A JAKÝ JE V TOM POTENCIÁL PRO MOU KRAJINU?
Projíždím velkou cizí zemí. Velká země má moře. Rozměr od obzoru k obzoru, do nekonečna mořská pláň a na souši rozlehlé roviny. Obrovské nebe. Velká zem má i hory, ale hory může mít i malá zem. Nebo hory mají ji?
Proto je dobré cestovat. Pro to srovnání. V naší malé zemi nejsou často k vidění velké plochy nevyužité půdy, povrch bez funkce, bez zemědělství, průmyslu i staveb, bez turismu, bez užitku. Užitek vidím ve volném prostoru, který taková krajina dává. Rozmach. Volné ruce. A nohy. A oči. A ještě zvědavost, co je tam v dálce, za mořem. Tyhle pocity v Čechách nezažívám. Z nich naše mentalita nevyrůstá. My toužíme po svobodě ne kvůli vidině dálek a dobývání světa okolo, ale z druhé strany – ať nás nikdo neatakuje, ať k nám přes hory žádný agresor neleze, ať nás nechá na svobodě. (To je návrh možného přístupu, jak to u někoho může fungovat; netvrdím, že to tak opravdu je a dokonce u každého Čecha – vycházím od sebe, jak jinak.)
VELKÁ
Velká země. Moře. Kolonialismus. Předěláme vás k obrazu svému versus zůstaňte jiní a služte nám jako otroci. Co je lepší pro podrobeného?
Hlavně Británie mi tane na mysli. Její kolonie, koloniální důstojníci, úředníci, architektura. Cizí je mi to. A hlavně směšné. Teď. Ale nebylo by, kdybych byla Ind před sto padesáti lety. Britští aristokrati. Golfisté. Ne, neměli to lehké synové takových rodin, kteří umírali na malárii nebo padli někde v lokálním boji o bezejmenný kopeček v Commonwealthu. Ale kdo to má jen lehké? Aristokracie mi asociuje vlastnictví půdy a nadřazenou povýšenost. Soukromý pozemek, vstup zakázán. Nebo pustím psy. Nebo střelím; to až v USA v dnešních časech. I kdysi. Otroctví je tam nedávná minulost. Amerika je rozlehlá země. Tam mohou tisíce hektarů ležet třeba ladem a nic se neděje, o nic nejde. Jenže u nás?
My nejsme ani aristokratičností zabarvení, ani nemáme obří zemi, neexpandujeme nikam prostorově a nekolíkujeme s puškou v ruce, nestavíme neprostupné zdi kolem lesa. Nepatří ti to tu? Neprojdeš!
NAŠE
Napadá mě, že vidím Čechy za dob Habsburků jako takové detašované pracoviště: někdy patří k pozitivům užívat si volnosti bez přísného dohledu, někdy nic takového – chtějí z nás vytřískat duši, někdy se lidé cítí "šéfem" opomíjeni, jejich požadavky na slušné zacházení a rovnoprávnost nejsou vyslyšeny, ačkoli země mu odvádí, co může.
Pak republika. Demokracie. Rovnostářství? To zrovna ne, ale podmínky nejchudších se zlepšují a kulturnost rozlévá své paprsky snad do všech vrstev.
Druhá hrůzná válka, ve smrti jsou si rovny miliony, bohatí židovští měšťané i bezmajetní Romové bez domova.
Socialismus násilím vbušený lidem do obličeje si na rovnostářství hraje, plebejstvím opravdu je. Ale nevzniká jako vedlejší produkt rovnostářství utlačených souputníků, spolutrpitelů, persekuovaných lidí i běžných občanů, omezených na svobodě? Co dobrého si z těch let můžeme vzít? Něco jistě, něco vždycky je. Já jsem si vybrala to rovnostářství. Které se tak k pláči radostně a silně demonstruje ve chvíli krize největší. V srpnu 1968, v listopadu 1989. Já chci být rovnostářská, jak to jen jde, aniž by to utrhovalo pracně a poctivě vydobyté statky od huby papaláše, který právě snídá ve svém soukromém letadle. Aniž by to potlačovalo číkoli individualitu, natož moji. Ovšem zrušení soukromého vlastnictví za socialismu má mnohem víc negativních dopadů (pokud vůbec má nějaké pozitivní) na myšlení, zvyky lidí i péči o krajinu; to netřeba rozebírat.
