ZÁPISKY Z CESTOVNÍHO DENÍKU XXIII.
OBRÁZKY ZE SKICÁŘE – KVĚTEN 2002
MÚSEO DE AMÉRICA
Prošla jsem parčíkem k vysílači-rozhledně a bylo tu cihlové muzeum s věží. Po zaplacení vstupného na mne uvaděčky volaly: “Močila! Močila!”
Nakonec jsem pochopila, že mě neposílají na záchod, ale do šatny, kam si mám dát zavazadlo (MOCHILA).
Hodně mochických nádob, prima, tu mají.
Zlatý poklad DE LOS QUIMBAYAS je asi docela cenný. A úplně na konci prohlídky mají mayský rukopis, jeden ze čtyř existujících! Je dlouhý několik metrů, oboustranný. Snad jsem dobře pochopila, že písmo, čísla a obrázky jsou na papíru, vyrobeném z fíkusu, PAPEL DE CORTEZA DE FICUS. Pás je rozdělen na políčka, která jsou 2-4 nad sebou. Skoro na každém je kromě čísel (ta poznám) a obrázkového písma v oválcích taky větší obrázek nějaké postavy. Jsou to docela zrůdičky. Mají velké nosy; na druhé straně pásu dokonce snad choboty, modré.
A kde máte Aztéky?
Internetové stránky Múseo de América
Anglicky fotograficky
Anglicky americky plus i o dalších muzeích
* * *
MÚSEO ARQUEOLÓGICO
V archeologickém muzeu jsem si prohlédla iberské památky (je tu slavná “ženská s koláčema na uších” – DAMA DE ELCHE! Tu znám z fotky ve Slovníku antické kultury), římské mozaiky … a začalo mě bolet břicho. Ve 13:30. Proploužila jsem se Vizigótama, Arabama a románským slohem. Ještě že tu mají hladkou podlahu – nemusela jsem vůbec zvedat nohy, což by mě namáhalo. 14:15-15:00 jsem strávila osamotě na záchodě. Zjistila jsem, že mají o patro výš expozici Řecka a Egypta. Tam jsem seděla mezi řeckými vázami 15:00-15:40 bez hnutí; tak to šlo s břichem jakž takž vydržet. Pak jsem seděla u šatny na gauči, neschopna se pohledem na cokoli soustředit. Před muzeem jsem se podívala na model Altamiry a jela jsem do hotelu. Konečně to přešlo. Uf. Teď mi to připadá jako blbost, ale ty 3 1/2 hodiny … nic moc.
Internetové stránky Múseo Arqueológico
Anglicky archeologicky plus i o jiných muzeích
* * *
EL PRADO
<div >Hurá do Prada! Člověk prý potřebuje několik dní, aby ho celé prohlédnul. To je úžasný – uvidím Greca a Velázqueze!
U každého obrazu je kromě názvu (který lze pochopit) povídání o tématu obrazu a druhý odstaveček o zpracování obrazu. To už většinou pochopit nejde. Všechno je španělsky. Líbí se mi, že je to dlouhé tak akorát. Ale – achjo – pouze pro Španěly. Anglicky nic.
Napřed si prohlížíme obrazy od Ribery. Má pěkné apoštoly, hlavně sv. Petra; to je takový starý dobrák. Objevuje se tu na obrazech celkem třikrát, jednou s andělem, který vypadá bezvadně. Dověděla jsem se, že RIBERA měl období do 1635, kdy maloval pastózně s černým pozadím, a potom druhé období, benátské – vždycky se na obraze objeví nebe a kousek krajinky.
Jdeme se podívat na Vlámy (17. století). RUBENSE je tu opravdu hodně. Španělé přece v těch krajinách kdysi vládli… Když nejsou Rubensovy postavy úplně tlusté a nemají růžovou barvu (těch bylo hodně v Mnichově!), tak je to dobrý.
V přízemí jsme si prohlídli hlavně El Greca, Italy jsme zatím vynechali. Můžu se sem zajít podívat podruhé. No ten EL GRECO! Já myslela, že je k vidění hlavně v Toledu (tam taky pojedeme)! Ale ty velké obrazy Zvěstování a Narození, co se mi líbí, jsou tady! To je paráda. Za 1 euro jsme si vzali z automatu knížečku o malbách El Greca v Pradu. Anglickou. A čteme si o obrazech. El Greco tu má dost portrétů. Jsou taky pěkné. Zvláštní je, že úplně všem vyobrazeným jdou oči trochu šejdrem, jedno oko je jakoby níž. Nebo se mi to zdá?
