37 komentáře u Vánoční deník (1)

  1. Liška Ryška napsal:

    Koukám, že fotky se zmenšením a přenosem rozmazaly…

    Tvořím tenhle deník proto, abych začala mít ráda vánoce. Tenhle systém se mi totiž osvědčuje: když se mi něco nechce, nelíbí, tak se tomu začnu věnovat – udělám na to téma komiks, např. http://liska.blokuje.cz/liska-mysli-na-zitrek

    a najednou zjistím, že mě to baví a že vznikne náklonnost, líp tomu tématu porozumím a přijmu ho, přestane mi být protivné. Letos tohle aplikuju na vánoce.

  2. barča napsal:

    Ano, vánoce jsou smutný, když je člověk sám – chybí sdílení. Ale byly by myslím ještě smutnější, kdyby člověk byl úplně sám, neměl ani stromek, nebo malou výzdobu, ani cukroví, ani salát, ani malý dáreček pro kamarádku, nebo kohokoliv – zkrátka, kdyby dělal, že se ho vánoce vůbec netýkají. To je pak opravdu jak ta nucená izolace. Byly by smutnější ještě více o to – že by člověk myslel na to, že ostatní jsou štastní, mají vánoční pohodu a on je tady sám – bez té vánoční atmosféry. Myslím si totiž, že když (zdravý) člověk totálně odpíská a vykašle se na vánoce – jen proto, že je sám – tak tím dává svým způsobem najevo, že je velmi závislý na tom – že ho ostatní lidé učiní štastným. A to si myslím, že to takto nefunguje – nejen o vánocích, ale ve všem i ve vztazích.
    Na druhou stranu chápu lidi, kteří neslaví vánoce z nějakého konkrétního důvodu – že jim v ten den, nebo kolem vánoc zemřel někdo blízký z rodiny a oni se s tím doposud nemohou vyrovnat…
    Jinak vánoce v nemocnici, když jsem měla službu třeba nějaký rok na Štědrý den a měla jsem možnost pozorovat jak lidé přicházejí na návšěvy – byly pro mě tak jakoby více posvátné, dojemné…a tady vlastně člověk zjistí, že na ten prožitek vánoc a té pohody, atmosféry stačí hrozně málo – hřejivé lidství… (symbolika vánoc -trocha cukroví, figurka andělíčka, obrázek stromečku namalovaný od vnoučat….)

  3. barča napsal:

    Liško, Tvůj vánoční deník je parádní. :-)

  4. barča napsal:

    Ještě mě napadlo. Včera jak jsem byla na návštěvě u své kamarádky, odpoledne jsme se šli projít a cestou jsme se stavili chviličku u naší další společné kamarádky z práce – dali jsme si šampańské s jahodami a přišla právě řeč na vánoce. Jak každá z nás si pamatuje jako dítě vánoce. Já osobně mám útržky z různých rodin a od babičky. Má kamarádka s třemi dětmi neblaze vzpomíná na vánoce, jako dítě, kdy její matka byla každoročně vystresovaná z vánoc. Na vánoce na Štědrý den k nim chodili prarodiče z jedné i druhé strany, někdy zůstali i na večeři. Kamarádka jako dítě, dostávala od své mamky vynadáno, že je na koberci jehličí, pohnutá záclona u okna – musel být všude pořádek a naklizíno – protože dennně, po celé svátky byly u nich návštěvy. Má kamarádka pochází ze tří dětí též a protože byla nejstarší – v té době musela hlídat a zabavit také své sourozence, aby se její mamka v klidu mohla věnovat návštěvám. Pohádek a té pohody vánoc si moc neužila. Druhá kamarádka zažila něco velmi podobného. Má kamarádka také neměla příliš ráda vánoce. Takže obě si své vánoce v dospělosti a se svými dětmi zařídily jinak – po svém. Rodinná pohoda, Štědrý den a 25. prosince je výlučně vyhrazen jen rodině, dětem – žádné (vážné)návštěvy. Pohádky, pohoda, příprava na večeři. Druhý den podobně, pohádky, děti si užijí a pohrají se svými dárky. Teprve 26 jdou navštívit rodiče z jedné i druhé strany. A protože děti mají vánoční prázdniny – jezdí se na hory lyžovat. A také se to upravuje podle služeb.

