Ve vazbě

SEN 24.7.2019

Šéf je ve vazbě. Asi kvůli vyúčtování, nevím, věřím, že se to vysvětlí, bude to omyl. Jdu po ulici s kolegou, pak s jiným kolegou. Půjdu za šéfem, není to poprvé ve vězení jsem byla za někým už asi pětkrát, pracovně – za klientem. Na náměstí potkáváme Ilonu, ta je veselá, blbne na obrubníku a vidím, že je mi vlastně podobná. Předtím jsem to nevěděla. Potkávám také bývalou šéfku s Andreou, její švagrovou. Šéfka je v pohodě, pracovní rozkol z doby před šesti lety mezi námi už nestojí, je to přátelské. Ukazuje mi v obchodě sukni z různobarevných volánů, že by mi slušela.

Jdu z návštěvy vězení. Objevuje se Roj na vozíku, máme se k sobě přátelsky, loučím se s ním pod schody. On je v pohodě a vyjede nahoru. Neumím si vůbec představit, jak a jak to dělá. U východu mě zastavují dva muži středního věku, docela vazby, i když vypadají jako strejcové. Jeden má knír. Něco mi nabízejí v souvislosti s šéfem, chtějí mě vydírat, honí mě. Postavím se přímo před jedoucí černý autobus, aby zastavil a někdo mi pomohl? Najdou mě pak ležet na silnici v ruce s platební kartou a někdo mi ji ukradne?

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Sny. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

37 komentáře u Ve vazbě

  1. Pozn. :
    Zdálo se se mi to na prázdninách. Je to hodně zajímavej sen po dlouhé době, z rodu symbolických snů, když se něco vnitřního děje. Je pravda, že jsem přemýšlela večer předtím o svojí zradě manželství nebo spíš manžela. A jak velký je to vroubek a jestli je napořád, nebo může být odpuštěn.

    V tom snu jsou poukazy na věci jako zúčtování, podezření z podvodu a smutek z vlastního jednání, zaplatit za něco a nevědět kolik a jak, taky jak to přijmout a žít dál třeba s handicapem, ženskost je tam bezstarostná stránka.

    Hodně zajímavá je dvojice hnusovyděračů. Ti se mi totiž objevili asi před 15lety v krizových symbolických snech. Vypadali jinak, potkala jsem je na cestě a nabízeli mi nějakou výměnu, něco ode mě chtěli a že mi za to dají deset korun… Tak nějak. Podívám se do starých zápisů snů, až se k nim dostanu.

  2. rulisa napsal:

    Mě zaujalo „…a vidím, že je mi vlastně podobná. Předtím jsem to nevěděla.“
    A Roj na vozíčku.
    To je taky z dávna, jako by s eněco vracelo.
    Asi jsi zvířila hluboké vody tím večerním přemítáním o manželství.

  3. Přesně tak.
    Ten Roj byl úplně v klidu a smířený a spokojenej i s tím handicapem. A svou promiskuitou? : )
    V tom snu jde taky o to, jak žít spokojenej život se svými nedokonalymi činy na hrbu. Jestli je to jen na mně, nebo to není v mých rukou a to odpuštění je na Bohu nebo jak na to, aby to bylo opravdové a ne povrchní.

  4. Saul napsal:

    „Ten Roj byl úplně v klidu a smířený a spokojenej i s tím handicapem.“
    Vzpomínáš na poručíka Dana z Forrest Gumpa?
    Ten nejdřív nebyl, potom byl.
    Až vylezl i bez noh v bouřce na ten stožár a rozdal si to s Pánem Bohem.

  5. 4 Saule
    To už nevím, co bylo mezitím! Jen že to s ním dobře dopadlo.
    Aby si to člověk rozdával pořád…

  6. ratka napsal:

    Smířený s handicapem a promiskuitou. Jak to dělá? To je úžasné poselství snu :-) Jak asi to dělá. Možná to chlapi neřeší a pak jsou v klidu. nevadí jim handicap a nevadí jim promiskuita.

  7. barča napsal:

    1. řekla bych, že většina ženských je na sebe hodně přísných a kritických až příliš. ve všem. zbytečně. až je to nejenže delší dobu trápí a pak spíše ničí. chlapi spoustu věcí neřeší, nebo řeší ale tak nějak rozumně a chvíli a nedají se tím příliš dlouho otrávit, natož ničit. (myslím tím obecně v běžném životě, běžné situace, nemyslím tím žádný extrém – to zasáhne hodně každého, muže i ženu)

  8. 6,7
    Mně ani tak nejde o to, jestli něco dělají nějak ženy a nějak muži, ale jak se dělá odpuštění. Že se předestře „vina“ nebo selhání. A pak jak se pozná, že je to odpuštěno? Mně to odpuštěno není.

