Streetart je od kohokoli pro všechny a zadarmo?
Ne vždycky, jak jsem vyrozuměla. Například některé graffiti nápisy respektive podpisy lze jen těžko rozluštit, pokud vaše oko není trénováno na četbu písma zdeformovaného specifickým způsobem. Pokud to nepřečtete, není to pro vás. Nebo tagy jako označkování, jako podpisy, vymezení rajónů, mohou být vzkazem stanovujícím hranici mezi gangy. Tak prý původně vznikly. Nic pro mne.
Pro mne základní ideou streetartu zůstává právě „od kohokoli pro všechny a zadarmo.”
OD KOHOKOLI
Autor není nejdůležitější osoba, užívá zpravidla přezdívku namísto jména; zůstává anonymní pro většinu lidí. Často náleží autorství ne jednotlivcům, ale skupinkám sprayerů, tzv.crew, pod jejichž názvem vystupuje více lidí, pro nezasvěcené publikum zcela anonymních. Jako je publikum pro ně.
PRO VŠECHNY
Artefakty streetartu vznikají ve veřejném prostoru města. Ne v přírodě, tu není třeba atakovat zbytečnými cizorodými prvky, jak to dovedou reklamní billboardy u dálnic.
Pomalovaná plocha někomu patří. Všechno ve městě někomu patří. Všude všechno někomu patří. Vlastnictví. Otravné. Nebezpečné. Nutné.
A kdo (spolu-)rozhoduje o charakteru ulice, veřejného prostoru, náměstí? Majitelé nemovitostí a samosprávné a státní orgány. Ovšem ve spolupráci s uživateli. Kdyby uživatelů nebylo, nebylo by charakteru. Proč do toho uživatelé nemají co mluvit? Mají! A mají různé cesty, více či méně (bez-)mocné.
Nelíbí se vám to? Nechcete si nechat vnucovat pohled na obrázek od nějakého pubertálního sprayera zrovna před vaším domem? Pokud se dílko líbí vlastníkovi nemovitosti a není v rozporu s územním plánem, máte neodvratnou smůlu.
Nikdo neprotestuje, když je někde vyvěšen nový obří reklamní billboard. Ale streetart se obyvatelům čtvrti nezdá, chtějí mít pocit, že mají kontrolu nad místem, kde žijí. Když se zničehonic objeví na jejich rohu čmáranice, jsou pobouřeni, protože mají dojem, že to není posvěcené, že „se to nedělá,” že někdo samozvaně zasáhl do prostředí, že jim nedal možnost souhlasit s tím předem nebo nesouhlasit, tedy mít kontrolu. A billboard na stanici tramvaje? Billboard na lešení? Billboard na kovové štangli u cesty? Reklama na tramvaji? Neřeknou ani popel! Ani je to nenapadne, mají pocit, že tam reklama byla dána „oficiálně”, že tak to prostě je, reklama nás obklopuje. Nepozastaví se nad tím. Považuju to za druh naší nesvobody!
ZADARMO
Náklady na materiál, nápad a práci hradí autor. Vstupné do galerie ulice se neplatí.
CO A PROČ
Streetart je trochu jako mandala – autor si je během procesu vytváření vědom pomíjivosti svého počinu. Výtvor může být velmi brzy odstraněn lidmi, smyt časem, deštěm. Existují lidé, kteří netvoří voděodolnými barvami, ale ekologicky – s papírem, dokonce blátem. Proto je dobré artefakt dokumentovat fotograficky nebo nafilmovat celý proces jeho vzniku a pak reakce kolemjdoucích.
Pod streetartem si představuju nálepku na rubu dopravní značky, různé objekty postavené kdekoli ve městě – papírové, drátěné, dřevěné, polystyrenové… – aniž by se autor zeptal, jestli je smí umístit do parku, na komín, na římsu. Dále plakáty, sprayerství, nastříkané obrázky na zemi, barevně pomalované patníky nebo kandelábry, třeba plyšáky navěšené na okapu domu (nemusí to být zrovna Santa Klaus s dárky, ne?!) – cokoli v prostoru města.
Může, ale nemusí jít o dvojrozměrný artefakt – barevní dráčci složení (ač to není zcela patrné) z písmen nápisu POINT – jména autora – jsou hravými svědky nároží a shlížejí na ruch pod sebou. Znám jednoho z nich, v Praze na Pohořelci. Mohou být umístěni tak, aby sledovali nějaké konkrétní místo, na které svým pohledem, svou orientací upozorňují? Tak mohou fungovat i dvojrozměrné obrazy živých tvorů nebo neživých šipek. V tu chvíli se z obrazu člověka nebo zvířete stává prostě směrovka, (po-)ukazatel.
Může jít o velmi kreativní kulturní počin, komplexnější než statické výtvarné dílo. Jednorázová akce streetartu nijak nevadí; vždyť dočasnost je jeho základní jistota. Ať už muzicírování, tanec v ulicích, pouliční divadlo, pantomima nebo nějaký akt spolu s lidmi, měl by mít svůj zřejmý smysl a také zřejmého pořadatele či autora. A tady už pomalu přichází otázka, zda jde ještě o streetart, když je pořadatel placen.
Streetart může mít za cíl přeměnit strnulé místo ve městě, dopracovat je, aby mohlo být viděno i jinak než obvykle. Dodá jiný kontext místu nebo předmětu do něj vrženému. Každý streetart nebo graffiti není politické, není vyjádřením nějaké myšlenky nebo příslušnosti ke stylu; některý je prostě výtvarným tvůrčím činem nebo výtvarným artefaktem, vzniklým za účelem oživení městské krajiny v místě, které není oku lahodící. Další slovní či obrazová sdělení a významy už závisí na konkrétních objektech.
Obecně ale streetart demonstruje, že si máme všímat svého okolí, které nás ovlivňuje a které můžeme ovlivňovat my. Že si máme všímat lidí. Ukazuje, že město patří i těm, kdo ho užívají, a ne jen těm, kdo v něm vládnou a kdo vlastní pozemky a ve skutečnosti třeba žijí stovky kilometrů daleko. Zjednodušeně a radikálně řečeno, jde o boj o prostor. To je můj názor.
Streetart je ovšem jako stvořený právě pro vyjádření občanského názoru, občanské neposlušnosti, zejména odporu vůči reklamě a nadnárodním korporacím, které si usurpují prostor ve velkém měřítku a nikdo s tím nic nezmůže, ať se mu to sebevíc nelíbí, protože finanční síla velkých firem je obrovská. Jsou nejmocnějšími aktéry dneška. Reklama je nám, obyvatelům města, vnucována na každém kroku. Tvrdí nám, že nutně potřebujeme snobské výrobky ocejchované světoznámou značkou – výrobky zhotovené v rozvojových zemích za příšerných pracovních podmínek a směšnou mzdu. Kolik myslíte, že dostane dělnice za vyrobení jedněch bot, které jsou ozdobeny světovou sportovní superznačkou? Kolik dostane dětský otrok za celodenní nebo celonoční šití šatiček na panenku Barbie? Nevíte. A oni zase nemají tušení, jakou pořizovací cenu za jejich výrobky zaplatíte vy. Tyhle firmy si dávají zatracený pozor, aby opatřovaly produkty cenovkami někde úplně jinde, než se nachází jejich výrobna. „Mezinárodní dělba práce” – ó, jak pokrokově to zní.
