Námluvy Brazilcovy

PROHNANÝ LOVEC NA ČÍHANÉ

Napíšu o jeho taktice, protože čeština nepatří mezi jazyky, ve kterých by si mohl číst. A jméno neprozradím. Vidíte, milí bývalí, současní, budoucí a věční ctitelé, jak jsem diskrétní kořist!!!
Bude to rozvláčné a jistě se dovíte víc o mně než o Brazilcovi, ale tím líp, ne?!

JAK TO BYLO, POHÁDKO…
Všechno to začalo tím, že šéfka cestou na Weltmusikfestival v autě vykládala, kdo (z cizinců) koho (z českých dívek) na minulých ročnících balil.

"Cizince ne!" byla moje reakce.

A jak jsem to vyslovila nahlas, začla jsem si uvědomovat, že to není můj vlastní postoj, ale nějaké klišé, přejaté kdovíodkud. A s tím se dají dělat jen dvě věci: buď nad tématem usilovně přemýšlet, nořit se do něj a analyzovat ho a tím si ujasnit svůj vlastní názor, anebo to prostě vyzkoušet. Pak je jasno. Ta druhá cesta je živější a mívá účinnější výsledky, řekla bych.

Ve čtvrtek 3.7. jsem zrovna dělala sádrovou škrabošku jedné ze sličných slečen – brazilských bubenic, když najednou stál přede mnou její kolega a něco na mne vesele chrlil tak znenadání, že jsem ani nerozpoznala, jestli mluví portugalsky nebo jak. Šéfka mu řekla německy, že na mě může mluvit anglicky a mně řekla česky, že to zkoušel francouzsky. Ptala jsem se ho, jestli chce taky vyrobit masku, a to nechtěl. Druhý den se ukázalo, o co mu asi šlo, protože procházejíc k našemu stanu kolem auta Brazilců, zaslechla jsem něco jako výkřik "MOA" a zvolání silným hlasem "I love you!"
Neslyšeli to všichni, jen asi polovina z nás – tak padesát lidí…
"Yes. It´s wonderful!" zahlaholila jsem mu v odpověď, ani se na něj nepodívala a šla dál.
Měl šikovnou pozorovatelnu; sedával v bílé dodávce tak, aby otevřenými dveřmi při pokuřování trávy viděl přímo na náš stan. Když mě u něj zmerčil, vyskočil a šel ke mně. Pak si všimnul bonusu navíc – vystrčeného pozadí mé sehnuté krásné spolubydlící. Souhlasně pokývl hlavou, postavil se mezi nás, vzal nás kolem pasu – mně teda dost štípnul – a volal, že tu budeme bydlet všichni tři, together.
"Together forever," zažertovala jsem a pak jsme šli po svých.

"NÁHODNÁ" SETKÁNÍ
V sobotu ráno, když jsem kráčela ze sprchy, kdopak to jde proti mně, kdo to žertuje a natřásá se a šťouchá mě! Naivně jsem to setkání pokládala za náhodu. Usměrnila jsem téma rozhovoru a ptala se Brazilce, jak se portugalsky řekne buben. Načež vyžadoval, abych mu bubnovala v hruď. Když pak bubnoval – na buben, ne na hruď – při vystoupení pro děti (je to ten vlevo na fotce), ochomýtala jsem se kolem s dlouhým červeným nosem, sypala na návštěvníky festivalu mouku a očmuchávala je; to vše v němčině (nechtějte znát smysl mého počínání; příslušná legenda je těžko pochopitelná i pro přímé účastníky). Posypala jsem řádně moukou i jiného ctitele, dobráckého Itala, s kterým jsem předešlou noc divoce tančila a pak šla k jeho údivu klidně spát. Jelikož Ital křepčil hned u bubnující bandy, Brazilec si při své lovecké bystrozrakosti nemohl nevšimnout, že laškovně moučím nažhaveného Itala, a já si všimla, že on si všiml. Ale to je zas moje strategie kořisti, ne jeho lovecká.

O přestávce mezi taškařicemi mě brazilský honec odlovil uprostřed našeho tábora a nechal se se mnou vyfotit. Místo dlouhého červeného nosu jsem nasadila výraz rozkochané veselé pekařky. Kupodivu to na fotkách nijak ironicky nevyznívá (jak se můžete přesvědčit níže). Jen co fotící-spolubydlící odešla, ptal se významně pomrkávající Brazilec, jestli mám ráda grosse Banana. Že všemu ztichle naslouchá několik dalších mužů s koženými výrazy, to mu vůbec nevadilo. Ptala jsem se ho schválně lišácky, co to znamená grosse Banana. Prý to znamená "GRÓÓÓSSE Banana." Pak nastala mezi námi menší strkanice (furt mě mačkal a štípal, už při tom focení, bídák, až jsem ho musela praštit). Chvástala jsem se svými pěti rohlíky zavěšenými u pasu a anglicky se chlubila, že jsem lepší než on, protože mám pět penisů, a ne jeden. A že jsou to penisy, které jsem ufikla svým milencům. (Aby viděl, že na mě si nepřijde.) – Ale nemáš grosse Banana! trumfnul mě. Což o to, grosse Banana je lepší v jiném stavu než ufiknutém… Pak nutně potřeboval dostat pusu, jinak by zřejmě neodešel.
Za chvíli jsme my pekaříčci nacvičovali naposled choreografii se šlehačkovými dorty. Brazilci seděli v autě a někam se chystali jet koncertovat. Můj ctitel na mě mával z okýnka, ať k němu jdu. Taky jsem na něj vesele zamávala a dělala, že jsem jeho gestu neporozuměla. Přece za ním nepoběžím k autu, no ne! Vypadal dost zdrceně a rezignovaně a už museli jet.

