve se dá zahájit léčba.

  80. ratka napsal:

    70. pro mě to magické je. jen lidi to berou jako normální, že jim někde něco uřežou a něco jinde přidají a jsou jako noví. z léčení lidí se stala fabrika. normální nakupování výkonů. Někde mám problém, tak si koupím doktora (mám na to nárok, protože si platím zdravotní) a doktor je povinen mi vyhovět. je to jeho práce a povinnost.

    takže vlastně mám nárok aby mi odřízli kus jater či mozku, pokud je to tak v příručce co se naučil doktor. Tak tohle mi teda nepřijde vůbec normální. i když se to za normální považuje. úkon je magický tím, že mění osud. nevím jak to jinak říct že lékařské vyléčení není nákup rohlíků v samoobsluze. že mění osud. který původně měl jít jinudy a jinak. a měl něco sdělit, poučit a naučit. a lékař z toho udělá výkon. a je to.

  81. barča napsal:

    mám možnost dívat se do těch chorobopisů, takže se dozvíš, že ten člověk měl dlouhou dobu zdravotní problémy a jaké a jak byly řešeny, ke komu chodil, co s ním dělali, co mu kdo předepisoval, nebo co měl za vyšetření… všechno se dočteš a vidíš kolikrát ty zbytečný prodlevy, než se dostal do nemocnice a zahájil se diagnostický program.

  82. rulisa napsal:

    77
    Barčo, a neděláš ty z lidí taky trochu hlupáčky? Když se nic neděje, tak to neznamená, že se čeká na výsledky. Když se čeká na výsledky, tak se přece děje, někde v labině někdo maká jak šroub a kultivuje a separuje…
    Akorát jasně, předpokládá to, že pacientovi taky někdo sdělí, eže se na ty výsledky čeká. Ale to snad už dneska není problém, to už se doktoři naučili.

    A to, že pacient před zákrokem nespí, je přeci taky normální. Jako když nespíš před zkouškou nebo před prvním dnem nástupu do nového zaměstnání. Normální strach, z neznáma a nejistoty. To nemá co dělat s tím, že jste mu řekli to nebo ono přímo nebo nepřímo. Kdybyste mu to řekli nepřímo, nespal by možná ještě víc, protože by se ještě navíc bál a nevěřil by vám.

  83. ratka napsal:

    70 Nejradši jsem když doktora nevidím. Kdybych ho zbožšťovala jak říkáš a sedala si před nimi na prdel, tak bych je snad vyhledávala ne? Prostě doktor by měl přijít jako poslední řešení. A nikoliv jako ten blb co si do něj kopnu, protože je to stejně arogantní kretén. Já ho přece potřebuji, pomáhá mě. Nikoliv já jemu.

  84. přečetla jsem jedním dechem až po nějaký 12. komentář, zbytkem se ještě koušu,
    no, holt není každý den posvícení a seznam účastníků je taky důležitý,
    jinak vcelku pozitivní den, trsátko, jehlice, jídlo a pití…vyřízeno velmi dobře
    ad 5 ratka – to jsem se smála nahlas, když někdo tvrdí, že něco nejde pokazit, nabourat, zrušit, či jakýmkoliv způsobem poškodit, je buď velký naiva, člověk bez fantazie a dítě štěstěny, že se ještě nepotkalo s některou z nás – šikulek.
    PS: za zjištění díry v bezpečnosti systémů jste měly ještě dostat odměnu

  85. rulisa napsal:

    82
    Ano, když se do chorobopisu mojí babičky podívala moje sestra lékárnice, tak málem omdlela a pak zvažovala podání žaloby, za to, jaké léky předepisovali dotkoři i v nemocnici babičce, přestože na ně měla jasně stanovené kontraindikace a nejspíš díky nim zemřela.

  86. rulisa napsal:

    83
    Napsala jsem, že je zbožšťuješ? Ty konkrétně? :o) Nebo že do nich kopneš jajko do blba? :o))
    Probůh…
    Hele, a co to je za logiku, že kdyby sis před doktorem sedala na prdel, že bys k němu nešla? Právě naopak, ne? :-))) Člověk (jakože obecnej) jde za tím, před kým si na tu prdel sedá, přece. To je autorita, spása a tak. Pomoc. Kult šamanství taky funguje na tomhle principu.

  87. ratka napsal:

    86. protože jsi to tak nějak napsala jako reakci na můj komentář. přitom jsme to tak vůbec nemyslela. nemyslím si že lékař je spása. a právě můj komentář má říct, že o svůj osud, to jak žijeme se máme starat sami a lékař – šaman to je už poslední stádium, za které se platí vysoká cena nikoliv penězi. Ztrátou samostatnosti, závislostí a často i důstojnosti. Lékař je fakticky dotlačen do role troubu. A pacient do role jeho oběti. přičemž by to mělo být v jiné poloze

  88. ratka napsal:

    85. mojeho tatínka jsme nechávali doma do poslední chvíle. možná až za hranici trestného zákoníku. Protože nám s maminkou bylo jasné, že nemocnice není pro tak starého nemohoucího člověka. Nejen proto jaké léky dostává, jestli hodně nebo málo nebo kontraindikaci. prostě u velmi starého člověka je pravděpodobnost že zemře v cizím prostředí velmi velká. Když jsme ho nakonec nechali odvézt, tak jsme tak jsme s ním tam pobývali co to šlo a veškeré informace jsme dostali i jaké léky bere, všecko. Postupně 5 lékařů mi to vše opakovaně a podrobně vysvětlovalo. Nikdy by mě nenapadlo vyčíst jim že jim děda umřel. Už jsme ho tam vezli v posledním tažení. zavodnili ho a zbavili bolesti. a nemyslím si že to byla chyba nechávat si ho tak dlouho doma. i když jsme jen dvě pomatené ženské.