MALÁ
Chtěla jsem psát článek o tom, že vidím potenciál ve spojení malinkatosti naší země a české mentality, která je spíš rovnostářská než povýšenecky majetnická a expandující. Chtěla jsem si dopřát naději, že máme na to, rychle a zodpovědně se chytnout tendence pečovat o malou zemičku, naši krajinu. Zodpovědně a láskyplně, ne drancovat, ne dobývat, ne vyrvat jí srdce z těla. Spolužít v souladu a v rytmu, chovat se uctivě k tělu země, být vděčný za její dary. Byť jen na tom našem malém kousku země uprostřed Evropy. Jenže teď mi i to připadá nad naše schopnosti.
Chtěla jsem si postěžovat na povýšenectví a rozpínavost Angličanů a na jejich golfová hřiště, která nás atakují. Takové velké plochy tady u nás? Takové velké plochy a segregované, nikoli veřejně přístupné? Fuj, hanba, snobárna, říkala jsem si u WuWeje. Ale jak psal Buteo v komentáři číslo 9 pod svým článkem (byla to reakce na můj výpad), část hřiště slouží někdy jako park a některá hřiště zabírají jen ta území, kam stejně nikdo předtím nechodil, byla nevyužitelná. Takový golf vítám. Chtěla jsem brojit proti záboru půdy a cedulím "Vstup jen pro členy golfového klubu," proti britsky aristokratickým manýrům. A pak jsem si řekla, že právě ti golfózní Britové se piplají s půdou celkem s rozmyslem. Právě ti Britové s tradicí nepřerušovanou rozličnými režimy. A nakonec – třeba lán pole může také fungovat jako fyzická bariéra, i bez cedule. A dálnice je bariéra jako fík, v Anglii i v Čechách. O nákupních a skladových zónách kolem ní nemluvě, to je odpornost, k níž žádný paprsek kulturnosti nemůže dosáhnout. V takovém srovnání zůstává golfové hřiště ještě zalito libým světlem.
Mají malé Čechy a já malý Čech vůbec dostatek velkorysosti? Dostatek k tomu, abychom něco ze sebe věnovali své krajině, městské nebo venkovské? Rozmáchlou velmocenskou velkorysost hraničící s neúctou, nepotřebujeme. Tu si naše země ve vztahu ke krajině nemůže dovolit. Na druhé straně k neúctě směřuje pohrdlivá primitivní plebejskost, malost. Nikdo nic nemá, nic není ničí – setrvačnost socialismu. Také nežádoucí.
Všechno mi vyznívá nějak smutně a doztracena. Tak jsem si závěr nepředstavovala. Myslela jsem, jaký to nebude happy end a já v něm jako maličkatý hrdina, naplňující svůj maličkatý potenciál a kráčející láskyplně rozmanitou českou krajinou, o niž se tak zodpovědně stará spolu s ostatními spoluobyvateli. A teď mám dojem, že je to utopie. Ani nevím, jestli je to víc o nás, nebo jen o mně.
Koukam, ze sis tema nechala ulezet (kdyz se podivam z ktereho data je odkaz u butea)
Ja se oreintuji podle pachuti v puse a tu pachut proste nekdy citim. U tech anglickych sidel a velkopanskych manyru urcite. Akorat nevim jestli je to nejaky muj osobni komplex nebo spise predsudek z minulosti (program). Ovsem jak jde cas tak to resim furt min a min. Rikam si ze me po tom nic neni, ze si nekdo beha s golfovou holi kolem baraku aby na vikendy vyrazil do terenu (nejlepe do RAkouska kde je pry maji nejhezci pekne pod horama). Asi to tak je normalni. Proste nekdo je primitiv (kam se treba radim ja) a nekdo zije na urovni.
Vlastne tohle tema se me silne dotyka. Uvnitr jsem velmi jednoducha a obycejna. Ani nevim co to ta kultura je. Ono se to furt ruzne mota a toci dokola. nekdo za kulturu vydava ty bohate obrovske sidla, pompezni kolonizatory, nekdo papezske kostely, nekdo obrazy plne svatych, nekdo kus obdelane pudy a nekdo kus neobdelane pudy. Takze co to je pak ta kultura …
nebo je to muj barak s kusem zahrady obehnany plotem? To utrcite ne. To je opak kultury. TAkze ehm kudy?? Jak? odkud a kam? Jsem zamtena. A vidim jedinou cestu (ted) setrvat v klidu. Proste nechat veci jak jsou a nemenit je. Drsne co?
