56 komentářů u „1.-3.6.2015

  1. moc se mi to líbí.. akorát u toho posledního obrázku mi není jasné proč: pořádat semináře, napsat dizertačku a založit školu… jaký by to mělo smysl?

  2. Řekla bych proto, že se to žádá a dělá na téma kdejakýho prdu. :-)

  3. …a založit letní koloniál s mrakama na váhu, cikorkou z berušek a slunečního créme brulée!

  4. 1, 2
    jak říká rulisa.

    3
    v získání penz? Nebo v pocitu z vlastní veledůležitosti?

    psice, 4 a 5
    To je bezva nápad!
    Krém brýle by mi asi šly. Jednou jsem udělala lovečák brýle. Jeden kluk zapomněl na oslavě brýle a já si všimla, že tvar jejich skel přesně odpovídá zbylému nakrájenému lovečáku, který jsem na oslavě dojídala (už jsme tam byly jen dvě a lovečák, ostatní šli spát).
    Tak jsem na sklíčka brýlí dala dva kousky lovečáku a ráno si je majitel vyzvedl :)
    Dokonce si je dal na nos.

    Takže sluneční krém brýle bude ještě snazší, jen se rozmaže sluneční krém do patřičných míst.To bude terno!

  5. ale je pro mě zajímavý, jak za vším se dají vidět peníze? :-) i za tak lehkým pohodově-letním komiksem. :-)

  6. Peníze by se hodily, copak o to, ale spíš by mi přišlo dobrý mít vyšší plat, než zas něco vymýšlet vedle, navíc. Ale jinak to asi v mém případě nepůjde.
    Tyjo, že první třiměsíce v roce máme platy na základní čáře a ani nenakupujeme nic do práce, to chápu, ale když se to stane i v dubnu a květnu…! A v červnu prý taky žádné odměny, až v půlce července! Až v půlce července se dovím, kolik peněz mám na plánování prázdnin ?!! To už připadá trapný i mně!

  7. 9. aha. u vás je to asi všechno tak nějak úplně jinak, než v „normální“ práci.
    vůbec neznám tyhle věci…. v jiných organizacích jak fungují, či nefungují…..

  8. 10. to se lze domyslet… placeno je z nadací a různých fondů. jak píše Liška na základě publikování a dokazování činnosti (nějaké)

  9. a protože nejsem vysokoškolák, ani žádný OSVČ, ani žádný externí pracovník,….vůbec netuším, jak tohle všechno funguje a jaké máš možnosti…..ale říkám si jen třeba „hloupě a naivně“ pro sebe – přednášet, učit a proč ne? zvlášt když to baví a jsou za to slušný peníze…..takže jo, fandím ti ! :-)

  10. 12
    Na základě fondů, nadací a prokazování činnosti jede asi spousta lidí a vůbec nemusejí být nutně ani vyskoškoláci, ani externí pracovníci, a OSVČ už vůbec ne, ta podniká a vydělává sama podle sebe, nikoho se o nic neprosí.
    Spíš jak žiješ v koloběhu své profese vytížená na stopadesát procent, tak jsou to věci, co tě míjejí jako pro tebe nepodstatné.
    Asi jako ženatýho chlapa pouštění pračky. :-D

  11. 13. jo. je to pro mě úplně jinej neznámej svět, vůbec nevím, která bije :-)

  12. je to koloběh… v potu tváře se lidé týrají a vydělají (či nevydělají) peníze až se z toho hroutí psychicky a fyzicky a tak se jdou zase léčit a terapeutovat, aby se mohli jít stresovat a nehroutili se hned ale až něco užitečného udělají :-))… teda ehm možná… no.

  13. Já taky nevim, která bije, ale živnosťák mám druhej rok a hodí se.

    Placený jsme konkrétně naše pobočka od zdrav.pojišťoven za výkony, jako jsou lékaři.
    Jiný pobočky,soc. služby, dělaj práci, kterou si najímá Min.práce a soc.věcí nebo město. Já tomu říkám najímat si služby pro občany, protože de facto to tak je. Ty dotace.

