Nebezpečná jízda vzhůru

SEN 13.7.2007

Jde spíš o pouťovou atrakci, nebo o dopravu cestujících na vrchol?

Sedačky lanovky vypadají jako lavičky z bílých latěk, jako zahradní houpačky řazené za sebou. Původně jsem neplánovala jet. Ani nevím, jak jsem se tu ocitla. Sedím. Přichází muž – kolotočář, vlekař, dopravní zřízenec? – a potvrzuje, že jízda nese poměrně velké nebezpečí, riziko. Ne každý dojede v pořádku až nahoru. Opravdu pojedu? Nemusím. Můžu se rozhodnout, teď ještě mám možnost vystoupit a rychle seskočit pod dráhu. Pojedu. Nemám strach. A když spadnu? Snad výš v nebezpečných úsecích mají pod sedačkami záchrannou síť; pamatuju si, že jsem ji jako dítě vídala pod lanovkou v ZOO Praha.

Jedu, už jsem skoro nahoře. Poslední úsek je hodně strmý, téměř kolmá kovová stěna. Není vidět, co je za ním. Jen kus bílého nebe. Lanovka na tom místě silným trhnutím, doprovázeným nepříjemným tělesným pocitem, vynese sedačku i se mnou vysoko do vzduchu nad dráhu, kde zůstane trčet, vyklopená, hlavou dolů. A já se držím. Sedačka tak visí překlopená dlouhé vteřiny. Říkali mi, že mám koukat do jednoho bodu dole na plechové střeše. Tak to dělám. A říkali, že v tom místě se každý – pokud se až tam dostane – po chvíli visení jednou rukou pustí. I já se jednou rukou pustila a zdá se, že jsem dojela úspěšně až do cíle.

 

Komentáře

[1]Liška, 15.7.2007 22:04

Jako obvykle začnu se svými povrchními komentáři a uvidím, jestli později odhalím něco podstatného:

Jízda bez připoutání, nechráněná, a beze strachu, mi připomíná událost před 14 dny, o níž jsem večer před snem mluvila. Šlo o to, že starý kamarád mě vezl domů na své silné nové motorce a jel 150 km/h. S jiným bych na motorku nesedla, ale jeho znám od šestnácti a vím, že se nikdy nevysekal.

Byl to zvláštní pocit – sedět jen tak na úzkém sedátku, v podstatě se nedržet, nemít krom helmy žádnou ochranu kolem sebe a řítit se silnicí v předjížděcím pruhu. Neměla jsem strach. Já kdysi měla v sobě tolik strachu a úzkosti, že mi nezbývalo místo na nic jiného. Až když jeho intenzita dosáhla absolutnosti a trvalo to dlouho, dokázala jsem ten strach zrušit. Cítím se teď vlastně pořád krásně, vděčně… Když jsem sedala na motorku, řekla jsem si – buď dojedeme, nebo zahyneme. A zůstala jsem v klidu. Ten protivítr byl děs. Nechápu, jak to řidič vydrží (já byla schovaná za ním); ale aspoň se drží řídítek, narozdíl od spolujezdce.

[2]Liška, 15.7.2007 22:06

Sedačky lanovky vypadaly jako zahradní houpačka. Na té jsem seděla jak předminulý víkend (před jízdou na motorce od Lenky2), tak minulý víkend (u Lenky1) – a po chvilce čtení na houpačce mi bylo nevolno od žaludku.

[3]Liška, 15.7.2007 22:14

Od 20 do 30 let jsem měla strach z výšky. Na sedačkovou lanovku jsem tehdy vlezla jen jednou a bylo mi dost blbě.

Fobie zmizela, když zmizely i jiné formy úzkosti, běžné i děsné. Hurá! Neznám vlastně nikoho, kdo by fobii z výšek (když už ji má) neměl do smrti. Proto mě dost potěšilo, že je to pryč, a říkám si, že je to jistě i moje zásluha (částečně vím, v čem) a jak jsem dobrá. :-) Běda, jestli se vrátí – už s ní zametu!

[4]Liška, 15.7.2007 22:20

Dá se uvažovat, proč byl dopravní prostředek ve snu zrovna lanovka, sedačka, vlek…

Jede nahoru na vrchol (tedy ne do dálky, ale do výšky).

Není to hromadná (tedy davová) doprava; každý sedí na jedné lavičce.

A individuálnost je i v možnosti se rozhodnout, jestli pojedu nebo ne, když znám předem riziko. To rozhodování ve snu se mi obzvlášť líbí, možnost volby. S nesením následků. Svoboda a zodpovědnost za svoji cestu.

