Novou podprsenku?

UKAZUJI NA POTKÁNÍ…

Podprsenkové plány

Podprsenek mám tolik, že jsem si už dlouhá léta žádnou nepořídila. Vlastně jsem si v životě sama koupila jen dvě; všechny ostatní jsem dostala dárkem. Asi se divíte, že mi seděly. Seděly, protože většinou byly sportovní; takové ty, co připlácnou prsa k hrudníku a dovolí bradavkám vyrýsovat se přes tričko. A já si řekla, že připlácávání už bylo dost. Ale nějaký tlustý hnusný propocený molitan, který nemá nic společného s tvarem či velikostí mých prsou, to nechci. Já jsem já a moje prsa jsou moje prsa, na jiná už si nezvyknu; nechápu, že si do nich nechá někdo operativně všít odporný plast a ty dvě nehybné koule pak přijme za své. Kdyby mi prodloužili prsty nebo přišili místo mé ruky ruku nějaké cizí ženské (nebo chlapa?), těžko bych si na ni zvykala. Vy ne?

Černo-růžovou jsem měla v plánu. Proč? Připadá mi sexy; mohla bych z ní mít radost. A možná i někdo jiný (jiní). Třeba můj oblíbený milovník prádla, který se po roce přihlásil, že půjdem na jedno pivo. Cestou tam jsem si podprsenku koupila. A hned u prvního půllitru mu ji odhalila. On byl rychlejší – ještě před prvním půllitrem vyšel na světlo s tím, že se teď stará o dvě malé holčičky, ne sám. Druhou trojici piv jsme vypili s jeho mladým americkým kamarádem a Američanovou britskou přítelkyní. Účastnila jsem se (v angličtině) rozhovoru a venkoncem věděla, o čem je řeč. Nechytala jsem se jen, když ta dívka z Leicesteru řekla větu o více než dvou slovech. Vážně měla dost intenzivní nerozluštitelný přízvuk!

Mám za to (jenže znáte moje alkoholová okna!), že svou novou podprsenku jsem jim neukázala. Budili ve mně dojem, že takové věci neradi odkrývají na veřejnosti. Zato když jsem skotačila Oujezdem k domovu, potkala jsem po letech dva staré kamarády, velké chlapy. Taky měli v sobě šest piv. Dohromady. Mně mých šest piv tentokrát nebývale rozvázalo jazyk – za časů, kdy jsme se vídali v partě velmi často, jsem jim nikdy žádné intimnosti neprozrazovala. A teď jsem jim o půlnoci na ulici mávala před očima svou novou podprsenkou, opěvovala holohlavce (mezi které i oni patří), poskakovala s nezdolnou energií a vykládala, že na Velikonoce přijede brazilský bubeník a kdesi cosi. Doprovodili mě na tramvaj až na náměstí a zamávala jsem jim vydatně.

A vyspala jsem se pořádně. Ne jako předtím v neděli, kdy jsem šla po oslavách spát až v sedm ráno a vstávala v jedenáct. V devět večer téže neděle pak přijel milý kolega z dobré vůle odvézt autem můj starý počítač, popíjel se mnou do tří do rána a nakonec ve vší počestnosti se mnou přenocoval. A ráno ten počítač s monitorem a se mnou odvezl. Hurá. A to jsem mu žádnou podprsenku neukazovala. A stejně jako v hospodě u piva s milovníkem prádla, říkala jsem si předtím u piva doma s kolegou: „Proč vlastně je tady se mnou?“ Že u mne zůstal na noc, kamarádsky, mi připadalo jako příjemný projev důvěry. Takjakotak je pro mě kolega důležitý; volně se mi s ním dýchá a podněcuje mě, aktivizuje, rozradostňuje. A náš příběh se v něčem podobá; to sdílení je pro mě cenné. Když si pomyslím, že zanedlouho nám odjede, je mi smutno.

Šéfka nám odešla už před pár měsíci (ovšem vídáme se docela často, po chvílích) a mně se to zdálo jako dobré nakopnutí se odpoutat, konečně aspoň na poloviční úvazek přejít do jiného zaměstnání, vydělat si na svoje břevnovské nájemné. Zatím nic neklaplo. A teď když vím, že odejde, po roce působení, i další kolega, mohlo by to vykopnout úplně i mě, na celý úvazek? Snad. Ten se lépe hledá. Už aby mě někdo vyslyšel a pozval na pracovní pohovor. Vezmu si s sebou svou novou podprsenku. Ale asi neukážu. Jenže pod co si ji vezmu? Opatřila jsem si podprsenku, která mě baví, ale většinu věcí, hlavně letních, mám světlou. Z toho vyplývá, že až mě zas někdo pozve na pivo, cestou si koupím podprsenku tělovou, neviditelnou. A neviditelnou podprsenku je vhodné ukázat komukoli, anebo naopak nikomu? Jako císařovy nové šaty…

Podprsenka

Příspěvek byl publikován v rubrice Kožíšky a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

31 komentářů u „Novou podprsenku?