Je tedy přehnaný požadavek Reclaim the Streets? Je „kulturní sabotáž” silné kafe? Já myslím, že ne, pokud se provádí cíleně, selektivně, se zaměřením na konkrétní značky, konkrétní postoj vlády nebo konkrétní typ spotřebitelského chování. A navíc s vtipem, vypointovaně, tedy s vkusem. A často to tak je, na Západě (viz odkazy níže). Zdá se mi, že naše česká společnost je v tomhle ohledu málo informovaná, že horrorové kauzy multinárodních korporací se u nás ještě nestaly mediálními aférami. Ještě nejsme zvyklí ptát se „Co je za tím?” když si kupujeme spotřební zboží. U potravin už ano. Tak to připadá mně; ale přepokládám, že řada lidí i u nás je mnohem lépe informovaná než já, uvědomělejší, lépe tomu rozumí a podle toho se chová. Myslím, že novináři tuhle obří problematiku zanedbávají a to mě zlobí. Ale musím se ptát, jestli to nedělají vědomě, jestli důvodem není malá poptávka po této tématice v naší zemi, ne-světovost naší malé společnosti v uzavřené kotlince – když to my nechceme slyšet, tak nám to prostě necpou, no. A dokud si budete (vy, co to děláte) kupovat bulvární deníky, kde je hlavním tématem plastická operace populární zpěvačky, nikdy se o tomhle nedovíte. Kupodivu, paradoxem není, že superbohatí nevědí, jak žijí chudí, ale to, že chudí nechtějí vědět, jak žijí ještě chudší. (Adopce na dálku nebo solidarita při povodních jsou čestné a obdivuhodné činy, které se blahodárně stále opakují, ovšem jde o jiné téma.)
ZDÁNLIVÉ PARADOXY
Sprayer chce dejme tomu vystupovat proti zamoření reklamou, šedi a masovosti a vyhlíží si plochy, které jsou ještě prázdné a zdají se mu nudné paradoxně právě proto, že jsme zvyklí být zahlceni reklamními štíty a barevnými plochami, které řvou a útočí. A sám vlastně takovou další plochu vyrobí v domnění, že proti tomu svobodně a kreativně zvedá hlas.
Další věc: Logo sprayera je stejně tak logo jako logo známé nadnárodní korporace. Takže on chce demonstrovat v prostoru města, jak nesnáší značku, jejíž provozovny nejsou etické, a dělá to opět vystavováním další (své) značky a opět ne zcela eticky. Ke svému překvapení jsem se dočetla v knize N.Klein (viz odkazy), že značkování graffiti bylo první! Firmy prý odkoukaly značkování od graffiti, nikoli naopak. Ne že by dřív loga firem nebyla, ale nebyla tolik vystavována, reklama nebyla založena na jejich propagaci, ale na prostém sdělení „Jmenujeme se takhle a vyrábíme to a to.” Ostatně RECLAIM THE STREETS však také znamená znovudobytí svých vlastních pozic. Nenechat prostor města jako bezbrannou kořist v mocných rukou reklamních značek, ale trošku se o něj poprat.
Porazit obra jeho vlastní silou (pokračuje kniha), tj. značkováním, přemalováváním billboardů, může být účinné. Ale neznamená to pouze „hrát jeho hru”? Nevytvořit nic svého na vlastním písečku, ale jen upravovat cizí billboardy, je to OK, anebo je to ubohé? Tak ubohé to není, když uvážíme, že samotné reklamy někdy vychytrale využívají ve svých klipech sprayerskou techniku, podsouvají sprayerům, že v souladu s jejich životním stylem je pít limonádu určité značky apod. Údajně to používá silná reklamní agentura Wieden and Kennedy. To je sice pěkně drzé, ale boj je boj a zisk je zisk – v kapitalismu, no ne?! Proč nekoupit známého sprayera a aktivistu, nenacpat mu velké peníze a nedat mu reklamní zakázku? Když se nechá, asi jeho původní pohnutky nestály za mnoho a taková reklama bude mít značný efekt. – Opět se vkrádá téma placení a uplacení aktivistů, ekologů…
Když se streetartu chytám já teď, taková bezúhonná občanka, signalizuje to, že možná už teď vznikají kursy streetartu – víkendové či úterní – pro top manažery právě těch firem, jejichž billboard vidíme na každém náměstí, právě těch reklamních agentur, které je vyrábějí. Zafunguje fenomén „sté první opice,” kdy člověk vycítí určitý kulturní trend, aniž by si uvědomoval, že se chová v souladu se současným děním, již připraveným k masovému startu? Já vnímám, že design leckterého obrázku je v souladu s celosvětovým současným designem, resp.s dojmem a pojmem, který o něm mám. Když i mne něco zaujme, pojmu nějaký nápad a záměr, neznamená to, že jsem originální novátor a pokrokář, ale znamená to, že hlas toho fenoménu ve světě už je dost silný, abych ho slyšela i já, která se nijak zvlášť o okolní dění nezajímám. O streetartu už se píší i u nás diplomky…
Otázka platby za streetart je složitější, než kam dohlédnu. Je to ještě streetart, když autor dostal honorář? Když umístil své dílo na předem vyhrazený a povolený prostor? Když se někomu líbí graffiti určitého autora (teď mám na mysli samozřejmě případ BANKSY), vytvořené zdarma na domě, je v pořádku, aby obrázek od majitele domu odkoupil za sto tisíc liber? Je v pořádku s ním obchodovat? Kdo má za něj utržit zisk? V časopise Adbusters v diskusi pod článkem na toto téma je názor: Proč by nezasloužili finanční odměnu ti, kteří udělali něco nového, ve chvíli, kdy to už způsobilo obohacení společnosti a ta to absorbovala a udělala z toho dokonce mainstream?
OSOBNĚ
Najednou jsem věděla – poté, co jsem si lehce zkusila land art – že chci dělat street art. Nikdy předtím mě to nenapadlo, protože jsem ho měla spojený jen se sprayery, s malými nálepčičkami a přiblblými tagy. A nic z toho mi neposkytlo žádné sdělení. Jediná zpráva, kterou jsem chápala bylo, že čmárat na památné nebo úhledné stavby je vandalismus a že to často dělají školáci, co mají dost velké kapesné, aby si pořídili drahý spray. Trapní frajeři, co se chtějí snadno zviditelnit; možná proto, že rodiče na ně nemají čas, když je nechají flákat se po ulicích a po nocích. V primitivním pojetí je sprayerství projev destrukce, ne kreativity.
Osobně bych nemalovala na zdi domů – ostatně když mi bylo deset, slíbila jsem tátovi, že to nebudu dělat – byť jen křídou. Nemohla bych ani dělat nic, co by narušovalo bezpečnost chodců, dopravy – pomalovat radikálně vozovku šipkami, přestříkat dopravní značky, deformovat je do pozoruhodných tvarů apod. Příčí se mi narušovat památkové objekty a malebná tichá zákoutí se starou dlažbou, kterým nejlíp sluší romantika bez dodatečných nápisů. Ty jsou nadbytečné, rušivé, tupé v kontextu prostoru, jenž promlouvá sám o sobě. O sprayování náhrobků ani nehovořím.
Jsou podle mě místa, kam se právě streetart náramně hodí: některé rušné křižovatky i klidné ulice, části parků, nevyužívané plochy – území nikoho, okolí stavenišť, vjezdy do různých institucí, dráhy pro kolečkové brusle. A na takových místech ani není úplně nelegální. Může něco dodat, ne destruovat krásu bez dalšího poselství. To ne. To by nemohl mít přídomek -art.
