Vyčuchané novinky

nos1

nos-dva

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Comics. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

118 komentáře u Vyčuchané novinky

  1. rulisa napsal:

    Skvělý seznam! Nedávno mě napadlo, že bych tímhle způsobem možná zvládla sem tam i něco blognout. Akorát že než se dycyk dostanu k zisku cca třetí položky seznamu, zapomenu ty první dvě.

    Topím už druhý týden. Zlatý vlastní kotel…

  2. rulisa napsal:

    P.S. Položku 4 prosím rozvinout. :-)

  3. 1 ru
    Taky jsem si obtížně vybavovala, co jsem tři vteřiny předtím chtěla zaznamenat. Napsala jsem jeden bod a ten následující plánovaný se mi vykouřil.
    ru 2 Ad bod 4
    Přijela hlídka do práce, že je poplach. Šla jsem k nim, ke vchodu, kde je klávesnice toho alarmu a říkám jim, že žádnej alarm není. Takovej namíchnutej fousáč tvrdil, že je. A já, že není, úplně v klidu a ve veselé rozjařené náladě jsem jim řekla, že alarm není, protože by houkal. A nehouká. Konstatovala jsem to, nesmála jsem se jim ani nenadávala apod. (Už se to kdysi stalo, s jinou hlídkou, tak jsem si jistá, narozdíl od některých kolegyň, co to neznaj a bojej se toho.) Pak jsem se otočila a viděla tvář toho druhýho z hlídky, usmíval se trochu tajně a viděla jsem, že se na mě koukal se zalíbením z toho, že jsem veselá a jistá (nebo nevímproč, nic jinýho neviděl, ale byla jsem v té chvíli spokojená se sebou, že druhej den jdu na imatrikulaci a že teď jsme připravovali něco kreativního s kolegou a že přišli lidi a vyráběli jsme a secvičovali spolu, co potřebujem).
    A ten strážník trochu vypadal jako Akční hrdina a měl takovej potěšenej výraz.
    Takovej, že bych na něj sáhla ráda, nevadilo by mi to, byla to nějaká naše společná radost nebo zalíbení.

    Nakonec ten fousáč někoho sprdnul do vysílačky, že alarm tu není a je u sousedů – jak jsem mu poradila – a odcházeli a ten druhej, že by si na mě vzal telefonní číslo. Říkal vesele mezi dveřma. A už je zavíral. Tak jsem mu řekla, že ať sem do práce zavolá a že mu ho dám.

    A pak jsem to říkala tomu hufnákolegovi a ten se ptal, JAK mě ten chlap zval na rande. Tak jsem mu to předvedla. A pak jsme šli ve dvou na pivo jako obvykle. Ne s tím strážníkem.
    My tak kamarádsko-kolegiálně chodíme dost často a bavíme se o různejch věcech a je to zábavný.

  4. Vyčuchané a vyčenichané novinky se rychle stávají vyčichlými! :- ))

  5. rulisa napsal:

    4 Přesně. :-)

    3 Super. Dost hodně super.

  6. 5 ad3
    nojo a proč? Že se kamarádím a že z rande sešlo?
    Mně to teda vyhovuje jakožto super obojí, tojo, ale myslela jsem, že zvenku to super nevypadá. Myslela jsem, že to vypadá – a i to tak je – že se radši pohybuju v bezpečném kamarádění a nic si nezačínám erotického natož partnerského s nikým, protože je to takový můj odstup, moje bezpečí před zraněním a před situací, ze který bych pak sama utekla. (Ráno hráli v rádiu Jožo Ráž:
    „To je kruté zrušiť lásku
    Ktorá nezomrela
    To sa nesmie zrušiť lásku
    Ktorá ešte žije“
    a já si říkala, že jsem to už párkrát udělala a asi zatím bych to udělala zas. Proto se do ní nepouštím. S nikým – neplánuju ji s kolegou ani strážníkem, ale nepouštím se do ní ani jinde.)

  7. rulisa napsal:

    Neřeším jestli se co uskutečnilo. Líbí se mi te popis a ta situace a tak nějak… jsem si to živě představovala. Super by bylo, kdyby zavolal, kdyby to nebylo pozvání na rande jen tak nezávazný, pod dojmem z toho, že z ničeho enděláš vědu a nic tě nevykolejí. (Což může znamenat i ochotu k nezávazným vztajům?) Ale ten jeho nadhled a odstup možná bud esouviset i s týmž postojen vůči vztahům, takže nejspíš nezavolá.
    Naopakj s huf tohle sbližuje.
    V téhle příhodě jsi prostě vítěz tak jak tak. :-)

  8. rulisa napsal:

    6 A P.S. Láska se nejspíš neplánuje nikde s nikým.

  9. 6
    … potřebuju si napřed revidovat, znova nově ujasnit, k čemu vlastně je dobrý s někým žít, být, spát, soužít, vzájemně o sebe pečovat v dlouhodobém partnerském vztahu.
    Co je ZA tím, pro mě.
    V posledních letech pro mě za tím není nic, není to pro mě výhodný, nemám důvod, jen finančně, a to pro mě není motivace, to je pro mě chabý. Jako kdysi byla pro mě chabou motivací nějaká dlouhodobost jako taková, setrvačnost. A chabá byla i velká síla, ale ne naprosto společná; jakmile byla místa, kam nemůžu já jít ve společnosti vyvolence, tak jsem šla od toho a „zrušila som lásku.“ A já jsem pochybovač a hledám v tom napadnutelná místa, takže si říkám, jestli to nebylo ode mě -v dnešní pluralitní a relativizující společnosti – moc vztahovačné a konformní pojetí… ale nemohla jsem jednat jinak, když to bolelo.
    Takže musím jít ZA to, proč mi to nešlo / bolelo. A to leze hned do dětství. Něco se mi nově uskupilo a vysvětlilo, včera, z toho dětství, něco se mi přidalo k minulým vysvětlením, ale ještě to není celý. Pořád chybí moje pochopení toho bonusu, proč s někým tvořit pár. Chápu, že pak je všechno bohatší a mám možnost se konfrontovat a zároveň vytrvat a nebýt v tom sám, je to dar, je to léčivý… ale nezvládám já to náhodou jinými sebepoznávacími nástroji i bez toho partnera? Zatím jo.
    Furt čekám, kdy dojdu do bodu, že ne, že ho budu potřebovat pro svoje projekce a kdesi cosi. A ne, stačej mi jiný lidi, jiný vztahy, skupiny, dvojice, kamarádi, různí lidi, ke kterým se vztahuju různě.
    Asi ještě není pravej čas. Ale posunula jsem to tenhle týden dál a zase poposunu. K rozuzlení.

