Opičák

OŽIVLÁ LOUTKA…

Moje oblíbená hračka v dětství byl opičák Ferda. Měl dlouhé nohy a ruce a časem a oblíbeností tak prodřený obličej, že mu můj táta Vlk našil nový kožený čumák. Máma – později zvaná Klóbrcanda – zase ušila Ferdovi hnědé kostkované kalhoty s laclem. A babička Ferdovi poskytla svůj hlas.

To mi teď – až neuvěřitelně! – připomnělo Pygmaliona (nemyslím krásnou hru G. B. Shawa a muzikál Myfairlady, ale jejich antický podnět) a jeho analogii v pohádce Rozum a Štěstí – jak se tři toulaví řemeslníci hádají, kdo má větší podíl na stvoření panny: Nocovali v lese a postupně drželi hlídku u ohně. První řezbář. Aby mu čas líp ubíhal, vyřezal ze dřeva pannu. Potom probudil krejčího, aby hlídal zase on. Krejčí si ukrátil chvíli tím, že u ohně ušil panně šaty a oblékl ji. Nakonec bděl třetí z nich a ten naučil pannu mluvit. V pohádce se říká, že ten třetí dal panně největší dar – řeč a život.

silný opičák půjčený od Osla, slabým foťákem půjčeným z práce

Komentáře

[1]marcanov, web, 28.2.2007 14:04

Babička STVOŘITELKA:0

[2]bos., 1.3.2007 11:19

mezi životem a pohádkou není moc velký rozdíl, když nechceme, což? :)

[3]Liška, 1.3.2007 11:59

Pohádky jsou pro mě fascinující. A mýty taky, ty mluví podobným jazykem. U řeckých mýtů mě ohromuje, že někdy stačí jen podívat se na postavy, jejich příbuzenské vztahy a jejich jména a vlastně žádný příběh už ani není zapotřebí. (Například vztahy postav Thanatos, Hypnos, Morfeus, Fobetor – smrt, spánek a sny, děsy.)

[4]Pařez, web, 2.3.2007 09:57

Ona řecká mythologie (a později též římská, jež z ní zpočátku vycházela) je tak trochu jako telenovela a tak čekám, jestli to někdo zpracuje – je tam tolik vztahů, a ke každému spousta příběhů, že by to vydalo na mnoho dílů. Lidé by si alespoň odpočali od Venezuelských reálií :-)

[5]Liška, 2.3.2007 10:39

Na zfilmování je řecká (i jiná) mytologie jako dělaná! I na efektech by se filmaři vyřádili – létání, přeměňování, obludy… "Souboj Titánů" byl určitě úspěšný film, ale zřejmě se filmaři obávají, že diváci vnímají řecké bohy jako něco přežitého a mrtvého, vybájeného a naivního (narozdíl od psychologů) a neměli by zájem. Škoda přeškoda. Takové bohatství!

[6]Liška, 2.3.2007 11:26

Aha, tak ty jsi teď Pařez? Dryáda, duch stromu, je pryč, a zůstal pařez. Ale web pořád nikde.

[7]Liška, 2.3.2007 12:29

Hurá, Pařez se narodil a už si žije.
Když se vrátím obloukem zpět k článku (viz výše), Pařez je samorost – sám se narodil, ošatil a promluvil.

[8]Eba, web, 2.3.2007 23:29

Z těch řeckých jsem měla nejradši Filemona a Baucis. To mě několikrát i rozbrečelo. :)

A tenhle příběh v souvislosti s babičkou oživitelkou, ten teď vlastně málem taky. :)

[9]Liška, 6.3.2007 15:04

V případě opičáka Ferdy, byť mu čumák opravil táta, kalhoty ušila máma a hlas dala babička, jsem nejdůležitějším činitelem byla já – kdybych si ho neoblíbila, neznala ho a nehrála si s ním, ani by nebylo třeba mu opravit čumák, ani kalhoty by nepotřeboval a mluvit by taky nemusel.
Takhle dopadají řecké báje v pojetí sobeckého dítěte…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.