    TAdy někde je právě vede ta neviditelná hranice odpovědnosti. Kdy ještě rodina a odkdy lékaři. a nakolik jsou lékaři zrovna TI co to mají rozhodnout. Kde je ta etická hranice, co ještě a co už ne.

  89. rulisa napsal:

    87
    Jak výklad mého komentáře, taktopojetí doktorů jako troubů (proboha proč? Vždyť píšu celou dobu, že si myslím opak) a pacientů jako obětí (jak může být někdo oběť nějakého trouby? :-)) jsou individuální přenosy něčeho jiného. Proč by měl být doktor trouba a pacient oběť? Ano, pacienti se často jako oběti cítí, ale právě proto, že doktoři se necítí být troubové, nýbrž zcela naopak, a pacienti je taky za trouby nemají. Mají je za ty nadřazené pány. Proto píšu, že by to tak být nemělo. A že to začínají sami pacienti. Spousta lidí potřebuje tenhle nmechanismus cukru a biče, vzhlížet a bát se, aby měli pocit, že ten dotyčný je skutečně mocný, a tedy pomocný.

    Hele, já tu rozvíjím teorie vzniku jevů a ty startuješ, protože si to bereš osobně. Osobně jsem reagovala jen na Barču, protože mě mrzí ten její schematismus a stereotypismus, co jí furt raší v myšlení. Prostě jí nestačí napsat, že každej dělá chyby a každej se může a musí splíst, když něco dělá, jí to nedá a pořád musí vysvětlovat, jak jsou ti v té nemocnici dobřía spásní a všesprávní a napravujou omyly těch obvoďáků… Tak jí sekunduju, no. :-)) Nojo, no.

  90. ratka napsal:

    Asi je to celé o odpovědnosti. TA se dělí mezi pacienta, lékaře a boha (přirozenost)

  91. ratka napsal:

    89 trouba a arogantní blb je pro mě jedno a totéž :-) arogantní blb je trouba, z podstaty věci samotné.

  92. Liška Ryška napsal:

    87
    - „v poloze, v poloze,
    ve dřezu či ve voze…“
    (na melodii „V pohodě, v pohodě“)

    Už jsem jak ten táta. Ten vždycky takhle přisprostle rýmuje.

    85 ru ad babička – to je úděs:(
    Můj táta myslel, že je po něm, už taky jednou, rok dva před mrtvicí. Dali ho na plicní na Veleslavín, kde byl jako mladej kluk s tuberou na začátku 50.let. Loučil se se životem, ale vypadal docela normálně, tak jsem se já nijak neděsila. Akorát jsem musela jít na rentgen plic, jestli jako není nakažlivej. Nevěděli. Nakonec vyšlo najevo, že šlo o kontraindikaci léků. Změnili mu kombinaci těch léků a poslali ho domů.

    Zbytečný stresy, tihleti doktoři.
    A proč – protože kontraindikaci zvorali voni!
    Takže dvě zbytečnosti po sobě. No jestli není lepší k doktorům nechodit, jak to dělám já.

  93. Liška Ryška napsal:

    ratko 83
    „Já ho přece potřebuji, pomáhá mě. Nikoliv já jemu.“

    Tak to zase prr! Já rozhoduju o sobě. Ty mluvíš o zodpovědnosti ke zdraví, pokud jde o jeden zub, ale ta zodpovědnost je i tohle celé: Pokud je mi úplně blbě, tak jo, tak asi rezignuju a ať mi pomůžou jakkoli, jen ať mě zbavěj utrpení. To ano.
    Ale jakmile mi není úplně blbě, tak je to spolupráce – zdravotnictví mi něco nabízí a já můžu přijmout, anebo odmítnout a vyžádat si jiné varianty. Normálka, normální dohoda, přičemž jeden je profesionál a druhej majitel. Má tělo v dočasném užívání.
    A nejsem zvědavá na to, aby na mě ten doktor koukal jak na debila a řekl mi něco výhrůžného a vyděračského. Jako když jsem jednou před osmi lety odmítla cévkování. Na co? Já ho nechtěla, nepotřebovala. Jak se ukázalo vzápětí. A ještě mi ho chtěli dát neplánovaně a navíc bez upozornění. Dvakrát jsem se musela zeptat, o co jde. Pak odmítla. Ty dvě svině, doktorka a sestra na urologii, mě už neuviděj. Nikdy.

  94. rulisa napsal:

    Ale oni nejsou arogantní blbi, oni jsou (pokud jsou, je faktm, že někteří nejsou) jen arogantní namyšlenci.