  10. 7
    úplně jsem to nepochopila (a jsem si jistá, že chyba je na mém přijímači :-)

    Já byla tehdy rozveselená, cítila jsem se úspěšně. Pár týdnů. Tohle bylo pondělí. A ve středu večer se to překlopilo do háje. Do odpovědnosti a vědomí nastávajících každodenních starostí a úkolů (musím připravit půldenní akci, co máme za 5 dní, mám několik samostatných úkolů, vyrobit cedule včetně jejich designu, několik společných příprav s hufkolegou a kolegyní a partičkou,prostě vystoupení, bude to sranda) a týká se to i studia – došlo mi, že to není jen legrace a svoboda a poslouchat přednášky a diskutovat na nich s vyučujícím. Je to i číst knihy atd atd a já pracuju na víc než plnej úvazek a nejsem ranní pták, takže moc času na to nemám.
    Naštěstí jsme byla schopná to v sobě všechno pozorovat a vzít to ve čtvrtek na individuál a tam si nešlo než uvědomit, že se nemám, čeho bát – lekla jsem se nadmíru! že stačila jedna přednáška a jsem přitahovaná systémem a teorií a symptomem… a ne živým člověkem. Lekla jsem se, že mi hrozí ztratit tu lidskost, odtrhnout se od reality,jako se mi to stalo koncem studia kdysi před 15 lety a víc. Lekla jsme se fest a hned si na tom individuálu ujasnila, že ve spojení s tím studiem se toho bát nemusím, že to je jen neškodnej kousek, na kterým s eto manifestuje. Takže klid. Plus naopak: má to mnohem a mnohem hlubší a zásadnější kořeny. Vztahový. Z rodiny.

    Ale nic akutního, v klidu si můžu jet a hlídat svoje; beztak to teď poznávám líp než dřív a nic se neděje; když to vím. Bát se nemusím; neunikne mi to. Něco přijde dál, nevím, co, v tomhle ohledu, ale je to zásadní a zas mě to posune, ulehčí mi to život – jako už tolik věcí před tím, normálka, jako u každýho jinýho člověka.

  11. rulisa napsal:

    8
    Proč s někým tvořit pár?
    Protože zvolíš jinou kombinaci výhod a nevýhod, než jaká je v životě single.
    Nic víc.

  12. rulisa napsal:

    Pardon, 11 je ad 9, nikoli ad 8.
    Jdu spát.

  13. rulisa napsal:

    10
    Liško, občas mi přijde, že to, čím se zaštiťuješ jako nutností si v sobě napřed kdeco srovnat, abys mohla jít dál, je spíš dobře kamuflované zabarikádovávání se na svých bezpečných pozicích.

  14. 11ru
    jo, tak to je dost dobrá definice.
    Takže výhodný to je v boji proti zabetonování, rigiditě. Jenže pro nás,co jsme takoví ego-našponovanci, kteří si myslí, že to zvládnou i sami, pro nás to není. Zatím. Musím si dát víc času. Co na tom, že reprodukční období se hrne ke konci, nespojuju to partnerství (už) s plozením dětí. Takže čas je. Jsem pomalá a je to OK, to je mi v klidu jasný a zřejmý, a bude to, jak to bude, není pro mě nutný se s někým sčuchnout (abych trochu odkázala k článku :- ))

  15. 13
    a to je taky pravda. A taky to odkazuje furt ke stejnýmu dětství, kdy něco chtít nebylo žádoucí, možný, nemělo to význam, tak jsem to stopla, dost natvrdo, a řekla si „Jak to je, je to dobrý, vždyť já nic měnit nepotřebuju,“ to je pořád moje stará píseň. Stará píseň a ne nový tanec.

  16. barča napsal:

    9. „Furt čekám, kdy dojdu do bodu, že ne, že ho budu potřebovat pro svoje projekce a kdesi cosi. “

    tohle jsem opustila. nehledat co mám já v sobě u jiných lidí a chtít to. Dávám co chci a můžu, to samé mi stačí od „partnera“ a užívat si to. nehrotit. prostě občas být s někým – změna, něco nového, příjemného.

  17. 16
    Ano; když se to děje, tak se to děje a není potřeba ani není moc dobrý se v tom hrabat a furt něco analyzovat.
    Když se to neděje, tak se jednou za čas na to podívám, protože se podivuju nad tím, že se to neděje; že nejsem ve většinovým chování společnosti.

  18. barča napsal:

    Liško, zanalyzované pro sebe to máš dobře. Když to shrnu: Ano, jsi samostatná jednotka, životem si umíš chodit dobře sama, problémy si umíš vyřešit sama a dobře. – běžné, pracovní, existenci. Nejsi bezradná ani ztracená ani neštastná, ani prázdná ve svém volném čase. Takže z toho vycházím – není tam nutná potřeba mít partnera za svým zadkem. Ale je občas příjemné mít muže „pro sebe“ pro hezký chvilky, zpestření. Kamarádi, kolegové a kolegyně jsou fajn, jen to má jiný náboj, než být s mužem, který víš, že je tu ted „pro tebe“.

