Telefonní čmáranice

Čmáranice

Čmáráte si při telefonování? Nebo už telefonujete jen mobilem a jen za chůze?

Já čmárám vydatně. Jakmile zvoní (pracovní) telefon, už beru do ruky papírek na vzkazy a tužku a začnu hodně rychle a vehementně kreslit kolečko. To bude prostředek kytičky. Vím to předem a hned kolem kolečka načárám kopretinové okvětní lístky. Ty pak zaoblím a kolem nich udělám ještě další kolečko; tedy ne jedno, opakovaným spirálovitým pohybem. A nakonec z něj vytrčím kolem květu tykadla s kuličkou na konci. A když ani teď není konec hovoru a do levého ucha mi pořád někdo mluví, namíchne mne to a přikreslím kytičce stonek a dva listy dole.

Z toho vytušíte, že pracovní telefony nemám v oblibě a že umím telefonovat jen levou rukou; pravá musí zůstat volná na čmárání. S mobilem někdy trénuju i telefonování pravou rukou, ale moc mi to nejde. Chtělo by to více delších soukromých hovorů, ze kterých začne bolet levá ruka a následuje přehození vpravo; ty mám naopak docela ráda. Porady a přednášky mám také v oblibě, zvláště ty s občerstvením, a navštěvuji naštěstí jen samé zajímavé – při nich téměř nekreslím. Nedávno se konala přece jedna poměrně nudná; z ní pochází největší kresba na obrázku, ta černá propojená.

Bez ohledu na různé analýzy telefonních čmáranic a automatických kreseb je mi jasné, proč kreslím kruhovité tvary, spirály a kytičky – pro uklidnění. Abych se nebála neviditelného nepřítele v telefonním sluchátku. Když mi bylo patnáct, kreslila jsem naopak při telefonování krychličky.

Krychle

Vždycky jsem pak na ně koukala dvojím způsobem – jednou byla přední, "viditelná" stěna kostky ta vlevo dole, podruhé ta vpravo nahoře. Tuto geometrickou zálibu připisuji pubertálnímu období, kdy člověk potřebuje řád a ornament, až militantně. Zvlášť když musí telefonovat někomu neznámému. Později jsem přešla na mírumilovné květiny, ovšem ryté dost agresivním způsobem. Nechuť telefonovat neznámým neviditelným lidem mi zůstala.

Co vy?

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Výštěky a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

42 komentářů u „Telefonní čmáranice

  1. ja při telefonování mluvím do sluchátka, ale zřejmě jsem čestná výjimka:-))

  2. Taky si dost hodně čmárám, sice ne zrovna při telefonování, ale jinak téměř skoro při všem, když mě to unavuje a ztrácím pozornost. Sešity na škole jsem měl plné kreseb, jednou jsem musel dokonce jeden celý přepisovat, protože soudružka učitelka neměla pochopení pro moje výtvarné kreace. Osobně dávám přednost hranatějším tvarům. Ta tvoje je ovšem nádhedná a nesvedlbych ji ani pomocí Inspira. :-)

  3. [2]
    Počkat – čmáranice a krásná? To mě nenapadlo, mně připadá jako něco pekelnýho, drsnýho, zlobivýho, nasranýho a ustrašeně agresivního.

  4. Tak na mě to působí přesně opačně. Žádné peklo nebo nasranost. Ale jako něco pěkného, kreativního, s velkou dávkou fantazie. Určitě pozitivního. A ty kytičky… hmmm. V nějakém psychotestu bylo popsáno, co přesně ty kudrlinky znamenají. Mně ruka ale prostě kreslí hrany, mrška jedna. :-)

  5. Čmářu,většinou takové spirálovité cosi, co připomíná spermie. O interpretaci se raději snad ani nikdo nepokoušejte :D

  6. Ja kreslila v puberte pentagramy :o) Same hvezdy jednou carou. Nekdy i vicecipe. Hvezdicky, hvezdicky, pentagramy. Pak jsem kreslila upiri zizaly. Proste zizalu a ta mela upiri zuby. A to bylo vsude. Bohuzel jsem byla jako decko sexualne frustrovana a tak jsem kreslila prsa a takove ty zakazane kresby.

