SEN 12.5.2008
Probíhá seminář hraní na kytaru. Vede ho kluk, co rád hraje na kytaru, a jedním z účastníků je přítel mé kamarádky, který hraje s kapelou. Já zřejmě zajišťuji zázemí (jako obvykle). Jednou pršelo, všichni zůstali uvnitř. Na chodbě objektu si vedoucí kursu začal brnkat, přidali se další, já mám na krku taky kytaru (tu skvělou starou, co mi zapůjčil Pařez). Oni mají krásné nástroje, drahé, některé lesklé, třeba bleděmodrou baskytaru. Už se chystají hrát druhou věc, vedoucí si na ni ze stojanu bere jiný nástroj. Já na to ale nemám, abych se chytla a hrála s nimi; to neumím. Zkouším hrát namátkou e moll, ale nesedí to, zkusím a moll; asi to nepůjde. Jednomu klukovi praskla struna. Půjčím mu svoji ze své kytary, áčko, aby měl náhradu.
Probouzím se ze sna a v jediném okamžiku vím, jak (tklivě) bude sen pokračovat:
Postupně jim půjčím další struny, aby měli náhradní, oni si budou spolu hrát a až mě požádají, abych jim dala poslední strunu z holé kytary, propuknu v pláč. Mysleli, že nemám žádný cit?!
Asi je sen o tom, že mám vědět, kde je moje místo, co je můj úkol. Na některých akcích (v zaměstnání) se mi ale stává, že jsem např. účastník semináře, ačkoli jsem jeho organizátor. Je dost těžký najít pak svoji pozici ve skupině – družně se bavit a kamarádit s ostatními a užívat si zážitky tvoření, ale zároveň být ten, kdo nezaplatil poplatek a je tam pro zajišťování zázemí, pohodlí lektora i účastníků atd.
Poznámka: Sranda je, že jsem šla brzo spát a říkala si – když se probudím v noci, pustím si hokej (ČR:Švédsko), který začíná v 0:50. A probudila jsem se ze silně emocinálního snu už v 0:30. Tak jsem na ten začátek hokeje nečekala a radši zase usnula…
No… hlavní je, žes´ přitom vypadala vtipně! Nebo ne? ;)
Hohóó :))
takovy smutny sen
Mas obavu ze neco nezvladnes? Me se moje strachy projevovaly hledanim. Hledala jsem a nenachazela. Hledala kde bydlim, lezla tunelem nahoru, prodirala se houstim, sla po schodech nahoru, vezla se vytahem ktery nemel stenu a jeste se naklonil, a naore hledala ktere jsou spravne dvere.
Uz nehledam. Nasla jsem. Zda se mi jiny sen. NOvy typ.
Teo, ty vždycky trefíš Bingo.
Je to o tom. Myslím.
Jestli si příště ještě ke všemu vezmeš šroubovák – co kdyby někdo potřeboval pár náhradních strojků, že? – tak se Ti do toho snu nacpu a zmlátim Tě !!!
sny beru jako hodne pruzne a univerzalni medium. jednoznacny vyklad je hrube nepochopeni.
tenhle znamena soucasnost. nic vic.
soucasnost je vysledkem cinu, reci a myslenek z minulosti.
nic vic.
budoucnost to neznamena.
tu si zasevas novou. ted.
Ore, jedinej, kdo tu psal o budoucnosti, jsi ty. :-))
Líšo, zakup náhradní struny, ať předejdeš ev. traumatu, možná, že Pařez má i ty :)
Ruliso ja si uvedomuju co a s jakou motivaci jsem napsal.
a Ty (9) ?
Ad 3, jako Teo si myslím, že hlavní je, žes i tak vypadala vtipně :)))
(11) No, já si myslím, že Liška je dál než ty. :-)
Člověk nemá potřebu zdůrazňovat to, co považuje (už) za samozřejmé.
na bleděmodrou baskytaru jsou jiné struny – žeby to signalizovalo někoho, kdo tě neoparazituje? :-))
v tom pripade jo.
a Liska snad promine ze jsem si dovolil ji strcit pred cumacek slabikar :-)
Liška není potvora s hubou nevymáchanou jako já. :-))
[6] Ru, co ? O čem? To nevidím. Leda ta směšnost tklivosti.