    Domnívám se, že jsme ve věku, kdy právě není nutné hrotit vztahy – nejde nám o zakládání rodiny, o naši existenci, tedy nejde ani o nutný přísný výběr partnera, partner spíše jako třešinka na dortu k tomu co žijeme. Zpestření, zpříjemnění. Je to můj pohled, není nutné s tím souhlasit.

  19. ratka napsal:

    Velmi zajímavá diskuse, díky… partner v sobě nese určitý klid, možná stagnaci až stálost. není toho tolik…niterně vzrušujícího. Anebo to je spíše můj problém, že už jsem taková nějaká umrtvená. žádní přátelé na pivo… večer zalehnu a usnu televize.

  20. barča napsal:

    18. ještě co tu psala výše Ru – souhlasím naprosto s tím, že je občas si dobé vyzkoušet tu konfrontaci. komunikaci s „partnerem“ – dávám schválně do uvozovek, ten kdo se vyskytl měl by zájem a ty také. zkoušíte tu komunikaci, najít k sobě vzájemně cestu. poznáš své i jeho limity, co ano, co už ne. podle toho se rozhodujete oba – hledáte společný prostor, řeč.

  21. ratka napsal:

    Taky jsem si uvědomila díky vaším komentářům, jak moc jsem uvrtaná v rozvětvené rodině. Tedy nikoliv fyzicky nýbrž pozorností. Děti jsou dospělé a všecky se ke mě staví jako k mámě, takže mám tři děti a ty mají další čtyři děti, takže již nemám jen tři děti nýbrž sedm. A do toho moje máma, která je přiorita č. 1, protože je zcela bezmocná a tudíž na mě závislá. A je jako osmé dítě. Pak švagrová s depresemi a manžel, který by mě chtělmít pro sebe. Nedivím se mu… jsme partneři, děláme spolu, žijeme spolu. KOmunikujeme navzájem. Takže to je dohromady 10 lidí a má pozornost je jen jedna která se dělí deseti. Přemýšlím nad tím, zda jsem si vůbec kdy dokázala představit… něco takového.

  22. barča napsal:

    21. Ano, Ratko, kdysi jsi nastoupila do rozjetýho vlaku a ten jede. Z toho nejde vystoupit. Ten vlak musí jet. Někdy pomaleji s obtížemi do kopce, funí a jindy frčí lehce a radostně.

  23. ratka napsal:

    20. Tedy svoboda…volného seznamování se s někým, výletů jen tak a zurčící flirtování s příjemným mužem je zcela mimo dosah. Ale cítím to pořád v sobě… jsem živá, i když hormony již tak neřvou, přece jen nejsem mrtvá bába – robot. Tím chci říct, že jsem nějak svým životem na sebe navázala hromadu lidí… bylo to dobrovolné, chtěné a teď v šedesáti sklízím. Dávám to jako příklad, nebo alternativu faktu že někdo žije sám, může cokoliv a jít kamkoliv, odpovídá za sebe… nenaváže na sebe tolik lidí jako já. je volný.

  24. barča napsal:

    23. vypadá to tak. Ale když dva lidi jsou opravdu hodně zaměstnaní a nežijí společně – chtějí si na sebe udělat čas, naladit se na sebe, taky to není jen tak. Není všechno zalité sluncem. dá to práci taky. a někdy jsou i příliš velká očekávání od těch společných ukradených chvil.

  25. rulisa napsal:

    23
    Ratko klid. V našich letech mi přijde, že s žádným mužem už nejde o zurčící flirtování, ale o zoufalou dřinu aspoň trochu sladit ty dvoje věkem už hooodně rozeschlý housle. :-)
    Flirtovat můžeš, když máš lehkou hlavu a v podstatě nic nevíš.
    Jakmile se ale dostaneš do životního stavu „tohle už znám, to vede k tomu a k tomu průseru, a támhleto támhle k tomu průseru a támhleto k…“ – tak je po flirtování. Už je to jen zjišťování, kterou z těch hrozeb jsi ochotná unést, zvládnout, přičemž naprostou většinou zjistíš, že žádnou. :-)

  26. barča napsal:

    24 dtto 25. Ru to napsala natvrdo :-) tak tak.

  27. rulisa napsal:

    23
    Tedy je to tak, že pro tebe je to sen o zurčícím flirtování, protožes to celá desetiletí neměla, pro nás, co jsme naopak nedosáhly toho stálého partnera, už to o zurčícím flirtování není téměř vůbec.
    Dávno víme, jak je to ošidná, pomíjivá a neefektivní záležitost. Neláká to.

  28. rulisa napsal:

    23
    Ale ta volnost, ano, ta tam je, nesrovnatelná. Úžasná.
    Jenže to je prostě to něco za něco a to se dostáváme k tomu, co píšu v 11. Jiná kombinace výhod a nevýhod. Nic víc.

  29. barčo 18 (a dál)
    Mně se tvůj pohled líbí a hlavně je fajn, že se máš dobře. Doufám, že máš pořád pěkný období!

  30. ratka napsal:

    27. u mě to možná je nostalgie mládí… takový návrat do minulosti: jak jsme si to představovala (naivně) a co mám :-) mám víc než jsem si kdy dovedla představit, ale zcela jinak. :-)

  31. barča napsal:

    29. Liško, mám se dobře. Někdy dost utahaně z práce, ale dobře. A budu se mít dobře s partnerem i bez něj. Jaký si to udělám, nebo uděláme, takový to bude. „patrnerský“ vztahy je dobrý zas až tak moc neprožívat, neupínat se na ně, aby tě nevyhodily z toho tvého…..co žiješ, co chceš žít….ted je to partnersky příjemné. Neobtěžující, vidíme se jednou za 14 dní. denně mi přijde v noci malá jednoduchá sms na dobrou noc, čtu ji většinou až druhý den. Vždycky mě ta malá sms potěší.
    Nehrotíme, neřešíme, nevoláme si, prostě víme termín, kdy se uvidíme. Těšíme se na sebe na živo. Oba jsme hodně zaměstnaní.