    I kdžy někteří jsou i blbi.
    Když si vzpomenu teď na jednoho z chirurgie v Brně… Blonďák vyblitej nejspíš albín, jak přišel na pokoj při příjmu maminky a hned nás sprdl za tašku na posteli, přitom nebyla absolutně kam jinam dát, když ji maminka potřebovala na převlíkání se a přendávání věcí do stolku, mezírkl au postzele uzpoučká u zdi, sestřička jak honem tu tašku škubla z postele pryč, cela zahlcená děsem z doktora a pak nevěděla co s ní, protože po ní chtěl papíry, co jsme předtím zrovna vyplňovaly, pak mě nabubřele vykázal z pokoje, že hodlá mluvit s maminkou o samotě, načež za mnou vylítl ven na chodbu a štěkal po mně, jestli mám něco proti, povídám, že nemám, že jsem přece nic neřekla, a on na mě zas tak ňaf ňaf, že viděl, jak se tvářím, tak jen aby mezi námi bylo jasno…rozesmálo mě to, ta jeho egoistická křeč, to už jsem fakt nevydržela, a on se úplně zadřel v krku a že prý taky můžu jít úplně že mě vyhodí z oddělení, tak jsem mu řekla, že jasně, ať to udělá. Zavřel dveře a bylo.

    Tyjo, to jsem přemejšlela taky, že si půjdu stěžovat, jenže jednak byla sobota navečer a ve špitále z vedení už nejspíš nikdo, a druhak jsem usoudila, že maminka mu to oplatí desetinásobně i tak.
    Chtěla jsem mu pak ještě nahlásit něco o potížích, na něž si maminka stěžovala, ale o nichž si nepřála si mluvit v nemocnici, doktor Velké Já už se se mnou ale nebavil, přešel mě jak lány.

    Musela jsem za sestrama na jejich pokoj a snažila se jim to říct, prosila je, aby to pak řekly nějakýmu jinýmu doktorovi, až tenhle debilek albinotickej skončí službu, omlouvaly se mi za něj…

    No nic. I takoví jsou.

  95. ratka napsal:

    93 :-)) na to mám veselou příhodu. teda původně děsivou, která se mě po čase ehm celkem pobavila. teda po 20 letech. měla jsem kdysi dávno urologické problémy. prostě jsem furt běhala na záchod. podrážděný močák nebo jak se tomu říká. a tak jsem šla k urologovi. a stalo se mi něco podobného co tobě. doktor mi řekl ať se svleču a normálně mi tam začal čumět. UROLOG. takže jsem byla měkčí než ty. pak přišla sestra a dala mi tu cévku, netušila jsem co mě čeká. NO hrůza, vyplachovali mě tam nějakým hajzlem. došla jsem domů jako stín zelená. ale má to dobrou dohru. dali mi ještě nějakou mastičku a od té doby jsem Nikdy neměla nemocný močák. už je to přes dvacet let. domnívám se že z té hrůzy. anebo z té mastičky :-) anebo z toho výplachu.
    nemyslím si že byli na mě arogantní. jen moc samozřejmí. jakože takhle a takhle. a já neprotestovala

  96. Liška Ryška napsal:

    94 jo, takovýho potkat snadno.
    Proto je dobré se chovat obezřetně a neonemocnět ve velkém stylu. Néé, nikdy. Pobyt v nemocnici já bych těžko zvládla. V jakémkoli věku.

  97. rulisa napsal:

    Vlastěn to asi nebylo na chirurgii,asi an nějakým tom enterogastro nebo tak nějak. Nevím. Musel abych se podívat i ní do papírů. Mamka těch oddělení teď za poslední dobu už vystřídal atolil že v tom mám solidní guláš, a když jsme ji naposled nechala odvízt tou rychlou, tak jsem z toho byla tak vykleplá, že vlastěn ani nevím, na kterým oddělení ji uložili jako na první.

  98. ratka napsal:

    94. z toho jak jsi popisovala maminku, tak myslím že pan doktor byl hotový taky :-)

  99. rulisa napsal:

    93/95 Tak tohle mě neropzhází, na podobné šachymaty jsem zvyklá od těch devíti let, co jsem půl roku marodila s močákem a ledvinama. Cévkování není tak hrozný, když nejste v křeči z něj vy samy. Vyšetření konečníku při akutních hemeroidech bolí o dost víc. :-))

  100. rulisa napsal:

    98
    No, ale to až časem. :-)

  101. Liška Ryška napsal:

    95 néé, tybrďo;
    pro mě už to bylo v kategorii šikany. Já na tu urologii šla jen ze svý dobrý vůle – bylajsem po zánětu močáku dvakrát za sebou, prootže ten první nebyl doléčenej no. A doktor – nic proti němu – mi dal papír na urologii, ať se tam jdu domluvit. Já myslela, že jen domluvit!
    Jinak bych tam nejela odpoledne z práce přes celý město! Třeba bych se umyla :)
    A ony hned ať si lehnu, já nechtěla, ale podvolila se – že jako mi asi prohmataj břicho. Pak začly něco štrachat a já z nich vypáčila, že jde o cévkování! No to bymi moh někdo udělat leda v bezvědomí, jinak ani nápad!!! Pro mě je to homosexuální znásilnění a hotovo – vždyť já nesouhlasila! No tak to neudělaly, ale provedly výtěr už nevím odkud :) a napsaly mi do zprávy pro praktika „instrumentaci odmítá.“
    Tu zprávu jsem pak několik let mělapřipravenou v předsíni, že ji vezmu s sebou, až někdy budu mít cestu k doktoru. No a pak jsem ji vyhodila.

