5 dní

NÉ, PĚTKU NÉ

5 (23)-500

Čtu knížku a byla v ní záložka s číslem 5.

Pět. Půlka desítky. Po pětkách se dobře počítá. Zaokrouhluje.

Pětikačka. Bůra. Pětikáble.

Pětka. Koule. Kule. Puma. Plný počet. Flastr. Sardel.

Vypadá, že neumí do pěti počítat – a zatím tohle! Vede to od desíti k pěti. Nemá všech pět pohromadě. Oblízal všech pět. Než by do pěti napočítal. Nemá rozumu za pětník. Koupil to za pět prstů. Cítí se jak páté kolo u vozu. Plete pátý přes devátý.

Pět hrášků v jednom lusku – je pohádka. Moc často se pětka v pohádkách nevyskytuje. A ve rčeních je naopak častá! A je to pěkný slovo – pět! – takový krátký, úderný a přitom ne tvrdý.

Pět kousků cestovního deníku č.5 (bylo mi 19 a začala jsem chodit se svým klukem, pozdějším (bývalým) manželem, který právě v těchto ukázkách nefiguruje, ale jinak jsou ho cestovní deníky plné):

5 (7)-500

5 (8)-500

5 (9)-500

A z letního tábora (hráli jsme na zlatokopy):

5 (11)-500

5 (13)-500

Hahá, zřejmě hraju akord G. Ten hraju „cikánsky“ doteď. Tu malou kytaru už nemám, rozklížil se jí krk. Měla jsem v ní nalepený obrázek od surrealisty René Magritta, jak z nebe prší pánové v buřinkách. Mám jen kytaru propachtovanou od Pařeza a ta mě baví! Každé druhé úterý teď na ni hraju jednu písničku v práci a všichni přítomní pějeme. Pět. Sloveso pět má stejnou podobu jako číslovka pět. Homonymum se tomu říká?

Pět strun má banjo. Bendžínko.

Pět neděl v balónu. Vždycky mám dojem, že je to šest neděl, ale je jich v názvu pět. Z té knížky si pamatuju jen jednu věc, protože mi byla divná – posádku tvořili dospělí muži, ale vážili strašně málo. Nechápala jsem, proč jsou všichni takoví drobní – podle hmotnosti. Možná jsem si to špatně spočítala. Nebo špatně počítal Jules Verne.

Bylo nás pět. To je správná kniha, z té si pamatuju mnohem víc.

Pěticípá hvězda – pentagram. Pět (čínských) elementů. Pentathlon. Kvinta. Kvintakord. Kvintítko. Ne, to neexistuje. Ale mně se to slovo líbí – kvintítko. Co by to mohlo být? Cinkající hračka pro děti ve tvaru pětiúhelníka?

Jedu domů tzv. pětkou. Pět pětkovitých obrázků z cesty:

5 (24)-500

5-500

Tady jsem vystoupila:

5 (1)-500

A vidím cestou na stromě neobvyklé ptactvo. Špačci asi. Vypadají jako na dětském počitadle.

5 (2)-500

A tady bydlím. Zvonek vlevo. Nikdy jsem na něj vlastně nezvonila.

5 (6)-500

Pátá právě teď odbila. Pátý den je pátek. Pokud tedy počítáme od pondělka, že. Hodně roztomilé mi připadá, když někdo z Moravy chce říct „dneska v pět“ a řekne „dnes opaté.“ Vždycky to moje ucho potěší, kdovíproč.

Asi si zítra koupím moravské uzené.

.

27 komentářů u „5 dní

  1. Čaj o páté.
    Ten jsme u nás doma mívali. Svačinka o páté.
    Večeřeli jsme totiž vždycky až tak v půl osmé, v osm.

  2. pet energetickych Center dle taoismu na rozdil od jogy, ktera jich ma sedm. 5 bylo odjakziva cislo ktere me pritahovalo, vsude jsem videla petky. a podvedome kreslila pentagramy an papirky.

  3. pětka jsem (životní číslo) podle numerologie.

  4. Pětka je pěkná, taková jasná mi připadá a dotažená, aktivní, nerozbředlá, přitom rozběhnutá do dálek, ne tolik zemní jako osmička a ne tolik rodinná jako šestka. A víc na zemi než ulítlá sedmička.

  5. letní tábor s dětmi – připomělas mi můj poslední letní tábor s dětmi v mých 18. :-) byl ve šluknovském výběžku kousek od Lobendavy. byl to takový zapomenutý kraj, nikde nikdo, tábor u starého lomu. a taky jsme hráli zlatokopeckou táborovou hru Klondike. a rýžovali zlato v potoce. drsný tábor, drsné podmínky, samoručně vyráběné stany, polní vojenská kuchyně. tři týdny divočiny :-)

  6. 7. ten starý lom byl zatopený a tam jsem poprvé viděla živého raka :-)

  7. 6
    Trojka a osmička se blbě sekají. Pětka o něco líp. Ale taky ji moc nemusím, jo taková sedmička, jednička, to jsou čísla! :-D

  8. barčo,
    jó, to je vono, podsadový stany … čistá voda, stromy, rokle, různý typy lesa, různej terén na různý hry.