  32. rulisa napsal:

    30
    Tak to je tak skoro dycky. :-))

  33. ratka napsal:

    31. tos myslím Barčo měla i kdysi takhle, když jsme se poznali. a vyhovovalo ti to.

  34. ru 27, 28
    joo!

  35. rulisa napsal:

    30
    Mám to taky tak. Jinak, než jsem si to představovala, když jsem si v manželství o samotě na druhé půlce chalupy od půlky manželovy zpívala „někde si najdu malý byt“…

  36. barča napsal:

    31. Co bude za měsíc, dva, nevím. Uvidíme. Uvidíme, zda to pána bude takhle bavit….
    Právě na té první schůzce co jsme měli po dovolené jsme si o tom otevřeně povídali, jak kdo to má, co si kdo představuje, co chce a co může dát.

  37. rulisa napsal:

    Doufám, že se čtenář zdejší mírně paralelní diskuze ještě vyzná v tom systému odkazovaných odpovědí a v tom, co kdo má stejně. :-))

  38. rulisa napsal:

    38
    O tobě nepochybuju. :-)
    A je pravda, že ty jsi tu nejdůležitější, tak je to ok. :-)
    Jedu někam ven. Je pošmourno, mraky se točí na radaru nedaleko, ale snad to vydrží bez deště.

  39. ratka napsal:

    37. :-))

  40. barča napsal:

    33. ano. to je pro změnu můj vlak. :-) zkoušela jsem to i jinak, ale neosvědčilo se to. Víc škody jak užitku pro obě strany. Takže dnes s odstupem času a po zkušenostech – se vracím volně k tomuto „modelu“ partnerství.

    A zase je to jiné pro mě než kdysi. Má to pro mě jinou hodnotu a jiný význam. Jde to hlouběji, neumím to vysvětlit. Ač se to zdá tento model velmi povrchní, pro mě není. Je to moje stabilita života a zároven pravidla a stabilita toho druhého. a neubíjející a nevyčerpávající energii po všech stránkách. Psychicky a fyzicky. A užívám toho co je, nepitvám a nelituju toho co není . protože všechno je něco za něco.

  41. barča napsal:

    41. Ru to vystihla u sebe na blogu přesně. Vážím si toho, že nemám vztahové drama. Mám možnost volně dýchat a stejnou možnost má i druhá strana. Cením si stability a možnosti dýchat.

  42. SV napsal:

    Barča 41: to si povedala wellmi pekne. rozumím ti.

  43. SV napsal:

    všetkých zdravím a mávam chvostom! ;-)

  44. Karel napsal:

    Pardon Barčo, vy už se Saulem nejste spolu? Vždyť je to chvilka, co jste byli.

  45. Saul napsal:

    45:
    Tak jak vidis,mily Karle,zeny jsou schopne i behem jednoho zivota zazit mnoho emocnich reinkarnaci ,ktere nejsme tak uplne pripraveni prijmout s nimi a ony s nami.
    My muzi zase mame tu vyhodu vyrovnanosti a stability zustat furt stejnymi kokoty.
    Jsi toho uz mnoho let,co tu pises, zarnym prikladem:-)

  46. Karel napsal:

    vzdyt Saule, to nebylo tajné, proč bych měl být kokot.

  47. zuzi napsal:

    Karel se zeptal přímo, ale už to tu dlouho probublávalo aniž to bylo řečeno…
    Ale nerozumím té Saulově poslední větě – Jsi toho uz mnoho let,co tu pises, zarnym prikladem:-)
    Karla jsem v této společnosti zaznamenala jen velmi zřídka, tedy jeho kritický hlas, mám pocit. Tak mě překvapuje Saulovo konstatování. Karel je také blogger?

  48. rulisa napsal:

    48
    No já nevím, ale přispívání do diskuzí se statisticky prokazatelnou většinou taky děje prostřednictvím procesu psaní, ne? :-)

  49. Karel napsal:

    Barča tě opustila, co, Saule? Nebuď smutný, nejsi stvořen pro partnerský život.

  50. barča napsal:

    45. Ahoj Karle,
    Ano, nejsme spolu.
    zkoušeli jsme být spolu vždycky nějaký čas….celkem na třikrát….nešlo to….nepovedlo se nám to.
    pro oba spíše víc trápení.

  51. Karel napsal:

    Dík Barčo, nevím proč je na mě Saul sprostý.

  52. rulisa napsal:

    52
    Že by proto, že jsi projevil cit a takt řeznickýho psa?
    Že ani po tolika letech tě ani nenapadne, že třeba pro někoho něco může být ještě otevřená citlivá záležitost? A nezáleží na tom, kdo koho opustil – kolikrát se partneři vůbec neshodnou na tom, kdo koho vlastně opouští, záleží, co si jak někdo z těch dvou víc přeje vidět…

  53. rulisa napsal:

    Jinak mi sprostá přišla víc ta tvoje 50. Od Saula to byl spíš jeho způsob hořkého humoru, od tebe už jednoznačně úder do místa, kde jsi pochopil, že ten druhý má slabinu. Laciný bod.
    Kokotovský boj.

  54. ratka napsal:

    52. Nemyslím že byl sprostý… spíše to bylo přátelské poplácání. Já kokot – ty kokot. :-)) Víc jich tady bohužel není

  55. Karel napsal:

    Oslovil jsem Barču, ne Saula. Sprosté to vidíš ty , ru.