[5]Liška, 15.7.2007 22:22

Tohle mě fascinuje:
Vyklopení sedačky, na které sedí člověk nepřipoutaný, do polohy, ze které podle fyzikálních zákonů musí vypadnout – a přesto se udrží.

[6]Liška, 15.7.2007 22:26

Dohromady mi – jako obvykle – mé myšlenky ke snu nedávají nic, žádný celek, žádné AHA; cítím vygumováno. "Odpor" pracuje?
Musím počkat a podívat se na to odjinud (k čemuž nejlépe dopomáhají komentáře jiných); když to půjde.

[7]Liška, 15.7.2007 22:35

Celá jízda mi – banálním přirovnáním – připomíná život: Na začátku mám možnost nejet, nechat se potratit před narozením. Jedu a má to svá rizika a úskalí, možnost pádu. Na konci cesty není vidět za obzor, není vidět, co bude dál. A pak překvapivé škubnutí a vyhoupnutí vzhůru, konec fyzikálních zákonů a konec snu.

Ale proč se mi o tom zdálo zrovna v pátek?

[8]Liška, 15.7.2007 22:38

Večer předcházela snu zajímavá diskuse o výjimečnosti a nekonvenčních životech a o "normalitě" některých lidí v davu, o Gaussovce.

[9]:-) .., web, 15.7.2007 23:01

.. Fox in the Sky with Diamonds :-))

[10]Liška, 15.7.2007 23:14

Jó, to byl taky sen. Ty sny jsou tak umělecky inspirující – když do nich člověk nešťourá a prostě je namaluje nebo zazpívá…

[11]:-) .., web, 15.7.2007 23:41

.. pisen o Lisce nejen na nebi :-))

[12]radka, 16.7.2007 07:15

Lisko, o lanovkach se mi casto zdava, stejne jao o vytazich. Naklaneji se na stranu, vyklopi se stena a ja se nekde drzim a nese me to nahoru.

Vyznam pro sebe znam. Jsou to velice silne pochybnosti a s tim spojena nejistota ze sveho rozhodnuti. Taky jsou to pochybnostizda me rozhodnuti je SPRAVNE.

Dlouha leta ten sen nemam. A kdyz ta
k jen v mirne forme. Uzkosti, strach. To vsechno jsou pochybnosti a patri k mladi. A co se tyce nekoncencniho zivota? Neznam nekonvencni zivot, pouze rozharany :o)))) Spousta vztahu je nazvanych neknovencnimi,To vsechno jsou jen omluvy a vymluvy. Chces presvedcit sama sebe ze delas spravne. Vyzadat si svuj vlastni souhlas bude to nejtezsi. Tvoje maminka ma velice dulezity poradni hlas. A tvuj strejda? To je takova naplast. na bolave rany.

To jak zijes se stane konvencni v momente, kdyz to akceptujes. Pak zjistis ze sousta lidi tak zije. Ze jsi mozna uprostred Gausovy krivky, ze se tam tlacist s hromadou jinych.

[13]:-) .., web, 16.7.2007 08:17

.. *celá jízda mi – banálním přirovnáním – připomíná život : spousty více nebo méně strmých, kladných nebo záporných "Gaussových křivek" životů spousty lidí. Spousty radostí a starostí, hezkých nebo špatných snů, strachů a jejich překonávání, úsměvu a pláče, sdílení nebo samoty nekonvenčních nebo konvenčních životů spousty lidí.

Na začátku má člověk možnost nejet, nechat se potratit před narozením. Pak se ale poprvé nadechne a jede, i když to má to svá rizika a úskalí, možnost pádu. Na konci cesty není vidět za obzor, není vidět, co bude dál, přesto, že cíl cesty může magneticky přitahovat nebo odpuzovat. Vyhoupnout vzhůru nebo nechat padnout na dno. Dokud ale člověk poslední krát nevydechne, jede po cestě života dál.*

[14]radka, 16.7.2007 09:14

To me moc zaujalo Usmeve. Ta malicka poznamka ze cil muze magneticky odpuzovat nebo pritahovat! Taky me to obcas napada. nejdriv cil magneticky pritahuje a posleze magneticky odpuzuje. Ale vozik na draze jede porad dal az do bodu BENG, BENG!!!

[15]:-) .., web, 16.7.2007 18:46

To me moc zaujalo Radko. Taky me obcas napada, ze nic neni pouze bile nebo cerne, pouze pritazlive nebo odpudive.

Neni takove vnimani zivota konvencni, akceptujici pouze hranicni momenty?

Neni to pak v rozporu s Gaussovou krivkou a vnimanim zivota spousty lidi (oscilace mezi hranicnimi poly, kt. je vlastni vetsine lidi)?