Myslím, že u nás ještě graffiti nebo streetart není takové téma jako hlavně v amerických městech. Nemá ten smysl. U nás, kde společnost není ještě tak silně diferencovaná a nemáme masy chudinských čtvrtí připomínajících ghetta, kde místní vlády ani závratně bohaté firmy nestaví betonové zdi mezi bydlení černochů, podniky pro bohaté a jejich residenční čtvrtě, kam branou s kamerami nemá přístup každý. My jsme zatím ještě pozadu. A napřed. A tím ještě víc pozadu. Nebo napřed? Každopádně jsme hlušší, protože se sice něco děje, ale vzdáleného.
Tak jsem se zase jednou nadchla a vyrobila si první šablonu dosti tupým nožem.
Provedla jsem první otisk a seznala, že barvy na vodní bázi se asi dost mažou a na ulici nebudou nejvhodnější.
A než jsem tohle všechno sepsala, abych se dostala dál, nadšení vyprchalo jako bublinky v sodovce. Budu já ustahromů vůbec někdy něco realizovat? Nezůstanu vždycky a ve všem jen u teoretických žvastů a kochání se tématem? Skoro si myslím, že zůstanu. Achjo. To na sobě nesnáším.
A taky už začínám chápat, proč často existují skupinky sprayerů, crew. Něco malovat úplně sám uprostřed noci uprostřed města a bát se, že člověka načapá policie, to není příjemné. A uprostřed dne už vůbec ne. Když je parta kamarádů, jde to líp, jde se ve stanovený den, vzájemně se podporují, spolupracují, kryjí se, doprovázejí. Další věc je osamocení sprayera plynoucí z anonymity. Ta je nutná kvůli ne-legálnosti jeho činnosti. Jenže kdyby nikdy nikdo nevěděl, že jsem udělal streetartefakt, bavilo by mě to? Ne. I proto je lepší být v partě. Zajistit si svědky.
Sama holka v noci přemalovávat přechod pro chodce nebo reklamní panel, to je docela stres. I kdybych si to hezky dokumentovala – však jsem si na to pořídila foťák – a pověsila na internet, beztak celý proces tvorby, uspokojení a zábava vyváží jen tak tak můj strach. A já nepotřebuju adrenalin! Za ním se nehoním.
Blog je něco jako graffiti na vlastním domě – zviditelníš se, jsi zároveň v anonymitě, ale nikdo ti to nesmaže.
ODKAZY
Česky:
Eldar
Marmy
Vrána k Vráně
O Banksym píše Spoon
Pandalizace je pěkná věc u nás
Naomi Klein: Bez loga (No Logo)
Anglicky:
Adbusters časopis – článek o kupování streetartefaktů
Banksy
Weburbanist – toho mám už dlouho v odkazech
Woostercollective
Malování bahnem – pomíjivé a eko
David Harvey: Spaces of Hope – dost silně neomarxistické
Německy:
Rebelart
Ho! Dlouho jsem nepsala dlouhý článek na jedno téma, naposled na akademické půdě. Tohle je něco jako seminární práce, vzpomínka na mou universitní epochu :-)
Nojo,to jsem celá já, hezky si to napsat a pak jít od toho :-(
vidíš, já si tě úplně představovala, jak tady se svou šablonou a se sprejem po nocích pobíháš :)
Dost dobrá šablona!
jen jsem to proskakala a hned pisu reakci. proste neco jako prvni pocit aniz bych cetla.
jo, souhlasim. jiz ty nadpisy se mi libi. jsem vsemi deseti za street art.
ovsem ta priprava. tam to dre. ja popisovala veskere chodniky, ulice, ploty kridou cele moe mladi. vedl me k tomu tatinek. on me primo pobizel abych to delala. vybavil me kridama poslal ven. maluj. a ja malovala jako o zivot.
prestalo to az mi nekdo zacal nadavat. teprve pak jsem zjistila ze neco takoveho nedela kazdy :o)) ja byla presvedcena ze to k zivotu patri.
dnes znackuju moje okoli mene. predevsim doma kde rozhazujeu a roztahuju veci. u zanmych, kde veci zapominam a v prirode, kde velice rada zanechavam pachove znacky. nejradeji na vrcholku s vyhledem.
clovek maluje vzdycky sam. Vlastne ti moc dekuji za tento clanek. po xx letech, mozna poprve v zivote jsem si vzpomela jak jsem vybavena kridami vyrazela po ranu hledat cistou plochu. abych ji pokreslila.
Ratko,
no to je něco! To jsem v životě neslyšela, že by někoho táta poslal s křídami ven. (Mně taky, ale jen na chodník jsem kreslila). A cos tam čmárala? To je skvělý!
dewberry, nominek:
jo, ještě mě povzbuďte a udělám to!
Tašablonanení všechno – vždycky bych vedle ní napsala nějaký text. Teda ale bez šablony jako jo!
no vsecko mozne, nekdy jen ornamenty, spiraly, hrady a zamky
Pryč s šedí, navíc nevábných (ZDŮRAZŇUJI) zákoutí. A těch je dost. Neprimitivní "lidová tvořivost", mi tam vždy zvedla náladu, že nejsem sama, komu vadí, a že je nějak veseleji, že se žije!
Pochopitelně, vlastnila-li bych dům , navíc s pěknou a vkusnou fasádou, pak bych nestála o ničí tvořivost na ní, i kdyby dotyčný byl malířem. Nemusel by se trefit, do mýho vkusu :)
Pryč s šedí v životě vůbec…
líbil se mičlánek
označkuj si teritorium, když už máš tu šablonu ,-)
Vy jste fantasticky volnomyšlenkářští! Kam se na vás se svými pochybnostmi hrabu.
Včera jsem si koupila oranžový spray – autolak. V cizím městě. Kdybych bydlela na malém městě – uvědomila jsem si v něm – ani by mě nenapadlo někde něco čmárat. Vyšla bych ven a první známé tváři, kterou bych potkala, bych řekla, c mám na srdci a šla dál. A nemusela bych celý den ve velkoměstě v davu mlčet a pak v noci něco stříkat po ulicích.
Kápla jsem na své vlastní pohnutky, nebo si to maloměsto idealizuju?
Takže oranžovou akrylovou mám a teď musím prohrábnout špajz; mám dojem, že se tam skrývá bílý Primalex. Snad to bude ten druh, co je určen i na venkovní povrchy. Hoho!
Jak jsem vyrobila šablonuJo a tu šablonu jsem vyrobila srandovním způsobem, vpravdě bloggerským:
Našla jsem si v počítači černo-bílý naskenovaý obrázek z komiksu letní dovolené, který jsem kdysi použila na výrobu barevného blogavatára. Zobrazila jsem si ten obrázek na monitor, připlácla na něj průhlednou fólii, obkreslila fixem na monitoru, prořezala tupým nožem a dostřihla nůžtičkami na manikúru.
idealizuješ (si to maloměsto)
ad 14: Dovolím si mísrně nesouhlasit …..
Kdyby bylo někde místo, jež bych chtěla zkrášlit, polidštit atd., asi bych šla na městského archtekta, odbor kultury, oběhla bych pár lidí a popovídala a zjistila, co je možné a co ne, věřím tomu, že bych našla aspoň jednoho, kdo by se nechal nadchnout pro věc, něco bychom vymysleli a pak realizovali. Buď pomocí městaských služeb nebo do toho zapojili nějakou uměleckou školu…… Čmárat na zdi je fajn, akorát je to takový výkřik. Že to neumím nebo nejde udělat jinak. Na malém městě to jde. Myslím, že jo. Něco podobného mám v hlavě. Až to uzraje, budu to realizovat. Ale musím domyslet – nechat si spočítat, kolik to bude stát, jestli tím někdo nebude omezen, financování, co to přinese všem dobrého a tak.
opravy překlepů:
"mírně nesouhlasit"
"městských služeb"
Omlouvám se.