  9. rulisa napsal:

    8
    Sama sobě si…

  10. 9
    Nojono, mně pořád vrtá hlavou, že je to málo, sama sobě si. Je to takový neověřitelný zvnějšku, nepotvrditelný.

  11. rulisa napsal:

    To jak žiješ, co se ti přihází zvenčí (nebo zdánlivě zvenčí), ti to potvrdí, nebo ne.

  12. ratka napsal:

    8. Otázkou je zda to co ti vrtá v hlavě je vina nebo něco jiného. Ten komu jsi ublížila žije svůj život, možná kvalitní a možná méně než s tebou, ale žije ho dál bez tebe. Pokud by byl nešťastný ještě dnes, pak bych možná tu vinu nějak chápala. Ale pokud žije zcela normálně, tak je to dávno pryč. Jiný život, jiné žen a jiné zájmy.

    Pokud ti něco vrtá v hlavě, nemusí to být téma viny a odpuštění, nýbrž něco jiného… cobykdyby, něco v tom smyslu.

  13. 12
    U mě se to netýká toho druhého nebo nikoho druhého, jen mě. A neposuzuju čin podle jeho následků – že to dobře dopadlo. To pojetí (takové britské, původně:- ) není moje, já posuzuju podle záměru, motivace, jak byla nebo nebyla morální. Jenže zpravidla jsou v ní obsažena pro i proti, nemorální, ale bez jiné lepší možnosti nebo schopnosti v tu chvíli. V něčem morální, to je polehčující, to je hodnotný. A celkově se mi to hodnotí samotný blbě, když to obsahuje dobré i špatné.
    Taky můžu posuzovat záměr vs. způsob; kdybych nechtěla posuzovat cíl. Je to komplikovanější. Důležitý situace nejsou nikdy černobílý.

  14. ratka napsal:

    13. hmmm, odpuštění hodně souvisí s požehnáním. Tedy cítíš že je tvůj život požehnán…žiješ radostně, pokojně a spokojeně. Tedy pokud se objeví tento klidně radostný tón, nalezení smyslu a díla (požehnání) pak je již odpuštěno. Vina se nabízí darem… tedy dává se stejně jako cokoliv jiného co v nás vyrostlo, nechává se proměnit v dobré…

  15. barča napsal:

    8. zrada, vina, selhání, …..příliš silné si myslím.
    Liško o tvém manželství toho moc nevím a hlavně, je to dávno. a nemyslím si že jsi provedla zradu – to už vůbec ne. naopak co jsem pochytila jen tak z komentářů – v té aktuální době manželství si se necítila přirozeně mít děti a vést normální rodinný život – a vycouvala si z toho narovinu. to neberu jako zradu. takže nevím co by ti mělo být odpuštěno…..

  16. rulisa napsal:

    13
    No, takys mohla vefinále udělat něco ještě horšího, kdybys zůstala s ním.
    Co se stalo, stalo se, mělo to svůj smysl. V to věř a to stačí.

  17. rulisa napsal:

    14
    Aha, to je to, o čem píšu v 11.korát tomu neříkám požehnání, páč si myslím, že to přichází zevnitř mě, ne od někoho.

  18. ratka napsal:

    17. tak zevnitř, to je jen vyjádření symbolické. Není venku či vevnitř, je vše v jednotě.

  19. 11,14-17
    To je pravda. To já žiju radostně – dokud nezačnu vrtat do svojí morálky, jak jsem ji kdy v životě uplatnila nebo neuplatnila.

    Ono je to totiž pořád kvůli tomu pitomýmu nápadu 1) se vdát a 2) se vdát v kostele.
    Mě to prostě sere, že jsem to udělala. Kdybychom žili dál bez svatby… i když kdyby kdyby… to by se vleklo déle, než bych udělala to samý. (Ale nebyl by to rozvod, jen rozchod, to je někde o tisíc kategorií jinde.) Přitom si říkám: to jsou jen momentální pravidla nějaký církve, to nejsou ani moje pravidla ani žádnýho boha pravidla. A bohužel to nestačí k mýmu klidu naprostýmu. Musím to asi ještě jednou v duchu projet, svěřit, nevim; trochu pomáhá studovat teologický věci a postoje církve a vidět, jak se v čase měnily, je to daný historičností, není to žádný pevný pravidlo.
    Přesto zůstává, žejsem něco nezvrtně slíbila a pak nedodržela. A to já nikdy jindy neudělala. To jindy nemám v repertoáru.