  102. rulisa napsal:

    Taky mi spousta zpráv po čase nošení v kabelce odrbaných a pomačkaných končí doma v koši. :-))
    Ale jen ty zprávy že jako vše ok. Ty, kdeje něco o léčbě a diagnoze, s esnažím zachovat a doručit.

  103. barča napsal:

    89. Ru, já nikde nepíšu o tom, že nemocnice je všespásná a nedělá chyby. – to je tvé. :-) a nepodsouvej mi „můj schematismus“ vše co tady píšu je z mé odžité praxe. Mám 23 let praxe u lůžka, můžeš ze mě dělat blbce, to je mi jedno, ale nepodsouvej mi tvé teorie jakože jsou mé. čti, ber nebo nech být. a za sebe řeknu jen tolik, že bohužel dnes není taková možnost se dostat do „lepší“ nemocnice, kde mají léky a možnost diagnostiky, bohužel :-(

  104. Liška Ryška napsal:

    103 to je asi tím,že reagujete víc vždycky na něco, co se u té druhé typicky opakuje; například že nemocnice nedělá chyby, to tu neřek nikdo.Naopak. Že je to normální dělat chyby, tu říkalo víc lidí.

  105. 90 komentářů a jsem mimo

  106. Liška Ryška napsal:

    88-91 mě minulo, čtu až teď.

    88 ratko poslední odstavec: Jo!
    Etika a kde je ta hranice… Kdo je ten, kdo může rozhodnout a kdy je ten moment, kdy ví, že už rozhodne správně? Ta doba, kdy je nejasné, co by bylo lepší, je významná a může být i dlouhá.
    Kdy už nechat zvíře utratit a nechat vůbec?
    Když rozhoduju jen o sobě, je to lepší.
    Proto ti doktoři v sobě mají tu osudovost. Br. Proč je to přitahuje, proč na ten obor jdou? Já bych nešla ani omylem!!

  107. Liška Ryška napsal:

    kecko 105
    nic si z toho nedělej, my tady jen přes sebe nadáváme na doktory a ještě se je zároveň snažíme pochopit :)

  108. ratka napsal:

    106 díky LIško. o ty osudovosti jsem psala výše.

  109. Liška Ryška napsal:

    108 oni tu osudovost vytvářejí – asi by v tom být nemusela, kdyby bylo všechno pevně dané a eticky vyjasněné a podle přesných tupých pravidel a kdyby pacienti nebyli lidi.
    - což by si možná někteří doktoři přáli :)

  110. barča napsal:

    106. mladí lidé po gymplu, mají ideál pomáhat lidem a tu medicínu vidí velmi velmi naivně.
    a samozřejmě jsou tam i mladí lidé z věhlasných doktorských rodin a drží i rodinou tradici a jdou hrdě dělat tu medicínu jako jejich otec, dědeček apd. medici chodí i na sesterskou praxi, vidíš na nich jak jsou „ještě děti“

  111. Liška Ryška napsal:

    109 … nebo taky úplně naopak.
    Že ta osudovost je v tom rozhodování i bez doktorů. I kdyby nebyli oni.

    Já už asi blbnu.
    To bude po těch anglickejch buřtech, šťouchají mě v břiše.

  112. rulisa napsal:

    110
    Barčo, já ti přece těch 23 let u lůžka neupírám, jen píšu, že skrze ně posuzuješ všechno to ostatní kolem sebe. Občas dost jednostranně.
    Vem si svoje reakce – napíšu, že doktoři v nemocnicích jsou často namyšlení a jednají s pacienty jakos věcmi, ale že obvoďáci takoví většinou nebývají, zřejmě jak mají blíž k lidem – a pro tebe z toho vyplyne, že se musíš doktorů ve špitále zastat, takže napíšeš, že obvoďáci si povídají s pacienty o jejich známých a dělají se hodní, zatímco doktoři ve špitále pak musejí po těch hodných obvoďácích napravovat jejich hrozné chyby.
    Přijde ti to v pořádku? Nebo spíš jako přehnaná reakce na to, že ti někdo šlápl do písečku? :-)

    Přitom věř, že kdybys napsala, že „Holky, kdybyste viděly, jaký máme stěma doktorama taky potíže, jak nás někdy buzerujou a deptaj svejma rozmarama a vozej se po nás a jsou takoví a makoví“, jistě by se debata nesla i druhým směrem, ž ne všichni jsou takoví a že jsou vlastně docela fmachři na práci… :-)

    Jo, já tu debatu tím sekundováním schválně přetahovala, říkala jsem si, kdy ti to docvakne. :-) Ale ono to asi nejde, docvaknout, když je člověk v tom až tak moc zainteresovanej jako ty, po těch třiadvaceti letech.
    Omlouvám se.