  1. Už se těším, až zase někdo otevře tvou skříň a bude zírat na tvoje svetry a podprsenky.

  2. Tahle tvoje věta je totiž stejně dobrá jako když mi kamarád kterému jsem vytvořil heslo do Wiki řekl "To jsi hodnej, ale na to ses měl vysrat…"

  3. Liško, ty jsi zas ostříhaná! :o)
    Já tě chci vidět. Se s tebou. Zas. Pudem na šest piv.
    Ale radši dohromady. Každá šest bych já nezvládla.

  4. Pěkná. :-) Akorát já radši nevycpaný. A to vůbec. Mám ráda jen kostice a kus nějaké pěkné látky, abych se cítila volně a měla svůj tvar prsou.

  5. Není to úplná vycpanina (vycpané lišky ostatně vídáme i v regionálních muzeícha školních kabinetech…), ale stejně je mi v tom nějka vedro. Tu tělovou si střihnu tenkostěnnou a s kosticí, jak říká BlackCat. Všude prodávají většinou ty molitanové kyrysy, anebo když tenké, tak ve stylu prababiček, s otravnými švy. Snad mi nějaká bude "sedět". Vlastně viset. Nebo co to podprsenky dělávají… hlavně aby moc "neodstávala" a "nestála"; nejsem při penězích :)

  6. Když odcházejí lidi z fungujícího týmu, je to naprd. Nepřecházel jsem z práce do práce moc často hlavně kvůli lidem, se kterými jsem dělal, ale jednou jsem právě kvůli lidem (těm protivným) odešel tak rychle, že mě tam neudržela ani pěkná podprsenka :)
    Ta koláž nahoře se moc povedla, vypadá hodně plasticky. Fotka dole taky, akorát nevím, proč tam dávají ty reflexní proužky. To jsou varovný? ;-)

  7. 11:
    K barvě podprsenky: za běžného osvětlení (ne při utajeném nafocování služebním foťákem na pracovním záchodku) vypadá černá a "reflexní proužky" nejsou tak dooranžova jako na fotce. Mají barvu ibuprofenu.

    8,9:
    Nové kalhotky by taky nebyly špatné. V poslední době je mým kalhotkovým dárcem jen matka,a ta upřednostňuje bílé bavlněné bombarďáky…

    1,2,6:
    Kostice loviti se přísně zapovídá.
    Taky se těším, až někdo otevře mou skříňa bude zírat na svetry a podprsenky. Brazilec měl dnes přijet na celé velikonoce, ale prý ochořel a přijede až za dva týdny.
    Kamarádka, co otevírá lidem skříně a zírá do nich, u mne byla předvčírem.osprchovat se (protože rekonstruuje koupelnu), ale skříni se vyhnula.

    4:
    ruliso, jsem ostříhaná každé dva tři měsíce. Teď už nemám vpravo šlahoun, ale jen šikmou ofinu zakončenou malým … eee… takovým koncem, no. Špičkou. :)
    A přijeď brzo, půjdem na to pivo!!!

  8. 11:
    Jo Jirko*, tu plastickou hruď jsem si vystřihla z nějaké internetvé prodejny podprsenek. Doufám, že to té slečně nebo firmě nevadí.

  9. až někdy potkám ženskou, co mává podprsenkou nad hlavou, tak aspoň budu vědět, kdo to je :-)))

  10. 14:
    Aha, fousek se mi objevil až teď k přečtení. A vyjadřuje se k textu. Když mě by zajímalo, proč se mnou ti dva milí muži trávili svůj čas, když se mnou nic tu noc neměli…

  11. 16:
    Asi už v myšlenkách podsouvám mužům jen zájem o sex a ne o pokec a pivo :-))

  12. Mám dojem, že dokončuji "oblouk":
    Dřív jsem byla vždycky s muži "jen" kamarádka a bavilo mě to.
    Pak a přitom jsem měla manžela a pak Osla.
    Pak jsem byla většinou "jen" milenka a bavilo mě to.
    A teď jsem zase kamarádka, ale jinak.

    Ne že by mě to nebavilo, ale doufám, že dokončit jeden oblouk znamená začít nový.

  13. 19, 20:
    Nevim, kde tam je podprsenka. O tu už ani nejde.
    Já tam byla, i v té bazilice, ale už nevím, co jsem zrovna měla na sobě. Verona je krásná.

  14. … to mi připomíná: Kdy si někam vyrazíme, ru?

  15. Jo, holka, asi až v létě. Pracuju do servání těla.
    Ruce už skoro budou.

  16. 23:
    Dobrá!

    Já servaná nejsem. Jen možná brzo servu tu novou podprsenku. Měla jsem ji třikrát a když jsem ji večer sundala, pokaždé mě pak bolela prsa. Což se mi doposaváde nepřihodilo. :)

  17. Že bych zas jednou po dvaceti letech začala růst?

    S jídlem roste chuť?

  18. Jj. Já to pochopila. Ale neodpustila si. :-)
    To nic. :-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.