Ale Liško, samozřejmě bychom se dokázali starat o tu naši zemičku jako o zahrádku, my, jako snad nikdo jiný tolik na světě víme, že nelepší je být králem ve svém malém království. Proto tu kvete chalupaření a chataření jako nikde. Taky máme územní plány, pěkně to máme naplánované, ale to víš, pak přijdou prachy, velký prachy ze zahraničí nebo od čerstvých zbohatlíků a šup, kde je krajina a zájmy pro všechny, když mohu zabezpečit svou rodinu na léta. Anebo proč nepostavit nové obrovské tovární hangáry na zelené louce, když ta továrna zaměstná stovky lidí, nyní nezaměstanných. Co na tom, že jenom na pár let. Teď, teď nemáme na sociální dávky, co bude za pár let nás nebere. To je neštěstí chudších a rozvíjejících se zemí. Hasíme požáry, nemyslíme tolik na budoucnost. Je tu málo kapitálu, skoro všichni jsou úplatní atd. Tam, kde je trochu jiná životní úroveň, mohou myslet více na krajinu, ekologii, kulturu, na dlouhodobé cíle. Není to tolik o povaze, je to o penězích.
Krásná úvaha o tom, jak jsou tyto věci složité a nejednoznačné. K tomu rovnostářství – sama jsi ukázala, ža lidé jsou si rovni za velmi specifických podmínek, ať už blahých nebo neblahých, a to je v pořádku. Ale jinak si z praktického hlediska rovni nejsou. A myslím, že bohatý vzdělaný Žid a chudý nevzdělaný Cikán jsou lepší varianta (pro všechny, včetně jich samých), než oba sobě rovní – v koncentráku. Ten koncentrák ukazuje jakousi primární rovnost v utrpení (exaltované historické chvíle už tak čisté v té rovnosti nejsou), ale my nežijeme v koncentrácích a neměli bychom podléhat falešné představě, že nejlepší je nevyčnívat, což je pohříchu český nešvar. Takto prostě nelze být velkorysý. Velkorysost a rovnostářství nejdou dohromady. Jen člověk, který má z čeho rozdávat (nejen materiálně) a je si toho vědom, může být opravdu velkorysý.
No právě, Lenko. Ale teď už ten boom rozjařenosti ze svobody a z drancování pomíjí; v porovnání s mnoha zeměmi máme peněz dost, ne nejvíc, ale už poměrně dost. My jsme ta bohatší část světa, která si rychle zvykla plýtvat.
Já jsem pro tu ratčinu jednoduchost – každý na svém malém koutku, kde žije, ať žije třeba pišišvorsky, ale ať jen nebere.
To je pěkně řečeno, Kojote, bohatý vzdělanec a chudý primitiv ať si radši nejsou rovni, to jde leda tak v koncentráku. (Nojo, mohli bychom tu rozebírat ne-rovnost v nemoci, peníze na zubní protézu a zdravotnictví atd, ale to není nutné:-)
Nevyčnívat … to tedy není příjemné slovo. Druhý extrém, snažit se (vůlí) vyčnívat, to taky není nic moc. Zvláštní, jak někdo používá některá slova a některá ne, jako by je nechtěl mít u sebe, nechtěl je vidět – aby potom zjistil, že jejich význam asi chápal jinak, než by mohl, okleštěně.
… z toho mi zase vychází, že nejlepšíje si prostě a jednoduše něco pižlat na svém malém místečku, ale pořádně a zodpovědně, a pak člověk vyční přirozeně, ani neví jak. V nějaké skupině, pro kterou je to jeho individuálno přínos.
…já si ten článek nějak po sobě nechci číst, pořád mám dojem, že je to blábol.
Ani nevím, proč se mi pořád vtírali ve vztahu ke (české) krajině ti Angličani – oni přece nemají vůbec žádné lesy a vůbec žádná pole! Staletí si lahodně obstarávají své zahrádky, mají různé spolky – ale zároveň mají dost míst (a dělníků) zdevastovaných průmyslem a opuštěných. Ale mnoho starých průmyslových měst a oblastí tam chytlo druhý dech, to mě fascinuje. A zas je to tím, že na tom pracují pár desítek let. Vivat brownfields redevelopment.
… aha, už chápu svou vlastní včerejší nit o golfu, anglické krajině a Čechách:
anglická krajina musela zrodit golf, protože je pro něj jako stvořená. Tráva, vlnitá krajinka, přehledná. Rozlehlá, nevyužitelná ani jako pole ani jako les. Tam musí golf bujet.
Ale proč by měl v malé české zemičce, kam se hodí jen málokdy? Golfisti si mohou zajet za humna, kde je na to lepší terén (jak píše ratka, pod Alpy). A tu se zase probouzí mé rovnostářství, malost a chudoba a volám: Když máte prachy na vybavení a na klubové poplatky a máte čas hrát, máte i na letenky a hotely v zahraničí. Jeďte tam. Nechte Klánovický les lesem.