Neni prave proto ta tlacici se hromada jinych stejna, zatimco napriklad Liska/Liscin sen stejne jina/y?

Je to pritazlive nebo odpudive, bile nebo cerne, okraj nebo stred?

Je vnimani zivota zalozeno na hledani souladu nebo rozporu, pritazlivosti nebo odpudivosti "cile za obzorem"?

Je pak trat "voziku na draze" cestou nahoru nebo dolu?

A vozik na draze jede porad dal az do bodu BENG, BENG!!!

[16]radka, 16.7.2007 22:27

nevim Usmeve, zda me vubec nekdy napadlo, ze je neco pouze takove nebo makove:o) Nevim, ja vidim vsude pestrou mozaiku v kompletnim rozsahu. A ani nevim co je konvenci vnimani zivota, fakt nevim. Mozna deleni na konvencni a to druhe znamena taky rozpor ve vnimani. Filosofovani muze znamenat utek od reality. Klickovani a hru na schovavanou. Pred nami samotnymi.

[17]:-) .., web, 16.7.2007 23:24

.. BENG, BENG!!! Radko, rozlustila jsi hadanku ;-)

Nezamotala se do pavuciny virtualnich slov a zustala realne nad veci. Misto padu vyjela vzhuru. Stejne jako Liska ve snu, jednou rukou se pustila a zda se, ze jsi dojela uspesne az do cile. Prezila vyklopeni sedacky, na ktere sedi clovek nepripoutany, do polohy, ze ktere podle fyzikalnich zákonu musi vypadnout – a presto se udrzi.

A ja pouze dodavam, ze NEJEN filosofovani muze znamenat utek od reality. Klickovani a hru na schovavanou. Pred nami samotnymi.

[18]Liška, 17.7.2007 20:07

Ó díky. Ahoj Ja.

Radko, poté co jsem učinila některé důležité změny, jsem měla chvíle obav, že ostatní to všechno vnímají jako nekonvenční, že to nechápou. Teď mi už dlouho žádné myšlenky o "nekonvenčnosti" nepřišly na mysl; prostě jsem si řekla, že každý žije, jak mu to vyhovuje a pokud ne (nebo zdánlivě ne), má k tomu jistě svůj důvod.
A minulý týden, večer před snem, jsem se dověděla, že ze mě "výjimečnost přímo kape" atd. a mé ohrazení, že každý je nějak výjimečný, byly smeteny jako moje obrana, jako nechuť si něco přiznat, něco dělat, jako snaha nevyčnívat. A mě to překvapilo. A doteď mi to vrtá hlavou.
Slovo "výjimečný" jako označení člověka, natož sebe, nepoužívám, je mi vlastně protivné, zavání mi nějakou výlučností, vyvyšováním až rasismem. Taky proto na to musím tolik myslet.

Dík za objasnění, co znamená lanovka a její vychýlení ve tvých snech!

[19]Liška, 17.7.2007 20:14

A Gaussovka mě taky štve.
Spíš mi připadá, že má každý spoustu vlastních Gaussovek, než že bych narvala celou populaci do jedné křivky. A když, tak do mnoha Gaussovek vždy s jiným ukazatelem na ose x – každý by byl na různých Gaussovkách umístěn různě.
Představa, že jsem na Gaussovce měřící IQ nebo nápaditost hodně vepředu (a to ne že bych nebyla; ale v mnoha ostatních ukazatelích jsem naopak podprůměr), mi moc příjemná není, protože na mě vznáší velký nárok – být víc užitečná, víc pracovat, víc dělat lidem radost, víc pomáhat než ten, kdo má IQ 100. A tomu se teď nějak vzpírám. Je to leností?

[20]radka, 17.7.2007 21:23

LIsko, jak jsi prisla na to ze tve IQ vznasi na tebe narok byt uzitecnejsi? Ze se citis pod tlakem? Chtela by jsi se sveho IQ vzdat? VYmenit ho treba za prumer aby jsi mela klid?

IQ podle me vzdycky melo za ukol pomahat prezit. VYhodnotit si souvislosti a najit nejlepsi reseni pro preziti. Mozna by nebylo od veci sve dobre vybaveni pouzit pro vlastni preziti :o))) A k preziti tech kteri k nam patri.

Jsou lide kteri se muzou venovat urcitim vecem pouze diky tomu ze jim osud nadelil vysoke IQ. Treba studiu kvantove fyziky. Muzou si uspokojit sve vnitrni potreby poznani.

Co znam inteligentni lidi tak meli temer vzdycky jen dve moznosti. Bud se venovali sve posedlosti a nechali jine aby jim usporadali zivot. Nebo si usporadali zivot sami a tim se vzdali moznosti byt posedli.