V knížečce psali, že nejlepší sbírka El Greca je právě tahle. Hurá, viděli jsme to! V Praze je myslím jeden obraz, hlava Krista, a v Mnichově byl taky snad jeden, velký.
Teď si jdeme prohlídnout VELÁZQUEZE. Knížečku o jeho obrazech v Pradu jsme si rovněž pořídili. Uvidíme obrazy, co jsou ve všech učebnicích a knížkách! LAS MENINAS – ta mrňavá infantka s dvorními dámami a trpaslíky. Vždycky se mi líbil muž v pozadí, osvětlený z otevřených dveří. Že v zrcadle stojí král a královna, to jsem nevěděla. No to je ostuda. DON CARLOS (cca 20 let stár) držící nonšalantně rukavici je taky dobrej. Koukám, že některé postavy nemají vůbec pozadí. Vsadím se, že Manet tohle obšlehnul, starej obšlehátor. A taky jo, v knížečce fakt píšou, že se mu Velázquez zalíbil a pak teprve se stal (Velázquez) světově proslulým, po dlouhé izolaci. Obrazů trpaslíků tu mají několik. Královna (manželka Filipa IV.) vypadá nezdravě. Přečetla jsem si, že se vdala za svého strýce, protože její původní snoubenec (ten malý chlapeček, co ho Velázquez několikrát maloval) umřel – to byl její bratranec, králův syn, Baltazar Carlos. Je tu i ten známý obraz předávání klíče od brány města Bredy. Taky opilci s Bacchem, co bývají v učebnicích. A Ukřižovaný má hlavu, co je reprodukovaná na svatých obrázcích. Jojo.
Pokračujeme v prohlídce španělského umění. Zalíbil se mi PORTAŇA – slečna v růžovém, nahozená, ne precizně pomalu detailně vykreslované ornamenty na šatech (ty mně trochu vadí na Velázquezovi). Taky starý varhaník není špatný – staré oči, těžké ruce a vpravo dole varhánky, které vytvářejí klidné, starobalé zákoutí, jakoby protipól starce. ZURBARÁN mne tak moc neuchvátil – na některých obrazech má hodně ostře udělaný přechod světlo/stín a působí to na mne poněkud líbivě. To nemám ráda. Naopak MURILLOVI nasládlost odpouštím. Myslela jsem, že tu bude od něj hodně obrazů dětiček, ale ani nejsou. Hm.
A už jdeme na GOYU. Portrét královské rodiny. Jsou to pěkné týpky. A maloval je hodněkrát. O patro výš je spousta Goyových návrhů na gobelíny, určené do královských jídelen a ložnic. Líbí se mi snad jen malí kluci, co lezou na strom. Jinak je mi to dost protivné, uhlazené, veselé, rozkošné. Ble. Kam se poděla stylizace (v dobrém smyslu) a zjednodušení, které je tak skvělé na obraze popravy povstalců v květnu 1808? To je přece obraz! Ten se mi tu z Goyi líbí nejvíc. Osvětlení od lucerny, která stojí na zemi, padá na popravované panáčky. Panáčky, protože to jsou krásně zjednodušené postavy. A vojáčci taky. To se mi líbí – geniální zjednodušení. Dá se najít už v pravěku. A Goyovy černé obrazy? Nedivím se, že je maloval, když oficiálně vytvářel tolik veseloučkých a barevňoučkých návrhů na gobelíny. Na jedné straně se mi černé postavy líbí, ale na druhé straně zas působí odporně.
V kulaté místnosti nahoře je výstava Goyových (i pár jiných autorů) kreseb býčích zápasů.
Mířím do Prada podruhé, hlavně kvůli EL BOSCO (pod tímto názvem maskují Španělé Hieronyma Bosche), kterého jsme v sobotu nestihli, ačkoli jsme v Pradu brouzdali 8 hodin. Napřed procházím dočasnou výstavu, LA ALMONEDA DEL SIGLO – The Sale of the Century. Je založená na sbírce obrazů, které koupil Filip IV. po popravě Karla I. Anglického. Karel I. byl ve Španělsku domlouvat nevěstu pro sebe jakožto prince Waleského, roku 1623. Doprovázel ho Buckingham (oba známe ze Tří mušketýrů). Z té doby jsou tu vystaveny jejich portréty a vůbec reakce španělských malířů na vztahy s Británií. Karla I. popravili, Athos omdlel a králova sbírka umění byla na prodej. A bylo to. Pěkný Correggio, van Dyck a “Venuše a Mars” od VERONÉSE (obraz zapůjčen z Edinburghu).