  5. Liška Ryška napsal:

    barčo,
    díky za zprávy! Taky jsem měla dojem,že nemít rád vánoce a proto se jim vyhnout, je blbě. Lepší je se jim hezky věnovat a bude to hned lepší, člověk se s nimi skamarádí. Lepší je to prožít, ne se vyhnout. Pro mě jo. Ale chápu jako ty, že pro někoho v akutní krizi například, může být někdy lepší se projednou vyhnout, mít klid.
    To hřejivé lidské mi právě na vánoce připadá nepříjemně umocněné, dojemnější, pod vlivem vánoc, jak jsou vnucovány jako pouze a jedině společné rodinné chvíle – tím jednak je to zdůrazněno a jednak je to zdůrazněno opakem, tou „hrozbou“, že nikdo nepřijde, nic neřekne že nikdo na někoho nemyslí. A když se ukáže, že ano – což se ukáže vždycky :) – připadá mi to dojemnější než normálně. Říct si, že je to den jako každý jiný, mi moc nejde.

    Jahody a šampaňské, jóó, to si taky někdy s kamarádkami dáváme. Naposledy předloni na Silvestra.

  6. ratka napsal:

    tak přeju hezké svátky. pro mě znamenají vánoce hlavně volno a setkání rodiny (protože je na to čas). dostala jsem pod stromeček od nejstaršího syna tmavofialový lak. prý magnetický. tak chodím s tmavofialovými nehty :o)

  7. rulisa napsal:

    Strašně pěknej deník.
    Obdivuju tvoje nadání pro tvořivost. Fakt.

    Nevím, jak zmenšuješ, nebo jestli to zmenšuješ až s vložením na blog. Lepší je zmenšit si obrázkyfotky dopředu v editoru u sebe v počítači se současným doostřením a na blog/internet vkládat už bez dalších změn, nepovolovat na stránkách další zmenšení nebo komprimaci. Většinou to ty automatiky dost domrší.

    Ale tady to jde, číst se to dá docel adobře. :-)

  8. ratka napsal:

    nejvíc se mi líbí ten předposlední zápis. nevím proč. asi že mě přivedl k zamyšlení o čase… a jeho nesmyslnosti

  9. Liška Ryška napsal:

    ratko,
    přesně na tebe jsem myslela, když jsem ten obrázek o čase dělala! Na tvoje fraktály a tak!
    A říkala jsem si,co je obsahem toho kruhu – toho tužkou, co spojuje ty tři cykly nebo cotoje. Chtěla jsem do toho obrázku i napsat, že je to svět nebo otázku Co to je. A představovala jsem si, jako co by to připadalo tobě.

    To se mi teď vybavilo. Možná jsem u jiných věcí myslela ještě na jiné z vás, asi jo, asi se mi to vybaví, až si to znova přečtu nebo až někdo z vás něco naťukne o vánocích.
    Jo,na rulisu jsem myslela u toho olova.

    Ru,
    Obrázek v Gimpu nebo Photoshopu (podle toho,u kterého jsem počítače) upravím velkej, pak ho zmenším, že má délku 500 pixelů a vložím ho sem mezi obrázky na blog a nechávám ho tak, už nezmenšuju a neměním nic, když obrázek strkám do konkrétního článku.

    Na Barču a Lenku jsem myslela asi na začátku, když jsem si řekla, že jsouvánoce a že se s nimi nějak vypořádám :)

  10. ratka napsal:

    napadlo mě, že to je šňúrka s korálkami co vypadají jako hodiny. a že každý korálek je korálek co vypadá jako hodiny ale nechce to říct hned ale tak nějak umělecky oklikou od lesa. takže celé je to jakože o hodinách co žádné hodiny nejsou ale tváří se tak

  11. ratka napsal:

    vánoce jsou svátky a v tom je jeich kouzlo, je volno a každý si může odpočinout.

  12. rulisa napsal:

    Grrrrr…. Vánoce jsou svátky umírání. Umřelo mi auto.

  13. Liška Ryška napsal:

    Ajé. Auto v čudu. A náhrobek mít nebude, že ne!

  14. Lenka napsal:

    ad 12: Když něco umírá, je to nejblíž k tomu, aby se něco narodilo. Ať žije tvé nové autíčko, které se ti ještě nemělo možnost představit.

    Píšu v chvatu, diskutovat soustředěněji budu snad moci až zítra večer nebo pozítří.

