JAGA STORY
Hajzli! Poteče mi do baráku!
„Dědku, nechrápej, probuď se! – A ticho. Zůstaň tady pohotově a neukazuj se."
Začít ožírat chalupu shora, to je teda nápad. Kdyby si dali kousek zdi, zjistili by, že je sladší a není tak opršelý. Jejich chyba. Jdu ven.
Nebo počkat! Co je budu ve tmě nahánět; nalákám je na dobrotivý hlásek. Tomu snadno uvěří – v nacukrované chaloupce může bydlet jedině nacukrovaná babička s krajkovým límečkem a sladkým úsměvem. Nakonec se mi ta tma hodí. S mým obličejem…
Nasadit medový tón s akcentem badyánu a:
„Kdopak mi to loupe perníček?"
Ticho. Přestali štrachat.
Mám jim nabídnout nocleh?
„To nic, to jenom větříček," tenký dětský hlásek, napůl vystrašený a napůl drzý. Nevyplašit! Dědek je narychtovanej, za chvilku vylezu a pozvu robátka dovnitř.
Ták.
Chytře jsem to zařídila. Než se ti dva vzpamatovali, byli pod zámkem.
„Jaguš, myslíš, že někdy ztichnou?"
„No to víš! Za chvíli usnou. A pak už si s nimi poradíme. Podle toho, jak jsou vyhublí a toulají se po nocích, u nich doma je nic moc nečeká a snad je ani nikdo hledat nebude."
„Hezoučká pacholátka jsou to. A jak jsem je šikovně šoupnul dovnitř a zavřel, no řekni!"
No jo, na to tak ještě stačíš. Kdybych ti pořád dokola nemusela říkat, co máš dělat, nebylo by nic, ani chalupa, ani děcka. A jak je roztomilá, tahleta drobotina. Jen je k sobě přitisknout, přišmajchlovat, ručičku utrhnout!
Však si pošmákneme.
„Ne abys je děsil, ty divousi! Kluka necháme za katrem na výkrm a holka nám ještě ráda bude posluhovat v chalupě. Ta se od kluka nehne, jistě ho má na starost."
„Holka by stála za hřích…"
„Prosím tě, je jí nejvýš deset! A utři si bradu, poslintáš duchnu!"
„Co bych se taky jednou neotočil za mladou!"
„Opovaž se ji strašit! Radši na ni vůbec nemluv. Povídám ti, že jateční maso musí být do poslední chvíle v klidu a pohodě a krmit se a krmit! Pečínka je pak neporovnatelně lahodnější."
„Abys ty všechno nevěděla nejlíp!"
„Jistěže to vím nejlíp. Na co jiného jsem doprdeleodborník?!"
„A kdo je odborník na perník? Kdo má čuch na nejlepší recept?"
Se ví, dědku, hlavně když se patláš se zdobením cukrovou polevou, to je od tebe chvíli pokoj, hračičko. Mě by takové sračičky nebavily. Napchat perník do dětí a šup s nimi na pekáč – to je moje řeč!
… A ta chvíle přijde brzo. Už jsou u nás, holoubátka, nějaký ten týden.
„Chutná jim perník, chutná! Už se spravily, dětičky. Přichází jejich chvíle. Co ty na to, dědoušku?"
„Můj perník je prostě delikatesa! A výživná. Posiluje kosti, svalstvo žvýkací, ba i funkce mozku."
„Kdes to vzal? Kdybych nevěděla, že neumíš číst … To ti napovídala určitě naše Mařena. Hezky se s ní v duchu rozluč, večer roztop pec a ráno jdeme na věc!"
Příliš mnoho specialistů na výživu v jedné domácnosti je moc!