15: ale to můžeš udělat i ve velkém městě, ne?
ad 15: No právě, ano, právě jsem nad tím přemýšlela. Ve velkém městě (v početné části Prahy) se člověk cítí víc ztracen, chce na sebe upozornit, proto to. Napadlo mě. Liško, jsi velká, chytrá, máš dokonce akademické vzdělání….. můžeš mést schody shora ne? V Břevnově bydlíš, máš to tam ráda, celé je to TVÉ území….. občansky ti patří, proč tam tedy dělat takové maličké záškodnické akce ….. ve své království?
– Uvažuji špatně??? Pletu se v něčem? Nebylo by to ono? Když se to nedělá tajně v noci a jednou nohou na útěku před strážníkem? …..
15:
To je bomba, Lenko.
18:
Já to neberu jako záškodničení. A v Břevnově i pracuju a občas konáme akce pro veřejnost, ve snaze propojit komunitu s komunitou našich klientů a jejich problematiky… a já jsem ten, kdo vyrábí letáčky a pozvánky a tak.
A kdyby byla práce na MČ Praha 6, která by se mi pozdávala a kamby ě chtěli, tak bych tam asi šla.
16:
A překlepy nevadí – jen se koukni na moje ad19 …
(v textech, dopisech atd. překlepy nedělám, to bych nerada, ale komentáře nebo maily, to už je mi celkem fuk.
… takhle v komentáři překlep je něco jako žmuntrání při zaníceném hovoru. A to já teda žmuntrám dost, tak co bych nepřeklepávala :-)
me to organizovani sprejerskych akci prijde tak trochu jako parodie. Omlouvam se.
Sprejerstvi vznika jako rebelie. jako vykrik. vystrik zanechavajici stopu.
tohle se neda zorganizovat. to musi vystriknout z vnitrniho pretlaku. v momente kdyz vznikl a na miste kde vznikl.
To zorganizovane je je jiz kulturni akce.
No asi jo.
Já zas přemýšlím, jestli přídomek -art je relevantní, když někdo nastříká, napíše jen text, sdělení, které samo o sobě není ani báseň ani jiné umění.
Naopak jakákoli výtvarná hrátka je oprávněna mít přídomek -art, jenže vůbec nemusí mít s uměním nic společného.
.. Ale to je taková teoretická úvaha o názvech fenoménů; vždycky mě bavilo se v tomhle rochat.
Já mysím, Liško, že by sis měla v klidu sednout a hledat v sobě, proč to vlastně chceš dělat, co tím chce básník říci, co je pod tím, a co je pod tím co je pod tím. Kořen.
Jestli se ti chce rebelovat a proč, nebo polidštit svět okolo tebe a proč, jestli si chceš zútulnit své teritorium, nebo jestli tě láká dobrodržství běhat s klukama se spreyem v rukách, jestli chceš prostě ozvláštnit svět (a proč zrovna tímto způsobem) ……
A pak budeš mít ten pravý cíl a už se k němu můžeš dopracovat způsobem, který ti bude vyhovovat. A hlavně, budeš si za tím moci stát.
Ale vlastně takhle bych to řešila já. Ty jak myslíš, samozřejmě.
Jinak si myslím, že street-art nemusí mít opravdu s pravým uměním nic společného. Když jsem byla před několika dny v Londýně v National Gallery, najednou mi bylo úplně jasné, co odlišuje opravdové umění od běžně malovaných obrázků někým někde. Prostě před některými originály jsem padla na zadek a bylo to. Vysvětlit jinak se to nedá. Nedívala jsem se na jména, jen na obrazy, až pak jsem velde nich odhalovala jména těch nejslavnějších malířů a chápala, proč jsou nejslavnější.
Lenko, to jo, to bych ráda odhalila, proč zrovna teď mě zaujme streetart a proč zrovna ten a ne něco jiného.
V tenhle čas se mi děje víc věcí, co se mi nikdy neděly – uskřípnutý nerv, který zneschopní právě pravou ruku; před chvílí mě seřvala ředitelka (že jsem měla u sebe přes noc klíče, které mají viset na háčku v práci – chachá, jenže oni se nenamáhali mě informovat, že v příslušných místnostech zavedli alarm, tak ať se nedivěj…); vůbec se cítím poněkud blbě a očekávám nějaký propad, který přinese kdovíco nového.
…vůbec se cítím poněkud blbě…
což je dostatečný a ten nejlepší důvod k tvorbě.
Zároveň by to mohla být jednoduchá odpověď na všechny Lenčina složitá "proč":-)
Umělec nikdy nedostane na své otázky žádnou jednoznačnou odpověď,je to vždy jen něco na způsob orákula,nebo tarotu.
V umění není žádný cíl,ke kterému se dá dopracovat,jen věčná improvizace.
Ti,co se chytnou do pasti svého jednou nalezeného stylu a rukopisu a přestanou improvizovat už jsou na cestě do pekel.
Z našich je toho živým dokladem Z.Hajný,který mě kdysi hodně inspiroval-dnes už je jen pouťový malíř "svatých obrázků" pro kalendáře a přiblblé duchovnické knížečky.
Z jiného soudku tak dopadl "rebel" Černý,když začal kolaborovat se systémem,proti kterému se chtěl postavit.Dnes mu dělá děvku za jeho peníze.
Takže jestli je ti blbě Liško,začni tvořit.Bude ti ještě hůř:-))
Ale stojí to za to.Za to dobrodružství a za upřímnost,kterou do toho člověk dává.Upřímnost je v umění ten jediný cíl,ke kterému se dá dopracovat.Mnozí to dokázali a jejich životy jsou důkazem(ne varováním!),že upřímnost nemusí být vždy identická se spokojeností,nebo dokonce nějakým extatickým štěstím.Člověk má dělat věci pro věci samotné,ne pro představu,jakou si o nich udělá.
Liško, nic nečekej, řekni si, že je to jen reakce na blbé počasí (třeba), kdy si rádi dáváme na hromadu všechno špatné, a tak se utvrzujeme v tom, že je čas se zřítit do propasti ….. a pak se rádi a dobrovolně (a plánovaně a chtěně) zřítíme.
Umění – no řekněme malování, hraní, zpívání, tanec, to všechno je jen reakce na přetlak emocí. Umění je kanál, kterým je možné ty emoce kultivovaně vypustit. To je celé. Ale za každou emocí je myšlenka. Když ji najdeš, můžeš s emocemi zacházet, jak je libo. Nejen je vypouštět, aby se člověk z nich nezbláznil, kultivovanou cestou – formou malování např. , ale i vybrat, zda tohle opravdu chci prožívat a pokud seznám, že ne, myšlenku změním. A změním-li myšlenku, změním tím i emoce za myšlenou se táhnoucí. Prostě se stávám vládcem svého života. Touhle cestou jsem se dala já. Vím, že funguje, mohu doporučit, i když realizace není zrovna jednoduchá.