  113. rulisa napsal:

    Jinak přemýšlím, jací byli moji spolužáci či známí, co šli na medinu.
    Myslím, že ani jeden z nich v sobě neměl nějaký přehnaný humanismus a altruismus. Potřebu kdovíjak pomáhat. Nikdo z nich se neangažoval při pomoci spolužákům či jiným lidem, nikdy z nich nikdo neriskoval krk nebo svoje ptotíže kvůli druhým. Naopak, velmi dobře věděli, kde stát a kde kdy v jaké situaci být, aby se oni sami nijak neohrozili a do ničeho nezamotali. Kvůli druhému už vůbec ne.
    Ve všech případech to byli prostě vzorní konformní studenti ze vzorných intelektuálských dobře hmotně zaopatřených rodin, kde bylo tradicí, že nejschopnější nejnadanější dítě („nejchytřejší“) šlo na nejprestižnější školu – tedy dle zaměření rodiny buď na práva, nebo na medicínu. Prestiž a pověst, to byla jejich hlavní deviza, ne potřeba obětovat se pro druhé.

  114. ratka napsal:

    111. ta osudovost je v tom rozhodování. přenecháváš doktorovi něco… co je „tvoje“.

  115. rulisa napsal:

    Možná proto taky na ty doktory koukám s takovým despektem. Že tohle jsem viděla.
    Lidi, kteří v sobě měli doopravdy silnou potřebu pomáhat, většinou na medicínu nedošli.

  116. rulisa napsal:

    114
    Mně to nepřijde jako osudovost, ale jako pohodlnost. Moje. Pro mě je nejjednodušší, když to prostě přenechám někomu, kdo o tom ví víc než já. A dál se tím zbytečně nezabývám, stejně mi nezbývá než mu buď věřit, nebo nevěřit. Ale i když mu nebudu věřit, líp si to sama neudělám. Takže stejně přijmu to jeho a pak se uvidí.

  117. barča napsal:

    Ru, upřímně, myslím, že jsem tu taky psala v minulosti o doktorech a jejich manýrech a seřváváních a pochybeních, nevhodném chování, ale o tom dnešní debata nebyla. prostě debata byla o zoubkách, prevenci a dostali jsme se holt od ambulance zubního lékaře až do špitálu.

  118. ratka napsal:

    116 tak proč ten despekt? neuděláš si to líp sama. takže uznáš že to udělají líp než ty sama. přesto takový despekt, až to hraničí se zaujetím proti určité skupině lidí. nerozumím tomu. proč ti to není jedno?

  119. ratka napsal:

    já takhle nesnáším pojišťováky :-) i když vím že jsou vyjimky a sama jsem s několika mluvila. pojišťováky jako typ lidí prostě nemusím.

  120. rulisa napsal:

    118
    Šmankote, ten despekt je přeci o něčem jiným než o jejich profesi!!
    Ten je vůči jejich chování!
    Copak je to tak těžký pochopit?
    Jo, jsem zaujatá proti doktorům coby nesitelům projevů největší ješitnosti pod sluncem.
    Což neznamená že proti všem doktorům.
    Některý mám fakt ráda a chodit se k nim nebojím ani nevzpírám.
    Domů bych je nechtěla, tak je tu nemám a to mi ke štěstí stačí.

    Je tak těžký pochopit, že když popisuju nějaký svoje pocity v souvislosti se snahou poschopit pocity Lišky, neznamená to žádnou nenávist či boj proti někomu??? A že výsledky mých úvah jsou výsledky úvah nikoli jen nyní vzniklých? Protože takhle prostě přemýšlím o kdečem a neznamená to, že kudy chodím, tudy mě užírají myšlenky na doktoryx a novodobý nemocniční systém? :-))

  121. Liška Ryška napsal:

    ru 112 sekundování … Ty jsi vlastně takovej sekundář!

    Takže z branže :)

  122. rulisa napsal:

    119
    Pojiš’továky a obchodníky. Taky nemusím. I když mezi nimi mám taky pár známých a lidí, se kterými si tykám, ba i se kterými jsem … – ehm… – spala.
    Prostě taky mají nějaký společný charakterový rysy. Pro který je domů nemusím a opakovat s nimi některé věci taky nemusím.

  123. rulisa napsal:

    A politiky, samo. :-))

  124. rulisa napsal:

    121
    Jooooo… :-)))

  125. ratka napsal:

    121.124 prosím vysvětlit :-) stojím si na drátu.

  126. rulisa napsal:

    Sekundovala jsem Barči, tak jsem sekundář (nebo sekundatnka, ale zde se víc hodí sekundářka vzhledem k nemocniční hierarchii. :-)

  127. rulisa napsal:

    Čeština je bohatý jazyk. A pokud vychází z latiny, tak dvojnásob. :-)

  128. barča napsal:

    120. my jsme tady všichni dementní :-)) tak to vypadá Ru, že za chvíli si tu budeš asi psát sama a můžeš i sama odpovídat. :-) nezlob se v té 120 čím ty argumentuješ jakože liščiny pocity, zaujatost, boj, ztrácím se v tom. působí to jako argument pro argument, jakože „já jsem taková a ti ostatní to nechápou a jsou necitelní apd. “ nevím, nerozumím tomu, úplně se mi vytrácí o čem ta debata vlastně je, nebo o co ti v té debatě jde. ale Ru, nevysvětluj mi to prosím, protože třeba bych to zase nepochopila, nebo by si měla pocit, že jedu nějaké „schéma“, prostě to nech být. Dík. třeba zase někdy příště o něčem jiném.

  129. Liška Ryška napsal:

    113+115
    Já měla jen jednoho spolužáka ze střední, co šel na medicínu. Byl to typ šprt. Učil se doma (což pro mě bylo velmi exotické, já nechápala, proč to dělat) a měl dobrý známky. Takovej trochu vůl, řeklo by se. A když dostudovával u medicínu a někde pracoval na noční v nemocnici, hrozně necitlivě si stěžoval na hypochondry. Asi aby se blejsknul. Mně to připadalo poněkud nelidský, jak mluvil o těch lidech, co jsou na pohotovosti často a nic jim není. Sice tehdy jsem vůbec ještě nepracovala v psychiatrickém zařízení, ale bylo mi jasný, že hypochondr neznamená, že netrpí, že se nebojí a hlavně že nic nepotřebuje. Naopak.
    No a teď je snad gynekolog a někdo ze spolužáků ho nedávno viděl a prej „je pořád stejně divnej.“

    Taky myslím, že mnoho mediků vůbec nechce pomáhat lidem, ani na to nemyslí. Nebo na to myslí takhle: „Budu doktor, protože o něm si všichni říkají, jak pomáhá lidem.“ Mínění druhých je u těchhle oborů důležitý. Lidi, co jdou třeba na fildu, jsou úplně jiný, protože jdou dělat něco, co je vyloženě baví a zajímá a přitom nemůžou tušit, jestli vůbec někdy budou mít v oboru uplatnění. Pravděpodobně ne.

    Ale přímo doktorky-psychiatry, co znám z práce, ty pomáhat lidem chtějí. Snaží se jak přímo – citlivě pracují s lidmi, trpělivě, nic nenutí, respektují atd. – tak nepřímo v odborné společnosti vnášet nějaká témata, dosáhnout zlepšení, působit až na té úrovni, jak to jde, včetně politiků, pojišťoven, reforem…
    Psychiatři, co jsou i psychoterapeuti, těm jde hlavně o člověka, každého jednoho. Ovšemže existují psychiatři, kterým jde víc o výzkum, konference a publikace. Ale ti nepracují u nás za pár šupů.

  130. rulisa napsal:

    prima – sekunda / primář – sekundář /primán – sekundán/
    zbývá
    primát – sekundant

    Rozhodčí vopičákovi.

  131. ratka napsal:

    BArčo, já to taky nepochopila. a ani si nemyslím že jsme dementní. teda já a ty třeba.

  132. rulisa napsal:

    128
    Barčo, netrap se tím.
    Príma sekundářka. :-))

  133. Liška Ryška napsal:

    129 … jo a opakovaně jsem viděla typ doktorky tenhle:
    Vysoce výkonná, jede, dře, šoupnou ji na jiný oddělení a ona bez řečí jede a dře a noční a všechno, desítky a stovky pacientů atd atd a pak jde a chrlí, jak dře a kolik toho má a že ještě děti má doma nemocný a jaký je to kolotoč.
    A já si říkám: A kdo tě nutil.

    Ale protivný mi tyhle ženy nejsou, to ne. Akorát ta jejich ambicióznost mi leze krkem. A to může být i za malej plat, ale každej mjusí vidět, že ona toho má hodně a jak se může přetrhnout i nad rámec. Ale pozor, nad rámec jejich VZTAHU s pacientem.
    A to už já neberu. Nad rámec je nezdravý. Pro všechny zúčastněné.

  134. ratka napsal:

    nerozumím totiž proč bychom vůbec měli soudit doktory. teda obecně. jakože už jako dítě a spolužák se projevoval jako budoucí lékař etc. přiznám se otevřeně že se mi to vůbec nelíbí takhle někoho kádrovat. napsala jsem to o těch pojišťovácích, ale mrzí mě to. ať jsou pojišťováci jací jsou. je to jejich věc a moje zbytečná starost. stejně se nepojišťuju a když tak jdu do Pojišťovny k okýnku a pojistím se.

  135. barča napsal:

    131. 132. Ratko, myslím že Ru tady dělá velkou vizitu a dělá vedoucího lékaře. No, takže si zapíšu jako sekundář -“Barčo, netrap se tím.“ – souhlas s postupem :-)

  136. rulisa napsal:

    131 Taky si nemyslím, že jste dementní. Kdybych si to myslela, tak bych psala tak, abych si byla jistá, že mi porozumíte.
    Tak to nechte být, kašlete na to, fakt je to fuk.
    Napadaj mě další odovzeniny od sekundy, už například do podoby slova se zdvojenou souhláskou „k“ ale to už tady radši nebudu psát, už se mi to rozběhlo nějak moc doširoka. :-))

  137. rulisa napsal:

    134
    Aha. Hmm. A něco o profilaci člověka jako zjištění jeho typu pro budoucí povolání už jsi slyšela? :-)
    To, cos napsala oa tom, ja tě mrzí to souzení lidí, vnímám jako zbabělost v pokrytectví z nalezeného ke¨řesťanství. Chvíli ti pracuje logika, tak ji necháš projevit, ale pak si uvědfomíš, že se to asi trošku střetlo s nějakým tím ideálem a přikázáním, atk se honem kaješ.
    Přitom není proč.
    Nikdo doktory nesoudím, jen popisujem určité jevy u nich časté.
    Třeba jako že hrobníci téměř nikdy nikdy nejsou věřící, protože by měli problémy čtvrtit nezetlelé mrtvoly, aby se jim snáz stěhovaly staré hroby, nebo že řezník těžko bude vegetarián, nebo že pojišťovák a obchodník mají jinou motivaci vesvojí práci než malíř nebo sochař. Tak to prostě je.

  138. Liška Ryška napsal:

    118
    Mně to jako zaujatost nepřijde. Jen zkušenost.
    Já taky nesouhlasím s takovým šikanujícím chováním.
    Bez ohledu na to, jestli je dělá doktor nebo kopáč.
    Jenže doktor je v takové pozici profesionála, jehož práci do detailu nerozumím (což je běžné u všech profesí), jenže tady on má rozhodovat o mým těle, o mé intimitě, o mé bolesti, o mém životě. A když v takovéhle pozici je někdo šikanující, tak to je prostě citlivý nejvíc, jak možno!!
    Víc to nejde.
    Proto je tak důležitý, aby doktoři byli lidský a ne arogantní.
    Unich si toho každej všimne, protože u nich to vždycky zarezonuje.

    Když je necitlivej kopáč, že mi kouká pod sukni a něco diskriminačního pokřikuje, tak se mě to hluboce nedotkne na citlivém místě, ale je mi to putna.

  139. rulisa napsal:

    133
    Přesně. To je ten nejčastější rys jejich povahy.

  140. Liška Ryška napsal:

    Jsem celkem ráda, že nemám pocit, že bych něco v diskusi nechápala. Takový pocit mám zpravidla u ratky, zvlášť v souvislosti s buddhismem.
    Hurá, dneska se zatím držím :)

  141. rulisa napsal:

    138
    Přesně tak, ano. Viz…
    …nemůžu ten svůj konment najít, kde jsem psala v podstatě totéž. :-)

  142. rulisa napsal:

    Jo, ale našla jsem to o tom sekundování, na co reagovala Liška sekundářkou – je to na konci komentáře č. 89.

  143. Liška Ryška napsal:

    139
    myslíš?
    No tě pic.
    Oni často takhle dřou a makaj i po nocích, aby nasbírali nějaký atestace a kredity a kdovíco. Tak se nechaj vykořisťovat zaměstnavatelem, protože tu praxi potřebujou. Několik let. Teprve pak si můžou trochu dělat po svým na sebe nebo mít normální pracovní dobu.

    A já tohle nemám ráda – tenhle systém!
    Jsou ale tihle doktoři,co sbírají body, jen obětí systému?
    Ne a ne a nejsou, oni ho podporujou, oni se nechají zneužívat, pracovat spoustu hodin v kuse a bejt přetížený.
    Jo, jsou přetížený.
    Někteří to opravdu dělají pro lidi,protože personálu je málo, míň, než je potřeba. Ale jiní to dělaj jen pro kariéru a aby sami sobě dokazovali, kolik toho zvládnou.
    Ať mi to pak ale nevyprávějí, protože pro to já pochopení nemám.

    Asi jako kdybych si nadšeně pořídila čtyři děti a pak každému strhaně vyprávěla,jaký je to těžký, jak jsem nevyspalá a nemám čas na sebe.
    Pro to taky pochopení nemám.

  144. rulisa napsal:

    Jo, a 138 je podobné a rovno 43.

  145. rulisa napsal:

    143
    Oni to potřebujou. Je to jejich způsob, jak se cítit být dobří.
    Cca tak, jak to popisuješ.
    Jsou přetížení, strhaní, ale kdyby nebyli, byli by nešťastní. Protože kdo je přetížen, je potřebný. A kdo je potřebný, je důležitý. A kdo je důležitý, neco znamená.

  146. rulisa napsal:

    Ale totéž se projevuje u spousty podnikatelů, třeba.

  147. rulisa napsal:

    A i u vědců, můžu potvrdit na příkladu svého vlastního otce. :-))

  148. ratka napsal:

    házím bílý ručník.

  149. rulisa napsal:

    Ručník hází sekundant! :-))

  150. Liška Ryška napsal:

    144 ajo, to je ono.

    145 Jooo!!!
    Přesně.

    Dneska mluvili v rádiu o knize nějaké francouzské psychoanalytičky Carin Maier nebo Miler… kouknu se … Corinne Maierová!
    kniha se jmenuje Budiž pozdravena (nebo pochválena?) lenost. A je i v češtině. Ha, asi si ji uložím jako pdf…

    A je tam prý i o úřednících – hlavně být v práci dlouho a odnést si domů štůsek papírů, aby bylo každému na pohled jasné, že svou práci máte rád a jak jste užitečnej.
    Hovno.
    A k tomu četli text od Karla Čapka z roku 1923 o zahálce. Moc pěkný. Končí nějak jako:
    Po zahálce si musím ještě odpočinout, trochu si polenošit, vyspat se, oddechnout si a pak teprve jsme v plné síle jít vykonávat nějakou činnost. Zcela zbytečnou.

  151. Liška Ryška napsal:

    149
    v mojí představě sekundant leští bambitky a domlouvá a zařizuje romantické odlehlé místo pro souboj.