[5] Radko: Takový tklivý konec, až je mi to směšné. Ale žádné obavy a strachy v tom nejsou. Spíš jak jsem psala ad[1] je v tom vyjádřená složitost hranic v některých situacích, role ve skupině nebo mimo skupinu – já si svoji najdu a jedu a jsem zároveň člen skupiny a zároveň pečovatel o členy skupiny a netrápí mě to; ale vždycky musím počítat s tím, že šéfpracovník to může vidět jinak a má právo mě usměrnit, říct, že jsem moc výrazná, že mám ustoupit do pozadí. To se mi stává a beru to.
Mám dvojí roli a musím ji naplnit ke spokojenosti skupiny i ke spokojenosti svojí i ke spokojenosti šéfa; nesmím dopustit žádné organizační ani emocionální újmy ani jim ani sobě.
[7] Pařezi: Jaký strojky? Jaký mlácení?
[12] Anino: Jo, Pařez říkal, že tam mám dát nové struny.
[14] Fousku: Co to je „neoparazituje“? Ne-o-parazituje, anebo neo-parazituje?
To je otázka snu (asi) : Mám jim dát svoje struny, protože nejsem kytarista, ale organizátor, který má na starosti zajistit vše potřebné pro účastníky, nebo mám nárok svoje (teda Pařezovy:-) struny nechat na svojí kytaře? Sen se ptá, jestli tu hranici dobře rozpoznávám a ukazuje mi to jako téma k zamyšlení.
Teda to si myslím já; ale dost možná že sen říká ještě neco jiného, co nechci slyšet.
Třeba že se nemám srát mezi kytaristy, když se nechytám.
A včera se mi zdálo, že vystupuju na jevišti a chytám se! Ale šlo tentokrát o zpěv a jednoho chlapa-spoluúčinkujícího, ne o bandu muzikantů.
[8] Taky beru sny jako obraz – ne komplexní současné situace, ale jednoho aktuálního aspektu.
(a do pr! Teď si nejhlavnější ředitel půjčil můj počítač a viděl můj předpřipravený koment…)
Ten pocit mimosti. Že jsi tam byla, abys hrála, ale nakonec jsi jim posloužila jen jako půjčovatelka strun.
Jsi „jen vtipná“.
Nejsi pro nikoho víla.
To všechno patří k sobě.
Myslím.
Ru, ty teda davas kapky :o))
Ale sen je jen sen. Me vypovida taky o tom, ze Liska je „plna“ sveho zamestnani. A to natolik ze se ji v noci o tom zda. Je to pro ni (mozna) cesta k sebepotvrzeni. Pres zamestnani. A pres lidi na kterych je pak zavisla. Aby ji pustili na „jeji misto“. Aby ji nechali….
MOzna se pletu. Ale kazda zavislost je zavislost. A je jedno jestli uvazana v rodine nebo v praci. TA zavislost je pro me uzkost (strach) Proto pisu o strachu a uzkosti.
Protoze tento problem zavislosti/nezavislosti jsem resila snad cely zivot. A clovek projektuje do jinych svoje vlastni zazitky.
Ale kazdy je jedinecny original. A i Liska je jedinecna. Cesta k nezavislosti je podle me hrozne tezka, pokud chce clovek vest jakztakz prumerne dustojny zivot a nebojovat furt o zakladni preziti (penize)
Aha.
[18] Já jsem tam právě nebyla, abych hrála. A taky se to ukázalo a dali mi to sežrat. Měli mít svoje struny, blbci…
[19] Závislost mi teď nic neříká. Ale když už někomu půjčuju dokonce svoje vlastní struny, ať mi za to zaplatí. To je moje jediná a velká výhrada vůči zaměstnavateli.
:-)
Radko, to neměly být kapky.