V neděli ráno cestou ze sprchy – hádejte koho potkávám! Náhoda to mohla být jen stěží; lovec musel vytrvale číhat, až uvidí kořist mířící s ručníkem podél řeky na západo-jiho-západ. Potom popošel po louce mezi ležení a sprchy a čekal, až se objevím na cestě. Vyšel ke mně s rozpřaženou náručí a s "You know I like you" a že včera večer po návratu mě hledal a nemohl najít a že se uvidíme později, po průvodu městem. Tím bylo rande dohodnuto. Počítala jsem, že do té doby se nesetkáme. Vyšla jsem po snídani s ručníkem a zaflekatěnou sukní zas směrem ke koupelně. Brazilec ze své pozorovatelny za mnou něco volal portugalsky. Přidala jsem do kroku a bylo. Naštvala jsem se, že na mě takhle pokřikuje před desítkami lidí, a vrátila jsem se oklikou, aby mě neviděl. Za trest, chacha. Později se ukáže, že mě opravdu vyhlížel, marně.

Jen co jsme se převlékli na trimfální průvod a mí tři čeští kolegové-beduíni se šli šminkovat, kde se vzal, tu se vzal, stál vedle mě Brazilec. Takhle to zařídil už poněkolikáté. Jeho talent vyčíhat si mě bez mých tří společníků mě fascinuje. Ovšem jestli jsou okolo jiní mně známí lidé, to mu už nevadí. Vsadím se, že je tak mazaný, že zvládá flirtovat s několika ženami najednou tak, aby to vzájemně nevěděly. Brazilky byly s jeho zálibou ve mně obeznámeny – jak mě viděly, smály se spiklenecky. Proč nebalí některou z nich? Jsou to všechno krásné mladé energické holky; pravda, působí trochu jako husičky…
Došla jsem se svým zeleným plyšovým hadem za spolubeduíny do šminkovacího koutku a kdo se to ke mně nepřichomýtl – můj hněďoučký Braziliánec, stejně hněďoučký jako teď my beduíni. Nakázal nejhezčí Brazilce, ať ho se mnou – a s hadem samozřejmě – vyfotí. Zase mě tak zmáčknul, že jsem ho klepla něčím přes ruku. Nevěnoval tomu pozornost. Možná ví, že štípání si okolostojící nevšimnou, možná je mu to jedno, možná naopak chce, aby to viděli; nevím.

Průvod jsem si náramně užila. I můj had. A tisíce návštěvníků, hadem šťouchnutých, taky. V tom množství lidí nešlo zařídit, abychom šli všichni beduíni pohromadě; zato šlo docela dobře zařídit, abych se často ochomýtala kolem samba-bubeníků a zuřivě mrskala při tanci hadem. Jsem přece šikovný beduín, liška mazaná. Než jsme vtančili na náměstí, průvod se zastavil a čekal v boční uličce, bubny na chvilku utichly. Brazilský bubeník, s rukama zbavenýma povinnosti bubnovat, snažil se mi roztouženě poslat vzdušný polibek. Jenže jsem si toho zrovna úplně nevšimla; jak jinak. Ale klaun si všimnul – ne, už neměl na hlavě rozpláclé včerejší šlehačkové dor
ty – vystartoval, prodral se mezi muzikanty, převzal od Brazilce pantomimicky polibek, běžel ke mně a doručil mi ho. Vzdušně. Toho už jsem si všimnout musela – i dav okolo – a vysekli jsme jim s hadem poklonu. Takže to není sprostý obšourník, je to romantik!

RANDE PO NĚMECKU
Po závěru pro publikum a závěru nás pro sebe, odebrali se členové průvodu na jídlo do cateringového stanu pro účinkující. Najednou bylo ticho, klid, žádný tanec, žádná akce a já byla ospalá a otupělá, dost mimo. Asi jsem všechnu energii dala do průvodu. Tak se stalo, že ani nevím, kdy a kde se Brazilec přitočil ke mně a jakým jazykem mi řekl, že si mě pak vyzvedne. Ostatní beduíni šli po jídle na koncert, já se odebrala nabrat energii zpátky do parku do sprchy. Jen co dojdu ke stanu, je u mě Brazilián. A co že jako bude. Řekla jsem, že si dám sprchu. Kde?? ptal se. Jako by tu bylo sprch víc. Ahá – takže minule mě vyhlížel, až se budu vracet s ručníkem, a neviděl a teď neví, jak mě mohl zmeškat. Prý na mě tady počká. Ptala jsem se ho, jestli si pořád myslí, že je to dobrý nápad – sprchlo, všude je mokro… a jestli ví o nějakém bezpečném místě. Tu se vyjevilo, že úplně nerozumí mému "safe place" a lépe reaguje na "sicher Platz." Potutelně se zašklebil a prohlásil "Kein Problem." No tak jo. Máš to mít.