Expozice antických a renesančních soch. Obrazy El Greca si prohlížím znovu. Jen některé, oblíbené. Jdu dál přízemím. TIZIÁN mě dost otravuje a jako napotvoru ho tu je halda. HANS BALDUNG GRIEN opět nezklamal.
A už jsem v místnosti s HIERONYMEM BOSCHEM. Napíšu, co mě napadalo a rychle jsem si poznamenala:
TROJDÍLNÉ KLANĚNÍ TŘÍ MUDRCŮ – Pastýři lezou na střechu a nakukují oknem, aby taky něco viděli. V pozadí, uprostřed před městem, stojí větrný mlýn.
TROJDÍLNÁ FŮRA SENA – (Symboly si žádají více informací, než je v brožurce z Prada; já píšu jen své dojmy, neovlivněné brožurkou.) V levé části a nalevo hlavní části prostřední je vznešenost a ráj. Dole vyhání anděl s mečem Adama a Evu. Jenže Adamovi narostl hřebínek a troufá si: “Co jako? O co jde?” Eva stojí krok opodál, taková husička, a říká si: “Ty bláho! Až tohle budu vyprávět holkám, co jsme s Adamem dělali!” Vpravo jsou hříchy, zrůdy a peklíčko. (Kopie obrazu byla v Escorialu; originál je lepší.)
TROJDÍLNÁ ZAHRADA ROZKOŠÍ – Vlevo: Může existovat ráj plný zvířat a krásy přírody, ale bez lidí nebo jen s Adamem a Evou? Střed: Může existovat a je dobrý svět, kde si mnoho lidí užívá všeho dobrého pospolu, kochá se z tvarů a barev přírody? Aby se mohli dál kochat, musí své okolí využívat. Vpravo: Užívání krás světa se může snadno zvrtnout v té chvíli, kdy už krása nebude někomu stačit; bude hledat svou rozkoš v ubližování okolí. A sami lidé se nakonec mohou naopak stát obětí zvrácené přírody – zvířat a rostlin, které budou na oplátku lidi zneužívat.
Zní to fanaticko-ekologicky, ale nemyslím to tak; spíš civilizačně-společensky. A při pohledu na ty všechny tvary a provedení barev: Dalí je jen napodobitel a rozvádí dál tuhle formu. Jeho myšlenkou je pouhá imaginace. (To je ale jen můj dojem a rozhodně není vyčerpávajícím způsobem podložený.) Náhodou jsem Dalího odhadla; v brožurce teď čtu, že se obrazem opravdu inspiroval. Jinak obraz Zahrada rozkoší moc nevysvětlují. Podívám se do nějaké knížky doma.
Shrnutí:
Povedlo se vidět všechno důležité.
Bosch má obrovskou představivost.
El Greco vede, je nejdynamičtější.
Velázquez, ačkoli zaneprázdněn prací u dvora, nešetřil časem a prokreslil každou kraječku na rukávku – asi se tím odreagovával od společnosti, která si zvráceně vydržovala trpaslíky pro “obveselení.” Asi proto, aby členové královské rodiny měli pocit, že ještě nejsou tak úplně zdegenerovaní.
Goya měl geniální 3.5.1808, ale jinak mě neuchvacuje.
Karel Čapek ve svém Výletu do Španěl píše, že za Velázquezem musí člověk do Madridu a za Goyou taky. Od Goyi se mu nejvíc líbí návrhy na gobelíny (mně právě ne). Za El Greco se prý musí do Toleda. No to jsem tedy zvědavá!
Detail 15 velkých děl v El Prado – anglicky
Anglicky o El Prado (samozřejmě i případně španělsky…)
* * *
CENTRO DE ARTE REINA SOFÍA
Muzeum moderního umění
Dneska jdu do CENTRO DE ARTE REINA SOFÍA. Pořád ještě nevím, kdy žila královna Sofie a proč se muzeum jmenuje po ní. Vím jenom, že stojí naproti nádraží ATOCHA a že je uvnitř GUERNICA a musím ji vidět. Prohlídka začíná španělským uměním ze začátku 20. století. Pokud Prado končí Goyou, kde jste schovali meziumění? Impresionismus nebo ty horší, předchozí, ne-moderní směry?