  7. jo a ta kresba je moc pekna. Pripomina mi hezky fraktalek. Jako zivy :o)

  8. Kresba je krásná.
    Jsem na tom jako Teo. Neumím dlouho telefonovat, kecat po telefonu. Když tak musí kecat ten druhej, a to se mi stává, že občas hlavou odpadávám a zjišťuju, že jsme si během telfonátu promýščlela, co budu dělat, až položím sluchátko, jestli se mi něco nepálí, že s emi hcce čůrat, a rak…
    Když volá moje maminka – pardon, když volá maminka, je to půlminutový – oprava: Když jednou za čas zavolám svojí mamince, tak jsou to ty sporadické případy, kdy se koukám na televizi.
    Někdy vidím i celej jeden díl podvečerního seriálu.

  9. Kdy já se naučím to po sobě číst…! „…a rak“ je nejlepší… :-))

  10. Jo,tak už jsem si kolikrát taky vzpoměla na svoje čmáranice a z toho důvodu mi chybí pevná linka a ještě víc ty čmáranice. Neměla jsem tak pěkný, ale podobný a většinou kulatý. Teď budu asi měsíc volat a obvolávat, tak vlastně můžu čmáraničovat:)))

  11. Ru, ty prehazujes pismenka stejne jako ja :o) Treba mame stejnou poruchu! :o))

  12. Radko,
    pentagramy jsem taky dělala a šesticípé hvězdy taky, ale jen chvíli; krychle byly snadnější.
    Fraktálek jako živý :-))

    Ru,
    mí rodiče jsou oba třeskutě struční, do minuty. Párkrát se mi už stalo, že jsem se nadechla, abych se zeptala „A jak se máš?“ a už jsem mluvila do hlucha :-) Tak jsem celkem ráda, že mi denně nevolaj a nevyzvídaj.

  13. Docela by mě zajímalo, když radka kreslila v pubertě zakázané obrázky, co kreslí teď. Jestli její ehm… úchylka měla nějaký vývoj. ;-)

  14. Radko, já nemám poruchu, já jsem jen lempl a chvátal zbrkloun, že to odešlu, přestože vím, že se mi předbíhají prsty při psaní na klávesnici. :-)) A občas do toho nějakej překlep, no…

    Denně mi nikdy nikam žádnej z rodičů nevolal, tuším, že i na pionýrských táborech blahé totalitní paměti jsem nechápala, proč jiní rodiče svým ratolestem píšou, když se uviděj už za tři tejdny zase doma… :-))

  15. Ja jsem taky lempl, ale treba je to porucha byt lempl :o) Dnes to makdekdo :o)

    Ubique, uchylka nemela vyvoj zadny. Az jsem prestala byt frustrovana, zmizely neslusne maluvky.

  16. radka: škoda ;-)
    liška: A nemáš ještě nějaké vzorky malůvek? Teď mě napadá, jak často telefonuješ a jak dlouho ti vydrží jedna tužka? :-)

  17. [20]
    Malůvky zahazuju. Na jeden telefonát udělám jednu malou kytičku až dvě. A koloběh tužek mezi lidmi, místnosti, taškami a kapsami mi už v dětství připadal jako paranormální jev.

  18. [20]
    Jo a když telefonuju s kolegy po domě, nekreslím. Jen s neznámými čísly; abych odreagovala ohrožení neznámem. Tak pětkrát denně, řekněme. Minimalizuju to, jak se dá :-)

  19. Napadlo me to Lisko, ze asi jsem tomela podobne. Ty kreslis kulate a ja kreslila spicate. Ja byla plna ostnu, porad v pohotovosti bojovat. S imaginarnim nepritelem. Ale „svet“ odrazi jen to co do nej vysilame.

