Ve snu na větvi

SNY 11.12.2019

1.
Potkávám v autobusu dvě slečny. Jedna má kousek žluté látky a ještě jednu látku a já v nich poznávám látky, které mi někdo dal a které jsem zase já někomu předala „do oběhu“ asi před rokem.

2.
„Potřebovala bych tudy projít.“ Říkám v místě, kde se ochomýtá muž s kytarou, takže zabírá hodně místa. Také druhý muž. Ten o někom mluví. Když jdu kolem, slyším, jak říká: „Má špatný svědomí, proto nedala peníze (žebrákovi).“

3.
Křoví s větvemi. Velké. Ve větvích jsou různí lidé, posedávají tam. Já taky a chci si zandat peněženku do kabelky, potřebuju na to obě ruce, pustit se větve. Zkontrolovala jsem, že to půjde, nikam nepropadnu, pustila jsem se, udělala to – a propadla kousek, pár centimetrů na někoho, co tam seděl.

4.
Jdeme z kopce na výlet, boty mi padají, obouvám je. Obavný a otravný pocit, že zase mi něco spadne.

5.
Náhrdelník po babičce, dřevěný, složený z plošek řazených za sebou / vedle sebe, překrývajících se. Shromáždění lidé říkají, že my s mámou nechceme nic vydělat na věcech, které bychom prodaly. Náhrdelník jsem nosila v křoví, ale aby se nezachytil, už jsem ho nenosila.

6.
Odjíždíme ve velkém otevřeném autě, spíš mikrobusu, sedí nás tam asi deset kolegů od nás z práce. Před námi v osobním autě jede sama kolegyně K. Naše auto se blíží k jejímu, „ne, ne…“ říkám si, když vidím to nebezpečí. Před autem K je zeď. Naše auto přimáčklo auto K ke zdi. Naše auto řídila kolegyně L. Všichni z něj vyskákali a vrhají se ke K, ta je v pořádku, jde se opláchnout, postarala se o sebe. Já se ale vrhám se soucítícími slzami v očích ke kolegyni L, která řídila, protože je mi líto, že to byla ona, kdo řídil, a kdo se musel cítit hrozně. Kolegyně K pak říkala: „Neměla jsem vůbec sedat za volant a řídit, protože jsem měla v očích slzy! Vzpomněla jsem si totiž na roztržku s manželem doma.“ Proto ty slzy v očích.

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Sny. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

42 komentáře u Ve snu na větvi

  1. ratka napsal:

    Překvapilo mě, kolik různých lidí máš ve snu. U mě se objeví jen občas někdo. Tiše projde… nepůsobí rušivě. V tvém snu se to přímo hemží lidmi, bereš na ně ohled, padáš na ně, mluví (možná) o tobě, myslí na tebe (možná) . Všichni jsou s tebou ve spojení.

  2. ratka napsal:

    Kde jsou všichni?

  3. rulisa napsal:

    Já meju vokna.

  4. rulisa napsal:

    Clánek jsem ještě ani nečtla.

  5. rulisa napsal:

    Včera i předevčírem pryč, na cestách, návraty pozdě v noci, dneska mrtvá a konečně něco musím dělat, nesmím číst ani diskutovat, jinak to nestihnu. :-))

  6. ratka napsal:

    tak to jo :-) já už peču vánočku. Okna jsem umyla předevčírem.

  7. Saul napsal:

    2.
    No já nevím jak ty, Ratko, ale já jsem v jednom kole.
    Peču cukroví , zakládám na bramborový salát, uklízím, luxuju…
    Až přijde Ježíšek, co se narodil ve chlévě, tak se z toho asi posere:-)

  8. ratka napsal:

    7. Bude v šoku z tolika čistoty a dobrotek? U nás se vánočka povedla a taky polovina snězena. Je pravda že byly dvě a váží dohromady asi 3 kila :-))

  9. ratka napsal:

    Kam zmizela Liška?

  10. Saul napsal:

    9
    Asi taky peče cukroví, jako já:-))

  11. Saul napsal:

    Tak doufám,Ratko, že to u vás bude veselejší, než loni.
    Jak jsi prchala z lůžka v nemocničním županu připravit doma vánoční pohodu :-)

  12. ratka napsal:

    11. ty máš teda pamatováka. Nejen to, provázela jsem několik dní kolem Silvestra i na Nový Rok. Letos voraz…nic, hezky doma s rodinou v klidu.

  13. Saul napsal:

    12:
    Však ti to přeju!
    Já zítra na nákup do Glóbusu a pak klidné Vánoce na psychiatrii, asi:-)

  14. ratka napsal:

    13. neblbni :-) nejstarší syn má na štědrý večer narozeniny, musím zítra ještě pro kytku.