Zaujala mne horská krajina made by ZULOAGA a myslím taky NONELL. SOLANA ani ne, leda ti dva šašouři s harmonikou. ROBERT DELAUNAY: pěkný portrét Tristana Tzary (světlo/stín a vepředu/vzadu děláno teplými/studenými barvami) a mladík zeleno-žlutý s pozadím červeno-žlutým. LIPCHITZOVY skulpturky. JUAN GRIS – kubistické obrázky, zátiší a osoby. To se mi všechno líbilo.
A pak to přišlo:
Krásná socha Proroka od Gargalla (na fotce vůbec nevynikne, nepůsobí, nejsou vidět tvary ze všech stran). PABLO GARGALLO se jmenuje a má tu několik kovových obličejů. Kromě té nadživotní sochy z kovových pásů, které vytvářejí ladné linie svalů. Vnitřek svalu je volné oválné místo… no to se musí vidět! Jedno oko je vidět z profilu, druhé zepředu, prorok má vousy, otevřená ústa, ruku zdviženou pohybem navazujícím na oblečení, v levé ruce zase drží hůl a ty nohy! Krásná kolena a vůbec úplně nádherně hladce a rozmanitě, nepřeplácaně, složitě i jednoduše zároveň, se tu ta postava vyjímá. A líbí se mi pořád víc, čím víc se k ní vracím. Je impozantní i prostá. Plná i dutá, pevná s nohama stojícíma, i v pohybu… Tohle mít doma nebo na nějakém náměstí v Praze místo jiné, těžkopádné sochy bez výrazu!
A potom přišel kubistický PICASSO. A dál přípravné kresby na Guernicu. Ty jsou výborné – koně a býci a plačící ženy, kterým tryskají slzy (to potom na samotné Guernice není, ale Picasso tohle téma dál zkoušel). A Guernica. Radši před ni ani nedali sedátka, aby se jim tam nehromadili lidi. Působivá je. Představovala jsem si ji protáhlejší. A teď teprve jsem si všimla, že v okně něco je. V okně, odkud se vyklání postava, aby si na celou scénu posvítila. Nakonec (když jsem na originál koukala už potřetí) jsem rozluštila, že něco v okně jsou nejspíš ňadra a mezi nimi ruka.
V dalším oddíle sbírky jsou Picassovy obrazy z období po občanské válce (není jich moc), hlavně tři velké barevné varianty Malíř a jeho modelka.
Následuje JOAN MIRÓ. Některé věci jsou moc jednoduché, jiné pěkné. Mají tu i známý obraz Žena, šnek, květina a hvězda (nebo jak je to popořadě a česky). Rovnou teď napíšu, že dál, až na konci 2. patra sbírky jsou bezva Miróovy kovové skulpturečky. Moc pěkné. Kovové skulpturky GONZÁLEZOVY jsou taky pěkné.
SALVADOR DALÍ? Myslím, že vidím jeho obrazy poprvé (v originále). Mají tu něco kubistického … líbí se mi takový postkubistický harlekýn s kytarou, flaškou rumu a plachetnicí za oknem. Harlekýn je asi krycí název pro námořníka. Rafaelova Madona rozházená do kuliček je taky pěkná. A nápady vůbec, ale provedení mi nesedí. Takže to byl Dalí. (Včetně Velkého Masturbátora.)
Následují další španělští umělci a nebudu uvádět, které jednotlivosti mne zaujaly. Ve 4. patře se předvádí ještě modernější umění a líbí se mi z toho jen výjimky. Třeba EDUARDO ARROYO.
Internetové stránky muzea Reina Sofía
* * *
MÚSEO THYSSEN-BORNEMISZA
Tohle muzeum je dost doporučováno. Tak tam musím. Koupila jsem si ENTRADA COMBINADA, protože platí i na dočasnou výstavu a to je GEORGE BRAQUE. Přece nezmeškám samostatnou výstavu Braqua! Rovnou o ní podám zprávu. Hrozně se mi líbila. Hned první fauvistická krajina! A ty kubistické, i zátiší na mnoho způsobů. Celkově moc zátiší jako téma nezbožňuju, ale tahle se mi líbila. jenže mi z toho bylo až moc smutno – takovou výstavu Braqua (nebo kohokoliv) vidí člověk jen jednou za život; díla ze všech koutů světa. Snažit se něco si zapamatovat a něco obdivovat jen v tu jednu chvíli…
Výtvarné umění na mě působí mnohem víc než jiné. Třeba hudba – ta je, myslím, dokonce nebezpečná (ono všechno umění se dá zneužít a někomu vtloukat do hlavy), protože naráz ji může poslouchat spousta lidí. A může působit silně, navíc znásobena tou masou. Ale tím pádem působí i povrchně… A obraz, na ten se dívá každý sám!! O ot hlouběji může, podle mého názoru, udělat nějaký dojem a dotknout se člověka. Ani si určitě neuvědomuju, jak různě na mě nějaké výtvarné dílo působí, jak mi proniká do mozku a snad ovlivňuje budoucí názory, vzpomínky…
Stálá expozice byla také pěkná: Gotika a Italové; spousta Nizozemců (nebo jak je souhrnně nazývat) renesančních (Dürerovi tu říkají ALBERTO DURERO). El Greco tu má čtyři obrazy:
Zvěstování – stejně jako v Pradu to z oltáře, jenže v malém. Bezva.