  14. 15. třeba ted plácnu úplnou blbost a nesmysl, neberte mě vážně, protože fakt nevím jaká bije, jaké jsou Liščiny možnosti – ale třeba to nemusí mít takhle až na hraně v tom pracovním procesu se svým dosahovaným vzděláním (vyhledala jsem si co je dizertační práce – jsem prostě v tý vysokoškolský terminologii úplnej mimoň :-)) nevím….nedokážu k tomu nic říct…..ae fandím a držím pěsti, at dělá co ji baví, co ji přináší radost a taky samozřejmě peníze, aby si mohla slušně žít a nezlomilo ji tohle všechno vaz. ono taky ve čtyřiceti studovat – klobouk dolů. !

  15. 17. studovat lze celý život. Moje maminka studovala v 41 letech, s dvěma dětmi u plotny a z toho jedno bylo vážně nemocné. Když promovala, nesla jsem ji kytku na pódium. Pamatuji si to dodnes. Lidé jsou schopni neskutečných výkonů, když to považují za svoji povinnost a nevidí žádnou jinou variantu… tak jdou a udělají to. Síla motivace.

  16. Akorát časem opravdu vyvstane otázka… k čemu to všecko je. Jaky to má smysl.

  17. 19. vnímám to jednoduše. smysl pro studující a věčné studenty – je studování samo….baví je to, těší je to, naplnuje to….trochu ted OT – mrkla jsem na web Rosy Mitnik – šije nádherný tašky, a má ráda výstavy – k čemu to je? no prostě to jen je – baví ji šít tašky, hraje si s tím, vybírá látky, dělá různý kombinace a relaxuje na výstavách a do toho má samozřejmě svou rodinu…..a taky vydělává tím peníze, prostě ji baví ta rozmanitost života a má tenhle okruh zájmů a někdo jiný má zase jiné zájmy….třeba užší a nebo naopak ještě širší….

    není to nutně o dosahování něčeho….nebo dokazování si něčeho….prostě to ti lidé dělají rádi, uvolněně a přitom s nadšením a nese to ovoce jim samým ale i lidem okolo….

  18. 21. o ano, ale kolik takových lidí osobně znáš? teda nikoliv z webu nebo z televize. většina lidí je taková ehm neviditelná

  19. Pak třeba jako moje macecha zjistíš, že tě baví právě to, k čemu ten velkej doktorát zas až tak potřeba není…
    Ale o nějakej ten stupínek vejš na platě se pak pozná a hlavně má doma klid od manžela, co jí pořád předhazoval, že už to má dodělat. :-))

  20. barčo 17,
    dizertační práci jsem právě nenapsala.
    Ale ono by mi to asi k ničemu beztak nebylo – proto jsem ji taky už nepsala… ztratila jsem smysl (zase jsme u něj :-))
    No a hlavně jsem z těch, co nevědí, co chtějí, a nevědí to dlouho. Ani po vystudování se jim nerozsvítí. Tak to pak doháněj s bídou později.

    Díky za držení pěstí!
    Studovat v našem školství, do toho bych teda nešla. Ten výcvik je trochu bokem (a přitom je akreditovanej …ať to znamená cokoli :-),
    je to svobodný, je to rovnocenný, asi jako na VŠ (naší jo, jinde nevim) to bylo taky docela lidský. S respektem. Na nižších stupních škol jsem nenáviděla tu bezmoc vůči učitelům, resp. tomu systému.

    Sice nepoužívám to, co bych měla umět z VŠ, ani ten způsob myšlení už tolik ne, už je překrytej trochu jiným, ale jsem ráda, že jsem vystudovala, co jsem vystudovala – obor, co je vědeckej, s metodama exaktních věd i sociálních věd (plus bych měla umět i vyrábět veškeré mapy :), zároveň je to věda sociální, takže doufám splňuju podmínky pro to, abych mohla být pak i oficiálně (podle EU, v ČR se požadavky teprve rodí) psychoterapeut -jedna z podmínek je myslím min.bakalářský stupeň vzdělání v humanitním oboru. Asi si po skončení výcviku ještě dodělám specializaci v tom jednom přístupu, ale zase to nebude pod střechou klasickýho školství. A zase to bude pro mě drahý.
    A pak budu moct pracovat až do vysokýho věku. Když to půjde a když mi to půjde. A když budu v tom i nápaditá a vymýšlet spolupráci s někým a tak. Když budu zaprdnutá, lidi se do spolupráce se mnou nepohrnou… a to bych si nevydělala. Opět :)

    Hrozně obdivuju lidi mýho věku (i mladší), co studujou dálkově – moje kolegyně studuje a kamarádka vystudovala dálkově a teď ještě si musí dělat rok a půl učitelství pro mateřskou školu, já bych to nemohla! Jít k někomu na zkoušku plimplat na piáno písničku ! Plavat?! Kotouly?!

