Nesnesitelná věčnost bytí

SEN 22.1.2009

 

Život věčný. Projevuje se také tím, že nejdou smazat maily od černocha z Brazílie – smažu je a objeví se znova. Sysifovská práce. Věčný život je jako obtížný hmyz, člověk se ho nemůže zbavit. Určitě mi z něj hrábne, zblázním se z toho! Existenciální úzkost ze smrti, tu chápu, ale tohle je něco jiného, jiný pocit – jako mračno komárů. Svědí. Musím si pořád třít hlavu. I po probuzení. Není to úzkost, není to panika, není to strach. Je to nekončící obtěžování, znervózňování až k šílenství.

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Sny a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 komentářů u „Nesnesitelná věčnost bytí

  1. Pocit snu byl velmi přesvědčivý.

    Ta věčnost mi připadá nějak obsedantní! :)

  2. „Věčný život je jako obtížný hmyz, člověk se ho nemůže zbavit.“ – to je hodně zajímavý pocit. :-)

  3. prijde mi ze se opet objevuji urcite uvahy najednou. Zeby erupce na slunku?
    Rikas ze to byl sen. Ale kdyz te tak zaujal tak je to jiz tvuj osobni pocit. Obtezujici pocit zodpovednosti?

  4. Pokud si budeš dál platit důchodový pojištění, klidně si žij věčně. Ale tunelovat systém na věčný časy, to by od tebe fuckt nebylo vůbec hezký!

  5. 3:
    Možná je obtěžující nemoct se něčeho (někoho) zbavit … obava z toho, že to nejde, že nevím, jak na to.

    Jinak ten pocit byl úplně uvěřitelný, dlouho jsem probuzená v něm ještě setrvávala. A bylo to dost silně nepříjemný. Úplně nový pocit, pro mě.

  6. Lisko, nemas tyhle pocity casteji? pocit ze te nekdo do neceho nuti… Jako dusledek neceho. Nejakeho tveho kroku.

  7. Kdyby to byl můj sen, tak bych kontemploval o tom, do jakého mokřadu či bažiny (komáři) jsem byl zavlečen, nebo možná spíš o tom, jestli není nějaký otevřený průchod. Něco se mělo uzavřít a nestalo se (a nejde to). Tak nějak…

  8. Vida, teď jsem si vzpomněl, že jsem chtěl napsat svou verzi o „publikování na věčnost“. Ať se to tvé otevřené něco brzy podaří uzavřít, přeju.

  9. Kdyby to byl můj sen, přemýšlela bych o tom, co pro mě znamená černoch z Brazílie. Jeho vlastnosti, jeho slova, ale ne „on osobně“, jenom jeho esence. Esence, která zapadá do nějaké situace/osoby v současném životě. Slova, která se objevují znova v mailu, tedy neosobním sdělení a nejdou znovu a znovu smazat, jako nekonečné spamy chodící stále dokola, jsou důležitá. Co v nich bylo? Jaká „esence“? A mám pocit, že když se vžiješ do těch slov a pocitů, mělo by to cosi dělat s komáry na tvé hlavě a s tělovými pocity. A z toho odvozovat intuitivně dál. Je to náročné na čas, na soustředění, já vím… Třeba Ti můj komentář něco dá ;)

  10. Díky díky vám!
    Musím si na to najít čas a zjistit, co mělo odejít, a neodešlo a obtěžuje mě pořád dokola a nutí se mi, protože jsem něco neudělala nabo udělala…

    „Esence“ je případné slovo pro obrazy ze snu! To se mi líbí.

    Už to vidím – to zas bude něco jednoduchého, takřka nabíledni, co v černonoci vypadá dramaticky, aby si vymohlo patřičnou pozornost i ve světle denním.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.