Antirasistický

SEN 25.6.2007

PŘIPADÁM SI TROCHU JAKO ANALYTIK ROZEBÍRAJÍCÍ S VÁŽNOU TVÁŘÍ KAŽDÉ HOVNO NA SOUČÁSTKY; ALE TO NEJSEM, JÁ SE TÍM BAVÍM, BERU SNY JAKO DOBRODRUŽSTVÍ A NEČEKÁM, MILÝ ČTENÁŘI, ŽE SE I TY BUDEŠ BAVIT CIZÍM SNEM; NEČEKÁM, ŽE ČTEŠ VŠECHNY MÉ SNY. OVŠEM MŮŽEŠ, JSI ZVÁN NAHLÉDNOUT POD POVRCH, VÍC LIŠCE POD KŮŽI, NEŽ JINDY. JESTLI SE TI TO POVEDE A NĚCO TAM ZAHLÉDNEŠ, SNAD TO, ČEHO JSEM SI SAMA NEVŠIMLA, TVŮJ POSTŘEH MÚŽE BÝT HODNĚ INSPIRUJÍCÍ, JÁ HO VÍTÁM A TĚŠÍM SE. ALE NEČEKÁM – COBYDUP SI KE SNU PŘIDÁM SVÉ VLASTNÍ SUBJEKTIVNÍ KOMENTÁŘE…

 

Jsem v pokoji, na návštěvě v rodině jiné národnosti. Ptám se asi čtyřletého chlapečka:

"Jak se jmenuješ?"

Nic.

"Jak se jmenuješ?"

"Fimilipi," odpověděl.

"Hmm, německy to umí docela dobře!" řekl jeho otec, menší třicátník s černými kučeravými vlasy a knírkem.

Pak se mě ptá, jestli nevím, kde je v Praze byt s oblečením, kde by měli i věci na dítě. Přisvědčuju, že nedávno jsem taky byla v bytě, když on byl u nás doma. Ale ujišťuji ho, že v Praze je hodně obchodů, kde je k dostání oblečení i na děti. Mezitím co s mužem mluvím, chci se převléknout. Sundala jsem si hořejšek a jen trochu se zakrývám dekou, že se převleču. V tu chvíli na mě začal upřeně zírat asi čtrnáctiletý kluk a fascinovaně se ke mně blíží, nemůže odtrhnout zrak. Neuvědomila jsem si, že to nemám dělat, že na to kluci této národnosti / náboženství nejsou zvyklí, že nahá prsa nikdy neviděli. Ve dveřích stojí moje máma a říká zírajícímu klukovi, aby šel vedle.

"Mami, on je tady doma!" usměrňuju ji důrazně.

"Za čtrnáct dní bude u nás," ona na to.

Muž s knírkem přiblížil hlavu k hlavě mámy a se slovy: "Můžu se chovat galantně -" jí dal malou pusu. Ona říká, že bude kluk brzo u nás. Vysvětluju chlapíkovi, že od mého nedávného rozvodu je máma úplně jiná a organizuje mi život. Nevím, proč. On odpovídá:

"Za to můžou ty šibenice všude na zdech."

Komentáře

[1]Liška, 27.6.2007 14:35

Antirasismus – to je základní pocit ze snu:

Jednak respektuju (kulturní) odlišnost kluka, který těžce nepokrytě čumí na moje lehce pokrytá ňadra, také respektuju, že on je doma a on bude rozhodovat, ve které místnosti bude – nebudu do toho mluvit ani já ani moje matka – a ona do mých věcí nebude mluvit ani mně. Také se nevysmívám muži jiné národnosti, když neví, že v Praze máme spoustu obchodů s oblečením na děti. On se ke mně chová podobně, také s respektem. A k mé matce jak, neponižuje ji svým polibkem? Povzdech nad šibenicemi nakreslenými „všude na zdech“ vyjadřuje spíš pochopení; dokonce pochopení rasismu jako přirozené primitivní reakce lidí. A na druhé straně pochopení, že rasismus je zastrašování člověka, byť jen malůvkami.

[2]Liška, 27.6.2007 14:36

Máma že mi chce organizovat po rozvodu život? To ve skutečnosti není pravda. Líbilo by se jí mít zase zeťáčka, který by jí opravil kapající vodovodní kohoutek v kuchyni, líbilo by se jí mít vnoučátka, chtěla by, abych se měla dobře – dle jejích měřítek; jiná nemá k dispozici, jako nikdo z nás. Moje měřítka a životní podrobnosti nezná. Pravda je, že máma je dost rázná a nekompromisní v názorech, ale její mateřská láska je nepodmíněná.

[3]Liška, 27.6.2007 14:36

Oblečení – jednak jako téma rozhovoru a zároveň jako děj snu, v němž se převlékám.
Oblečení je jako maska, kterou si bereme, když jdeme „mezi lidi.“ Sundat oblečení je jako sejmout masku. A změnit oblečení?

[4]Liška, 27.6.2007 14:36

Co ten kluk, co mi čumí na kozy a nemůže odtrhnout zrak?