    Ajé, zase se rozkecávám.

  21. ještě jednodušeji – k čemu vařit a připravovat jídlo, když to skončí v záchodě jako hovno (s prominutím?)
    Ratko, kam se chceš dostat, stejně nic kloudnýho nevymyslíš a tak mi přijde lepší užívat to co je….ale tohle je jen můj čistě skromný pohled na věc. a tohle chápání věcí mi došlo i v mý práci, daleko tvrději, drsněji….

  22. 24. to je totiž velké riziko… člověk se připravuje na něco pro budoucnost a pak má nastoupit a dělat to systematicky a opakovaně. a najednou zjistí třeba že to nedokáže… že ho to zatěžuje přespříliš.

  23. uvolněnost a zároven nasazení, ponoření se do čehokoliv a užívat si to …..je i moje takové životní krédo (nebo jak to říct)…úplně mi to stačí. učím se to – i přes ty všechny svý pochyby, omyly, pády apd.

  24. 25. nerozumíme si Barčo, ten smysl je přece v té činnosti… ve vaření, uklízení, setkání s lidmi… samozřejmě že ano. celou dobu o tom mluvím. to nemusí byt parádní tašky na webu. ale z něčeho je třeba žít… odněkud ty peníze je třeba získat. vydolovat….

  25. ratko 18
    no a psychoterapeuti dokonce musej studovat furt, ne ustrnout. Budou nějaký regule (až budou vůbec jaký regule), kolik hodin ročně je podmínka strávit na seminářích. Třicet, šedesát? A platit si to, krom jiného placení, nojono, takže se ani člověk nediví, kolik berou ti zkušení terapeuti na hodinu od platících.

  26. ratko 18,
    to je zdatná maminka !
    (chtěla jsem říct původně,ale zase jsem se zakecala sama se sebou).

  27. ono se to hezky říká, dělej co tě baví… ale to není možné pokud se člověk musí uživit. Ideální by bylo žít společně v nějaké komunitě, podporovat se vzájemně… jeden donese peníze a všichni je užívají a zároveň všichni pracují na něčem užitečném. ale to je utopie… dlouhodobě. Muselo by je něco spojovat.

    V Mariazelu jsme spali v v domove Marianek (klarisky, je to ženská odnož františkánů) Pronajímají domov turistům a dělají to s velkou láskou. Snídani nám nesla snad stoletá sestra a bylo vidět že s velkou radostí. Takhle přijdou k penězům a baví je to. Jo v komunitě je to dobré. Když je člověk sám nebo dokonce s dítětem, musí mnohem víc přemýšlet jak na to. Může se obrátit na stát třeba…ale to společné hospodaření se mi líbí nejvíc. každý dle možností a každému dle potřeb :-)

  28. Já jsem měla pro studium doma podporu.
    Jiní si musejí vydělávat při studiu a já bych to asi nezvládla. Teda zvládla, kdybych nevedla oddíl (zadarmo jako dobrovolník jako já obvykle…) a netrávila tím svůj volný čas.
    Teď už se to asi nenosí, už jsou mladí asi víc nuceni si něco vydělat. Nebo ne?
    Postavit se víc na vlastní nohy.
    Pro život je to asi k nezaplacení.

  29. 31 jo, má to něco do sebe.

