Život hřbitovní

OLŠANSKÉ HŘBITOVY, PRAHA – PTÁCI A KOČKY

ols-500

Byla jsem si podruhé číst a malovat na Olšanech. Narozdíl od jiných velkých parků je tam větší stín a menší výskyt piknikujících Pražanů. Jediný z návštěvníků a obyvatel, pijící si tam pivo, jsem byla já.

Před dvěma týdny jsem si tam malovala vodovkama malý obrázek. Jediná potíž je, že ať na hřbitově malujete jakýkoli výřez krajinky, vždycky v ní čouhá nějaký hrob. Na druhou stranu ty hroby se dost šiknou, když je potřeba si odskočit vyměšovat. Mezi hroby je to ze strategických důvodů lepší než mezi auty na ulici; pravděpodobně vás nikdo neuvidí. Jen paní z portrétní fotografie se bez mrknutí dívá, zatímco vedle ní kadíte. No co se dalo dělat; kadit se musí. Dokud je člověk živ. Dokud se kadí, ještě se neumřelo.

Pro někoho je to nepředstavitelné, pro mě je to známé území. Jako dítě jsem chodila do mnoha parků, včetně blízkých Olšanských hřbitovů. Sýkorky tam zobaly z ruky kousky oříšků! Jen vědět, na které místo se slétají, stoupnout si tam s nataženou dlaní – a přiletěly! Hlavně modřinka byla kouzelně roztomilá. Jakmile se v obchodě objevily celé buráky, a to se dělo jen v některých letech, koupili jsme jich pytel pro veverky. Braly je z ruky a hopkaly si je zahrabat k někomu do hrobu. Prostě hřbitov byl nejživější park. Můj kluk nechápal, když jsem ho na rande vedla na hřbitov. Na procházku. Copak je to strašidelné nebo neuctivé? Nechápal, že se tam chodí na procházku a bonusem je sčítat roky, kterých se pochovaní dožili, a zajít k některým vybraným oblíbeným, například k mohyle Šebestiána Hněvkovského – viz seriál F.L.Věk, hrál ho Tříska. Já zas naopak moc nechápu, proč chodit na hřbitov za mrtvými členy rodiny a starat se o nějaký hrob, který přece s tím mým zesnulým neměl, dokud byl živ, žádnou souvislost! O tom jsem psala před deseti lety. Možná se mi to ještě změní.

Smutný jsou ty hroby mladejch lidí. Na tom se shodnem. A je důležitý pro pozůstalé ten hrob mít, to konkrétní reálné místo; když už na to muselo dojít :- (

Na hřbitově pokud se vyskytne humor, je černý. Já viděla, jak tříbarevná kočka vyskočila nahoru na rantl vertikálního obdélníkového náhrobku. A rozvalila se tam nahoře. Chytala poslední sluneční paprsky. O pár hrobů vedle na vršku podobného náhrobku taky někdo ležel. Holoubek. Chcíplej. Mramorovej. Jak se tam někdy tesají. Tak tam leželi dva, on a kočka. To mi přišlo dost vtipný a frkla jsem to na svůj obrázek. Ještě ho musím dodělat. A ten motiv možná použiju znovu jinak, není špatnej.

Kdo dočetl až sem, bude odměněn krátkým hřbitovním videozáznamem o hygieně pěvců:

olsany2018_yt

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Ars Vulpeculae, Zákoutí. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

27 komentáře u Život hřbitovní

  1. A ten deset let starej článek obsahuje vlastně docela zajímavý věci o mně.
    http://liska.blokuje.cz/615405-pojednani-o-ne-vyznamnosti-hrobu-php

  2. rulisa napsal:

    Mě ten deset let starej článek zaujal tím, že tam není jedinej komentář ode mě. Bylo mi téma hjrobů a hřbitovů tehdy ještě absolutně cizí.
    Ani tušení jsem neměla, že za rok už tím budu dva měsíce žít.

  3. ru
    ááá jako první tu komentuje největší hřbitovní expert z nás (a doufám, že větší se nenajde…)
    A to je taky dobrý – vědět to časový zařazení, protože už bych málem zapomněla, že předtím jsi učila a ještě jiný věci.

  4. rulisa napsal:

    3
    Hřbitovní expert zrovna řeší, jak dopraví do Brna jednomu zákazníkovi ten náhradní sokl, když na p§vodním mu zmrvil nápis. Expertovi poslední dobou ty malinký písmenka v objednávkách nějak splývaj. :-(

  5. ad písmenka
    z toho si nic nedělej – dneska mi poslali vizitky čtyř kolegů jen tak ke kontrole, kdyby něco. Než je vytisknou. A ve třech z těch čtyř byla chyba nebo překlep. Jojo.

  6. Petra napsal:

    V rámci naší rodinné funerální turistiky jsme na jednom brněnském hřbitově objevili bílý pomník paní Černé – a její bezprostřední sousedka byla paní Bílá s černým pomníkem :-D

  7. Petro 7
    Chachááá!
    Tak to je černý humor a bílý, ovšem nikoli černobílý.

  8. rulisa napsal:

    No, stran jmen bych mohla vykládat… ale to zas – odpusťte – takhle mediálně nemůžu z důvodu něčeho jako profesní etiky. Něco jiného je psát, co jsem kd ezahlídla, a něco jiného sdělovat informace o zákaznících…
    Nicméně k bílému pomníku paní Černé a černému paní Bílé: Byl ten bílý pomník paní Černé psaný zlatem, nebo černě? A ten černý pomník paní Bílé zlatem, nebo bílou?