  56. barča napsal:

    52. viz. 55.
    Ratko, přesné. :-)

  57. rulisa napsal:

    56
    Však píšu, že to vidím jako sprosté já. To, žes oslovil Barču, neznamená, že ti nemůže odpovědět někdo jiný, jsme tdy na diskuzi,m ne na rande mezi čtyřma očima. A mohls předpokládat, že zareaguje i Saul, když se ptáš na něco, co se ho týká, čeho byl součástí.
    Proč ses vůbec ptal Barči, a ne Saula?

  58. rulisa napsal:

    55
    Ano, souhlas, přesně tak to vidím taky, to jsem měla na mysli v 54.

  59. rulisa napsal:

    58
    Ad 58:
    Normálnější by totiž bylo, kdyby se chlap ptal chlapa. Tohle mi přišlo (ano, opět to tak vidím já) spíš jako skrytá provokace.

  60. barča napsal:

    60. Nevidím to jako provokaci, ale jako normální reakci. To znamená nepochopení toho co psal Saul o kokotovi. a že Karel je taky kokot a jako zářný příklad. Karla se to dotklo, proč on by měl být zářný příklad – takže z toho vyvodil – barča tě Saule opustila….(jsi sprostý)

  61. rulisa napsal:

    Nebo jako bys sis chtěl původně tím dotazem na Barču otevřít cestu k otázce na něco jiného…

  62. barča napsal:

    Ru, přijde mi blbý, dávat Karlovi takovejhle výchovnej kouř, pro jednu otázku, přímou. To je zase na můj vkus dost nepřiměřená reakce.

  63. ratka napsal:

    63. chlap je za kokota furt :-))

  64. ratka napsal:

    64. Tedy tu stabilitu vystihl Saul opravdu trefně :-))

  65. barča napsal:

    65. Mě ten Saulův komentář taky vyloudil mírný upřímný usměv. :-)

  66. rulisa napsal:

    61
    Barčo, popisuješ něco, co tu chápem všichni. Jediné, co nechápe Karel, je, proč se zachoval jako kokot – no podle mě taky. I když taqky chápu, že on to nechápe. Protože prostě Karel takový jem, že tyhel věci jsou mu vzdálené.
    Nicméně za normální reakci ten jeho dotaz nepovažuju. Pro mě je normální reakcí se na tyhle citlivé věci takhle veřejně neptat. A nesekat takovým způsobem někoho, kdo v tom jede, když už jsem takový slon v porcelánu, že do toho šlápnu. Snad i naprostému púragmatikovi by mělo dojít, že buď má držet hubu, nebo vydržet sprchu, co zatřesením stromu po dešti spustí.

  67. rulisa napsal:

    63
    Ptal se, odpovídám. Karel má tu ocenitelnou vlastnbst, že není pokrytec, takže i když necítí směrem k ostatním, unese hodně i směrem k sobě. Není tak cimprlich.

  68. barča napsal:

    Karel se zeptal mě. Přímo mě. Protože ví, že já mu dám na přímou otázku přímou odpověd. (co si pamatuju z minulých diskuzí tady s ním)

  69. rulisa napsal:

    64, 65 – Ano, taky se mi to hodně líbilo a přišlo v podstatě skoro geniální. :-))
    Proto cítím tu 50 o tolik jinou. V tónu.

  70. rulisa napsal:

    69
    Barčo, promiň, ale co ví Karel o tobě? Co ví o tom, jestli tvoje odpověď – hmm, třeba i když bude vypadat přímá – bude odpovídat realitě nezávislé na vás obou?
    Z toho, jak v průběhu času na tebe reagoval, mi to právě přišlo divné, že by se ptal tebe.
    Herdek, já s tou upřímností taky už musím ubrat.
    Ale když mě tohle prostě sere.
    A ani radši už nebudu psát, co konkrétně.
    Ratko, napiš něco o chlapech kokotech a sebestředných ženských pupcích světa, ať se to zas dorovná. :-)

  71. rulisa napsal:

    69
    Jinak Barčo zkus prosím držet stopu toho, o kterém Karlově ptaní se zrovna píšem. Už se v tom taky začínám ztrácet. :-))
    A odpovídat tu budu, komu budu chtít. Znova – je to diskuze veřejná. K neveřejné jsou mejly.

  72. barča napsal:

    71. Z minulých diskuzí má se mnou Karel zkušenost, že nejsem na něj sprostá, ani ho neshazuju, ani z něj nedělám kokota, ani mu nedávám výchovný kouř. To podle mě stačí na to, aby mi položil třeba i „nevhodnou“ otázku.

  73. rulisa napsal:

    73
    Nech toho, Barčo. Ta Karlova otázka na tebe nebyl nevhodná směrem k tobě. Jestli to nechápeš, asi nemá cenu dál nic vysvětlovat, i když chápu, že ti dělá dobře pocit, že se Karel zeptal tebe a že tu teď můžeš vystupovat z téhle porameni se plácající pozice „mě se ptal, protože nejupřímnějc, nejslušnějc a nejserióznějc komunikuju“.
    No, tak já takhle holt nekomunikuju, ale neměnila bych s tím tvým způsobem, asi su napůl chlap kokot. :-)

  74. rulisa napsal:

    Jdu spát, radši.

  75. barča napsal:

    Ru jen si tu poučuj a vyšiluj dál. Ano, nemá to cenu. dobrou.

  76. ratka napsal:

    71. už jsem to psala hned po mé 55 :-) Ale smazala, nechtěla jsem rozvířit mnohaslovnou dámskou polemiku, stejně se rozjela i bez mne. Svět se točí furt stejně, chlap věčně stojící kokot a ženská sebestředný umaštěný (jak sám sebe požírá a mlaská u toho) pupek světa.