    A já letos v létě zas po letech hrála na Klondike!

  9. ru,
    tak to jsem ráda. Možná by se to mělo říkat jen některejm lidem. Těm, co mají v narození hodně jedniček a sedmiček jo. Aby se jim lehčeji umíralo. Kdežto těm, co jsou zasekaný trojkama a osmičkama, bych radši nic neříkala. :-))

    Mám jednu jedničku, dvě sedmičky, jednu pětku,
    jednu trojku a jednu devítku a jednu dvojku, no. Tak jsem asi průměr, co? :)

  10. 10. jo. tak já si trochu zavzpomínám :-) Klondike byla celoroční hra s různými etapami za který se vydělávaly dolary. přišel tábor a za našetřený dolary sis koupila stanový plátno, deset hřebíků a když jsi chtěla lepší postel tak vyplétání na postel. taky sis koupila claim – pozemek na potoce, kde bylo rýžoviště zlata – obarvený kamínky zlatěnkou a rýžovalas a měnilas za prachy. ty prachy si potřebovala na nářadí, které se půjčovalo za poplatek – sekyry, pily apd. stany a všechny stavby na táboře byly ze soušek, ze dřeva – prostě do lesa na soušky. ano, mytí v lomu, terénní hry (Zapletal a jeho enycyklopedie her v přírodě) noční hry…..drsnej tábor.
    družiny se snažily našetřit peníze během roku na to celoroční vyústění – Klondike. jo, bylo to super. v salonu se s tím taky různě kšeftovalo, měnili se claimy na potoce apd.

  11. Klondike byla nejlepší celoroční hra, byla propracovaná, svižná, různorodá – podíleli se na tom všichni vedoucí ze všech družin, vymýšleli se etapy během roku na výpravách, na schůzkách a i ty děti, které dříve hodně chyběly, tak prostě ten rok měli vynikající docházku, bavilo je to a těšili se na tábor.

  12. všichni jsme v podstatě věděli do čeho jdeme. měli jsme kostýmy na večer, když se hrálo a zpívalo a tančilo country tanečky v salonu. malý, velký dospělí, všichni. družiny držely pohromadě. fakt to bylo moc super. prostě úplně jiná nálada, atmosféra, než pár táborů před tím, kdy se „jen“ hrály hry a tu a tam byla táborová hra, kde se bodovali a vyhrávali jednotlivci.

  13. 14. Na tabory jsem jezdila od mala. Pokazde jsem se bala. Ale v 15 letech jsme byli na Rujane a to byl odvaz, to mi vylezly oci z dulku, byla jsem najednou suverenni, hrozna radoby legrace … chodila jsem s klahotkami natazenymi na hlave jako cepicu a flirtovala s hochy jako stara lehka deva. Prala jsem se do krve… zamilovala. libala. proste tak nejak hormony vylezly na provrch a moje vzdalenost od rodicu vykonaly sve…. byl jsem jak utrzena z retezu.

  14. 15. když bylo tričko špinavý, otočila jsem ho naruby a nosila :-) děsně se to ujalo :-)) čert vem praní. :-)

  15. A pětka jako květen, hua, můj oblíbený měsíc – čadějnice, první máj a to nejlepší z jara a léta před náma. A česká paterčata – s jejich rodiči hluboce (sou)cítím.

  16. 16. nebyl čas na praní, když se dělo kolem mě tolik úžasných věcí :-))

  17. 18. jsem spise bordelar… :-) neni to vina casu u me

  18. v té době jsem byla jedna z vedoucích družiny, nebyl žádný volný čas. málo jsem spala – připravovat hry, etapy, terén, na další dny podle aktuálního počasí a podmínek, hlídat děti v družině, mít s nima služby na vaření a jídlo, hlídat noční hlídky apd.

  19. psice 17
    jó, květen. To je v čudu, už zas bude brzo květen. Já chci ještě trochu delší březen!
    I když květen je skvělej, copak o to, ten mám ráda.

  20. A já abych šla pomalu do světa objevovat čtyřky. Jednu jsem měla, ale už je v odpadu, zapomněla jsem ji vyfotit. Text o čtyřkách mám zhruba nakladen, bez obrázků, které mohou ještě zamíchat karty.
    Čtyřky a žebra – tak označuje moje máma sebe zamlada. Dost vizuální a hmatové chlapské pojetí :)

  21. Tvoje máma byla kost! Já jsem měla čtyřky jen vízu z fyziky a matiky před maturou, rodiče láli a pláli. Už to máš za pár!

  22. Pěticestí
    jsem zapomněla! Takový pěkný název.
    Furt cestovní deník č.5, tábor – a Pěticestí nic. Je nahoře na hřebeni nad táborem. Hodně nahoře. Až nad sjezdovkama. V zimě na běžkách jsme si tam dávali čaj s příchutí rumu, takovej ten z toho sirupu, co voněl po rumu, jestli víte. Nealko. Když měla Horská služba otevřeno. Když měli zavřeno, dávali jsme si tam chleba s paštikou. Někdy bez paštiky, když byl otvírák na konzervy v batohu u někoho, kdo jel jinam s jinou skupinkou…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.