  152. rulisa napsal:

    151 To taky. A v boxu ručníkem ovívá boxera zhrouceného v rohu na židli a pak ten ručník hází do ringu. :-)
    150 – Čapek. Génius.

  153. Liška Ryška napsal:

    Tak v ringu je taky sekundant, vida. Zrovna jsem hodila ručník! Že ho dám vyprat. Byla v něm zabalená hlava fantomase. Ne živá, malá keramická.

  154. rulisa napsal:

    Přijde ti odkaz na stažení zásilky. Konečně. :-)

  155. Liška Ryška napsal:

    Áá, to je senzace!

    Dneska jsem stahovala film o formulích1, Rivalové. Měl slabých 800 Mega, jenom, a prý bude stahování trvat 4 hodiny. Po 4 hodinách a půl mi to řeklo, že stahování selhalo.
    Tak dneska nebudu mít noční kino.

  156. rulisa napsal:

    To tipuju spíš na chybu jinou než u tebe. Taky jedu přes wifi, ale 800 mega mám staženo i z uložto za hoďku.

  157. rulisa napsal:

    Tak jsem si ještě skočila přiložit, protože teploměr ukazuje -14, a jdu si lehnout k dalšímu dílu NCIS. (Odpoledne jsem se byla projít s foťákem a říkala jsem si, že ten vzduch nějak kouše. A ono už bylo skoro mínus deset.)
    Brounc. :-)

  158. Liška Ryška napsal:

    Dobrou – večer se mi počítač odpojil samostatně. Už jsem vstala, luxovat zase nebudu, chachá, vykmitnu a jedu k rodičům, dovezu jim britské klobásky a kočičí stelivo. Ještě sklidit prádlo, oblíkat (prý mrzne), zuby čistit, nalíčit, zabalit pletení… během deseti minut. Jinak až další bus.
    Hm.
    Za chvíli nazdar!

  159. Liška Ryška napsal:

    Běhěm sedmi minut.
    Takže další bus a dvacet minut času jako bonus. Čus.

  160. rulisa napsal:

    :-))

  161. Liška Ryška napsal:

    Ujel i ten druhej. To se mi dlouho nestalo. Ale zase jsem měla čas se vrátit pro ty klobásky, co jsem zapomněla v lednici.

  162. rulisa napsal:

    Všechno zlý je k něčemu dobrý. :-)

  163. fousek napsal:

    Tisknutí smluv a odpovídání na pracovní maily – v tom nejde neudělat chybu.
    Ty hraješ na bezpražcovku trsátkem?

  164. Liška Ryška napsal:

    Zatím ne, fousku,
    zatím jsem si trsátko jen zakoupila.
    To mě vůbec nenapadlo, že je rozdíl v hraní trsátkem, pokud jde o bezpražcovou a s pražci. -Asi jako mě nenapadlo vytisknout smlouvy, ale jen jejich seznam :) To je podobný!

  165. rulisa napsal:

    :-))
    Dneska ráno, když jsem si čistila zuby, vzpomněla jsem si na tebe s čištěním zezadu. To je taky podobný.
    Nicméně vzpomněla jsem si až ráno, neb večer jsme se na celý čištění vyprdla a usnula u televize. :-))

  166. Liška Ryška napsal:

    165
    Taky podobný to je.
    Já si dneska ještě vyčistit nestihla resp. neměla hezkou příležitost. Než půjdu z práce, tak to zmáknu.

  167. fousek napsal:

    Já hraju jedině prstama. Trsátkem neumím, padá mi z ruky :-)
    Eště jsem nikoho neviděl hrát na bezpražec trsátkem, ale nenapadá mě, proč by to nemělo jít.

  168. Liška Ryška napsal:

    167 hyn sa hukáže.
    Do roka ha do dne.

  169. anina napsal:

    S těma doktorama, ale i sestřičkama..lidi jako všichni. Ta odpovědnost doktorů je fakt velká a přece jen pracují s lidmi.
    Tak jsem různé typy zažila jak v práci, tak dost často teď jako pacientka.
    Pokud je někdo z nich nepříjemný, natož arogantní na člověka, co se jim odevzdá kolikrát v blbým stavu a věří jim si asi neuvědomuje, jaký zlo dělá. Vím, mají toho někde moc, jinde to zas tak nemožné není, aby sestřička převlékla mokrou postel a jde radši dál.
    I to jsem zažila a fakt jsem čekala, až bude mít službu nějaká příjemnější, která přijde sama,. aniž bych prosila. toje člověku hned líp..

    Líšo, cévkování, není příjemné, ale nebolí, fakt ne, když to srovnám..no nic..někdy prostě člověku nezbyde, než ty zuby zatnout a třeba odpočítávat dny, kdy bude líp.

    Jinak, to spíš pro barču..nejsem doktor, ale zdá se mi to někdy hromadné zavádění cévek trochu zbytečné. Chápu, že když je hodně práce, je to pro personál snadnější, obejít lůžka s kyblíkem a vylít.
    Mívala jsem cévku, i když si myslím, že to už nutné pak u mne nebylo..
    Jednou jsem přišla dopoledne z nemocnice a večer tam byla zpátky s horečkou, bolestma, s močákem.
    Ráno mi teprve cévku vyndali, chápu, že jsem ji potřebovala kvůli měření , ale ne 12 dní.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>