Pazvuky povolené

POLÉVKA A ZMRZLINA …

Rulisa přijela do Prahy!

Našly jsme se. V Kobylisích. Protože Rulisa na kobyly nedá dopustit. Málem bych ji přehlédla – skoro jsem už zapomněla, že vypadá o patnáct let mladší. Než já. Sláva sláva, radostně jsme k sobě běžely, méně radostně pak hledaly hospůdku, nenašly a odjely na Václavák.

Nebylo mi jako domácí úplně jasné, do jakého podniku tam zamířit. Nabízel se hotel Jalta. Odmítnut a zhrzen. Knihkupectví Luxor. Akceptováno a využito. Jindřišská ulice. Rozhodnuto do ní zabočit. Moc rušná tedy nebyla, takhle o víkendu v čase oběda. Jen rabína Sidona jsme potkaly. Z jedněch dveří se vyšmaťchal vysoký pán v šedých teplácích s lampasy, v pantoflích naboso, a klopýtal k francouzské luxusní prodejně lahůdek. Vzápětí šel okolo téhož vchodu malý pán s velkým kulatým bříškem, v dokonalém obleku s vestičkou. Jestli neměl hůlku a cylindr, tak alespoň působil dojmem, že je má. Možná šel vybírat popelnice, možná ne. My jsme šly do restaurace.

Do obyčejné restaurace na rohu, co má místo ubrusů červené hadry s nápisem Gambrinus-Beer-Cerveza, i ve španělštině, aby býci rozuměli, až jim tím ubrusem někdo zamává před rohy (á – já ještě nepsala, jak jsem jednou byla na býčích zápasech a -… já to brzo napíšu … – takový býk rohatý vlastně nemůže utéct za roh, protože aréna je kruhová, ale v restauraci na růžku by – … no já to napíšu jindy). V restauraci jsme potkaly mima Čejku, ale než jsme ho stihly požádat, aby nám něco vyslepičil, odešel. Nutně jsme potřebovaly dát si polévku (slepičí neměli; proto se asi mistr Čejka nezdržel). Jednak pro tu naši polévkovou tradici z italské cesty , jednak jsme měly hlad a navíc já rýmu a bolení v krku. (Doufám, že nejde o pohlavní chorobu, ale zcela bezpohlavní nachlazení, které mám tak jednou do roka pět dnů a konec.)

Boršč! Mňam. Byl sice bez červené řepy, ale šlo to. Rozšouply jsme se a pustily se ještě do hlavního chodu. Měli dost levná hotová jídla tady v centru Prahy, samou klasiku; to jedna neodolá. Káva nakonec a pak už jsem vzala návštěvnici na procházku po krásách hlavního města – ukázala jsem jí halu na Hlavním nádraží a přilehlý park. Daly jsme si tam zmrzlinu, jinak bychom italskou tradici dodržely jen polovičatě. Zmrzlina byla vanilková, nedobrá, s italskými vzory nesrovnatelná.

Které z nás spadlo jaké jídlo kam, to se zeptejte Rulisy; pro mne je to tak běžná rutina, že už to ani nevnímám. Zeptat se Žirafky by také mohlo pomoci, i když… Dostala jsem CD plné fotek z ROAD MOVIE . Hurá, teď můžu sama sebe v soukromí šmírovat, kde mi co leze z výstřihu a z kalhotek. To bude noc!

Společný škebloliščí krátký čas jsme zakončily zase v Kobylisích. Vyšlo to – neopominuly jsme opět ani polévku, ani zmrzlinu, ani výdaje na dopravu – žádný ze stěžejních provozních bodů našeho vztahu. Až přijedu k Rulise, prý mi na oplátku koupí lístek na metro u nich, heč.

17 komentářů u „Pazvuky povolené

  1. No, a já napíšu, že aji bez brejlí jsem prostě musela na druhé straně velkoulice spolehlivě poznat Lišku, páč takhle nadšeně nikdo s brejlama už na celým světě skákat neumí! :-))

    A P.S. – Liška je děsnej lichometník, a nebo si ještě nezvykla, jak jí sekne ta barvička teď – páč na deset teda nevypadám ani náhodu! V deseti jsem ještě měla čtyřku nohu!

  2. A teď nemáš čtyřku nohu?
    Jak souvisí skákání s brejlema? Třeba koně – Ruliso, koně, to jsou takové čtyřky nohy s tělem a hlavou, co skáčou přes překážky, víííš! – skáčou ať mají brejle, nebo ne.

  3. No jo, akorát že já bez těch brejlí na dálku poznám jen to, že tam někdo skáče a že brejle má… A nebo že nemá… :-)))
    Potřebuju výrazný orientační znaky. Má brejle-nemá brejle. Má vlasy-nemá vlasy. Má nohy – nemá nohy…

    Nohy mám teď sedmičky. Hele, dovedeš si představit sedminohýho koně?

  4. Dovedu. Jak stojí nebo leží. Jeho chůzi si představit nedovedu, natož ty skoky přes plot!
    Akorát nechápu, že máš nohy sedmičky, to nějak přeháníš, ne?! :o)) (nebo si představuju jiné číslování)

  5. Dobrá, oprava. Mám šest a půlku nohu. Dovedeš si představit šestiapůlnohýho koně?

  6. :-))) Já nezvládám ani toho sedminohýho! :-))

  7. Slibuju, už nebudu. Dneska. :-))
    Dobrou noc. :-)

  8. Liška, Ru, polívka, zmrzlina a co syrový maso Ru :))

  9. [12]
    Ještě nejsem dost syrová na to, abych jedla syrové maso. Možná jsem moc vypečená a podle toho se taky živím.

  10. A zahemží se nám zas asi už koncem září. A třeba dojde i na polívku a zmrzlinu. (hihi)

    A ještě hihi! Frknout to tam a ničeho se nebát? No tak jó, frknu a bát se nebudu!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.