Anebo lze dělat jako že nic, být v područí svých emocí a přetvářet je v něco, o čem někdo jiný při velkém štěstí za sto let řekne umění. Anebo v něco, co mi bude dělat chvíli radost, samozřejmě. Všechno je dobré. Jen je fajn, když víme, z čeho všeho si můžeme vybrat.
Co si vybereš dneska? Jahody se šlehačkou, hru na Van Gogha, uskřípnutou zaměstnankyni, rebelku, vládkyni mužských srdcí, potrhlou ženskou, krasavu důstojnou a inteligentní ……. biftek s oblohou, párek a pívo ….. :-)))))
jaky oblecek si dneska oblecu? Skrin preteka oblecky…
Vidim to velice podobne jako SAul. Jakmile se zacne obchodovat s "tvorbou" tak se z ni stva zbozi. A z cinnosti ktere driv bylo tvorbou se stava pracovni proces. Prace.
Re28:
Správně ratko.:-)U oblečků,botiček a kabelek začíná a většinou i končí ženské estetické vnímání.:-)
Ještě,že ne všech.Máme Toyen,jiní mají Fridu Kahlo…
tak jsem to nemyslela. snad jsi to postrehl.
Ahááá :-)
Přijmi mou hlubokou omluvu i s poklonou:-0))
teda hlubokou poklonou:-))
Su pako…
no a v souvislosti s výběrem oblečků…umělec zase žádný výběr nemá.
Třeba Van Gogh nechtěl být malíř.Chtěl pomáhat lidem a stal se pastorem v jakémsi chudém hornickém zapadákově.Nadřízení ho vyhodili,protože všechno rozdal,i svoji postel a spal na zemi.A to se na pastora neslušelo.
A pak v hrůze z obyčejného života začal malovat.
Když žil v Arles,tak občané sepsali petici za jeho vyhoštění.Dnes tam jsou na každým rohu i chodníku značky,kudy chodil a Arles na něm vydělává nehorázný dukáty z turistiky.A všichni ho tam milují.
Netvrdím,že dobrý umělec musí žít tragický život,to ne.Ale nemůže mu být měřítkem to,co mu dělá dobře a co nikoliv.
A už vůbec ne ,co dělá dobře jiným.
Napadá mě,kdo vlastně a jak moc má na výběr.Při tom,jak jsme determinovaní svou karmou,zemí kde jsme se narodili,rodinou…a nejvíc svou povahou…je naše možnost výběru značně omezená.Většinou na sympatie-antipatie a jen nemnozí najdou i svobodu intelektuální volby.Ale i tady platí,že svoboda volby ještě neznamená její dosažení.
Ale když je řeč o umění,tak citát jednoho umělce:
"nikdo nežije ve větším otroctví než ti co věří,že jsou svobodní"
Goethe
Pokud usoudím, že nemám na výběr, tak nemám.
Když se rozhodnu, že na výběr mám, tak mám.
tak znovu.
Jsme determinování svými sympatiemi a antipatiemi a to i vzhledem k rozhodnutím,které hodláme,nebo nehodláme učinit,protože tak činíme na jejich základě.
Použitím intelektuální volby se náš prostor pro správná rozhodnutí rozšiřuje,protože intelekt stojí nad emocemi,ze kterých ty sympatie a antipatie vychází.
Rozhodnutí k čemukoliv neznamená automaticky dosažení čehokoliv.
Každé rozhodnutí(i to správné)vyžaduje následné další korekce,které často změní jeho původní směr a vytčený cíl.
Sláva, to jsou skvělé komentáře, ty vaše.
Emoce kultivovaně vypustit, to potřebuju, jak vidím. Vypouštím spíš s kytarou; při malování je to krom vypouštění i přetváření, vypořádávání se s emocemi. Budu muset malovat. JO, to mi prospěje!
Zaujalo mne, Lenko, jak píšeš, že emoce se táhnou za nějakou myšlenkou.
Bolestivé rameno mě obrátilo k sobě, dovnitř, přestala jsem s tím nadšením pro streetart a začala číst dvě knihy o sociální nespravedlnosti, dětských otrocích v Pákistánu atd a to mě hrozně rozesmutnilo. Potom jsem se sešla se skupinou terapeutických kejklířů a došlo mi, že mám pocit, že k nim patřím a do jiné skupiny už teď ne. To mě taky dostalo. A rozjelo to otázky Kdo jsem a co dál dělat a myšlenku na to, že musím dělat něco jiného, abych se uživila (finanční rezervy už jsou vyčerpány), a že možná už nebuu mít do téhle své skupiny pak přístup. Lekla jsem se, že už budu jen sama jako jednotlivec a nikdy jinak.
S tou volbou to Lenka asi myslí trochu jinak – pokud se člověk zatne a zná jen pořád to stejné a nenapadne ho, že by to mohlo jít i jinak, potom mí pocit, že nemá volbu. Až když se rozhlíží a je sám tolerantnější k jiným, zjistí, že je mnoho možností a že on se má vědomě rozhodnout pro nějakou z nich, ne jen vězet pořád v jednom, to pak ani neví, že může svobodně volit.
Re38:
Terapeutičtí kejklíři??????
To si budu pamatovat,to je dobré:-))))))))))
Kéž by to o sobě všichni,co jimi jsou věděli.
40:
Kejklíři byli míněni doslova – včetně žonglování a polykání ohňů – ne obrazně.
… jako zdravotní klaun, třeba. A vůbec nijak hanlivě, naopak s obdivem :)
A oblečení je důležitý ukazatel – jak poznamenala ratka.
Dneska jsem se oblékla celá do černého, včetně kalhotek. A to nedělávám, černou moc nenosím a celá v černém, to nikdy. Nakonec jsem změnila vršek na tmavohnědý s elegantním kropenáním a sexy výstřihem a hned to bylo lepší :)
A tak je to s váma(náma)dycky.Každé vážné téma nakonec končí u kalhotek a pak už je jen krátké a nudné pokračování.:-0)
No nic,odjíždím na horu Chu wej,kde strávím zbytek života v meditaci,askezi a hledání pravdy.
To že se neskrývá pod kalhotkama jakékoliv barvy už jsem zjistil a podniknul jsem v tomto směru široký,hluboký a finančně nákladný průzkum.
:-)))))))))))))
38,39: Jo, rozumíš dobře, co Lenka napsala. :-)
Jaké myšlenky, takové emoce. Emoce je těžké změnit, myšlenky změnit lze. Na emoce e proto chodí přes myšlenky. Já myslela, že se to už učí v mateřských školkách.
Černé oblečení – uzavíráš se do sebe. Na chvilku to neva. Však se zase vyloupneš v barvách jásavého léta.
To půjde.
Ostatně, kam by ten svět dospěl, kdyby se tak šikové a po mnohých stránkách úžasné ženy neuživily nebo zůstaly bez lidí, se kterými chtějí být. Takový svět není. To musí být docela a úplně naopak. :-)
ad 44: No, když si myslíš, že pravdy rostou na hoře Chu wej, tož šťastnou cestu. :-)
Pravda roste taky tím Lenko,když se odhaluje lež.
Nejdřív ta v druhých a potom ta,kterou v sobě nosíme.Třeba taky ve falešném pocitu své vlastní vyjímečnosti.Ale lepší postup je obrácený.Ten ovšem málokdo zvládne.
