Sedět na lavici není jen tak

„Slečno, sedíte na lavici!“

řekl mi důrazně muž od vedlejšího stolu a poplácal dlaní po sedáku mezi svým a mým místem.

Chce mi ukázat, o jak skvostný exemplář lavice se jedná? Aby si můj zadeček vážil toho, na čem směl spočinout?

Byla to podobyčejná umakartová lavice podél stěny v místní putyce. Před chvilkou jsem venku – téměř náhodou – potkala známého, postaršího štramáka. Neviděli jsme se čtvrt roku a okamžitě bylo rozhodnuto zamířit do lokálu, kam jsme s pár dalšími tenkrát chodívali na pivo. Usedli jsme k volnému stolu, vedle sebe, protože oba jsme chtěli sedět na lavici. Jak je v hospodě lavice, musím na ni nasednout! V ten moment mi všechny židle začnou připadat izolované, nepohodlné, v průvanu, v cestě a škrkavé. Už fakt, že jsem potkala tohohle starého známého, mi udělal radost. A lavice pod zadkem ji završila. A ještě jako bonus pivo a nakládaný hermelín! Měli jsme si s tím pánem hodně co povídat. Jakmile přišla řeč na komunikaci mezi muži a ženami a na to, jak ženy balí chlapy a jaké strategie zabírají, už jsme se k dalším tématům nepřesouvali a zpracovávali jen to jedno. Prohýbali jsme se smíchy.

„Sedíte na lavici, a to je jako vlnobití.“

Tak to jsem nečekala.

„Aha, vám to ruší křížovku!“ ukázala jsem na tabulku sudoku na desce vedlejšího stolu. Smála jsem se na toho chlapíka, jako by byl nejzábavnější diskutér na světě, a rozverně pokračovala:

„Vy napíšete šestku a vypadá jako devítka a netrefíte se do čtverečku!“

Nevěřícný pohled.

„O to je to dobrodružnější, ne?“ navrhla jsem nadšeně. Určitě jsem přitom zase zakvedlala lavicí.

Můj galantní společník – ó, já mám slabost pro gentlemany na veřejnosti (a sprosťáčky v soukromí)! – se přese mne zapojil do hovoru.

„Možná jsem tou lavicí zahýbal já,“ chtěl vzít tu slávu na sebe.

Podotkl něco o tom, že když jdu do hospody, počítám, že tam budou i jiní lidé. Nakonec se stejně jako já snažil chlapíkovi namluvit, že s houpáním jde všechno líp:

„To je krása. Jako na houpacím koni.“

Chlap, stále s tužtičkou v ruce, školitelským tónem zkoušel něco proti pohybům lavice namítat, ale téměř mu došla slova. Asi jich nikdy moc neměl. Proto taky neluštil křížovku s tajenkou, ale sudoku. Počítat do deseti zřejmě zvládal.

Takový odpůrce pohybu zadku! Už jsem měla chuť se ho zeptat:

„Jak to děláte při souložení?“

Ale ovládla jsem se a omezila na bezelstné závěrečné:

„Vy se nerad … houpete?“

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

54 komentářů u „Sedět na lavici není jen tak

  1. Jo tak to jsi včera byla ty, ta držkatá hopsanda. A proč jsi zatajila pointu, vždyť z lavice rovnou na zem se nepadá každý den :-)

  2. Hezkýýýýýýýýý. Liško Ryško, děkuju za něolik minut neutuchajícího smíchu.

  3. Jo, A není mi vůbec nepřirozená představa, jak Liška ten dotaz o souložení doopravdy nahlas vznese… :-))

  4. Trochu jsem se bála, že mi ten chlap nafackuje, ale jednak přece jen vypadal bezmocně a jednak jsem tam byla s pánským doprovodem, tak jsem si troufala. Ale řeč o souložení by už asi nevydejchal. A ten můj doprovod možná taky ne…

  5. To bude asi můj problém, že občas neberu v potaz, co prodejchá doprovod…

  6. Nojo… není to tak dávno, kdy jsme se bavili o tom, že svoboda jednoho končí u svo…. a tahle lavicová příhoda k tomu sedí jak nepohyblivý zadeček na hrnec. Někdy mi připadá, že všichni sedíme na jedné velké lavici. Jedna pr.el má zodpovědnost za spoustu dalších :-)
    Ale jedno mi, prosím, povězte (i ad5), jak to máme udělat, když nechcete mít u sebe rváče a násilníka a přitom chcete, abychom se o vás čas od času porvali?