  20. Právě jsem měla dlouhý telefonát a kreslila jen na začátku, oválnou kytku se stonkem a pak už jen mluvila – když totiž ten člověk jen chce něco vědět a vysvětlit a domluvit, tak to mi neva; ale jakmile by to pro mě znamenalo něco DĚLAT, to by mě teda naštval a kreslila bych jak divá :-))

  21. No, já si zvykám a myslím, že už mi to poměrně solidně jde (telefonovat neznámým lidem). Co mi ale drsně vadí, to jsou „plechové huby“, záznamníky. Ty fakt nesnáším:) Jo a ty kresby u přednášek, ty fakt stojí za to (při nudných). Maluju většinou postavičky a zvířátka a doplňujícími legendami z toho dělám komiksy;-)

  22. Liško,komiksy kdesi najdu, ty nevyhazuju, ofšem nemám teď doma PC natož skaner:)

  23. Co já na to?super!
    na to se nedá odpovědět lépe než vlastníma čmáranicema. Do komentářů se vložit nedají, takže je najdeš v mým blogu pod dnešním datem…:-)

  24. to seš teda bystrá liška! No, takovou nekompaktní. Taková kombinovaná technika: telefonování, čučení na TV, monology kamarádek…:-)

  25. no, nějak se k tomu nikdo nemá. Leda bys to vyhlásila jako řetězovku:-)

  26. To ne, stačí výzva k dobrovolnosti, řetězy nikomu nasazovat nebudu – to víš, jsem taková květinková nenátlaková neprůbojná lištice.

  27. to já zase nějakej ta pouta v rámci HRY občas ráda nasadím:-))) nebo si nechám nasadit:-)))

  28. taky čmárámjenže hrozně. mám takovou tu podložku papírovou na stůl. tak to pak vždycky nacpu 1x za týden do skartovačky ,-)

  29. myslíš tu ofromnou plánovací s týdenním rozvrhem? Taky jsem mívala. To byly díla!:-)))

  30. Ke starsi kocicce, co myslite hodi se k ni starsi rozumny kocourek, nebo nejaky pubetacek. Nebo jina kocka kamaradka ?
    Mame velky dum. takze zpocatku mohou byt kocky oddelene…Rady?

  31. Ahoj, to je bezva postřeh, tenhle článek. Většinou je to čmárání tak … tak… automatický, že nestojí za řeč. Někde jsem ale viděla celou výstavu takovejchle čmáranic, byly to kresbičky ze školních sešitů a pijáků. A super.
    Sama většinou dělám úplně stejnou kopretinu :-)) a často taky domeček, kterýmu přidělám všechno, co tam patří, aby byl pěknej a bezpečnej – komín, plot, lavičku, strom, okýnka, no prostě kdeco. A taky dělám srdíčka. Mám to tu před sebou. A taky tu mám nějakou pyramidu – jeden trojúhelník, a na něj podle délky hovoru nabaluju další….

  32. Já taky!Dneska jsem do vyhledávače zadala „chorobně krelím kytičky“ se záměrem najít podobného člověka :-) Končím gypl a celých osm let jsem pročmárala. Zezačátku spíš postavičky, všelijaké, nejčastěji holčičí. Potom takové ty nedefinovatelné čmáranice, výlevy fantazie, abstraktní nesmysly. Kreslím pořád i postavičky a domečky, ale naprostý základ jsou kytičky. Hrozně nerada telefonuji s cizími lidmi-takže na jeden dvouminutový telefonát vyplivnu jak továrna tak 20-30 kytiček. Někdy nekreslím kytičky jen proto, že si uvědomím, že kreslím pořád kytičky… Den bez kytičky téměř není :-D A kdysi jsem slyšela o nějakém webu, kam své čmáranice dávájí všichni školou povinní..jen to najít :-)!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.