Po sprše vidím, že brazilský prohnaný proháněč sedí uprostřed tábora a čeká. Došla jsem ke stanu a shledala, že sedí na geniálním bodě – jediném místě, odkud mezi několika stany vidí štěrbinou přímo na ten můj. Začla jsem si balit spacák. V tu ránu byl u mně a ptal se, jestli odjíždím. Ne, jdeme na rande. A odjíždíte dneska? Ano. Běžel k Brazilcům a volal na ně něco portugalsky. Hned byl zpátky. Zkusil navrhnout, že půjdem do našeho stanu, ale mého rozčíleného "Are you joking?" se lekl a vydali jsme se na rande prostě někam. Po cestě šli proti nám tři čeští beduíni. "Wir gehen in die Stadt," řekla jsem a byla ráda, že dám dohromady celou jednu jednoduchou větu. Dohodnuto, že za hodinu a čtvrt máme my beduíni sraz u stanů, balíme a pojedeme. A buď na ni hodnej! – volali na Brazilce.

Do města náš páreček nedošel, když je tak málo času; sotva k mostu. Prý ta řeka krásně plyne. Vždyť jsem si to myslela – ganz romantisch! A to neví, že ve čtvrtek ráno jsem se koupala uprostřed řeky nahá a nikdo to neviděl… Přechod do polozapomenuté němčiny mi dělal dost potíže. Zato přechod z role kořisti do role lovce mi šel výborně. Když budu pro změnu agresor já, řekla jsem si, bude on muset nějak změnit svoji roli, nějak na to reagovat, stáhnout se. Rozčarovaně jsem na něj uhodila: Tak kam teda jdeme? Myslela jsem, že víš o nějakém místě, a ty nevíš! Grosse Banana, grosse Banana, a kde ho máš?
No měl ho s sebou; to jsem zkontrolovala. Ale neviděla. Brazilec se opravdu trochu stáhnul a teď to byl on, kdo poukazoval, že je tu moc rušno, spousta lidí a málo času a to že by nebylo ono. Ovšem jedním dechem tvrdil, že grosse Banana je pro mě kdykoli připraven. Začal plánovat, jak můžeme spolupracovat přes Goethe Institut; že dělá rehabilitace lidí se špatnou motorikou a má ještě další projekt… Naznačila jsem mu, že mluvit o práci na rande je blbé. Nakonec jsem znejistěla, jestli chtěl mě a dostat se ke mně přes práci, anebo chtěl spolupráci a maskoval to zájmem o mě. Několikrát řekl, že je "verliebte" a přišmajchlovával se s tím, jak je škoda, že odjíždím už dnes. Prý mi nächste Woche zavolá, přijede do Prahy a já ho vyzvednu na Hauptbahnhof. No dobrá, dobrá.

"Ich bin nicht verheiratet, aber ich … Therés."
Že není ženatý a měl nějakou Therés? Proč mi říká její jméno a s tak vážnou tváří? Nějaká osobní tragédie?
Nechala jsem si to zopakovat. A zas to říkal tak vážně. Co to znamená?
Jo ták! – "…aber ich habe ein Interess in dich." Že má do mě interes! Žádná Tereza! Dost mě to rozesmálo. Vůbec měl portugalský přízvuk – místo musste říkal muschte. A já mluvila ještě neporovnatelně hůř.

JAK TO DOPADLO
Ukázal mi, u kterého stromu byl čůrat, pokouřili jsme suchou trávu, pocourali se mokrou trávou a jedním křovím, pak do křoví běžel zpátky pro ztracený klobouček z hlavy spadlý, dvakrát se omlouval, že teda dohromady nic nebylo, a vrátili jsme se spolu – dobrou půlhodinu před srazem beduínů – doprostřed tábora. Právě v tu chvíli tam stál bezradně uprostřed scény polonahý holohlavý chlapácký chrlič ohňů, s klaunským tralaláčkem na temeni a kufrem v ruce. S tím kufrem, který jsme mu měli odvézt autem do Čech.
Než mi svůj kufr předal, ještě ho na zemi otevřel a kontroloval, co je uvnitř. To bylo dost zvláštní počínání. Byl překvapený, že přicházím odkudsi ve dvojici s Brazilcem a chtěl mě přibrzdit a přimět, abych se věnovala na chvíli pro změnu jemu? Tenhle Němec totiž taky vykazoval známky Interessu. Jak to vypadá, balil mě tam kdekdo – ale nejste sami, kdo se tomu divíte; já netuším, co je k tomu všechny vedlo! Tenhle polykač ohňů, pokaždé když mě potkal, kdekoli, hodil mi na hlavu hrst konfet. A jednou odvážně prohlásil: Příště ti dám pusu! Odpověděla jsem: OK! A příště mi nedal nic. Nebo to příště mělo být teď?
Dosti ošemetná situace: Zatímco jsem se snažila mluvit se zaraženým Němcem, Brazilec se tyčil nad námi, stál nad otevřeným kufrem se šminkami a ohňovým náčiním a tiše vyčkával. Jakmile jsem zvedla kufr, doprovodil mě Brazilec k našemu autu, rozloučili jsme se, nasedl s kolegy Berlíno-Brazilci do dodávky a jeli do města na závěrečný koncert.
Nevím, kterou "nächste Woche" brazilský lovec myslel, ale nevolal ani nepsal. Asi kořist nedala dostatečně najevo, že klidně může přijet na ten Hauptbahnhof do Prahy.

