Zmetci a skřeti týrají děti

JMÉNA VRAHŮ VYMAZAT!

Neovládnout párkrát za život svůj výbuch vzteku a praštit dítě, když se někomu nehorázně posmívá nebo mu schválně tělesně ubližuje? No… budiž. Kdo jsme bez viny? Já ne.

Nestalo se mi to už možná deset let a tuším, že se mi to snad už ani nestane. Naskočí mi vzpomínka na týrané a utýrané děti a nevyletí mi vzhůru ruka, ale žaludek.

Včera byl pohřeb zavražděného chlapečka a začal soudní proces se zvrácenými tyrany dvou jiných kluků. Jména umučených dětí asi většina z nás brzy zapomene. Jména jako vrah Novák nebo Škrlová a Mauerová ne. Zbědované přeživší oběti jsou většinou bezejmenné – a skutečně to pomůže je ochránit? – zatímco jména vrahů a ničitelů vstupují do historie. Nejdou smazat? Jméno toho, kdo podpálil jeden ze sedmi divů světa jen proto, aby vstoupil do dějin, bylo pečlivě vyhlazeno ze všech nápisů a záznamů. Přesto se dochovalo (ne, nebudu ho sem psát).

Více se omílají jména katanů než popravených. Ještě tak Milada Horáková, pár desítek z těch milionů v druhé světové válce a několik ze sedmadvaceti českých pánů uvízne v paměti. Na to, jak málo psychopatů a jejich přisluhovačů stačí na masové mučení a zabíjení, si pamatujeme relativně hodně jejich krvavých jmen.

Oběti naší doby jsou někdy bezejmenné záměrně, aby veřejnost – protože co je jí do toho! – nevěděla, o jakou rodinu jde a neobtěžovala pozůstalé svou účastí a věčnými vzdechy a smutnými pohledy. A proč? Tohle by časem rychle přešlo. Ať zůstanou bezejmenní radši tyrani a vrazi, ať zmizí zvuk jejich jména ze světa, ať tu nepůsobí. Jejich rodiny, vešlé ve známost, z toho mají jistě jen nepříjemnosti. Nejsou obtěžovány (jen) účastnými pohledy a slovy, ale jistě i pohledy nevraživými a slovy nevybíravými. Zaslouženě? A co teprve jmenovci vrahů, s nimiž nejsou ani vzdáleně příbuzní:

„Jo vy jste Škrlovi… Aha! Jděte dál od našeho Pepíčka!"

Vážně se chceme těmi jmény nechat týrat?

Příspěvek byl publikován v rubrice Výštěky a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

15 komentářů u „Zmetci a skřeti týrají děti

  1. nelze vymazat bulvar. Nelze vymazat a preprogramovat mozky lidi ktere to to zajima. A tak se vzdycky tohle objevi. A s tim emoce. Protoze lide tohle miluji. Zmenu. Zajimavost. Hromadny soucit, litost. Litovani pribuznych, instinktivni radost se ze nas to nepotkalo.
    Ja to od sebe odhanim. nesleduji. Nezajima me kdo se jak jmenuje. Magoru se potuluje porad dost vsude kolem.

  2. No vidíš… a já musím žít s vědomím, že můj podlý prapředek (nebo prazadek?) zavraždil Ludvíka Jagellonského a umožnil tak nástup Habsburků na český trůn. Kua drát sakra Drsoň!! :P

  3. tak jsem se zacetla do cele te spletite kauzy KURIM. A z hlavy se i kouri. Ziram. Jak dalece lze podlehnout manipulaci, jak dalece jsme ovlivnitelni, jak dalece nekdo muze tahat za nitky lidskych zivotu.
    Kdyby nebylo nahody tak by cely tento cirkus bezel dal. Leta, desetileti …. armada zmanipulovanych loutek bez vule. Bez mozku.

  4. a zase me stve ze jsou to zenske – slepice, co se nechaji takhle oblbovat. Az jim vypadnou posledni zbytky soudnosti a oni tyraji vlastni deti.

    Tohle je nazorny priklad co vsechno udela matka detem kdyz ma pocit ze takhle je to spravne. Co vsechno je mozne. A kdyz je to mozne u nas, kde mely tyto zeny pristup mezi civilizovanou spolecnost tak jak to vypada asi jinde? Kde vladnou ruzne ritualy (orezavani, poskozovani ci jine tyrani ci netvoreni malych deti)

  5. Co všechno udělají rodiče dětem, když si myslí, že je to správné… – Všechno. Základ výchovy. Ospravedlnění tím, že rodiče nesou tíži zodpovědnosti za to, jak bude jejich dítě jednou úspěšné/spokojené v životě, sptrávně začleněné ve společnosti, tím společností žádoucím způsobem. Je správné nutit děti, aby byly takové jako my, jak my si představujeme, že by měly být, aby přejaly náš řád? Deformovat je do našeho vidění světa?
    Základ výchovy. Ostatní už jsou jen spory o míře.

  6. [7] Típat o dítě cigarety na něčí příkaz, ubytovat ho nahé v kleci a vázat mu pytel přes hlavu, to ale už není výchova.

  7. To víš (si myslíš ty). Ale co si myslí ti rodiče? Stejně tak jako s tou obřízkou holčiček nebo implanotváním kruhů na krk nebo zavíráním do sklepa za trest nebo vnucováním, že dítě musí být ve škole/kariéře úspěšné jinak…
    Jen o míře je to. O rodičích a jejich míře, s níž žijí.

    Měla jsem spolužáka na základce. Jeho tatínek pil a bil ho, ale kluk ho miloval. S hrdostí ukazoval jizvy po pálení cigaretou za trest, když něco provedl. Byl hrdý, že má otce silného muže se silně proasazovanými pravidly a zásadami.
    Nerozuměla jsem tomu. Ale brala jako fakt. Tehdy. Jako on.
    Pro něj to taky nebylo přes míru. Tehdy.
    Až o několik let pozdějc, až když zjistil, že to může fungovat i jinak.

  8. Tím to neomlouvám. Jen mi vadí stát apriorně s plamennou vlajkou v ruce jako jediný správný a spravedlivý.
    Nejsem. Nikdo z nás není.
    Jsme správní a spravedliví jen podle našich pravidel.

  9. Jo tak.
    pro mě tohle teda opravdu v toleranci, „v míře“ být nemůže; tělesné tyranství se mě zaplaťbůh nedotklo ani zdálky.

  10. No vidíš, mě zas podle některýho mínění jo, ale nějak jsem to tak nikdy nepociťovala. :-)
    Protože to bylo podle pravidel,jimž jsmde rozuměla a s nimiž jsme se ztotožňovala. (Byla již ztotožněna.:-) Bylo to jasný a pochopitelný.
    Za daleko větší tyranství na sobě jsem třeba považovala, že jsem musela nosit ty proklatý náušnice nebo šatičky, co kousaly a škrtily, punčocháčky, tfuj, jen proto, že někdo něco slavil, co mně bylo ukradeno, nebo že jsem musela mluvit s lidmi, s nimiž jsem mluvit nechtěla… Že jsem musela poslouchat řeči svojí matky, které jsem cítila jako velmi bolavé a ubližující a nespravedlivé… Atd. :-)

  11. Myslíš, Ru, že se nějak radikalizuju? To by ukazovalo na zaktivnění, to potřebuju :-))

  12. Né, to jen spíš já mám postovulační mrmlační. :-))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.