Dovolená

PO DOVOLENÉ MYSLÍM NA DOVOLENOU…

Rozjásališka

 

"A tys je v životě neviděla? Do toho bych nešel. Bál bych se, že si nesedneme."

"Ty jsi odvážná, že jedeš!"

– Jak to? Tys projela sama celou jihovýchodní Asii a jánevímco všechno!

"No jo, ale sama."

* * *

Dovolená byla výborná – asi proto, že jsme byly nastavené užít si dovolenou a užít si ji spolu (alespoň mně to tak připadalo). I to se prý člověk učí.

Možná by někdo měl za rizikové-ponorkové, že jsme byly nepřetržitě spolu, celou dobu, deset dní. Ale my jsme tím spíš eliminovaly možné neshody, které by mohly povstat už jenom při dohadování kolem doby a místa srazů. Vlastně jsme moc nechodily po žádných speciálních atrakcích, takže nehrozilo, že jedné se to bude líbit, druhé ne a třetí se někam zdejchne a nakonec budeme otrávené všechny tři. Jednoduchý návrh zajít na zmrzlinu vždy vzbudil všeobecný souhlas a šlo se. Jednoduchostí programu ke štěstí?

Do té doby – do té památné chvíle, kdy odstartovala naše Spanilá jízda – jsem si neuměla představit, že bych jela do Itálie a neviděla tam žádné byzantské mozaiky, římské oblouky, románské baziliky, středověké hrady, Giottovy fresky, Tintorettovy malby … a to všechno na svém místě. Na místě, kde a pro které umělecké dílo vzniklo; ne v žádném muzeu vystavěném v historizujícím slohu z 19. století, kam byly svezeny tisíce artefaktů ze stovek míst v desítkách zemí. Některé dokonce jako válečná kořist Švédů nebo krádeže povýšených kolonialistů. Prd! V Itálii je spousta uměleckých veleděl na svém domovském místě, pro které byla stvořena a které utvářejí.

A teď jsem ráda, že jsme se jim vyhnuly. Ani jsem po nich nevzdechla. Třeba by nás víc rozdělily, než inspirovaly ke společnému zážitku a společnému pokecu. A ten pokec teda byl! Kvalitní, intimní, vydatný a přiměřený, až ozdravný. Utvrzující. Pro mě mnohonásobně lepší než obvykle. Než obvykle s ženami. Než s těmi, co mají život nalinkovaný předem a postupují řádek po řádku naplňujíce cizí očekávání, nikam neodbočují, neotáčejí hlavu, aby se náhodou nezměnil jejich úhel pohledu a nezačal se lišit od bezpečně zúženého zorného pole domnělé většiny.

Společných témat bylo nemálo! A sranda byla velká. Nevěřím, že by to bylo podobné s kdekým. Nevěřím, že bych byla až TAK hyper-přizpůsobivá. Nebo jsem?

Cením si toho setkání moc (a není tu zrovna nic, o co bych se praštila do hlavy a zanadávala, a odlehčila tak dojemný okamžik, jako se to stalo při promoklém loučení s Rulisou; s Žirafkou jsem se pak nestihla rozloučit vůbec, protože autobus na půlnoční brněnský rozjezd už zavíral dveře).

Ó, Žirafko! Ó, Ruliso!

Asi nezvládnu naučit se do roka řídit auto!

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

20 komentářů u „Dovolená

  1. Utírám vlhkost v koutku… (lákalo mě to napsat úst, abych taky odlehčila…:))
    Jo. Jo jo jo.

  2. :-))
    Ani se neptej, co za paralelu mě zas napadlo… :-))
    (Radši se fakt neptej. :-)))

  3. Čtu zas a znova.
    Závěr: Tu sukni sis prostě nemohla poplivat doma!

  4. ad[4]:
    To bych řekla že ne! Doma si nečistím zuby v sukni.
    Protože vím, jak by to dopadlo.
    A protože být nahá je pohodlnější a radostnější.
    Ale to tobě, Ruliso, nemusím vykládat…

  5. [7] Můra si myslí, že by už taky mohla jít spát. Ještě udělá jednu pracovní dokončovací-uklízecí pochůzku a půjde domů.

  6. škeble taky zrovna zalízá.
    A je ráda – i když si myslela, že dneska má splín hořce neodvolatelnej, zjistila, že není noční můra jako noční můra. Po týhle usínat není strach. :-)
    Dobrou noc. :-)

  7. Hele, Lisko, tak co, vyrazime spolu na podzim do Italie na pamatky? ((-;

    Ale ten ridicak si budes muset udelat. Ja o nej asi brzo prijdu…

  8. Památkám se budu věnovat až později, v dalším památném období. Teď jsem spokojená bez nich. Radši vyrazíme jinam, ne?

    Žirafko, ty že přijdeš o řidičák? To se divím! Leda že by tě chtěli zkoušet z brzdné kapaliny :)

  9. Není třeba se přizpůsobovat, pokud existuje společný cíl, blízká představa cesty k jeho dosažení, a vůle jej dosáhnout.
    Kolegové podnikají obdobné cesty, jako jste podnikly vy, a pokaždé jsou velice spokojeni. Bohužel se jejich tvůrčí úsilí vybíjí v jiných než uměleckých oblastech, a tak jsem od nich viděl jen málo fotografií a už vůbec žádný komiks :-)

  10. Taky se mi hrdlo stahlo dojetim, ta blizkost, to porozumeni. Kouzlo spontanniho. Jsem rozpolcena kdyz ctu referaty o vase ceste. Pulka me rve: ano, ano, ano. A druha pulka si drzi opatrny odstup: zeby, skutecne?

  11. Radko,
    vzájemného porozumění ve třech na cestě bylo mnohem víc, než tady ukazujeme!

  12. V zivote jsem se setkala s nekolika lidmi, s kterymi jsem se okamzite propojila (dusevne :o))).(i kdyz dotyky a telesna blizkost byly taky prijemne :o))) Jednoduse jsme se vcucly do sebe. A zustaly tak naporad. snad tusim jak intenzivni pocity jste prozivali :o)) A moc Vam to preju! Krasne pocteni. Diky moc :o)

  13. :) To bylo Chucpe tentokrát ne podle vzoru moře, ale podle vzoru kuře – Chucpe bez Chucpete (- pak to kuře vycpete…)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.