[5]Liška, 27.6.2007 14:52

Teď když se koukám na sen podruhé… říkám si, jestli ten můj respekt není až moc velký, až škodící mně samotné a nerespektující mě. V denním životě je pravda, že tak se chovám – v poslední době si uvědomuju, jak mám hodně široké hranice pro jinakosti druhých, jak přizpůsobím svou řeč při komunikaci s nimi, vycítím, jak se k různým lidem chovat (včetně "bláznů" i bláznů); ale vynechám z toho někdy sebe; jsem pro ně a ne pro sebe.

[6]Urnull, mail, web, 27.6.2007 16:19

ad 4) teprve teď vidím, jak je snadné stát se menšinou

[7]Liška, 27.6.2007 16:32

Ad6) nojó, to je hned; někdy myslíš, že jdeš s davem, a zatím… nebo naopak má člověk dojem, jak jevýstřední, a zjistí, že je vlastně prostřední.

[8]Urnull, mail, web, 27.6.2007 16:38

ad7) co se týká postřednosti, po shlédnutí sci-fi filmu Total Recall jsem objevil její nový rozměr. Tříprsá mutantka mne přesvědčila, že všechny ženy, které znám, jsou takové bez-prostřední

[9]Liška, 27.6.2007 16:48

Urnulle, hahahááááááááá! Pro dnešek prchám a přeju krásné sny o tříprsých a pětirukých bohyních (tříhlavé raději ne).

[10]jes-terka, web, 27.6.2007 18:36

Je v tom ten Tvůj poklid… Já bych sama sebe v takové situaci asi viděla spíš něco rázného dělat, řekla bych…

[11]radka, 27.6.2007 19:22

Proc by mel byt ten sen anti/rasisticky? Mozna je o predsudcich v tobe, reprezentovanych tvoji matkou. Cast sama sebe jsi tvoje matka. A cast je vnejsi svet (cizinci) A tyhle dve pulky v tobe zapasi mez sebou. Tvoje matka s vnejsim svetem.

Ty sama citis ze tvoje matka a vnejsi svet nejsou ve skutecnosti v rozporu kdyz se libaji. Ze si vlstne rozumi .Ale ty sama si je delis. Mas problem obe casti akceptovat jako harmonicke a k sobe patricii. Protoze to by jsi musela zmenit svuj opozicni pristup k nekterym vecem. JIna
k mam dneska nasiraci den.

[12]aTeo, 27.6.2007 21:40

Můj psychiatr mi důrazně nedoporučil tohle číst… :)

[13]radka, 27.6.2007 22:08

aTeo, a radis i svemu psychiatrovi? ja ano!

[14]Pařez, web, 28.6.2007 01:05

Mám pocit, že Ti to okukování vůbec nebylo příjemné. Z nepříjemné situace Tě zachránila Tvoje rázná a nekompromisní máma. Je zvláštní, že jsi v ten okamžik mámu chtěla usměrňovat, zatímco muž s knírkem její rozhodnutí naopak svým jednáním schválil.
Ten kluk šel svým chováním proti Tobě, Tvá máma se postavila na Tvojí stranu a pomohla Ti, Ty ses postavila proti ní, a ten muž se postavil za Tvoji mámu. Na konci stojíš Ty sama proti všem. Nevím proč, ale tak mi to vyznělo.

[15]Urnull, mail, web, 28.6.2007 08:43

myslím, že by se měla provést rekonstrukce události, pro exaktní pochopení problému. zamlouvám si roli toho 14letého chlapce. :)

[16]Liška, 28.6.2007 09:03

Taky bych to po vašich podnětech viděla na rekonstrukci případu. Dobře, Urnull má roli kluka, já si beru roli šikovného malého chlapečka, co ho dospělí otravují blbýma otázkama typu "Jak se jmenuješ"…
protože jak tak na to teď (po vás :)) koukám, nechci být ani máma, co je rázná a políbí ji chlápek, ani ten chlápek, ani já ne-(ho)rázná sedící na posteli odhalená.

Teď se do toho budu muset zaplést podstatněji než původně, ooo, má ubohá liščí kůže je na trhu.

[17]radka, 28.6.2007 09:39

Ja se svych snu taky ptam, co mi rika moje podvedomi.

[18]Liška, 28.6.2007 12:20

Reakce na Pařezovo ad14:
Díky za tvůj "raport", jak sen vyznívá; to je mi nápomocno. Něco na tom je – díky tomu si teď uvědomuju, že to vlastně moc příjemný sen nebyl. Naštěstí z něj úplně pocit "proti všem" nemám – ten chlapík chtěl mámě naznačit, že může rázné věci říkat i galantně.
Závěru – (mým) šibenicím (co jsem nakreslila) všude na (mých) zdech jako výhrůžku (sobě?) teda nerozumím. Asi zatím nechci rozumět, jak se tak znám. Večer se toho chlapíka zeptám, až budu mít chvíli klidu. :)

[19]Liška, 28.6.2007 12:23

Radko,
dík za fundovaný komentář – popíchnul mě nepozorovat sen jen po povrchu, ale vstoupit i do nepříjemných scén. Večer tam zajdu!