  15. Saul napsal:

    14:
    Ty jsi rodila na štědrý večer?
    Tak to jsem netušil, tajnůstkářsko :-)

  16. Nazdáár, já peču tradičně jen perníčky a to jsme dělaly taky tradičně u kamarádky minulý víkend. Tenhle víkend mejdan jinde. Dneska jsem v práci a pak musím koupit dárky. Tak to teda nevim, co všem těm holčičkám a kamarádkám koupit. Půjdu do knihkupectví a asi papírnictví někde po cestě, ještě nevím, co se naskytne nebo kudy půjdu. Jen mám vytipovanou jednu galanterii, kde koupím mámě vyšívací předlohy. A bude.
    Jinak já mám to štěstí, že krom perníků nic nevařím ani nepeču. To dělá máma. Dobrovolně. A kdyby to nedělala, tak by to nedělal nikdo, protože mně je celkem jedno, jestli si udělám normální jídlo nebo mi někdo uvaří speciální vánoční. A sladký nejim.
    Já si od svátků slibuju hlavně to, že vyhodím poslední bednu s tiskovinama, co mi pořád doma straší (protože co kdyby se hodily na nějaké koláže…), a dám do tý bedny věci do školy. A mohla bych napsat seminárku – politická etika, vybrat nějaký politický problém etický… jenže mě nic nenapadá.

  17. Ve volných chvílích se pořád učím vlámsky /holandsky. Prej už umím tisíc slov. Ale některý jsou hrozný, různý předložky, spojky, příslovce, neurčitá zájmena…

  18. ratko 1
    ajo, furt nějakcí lidi ve snu.

    Z těch všech snů si pamatuju jen jeden, ten poslední (č.6), a ten taky vím, čeho se týká. Ostatní nevím přesně, ale možná i ty se týkají jedné „výměny“ nebo scénky, co se stala večer před těmi sny doma s mámou. Už jsem si k tomu něco nakreslila a dám to sem asi dnes.
    Zatím pěkný předvánoční přípravy!

  19. ratka napsal:

    18. díky, j právě upekla i se snachou a mojí mámou věnečky z odpalovaného těsta, asi 150 kusů :-) odpoledne je udu plnit. a venku leží vykuchaný kapr, musím ho dočistit. To jsou poslední přípravy na Vánoce.

  20. jo ty tvoje nejslavnější věnečky!!! Jéé.

  21. ratka napsal:

    20. jasně, tentokrát se upekly perfektně.

  22. rulisa napsal:

    K článku:
    ad sen 2 – není divný, že bys neměla dát peníze proto, že máš špatný svědomí? Já dycky myslela, že je to naopak. Že kdo má špatný, tak peníze právěže dává.

    ad sen 3 – výstižný strach. Nepouštět se, i když si myslíš, že bys mohla. Vlastně si pořád myslíš, že by ses pouštět neměla, že na svoje zdání nemáš dát. (?) Nechceš padat na někoho jiného.(?)
    A nebo naopak, je to sen, který ti říká, že i když se pustíš a spadneš, tak až na zem nespadneš a že na toho někoho jiného se nemáš bát spadnout?

    ad sen 4 – obavný pocit. Jo, taky mívám.

    ad sen 5 – „že my s mámou nechceme nic vydělat na věcech, které bychom prodaly“ – tak už to udělej. :-)

    ad sen 6 – super.
    Když byla ta hromadná střelba v nemocnici a probíralo se to v sauně, jaký je to hrozný, že ty lidi umřeli a že ten vrah ještě jel za svojí mámou, řekla jsem, že je mi hrozně líto té jeho mámy. Dívali se na mě jako na pomatence.

  23. 22
    aha, ad sen2 – mně to už smysl dává, taky se to týká té výměny s mámou: mám špatný svědomí (z toho celýho našeho odstupu), proto nepustím zas ani chlup, stopnu to, neudělám ten krok, nemůžu ho ještě udělat, ještě něco předtím musím udělat se sebou. To se ukáže, co. Že by to souviselo s tím propadnutím se, upadnutím něčeho, furt se držím, aby mi nááhodou něco neupadlo, aby mě neubylo? – To jo. Protože to jinak zatím nejde, to nejde prorvat násilím. Něco pečujícího pro sebe musím napřed; třeba mě něco napadne. Nebo spíš se to prostě stane, nenapadne mě nic.

  24. 22
    ad Ostrava
    Tak on jel ještě za svojí mámou? To jsem nevěděla. Dobrý mi na tom připadá, že tím jí potvrdil, že je pro něj důležitá, že ji má rád, že je lidskej.