Včera večer 15.7. jsem se krátce viděla s polykačem a plivačem ohňů, krátce po polykání a plivání ohňů. Připomněla jsem mu jeho hlášku, že ten petrolej (petrol, oil, benzín nebo co vlastně) je jeho sexy parfém. Jako odpověď pohotově zabořil můj obličej na svou nahou hruď. Před lidmi. Vida, přece jen to není nesmělý hoch; po adrenalinovém vystoupení je dost rozkuráženej! Necítila jsem ani smrad, ani vůni: "I smell nothing." On že chce plivat oheň deset metrů daleko a napíše a chce mě pozvat do Německa – prý je to vlakem snadné, jen dvakrát třikrát budu přestupovat!

Ti muži jsou kouzelní – jeden vede řeči, že přijede z Německa za mnou a mám ho čekat nastoupená na hlaváku, druhý že mám já přijet za ním do Německa a třikrát přestupovat. Zdá se, že výrok "Cizince ne!" nakonec přijmu za ryze svůj pevný postoj.
Až je vyzkouším pořádně.

Obrázek pekařky a bubeníka

Kdo je lovec a kdo kořist?

Ke skládankám inspirovala Eba.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

108 komentářů u „Námluvy Brazilcovy

  1. tý bláho..jedním dechem… kam se hrabe Hitchcock nebo Agatha, tomu říkám detektivka! Až jsem se orosil (na čele). Ale skládat budu až později, už takhle jdu spát o půl hodiny dýl, než jsem chtěl, to máš u mě :-)

  2. A jak se tedy řekne: „Bubnuj mi v hruď“ portugalsky? To musím vědět!!! Budu tuto větu v míru rozšiřovat a tím česko-brazilsko-mozambicko-ataklencty nadnárodní přátelství rozšiřovat.
    Jinak festival hrůzy, snad alespoň tvůj had zůstal uštřen.:)

  3. ha! už jsem to složil a podle fotky „kdo je lovec a kdo kořist“ to vypadá, že to mohlo být úplně jinak! Chudák… teda to jsem nechtěl říct :-) Má strašně velký dírky v nose – takové lidi prověřuju dvakrát :-)) Kdoví, jak to myslel s tím banánem.

  4. Jirko*,
    to mě zvláště od tebe těší, že to bylo napínavý! Já myslela, že to bude nuda k ukousání. Právě – vypadá to na fotce, že lovec jsem já. A koneckonců kořist vyšle první signál, aby lovec vůbec pochopil, že jde o kořist. Pak už je to na něm :-) Víceméně.
    Velký dírky v nos že má Brazilec? To jsem si ani nevšimla. To mám spíš já. A nepleteš si, kdo je kořist a kdo lovec, kdo Brazilec a kdo Češka?
    S banánem to myslel úplně jednoznačně. A včera to potvrdil telefonicky.

  5. Listicko, bacha na pojmy :-)Rozčarovaně jsem na něj uhodila: Tak kam teda jdeme? Myslela jsem, že víš o nějakém místě, a ty nevíš! Grosse Banana, grosse Banana, a kde ho máš?

    Tohle neni zamena roli LOVEC – KORIST, to je nejrafinovanejsi a nejucinnejsi obrana koristi pred lovcem. Jak vidis, zafungovala :-)

  6. [5] Roji,
    je to nejúčinnější? Tak jsem to aplikovala správně:-) Koneckonců je to dost jednoduché – jen jsem lovci připomněla, na co mám nárok, co měl jako lovec zařídit. Já jako kořist přece nebudu procházet předem terén a hledat příhodné místečko, kde by mne lovec skolil.

    Lovecké posedy, ty on si uměl vybrat, a číhat. Možná to má radši než samotnou střelbu na tělo.

  7. [2] Planetko,
    já vím jen, jak se řekne buben: T A M B O.
    Jináč portugalsky nic. Ptala jsem se, jestli ase tedy bubeník řekne tambor, ale prý ne, nějak jinak.

  8. Výborné, skvělé, úžasné! Uáá… Ano ano, odříkaného chleba… :-))

  9. Tamborilar dentro mina arca!
    Nějak tak, anebo taky úplně jinak.:)

  10. Jojo, odříkaného chleba… právě proto, že je tak snadné po tom chlebu chňapnout, člověk říká: „Né, chleba né!“ – aby sám sobě lhal, že chleba není dobrý nebo že se bojí si ten chleba dát.
    A já se nebójim, já se nebójim. Ale ty konce… to zas bude.
    Pak si zabubnuju v hruď a jen ty, Bože, mě suď.