20. Lisko, to pak prece neni pujceni ale prodej :o)
Liška [17]: zapomeň na strojky. Jen technická poznámka:
Strunu, která už byla natažená na jednom nástroji, není dobré přehazovat na jiný. V lepším případě bude mít horší zvuk a výrazně nižší životnost, v horším praskne už při napínání. To je má letitá zkušenost (nejen z houslí, mandoliny, banja, kontrabasu a kytary). Když už, tak se kytara půjčí jako celek (tedy včetně potahu) na nezbytnou dobu.
Mně kdyby se zdál takový sen, tak bych se asi zamyslel, jestli nejsem moc velký dobrák, jestli mne někteří lidé příliš nevyužívají (nebo dokonce nezneužívají), a pokud mám občas takové pocity, jak je emočně prožívám (hněv, rezignace, defétismus apod.)
P.S. pokud si vzpomínám na Tvoji fotografii z dovolené – nevšiml jsem si ničeho, co by Ti znemožňovalo být pro někoho víla :-)
[23] Když se mi chce být v nasazení (v práci), je dobrá atmosféra a je to potřeba, tak jsem. Bez ohledu na prachy. Ale potom později, pokud přijde na zhodnocení, by mi prachy za to byly milejší než náhradní volno.
Půjčení vs. prodej: Dát někomu strunu není půjčení, ale nenávratné poskytnutí (v tu chvíli nemůžu hrát, když dám strunu pryč). A to enní na místě, když jsem zajišťovatel zázemí, který pracuje a je za to placenej – nemám dávat nic soukromého, jen v nouzi.
Nojo, v tom snu si museli drsně říct o moje struny, jinak bych jim do toho furt a furt nemístně brnkala.
To jsem celá já; pořád skáču lidem do řeči (to mi to připomnělo)…
Pařezi,
:)). Takže s těmi strunami by to mohla být taky pěkná pomsta: Dala jsem jim – těm citlivým hudebníkům – struny, které víc než třicet let už byly natažené na kytaře…
S tím dobráctvím to je určitě ono. Na málo peněz si teda stěžuju. Ale na druhou stranu se mstím tím, že si internetím třeba teď a tady, vyhlásím si sama pauzičku a tak. To je takové reciproční tiché poskytnutí bonusu.
Jenže („takové reciproční tiché poskytnutí bonusu“) Tě stejně v dlouhodobé perspektivě neuspokojuje. A krom toho – ono to není asi jen v penězích…
P.S. citlivý hudebník o nástroj pečuje i tím, že má s sebou náhradní sadu strun stejné značky.
A možná to není asi jen v oblasti pracovní …
[28] JO! Oni si chtěli jen tak brnkat, ale struny abych jim dala já a nebrnkala! Zajímavý je, že mně z toho bylo do pláče, místo, abych se naštvala! To je totiž můj obvyklý model chování, když se mě něco dotkne – neumím se naštvat na konkrétní osobu, projeví se to jako smutek. Ato je odpověď na
[29].
Už toho nechám :-)
Třeba časem najdeš způsob, jak to změnit.
30. Rozlitostnena ukrivdenost? Ehm. Do pekla s ni!!
[32]
To je svinstvo. A myslela jsem, že už v tom léta nejedu. Cheche!
Lisko (32), super! Priste s nima muzes zalaskovat, „a co date za to, panove?“ :-) a nekteri budou vykuleni ze nic nereknou a nekteri se vzpamatujou a neco nabidnou :-) ale to je jedno, ty jim ty struny stejne dej. davat je skvely
jaktoze jsem 34? :-) aha, chybicka, Lisko (33)
Treba by ses mezi kytaristama chytala :-)
Cit! Ha!
Dokud je kytara kytarou, musí mít aspoň jednu strunu. A dokud je svět světem a dokud žiju, vždycky se najde nějaká struna ve mně, kterou může rozeznít určitá situace, na kterou mi může někdo (třeba nevědomky) zabrnkat; nějaká stará událost zarezonuje a cit se rozdrnčí.
Pěkné poselství.
Takže se to týkalo [3][6] Ru, asi vážně mého nedávného rozjitření ohledně mé „vtipnosti“ a očekávání od jiných mé vtipnosti a furt zrovna vtipnosti. Prostě mi ten sen řekl, že se mě to dotklo a ne že ne.
[36] za hlavu. :))