Přece jen jsem nutriční potenciál perníku podcenila, jak se ukázalo. Kdybych se bývala orálně ukájela perníkem už tehdy, můj mozek mohl být ještě bystřejší a nesedla bych dětem na lep. Na lopatu. Jsem taková naivka bezelstná, žiju si tu na samotě, v sociální segregaci, geronto-stigmatizaci, antivegetariánské ultraopozici, v perníkové izolaci, a sama nejím perník celá léta. Až teď. A jak mi to začalo pořádně zapalovat! Ovšem až po neblahé příhodě se zapálenou pecí. Když mě z ní dědek vyndal, celou rozhicovanou, nemohla jsem ani nasednout na koště, hned by se vzňalo. Hnala jsem dědka za dětmi samotného. On je nepřivede, je to hňup, kterému ani perníková výživa nepomůže. Ale aspoň je od něj chvíli klid.
Heleme, dobré je to.
No jo, dcera Krhúta… máš to v genech :)
Jsem Jaga osobně … :)
No ale fuj! Tady končí veškerá legrace. Dětská pornografie je proti dětskýmu kanibalismu hotovej čajíček. :p
3:
Ještě že neumím dělat takové věrohodné fotomontáže jako ty… to by to tu vypadalo.
To, jak Jaga hodntí dědka, to je zhuštěná ženská skepse. Jak u Homolků. Jedním slovem hňup. Jaga má málo endorfinů:(.
5:
Chudák dědek. Ten dostává kapky. Ale on to pouští druhým uchem ven.
Málo endorfinů? To mě nenapadlo…
… mně ta babaJaga připadala docela veselá. Taková energická, „generál“ se smyslem pro humor. Nojo – když to čtu nezúčastněně, tak nemusí být vůbec veselá, ale bručivá. To jsou věci!
Liško, to je moje tchýně:(
Ajé! Tak tady babo raď. :)
A je to tak hrozný? Mně se ta Jaga celkem líbí; umí si udržet domácí vydobyté pozice. Když jí neleze domů nikdo jiný než ten dědek. Jakmile přijde vetřelec, je sežrán nebo vypuzen, aby nenarušoval teplo rodinného krbu :))
… spíš žár domácí pece, než teplo rodinného krbu …
Hele, mně se to líbí – bába je taková herdekbába a co jinýho by měla čarodějnice baštící ztracená dítka být. Dobrej je ten úhel pohledu – jak se to jeví jedný postavě zevnitř. Vždycky se ta pohádka vypráví „objektivně“ … Kdybys časem přihodila pohledy všech ostatních zúčastněných byl by z toho takovej Perníkovej Rašómon ;)
11:
A jo, to bych mohla (rašómon jsem si vyhledala v googlu :)
Je to trochu pracné, ale ne moc – ještěže těch postav tam není tolik a některé mohou vyprávět docela krátce.
A není lepší nechat čtenáře, ať si sám představuje, jak to vnímají ostatní postavy? Nechat to vyprávět všechny by už neponechalo žádné otevřené možnosti.
Vždycky jsou otevřené možnosti.. v chalupě jsou třeba myšky, kocour, hmyz… ne strašlivý klaun pod postelí a každej to vidí jinak ;)
A tak to má být, milé děti.
hezoučká pohádka :)
[11] bo,
jak to vnímají ostatní postavy: vlastně jsem na to při psaní myslela – říkala jsem si,že jako je ježibaba obrazem macechy, toho nebezpečného mateřského (v pohádkách vlastní matka je hodná holubička, kdežto negatovní aspekt matky zastupuje matka nevlastní, aby to děti vůbec mohly přijmout), tak i pohled na věc by měly podobný, perníková domácnost by v mém vyprávění měla podobný model jako domácnost dřevorubcova: baba generál a pan podpantoflák; baba jako macecha a dědek jako dřevorubec. Musel takový být – jinak by přece děti nezavedl na macechy popud do lesa a nenechal je tam!
A proto si říkám, že nakonec vztah Mařenka – Jeníček bude taky podobný; Mařenka jse starčí sestra, má na starost chlapečka-mazánka a může s ním pěkně mávat.