  77. ratka napsal:

    77. kdyby ženská mohla, sežere chlapai s chlupy a polive jak hnusně chutná, je nechutný, tvrdý…těžko stravitelný. A chlap by ženskou švihal tím svým věčně vztyčeným, ať konečně zavře ten svůj ukřičený nespokojený zobák. A´t může taky občas zplihnout a odpočinout si, není lehké být kokotem. Opravdu to nemají lehké…ani se mnu to není lehké.

  78. ratka napsal:

    78. věčné napětí muž – žena prostě je! Pokud není, jsou oba mrtví (nebo jeden z nich) anebo nejsou si dost blízko.

  79. Saul napsal:

    50:
    Přesně tak Kájo,opustila mne.
    V tom ses trefil,ale dál už zase míříš mimo pisoár.
    Děkuji ti za účast na mém smutku,ale je to malinko jinak.
    Rozešli jsme se s Barčou už víc než před půl rokem a nejsme od té doby v žádném kontaktu.
    Tak dlouho opravdu smutný být nevydržím,jsem tak nějak vlastně smutný setrvale celej život(projev duchovní zralosti :-) a nějaké mírné navýšení mne nemůže ohrozit.
    Navíc jsem v těch rozchodech dlouhodobě docela slušně vycvičený,takže žádný tragický dlouhodobý smutek z tohoto se nekonal,naopak jsem si užil docela hezké a aktivní léto.
    Je pravda,že po každém rozchodu „něco“ zůstane,ale smutek bych to nenazval.
    Jestli zůstalo taky něco nejasného a nevyřešeného,tak po přečtení některých komentů zde už je jasné vše a není proč být smutný.
    Tak doufám,že už to je jasné už i tobě,Karle

    To že nejsem stvořen pro partnerský život je možné,ba přímo pravděpodobné,ale takových nás tu je víc.
    Zkus se podělit o své životní zkušenosti s partnerským životem,které ti stvořitel nadělil.

    Jinak bych všechny rád poprosil,aby zde náš minulý vztah s Barčou nikdo nerozebíral.
    Předpokládám,že i průměrně soudný člověk takovou žádost nemusí považovat z mé strany za projev nějaké nevyrovnané zhrzenosti,smutku…

  80. Saul napsal:

    a díky,Ru

  81. zuzi napsal:

    Ruliso, doprdele, chtěla jsem se zeptat odkud Saul zná Karlův osud, zaznamenala jsem tu Karla jen několikrát, neplká tady kolem dokola jako zdejší společnost semknutá kolem svého kruhu blogů + několik kamarádů bez blogů, jen reaguje. když už jako musí jsem jen tak bokem zaregistrovala. Proto jsem se chtěla zeptat v reakci na Saulův komentář . Je ostřejší, ale takový Saul je. Mám jeho komentáře ráda. Jsou vtipné, případné a ledacos bych byla ochotna od něho snést. Saul je přátelský. Jak jsem napsala, probublávalo to, že už S a B spolu nekamarádí :), ale je to tak citlivé, že bych se na to safra tak přímo nezeptala, Saulova reakce by mě proto neurazila. Cos chtěl to máš. Ale co mě tu dlouhodobě odrazuje od větší aktivity popovídat si (poplkat) se sympatickými kámoši, co se známe tak dlouho, je Rulisin permanentně útočný a povýšený styl komentářů. Už dlouho mě s tím doslova sere, kopá kolem sebe jak raněné intelektuální zvíře, nejvíc to tady odnáší Barča a Ratka, to jsou tedy kolikrát klády… své repliky cizeluje do zdánlivé dokonalosti, ale je jak studený čumák a necitlivá, řekla bych i zlá. Napíšu sem něco jen jednou za čas a vždy jsem si jista že to Rulisa elegantně shodí a málokdy se spletu. Taky dnes mi tu vyšroubovala odpověď, nad kterou dumám co tím chtěla vlastně říci. Vnímám to podvědomě, že Rulisa o té své komentářové válce ví a aby to vyrovnala napíše občas kajícný otevřený text na svém blogu. Je to můj názor napsala jsem to doufám srozumitelně a nebudu to dále rozebírat. Není to akutní reakce na předchozí komentáře, ale dlouhodobý pocit a z toho vyvozený subjektivní názor. Howg.

  82. ratka napsal:

    80. Saule, respektuji to. Veškeré mé poznámky či vtípky jsou obecného rázu. Mám 3 syny, z toho jsou dva již ženatí. Vidím vztahy a jejích záludnosti v přímém přenosu.

  83. rulisa napsal:

    78
    Jé, Ratko, kéž by věčně vztyčeným! :-))
    Ty máš fakt štěstí na manžela… :-))

  84. Saul napsal:

    77-79:
    Jo,přesně:-)
    Hlavně 79

  85. ratka napsal:

    84. mám :-) Však víš že rád přeháním

  86. rulisa napsal:

    82
    Nikdo tady nereaguje, když musí, ale jen a pouze, když chce. :-)

    Zuzi, jsou věci, na které je každý citlivý specificky. Někdo třeba jen proto, žeje zvyklý na jinou formu komunikace.
    Většinou platí, že komu je protivná moje forma, toho forma je protivná mně.
    Říká se tomu někdy vzájemná antipatie.

    Plus k tomu můžeš přičíst i mírnou alergii na některé písmené projevy, jejichž pozadí z nám a o nichž už dávno vím/mám ověřeno, jak jsou… – hmmm, jak to napsat a zas neurazit… Tak jinak.
    Zkus si představit, že to, co píšu, ej tak deet procent toho, co si doopravdy myslím. :-)

    Nepřijdu si kopající, nemám důvod, ale nemám některé věci ráda a nefér jednání k nim patří. Proti tomu se budu přímo a bez serepetiček ozývat vždycky.

