Liška se klidně mění

Lišky se mění, jináč už to nebude

Mám období změn. Některé jdou pozvolně a postupně, jiné přiskočí zdánlivě naráz. Hodně z nich je dost zásadních. Už několik let. A teď mi dochází, že už to tak asi bude vždycky. Nejde o žádné období změn po předcházejícím mnohaletém období mrtvolného klidu a ustáleného rytmu položití, který se po změnách zase vrátí jako nová "rovnováha" nebo mrtvo. Změny nekončí, nebude zase následovat poklidná stereotypní doba jako předtím. Naštěstí. Není to jen dočasná doba změn, je to život. Napořád. Náročný.

Zajímavé je, že v době změn se cítím klidnější, než ve zmrtvělém stojatém období, kdy jsem byla nervózní, vyděšená ze života.

 

Komentáře

[1]anina, 13.4.2007 15:33

Liško, to bude možná tím, že změna v sobě skrývá naději, že třeba…
Mrtvolné přežívání ubíjí a naděje se vytrácí a vytrácí…pak buď stát v tom močálu a nehnout se únavou, nebo se z něj vyhrabat a měnit a riskovat, doufat…

[2]Liška, 13.4.2007 17:00

Přesně ten dojem jsem měla, když deprese ty změny rozjela – že jsem v močálu, bahnitém dně černého moře, které se pode mnou propadá.

[3]Ada, 13.4.2007 17:53

Skoro všechny změny v mém životě nějak odstartovalo divadlo. Mnohé z nich se doopravdy dají přirovnat k permanentnímu tanci na zatraceně tenkém ledě, ale jak říkáš, nejde o nic jiného, než o život sám. Ještě si vzpomínám na větu, kterou říkával můj kamarád: Když se hýbeš, nemůžou tě chytit.
Zjistila jsem, že mi mnohem víc vyhovuje občas riskovat a třeba sáhnout do prázdna, než být zase tou, která stála na místě a pomalu se bála i nadechnout…
Lištičko, rozumím. A držím palce, ať všechny, byť sebestrašidelnější změny ve tvém žití provází pořád stejný klid a rozvaha. (Já vím, patetický…ale od srdce.:)

[4]Liška, 13.4.2007 18:28

Sláva. Tak ty, Ado, takhle riskuješ? To oceňuju. A ten výrok "Když se hýbeš, nemůžou tě chytit" si někam napíšu!! A už vím, kam.

[5]radka, 13.4.2007 18:46

ano podepisuju :o) Vsechny komentare prede mnou. protoze pohyb je zivot. A je uplne jedno kam se hybu. kazda zmena znamena pocit, zkusenost, prozitek. nehybnost je cerny mocal kam se vse propada. nehybna budu v rakvi.

Lisko drzim palce :o) Tak jako ty me! Zmeny se blizi milovy milovimy kroky a ja budu opet ve svem zivlu.

[6]Sára, web, 13.4.2007 18:52

Ach jo. Asi je to to jaro..v podstatě bychom chtěli,aby byly věci jiné než jsou. Každá chvíle je jedinečná,ale většinou s ní nejsme spokojeni.A tak se nám dějou ty horší chvíle,abychom si mohli užít ty lepší.Až se smíříme se všemi, nebudou se dít ty rozdíly a všechno může být vlastně úžasné :o..Alespoň takhle si to myslím.Ale zdůrazňuju..vím,že je to teorie,(ale pro mě pravdivá)bohužel ji neumím žít.Doufám ,že zatím.

[7]radka, 13.4.2007 19:21

saro, myslim ze zcela tak to neni. Pokud svet byl stvoren z nehybnosti k pohybu tak pohyb je prirozenost. Neni na tom nic spatneho a nic nespokojeneho. Prijde mi, ze ti nekdo rekl ze spravna je nehybnost jak ty rikas spocinuti a ze pohyb je spatny. A dokonce si myslim, ze ty tento nazor taky nesdilis. Ze jsi ho pouze prejala. Ale to je pouze muj vnitrni pocit. Ze psaneho se neda odvodit vubec nic.

[8]Sára, web, 13.4.2007 19:40

Ahoj Radko. Já nevím, jak byl stvořen svět. Také cítím,že pohyb je přirozenost. Nevidím v pohybu nic špatného.I já se hodně "hýbala" :o),myslím obrazně, tedy fyzicky, zážitkově, dobrodužně atd..a znám tu lehkost.Ale já se k pohybu v jakémkoliv smyslu nemohu nutit.Protože si říkám, že i ta nehybnost má svůj smysl, jestliže se mi děje.Nemyslím si,že nehybnost je spočinutí. Myslím, že spočinutí je velmi aktivní stav.
Věřím, že až se budu potřebovat "pohnout", pohnu se.I třeba po nějaké té době nehybnosti.Ale lámat přes koleno to nemohu.Prostě tomu nevěřím.