To mě na té hoře Chu wej naučil můj mistr,který tam žije už jářku nějakých 300 let,toš o tom musí něco vědět.:-)
O to se tu nikdo nepře, jak to funguje. Jen si tak nějak myslím, že za pravdami se nemusí do Tramtárie, že si stačí vlézt do svého klidu kdekoli. I když je pravda, že spoustu věcí jsem také pochopila až na cestách anebo po návratu.
o VLASTNICTVÍZalejzám, zalejzám, ale ještě tam nejsem. Leze leze po železe, …
Teď ráno jsem četla něco, co souvisí s vlastnictvím (které souvisí se streetartem, který souvisí s … , což souvisí zase s … )
– Naše společnost je založena na vlastnictví a lidé, kteří tomu propadnou (penězům, bezduše), potom těžko budou pečovat o věci, které "nepatří nikomu" – o čistotu oceánů, přírodu. I o to, co mají hned vedle svého domu, dodala bych.
Lisko, to mas tezke. Ja se svoji povahou nepecuju ani o jedno a ani o druhe. kdyz po me nekdo chce vybehnout s motykou okopavat zahony kolem cesty tak se bezim schovat do nory. a co s peci o svetove klima? tak to jsem uplne pretizena a ochrnu.
nekd mi prijde ale ted fakt varim z vody, ze boj proti vlastnictvi je nejlepsi cestou jak nekomu neco odebrat. v jeho vlastnim zajmu. aby teda nebyl tak bezduchy
naprosto neuvěřitelné je,že někdo může vlastnit půdu, pozemek…
Toho hajzla,kterej si jako první člověk zarazil do země pár kolíků a řekl,že tohle je JEHO,měli ostatní do té země zahrabat.A zaživa,aby si toho vlastnictví užil.
nejlepsi sranda je vlastnit mesic :o)) nebo zenu:o)))
a vlastnit zvirata a dokonce je i snist. nebo si privlastnit urodu z poli ktere jsme obdelali. hrozne.
No moment, tady nikdo neříká, že vlastnictví je třeba zrušit a že je to zrůdnost.
Říkám, že je to nebezpečná nutnost, na které je založena naše společnost, a že je dobré o tom přemýšlet, a ne jen to bezduše využívat a neuvědomovat si mocenskost, která z vlastnictví plyne.
nutnost to není Liško.Jen je na tom založená naše společnost,jak správně píšeš.Ta je sice nebezpečná,ale ne nutná.
nejlepsi je vlastnit otroky. pak neni treba resit penize.
otrok vykonava misto me praci a ja mu nemusim za to platit.
Ted musime za praci platit. Nejdriv si vydelat penize pak za ne nakupovat praci lidi kteri delaji to co bych spravne mela delat ja sama. Napr. kadernici, kuchare v restauraci, ucitelku,masera, uklizecku, zahradnika atd,atd,atd….
kdyby nebyly penize tak si musime delat opet vsechno sami (nebo nekoho premluvit aby to udalal za nas) a pak nemame volny cas na vymysleni technickych blbosti nebo nejake vzdelavani :o))
Vlastne intelektualove jsou byvala slechta, ktera nemusela pracovat a mohla rozvijet sveho ducha. nebo se venovat umeni. podporovat a sponzorovat nekoho kdo se pak taky mohl venovat rozvijeni ducha. a nemusel drit jak bulhar.
kdysi musel tvurci clovek nalezt nekoho, kdo mu zajistil zakladni zivobyti. A proto se dobre darilo na dvorech osvicenych kralu. Ale i v cirkevnich nadacich, kde bylo umelcum ale i vedcum umozneno badat a tvorit. Byli zbaveni nutnosti zajistovat si zivobyti praci.
Lide na poli moc moznosti nemeli. pracovat museli aby v zime nezhynuli.
ehm, je to moc cernobile? klise? me to tak pripada. ale tak nejak je ta historie podavana. veskere objevy na dvorech, cenne sbirky umeni na hradech a zamcich. Na statku se umeni a filosofie moc nepestovalo.
a mozna je to dnes stejne. mozna se dnes intelektualove a filosofove taky drzi na svych hradech a zamcich. A dolu v podzamci kvasi tupa prace. (a kdyz neni tak cekani na praci)
otroctví tu funguje naprosto spolehlivě a stejně jako třeba ve starém Římě.
I tam museli otroky živit,šatit a dát jim střechu nad hlavou.Přesně tolik(často ani to ne) a nic víc dostávají otroci i dnes.
A ještě "chléb a hry",aby se nebouřili.
A falešný pocit svobody.To je mistrná finta dnešních otrokářů,kteří přišli na to,že otrok,který má pocit svobody je výkonnější a loajálnější svému otrokáři.
ještě jedna podstatná věc přibyla.Dřív stál za otrokem dráb s bičem a nic víc.To se tak docela neosvědčilo.Dráb sice stojí i teď ,ale navíc je tu ještě jeden usmívající se manager v kravatě,s notebukem,drahým autem s blbou blondýnkou a velkým domem s posečeným trávníčkem.
A ten se na toho otroka šklebí krvelačným úsměvem a kyne mu,aby šel za ním a stal se jím.A otrok zapomene na drába v zádech a jde…za tou úžasnou vidinou.
A o jakých otrocích tu tak implicitně mluvíš, Saule?
Já pokud říkám otrok, myslím tím ty nejbídnější dělníky, co dřou a dřou, ty z rozvojových zemí, pracující pro vydřiduchy.
Jestli myslíš, že Evropani, co pracují v Evropě, jsou někdy otroci, tak to nesouhlasím.
Saule, takze jedine reseni pro me je smireni se s roli otrokare. prijmout ji a nebourit se porad. dyt je to nakonec jedno. ale pohodlnejsi je byt nahore. nez dole.
takze kazdy tvor, ktery nechava za a na sebe delat jine lidi je otokarem. sedi si ve svem hradu a podzamci.
moji rodice ucitele tam patrili jednoznacne. a patri dodnes.
pro meho odtce byla fyzicka prace pouhym konickem. a zaminkou aby mohl radit a buzerovat sve otroky.
Našinec se může stát otrokem leda dobrovolně.
Saule, manazer neni o nic vic otrokar nez kdokoliv jiny, ktery se necha obsluhovat.
to vsechno je jen cernobile klise. manazer je stejny otrok a jako kterykoliv jiny. Pokud budeme jako otroky oznacovat ty, kteri pracuji (obetuji se) pro jine.
60. tohle co popisujes je pouha parodie na manazera. tohle co popisujes jsou tajtrdlici.
manazer chodi treba v triku a zajistuje, aby otevreny system fungoval. casto od rana do vecera. je spravcem systemu. neco jako zahradnik ve sve zahrade.
Lidi, co dostávají za svou práci plat, za který jsou ochotni tu práci dělat, přece nejsou otroci! Vy to berete nějak extrémně, ne?
66: No jasně.
nee,me to je v podstate sumak. at si kazdy pracuje kde chce a jak chce. ja prece taky chodim do prace. a davam praci jinym. platim uklizecku, ucitelku doucovani pro decko, a ucitelku taichi. kdysi jsem mela i zahradnika, ted jiz neni potreba.
moji rodice si plati maserku. TAkze ja tohle mam davno vyreseno.
Nesmlouvam. Nesmlouvam ani s remeslniky. Cenim si jejich prace. a zapaltim jim kolik si reknou. Jen ty penize musim mit. VYdelat si je. Abych je mohla pouzit.
64,67
Omyl.Nebo přesněji lež.To je to o čem jsem psal.Otrok musí mít pocit,že koná svobodně a dobrovolně.Nesmí si uvědomit,že je to nutnost.