  9. Petra napsal:

    9 To už si bohužel nepamatuju, možná bych někde v PC dohledala fotografii. Možná :-D

  10. ratka napsal:

    1. hahaha, kecala jsem a jsem usvědčena :-) no mohu se jen kát…

  11. ratka napsal:

    bože jak vysírám :-( neokecám to nijak.

  12. rulisa napsal:

    12
    Náhodou zrovna koncovka tamní 8 se mi líbila. „At si daji mi nasledovnici svicky k posteli a miluji se. To udelaji lip.“
    Dneska bys to už takhle (přijde mi) nenapsala.
    To ostatní jo, to píšeš furt stejně. :-))

  13. ratka napsal:

    13. prostě je toho moc, příliš moc… příliš moc prezentace, slov, otapetování.

  14. rulisa napsal:

    14
    Taky hezký popis.
    Nicméně – jsi to prostě ty. Každý tady máme nějaké svoje sdělovací specifikum, něco, co je mimo nudu a šeď průměru a co může být vnímáno i jako nepříjkemné – ale co je prostě to „naše“. Na druhou stranu, když člověk přijde k netu po delší době, kdy nic nečetl, a přečte si nějakou nově přibyvší diskuzi, je to, jak kdyby přišel domů – „…nojo, Ratka, nojo, Barča, nojo, Saul už zas svrtá… všichni na svých místech, hehe…“ :-)

  15. Psice napsal:

    Na tema prolnuti hrbitova a zivota mi pripada nejlepsi dokument Laska v hrobe. Je o paru zamilovanych bezdomovcu, co spolu zili v hrobce na strasnickem hrbitove. Ale zamilovane romantickych je tam par uvodnich minut, ono se to pak propadne do hodne syroveho pribehu. Mam rada hrbitovy na cestach. A ty zidovske. Naopak taky nechodim za rodinou, to jedine mi pripada na hrbitovech smutne. Jeste bych to pochopila, kdyby se aspon obcas stal zazrak a dotycny vstal z hrobu:)

  16. ratka napsal:

    15. Ratka mudruje :-) Na hřbitovy nechodím. Za tatínkem jednou za rok s maminkou. Ona taky moc na hřbitov nechodí. Taky někomu na pohřeb…ale opět to nevyhledávám.

    Na Olšansském hřbitovu jsem byla a moc se mi tam líbilo. Takové to jeeeee koukej kdo je tady taky pochovaný :-))

  17. rulisa napsal:

    Za starými lidmi moc chodit potřeba není. Na hroby dětí rodiče chodí a mají to místo jako místo, kam chodit můžou. Potřebují takové místo mít. Aspoň nějaký čas.

  18. rulisa napsal:

    16
    Tady je hned vedle jednoho ze zdejších hřbitovů pečovatelský dům. Žijí tam senioři ještě docela schopní pohybu a sebeobsluhy, i byla žila tam jeden čas taková hodně tělnatá, leč čilá paní, co to měla ráda a sváděla tamní staříky, kteří ještě byli činu schopní. A protože v domově to nešlo, chodili na ten sousední hřbitov, zejména takhle navečer nebo už skoro v noci. Akorát jednou si takhle potmě nějak nevšimli, zakopli či co a paní spadla do čerstvě vykopanýho hrobu.
    Traduje se, že nebohý milenec si musel jít do pečovatelského domu pro posilu několika dalších staříků, aby objemnou paní dokázali z toho hrobu vytáhnout.

  19. barča napsal:

    jj. souhlasím najít někde ve městě klidný místo ve stínu je kumšt :-)
    je to kumšt i na hezkých místech mimo město, když je hezky :-) ideální je všední den.
    taky samotařím venku, je to relax a pohoda.
    a vlastně na svých malých toulkách na kole objevuju nová hezká místa.
    mám takové tři najité, kde se dá v klidu číst a být a moc lidí tam nechodí.

    jinak hřbitovy nevyhledávám, jasně, že občas nějaký potkám a mrknu na hroby.

  20. barča napsal:

    Video dobrý, byly by z toho hezký fotky :-)

  21. rulisa napsal:

    21
    Jo, nejlepší je to kejchnutí se slovním vysvětlením. :-))

  22. Saul napsal:

    Kočka vypadá dobře živená.
    Doufám,že ne nebožtíky:-)

  23. 23
    Doufám, že se živí potkany.
    A ne těmi ptáčky…

  24. rulisa napsal:

    Potkany se kočka neživí určitě, nebo aspoň ne těmi většímiu, protože i když je uloví (jsou i takové kočky, ale je jich menšina), tak jim nerozkouše hlavu. A od hlavy kočka žrát začíná.
    Po naší takhle nacházím mladé potkany nebo hryzce s ožužlanou hlavou. Když nejde hlava, nechá to kočka být celé.

  25. 25 ru
    Aha, to jsem nevěděla. Tak snad tam jsou myši.
    Potkany některá kočka uloví, to jo, ale to s tou hlavou jsem nevěděla, to je blbý.

  26. Saul napsal:

    26:
    Ja bych o zbytky nebožtíků, potkany,myši ani ptáčky strach neměl.
    Tahle číča má myslím vytříbený apetit,za který může šumčička v kabelkách vdov s kloboučkem, chodících upřímně a od srdce popovídat si se svymi manžely.se kterými celý život neprohodily kloudného slova.
    Vše je nakonec pro kočku:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>