[9]Liška, 17.4.2007 09:38

U mě čas nehybnosti znamená nehybnost navenek – méně aktivit, kontaktů, menší vnímání okolí, vlastně depresi. Navenek není pohyb. Veškerý pohyb je uvnitř, kde se to mele, víří, vrtá, kutá, hlodá, aby se něco nového objevilo a mohl nastat nový pohyb.
A teď uvažuju, jestli naopak období pohybu se vyznačuje nehybností uvnitř, klidem uvnitř. Asi jo. A tím pohybem už se zadělává na nové podněty pro čas vnitřní pohyblivosti. Asi se mi to teď takhle střídá a doplňuje jedno s druhým. Docela mě to těší (přestože není všechno příjemné), připadám si tak teď zdravě fungující.
Jenže když to napíšu, připadá mi to moc schematické a tedy neživoucí – a to je to s čím bojuju; jeden z důvodů, proč jsem odešla z akademického světa.

[10]radka, 17.4.2007 18:16

A kam jsi namirila z toho akademickeho sveta pokud to neni tajemstvi?
Snad jediny skutecny real je vyroba. Prumysl. Taky jsem tam skoncila a je to fakt tezke. Protoze to nejde nijak okecat, musi se vyrobit a prodat.
Pak jeste prichazi do uvahy zemedelstvi. Vypestovat a spotrebovat.

[11]Sára, web, 19.4.2007 12:04

Napsala jsi to krásně, Liško, tohle mě nikdy nenapadlo, ale dost mi to zapadá:o).Mě se to už příliš dlouho vaří uvnitř.Ale stále bojuji s tím, že ačkoliv mi pohyb zevní nesmírně chybí, nemohu se k němu tak nějak odrazit.Asi to znáte, je vám něco naprosto logicky jasné,ale z jakýchsi nelogických a iracionálních důvodů to prostě neuděláte.Takže by mě zajímalo, jestli se Ty k pohybu musíš nutit nebo to prostě cítíš přirozeně.Já prostě nucení nenávidím.

[12]anina, 20.4.2007 09:51

K vnějšímu pohybu se nenutím, když si tělo řekne, tak mu vyhovím.
K vnitřnímu pohybu, tam se někdy nutím, ten i víc potřebuju a někdy se ho nedostává :)

[13]Liška, 20.4.2007 09:54

Sáro, já se nenutím do činností, čekám na "pravý čas", až přijde nějaký impuls zvenku nebo budu mít chuť iniciovat nějaký pohyb, činnost. A snažím se nemyslet na to, jak jsem v tom pomalá a zdlouhavá a jak si připadám líná a nevyužívající svých schopností. Stejně kdybych se nutila, nakonec by to dopadlo tak, že bych šikovně hledala důvody a vysvětlení pro sebe samotnou, proč to "nejde" a proč nic nechci dělat.
* * *
Teď to asi chodí tak, že dlouho jsem pasivní navenek a pak najednou v rychlém sledu se odehraje víc věcí najednou a následuje zase delší doba lenosti a usazování rozvířených částí zpátky na zem a do mě.
* * *
Asi jde opravdu o moji lenost. Jenže já nechci bojovat, bojovat proti lenosti, mně by to nepřineslo pocit uspokojení – radši si tu lenost užiju, porochním se v ní a pak mě něco nastartuje a přijde pár dní aktivit, něco se děje. Bývala jsem vždycky bojovník, ale teď mi to připadá kontraproduktivní. Zjistila jsem, když jsem byla na dně, že bojování a zmítání se všechno zhoršuje a zapadám jen víc a víc do bahna. Teprve přijetí nepříjemného a odevzdání se, klidné ležení na tom dně, mi paradoxně přineslo možnost aktivity.
* * *
Ale to jsem možná víc odběhla od tématu; možná jsi to s tím nucením se k pohybu myslela ještě jinak?

[14]Liška, 20.4.2007 09:56

Anino, no jo, když si tělo řekne – to mi připadá ideální!
Já jsem dost dlouho svoje tělo moc neposlouchala. A teď vidím, jak má ke všemu co říct!

[15]Liška, 20.4.2007 10:08

Radko, to se mi líbí, taková syrová úvaha o výrobě a zemědělství. Připomíná mi antické filozofy. Pamatuju si, že podle některých (nevím kterých, pamatuju si jen útržky) je ideálním povoláním právě zemědělec.
* * *
Já jsem zamířila do neziskové organizace. A přiznávám že s úmyslem se trochu schovat a až terapeutizovat v příjemné atmosféře terapeutů, sociálních pracovníků a dalších členů teamu poskytujících co nejkomplexnější péči duševně nemocným. Zjistila jsem, že někde na úřadě bych mohla pracovat na základě svého vzdělání, ale že to vůbec nechci, že chci vidět konkrétní lidi-klienty a konkrétní sympatické kolegy, a ne stát někde stranou od lidí na nějakém postu úřednickém nebo vědeckém; neumím za tím vidět smysl práce. Psát odborné články do odborných časopisů a učit studenty dělat totéž mě nějak nebaví; určitě to smysl má, já ho ale neumím cítit; je to trochu pokřivené, navíc v nevraživé atmosféře na katedře, kde jsem byla…
… taky bych chtěla psát a vždycky jsem chtěla, třeba si tak přivydělat; jenže jsem líná a nevěřím si v tom a nemám odvahu. A i v téhle oblasti mám problém pochopit smysl práce, který bych za tím chtěla cítit.

[16]Ja., web, 20.4.2007 16:54

:-) .. lisko, cetla jsem Tve prispevky na strankach http://parzez.blog.cz/ .. vsichni jsou patrne rozlitani a Ty mas chut si povidat, hm? .. tak jdi taky na cerstvy vzduch (pokud jiz nejsi) n. si treba neco zabrnkej na "Parezovem drevu" a zazpivej n. se pobav na textu Tobe venovane pisni, viz odkaz "web" .. preji hezky vikend :-))))

[17]Liška, 20.4.2007 17:02

Ja., dík, to je milé.
Liška z písně a Malého prince je zajímavá; někdy s ní přemýšlím o poutu, náklonnosti a závislosti a nezávislosti na milovaných osobách…
* * *
Takhle v pátek odpoledne, když mám čas si zainternetit, počítám s tím, že většina ostatních je venku a přijde až pozdě večer, až já budu doma z dosahu netu.

[18]radka, 20.4.2007 17:13

Lisko, diky za odpoved. Vidim ze se zmitas v podobnych otazkach jak jsem se zmitala ja kdysi. Me dal na me otazky odpoved zivot. Prosla jsem si vsemi moznymi zamestnanimi.

A priori jsem od zacatku striktne odmitala rozpoctove organizace. Odmitala jsem pracovat nekde, kde jsou prerozdelovane penize ktere musel nekdo jiny vydelat. To byl muj prvni klic k posuzovani smyslu ci nesmyslu toho co delam. Chtela jsem zit "z vlastni prace". Ukazalo se ze patrani po smyslu nejake lidske cinnosti je velice komplikovane vede pres mnoha zakouti. Dodnes zde nemama jasno.
Presto me uspokojuje (zatim) takova prace, kde si musim na mzdu vydelat. Tj. musim videt jak a cim jsem prispela k castce kterou jsem posleze obdrzela k zivobyti.

[19]radka, 20.4.2007 17:18

Ja jsem doma, pustila jsem si PC a za chvilku se napojim na sluzebni servr abych pokracovala v rozdelane praci. Jsem momentalne otrokem firmy, ke ktere jsem loajalni. Jako ke vsem svym zamestnavatelum v mem zivote. Plne zaklesla v soukoli vyrobniho podniku neni mozne pracovat mene. Kdybych se vytrhla, tak se soukoli rozpadne. Pomalu couvam a premyslim jak pritom moc nenaslapat :o)))).

[20]Liška, 20.4.2007 17:50

Taky mám tendenci rychle se stát loayální k zaměstnavateli. A vím, že ve "smyslu práce" nemám úplně jasno. Asi proto, že obsahuje víc rovin – jednak chci pracovat pro někoho konkrétního a s někým, ne se sama plácat (jako ve své dizertační práci, se kterou je ámen). Taky chci vidět nějakou formu výsledku, aspoň úplně nepřímou – třeba něčí úsměv – a aspoň občas. A nechci práci, ve které bych musela někomu něco diktovat, přikazovat. A nechci být badatel pronic a pronikoho, jen pro vědu, s praktickým využitím nanejvýš pro nějaký plánovací nebo městský úřad. Brr.
* * *
A štve mě, že říkám, co NECHCI dělat, místo abych sama věděla, co CHCI…Něco hravého. Trochu výtvarna. Pokec se sympatickými lidmi. Společenství na pracovišti. A to teď všechno mám. Jenže za velmi malý peníz (pro vysokoškoláka úplně malý). A bez využití svých studií. Nojono. A bez odhodlání pustit se ještě do něčeho jiného, samostatně. To jsem celá já. Zatím?
* * *
Radko, ty jsi víc než loayální, ty teda jedeš. Ať se ti jede dobře a vylepšíš svůj jízdní řád ke své spokojenosti.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.