Supermarket musí mít nutně milionové zisky,nutně musí svým zaměstnancům platit 8 hrubýho,nutně po nich musí chtít,aby pracovali zadarmo desítky hodin přesčas,nutně je musí šikanovat a oni nutně musí mít pocit,že to dělají dobrovolně.
A my všichni musíme mít pocit,že to je všechno v pořádku,že žijeme v báječné a úžasné společnosti,kde se všechny svinstva dělají zcela dobrovolně.
Saule, ja tomu co pises moc nerozumim. Uznavam ze prace v supermarketech jeto nejnizsi z nejnizsich a ze tam jdou skutecne jen ti kteri se jinam nedostanou nebo na neco jineho nemaji.
Cim mene vzdelani a zkusenosti clovek ma tim hure se orientuje na trhu prace. A pak skonci jak ubozak v supemarketu. at jako otrok nebo otokar. prast jak uhod. Uriceni jsou oba stejne.
cim lepsi kvalifikace a vyssi rozhled, tim vic moznosti. a proto vedumoje decka ke vzdelani, k samostatnosti, at se uci reci, cestuji a poznavaji svet. at si muzou vybrat. jak se chteji zivit. cim. jakym zpusobem.
Saule, jakápak lež. Je to téma k diskusi (na blogu těžko k čemu jinému). Taková šikana je hrozná, ale přesto stále tvrdím, že máme na výběr. Ti, co horší šikanu trpí někde v Pákistánu, na výběr někdy nemají. My stále ještě máme aspoň nějaké nástroje, i když ne velké páky, něco dělat. Nejjednodušší je odejít jinam, což pro nás varianta je.
Poslední věta ad70, to souhlasím. Nemyslím ale, že si většina myslí, že žijeme v něčem báječném a úžasném. Nežijeme. Ovšem v porovnání s jinými místy na zemi a jinou dobou ano, žijeme, a skoro mám pocit vděčnosti, že žiju teď a v Evropě.
jeste k supermarketum. lide se chovaji prirozene (jako zviratka) a tak si pujdou nakoupit do supermrketu a nikoliv k remeslnikovi nebo sedlakovi na vesnici.
Protoze supermarket to nabizi za polovic. nebo to nabizi exkluzivne a jinde se to koupit neda.
to je ta schizofrenie. rozpor mezi skutecnym jednanim (prirozenym) a uslechtilou myslenkou.
Ja tyhle rozpory vyresila tim, ze jsem oddelila svuj vnitrni svet od vnejsiho iluzorniho. A tam venku je jedno kde nakoupim a co. Ve vnejsim svete si nakoupim co zrovna chci. A me "uslechtile jadro" tvrde odstrihnu. Rika se tomu pokrytectvi. A ja pokrytecka jsem. alespon ve smyslu ze jsme si vedoma rozporu mezi "spravnym" jak by to melo byt idealne a tim co je. A jsem dokonce v tom neidealnim spokojena. protoze vim, ze honba za idealem je iluze. vim to celkem dlouho.
Že se budu chovat (jen) ekonomicky, se nedá předpokládat:
já do supermarketu v příměstské zóně nepůjdu, i kdyby tam měli jídlo o čtvrtinu levnější, protože se mi nelíbí ani to místo, co je okolo, ani ten hypermarket uvnitř. Není na něm žádné krásno. Není tam pohoda. Není to inspirativní prostředí. A inspirativnost prostředí je pro mě hodně vysoká hodnota. Proto bydlím, kde bydlím, a dávám za to v podstatě celý plat.
(Pravda je taky, že náklady na dopravu a vynaložený čas nehodlám obětovat kvůli levnějšímu žvanci.)
Radši bych žrala suchej chleba za pár korun, než jela do hypermarketu pro salám. A to jsem velký žrout a požitkář.
… ještě že nevím, op kolik je ten Lidl nebo kdo levnější než místní obchody, co mám při cestě.
… no a to souvisí i se Saulovými postuláty: vidíš, nejsme otroci, každý si může vybrat ze stovek možností životního stylu.
Nebo pořád tvrdíš, že je to schválně, aby otroci odvedli svou pozornost jinam, starali se o výběr svého typu nákupního a spotřebního chování, a mocní si mnou ruce, protože dokázali nabídnout tolik druhů jogurtů, že otrok půl hodiny věnuje výběru jogurtů a dávno zapomene na důležitější věci?
Jo, i to je pravda.
LIsko, beru to s nadhledem. my mame u nas mistni supermarket. A ja tam poctive chodim aby prezil. Protoze si preji aby zrovna tenhle supermarket fungoval. Presto ty zenske neberou za cely den prace prumerny plat. I kdyz by si ho zaslouzili. ZA celodenni praci.
a nezmenim to. ja bych jim to prala. presto vim, ze je to vec hospodareni. ze kdyby ten zaslouzeny prumerny plat dostaly tak ten obchod zkrachuje.
ta ekonomika je jen obycejne pocitani. nevim proc je v cesku tolik supermarketu. a proc tam furt rostou. konkuruji si. asi proto ze v cesku je hodne levna pracovni sila.
proc je levna sila taky muzu jen spekulovat.
U nas ve strojirnach musime kvalifikovanym lidem zaplatit (svarecum a nastrojarum)jnak by sli jinam, zpracovatelky a fakturantky jsou na tom platove taky bidne. proste jsou jich mraky. i na trhu prace funguje nabidka/poptavka.
asi kdyby ty supermarkety nenasly zadnou pracovni silu tak by zkrachovaly. nebo by museli vozit lidi ze zahranici (ukrajince) a celkove mi to prijde divne ze tyhle obchody furt vydelavaji.
můžeš si vybrat ty Liško,protože jsi asi sama a tím pádem nezávislá.
Kdybys třeba měla rodinu,tvé manévrovací schopnosti by se zmenšili,možná téměř k nule.Tak jako to je u statisíců jiných lidí,kteří si prostě nemůžou sbalit raneček a jít dál,kdykoliv je napadne,nebo kdykoliv se jim něco nelíbí.
A tak jsou někde za otroky.Podle tebe dobrovolně.Jistěže dobrovolně.Dobrovolně nechtějí rozdělit rodinu,opustit domov,vytrhnout se z kořenů…to je všechno dobrovolné.
Takže dobře jim tak.
ja beru pestrost zivotniho stylu, jidla, obleceni spise jako marketinkovy tah. iluzi. je to porad jedno a totez. clovek si vybira furt to same jen jinak zabarvene.
uplne zakladni kamen vyberu poklada clovek v mladi. behem dospivani. tohle je obdobi, kdy si vytvari potencial. hromadi energii a silu. a az nahromadi dost tak vyrazi urcitym smerem a cerpa ze sveho potencialu. Je omezen po urcitou dobu. ale tohle je docasny stav. pak tu volbu opet ma. a zalezi na tom, jak dokazal uvnitr zpracovat docasne omezeni. jak se behem nej vyvijel.
77: Jistě – ale proč ta ironie "Dobře jim tak" ? – to ještě pořád není otroctví, to je právě ta volba, kterou dělají.
– protože proč by něco mělo být snadné, zadarmo nebo bez námahy, bez omezování sebe na jedné straně, abych získal něco jiného na druhé? Ty děláš, jako by všichni měli nějaké univerzální právo žít v radosti, zdraví, štěstí a v kruhu kvetoucí milující rodiny! To je extrém, který se povede málokomu a pokud se povede, není nadosmrti.