  11. „Ničeho nelituji…“
    „…jen toho, co mě minulo, protože jsem se to bál vyzkoušet…“
    :-)

  12. Na tvrdý drogy, aids a asistovaný sebevraždy se to nevztahuje… :-)))

  13. Anebo je to tak, ze odrikani chleba je vetsi sranda nez to chnapani po nem.

    Az zadny chleba nebude, bude dobra i kurka :o))

  14. [14]
    Radko, taky dobrý; to je zas něco jiného – „delayed gratification“ aneb to nejlepší nakonec, oddalování příjemného.

    Ale kdo brojí nasupeně proti chlebu, je ten, kdo ho závidí jiným a sám si netroufne po něm sáhnout.

  15. Nekdo broji a jeste nasupene? :o)) Tak to musi byt nejaky nadrzeny chudak :o)))

  16. nooo, v patnacti sestnacti jsem brojila taky. Jenze to jsem byla nadrzena sama jak pero.

    Posleze ani ne. Akorat smutne ksichty, to jo. Jakoze oni ne. A u muzu jsem se s tim nesetkala nikdy :o)))

  17. S zenskyma muze byt prece taky sranda :o) Pokud se nebojuje o stejneho kohouta.
    Heled, ja zjistila jednu vec, ze pokud chcu vyjit dobre s zenskou jako kamaradkou tak nesmim jakymkoliv zpusobem podrazdit jejiho partnera. Proste TABU absolutni, tvarit se jako bubak, nebyt videt, kompletne vypnout veskery sexapell (coz jde jednoduse – nucim :o))) NIC, jakobych nebyla :o))
    Pak lze najit supr kamaradku :o))

  18. HOdne muzu si zkazi potencialni dobrodruzstvi vlastni chvastavosti :o) Kdyz cela obora vi ze si vlk brousi zuby na tu a tu ovci, bavi se, uzavira sazky a pozoruje posloupnost deje tak je ehm prakticky nemozne dojit k nejakemu zdarnemu konci :o))

  19. No, znám dost bab, co ohrnujou pysky a moralizujou cosi o vodě vínu, a dokonce i chlapy, jo, u těch je to skoro vždycky závist z podpantoflové nemohoucnosti… :-)
    Ty spokojený jsou přejícný, ty zahořklý a zklamaný sami ze sebe jsou mravokárný. :-)

  20. Ru, asi se s takovymi lidmi mijim :o)

    Vzdycky se hrozdne divim, kdyz si mi nejaka zenska stezuje ze ji nekdo nedopreje jeji stesti. Asi se nachazim v nejakem jinem svete a do sveta zaprklych frustrovanych zenstin (muzu) nevstupuju.
    Je pravdou ze nedelam ve skolstvi :o))) (snad mi bude odpusteno)

  21. Jo, moralizátorky-ženy a kazatele-muže nesnášim. Jenže i jinak skvělým lidem se to bočas, v některém bodě, tématu, nevyhne, bohužel. Třeba matkám…

    Spokojený přejícný anóó, to jsme my !! :-)

  22. 25 radko,soudím, že nepozorně čteš blogy, na které vstupuješ. Podíl nás, zatrpklých i zaprklých frustrátů, je v nich zcela dominantní. ;)

  23. [27]
    Frustrát, to je krásné slovo. Ještě krásnější než substrát. Takové foneticky ovocnější:-)

    Jen ta jeho chuť je poněkud kyselá.

  24. [15] roji, jsem nereagovala na tvůj koment, viď:-) Snad tě to příliš nefrustruje.

  25. Radko, kdepak školství, stačí vesnice… :-)) (Nebo maloměsto. Podle toho, co my bylo vyprávěno.:-)
    Nejlepší lék na frustrace je co? Tak chutě do toho! :-))

  26. MY!!! Vidíte to jako já? Týýý vole… :o))))

  27. [31]
    Jestli nejlepším lékem na frustrace myslíš to tvoje slavné slovo na Š-, tak zároveň nejspolehlivější způsob, jak si vyrobit frustraci, je taky Š-. Opakovaně nepovedené.

  28. Jaké MOJE slovo? To je slovo kdekoho, přeci… :-))
    No, ale Radko, uznej, že mít místo š imrvére jednu taškařici za druhou, taky nic moc na duševní pohodu. :-) Ono aspoň čas od času je potřeba i něco vážnýho, seriózního, fakt… :-))

  29. Ru:o)))) ja myslela jakoze jednou :o)) Podruhe bych se na to asi…. Prece…(nooo, jeste bych mozna dala druhou sanci ale to jsem holt ja) (smeju se az jsem poprskala klavesnici)

  30. :-))
    (Však Liška psala „opakovaně nepovedené“:-)

  31. [40] Grr, asexuálové, to ne. To je vrcholně nebezpečná sorta. Žádná sranda. Vsadím se, že kdo je asexuál, ani nemá smysl pro humor. A kdo nemá smysl pro humor (viď, Ru), ten… krade; jak už říkával tatíček Masaryk.
    A měl on vlastně smysl pro humor??