Neposkvrněná – taky pěkná, dost tmavá.
Kristus držící kříž – pěkný, nemá tak skelné oči jako jindy.
Zvěstování – z mladšího umělcova věku. Postavy nevypadají tak nevšedně jako na jiných Řekových obrazech, skoro nejsou zdeformované.
Ale ti Nizozemci jsou beztak zvláštní; musí to být protestantismem. Strohé, divné ovzduší, pokud malují velké postavy. A naopak zase rudí ožralci a denní výjevy. Tam se utíkali a do zátiší s kyticemi. Ty kytice jim sluší a lodě a panáčci – bruslaři. Jinak je mít moc nemusím, ale prohlédla jsem je poctivě, určitě nejpomaleji ze všech návštěvníků, co tam dnes okukovali.
Sbírku impresionistů mají dobrou, ale opravdu dobrá mi připadala sbírka fauvistů! Expresi k nim taky možno počítat. Jo a ani jsem nevěděla, že FRANZ MARC tady má Sen (s modrými koníky, lvem…). Hurá.
Nakonec mě potěšilo, že i Češi jsou zastoupeni v moderním umění v přízemí: KUPKA tu má čtyři obrazy. Pěkné.
Ještě musím říct, že dneska je konečně sluníčko a teplíčko. Venku. O paláci Hermosilla to ale neplatí. Je tu děsná zima, úplně jsem se třásla, kotníky a ruce ztuhlé. Hrůza.
Expozici mají ale nebývale kvalitní! Stojí za to.
Internetové stránky muzea T-B(hodně fotek děl)
* * *
Uf. Tolik cestovní deník o madridských muzeích. Doufám, že jste to nečetli ani zpoloviny. Mě to taky číst nebaví; však také zápisky nebyly určeny k počtení, ale mají sloužit jako poznámky, připomínky, zaznamenání jmen a děl, abych je našla v pravý čas a nezapomněla, čím jsem v roce 2002 byla uchvácena a co mě otravovalo. Abych to mohla vytáhnout na světlo a porovnat s dojmy zase jiného přítomného okamžiku. Tomu jsem učinila zadost a teď hodně dlouho nechci žádné muzeum ani vidět.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
Velkolepý článek o madridských muzeích…vidím, že mám ještě co dohánět! Mimochodem, královna Sofie je ta současná, takže zatím žije a to muzeum je pojmenováno po ní, protože se o jeho vznik zasloužila právě ona.
No výborně! Já věděla, že se královna jmenuje Sofie, ale nevěřila jsem, že by po ní pojmenovali muzeum, když ještě žije. Díky za vysvětlení.
Liško, zcela mimo mísu: Díky za vlevosloupkový tipy na muziku. Beirut jsou naprosto úžasní!!
Hned bych si zabalila a jela do Španělska…
Jo, Beirut! Jejich cd mi vypálil Polykač ohňů, jako jeden z dárků v Německu. Jojo.
4:
Jela bych do Barcelony a Sevilly, tam jsem nebyla. To by bylo!
Ledaže by mě zase někdo pozval (jako tehdy).
Mě to baví číst, četla jsem víc než polovinu. Je v tom lákavá zkratka, myslím v popisu, lákavá pro čtenáře. Vidět a vnímat obrazy chce schopnost analýzy a syntézy. Tak u originálu často vypnu. Ale vnímat hudbu je pro mě nějak přirozenější, nestojí to tolik úsilí.
Nejvíc z tvého deníku si teď vybavuju kresbu zábradlí:) Děkuju, frkám to tam a nebojím…
Taky děkuju, marcanov!
Ajo – to máš pravdu, poslouchat hudbu jde samo, obraz ne. Leda takovéto "mimochodné" vnímání obrazů, kterými je člověk obklopen doma. To je takové feng-shuejovské, zároveň.