    Jinak dělat, co člověka baví, vyžaduje i podnikavost, odhodlání a vytvalost, překonávání překážek. A nápaditost toho druhu, co frčí – odhad, co se prodá. Umět se prodat.
    Snad každej z nás by měl, co nabídnout. Ale tu podnikavost? A tu volnou niku na trhu? Málokdo. Musí bejt tak přesvědčenej o tom, co chce dělat, že vytrvale jde, až dojde do cíle. Jinak se do cíle dojít nedá. Dřina.
    Já jsem celkem lenoch. Radši jdu na tu louku si namalovat mráček a pak ho odnesu domů a nic z toho, než se honit. No a počítám s tím, že nezbohatnu.
    Ještě uvidíme, jak se to všechno vyvine. Snad budu schopná na to pohlížet jako na dobrodružství a aktivně, ne že budu plakat nad svojí trágou a mít ruce v klíně. To je moje obava.

  30. Ratko, jsem realista, život mě snad dost v tomhle vyučil. ani nelítám na růžovém obláčku, ale zároven není důvod být zapšklý skeptik…..a vidět všechno černě.

  31. Barčo 34
    to určitě ne. A já myslím, že ratka to černě vůbec nevidí (ostatně i sama víra to vylučuje), jen se vyjádřila jen k něčemu, ne celkově, to by musela chrlit a chrlit, kdyby měla vysvětlit…:-)

  32. 34. a jakou to má souvislost? možná mi něco uniká… právě žehlím :-)) a baví mě to.

    ono jde dělat všecko na světě s láskou a vhledem, že tak to je správné (bohulibé) ale dojít k tomu…uvnitř není lehké. usiluji o to celý život. každou vteřinu prožít v lásce… ať dělám cokoliv. dělat to v lásce bez myšlenky na výsledek.

  33. mám kolem sebe pár takových lidí a jak říkáš, jsou neviditelní, skromní, pracovití a přesto uvolnění. cítíš přirozenou vřelost a nejde o nádherné tašky – jde jen o princip – z uvolněnosti a zároven z toho nasazení se a ponoření se do jakékoliv byt „jakoby zbatečné činnosti zabíjející čas“ vznikají právě i krásné věci….a podobně je to s lidmi….vidíš to na nich, cítíš to z nich, popsat se to moc nedá…přirozené, nenásilné, nehrané, neupachtěné….ani vysoce nad věcí jakože těžká pohoda až arogance, že se jim daří….naopak, jsou ve svém středu….

  34. vůbec nestačím číst všechny komenty :-) tady jich ale je….

  35. 37. ti lidé nekážou, nediskutují, nevedou ani nestojí někde vysoko na piedestallu, ale zároven je v kolektivu poznáš….a co řeknou plyne, jemně, a přitom to nezapadne…..je to vstřídné a zároven originální….je to jakýsi druh jejich neextrémní jemné a přitom jasné energie …..nejde mi to popsat….

  36. No to jsem ráda, že jsem si zase zařečnila na blogu v komentářích. Mně to dost chybělo. Asi potřebuju kvandat,abych si sama poskládala věci, co jsou už starý.

    Furt zjišťuju, jak někdy opomíjím víc si všímat, co dělám a co mě vlastně baví. Mě nějaká činnost baví, ale asi jako dítě si často neřeknu sama sobě, že mě to baví, bavilo. Jdu dál a ani se nezahřeju tou ještě i dodatečnou radostí, že mě to bavilo. (Tou činností samotnou jo, to se ponořím a to mám ráda, to je ono, ale po vynoření někdy zapomenu reflektovat, že mě to bavilo. Jó, být tak super vědomá bytost, uvědomělá, „v kontaktu se sebou“ imrvére, to by bylo. Ale asi nebude :-)

  37. 41. taky si to neříkám… protože v momentě kdy bych si to měla říkat již je něco jiného. zpětně je pozdě

  38. Ahoj Lisko.nectu predesle komentare,takze nevim o co bezi, ale tvuj obrazkovy pribeh mi pripomina ten muj.. Casto se mi stava,ze bych nejradeji zustala ve svem svete a delala jen to co mi dela radost :-) navraty do reality v podobe hadajicich se deti, nebo kriku’mami ja mam hlad‘ me casto rychle proberou :-) podle me je skvele mit neco ‚sveho‘..treba se v lese na te tve louce potkame :-) krasne dny..Bi

  39. 42
    v tom případě jsem v poho :)
    Akorát pak se mě někdo zeptá: Co tě baví? Nebo otázky typu „jakýje váš vztah ke středočeskému kraji?“
    A já nevím, co odpovědět. Jsem mimo, to emoční mám nedokonale propojený s myšlením.