  7. Teda, to, že bych chtěla, abyste se o mě rvali…
    Myslím, že o mě se kluci rvali naposled jen ten jeden ve čtvrtý třídě… :o)))
    To je k ničemu, líbit se všem. Přímo kontraproduktivní.

  8. jsi první žena v mém životě! :-)
    která mi tohle říká :)
    líbit se všem… fakt nejsi chlap?!

  9. Myslím, že je nás takovejch víc. :-)
    Akorát mi to zas přihrálo…
    Že možná vy chlapi je nevidíte pro samý voči u těch, co se všem líbit chtějí… :-))

  10. ad 10) jo, to možná nebude daleko od pravdy :-)

  11. Krome poskakujici lavice je jeste kopani koleny vzadusediciho do zad ridice. To je taky dobre maso :o) Slabsi jedinci byt treba mohli i zabit.

  12. [6] lavicová příhoda – chachá; jen nemůžu nepřipomenout (k té diskusi u Hančí), že s frází „svoboda jednoho končí tam,, kde začíná svoboda druhého“ nesouhlasím, svoboda nekončí, jinak by nebyla svobodná.

    [13]Houpající lavice není smrtonosná, to teda pr! Ta nedělá nikomu nic. Já na té lavici -světě, div se!- také neseděla sama a nikdo mi tam nepřekážel!

  13. A co tahle verze: Svoboda jednoho začíná tam, kde končí svoboda jiného…(?) A že svoboda taky končí, o tom nepochybuj. Zkus se vdát nebo nastoupit do basy. :)

  14. lisko, ja nevim zda navazno :o) Tak jo. Ale nezabi me. Nejvetsi omyly a nedorozumeni vznikaji tam, kde si myslime ze ten druhy to ma stejne jako my. A pokud to nema jako my, tak ze to ma spatne. Tak. ja vim ze to neni tvuj pripad a ze nosim vodu do studny

    Takze klidne poskakuj na lavici :o) Je to tve pravo. Ale pocitej s tim, ze te treba nekdo vezme hakem pod lopatku. I kdyz tobe poskakovani nevadi :o) Je to jeho svoboda se vytocit do nejvyssich obratek. (me to netoci taky, ale setkala jsem se s tim bezne u ruznych neurotiku. jeden se dokonce z podobne voloviny obesil)

  15. ale je pravda, ze pokud mas po boku silneho muze, tak se ti nemuze nic stat :o) A dotycny si jednoduse muze klidnit nervy na cerstvem vzduchu :o)))

  16. [15] Nemluvím o tom, jaká omezení přinášejí zvnějšku okolnosti, politické poměry, sociálně ekonomickými faktory. Mluvím o osobní svobodě v rámci toho všeho, o té, která je jen na mně. O té, co je zároveň láska. O té, co u nedospělých lidí není.
    (ale možná mám jiné pojmy a obsahy pro jiné věci než zase jiní?)

  17. Svobodu už odmítám řešit, na Lišku se nepřestávám těšit (přijeď, u nás jsou taky hospody) a ten dotaz stran provozování sexu hodlám použít, hned jak mi na něj někdo přihraje!

  18. [20][21][22] Hospody jsou v našich zemích hustě rozesety! Hurá! Bůh existuje! :o)

    Sudoku v hospodě může být prima, dáš si pivko, luštíš, než přijdou kumpáni, snažíš se strefit do čtverečku a ono ne a ne…

  19. Lepší, než kdyby se nemoh trefit při tom sexu…
    Hele, to by taky nebylo špatný jako útěšlivě povzbuzující sdělení!