    Stručně – Vánoce pro mě: honička, stres, svátky jídla, dekadence (válení se u pohádek a jedení, duchovno v dáli kdes bloudí), xenofobie (rodina je základ a přátele je potřeba hodit přes palubu, protože tak si to žádá tradice), v dětství jsem trpěla pokrytectvím, které v rodině panovalo. Dárky – stres a pocit trapnosti. U mne paradoxně je všechno naopak. Vánoce jsou tři jediné antiduchovní dny z celého roku.
    Teď to jde. Jsem smířená s tím, že máma by nebyla celá bez salátu (který nejím), bez masa (které nejím), bez cukroví a vánočky (po kterém zbytečně tloustnu), s tím, že bude nespokojeně oddychovat, když se budu bavit v telefonu s přáteli a nedej bože, když přijdou na návštěvu. Ale jinak dobrý, už jsme se sehrály a už snažíme nenarážet a tvořit pro obě příjemnou atmosféru a já jsem ráda, že je pořád ještě na tom tak, že může přijet, že je pohyblivá a tak. Akorát je mi špatně, protože jsem ochutnala salát a snědla jednu porci vinné klobásy a jeden kuřecí řízek. Máma neví, jak moc mi to nedělá dobře. Ale přeci nebudu jíst suchý rohlíky s kefírem a Štědrém dnu, to bych jí to celý pokazila. Už tak stačí, že nemusíme smažit rybu. Ale snad se brzy vyléčím – dám si dva tři dny ovocné a bude. Už se těším.

  15. barča napsal:

    Vida, rozkvetlá Barborka to je dobré znamení – třeba vyplnění se přání v příštím roce, nadějné vyhlídky. Křídla jako symbol svobody, síly, volného letu, tedy prosazení se a také povznesení se. Křídla mohou být i symbolem ochrany, vnitřního vedení a inspirace …

  16. rulisa napsal:

    Auto resuscitoval ten, jehož jsem pohřbila nedávno já. A pak resuscitovala.
    Jen nevím, jak dlouhý život obojí vzkříšení může mít.

  17. Liška Ryška napsal:

    Lenko,
    :-) vánoce jako jediné antiduchovní dny z celého roku – to náhodou vyznívá příznivě!!

    Někteří lidi mají vánoce jako dny přejídání a hojnosti různých jídel – a pro mě je to podobné jako jindy. Ano, jiné druhy jídla – které všechny svědomitě, chutně a tradičně připraví moje maminka; já udělala pouze perníčky a tím končím, víc nejsem ochotná, nehodlám se zbývat nějakým pečením a okrádat se o čas na všeliké blbovinky. Jím hodně i jindy, když se mi chce; na vánoce ne. Taky proto, že každé vánoce je k jídlu to stejné a to už znám; já mám radši jídlo ne podle receptu, aby bylo pokaždé s překvapením.

    To ses obětovala asi jen přiměřeně – salát, řízek, klobáska. To si pak budeš lebedit s jídlem, které si smaa vybereš, žejo. Nebo které je zrovna doma – tak si lebedím často já :)

  18. Liška Ryška napsal:

    Barčo,
    ajó, přesně tohle jsou symboly křídel!
    Já si připadám dneska trochu vymetená. Například jsem si nemohla asi pět minut vzpomenout na slovo leguán. A místo gekon mi pořád naskakovalo gaviál. A symboly křídel mě nenapadaly, ačkoli obvykle mě napadá symbolů k věcem hodně.

    Rozkvetlá barča, to je dobré znamení!

  19. Liška Ryška napsal:

    ruliso,
    tak ať to stojí za to! Ať se práší za kočárem (autem), ať se kočky pudrujou!

  20. ratka napsal:

    dnes jsem se obžrali jako zvířata. upekla jsem dvě kačeny. udělala obří ovocny koláč, to je taková mňamka na plechu, dole těsto, pak ovoce, pak dvěk kila jogurtového krému a nahoru ještě želé. tak nás platí skutečně že vánoce jsou svátky obžerství. včera jsme cvičili, dnes to nestihli.

  21. Liška Ryška napsal:

    Kachnička a koláč, to mám taky ráda.
    Zrovna jsem ratko četla tvůj nový článek na blogu. A ten o jídle nebyl, takže je vidět, že máš všechno v rovnováze.

  22. ratka napsal:

    u mě běží vše tak nějak ruku v ruce. vzájemně se to vyvažuje. žrádlo i křídla. moc i málo. všecko a nic. dnes dopoledne se něco stalo. volala jsem našim že je k obědu vyzvedneme ve 12 . a maminka říká, že dnes nepřijdou protože jí bolí noha. tak jsem se jí zeptala proč mi to neřekla dřív, nemusela jsem péct kachyn dvě a tolik zelí…. Nooo že nevěděla jestli je pozvaná. Přitom jsem je zvala třikrát a mám na to svědky. TAk jsem tam odpoledne zašla i s kachnou, zelím a a s koláčem. Vypadali spokojeně. Něco se stalo a nepátrám po tom co. Noha již prý tolik nebolí.

