JAK NA TO?

Obrázky vybírám z archivu blogu, náhodným pokusy. Třeba nějak dokreslí atmosféru. Nebo zdeformují význam. Malými písmenky na telefonu se mi píše špatně a zjistila jsem, že určité věci blbě vidím. Asi bude článek krátký, jen vykopnutí k diskusi.

Když se očekává, ze doktor bude říkat hodně informací, nové informace, možná nečekané, je dobré mít s sebou v ordinaci parťáka, někoho si přivést. On uslyší jiné důrazy, nepřeslechne, co upozadím já, vnímá doktorův styl a o tom všem se hned potom můžeme spolu pobavit. Taky je dobré nevypadnout na chodník sám poté, co se dozvíte třeba závažnou diagnózu.

Když se dozvím něco nového od lékaře, zarazí mě to. Někteří lidé hned začnou chrlit otázky a na všechno se doptají a tím se zklidní, nejsou v nejistotě. Já zůstanu čučet, honí se mi hlavou, ze snad zatím ani nechci víc vědět, nechci podrobnosti. Chci to dávkovat postupně. Takže mě ani zatím nenapadnou otázky, na které se doptat, leda nějaké dílčí. Můj úkol je přejít přes tuhle první vlnu, sebrat odvahu a na ty podrobnosti se prát, nezůstat zírat.

Další věc je, se zeptat slušně a vůbec komunikovat slušně. Já totiž někdy v první moment vyhrknu na sestru svou vnitřní reakci typu: “Né, já to teď nechci!” Přitom vhodnější je rozvaha a omáčka: “Chtěla jsem vás poprosit, jestli bych mohla dostat až o něco později…” Přece jen trochu impulzivní jsem.

Těžké je, že lékař je i mocenská role, jsem mu vydána všanc a mám trochu tendenci mu nevěřit, pokud ho už chvíli neznám. A v nemocnici se lékaři střídají často. Jednak tedy když se na něco ptám, hraje tohle dost roli. Druhá věc je, že aby komunikace lidská fungovala, musím zase já se překousnout a navodit lidskou atmosféru spolupráce, kooperace. Asi to musí být ten pacient, kdo dá najevo, že chce spolupracovat, podílet se na léčbě. Naštěstí k některým doktorům získám důvěru rychle – záleží, jestli oni se chovají lidsky, jestli vidím, že se zajímají, že nejsou strozí apod.

A dobré je si na papír své otázky napsat, pokud jich je víc, protože jinak se na par z nich zapomene, jen to fikne. Doktor mluví třeba o jiném tématu, na které je taky důležité reagovat, anebo už stojí mezi dveřmi, za chvíli je fuč, měl ještě přijít, ale nepřijde.

Asi jsem vynechala něco, na co jsem myslela, a taky něco, co mě ani nenapadlo a možná napadne vás.

.