  20. [24] To je vskutku koncentrace útěšlivosti a povzbuzení! Já jsem ale přece na chlapy hodná! Na ty, na které chci… Jenom ne na ty s tupým výrazem (když je onen způsoben alkoholem a není přítomen 24hodin denně, toleruju i tupé výrazivo; protože v tu dobu jsem pravděpodobně taky nametená)

  21. Nechápu jak může někdo na vyviklané lavici luštit sudoku, zvláště, když to tak supr houpe. Já bych tomu asi pomohl při rostoucí části sinusovky a nikdo by neřekl „zrušit krok“! Takže by se ta lavice musela nutně skácet…;))

  22. me napadlo spis, ze ho rozciloval protirytmus. Ze mu rusil jeho amplitudy.
    Takhle nejake si predstavuji ze se citi nekdo vecer osamely v byte a nad nim buraci bujna zabava. A ten osamely jako naschval zrovna touzi spat, mit klid, mit ticho. Misto toho aby vyrazil nahoru a pridal se. TAk me napada, zdali by ho ta bujara spolecnost mezi sebe prijala?

  23. [28] Takové rozvinutí teorií rozličných…
    tak já vám to tedy prozradím:
    ona ta lavice se totiž ani nehnula. Aspoň já jsem nepociťovala nic, ať se na ní prdelil jeden, dva nebo pak čtyři lidi. Mně nestrkala ani nehoupala. Dotyčného sudokáře možná, ale hodně bych se divila! Spíš byl nasranej, že ON si chce v klidu luštit (v hospodě, kde samozřejmě burácela televize nebo hudba),a ti dva vedle se TAK VESELE baví a chlámou smíchy, a on neví, čemu. Ale tím, že mě tak nezdvořile oslovil, to si teda neběhnul. Nemusela jsem ho urážet, jen jsem se sama dobře bavila a smála, když jsem s ním mluvila o houpání (které široko daleko NEBYLO), a on si už ani neškrt. Dobře mu tak.
    Když potom odcházel, přitupěle se zašklebil, jakože „to jsou teda poměry, to sned není možný“. Žádný soucit k němu necítím, protože dělá z komáří prkotiny velbloudí houpárnu.

  24. zavidel :o) dnes jsem musela resit, proc jsem otevrela troje papirove ubrousky, kdyz jsem mohla otevrit jen jeden. A ten nejdriv dopotrebovat. Taky jsem to prezila :o)

  25. To jsou ale poměry:) Lavice se nehoupe a sudokář s dromedárským hrbem odchází:) ještěže já v hospodě neluštím sudoku, ale věnuji se jiným kratochvílím;-)

  26. Já taky nejradš, když se něco otevírá!

    Tudle mě naštvaly děti, že otevřely rybičky beze mě… A já je našla až podle smradu v lednici… Ty rybičky, ne dětičky…

    Radko, lavice je fááájn… (mrk chlám – já ty slovní popisy nějak netooo, nebo co…)

  27. mela by byt o neco nizsi aby se dosahlo nohama na zem.

  28. Liško, záleží na tom, jaké kratochvíle máš na mysli, já třeba mariáš:-)) A to platí i pro Radku [36], protože podle charakteru kratochvíle se pak upřesňují požadavky na lavici (třeba nižší a čalouněná a tak:)

  29. [37] mariáš taky beru. Akorát mě ho vždycky znova musí někdo naučit. Ovšem mariáš jedině na židli. Nebo sedíc na akumulačkách jsem ho myslím jednou hrála…

  30. No on se chtěl ten sudokář totiž trochu zasmát…tak se musel včlenit, že jo :o)

  31. Pořád nevím, jak to správně napsat… při čtení mě napadlo, jak bych se zachoval já – tedy bez ohledu na to, jestli jsi nebo nejsi na vině :-) – zkrátka kdyby mě z nějakého podobného důvodu a v podobném prostředí štvala ženská a já jí to potřeboval nějakým normálním způsobem dát najevo. Určitě nebudu mít problém, pokud to „něco“ přestane dělat po prvním „normálním“ vysvětlení, jenže zvládat cizí ženskou, která nechce poslouchat, je pro chlapa fakt problém :-) Ať to člověk zvládne nebo ne (a kdo to rozliší, to by mě taky zajímalo), pokaždé vypadá jako blbec.