  23. Lenka napsal:

    Tak už jsem doma. Máma dostala výslužku (půlku mé supervánočky, zbylé kilo salátu a řízek, který slupla hned po cestě) a byla předána v Praze do dobrých rukou bratrovi. Setkání s příbuznými proběhlo docela příjemně a cesta zpět bez větších problémů. (Jen chvílemi pršelo tak, že to nebraly ani stěrače.) Podařilo se mi zaparkovat přímo před domem a napoprvé – luxus. Hurá, je po Vánocích! A odpočinu si a pak mě čekají dny s přáteli. Ale ještě mám hlavu nějak zabetonovanou. Nemyslím, že dva plátky vánočky k snídani, dva knedlíky s omáčkou bez masa k obědu, jeden chlebíček na návštěvě a teď zbytek zeleninové polévky k večeři je moc, ale stejně mě ty Vánoce nějak uzemnily, zameterializovaly, ještě to nejsem já. Musím se nějak srovnat. Nevím, čím to je. Něco mi chybí, něco podstatného, přesně nevím, co to je.
    Ale vidím, že vše je zde v pořádku. Barča rozkvetla, auto Rulisy vzkříšeno a nejen auto ……… Liška dostává křídla ……….. a Ratčina rodina řádně nakrmena ……… Tak to je fajn. :-)

  24. Liška Ryška napsal:

    Je to fajn.
    Že tak moc lilo, jsem nevěděla.
    Mně chybí být už zase den sama, v tuhle volnou temnou duchovní dobu. Zítra brzo vstávám a jdeme s kamarádkou a jejíma holčičkama na betlémy a na oběd a po městě, přijedou zvenku. Děláváme to každý rok. Sice jsme se viděly před deseti dny u nich na víkendu, ale nevadí! :) Tím lépe.
    A pozítří se těším, že budu mít zase den dva pro sebe.

  25. Liška Ryška napsal:

    ratko, á, noha. Tátu zas na Štědrý den bolel palec u nohy. Při holení. Tak jsem mu slíbila, že máma mu najde nějakou mast na bolest, až se doholí a zase si lehne. Načež on že tu mast chce hned – pak po mých přísných protestech vyšlo najevo, že si chce tu mast napatlat na obličej. Protože si ho poškrábal při holení :)
    Že prý nevím, co to je. Já se vždycky leknu, kdovíco mu není … :-)
    Ujistila jsem ho, že se také holím a každou chvíli se fiknu do kotníku a teče mi krev a že to znám.

  26. ratka napsal:

    25. Liško, napadlo mě zrovna jak jsi to napsala že jsem chtěla tatínkoví vzít mast na jeho popáílenou kůži. on se tak nahřívá elektrickou dečkou až je z toho celý spálený. zapoměla jsem. ale už zase vím :o)

  27. Liška Ryška napsal:

    ratko
    jo spálený od dečky? To naštěstí můj táta nemá. Má deku larysu. Nepovlečenou. Odjakživa. My ostatní máme péřové deky, povlečené, a on larysu. Staré má dvě – jednu barvy vyblité a jednu třeskutě oranžovou. Jednu tlustší novou má od mámy a jednu dostal loni ode mne, heboučkou temně fialovou. Jinak nedal, tehdy před rokem, než že jí musím donést nemocnému kocourovi. Tak jsem to udělala. Od té doby tu deku pojmenováváme po kocourovi.

  28. rulisa napsal:

    Lenko, ta resuscitace nevím, nakolik je v pořádku, víš.
    Nikdy nebude můj rovnocenný oficiální partner. Který by mi stál po boku a bral mě pod svoje rameno před celým světem.
    Ne že by nemohl být. Nestojí o to někomu takový být.
    Pro mě je to spíš slepá ulička. Z které ale zatím nějak nemůžu/neumím vycouvat. Asi vděčná za to, že jsem vůbec někde v nějaké uličce, kde jsou ty světýlka v oknech a lampy nad chodníkama a průchody do domů s hezky nazdobenejma výlohama – a ne v černých lánech polí bez lidí.
    Stačí k pochopení?

  29. Lenka napsal:

    ad 28: mluvila jsem hlavně o autu :-), to ostatní je mi docela jasný, zažila jsem to. Někdy je dobrý se trochu nadýchnout a dojít ještě kousek dál, ještě není všechno odžito, vztah ještě nevyprchal a taky …….. já tomu říkám „ještě jsme si neublížili dost na to, abychom se mohli a museli rozejít“. Zatím je to tak, jak to je, zaplať Pánu Bohu za to a není všem dnům a mužům konec, můžeš se rozhlížet dál.

  30. rulisa napsal:

    Po ten čas, kdy jsem slzela, že to skončilo, mi došlo, že na nic dalšího nemám sílu. Jinak: Nejsem dost silná.
    Nejd ezačínat vztahy jako stébla pro tonoucí. Záchranné pásy.
    Ještě je moc brzo po tom všem, i když už jsou to dva roky a hodně se zdá, že už s eto zahojilo.
    Jen zarostly jizvy.
    Třeba vedle něj, v tomhle vztahu-nevztahu, v nutnosti věčen ě se potýkat a vyrovnávat s nerovnováhou potřeb i citů, aspoň ještě kousek vyrostu. Naučím se stát víc sama (se) sebou. Zesílím.
    Pak se uvidí.

  31. Lenka napsal:

    ad 29: Jo, tohle zesílení je potřeba, nazvala jsem to nadýchnutí. K tomu jsou tyhle blbé a nejednoznačné vztahy dobré – nakonec se naučíme být více samy sebou. Nelze jinak. Otázka zní: Čemu mě učíš, můj milý vztahu? Proč jsem si tě pořídila jako onu kulisu a pomůcku do mého života? Ukaž se, jak vypadáš? No, na to, že mě máš naučit asi! to a to, vypadáš moc hezky. Užiju si tě! :-))))))

  32. anina napsal:

    Ahoj, vánoce pro mě byly hlavně zážitkem z radosti dětí a tím pádem i mou. Taky setkání se všemi nejbližšími-rodinou. Líbí se mi, že je v ten čas prostor společně i zavzpomínat na lecos, a taky na ty, co už s námi nejsou. A tak v duchu vždy děkuji Ježíškovi, že u toho stolu můžeme být a chceme být.
    S jídlem to mám jako na svatbách, nebo někde, kde je ho dost..až moc..málokdy toho využiji. Až pak, později bych si něco dala..:)) Mám ráda cukroví, tak spíš jen tak sem tam něco..hodně se snažím využít hlavně té blízkosti, co je i jinak, ale vánoce ji nějak umocňují. Vážím si toho, a fakt dost myslím na lidi, co jsou třeba sami a nechtěli by..Myslím i na to, proč je Štědrý den svátek, děkuji, že můžeme být spolu. A taky si říkám, že jsme my lidé ty svátky pojali až moc komerčně.. No, jsem i tak celkově zamyšlenější a těch pár dnů je docela náročných..ozývám se přátelům a oni mně a nezapomenout to a na to. Ale neštvu se už dávno, od dob, kdy byly děti malé a já už u večeře byla nadoraz a pak stěží vůbec vnímala jejich radost u stromečku.

  33. ratka napsal:

    32. moc pěkné. pěkný svátek. u nás se zrovna celá rodina dívá na horor :o) teda zrovna na horor se dívat nemusím. a stejně jsem ho už viděla

  34. Liška Ryška napsal:

    ahoj anino,
    ať ti vánoce takhle pěkně pokračují i dál .

    ratko 33
    :-)) To mě rozesmálo.

    ruliso a Lenko,
    takový vztah, to taky jde – jsem potěšena (nějak mě to uklidňuje), že takové „alternativní přístupy“ jde přijmout.Pokud do toho člověku pořád neskáče nějaký blbý stereotyp, nějaký hlásek mocensko-majetnicko-fňukavý, tragické scénáře, vnitřní výrobna trápení a tak.
    Ale když jen občas naskočí pod vlivem intenzivnější situace, připadá mi to dobrý, jako taková rekapitulace, revize s možností korekce toho vztahu. Vlastně mi to připadá zdravý – protože jet pořád ve svých kolejích (např.být ve spořádané rodince nebo naopak žít výhradně ze dne na den bez ohledu na druhou osobu v tom vztahu) a nemyslet na jiné způsoby, to už je pro mě spíš peklo samozřejmosti. Které jednou skončí nečekaným nárazem.

  35. rulisa napsal:

    „Pokud do toho člověku pořád neskáče nějaký blbý stereotyp…“
    přesně.
    Jako odvýrobna závislosti na stereotypech se sobeckými hlásky je takový vztah výborný. :-)

  36. Liška Ryška napsal:

    ru,
    takže my teď vlastně máme takovou odvykačku!

  37. rulisa napsal:

    Pořád je co se učit. :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.