[21]:-) .., web, 17.7.2007 21:24

.. Ahoj Lisko.

Dík za indicii, proč se "tomu" teď nějak vzpíráš!

PS: Joke ;-) A indicie pro Tebe – post
rádáš důvod/ katalyzátor, který by opravil brzdy alias zastavil pád dolu (odpor) a nastartoval motor Liščího perpetum mobile alias nechal Tě vyjít na vrchol (motivace/ přitažlivost)? Anebo "cé" (ani durové, ani molové alias nevyřčené) je správné? :-)

[22]radka, 17.7.2007 21:36

Usmeve, nejsi ty nase zname Ja?

[23]:-) .., web, 17.7.2007 22:03

.. Radko, jsem zname nebo nejsem Ja? Ad [20] opet naprosty souhlas, zejmena s poslednim odstavcem :-)

OVSEM, co tak vratit se "letem svetem" n. "rychlosti svetla" k zakladum kombinatoriky? ;-) Pak inteligentni lidi meli temer vzdycky celkem ctyri moznosti. Bud se venovali sve posedlosti a nechali jine aby jim usporadali zivot. Nebo si usporadali zivot sami a tim se vzdali moznosti byt posedli. Nebo se venovali sve posedlosti a nenechali jine aby jim usporadali zivot. Nebo si usporadali zivot sami a rovnez se nevzdali moznosti byt posedli.

[24]radka, 17.7.2007 22:24

Ty posledni dve moznosti jsem vyloucila pozorovanim.

3. moznost. Clovek posedly tj. rekneme fyzik nebo matematicky statistik, ale to je ted vlastne jedno a to same je zpusobily (nuceny) cele dny resit sve problemy. Je vychrtly, temer smrtka. Doma ma na metr bordel v kterem se brodi sestavajici uplne ze vseho. Pokud nenajde nekoho kdo mu usporada zivot tak se stava troskou a konci jako bezprizorni bezdomovec. Vetisnou ale vcas zapne sve mimoradne IQ a NECHA si usporadat zivot.

4. Moznost. Usporadani vlastniho zivota znamena, ze odpoutam pozornost z predmetu sve posedlosti a tuhle pozornost venuji usporadani meho zivota. Tim odebiram energii posedlosti a ta prestava byt posedlosti a stava se normalni vypocitatelnou a riditelnou cinnosti. Takovy clovek ztraci "totalni" nasazeni a tim i genialni tvurci schopnosti. Stava se beznym sporadanym obcanem. Treba i sleduje politicky vyvoj a tak. Proste normalni nuda.

[25]:-) .., web, 17.7.2007 22:45

.. Radko, slova vs. slova alias Tve pozorovani bylo manifestne (zjevne) n. latentni (skryte), standardizovane n. nestandardizovane, zucastnene n. nezucastnene?

ZAVEREM, opet naprosty souhlas, nyni pouze s poslednim odstavcem ;-) Jak na zaklade zjevneho nestandardizovaneho zucastneneho pozorovani, tak skryteho standardizovaneho nezucastneneho pozorovani. BENG, BENG!!!

[26]Liška, 23.7.2007 09:04

Nazdár!
Já jsem pro ad23 – jako má někdo větší srdce, tak má někdo větší kapacitu a zmákne se naplno věnovat práci a ještě i rodině nebo něčemu dalšímu; a dokonce se v tom může cítit dobře, pokud je tak dobrej, že vybalancuje takové věci jako peníze, praktické a domácí práce, co ho táhnou k zemi, a své duševní a duchovní zaujetí na druhé straně, které ho táhne někam do oblak.
To je můj momentální dojem.

[27]Liška, 23.7.2007 09:10

Ke snu
mě pak napadlo, že překlopená sedačka, ze které nazdory fyzikálním zákonům nevypadnu, ale udržím se, mi teď připomíná moji setrvačnost. Ta mě provází pořád a když už myslím, že jsem ji narušila a je s ní ámen, znova zjistím, že je pořád se mnou.
Příklad: v dětství jsem chodila do hudební školy a chodila a chodila pořád a pořád, ze setrvačnosti, nevnímala jsem, jestli chci, jestli mě to baví, jak se cítím, natož abych posuzovala možnou využitelnost získaných dovedností v budoucnu.
Totéž bylo moje studium VŠ – dokonce jsem zůstala na postgraduál.
A není teď čas změnit práci? Nebo aspoň přibrat další, nějakou větší výzvu? Nepoznám, jestli je čas a setrvačností se mu bráním a protahuju to, nebo jestli ještě pravdu čas nenazrál. Zase se nějak nevnímám. Achjo. Asi to ale opět nechám plavat.

Příspěvek byl publikován v rubrice Sny a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.