  32. Asexualovi chybi nejake ti podvesky privesne. Nebo privesky podvesne? Prece kdyz ma nekdo hormony tak ho to pudi ne? A kdyz hormony nema tak je pak v poho.

    Stejne si myslim, ze az budu po prechodu bez hormonu tak se mnou nebude velka legrace.grrrrrr

  33. 41: ajne demagogiše fox :-)
    ale asi to bude nuda. Nebo třeba ne, člověk si nějakou zábavičku vždycky najde. Zkusím občas v různých situacích představovat, jaké by to bylo, kdyby mě opravdu nic takového nezajímalo :-))

  34. Teď někdo napsal u Mirky:
    Sex a smrt jsou nejsilnější věci na tomto světě.

  35. aTeo. Asi ano, tim ze se reprodukuji prekonam vlastni smrt. A jak se zda geny touzi po replikaci :o))

  36. [44]
    Ne že je asexuál nudnej – on je nebezpečnej, protože má jiné pohnutky než ostatní a je tedy nepředvídatelnej. Jako konkurenta bych ho mít nechtěla. Jako partnera teda taky ne :-))

  37. Chyběla by mi u něj jedna struna vztahu mezi lidma. Měla bych v tom místě pocit prázdna. Vzduchoprázdna.

  38. [53]
    Tojo.
    A proč vlastně se bavíme o asexuálovi, kterého nikdo z nás ještě neviděl?

  39. [49]
    Ano, reprodukce je odporně neutrální pojem. „Demografie se zabývá reprodkcí obyvatelstva“, řekli nám v prváku. A pak nám dali počítat mrtvé kojence.
    Jen jako čísla, na papíře. Proto mi ten obor byl od začátku divnej a v magisterském jsemzůstala u sociální geografie, ta je rozmanitější a méně mrtvolná.

  40. (54) Abysme se ujistily, že je dobré mít v rezervě radši víc sexuálů. :-))

  41. [56] Ááá, děkuji za krásný oblouk, kterým se v podstatě vracíme opět k brazilskému bubeníkovi :)

  42. 54, 56: to jsem začal já, a tohle ujištění určitě nebyl důvod proč. Spíš mi přišlo, že jsou ti A.S. tak krásně rebelsky svobodní a nezávislí :-)

  43. [58]
    A hele, Fousku, ty bys byl rád asexuál, viď?

    Lze být jakožto asexuál rebelsky svobodný a nezávislý?

  44. Heledte, jsou chlapi co maji jine pohnutky. Kdyby tohle byly jedine pohnutky na svete tak by se od urciteho veku (stavu) vetsina chlapu ani nehla a umirala zaziva. Cest vyjimkam jako treba Chaplin nebo Goethe :o))

  45. Zatím zastávám názor, že jiné pohnutky nejsou. A pokud se tak jeví, je to jen transformovaná tatáž pohnutka. Někdy dokonce umně maskovaná.

  46. 59: to bych teda nebyl rád. Protože jsem se díky sexu seznámil i s lidma, kteří by mi nejspíš byly sympatické i jako asexuálovi. :-)
    a druhá věta, ano, myslím, že lze. Dokonce je to u nich s ohledem na tlak okolí pravděpodobnější, než u sexuálů.

  47. ja jen doufam LIsko ze nemas czela pravdu :o)) jelikoz vzhledem k nezadrzitelnemu casu nemuzu jinym pohnutkam konkurovat ani nahodou :o)))

  48. Myslim jinym pohnutkam nez moje pohnutka :o) Takze souhlas s Fouskem 62. Asexualove musi celit jeste vetsim tlakum, pohrdani, zesmesnovani, krouceni hlavou nez dvouhlave tele.

  49. [63]
    že bys nebyla, radko, sexy, to strach nemam. A když si to hezky šikovně přetransformuješ tu v lezení po horách, tu ve svařování, tak to funguje pořád a pořád, ne?

  50. Radko, souhlasím s Liškou. To, že časem vyprchá chuť a hlavně potence (respektive potence a pak teprv chuť), neznamená, že ty pohnutky tam nejsou. Paměť zůstává, podvědomí taky, jen prostě zafunguje přizpůsobivost možnostem.
    Copak neznáš ty dědečky o hůlkách na lavičce v parku, jak koukaj mladým holkám po křivkách? :-) Nemůžou, necloumá to s nima, ale když se na ně taková mladá holka hezky usměje… :-)

  51. [62][64] Jo takhle, tlak okolí jakože jsou divný a kdesi cosi… A to bych myslela, že „tlak“ může být stejný u všech, jen zaměřený trochu jinak; že by chudáčkové asexuálové museli čelit nějakým extrémním společenským podmínkám v porovnání s „námi“ :-), to bych neřekla.
    Proč se v tom pořád tak babráme? Protože je to tak nepředstavitelné?

