Mám ho!

FOREVER?

NEVER SAY NEVER

Podávám zprávu o nabytí nového digitálního fotoaparátu. Chlubení to není – jedna z mých vstupních podmínek nákupu byla nejnižší možná cena (nejlépe do dvou tisíc). Další podmínkou bylo nabíjení akumulátorem, nikoli tužkovými bateriemi, a videonahrávání se zvukem. Rozlišení pokud možno větší než 4 MPx. A nesmí to být Olympus, nejlépe Nikon nebo Canon, v nejhorším třeba Sony. Co si myslíte o mých podmínkách?

Nejprve jsem prošmejdila internet, abych zjistila, že do dvou tisíc korun mohu pořídit leda použitý aparát. Vtrhla jsem poprvé na Aukro a seznala, že ve většině aukcí mohou nakupovat jen zájemci s plnou registrací. A to bych musela ještě asi dva týdny čekat. A to bych tedy nemohla. Bylo mi najednou sevřeně, měla jsem úplný absťák z toho, že už nemám ani ten pracovní foťák k vypůjčení. Ukradli ho.

Digitální foťáky jsem měla už dva. Oba Olympus, oba bez zvuku, i ten druhý. A já nahrávala stepařské vystoupení kamarádky a nevěděla, že klapot bot nebude slyšet… předpokládala jsem, že nový, poměrně drahý typ kompaktu už bude samozřejmě ozvučen. První Olympus jsem ztratila aninevímjak a druhý se se mnou rozvedl. Já a Olympus se k sobě prostě nehodíme.

Vydala jsem se – hnána fotoabsťákem – do Vodičkovy ulice ke Škodovi. Mají to tam velké, úzké a pultíky rozdělené podle značek výrobků. Bylo mi to protivné, ale nakonec jsem neodešla a zanořila se dozadu k pultu s použitým zbožím. Tam jsem se cítila pitomě. Vznesla jsem své požadavky. Za dva tisíce tam jeden obyčejný kompakt měli, ne starý. Jenže Olympus. To už byl lepší ten vedle něj, měl o hodně lepší parametry. Ale stál téměř tři tisíce. A taky Olympus. Jako na potvoru. Prodavač pravil, že za stejnou cenu už si rovnou můžu koupit foťák nový, se zárukou, a tak se také stalo. Plus dvougigová karta za čtyři stovky.

Ten typ aparátu jsem viděla předtím na internetu – zaujal mne na něm objektiv Carl Zeiss. Toť můj oblíbenec, odkládám ho jen ve spánku. Značka foťáku Sony mě také nijak neuráží. Leda ta barva. Nemám ráda chladné barvy, nemám ráda tyrkysovou. Tak teď se s ní sžiju. Jsem ráda, že nemá umělohmotný kryt, ale hliníkový, s ocelovým rámem. Velký monitor, rozlišení 7,2 Megapixelů, to beru. Zoom ucházející – žádný zázrak. Nejmenší vzdálenost při focení 4 cm se mi zdá plně uspokojující. Foťák vypadá jednoduše. A elegantně – jak pravily kolegyně. Já naopak nemám příliš v lásce přístroje tak malé, jako by byly dělané na malé dětské prstíčky. Moje ruce nepůsobé jemně a drobně a třímají raději sekyru než miniaturní čudlíčky.

Až dnes po týdnu jsem měla možnost podívat se na snímky na velkém monitoru. Jsem spokojená s těmi pořízenými uvnitř, za rozptýleného světla. Snímky dělané na slunci se mi nějak nezdají; možná jsem měla zakroutit pidikolečkem a zvolit jiné nastavení, nevím. A nechápu jednu věc – proč mám možnost tří automatických nastavení, jak se liší.

Velmi mě potěšil systém Super Steady Shot – snímky bez blesku, na dlouhý čas, nejsou tak rozmazané, jako když jsem se na jiných foťákách snažila je udržet z ruky, když nebylo, kde se opřít. Navíc nejsou tak ohnivě dooranžova, protože citlivost na světlo (či jak se ten parametr nazývá) je zas o několik generací lepší. Ještě prozkoumám, jestli jsou takové snímky dost ostré.

Znáte ho? Máte nějaké tipy a triky? Pochvalu či pohanu? Sem s nimi!

Kompakt se jmenuje SONY Cyber-shot DSC-W120.

Informace o něm se dají najít na netu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

13 komentářů u „Mám ho!

  1. mam podobnej styl – co mozna nejjednodussi funkcni vec, ne prehnane drahou s prehnanym poctem funkci. Chtela jsem ten co jsem mela predtim (nez se rozbil). Uz se nevyrabi. Novy jsou asi 3x mensi a dela mi problem je udrzet v ruce. Ano, uberou vahy v kabelce ale..

  2. a co je je to na té fotce? mytí nádobí?

    myslím, že fotí moc pěkně a ty venkovní snímky nějak vychytáš.

  3. Na fotce?
    Je to tuba s šumivým multivitamínem, rozsypaná na balkóně, za deště. A není to naaranžované.
    Jen mě překvapilo, že tam je. Poslední setkání s ní před tím bylo na poličce v práci.

  4. Vidíš to, já pořád přemýšlela, jak je možné smažit ty žloutky a vedle se plast ani nehne ….. a oni to vitamini!

    Já se teď taky raduji s fotkami….. Ale nedám dopustit na analogáček. Než ta digitální věc – používám nouzově mobil, má docela dobrý foťák – zaostří, tak mi všichni utečou.

  5. neporadím ti, nejsem henten hod-borník, ale experimenty Jo a JO :) Taky jsem se divila, co ta liška blbne, jak smaží vajíčka málem s plastem :))

  6. Liška teď nemůže, má tasemnici
    (http://www.zkracovatko.cz/2ll), ale třeba nám ji vyfotí a my jí to promineme :-)
    Čímž chci říct, že se taky na fotky těším, jelikož liščí oko je vystříbené bez ohledu na typ objektivu.

  7. Podle toho, jak velké porce jím, to na tasemnici vypadá.

    Liška se teď moc nedostane v klidu na internet mimo pracovní dobu. Musí oplachovat borůvky a tak.

  8. Protože bych si muselak oupit i dobíječku na nabíjecí baterie a nosit s sebou několik čerstvých dobitých, nebo by k tomu byla nějaká speciální baterka a musela bych shánět, kde ji mají a to mě neba a rozkouskované baterčičky po kapsách mě taky nebaví. Řekla bych, že je to dražší, víc starání, méně ekologické a ještě by mě to prudilo.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *