SEN 14.8.2008 HROZIVĚ UKONČUJÍCÍ KLOBÁSOVÉ OBDOBÍ
Jsem muž, voják. Zoufale nechci být voják! Abych zachránila krk sobě, udělala jsem něco, při čem zemřelo několik našich vojáků. Vidím jednoho z nich v hnědé kožené tankistické přílbě. Teď to mám přiznat vlastnímu otci, který je velitelem vojsk. Jdu vedle něj, s ním. Cítím se zoufale. Pošlou mě někam, kde to nepřežiju. Tma.
Je noc. Temný les, nebezpečný, plný vojáků (uniformy z 18.století, pušky s bajonety). Leží sníh. Vydali jsme se s bratrem přejít v noci ten nebezpečný les. On nic netuší, netuší léčku, do níž jsem ho vlákal, mezi vojáky. Zabil jsem úskokem vlastního bratra a jeho játra hážu vlčákovi.
Sen tohohle typu (tma, zabíjení jsem muž-voják) nepřišel už roky. V období, kdy mi bylo nejhůř, byl právě tohle typický sen. Být voják vždycky znamenalo (to šlo později po opakovaných snech poznat), že nedělám vlastní svobodná rozhodnutí, že to, co dělám, určují lidé v okolí nebo okolnosti, ne já. A že to je nebezpečný postoj. Že z té těžké situace musím ven, ale dezerce nepomáhá; ta znamená taky konec života – chytnou mě a popraví.
Proč se mi to zdálo zrovna dneska? Divné bylo už to, že se mi nechtělo spát, ani jít spát. A to je neobvyklé. Zavání to nějakou úzkostí. Nutností nějaké změny.
Sranda je, že první mě při nočním probuzení (po hození lidských jater psovi) napadlo, že jím zabíjená zvířata.
Povečeřela jsem večer výbornou italskou klobásu. Že by na tohle chtěl sen upozornit? Pché.
Tak jsem si ráno schválně dala k snídani zbytek té klobásy a fakt je, že můj trávicí systém nadšen nebyl…
to je divne, taky se mi kdysi zdavaly sny s vojaky. Ze me honijou a ja bezim do lesa. Utikam mezi stromy. Schovavam se. Nedostali me.
radko,nechtělas napsat: Nedostali me, bohuzel. ??
Já se z vás po… vy jste teda psychopatky! :o)
aaa..treba je to jednodussi, trebas byla vojak, ha ? :-)
aTeo, nahodou ja jsem rada psychopatka, vzrusuje me to :o) A ty jsi rad netykavka?
Ale ti vojáci by tě vzrušovali víc, ne? No tak, přiznej se! :)
mozna ve dvaceti :o) kde ty lonske snehy jsou.
@Teo, vzrušení do toho nepleť, o to ve snu nešlo. A psychopat jistojistě nejsem, zatím, takový laciný fórky sem taky netahej.
Syrovina… A není to spíš než o tom, že tě někdo manipuluje, o zachování si určité integrity a důstojnosti ve chvíli, kdy je volba omezená? O schopnosti postavit se čelem? Jen idejá:).
Ale fuj, Lišule, laciný fórky… Nedávno jste se tady vespolek virtuálně mrouskaly, až chlupy lítaly. A najednou, libido do toho nepleť. Jsem se chtěl přizpůsobit, to je celý! :)
už máš vyplněnou přihlášku do armády Liško? :-)
tak jsem se podíval do snáře a je to jasný:
“Ocitli jste se ve snu ve válce nebo ji pozorujete? Možná je to bitva mezi tužbami vašeho podvědomí a vědomí nebo mezi vaším intelektem a emocemi. Může se však jednat i o jakousi metaforu z vašeho reálného života.”
Teo, je daleko víc ženských, co takovýhle sny mají, než těch, co je nemají.
Definici psychopatie, prosím?
No prostě když ještě nejde o duševní mat, ale pat, říká se tomu psychopat. Když ten mat přijde, je to logicky psychomat. Někdy psychoautomat. :p
Ahá, takže remíza. No, to ujde. :-)
Psychopat je clovek s poruchou osobnosti :o) Proste netika jako ostatni nybrz tika podle sebe. A nejde nijak vylecit. Proste je to pako.
A souhlasim s JIrkou. Ze vlaka ve snu je metafora. Valcim v sobe. Bojuji se sebou. A ve snu to prozivam
A jeste neco me napadlo. Mozna spatne. Liska je fixovana na to ze ji nekdo nuti, utlacuje, omezuje zvenci. Podle me to tak neni.
Vnejsi svet na nas bude vzdycky tlacit, omezovat, nutit aniz by to bylo patologicke. Te rozpor je uvnitr nas. Nikoliv mezi nami a vnejskem.
@Teouši,
no tak si zaplkejmež,no: Psychošach. Psychogarde. Psychogarderóba.
Jirko* [15]
to je teda prča – “může se jednat o JAKOUSI metaforu z vašeho reálného života.” A o co jinýho by se jako mělo “jednat,” když je to můj sen?! Chaaa, tyhlety snáře jsou srandovní. Jak říkáš, Jirko*, je to jasný!
planetko [12],
no to jó! Tos trefila lišku do hlavičky; nová perspektiva, oooo. Hurá.
další senDneska se mi zdálo zase o zabíjení a zvířeti:
Kamarádka Lenka1 sedí u stolu a chce jíst. Přijde mourovatá kočka (naše alergicky-kožně rozedraná kočka z práce) a žebrá, chce dostat něco od stolu. Na talíři ale nic není. Kamarádka si příborem ukrojila ucho kočky s kusem hlavy. Kočka žije dál, stojí na talíři, podpírám ji a utěšuju. Běžím vedle za mámou s tím, že kočka ještě žije a že ji budeme muset zabít (jdu za mámou drsňačkou, protože já zabíjet nebudu), je mi hnusně.
[25]
Fuj.
A prdlý je, že ve snu zase běžím pro pomoc za mámou. Jako v minulém snu z 2.6.
Radko,
nojo, to já právě nechci – aby mě něco utlačovalo. To si pak žádá moc akce a konfrontace a změny a do toho se každýmu chodí nepříjemně, chvíli trvá do toho odvážně skočit. (Nevím teda, o čem konkrétně hovořím, ale to je u psychošachu a jiných klikatých her normální :-)
No pěkně mě to štve, že se mi zdály takový hnusy a musím se jimi zabývat. Ale za chvíli mě to začne bavit, skočit do nich.
Hmm, mně se zdálo, že jsem na návštěvě, mám minisukni, co se mi pořád vyhrnuje nahoru, a chlupatý nohy. :o)
[29] Tak to byla děsivá noční můra! :-)
29 RUme se to stava ve skutecnosti :o) Desive to neni.
[25]
aha, už se mi rýsuje souvislost ukrojené hlavy kočky: jednak mám špatné svědomí, že bych měla něco podniknout pro zaléčení té naší mokvavé pracovní kočky, jednak jedna holčička půjde napodzim na operaci mozku (nechci to podrobně rozebírat; je to dost těžké rozhodování a očekávání, výsledek nejistý…) a asi pro to nic dělat nemůžu. A nechat je umřít je hrozná představa.
Něco se dá léčit, ale ne vyléčit bez následků nebo bez pozorovatelných projevů. Achjo.
Lisko, to co rikas je velice zajimave. Tak hluboce se ucastnis zivota jinych lidi a jinych zvirat az se ti o tom zda. Stavaji se soucasti tebe. A kdyz svet touzi vstupovat do zivota tveho tak na to reagujes (mozna) vymezenim.
Mozna uplne kecam. A mozna jsem neco podobneho musela vyresit u sebe. Nakolik vstupovat do zivota jinych.
Poslední dobou mám pocit, že (pokud) se víc účastním života, jak říkáš radko, tak ne lidí v rodině, ale blízkých kamarádů, lidí okolo, a nemůžu přijít na to, jestli se víc zajímat o vlastní rodinu. Je mi divný, že nechci. Neumím si moc obhájit, že mě víc zajímaj lidi mimo rodinu, z rodiny se chci teď držet venku, dokud to jde.
Taky proto, že se bojim, až se něco semele, budu MUSET v té rodině fungovat, o někoho se starat a rozhodnout se to třeba neudělat. A to bude maso. Krvavý.
[22] Psychogarderóba se tam nehodí. Navrhuju psychorošádu!
[36] ano, já chci psychorošádu! Trochu zamíchat figurkama s pouužitím výjimek z pravidel. Přeskočit krále. Jojo!
Hele, ještě jsi @Teoušku zapomněl použít termín psychorachejtle.
[38] Nezapomněl. Nechtěl jsem ti brát příležitost. :-8
Ty se ucastnis tech zivotu o ktere mas zajem (kocku, operaci hlavy)a vylucujes z ucasti na svem zivote ty zivoty o ktere zajem nemas (rodice)
Je to milostny neresitelny trojuhelnik. V teto poloze. Miluji nekoho a nekdo jiny miluje me. I v milostnem trojuhleniku lze dlouhodobe fungovat. Jenze je hodne nespokojenych :o)))
Myslím, že dost přesný. :o) A asi platný nejen pro Lišku…
Koukat i na tohle jako na milostný trojúhelník? To je dobrý. Ale dost smutný.