[20]Liška, 28.6.2007 12:25

Jes-terko,
ahá! To je pravda, já si tam jen tak v poklidu sedím a čučím a ani nevnímám, že svlíkám kůži v nevhodnou chvíli…

[21]anina, 28.6.2007 12:32

Líšo, já jsem z toho jelen, tak radši nic..mně stačí bordel v mých snech :)))

[22]Liška, 28.6.2007 13:06

Anino, mně taky!
Taky jsem z toho jelen – to abych si zase změnila výstelku a nakreslila sem nějaké rozkošné jelínky s rozkošatěnými parohy…

[23]radka, 28.6.2007 13:13

TY sibenice na zdech podle me neznamenaji vubec nic. Jsu to jen bezzube maluvky. Neco kresleneho. Opet je to kus tebe :o)))

[24]Aktérka, 28.6.2007 16:30

Podle mě jsi ten čtrnáctiletej taky ty, Líšo.

[25]radka, 28.6.2007 18:12

Vsechny sny jsme jen my samy. Tam nevystupuje nikdo cizi :o)))))

[26]Urnull, mail, web, 28.6.2007 19:14

některé sny se zdají lidem odjakživa, Freud by je nazval archetypálními. dle mého předpokladu mají svůj původ již v pravěku, tedy navrhuji české pojmenování "prasen"

[27]Liška, 29.6.2007 10:44

Prasen byl sprasen…

[28]Liška, 29.6.2007 10:44

Vím, že v přistupování do snů sklouzávám k obecnému, zřejmě v podvědomé snaze nepošpinit si obrázek sebe, nesmočit se v zakalené hloubce.
Proto sny píšu sem; aby mi to nedalo a omočila jsem si aspoň palec a aby to nedalo vám a trochu jste mě do té tůně postrčili.

[29]Liška, 29.6.2007 10:45

Aktérko, Radko,
to mi právě dělá potíže, říct si, že ten kluk fascinovaný nahými ňadry jsem taky já. A nejen ten.

[30]Liška, 29.6.2007 10:46

Slovem rasismus nazývám každou diskriminaci jakékoli skupiny lidí, nejen s odlišnou barvou pleti.

[31]Liška, 29.6.2007 10:46

Závěrečná věta „Za to můžou ty šibenice všude na zdech“: Všude na zdech znamená všude okolo, kde lidi staví zdi, aby se oddělili od druhých, kterými se (nadměrně) cítí ohroženi. The Wall. A tahle ochranná brzdící a skrývající tendence k odstupu (smrtící pro duši jako šibenice pro tělo), dřív u mě tak silná, i ve mně pořád ještě je
a často bojuje s tendencí opačnou; obě jsou asi v každém, v někom jedna víc a druhá míň, postupem času v různém vzájemném poměru…

A takových znesvářených přístupů mám víc – nový (vyspělejší upgrade :) už je nějaký pátek na vítězném tažení, spokojený, má to v kapse a na háku, když tu přijde nečekané naťuknutí a starý se zase na chvíli přihlásí a bolestně mi zatopí, než přinutím nového ujmout se vlády (nebrat si zase věci osobně, nelitovat, nepotlačovat a netajit své potřeby nebo nepohodu, začít si všímat sebe i víc vnímat okolí).

Dík, Radko, za podnět.

[32]radka, 29.6.2007 12:42

TY podnety si davame vzajemne. Je to nekonecna cesta labyrintem nekam :o) Vidis, me ta zed vubec neprisla jako omezujici. To ze jsi v uzavrenem pokoji s nekym mi prislo uplne normalni. Vetsinou jsme uzavreni ve sve osobe. I kdyz me se zdavaji casto sny ze se pohybuji venku a schovavam se nekam, do domu, spoustim se do diry, jdu po ulicich a hledam kde bydlim. Od doby co jsem se prestehovala do meho posledniho bydliste, tak tyhle sny nemam.

Ty sibenice na zdi. Ja jsem jako divka porad kreslila sibenice, hlavne na gymplu. Sibenice a na nich obesence. Porad. Vsechny sesity a knihy mam nimi pokreslene. TAky rakve, krize a hrbitovy. Byl to pro me dotek se zivotem. Touho po zivote. Jen skrzeva pochopeni konecnosti, smrti si dokazeme uvedomit že žijeme. Kontrast. Dotykala jsem se smrti jak jsem mohla a kde jsem mohla, abych mohla citit zivot. Symboly smrti znamenaji zivot. Myslim.

[33]Liška, 29.6.2007 12:45

Jo, tohle zní taky podnětně, Radko.
Pokud to není extrém – fascinace smrtí nebo panický strach ze smrti, znamená kontakt se smrtí život.

[34]Liška, 29.6.2007 12:47

Že strach ze smrti znamená strach ze života, to už jsem pochopila před pár lety. Od té doby ho nemám a "je to nekonečná cesta labyrintem někam", jak říkáš.

[35]radka, 29.6.2007 13:06

Presne tak, instinktivne hledame doteky smrti, abychom mohii citit jak v nas pulzuje zivot. Abychom si ho vychutnali v jeho bohatosti. Nejhorsi je nevedet ze ziju.

Příspěvek byl publikován v rubrice Sny a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.