V perníkové chaloupce

BABA JAGA O VÍKENDU…

Bylo – nebylo, Liška Ryška alias Baba Jaga se vydala do perníkové chaloupky, péct zásoby perníku. Předcházelo tomu stvoření perníkového těsta. A tomu zas předcházel nákup ingrediencí. A po něm následoval příchod domů do nory, kde Liška zjistila, že med buď nechala v obchodě, nebo vytrousila cestou z přeplněné tašky, přetékající z liščí náruče všemi směry. Jako v písničce:

Běžela lištička po ledu,

ztratila klíček od medu,

kdo ho má, ať ho dá, ať se liška nehněvá!

Musela dát do těsta svůj osobní dobrý med od včelaře, který nějakým nedopatřením ještě nezaplatila, ale už půlku sklenice snědla. Pak šla Liška spát do teplé postele a těsto do studené lednice. V sobotu ráno se spolu vypravili na nádraží Praha-Bubeneč. Liška věděla, že má jít pořád rovně, až narazí na park nějakého generála nebo revolucionáře se španělským jménem, pak zahnout kolem hospody před Stromovkou doprava a tam je nádraží. Jenže šla jinou ulicí, jménem Bubenečská, což vypadalo nadějně. Také to byla nejkratší cesta! Jenže nevedla k parku nejmenovaného Latinoameričana a Liška zabloudila. Musela vylézt na strom a rozhlížet se, jestli uvidí světýlko. Kdyby cestou trousila oblázky, všimla by si, jak mazaně kličkuje krajinou, aby zmátla nepřítele. Jak zahlédla Liška v dáli světla nádraží, pospíchala k němu, až předhonila sportovkyni, která klusala pro zdraví. Nebo pro něco jiného? Na nástupiště vběhla Liška zároveň s železným ořem, vyskočila na něj a v tu ránu se dali v trysk. Že si lze zakoupit jízdenku až ve vlaku, to už Liška dobře zná; dělá to tak skoro pokaždé…

V chaloupce u Lišce dobře známé čarodějnice Lenky2 se vyráběly perníčky; malá pomocnice Eliška1 vyráběla s námi a vůbec jí nebylo divné, že ji každou celou hodinu pícháme do prstíku, jestli už je akorát. Tento rok se s tím pečením zkrátka nemažeme!

Šokující první plech

Všude hledej lišku!

I když… mazat perníky polevou jsme začaly až v deset večer a ve dvě hodiny ráno jsme mohly sladce ulehnout po milém zjištění, že pes má dvaceticentimetrové škrkavky. Ráno Liška naplnila krabice perníkem a odcestovala do své nory, kam chvíli po jejím příchodu zavítali na návštěvu a na oběd kamarádi. A na perníky. A na šampaňské. Prý se do sektu dává stříbrná lžička, aby se bublinám zamezilo v prchlivosti. Lenka1 to zkusila s desertní vidličkou, ale nefungovalo to; bubliny ji zcela pohltily (tu vidličku, ne kamarádku).

Do hrdla patří stříbrná lžička.

Snědla jsem všechny čokoládky z adventního kalendáře, který mi návštěva přinesla, zapálili jsme adventní věnec (ne celý; ačkoli, hořel by jistě krásně!), Eliška2 odpočívala se skalním slávistou v pokoji a my se věnovaly s Lenkou1 pletařským konzultacím. Letošní advent je pro mne – shodou okolností – poklidným obdobím, naplněným štrikováním dárků. Jak slastné. Čeká mne ještě mnoho štrikovacích počinů – a ty jsou vždy dosti dobrodružné – mnoho zapalování svíček, mnoho sladkých chvil s perníkem v ústech, mytí mnoha dveří u rodičů v bytě, které si chci ozvláštnit trochou natěračské rutiny – když už mám dvě plechovky plné barvy

Věnec první, svíce druhá.

A taky doufám, že mne čeká mnoho dalších slastných chvil. Například chlast.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u „V perníkové chaloupce

  1. Liška á svoje vykrajovátko!Jak mazané! Takové liščí :) Já taky pekla, ale až v neděli. A nemám lišku. Ani jes-terku. Ale spokojená jsem asi tak stejně, řekla bych :)

  2. Hezké…celé je to takové liščí;-) napadlo mě, jestli Eliška není třeba E-liška jako je E-banka, poněvač to by znamenalo, že E-liška je normální tamagoči:)))

  3. [3] :-)) Ta má voči! To má.

    [2]
    Jes-terko, vykrajovat se dá i bez vykrajovátka, normální kudlou; vykrajovátka jsou moc omezující, to není ono!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.