  87. rulisa napsal:

    87
    Omluva za překlepy, jsem v práci a jsou to občas fofry dopsat větu, než mi někdo přijde za záda.

  88. ratka napsal:

    82. Zuzi, čas je úžasný kouzelník…pokud v čase toho druhého poznáváme, začneme ho mít rádi a ehm jak to říct, zvykneme si. A já si zvykla na zde místní společnost, a mám ji ráda. Povýšenost u Ru jsem nezaregistrovala. Je citlivá a není vůbec zlá. Neberu osobně tu nebo onu poznámku, trmavrma a různá přehánění beru jako přirozenou součást zdejšího soužití. Je to tím zajímavé. Tak trochu kino :-))

  89. rulisa napsal:

    A eště ad 82 – jestli to bylo na tu moji 49, tak jsem myslela, že právě naformulovaná těmi přiblblými cizími termity bude pochopitelná, jako úsměvná a jen tak lehká sranda. Někdy mě prostě napadne nějaká takováhle slohra a šupnu ji tam bez přemejšlení.
    Ano, zapomínám, že smysl pro humor je specická záležitost.

  90. rulisa napsal:

    90
    slovohra, kruci.
    Jdu radš pracovat. Na dvou židlích se nemá sedět. :-)

  91. Tady to bylo nějaký osobní, jdu to číst (od 43).
    Chystala jsem několik dní včerejší akci v práci; už to zdárně proběhlo a teď budu mít čas na odpočinek, na resty apod.

  92. zuzi napsal:

    Ano, Ruliso. U tebe převažuje nad výše jmenovaným snaha vytvářet si imidž intelektuálky s povýšeným nadhledem. To co jsi mi tam napsala byl takový blábol, který se situačním humorem nemá nic společného. Člověk se tomu nezasměje, protože opravdu netuší co tím chtěl básník říci.

  93. zuzi napsal:

    Kdo se tomu zasmál, ať zdvihne ruku, safra! Já si na svém smyslu pro humor zakládám, ale tohle je zřejmě jen pro velmi chápavé a citlivé osoby, které jsou schopny zachytit každý i jemný záchvěv tvého specifického humoru… ach jo…

  94. rulisa napsal:

    93
    Hmm, ale zas na rozdíl od tebe neurážím… :o)
    Vždyť nepíšeš nic jiného, než potvrzení toho, co jsem napsala já. :-)
    Hele, a co když se žádnou imidž intelektuálky vytvářet nesnažím, co když prostě takhle myslím? :-))
    Působím na tebe či Barču takto, protože… viz 87. Toť vše.

  95. ratka napsal:

    k 87 poslední odstavec: Hej Ru, může existovat také varianta že ty vidíš nefér jednání, ale ve skutečnosti nefér není.

  96. rulisa napsal:

    96
    Samozřejmě.
    To je vidět i tady v diskuzi, že co mně přišlo nefér, jiným tak nepřišlo.
    To nic nemění na tom, že se rozhoduju podle toho, co vidím a cítím já.

  97. ratka napsal:

    97. jj. to jen pro ozřejmění, že pokud to nefér není, pak se může tvá reakce (teoreticky) tak jevit, jako reakce na neexistující „provinění“.

  98. rulisa napsal:

    98
    A pokud to podle někoho nefér není, ještě pořád to neznamená, že skutečně není. :-)

    Milan napsal, že neví, proč je na něj Saul sprostý. Tak jsem se mu to zkusila vysvětlit tak, jak to cítím a vidím já, že Saul nebyl sprostý, že sprostší byla Karlova odpověď Saulovi – i kdžy chápu, že to byl z Karlova pohledu obranný sek proti jím viděné urážce od Saula.
    Nicméně Karlova poznámka, že neví, proč je na něj Saul sprostý, nebyla přímá otázka Barče, na přímou otázku Barče jsem nic neodpovídala, ale Saul na to právo měl. Protože se v té otázce psalo o něm.
    Podle mě, samozřejmě.

  99. ratka napsal:

    99. :-)) já nevím kdo byl sprostčí

  100. Saul napsal:

    Ach jo…
    Tak ještě na dovysvětlení z mé strany.
    Karlova otázka ve 45 žádnou normální otázkou nebyla!
    Sám v ní potvrzuje,že o tom,že jsme s Barčou byli, dobře ví.
    Komenty Barči zde jsou zjevně o jejím novém partnerovi.
    Takže na co se Karel vlastně ptal?
    Na nic.
    Byla to jen záměrná provokace,které tu předvádí opakovaně.
    A správnost mojí intuice v jeho označení jasně potvrdil svým komentem č.50.
    A tím k tomuto tématu končím.

  101. rulisa napsal:

    No, měřeno na vulgární slova bezpochyby Saul. :-))

  102. ratka napsal:

    102. :-)) necítím se jako máma, co má své syny peskovat… buď hodný a nezlob tatínka

  103. zuzi napsal:

    Ratko, ano, je to kino, je to panoptikum, máš pravdu, ale na ledaco si zvyknout těžko, proto si někdy přijdu jako voažér, který dychtivě čte, jak se to tady mísí a profiluje a sám je mimo hru…

  104. ratka napsal:

    104. já jsem často ve hře :-)) ale neuvědomovala jsem si jaký jsem fanatický hráč, teprve s odstupem to vidím. Mohu z hry vystoupit nebo do ní vstoupit. Dřív jsem byla příliš vtahována… a trápila se. Teď už se ustřihnu. Ale jen koukat mě nebaví :-)) Buď něco dělám a pak nesleduji co se tady děje, nebo sleduju a vlítnu tam.