  52. janevim. Kdyby mela byt jedina pohnutka meho muze TA cinnost a to po 27 letech mazelstvi tak by asi byl davno jinde. Ale mozna se pletu. Do hlavy mu nevidim. A bude hur.

    V kazdem pripade souhlasim, ze prvni pohnutka je TO. TEprve pote se nabaluji dalsi a dalsi koule u nohy. TAkze TO treba snad mozna upadne nekam do kouta a tam strada. A s TIM strada i chlap.
    Ja ted netransformuju nic :o(. Jsem furt na lopatkach tudiz v hajzlu.

  53. Ru, to predtim jsem napsala driv nez tvuj komentar. S tou 66 souhlasim. Ale jou TY pohnutky jedine pohnutky (nazor Lisky)? To ta 66 nepotvrzuje. Mlaskajici dedek na lavicce podle me neni dukaz :o)) Ale jsem nazoru, ze muz ktery ma TO tak a tolik, jak si preje je stastny. A ten ktery je TIM frustrovan je deprivovan.
    Moznas je neco mezi tim ale pro me je to zatim neznama zeme.

  54. radko, ty to bereš moc doslovně. Jediná pohnutka je TO, jakožto základ, ze ketrého se odvíjejí další pohnutk. Proč lezou chlapi na Himálaje? Aby byli nejvýš, aby byli nejlepší, aby ho měli největšího… je to pořád dokola jen TO, ale přetvořené.
    Co je kreativita? Tam už bych neřekla, že kreativita je jen TO (jak tvrdil Freud, myslím), ale ještě něco navíc. Jenže na druhou stzranu: Může být asexuál vůbec kreativní člověk?
    – když už jsme u nich…

  55. A z čeho vzniká kreativita? Nevzniká většinou jako strategie získání samce / samice? Aby potenciální partner viděl, jaké všechny možné způsoby uplatním, jak jsem vynalézavý a kreativní – a tudíž mám lepší geny než ten neohrabanej cápek, co si kouše nehty tamhle v koutě.

    Nebo tu kreativitu podceňuju a je v ní přecejen víc „božského“ než „zemského“?

  56. Lisko, asi to tak nejak muze byt. Hodne lidi je frustrovana jen tim ze mu TO (mozna) schazi a neumi si to pretavit v nahradni cinnost (kreativitu)

    Pokud budu vedet z pricinou moji frustrace je chybejici TO a neschopnost to pretavit v neco tvurciho tak nevim co dal… Jak dal… Prijde mi to hrozne definitivni. Deprimujici.

    Mozna jsem mimo, ale napadlo me ze pokud tyhle uvahy rozvijis doma tak potes panbu :o))

  57. [73] Né, o takovejch blbostech se obyčejně nebavím.
    Doma myslíš u mně, kde jsem jen já?
    Doma tady na webu? To jo. :-)
    Nebo doma u rodičů – tam se bavíme o důležitějších věcech, např. jestli si dáme ještě pivo a tak…

    radko, ty to domýšlíš pořád hodně doslovně – jaká frustrace, jaká neschopnost přetavení v něco jiného jako definitivní frustrace? Tak to přece neběhá, jen v depresi, jinak člověk něco udělá; ty snad v takové definitivní frustraci jsi??

  58. Ajaj. Tak přeju, ať ti brzo vysvitne den. A ať jsou naše zatrachtilé rodiny zdrávy.

  59. Achjo achjo.
    Tak se pro obveselení můžem ještě bavit o těch asexuálech, no :)

  60. Taky je celkem možný, že asexuály nemáte rády proto, že je nemůžete ovládat pomocí sexu, nejsilnější to zbraní. :-)

  61. A nejen ze mam zasranou rodinnou situaci (i kdyz se to zasadne lepsi, klep,klep)
    jeste mam i znamou co je kost a kuze a mluvi o sebevrazde.
    A zrovna ona je pro me nekdo kdo na pohnutkach postavil sve byti. BYt milovan. A bez nich umira. Kdybych to nemela pred sebou tak desive a tak silene, tak bych se mozna smala.

    TAkhle vidim tu druhou stranu mince. Jedna je slunecna: milujme se pokud muzem a druha odvracena: to prijde potom az nebudeme moct…

  62. [78] To je dost jistý:-)
    A to s sebou právě nese jejich nevyzpytatelnost a nebezpečnost.
    Ha, teď vypadám jako rasista – netolerantní k asexuálům. Ale o žádném nevím…

  63. Jirko, podle me jsi klepl hrebik po hlavicce. Presne tak to je. Ta nejsilnejsi zbran zeny je vyrazena z ruky. A zena stoji pred muzem odhalena jak ji buh stvoril. Bez ochrany.

  64. [79]
    Tak to klep klep klep!!

    Být milován?
    To je pošetilé, chtít být milován. Když miluju (svět, sebe, někoho, kohokoliv), cítím se milován a nenapadá mě bláhové přání být milován. Mně to teda funguje a cítím se milovaná. A jsem milovaná. I když s nikým nechodím a mám nešukací období, cítím se pořád milovaná. A jsem.