A k tomu mne hned napadá, že "mimochodem" člověk vnímá spoustu nechtěných obrazů, zvlášť když jsou spojené s hudbou, zvuky, jak je to v reklamě. Za den v tom pitomém městě člověk vidí tolik útočných plakátů! A u silnice a v televizi … Obklopují nás tak mnohem víc takovéhle "obrázky", než ty, co si sami vybíráme za své společníky.
No není to vnucování? Není ta veškerá reklama jeden velky spam?! A kde je filtr, ze strany samosprávy, který by spam nepouštěl řvát nám do ksichtu při procházce?
Ještěže v lese nejsou reklamy. Třeba na hříbky. Nebo na mech. Copak mech potřebuje mít červený svítící transparent s blikajícími žárovičkami a řvát přes reprák: "Podívejte, jak sjem hebký, zelený a tichý! Stoprocentně přírodní!"
… a vida, vlastně jsem měla v plánu psát další článek o reklamě; i když trochu jinak!
No to jsem hezky inspirovaná!
… madridská muzea doufám uvidím ještě jednou, za spoustu let :-) A to se budu divit, co mě kdysi zaujalo, a už mě vyčpěle nezajímá, a co jsem si naopak ani nepoznamenala, a později mě bude přímo fascinovat.
Na to se těším.
Liško, to jje jedna linie. Hudba ,obraz i jejich spojení se vlamují do našeho světa furt, t.j. i když je nechceme. Ale hudba, třeba fuga:))) je nadání, řemeslo, má zákonitosti, okouzluje, tvoří se, jak si sama přeje.
Já jsem fascinovaná tvými cestovními kresbami. Čučím na to jak u vytržení. Tak se ptám naivně – kreslíš to pomalu nebo rychle? Jak píšeš, to mám dojem, že píšeš rychle a bez větší cenzury.Tak blogově. A tvůj popis depresí,vím, píšu to mimo, kdyby Tě to tak nebolelo, i přesto, je to strhující, pravdivá kazuistika. Měj se dobře
marcanov,
hudba má spoustu zákonitostí, úplná matematika to je! Jenže ještě něco navíc a to je právě ono.
Ty cestovní deníky jsem vždycky psala rychle a bez škrtání, jen tak, protože tam nebyla žádná ambice – četla jsem je jen já a zrovna ti kamarádi, kteří se mnou byli "na cestách." Z tohonakonec vyplynulo, že na konci každého sešitu jsem se rozjela víc, napsala něco intimnějšího nebo si pořádně na některé ty kamarády postěžovala :) – protože příští výpravu jsem už psala do nového sešitu a ten starý jsem založila a nikomu už neukazovala.
Kreslím taky rychle, protože pomalým pižláním bych to jen zkazila a přeplácala a zkýčovitěla, jak se tak znám. Za druhé taky není moc času, když se člověk někde zastaví u cesty nebo uprostřed náměstí a začne si kreslit hrad – a ostatní aby na něj čekali, pokud není sám.
A blogoviny píšu taky rychle, ale někdy jsem přece jen překvapená, když píšu doma, že mi trval jeden článek čtyři hodiny práce. A přitom mám dojem, že to odsejpalo.
v Pradu jsem byla! neuveritelna akce. Jeli jsme z Ameriky s mezipristanim v madridu. A tam jsme zjistili ze mame asi 8 hodin casu. takze kam? do Prada. Vyridili jsme si na letisti ehm jakousi rychlopropustku a vyrazili do ulic madridu hledat MHD. nasli jsme, videli jsme a dokonce jsme se stihli vratit. Jsem vyfocena s nahou i oblecenou majou :o) Kdyz cvakl nas fotak tak priletel zrizenec a kricel: uauauaua….. a stala tam jakasi Nemka a ukazovala na nas prstem: DIE WAREN ES!!
12:
Němka bonzačka. Jakto, že jí ti španělští zřízenci německy rozuměli? Asi když někdo chce bonzovat, jazyk vždycky najde.
oni Nemce rozumeli ale my jsme delali blbe :o)
pěkný článek. Kam jedeš letos?
15:
Letos nejedu nikam. Loni jsem si vyhodila z kopýtka a šla do mínusu (Turecko bylo tak za 20 tisíc), takže letos bych brala spíš nějakou brigádičku, až budu na dovolené.
Nic mě nenapadá.
A poloviční práci jsem zatím taky nesehnala :-((