  32. Jirko, ja to pochopila tak, ze ani by nebylo chybou se ozvat, jako by bylo chybou, ze te ta nejaka zenska bude stvat :o)

  33. ad 41) jo, to jo, ale naštěstí se to nestává tak často. Ale souvisí to s tím, že bydlím dlouho sám a trochu ztrácím schopnost tolerance vůči blízko se pohybujících mně nepříjemných lidí (doufám, že to nedoženu do „dokonalosti“) :-) Já jsem těžkej flegmatik Radko a případy tohohle typu by se mi vešly na prsty jedné ruky, ale jsou. Co bys třeba udělala, kdyby ti někdo, o koho vůbec nestojíš, začal pod stolem hladit stehno? Nejspíš bys ho ostře slovně odpálkovala a pokud by to nepomohlo, možná bys (nebo manžel) mu jednu pleskla…. a teď si představ mě ve stejné situaci. Co jsem měl dělat, když jsem nechtěl odejít? Chvíli jsem dělal, jakože o tom nevím, pak jsem jí řekl, ať to nedělá (po tom, co jsem si dal nohy křížem :-)) a když to nepomohlo, tak jsem po nejbližším návratu ze záchoda nenápadně přesunul mezi nás jiného chlapa, o kterém bych nřekl, že se mu to bude líbit. No fakt to máme těžký! :-)

  34. Jirko, ja neobhajuji nazor Lisky :o))
    Je to mozna podobna situace, jako kdyz si maminka v klidu pije kafe a po hlave ji skacou dve deti. (to je jen priklad)

    Maminka ma nekolik moznosti.
    1. Rekne jim at prestanou a oni se zacnou rehtat a rusit jeste vic.
    2. Presedne si jinam a zmizi jim z oci. To je nejmin namahave ale je to utek
    3. Nebo necha decka skakat po hlave a trpi u toho. Muze se stat ze se rozcili a chova se agresivne
    4. Muze zmenit program a prijmout hru deti. Smiri se.

  35. dobrá, příště začnu hladit taky :-)))

    (a jak bys tedy řešila stehenní situaci?) :-)

  36. Napsal, ze ti to bylo neprijemne a ze si to neprejes. Udelala bych to primo. Rekla bych at toho necha, ze ti to je neprijemne :o) Ale jen mezi ctyrmi ocima. Ne pred ostatnimi. V tohmhle nemam zabrany. A je to!

  37. Vždyť to jsem udělal (viz 45) a co nejvíc mezi čtyřma očima a ušima, ale když to nepomůže? Co potom? :-)

  38. myslim ze kazda situace se da posuzovat z ruznych uhlu. Kazdy to vidi dle sveho naturelu a hlavne dle sve momentalni nalady. Jsou tzv kazisuci, ktere nikdo nikam nezve protoze zkazi vzdycky a vsude naladu (lustic sudoku) A tihle se taky vyhybaji bujare spolecnosti. kazdy je nekdy kazisuk. (o me je to zname) Ale nekdy jsem i bujara. Chapu obe strany. ZAlezi fakt na vnitrnim rozpolozeni.

  39. [45] Jirko*, to je teda blbá situace (a ta ženská by vážně za to nestála? :o). Ale tys ji vyřešil slušně a účinně, o tom není třeba pochybovat.

  40. liško, to píšeš tak, že zase nevím, na čem jsem :-) ale jo, v celým okruhu snad jediná, kterou opravdu né… a ona se musí zrovna přilepit. :-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.