Já si můžu sbalit raneček. Ve skutečnosti si stejně může sbalit raneček a táhnout na druhý konec světa i ten, kdo má pět dětí a tvrdě na ně dře, aby vůbec měly jakž takž co potřebují v prostředí, ve kterém jsou. Může to udělat. Každý se rozhoduje. Mít děti se rozhodl on, tak se podle toho chová. Nikdo ho nenutil. Takže to žádný otrok není, sorry. Je to šťastný člověk, ne? :-)
To je všechno relativní. Všechno je to v nějakém kontextu. A i tak se na to dá pohlížet z různých úhlů. A z různých přístupů – abstrahovat něco a zdůraznit jiné.
To je realita.
Na tom není nic výjimečného ani zlého.
… [80] a například zde zcela abstrahujeme od těch nejdůležitějších věcí – tj.chovat se v životě tak, abych nejednal sám proti sobě. Jen kvůli tomu já dělám svoje volby.
A prostředí složité, náročné okolnosti, chudoba atd.jsou celkem dobrou živnou půdou, jak se snažit chovat v souladu se sebou. Být v blahobytu, bez starostí o peníze a o druhé, ve zdraví a v pohodě, to nevede nikam, tím se neroste, to neudrží člověka v kondici – jako srnky v lese, kde nejsou predátoři; taková vysoká je z kondice.
Můžeme být rádi, že si tu můžeme takhle žvanit. Mě to baví, já jsem ráda. Znamená to, že nepracuju nijak tvrdě, když je mi tohle dopřáváno.
81. moje rec :o))
citim se kolikrat jako srna, ktera vyhledava predatory, aby mohla utikat co ji sily staci. proste o zivot :o))
– protože proč by něco mělo být snadné, zadarmo nebo bez námahy, bez omezování sebe na jedné straně, abych získal něco jiného na druhé?
ale ti lidé přece nemusí omezovat sami sebe.Proč by měli?Oni jsou omezováni.Je omezuje systém,který je okrádá.Pokud někdo zaplatí člověku za 200hod a vic dřiny měsíčně 8tis. hrubého a sám si nechá milionové zisky,tak z těch lidí dělá otroky.To je neodiskutovatelné.
Argument,že je to dobrovolné je už jen parfém,kterým se ta sračka navoní,ale obsah zůstává.
kterych se hraje. kazdy muze kdkoliv tyto mantinely prekrocit. nikdo nema na nohou zelezne retezy. a spusta lidi mantinely systemu prekracuje. nekteri chtene a nekteri nechtene, jelikoz se mantinely nedaji dodrze trvale. nejsme roboti a tak z cesty casto vybocujeme. Otazkou je jak si to uvnitr zpracujeme. Ze jsme vybocili. (neco ukradli, neco neodevzdali, nenahlasili, neco zapomeli)
neco me uteklo. neco ve smyslu, ze system neomezuje. Ze jsou to jen pravidla hry
správně ratko.Jsou to pravidla hry a jejich tvůrci a udržovatelé dobře vědí,že
"kdo si hraje-nezlobí".
Saule, furt predpokladas nejakeho zloducha udrzovatele ktery taha za nitky a omezuje ubohe lidi. ja zadne specialni tvurce a udrzovatele nevidim. To vsechno kolem jsou titez lide. vsichni jsou z jednoho testa.
[84]
Smutnější je, že takový pravičák by ti na tohle odpověděl: Vláda by měla vytvořit lepší zákony a nástroje pro podporu podnikání a nedávat tolik prachy důchodcům a nezaměstnaným. Takový dělník by tak mohl, kdyby se snažil a dovzdělal, si pak sám otevřít svůj podnik a taky zbohatnout a stát se bohatým a mocným kapitalistou.
Jako by to byl nějaký cíl!
Jako by to bylo důležité pro život.
U nás, kde jsou odbory a média, u nás takové vykořisťování a přesčasy nejsou pravidlo, ale extrém.
A mít malý plat ještě neznamená nevést dobrý život. A to je snad důležitější, ne?
… to ovšem neřeší otázku koncentrace velkého kapitálu do několika málo rukou. Ta je děsivá.
Jo a ratko, "průměrný plat" by paní v supermarketu mít neměla, bohužel. Průměrný plat je totiž dost vysoký, počítá se ze všech platů, i těch několika supernejvyšších, takže to je ukazatel k ničemu. Je to číslo o dost vyšší, než na které dosáhne valná část populace.
ja fakt nevim, kolik by mel mit plat clovek ktery cely den neco dela. aby byl spokojeny. kazdy me utluce argumentem, ze se z toho neda vyzit. ze jde delat do supermarketu a ze z toho nemuze zit. ja netusim jak tyhle veci resit.
kdysi meli vsichni stejne a tak nejak si svorne zanadvali ale meli zakladni veci zajistene.
ted by clovek i rad sel do "sve" prace aby mel zakladni jistoty ale nema kam. Chybi stat, ktery by tyto jistoty nabizel.
nemam zadne reseni jak lidem jistoty dodat. SAma jsem srna behajici mezi "predatory". nekolikrat jsme psali o tom, co bych treba nikdy nesla delat. protoze by me to ubilo psychicky. i kdyz mam fyzicku jakz takz.
ja bych nemravny kapitalismus klidne zrusila. ale nemam zadny rozumny (prirozene fungujici) napad co misto nej.
Já bych ho nerušila; jen by zákony neměly zaostávat za tou finanční "nemravností".
Stejně tomu vůbec nerozumím!!
jenze zakony se snazi obejit prirodu. zmekcit ji a zdeformovat. cim vic zakonu proti prirode tim vic uplatkaru, mafianu a podvodniku. priroda se projevuje v "sede ekonomice". teda ja tomu taky nerozumm, ale celkem pozoruju
Liškojá si dovolím hrubě nesouhlasit, byť budu možná trochu od věci, neb jsem taky proskákala:-)
Nemám v zásadě nic proti grafitti, mnohdy mám pochybnosti nad výplní reklamních ploch.
Jako zásadní vidím to,že zatímco reklamní plocha je plochou pronajímanou, řeknemě z 90%, plochy pro streetart jsou z 99% kradené.
Za sebe musím říct, že pokud by za mnou přišel někdo z RA a požádal mne, zda mi může zaprasit barák bigboardem za úplatu, a já nebudu moct spolurozhodovat o tom, co na dané ploše bude, řeknu NE, byť by se mělo jednat o výdělek.
Pokud za mnou příjde parta sprejerů a ukáže mi návrh nějakého díla, kterým mi ozvláštní fasádu, a mně se ten návrh bude líbit, řeknu patrně ANO, i když jedinou odměnou bude to dílo.
Pokud mi ale nějaký street architekt pocáká červeným sprejem nově natřenou fasádů a veme to i přes nové dveře -ve světlém dřevě, protože on, nebo 150 dalších lidí,si myslí, že je to krásné, budu/jsem, rozhodně nasraná, stejně jako bych byla nasraná, kdyby se mi na domě bez mého souhlasu objevila reklamní plocha.
Stejně tak chápu vlastníky dopravních prostředků, přístřešků zastávaek, atp..
A co takovyhle streetart? http://rundangerously.blogspot.com…
97:
Jo, to je pěkné. Oni tomu teď říkají performance a čtou to česky, jak se to píše. Což je mi divný.
jo, ted uz je to relativne bezne. Ale v te dobe to musela byt racha. Taky cumim na aparat na jaky hrajou. Dneska by to i ticha folkova kapela povazovala za male a slabocke. Bylo snad drive vic ticha?