  25. rulisa napsal:

    Do smrti ho bude vidět, jak tam stojí a říká jí, co udělal. Každý den, mockrát.
    Kdyby to udělal a odstřelili by ho a jí to už jen přišli říct, měla by ho v paměti tak, jak ho viděla naposledy, a to, co udělal, by bylo něco za hranicí, hrozný, ale vlastně vzdálený.
    K tomu žít s pocitem, že dala život (nejen porodem) člověku, který takhle jiné lidi o život připravil…

  26. ratka napsal:

    24, 25 Nenapadlo mě o tom přemýšlet. Ale jak to říká Ru, možná to bude pro ni těžší když za ní příšel. Ale možná ne. nevím. Vžila jsem se do té situace, asi y to to pro mě jako mámu nebylo těžšíí než předtím. Věděla bych že miloval, že jen byl nemocný a nevěděl co se sebou.

  27. rulisa napsal:

    Právě. Máma nepotřebuje potvrzovat, že ji syn miluje, ví to. I když ten syn dělá hrozný věci, máma ví, když ji miluje.

  28. ratka napsal:

    27. Takže přišel za ní, miloval ji.

  29. Na Štědrej den jsem vůbec neviděla televizi, ale stejně nějak letos se mě víc dotýkají témata s matkama, furt mě to dojímá. Asi tím musím projít, to bude ten úkol. Napřed film Láska nebeská – tam mě nikdy s matkama nic nedojímalo; teď jsem se na to
    koukala s vlastní matkou, která to ještě neviděla. A teď mluvili princové William a Harry, jak jim umřela máma a jak je to ovlivnilo na celej život. Uf. Naštěstí je teď Mr. Bean, tak si odpočinu, u toho se budu učit vlámsky.

  30. rulisa napsal:

    28
    O čem jsme tu psaly? Ne o tom, jestli ji miloval, nebo ne.

  31. rulisa napsal:

    Zkus si Ratko představit, jak ti je, když do dveří vejde syn, ty jsi strašně ráda, že ho vidíš, máte se rádi oba, ale pak ti bleskne, že něco je nějak divně, že on vypadá strašně divně, a on ti řekne Mami, zabil jsem sedm lidí (a teď jdu zabít sebe, teda jestli jí to řekl) – a odejde. Poselední, co ti řekne. Poslední okamžik v životě, kdy ho vidíš.
    Nikdy na to nezapomeneš, nikdy. A kdykoli si na něj vzpomneneš, vybaví se ti tohle.

  32. rulisa napsal:

    Vybaví se ti to poslední, ale to nejhorší v jeho i tvém životě.

  33. ratka napsal:

    32. nevím, nedokážu to takhle cítit… asi se nedokážu vcítit až tak hluboce. Pro mě je to polehčující okolnost. Tedy z pohledu asi málo vciťujícího se. taky chápu že byl nemocný. a neberu to osobně. možná dokonce věděla že je nemocný už dřív a tak nějak to cítila, že se to stane. Udělat s tím nemůže nic. Nedokážu to nijak vážně popsat. Asi mám v sobě něco, co vypíná negace.

  34. 31,32
    je to hrozná tragédie.

    33
    já ani nevím, jestli nebo jak byl nemocný, a ani to moc pro mě nehraje roli.
    Pamatuju si jen, že se změnil za poslední měsíc nebo dva, že předtím byl jiný – říkali ti jeho kolegové.

  35. ratka napsal:

    34. pro mě to roli hraje, zbavuje mě to nutkání ho odsuzovat. Beru to jako tragickou událost.

  36. 35
    A pro tu matku to ale asi moc roli nehraje.

  37. ratka napsal:

    36. právěže nevíme jakou roli to hraje. myslela jsem to tak, že kdybych byla matkou tak by to pro mě (snad) hrálo roli. tedy nebrala si to osobně jako své zlyhání. možná. to mě spontánně napadá.

  38. rulisa napsal:

    37
    Ano, s tím souhlasím naprosto.

  39. 37
    no, já si říkám: buď bohužel onemocněl a to byl důvod a „nebrala si to osobně“ jako selhání, jak říkáš,
    anebo byl bohužel antisociální a v tom případě asi (i když jen snějakou pravděpodobností) si to taky nebrala osobně, protože sama asi byla podobná, bohužel, když ho tak vychovala.
    Takže si to asi tak jako tak s určitou pravděpodobností nebrala osobně.
    Ale ztráta syna je ztráta syna pro všechny, o tom nepochybuju – jen si myslím, že osobně si to s velkou pravděpodobností neměla důvod brát z popsaných dvou možností. Ale kdoví, žejo.

  40. rulisa napsal:

    To, že k něčemu není důvod, neznamená, že se to neděje. :-)

  41. rulisa napsal:

    Čímž chci říct třeba i že to, že někdo je antisociální, nemusí znamenat, že jeho rodiče byli taky antisociální. Jen jsem jim třea nepovedlo dostatečně zazdít výchovou to, co v dítěti bylo vrozeno. Což dokonale nejd enikdy, nikdy nemáš jistotu, eže se to při nějakým životním výkyvu neprobudí.

  42. ratka napsal:

    Beru to jako přírodní úkaz…havárie. Zemětřesení. Bez možnosti prevence.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.