  105. rulisa napsal:

    Mám to jako Ratka. :-)

    Necítím se jako voyer, protože nesleduju nic, co by mělo být skryto, ale cítím se jakoby v nadhledu, když to někdy čtu a sleduju ty mechanismy mezilidských vztahů a povah, co se sem promítají – ne že bych byla o tolik výš než ostatní v tom smyslu, co mi přisuzují Zuzi s Barčou, ale že když člověk sleduje ten průběh (nejen jedné diskuze) tak nějak vcelku, hezky se mu všechno promítá do roviny a řadí k sobě patřící prvky dějů i jevů, včetně jejich příčin.
    Mimo hru mě nebaví být, když se mi chce něco napsat, napíšu.

    Panoptikum jsou všechny tyhle děje, i blogosféra jako celek, i ti, co píšou jen u sebe a chrání se míchat do diskuzí jinde. I tak se projevují jako figurky ve hře, všichni jsme figurky ve hře. Kamkoli šlápnem, sdělujem sami sebe.

  106. ratko 55, 64
    mně se líbil tvůj přístup :- )) Jak zpívá Petr Nagy „Aj tak sme stále kokoti…“ :)

    (stuïhla jsem dočíst k č.70, ted můžu pokračovat)

  107. Saule 80,
    ne, ani já tady vůbec nic neříkám o vašem vztahu a to z toho důvodu, že o něm nic nevím, jak co probíhalo, nemám tušení a beru to jako zcela soukromou věc, se kterou když nezačně sám ten, koho se týká, tak já na to nemám nárok, to by bylo nevkusný i na moje poměry.

  108. zuzi 82
    tyjo, to zní, jako kdybychom tady byli v hledáčku bulvárního tisku :- ) který sleduje naši skupinku. Poměrně semknutou – a to já už si vyjasnila, že není negativní (schválně se izolující neřkuli kvazi-elitářská bublina), ale zákonitá charakteristika. Jinak by to žádná skupinka nebyla. Přece se nebudu bavit s lidma, se kterými nechci, ve svém volném čase.

    ad dojem z rulisy (i když se cítím trochu nepříjemně za ni, když píšu o ní, třetí osobě teď a neoslovuju ji přímo)
    ona se tady aktivně vyjádřila k něčemu, co už jí osobně připadalo necitlivé vůči třetí osobě. A tys pak najela do té vlny – prostě tě asi vlna vcucla, jak to bývá – a vyjádřila ses obdobně, ale to necitlivé jsi viděla, že jde od rulisy. Já bych spíš řekla, že ten citlivej je rulisa. A někdy se to projeví tím „kopáním kolem sebe“ nebo jak tomu říkáte.
    93
    rulisa podle mě vůbec nevytváří imidž intelektuálky. Ona žádnou imidž vytvářet nepotřebuje. Skutečně intelektuálka je. Pokud vztahuje ke svému životu nějakou imidž, kterou má ráda, pak vždycky rukodělnou, makající i fyzicky, opak intelektuálky. Jsem taky dost inteligentní a chci říct, že pro mě je někdy veliká námaha mluvit s lidmi, co jsou o pár desítek IQ bodů omezenější než já. Je to makačka. A s těma já do hospody nechci jít, s těmi se ve volném čase nechci bavit, radši budu v týhle skupince a v jiných, např. s kolegy, protože je to fakt pro mě práce a sebekontrola a já chci ve volném čase mít volno, a svoji slovní zásobu proto tady taky nijak neomezuju, naopak jsem vděčná a šťastná, že jsem tak svobodná, že si na blogách dovolím psát co chci, kdy chci a svojí slovní zásobou. Teprve když ji omezím, pak skutečně dělám z druhých blbce.
    Tak to jen, že možná je to nějak podobně i u rulisy.
    Myslím, že pro nás obě s rulisou je velká radost a svoboda mluvit si tady slovy, která si samy zvolíme. A všichni, kdo jsem už chodí nebo přijdou a dělají totéž, jsou vítáni s hodně široce otevřenou náručí až náruživostí :-)
    Juchůůů.

  109. 104 zuzi
    :-) Je to zábavné dobrodružství.

  110. ratka napsal:

    110. a je to poučné

  111. Karel napsal:

    Ptal jsem se Barči proto, že ona sama psala , že jsou se Saulem spolu. Jsou pár. A najednou čtu cosi o jiným chlápkovi u ní…atd. tak jsem se ze zvědavosti zeptal. Také jsem očekával silně moralizující reakce od Rulisy.

  112. Karel napsal:

    Saule, ty jeden Plejboji

  113. rulisa napsal:

    Silně moralizující…? Hmm…
    Nevěřím, Karle, žes je očekával. Možná až po rozjetí debaty na tohle téma, když jsem ti poprvní odpověděla. Do té doby jsi od rulisy očekával leda tak prd. To spíš jsi mohl očekávat reakci od Saula. Nevěřím, že tus neočekával.
    Herdek, měla jsem tě fakt za férovějšího.
    No nic.

  114. rulisa napsal:

    Jinak si myslím, že význam slova „moralizovat“ je trochu někde jinde. Kdo mě zná, ví, že ani omylem si nezakládám na morálce jako takové, natož abych ji někomu vnucovala.
    Jestli sdělění někomu, že se chová vůči druhým jako slon v porcelánu, je moralizování… hmmm…

  115. Karel napsal:

    Saul mi není sympatický, ty ano.

  116. rulisa napsal:

    116
    Nojo no, dík, ale když mně Saul sympatický je.
    Asi i jak se známe osobně, taky ty vztahy a sympatie jsou už trošku jinačí než jen z virtuálních pocitů.

  117. Saul napsal:

    116,117:
    No vidis,Karle,jak rychle se ucis.
    Tentokrat se ti ta tvoje „play“ uz konecne povedla a ja se tu pred vyznanim Ru uplne rdim.
    Kdo by to do mne rekl,ze?:-0)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>