POKUS O FEJETON

(VŠECHNO JE TO PRAVDA PRAVDOUCÍ)…

"Jakou květinu? Snad exotickou!" podivují se milovníci cestování.

"Erotickou – proč ne! Květiny jsou erotické," podotýkají milovníci.

Erotickou exotickou.

Exotický původ rostliny je nepopiratelný, protože jde o orchidej pocházející z tropického pralesa, která se po svém objevení Evropany svobodně rozhodla užívat jména latinského, pravděpodobně Phalaenopsis. Jisté to jméno není; nikdo nás bohužel vzájemně nepředstavil. Květinu jsem prošacovala, ale vizitku u sebe neměla. Někdo nosí navštívenku v kapsičce saka, někdo ji má zapíchnutou v květináči a někdo ji nepoužívá vůbec, to mě mohlo napadnout. Zvlášť jde-li o takového exota.

Exotický charakter – alespoň pro Středoevropana – orchidej nesporně má. A erotický?

Na racionálním základě se prokázat nedá. Ale v iracionální a poetické říši analogií vyvolávají květy a zejména květy orchidejí velmi erotický dojem, připomínají … ženu. Proto mohl vzniknout zvyk ctitelů obdarovat dámu květinami a poetickou řečí tak vyjádřit svůj zájem. Orchidej, patřičně tvarovaná, uzardělá a rozdychtěná, že není erotická?

Včera jsem se rozhodla, že nutně potřebuji orchidej, stůj co stůj, a dnes jsem ji sehnala. Stůj co stůj. Říkala jsem si se sveřepou touhou: "I kdyby stála třeba pět set, chci orchidej."

Stála pět set.

Kde se vzal nápad pěstovat zrovna orchidej, když jsem se zatím dlouhodobě osvědčila pouze jako pěstitelka kaktusů a sukulentních rostlin? Včera než přišli ke mně na oběd, navštívili mí kamarádi výstavu orchidejí v botanické zahradě. Oba jsou odedávna velcí pěstitelé velkých i malých rostlin, na zahradě i v interiéru. V jejich domě, až dost vlhkém pro lidi, se báječně daří rostlinám. První orchidej si pořídili až docela nedávno, krátce poté, co si pořídili holčičku. Včera na výstavě zakoupili orchidej v pořadí už čtvrtou a pátou; holčičky jim tak rychle nepřibývají. Sotva pak vkročili do mého nového útulného doupěte, odložili své dvě rostliny na okno a začali radostně vykřikovat, jak by se tu na světle, na oknech bez přímé sluneční výhně, orchidejím krásně dařilo. Ale nenechali je u mne, když večer odcházeli, odvezli si krásně barevné květiny s sebou, jen to nadšení mi zůstalo. Je čas na orchideje! Donedávna jsem vždy bydlela za okny na jih, v ideálních podmínkách pro kaktusy. (Nebyla jsem z toho sama trochu kaktusovitá?) Teď je všechno jinak a okna jsou na severovýchod. Nadchází období orchidejí. (Copak se mnou asi udělá?) Připadá mi, že každému z rostlinných druhů se daří jen u člověka určitého typu, že každý člověk má nějakou rostlinu, se kterou je v souladu a může ji úspěšně a k oboustranné radosti pěstovat dlouhá léta. Někdo takových rostlin objeví postupem života více, někdo tu svou nikdy nenajde. Nemusí to být taková tragédie. Ale tragédie nadchází, když dostanu azalku – je to pro ni rozsudek smrti, do roka a do dne. Rostlinu, které se se mnou špatně žije, jsem už tedy našla. A zrovna včera ráno opadaly mému fíkusu všechny listy, zůstal jen holý pahýlek. Nezvykl si po přestěhování v novém domově. Doufám, že s orchidejí to nedopadne podobně.

Hned cestou z práce jsem dnes zamířila do svého oblíbeného květinářství na hlavní ulici. "Okouknu to tam a kdyby neměli orchideje, koupím alespoň hnojivo," říkala jsem si a doufala, že dostanu obojí. V obchodě jsem se porozhlédla po všech koutech, ale orchideje koutkem oka nezahlédla. Bez mrknutí jsem zakoupila velkou lahev hnojiva na pokojové rostliny, vtěsnala ji do tašky a vyšla ven, do druhého květinářství, o sto metrů výše na téže hlavní ulici. Mírně mžilo. Optimální počasí pro přenos orchideje z obchodu domů! Jen kdyby jí bylo. "Hnojivo už mám. Co koupím teď, jestli ani tady orchidejím pšenka nepokvete?" uvažovala jsem vstupujíc do květinářství. Sláva, obavy byly plané. Orchideje ne, ty byly vyšlechtěné. Tři. Všechny bílé. Právě tak jsem si to představovala – moje první orchidej bude krásně bílá, se spoustou květů. Ty další, které dostanu za šest týdnů k narozeninám, budou úchvatně barevné… Vybrala jsem vysokou rostlinu se třemi lodyhami obsypanými bílými květy, uvnitř lehce uzardělými, zaplatila vímekolik a nesla si svůj poklad do doupěte. Když jsem míjela první obchod s květinami, kde jsem byla úspěšně zakoupila hnojivo, přímo ve výloze trůnilo snad deset orchidejí, žluté, fialové, kropenaté, žíhané, až se mi zatajil dech. Člověk, když stojí uvnitř, někdy nevidí ani tolik nápadnou skutečnost; musí vyjít ven do deště a nepohody, aby získal potřebný odstup a doopravdy uviděl. Ale nemrzelo mne, že jsem si napoprvé orchidejí nevšimla. Odnášela jsem si takovou, jakou jsem si vybrala v představách i v květinářství, k níž jsem cítila sympatie od prvního pohledu. Také jsem jí to hned na chodníku řekla.

Došly jsme spolu domů a sotva jsem rostlinu vybalila a slušivě umístila na okno, můj spolubydlící ji neohrabaně shodil na zem. Prohnala jsem ho po bytě – žíhal si to pryč, kocour jeden žíhaný – a vrátila jsem se poskytnout květině první pomoc. Jako zázrakem nebyla polámaná, stále nesla svých dvanáct květů a tři poupata. Jen bylo třeba ji znovu zasadit a omést parkety. To jsem udělala já; kocour trochu trucoval, ale vzápětí jsme se smířili. Já se smířila i s finanční částkou, kterou jsem musela složit, abych si mohla svou novou přítelkyni vzít s sebou domů. Nakonec jsem si řekla, že příští tři měsíce nebudu potřebovat antikoncepční pilulky, nekoupím si je, a tím budu mít na erotickou květinu bohatě vyděláno.

A že jde o květinu eroticky působící, se ukázalo hned následující noci. Má nová přítelkyně bílá orchidej spala se mnou v pokoji a přivála mi erotické sny: Napřed se mi zdálo, že mám sexuální přítelkyni a ve druhém snu jsem se zamilovala do muže, který byl celý bílý a jmenoval se Papoušek. Ale o papoušcích snad až někdy příště…

Komentáře