Oblíbené pohádky

Pták Ohnivák ... a Liška Ryška

Když jsem ještě nechodila do školy, měla jsem v oblibě dojemné pohádky. Zejména Andersenovu „holčičku se sirkama“ a operu Rusalka. Tu jsem poslouchala vleže na koberečku před velkým gramofonem a v pláči, já jinak veselé rozverné dítě, poslouchající většinou Hurvínka. Bylo mi líto Rusalky, že se stala člověkem marně, ztratila lásku a je z ní Bludička, a bylo mi líto i prince, že umírá v bažině.

Pohádky mám ráda pořád, někdy je prostě čtu jako dítě, někdy se snažím prozkoumat jejich psychologickou rovinu (viz matriarchátní Erich Fromm, stereotypní Marie L. von Franz, výchovný Michal Černoušek … kdo ještě?) – vlastně mnoho rovin; tolik, že se mi stejně nepovede všeho se dotknout, ale i tak najdu mnoho inspirujících podnětů. Stačí udělat si chvilku čas … a najít se v nějaké pohádce.

Komentáře

[1]tee33, http://tee33.blog.cz, 5.3.2007 10:16

Já si co se týče pohádek prodělala šok, když jsem před asi 2 roky viděla v televizi Popeláka… To že byl můj dětský idol?! Děs a hrůza :)

[2]Ada, web, 5.3.2007 15:13

Já prodělala šok asi v sedmi – co jsem se naučila číst, fanaticky louskám písmenka. Dodneška. A tenkrát jsem u dědy našla Andersena…asi tak z roku 1930, nebo ještě méně. Liško, ujišťuji tě, že holčička se sirkami byla v té knížce asi nejmírnější…:o) To taková pohádka „O dívce, která šlápla na chléb“…to je jinčí maso. Pokusit se to někdo převést na ilmové plátno, myslím doslovně a v necenzurované verzi, zaručeně by to nebylo pro děti…
Nicméně – pohádky mám ráda a koneckonců mě taky živí.

[3]anina, 5.3.2007 21:19

Ado, no vidíš a já ty pohádky od Andersena měla hrozně ráda, asi právě proto, že to byl takový horor pro děti.
Myslím si, že určitě musely hodně rozvíjet fantazii, ráda jsem se při nich bála v bezpečí a oči jsem určitě měla pořádně vykulený :)

[4]Eba, web, 5.3.2007 21:20

Mám dvě oblíbené staré pohádkové knížky, ještě po mamině. Nic morbidního, spíš takové to opravdu dětské, nejdětštější. A co je na nich nejbáječnější – voní! Poslední dobou je ani tak nečtu, jako spíš očichávám. Přivřít si do takové knížky nos, to je lahoda. Tu vůni miluju. A pohádky taky.

[5]Pařez, web, 5.3.2007 22:13

Mám Andersena vydaného v Ottově edici někdy kolem roku 1902. Plně souhlasím s Adou, že to je sbírka hororů.
Poválečná vydání byla upravená pro děti (mám dojem, že Hrubínem) a drastické scény byly výrazně změněny a převyprávěny.

[6]Parzez, web, 5.3.2007 22:17

Eba: já si ani nevzpomínám, kdy přestaly knihy vonět. Ale jednoho dne se změnilo složení černé barvy a přestaly vonět noviny i knihy. Jako dítě jsem k nim často čmuchal.

[7]tee33, http://tee33.blog.cz, 6.3.2007 08:43

Já taky čmuchám, taky, taky! :) A chodím na čmuchanou k babí a dědovi… do své budoucí knihovny. A taky si pro nějaké to občasné čichnutí domácí kupuju knížky v antikvariátu.

[8]Liška, 6.3.2007 10:34

Ahá, tak zlí jazykové tvrdí, jak se Andersen v pohádkách ukazuje jako dojímavý tklivý homosexuál romantik – a on horrorista!
Vlastně romantično a horror patří dohromady… Přeslazenost a horror jedno jsou, dvě stránky téhož?? To mám zase téma na přemýšlění!

[9]Pařez, web, 6.3.2007 12:22

Určitě. Neboť je jistě velice romantické zemřít pro ženu svého srdce a nechat ji, aby po zbytek osamělého života trávila každou volnou chvilku v slzách u náhrobku svého jediného – samozřejmě romantické je to především z pohledu umírajícího hrdiny. Z pohledu pozůstalých je to však horror.

[10]Liška, 6.3.2007 13:24

Pařezi, představuju si to v barvách – napůl přesládlý kýč, napůl černý hororový obraz s krví a hrobem – ovšem taky kýč!

[11]Liška, 6.3.2007 13:59

Honem dodávám, že opravdové pohádky za kýč nepovažuju, nikterak, naopak.

[12]Liška, 7.3.2007 10:25

Docela mám ráda pohádku Princ žabák; jak si princezna hraje se zlatou koulí a ta jí spadne do studny. Žabák jí kouli přinese, ale chce za to stolovat s princeznou a dokonce i nocovat. Král dceru nabádá, že musí dodržet slovo a všechno žabákovi dovolit, ale ona se vzepře, naštve a praští se žabákem. A tím ho osvobodí. I sebe.

[13]Jirka*, 7.3.2007 12:32

doufám, že si z toho holky nebudou brát příklad :o)

[14]Ada, 7.3.2007 16:13

No, ve svém nejbližším okolí znám pár žabáků, kterým by rána o zem jednoznačně prospěla…:o))

[15]marcanov, web, 7.3.2007 19:22

No ještě učebnicoví Jung a Freud s Červenou Karkulkou

[16]Liška, 8.3.2007 09:22

Ahá, já četla rozbor Červené Karkulky od Fromma; ten byl takový matriarchátní a vysmíval se vlkovi, tím jak mu zašili Karkulka, maminka a babička a myslivec do břicha kameny, že vlk nemůže být těhotný… bylo to zajímavé čtení, ale pamatuju si jen tohle:)

[17]marcanov, web, 8.3.2007 15:58

Snad si výhledově vybavím, co jsem o té Karkulce četla.

[18]vosel, 26.5.2007 10:29

mě zas překvapil ondřej sekora!!!
když sem ve stáří zjistil, že všechno co psal o broučcích je prawda!!!
a žádný pohádky..

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.