  20. ratka napsal:

    19. To by chtělo zpověď…ale u nějakého dobrého zpovědníka.

  21. ratka napsal:

    20. Tedy posvátné rozhřešení…

  22. barča napsal:

    19. Liško, vždyt ted jsi v nějakým tom teologickým semináři, ne? (škole) to je příležitost si o tom promluvit s nějakým duchovním….
    však už jste na přednáškách probírali kde co, tak za ním zajít soukromě po hodině, pokud tě trápí ta svatba v kostele….přiznat se, že v té době kdy si to udělala to byla tvoje mladická nerozvážnost :-)

  23. 20
    to je moje nejzazší varianta. Asi bych volila takovýho hlavního z Petřína. Toho moc neznám; s těmi dvěma, co jdu někdy na pivo, to by nebyla dobrá kombinace, zdá se mi. Kvůli tomu kamarádskému nastavení. A ke katolíkům nechci.

  24. 22
    nojo, nerozvážnost :- )) To byla předtím i potom…nebo možná nikdy, kdybych chtěla relativizovat : )
    Za katolíkama nechci. Leda za učitelkou ženou konzultovat, to jo. Případně když bude příležitost.

    Heršvec přece to snad dokopu do vítězného cíle i bez toho…?!

  25. rulisa napsal:

    18
    Požehnání cítím jako zvenčí. Prosíš o ně, modlíš se za ně. Jako aby ti vbylo dáno. Proto jsem psala, že u sebe to cítím zevnitř. Zvojí jednotě nerozumím, proč teda se chodíš modlit do kostela k někomu zvenčí, kdžy je to všechno v jednotě.
    Já se taky jakože někdy modlím, prosím, aby mi něco bylo dáno či zachováno, ale beru to tak, že prosím, aby se to otevřelo uvnitř mě. (Případně aby při mě a mých dětech stálo to minimum životního štěstí potřebné pro zdravé přežití až k přirozené smrti.) Je to takové soustředění se na to, co si myslím, že je důležité, srovnání si hodnot ve svých přáních apod.
    Ale prostě ne požehnání. Žehná někdo. Já to nečekám od někoho.

  26. rulisa napsal:

    20 – 23
    A nebo se znova vdej a už to vydrž. :-))

  27. 26
    to by byl panečku reparát! :- )

    25
    u mě je to taky nějak propojený vnitřní i vnější. „Aby se to otevřelo uvnitř mě“ jak říkáš, mi připadá klíčový. A docházím zatím k dojmu, že se to uvnitř otevřít může jedině ve spojení s dalším člověkem nebo lidmi nebo ve spojení s transcendentnem. Které ale může být právě v tom spojení s lidmi, ne v nějakém exkluziním spojení mě a transcendentna. To exkluzivní mám teprve ve výzkumu :- )

  28. Ráno jsem přijela z malovacího týdne, ráno zas pojedu někam jinam hrát na cello s divadlem (potáhnu cello vlakem, poprvé) a za chvíli jdu se spolužáky do hospody, na chvíli. Budou to asi čtyři kluci a já; protože ta mrtvá kamarádka chybí – to zas otevře další ránu; ale bezpečně, toho se nebojím, jinak to ani nebývá. Jsem zvědavá, co se mi pak bude zdát za masakr…

  29. ratka napsal:

    25. pomáhá mi to usebrat se a taky to pomáhá mému vnitřnímu rozpoložení, tedy ano jsou to kulisy ale mají vliv na to podstatné, vnitřní.

  30. ratka napsal:

    29. tedy u mne jako věřící katoličku. Na jiné to působí jinak nebo odpudivě, směšně, různě. Aby někdo nemyslel že zovšeobecňuji.

  31. rulisa napsal:

    28
    A kdyze to prijedes sem? :-)

  32. Liška napsal:

    31
    Nevím, srpen, nebo ty sem? Zhruba půlka srpna, druhá půlka bude asi matka někde v horách.

  33. rulisa napsal:

    V létě se mi do Prahy nechce. :-)
    Asi to bude na tobě. :-)) Když tak ti upřesníme mejlem.

  34. Liška napsal:

    Jsem odevzdána božským záměrům. : )
    Rychlík jsem stihla, ale hlásili, že máme rozbitou lokomotivu, pošlou nám novou, ale bude z toho hodina zpoždění.

    Připadá mi to jako vtip.

    Asi byl, protože teď se opravili, že zpoždění bude 80 minut.
    Začíná tu být vedro a nejde otevřít okna ani dveře…
    Spolucestující říkal, že tu za chvíli zdechneme, ale já na to, že mám ještě dvě studený piva. Jedno jsem už vypila hned po nástupu do vlaku.

  35. 33
    Dobře. Velké město v létě je peklíčko.

  36. rulisa napsal:

    34
    :-)))

  37. rulisa napsal:

    Jako bych tě v tom vlaku viděla. A slyšela. :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>