  65. radko,
    ty máš období truchlivých myšlenek na stáří – co bude potom, až nebudeme moct atd. Jak se z takových myšlenek chodí ven? Pomóc, to musí být nepříjemný.

  66. Lisko, to rikas protoze jsi na vrcholu. Jsi v plne sile a plne zbroji. Muzes rikat cokoliv a delat cokoliv. Vse je Ti otevrene a vse je mozne.

    Jenze tohle pomine.
    Ale jedno je jiste:
    Je lehce krasnemu mluvit ze mu na krase nezlezi.
    Je lehce chytremu mluvit ze inteligence vubec nic neznamena
    Je lehce silnemu s dvemi zdravymi rukami mluvit ze mu na penezich nezalezi.
    Pouze osklivy se boji sve osklivosti, pouze hloupy se boji svoji hlouposti, pouze nemocny se boji svoji bidy.

    Cim vic jsem nezavisla (na TOM, penezich, chytrosti, zbranich) tim mi je lepe. Cim vic jsem samostatna tim jsem svobodnejsi. mam cely zivot se naucit ZIT BEZ tech pohnutek. Nic jineho cloveku nezbyde. kazdy sex appel jednou pomine. Kazda zbran jednou prestane fungovat. A z mocnych se stanou slabi.
    Jdu do kanalu.

  67. Lisko, takovi jako ja se nepousteji na Party :o)))

  68. to jsem zase napsala kravin. Fakt nevylezam na svetlo bozi.

  69. Já jsem taky napsala kravin!
    A jak pěkně se na tom božím světle vyjímají!

    A každý zbraň pomine. A pak se vyvine jiná, účinná pro tu chvíli, ne?

  70. Lisko, zadna jina neni :o) Asexualni muz je jednoduse nedobytna pevnost :o))
    Zit s asexualim muzem by me zabilo.

  71. neni pro me nic krasnejsiho nez kdyz silny nedobytny muz podleha slabe zene. ehm klise :o))

  72. [89]
    „Nedobytný“, říkáš… takže myslíš „asexuál“? :)

  73. je nedobytny pro cely svet krome me :o)) Dulezite je tam to: nikdo jiny nez ja …. Ehm, ale to zni pekne debilne, jaksi pubertalne :o))

  74. Kristova noho, asexual!!!??? A co zenska, asexualka smejdici za dvermi, sbirajici drby, zaprkla na sproste sovinisty, bez zivota, bez šťavy, ovisla, zaplacana maltou s barvickama, vic mrtva nez ziva…. eeeeeeeeee pomoooooc

  75. [92]
    Že by to byla ta upravená starší dáma, co bydlí pode mnou a minulý týden si zase stěžovala na hluk?

  76. Upravene starsi damy jsou moje cerna mura :o( Kdekoliv bydlici.

  77. [93] Dají se asexuálkyně uplatit kytkou, nechají si zavřít hubu a ucpat uši čokoládovými bonbóny? Jestli myslíte, že jo, tak se prohřeším proti svému předsvědčení a něco té úhledné dámě podstrčím!

  78. 96 je moje… v opačném případě se u mě doma nedá šukat v pozdních večerních hodinách :-((

  79. ani kdyz si zavrete okna a dvere? :o) treba neni na vine ta pani nybrz sileny jekot a papirove zdi :o)
    Nas soused se zblaznil pouze z muziky podprumerne hlasitosti – a ve dne.

  80. Papírové stropy. Muzika taky. Za hodně peněz (které platím za nájem) hodně muziky, jak se říká.
    Na „šílený jekot“ mi nešahejte.
    (cituji:) Každý má právo být Karkulínem.

  81. (93) Minulý týden si zase stěžovala na hluk? Ehm… A kterou noc konkrétně, prosím… ?
    :-))

  82. [100]
    No přece tamtu. Prý bouchala koštětem a nic platno (to mě rozesmálo, když mi to paní domácí sdělovala).
    Jednou za čtvrt roku si člověk po půlnoci pustí muziku a dáma si hned stěžuje, ačkoli ona samozřejmě ráno do práce nevstává. Ona vstává a jde na chodbě šepotat se sousedkou. Má holt těžkou šichtu.
    Ještě že ji takhle udržuju v kondici…

  83. Ajo, a já tvrdila, že tam asi někdo zatlouká hřebíky… :o)))

  84. Zajímavý je, že masová kultura té paní nevadí – když mám ve dvě v noci puštěnou televizi, nic se neděje.Ale jakmile začnu hrát v tu hodinu na kytaru nebo šukat nebo co, tak hned roznáší klepy po domě a telefonuje mé domácí. Vrrr. Nemá pochopení pro individualismus.
    Jak to bude vypadat, až ukončím nešukací období, to si neumím představit. Asi dám na dveře ceduli: Poutníče, vstup, ale šukej jen do 22 hodin.
    To by tu paní pobouřit nemuselo, protože bydlí o patro níž a tu ceduli neuvidí…

  85. To mi pripomina meho otce, ktery se vzdycky vzbudi kdyz vypneme televizu :o) Proste televize uspava.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.