  40. 24. noo, Liško, vybrala sis zajímavou cestu! :-) tak jak to čtu je pro mě tvoje cesta zajímavá – více jak nějaký přímo konkrétní samotný „dosažený“ cíl (vrchol).

  41. 46. a zároven s tím vnímám tvou „nevyhraněnost“ nikoliv jako neurčitost, nedotaženost ani roztříštěnost – ale spíše jako širokou cestu – velký záběr, což se promítá i do tvého osobního „nepracovního“ života.

    někdo potřebuje mít jasný konkrétní cíl a jít k němu jednou jasnou cestou, protože jinak se může cítit být zmatený a pro jiného není až tak důležitý přímo dosažený konkrétní cíl, ale jeho cílem je užívat cestu, přestože se někdy může také cítit místy bezradně, zabloudile, dezorientovaně. prostě to prožíváme, každý různě….

  42. 47. vyhovuje mi obojí. střídá se mi to tak různě. :-)

  43. 24. je taková – dlouhodobý liškoplán :-)) (vybavil se mi tvůj obrázek se střednědobým liškoplánem:-)) a pak jistě existuje krátkodobý liškoplán.

  44. 6) Lovecký brýle jsou taky super. To je pak člověk takovej živočišnej a trochu agresívní, ne? Když vidíš jen maso kam se podíváš a pod nos ti voní salám:)

    Liško s tím přivýdělkem, já být tebou, tak se hecnu a vystavím pár věcí na fler.cz. Chápu, že je to spojený s otravným docházením na poštu, na druhou stranu bys monetizovala jen to, co už stejně stejně děláš a baví tě to. A kdyby se to rozeběhlo, tak si udělej stránky, kde můžeš prodávat napřímo, provázat to s blogem a society6. Mně to přijde lepší, než brigáda pro někoho – kde budeš jen plnit něčí cizí zadání a představy.

  45. psice,
    děkuju za podnět, přimělo mě to o tom popřemýšlet, tak se mi to snad rozleží a k něčemu to dojde.
    Například: CO vlastně nabízet.
    Jestli komiks na míru nebo co :)

  46. 51) Tak toho mě zrovna napadá mraky. Třeba Relax peněženky, polštářem čingischánský panenky a další speciality! Jo a ten komiks by se dal tetovat, aby se to propojilo s tím tetovacím saloonem:)

  47. 51. někomu něco nabízet a čekat… hmmm. ehm.

  48. 51. volněji. děláš spoustu různých věcí – pleteš, háčkuješ, šiješ, kreslíš……tady to na blogu občas ukážeš své výtvory a lidé reagují. podobně je to na tom fléru. lidi dělají co je baví – od pletených háčkovaných věcí, šperků, výroby figurek, papíru, obrázků, …..no cokoliv…..udělají, vyfotí, dají na flér…..a uvidí se, když se někdo ozve, nebo ne….ti pokročilejší a délefungující na fléru třeba dělají už věci na zakázku přímo, ale jako začátečník na fléru, než si člověk ujasní co chce nabízet a prodávat, tak všehochut co tě baví není špatná a další věcí je, že na flér nejsi závislá…..což některé ženy třeba na mateřské to mají malinko jinak …..jakože přivýdělek ručními pracemi je pro ně částečně nutnost, ale samozřejmě je to taky ta rukodělná činnost baví.

  49. kolegyně z práce na mateřské dělala šperky z korálků, dala je na mimibazar, tam se prodává taky….a jednou tam k těm šperkům vystavila svojí porvní patchworkovou dětskou deku a háčkovaný kobouček na miminko. a o kloboučky a dětské patchworkové deky najednou byl obrovský zájem, takže se soustředila na tyhle věci a má přivýdělek pravidelně…..dnes už chodí normálně do práce, na mateřské není, ale u patchworku a háčkování zůstala na mimibazaru dál. je tam už více let.

  50. No vida vida.
    Akorát se obávám, že být na fleru znamená taky tam být aktivní – jako na všech takových sítích. Pořád něco přidávat a navštěvovat stránky jiných. Jinak nikdo nepřijde. A takhle aktivní já vydržím být jen na čas.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.