Všechno má tolik rovin, faktorů, pohledů, přístupů, vrstev, historie, paměti, tendencí a trendů, že se to nedá stručně a jasně zachytit, pořád se musí diskutovat a polemizovat. Ale jak psal Kojot u sebe, je dobré zaujmout jedno zřetelné stanovisko, jedno si vybrat, aby to mohlo všechno dál někam směřovat, i kdyby to mělo být rozbíhání do všech stran.
Nevím, jestli jsem studovala sociální geografii, abych měla veškeré široké faktorstvo ve hře, anebo jestli teprve to studium způsobilo, že mě takováhle rozmanitost baví.
Ale chápu, že jinak zaměřené lidi to musí štvát – žádný jednoznačný závěr, žádné pravidlo, žádná nalinkovanost, nic jistého, nic jen kvantifikovatelného.
jenze v anglii byly lesy. Vykaceli je a vyrobili z nich lode.
LIsko, ja se postupne dokousu k tomu svojemu malemu pisecku. A tam si sednu a ani se nehnu. protoze tohle vidim jako jedinou moznou cestu. jak se dobrat k pozitivnimu vysledku.
a ja jsem teda hodne racionalni tvor :o)) jenze ty revoluce a boreni starych spatnych poradku me vubec nelakaji. ani ukazovat prstem co ma ten druhy spatne. protoze to brevno ve vlastnim oku vidimjasne a zretelne. a dokud ho mam tak nebudu koukat k sousedovi do dvorku.
fousku, přesně tak!
A pak na těch lodích hráli golf :)
ratko,
jo, taky u sebe vidím nějaká ta břevna (a ne proto že žiju v Břevnově). Břevno číslo jedna je: dále pracovat v Břevnově a pro něj (nebo i pro větší území zahrnující Břevnov:-), ale někde jinde, aby mě to uživilo.
Jenže najít to chucpe rozposlat dopis s životopisem "Chcete mě?" a neříkat si přitom vduchu, že takových jako já mají dvanáct do tuctu. Asi nemají. Ale nejsem o tom přesvědčena a to je brzda jak… no jak brzda.
Aha, tak ono jde o Klánovický les. V tom případě jdem defenestrovat, trhat smlouvy, zastavovat bagry vlastním tělem a tak. To je velká pitomost, co se chystají udělat. V téhle zemi je snad nejhustší síť golfových hřišť.
…… a víš, co nás pobuřuje? Protože golfové hřiště je pro pár vyvolených, kdežto les pro všechny. Rovnostářství… v tomto případě ale docela dobře zaměřené. V Anglii mají krásnou krajinu, to ano, ale v ní se jen tak neprojdeš, po polích, po loukách, leda bys byla z rodu majitele panství s honitbami a tak ….. všechno je soukromé, takže tam maximálně můžeš jet autem se juknout na pobřeží nebo do nějakého parku, kde máš vyhrazený plácek s nápisem: zde si můžete odpočinout.
Za to, abychom si z veřejných prostor co nejméně nechali ukrajovat pro soukromé a neveřejné, za to bychom se měli zasazovat hodně.
12:
Vida, spolubojovnice! :-)
ad 11: Liško, nikam životopis neposílej. Vyber si místo, kde bys opravdu chtěla pracovat, osahej si to, něco si o tom zjisti a pak, když tě to nedoradí, jdi za ředitelem a řekni mu, že tam chceš pracovat a že bys ráda dělala to a to proto a proto. Byl by blázen, kdyby tě nevzal, i kdyby si měl tu funkci pro tebe vymyslet. Zkus k tomu přistoupit takhle.
14:
Takže audience u starosty nebo primátora nebo ministra místního rozvoje?
… né, to jsou politická místa a političtí pohlaváři. Radši ti profesní,co?
… každopádně dík za tip, za další způsob, jak to udělat, Lenko!
ad 15-17: No, on je rozdíl vidět nějaký papír a šikovnou ženskou, která je příjemná a zároveň ví, co chce a má zájem o práci. – Navíc nevím jak u vás, ale u nás se berou na místa hlavně známí a známí známých. Takže nezbývá než …… chodit s nimi na golf! :-))))))
Ja se nikdy nenechala zamestnat pres zname. VEtsinou jsem se hlasila primo u vedeni (reditele) Napsat dopis se zadosti o schuzku, ze jsem ta a ta a ze bych chtela to a to. A ze mam zajem pracovat jako to a tamto. A umimt hentoto. A zda semuzu prijit predstavit :o)) Klaplo to vetsinou hned.
19: Fakt? Aha. Tenhle způsob totiž neznám. Tolikrát jsem se do práce nehlásila. Ale vlastně vychovatelku jsem začala dělat takhle podobně, to je pravda!
Jenže většina pracovních míst je hůř konkrétně představitelná předem, než taková vychovatelka :)
18: :-)) Nojo! Tahat jim vozík a otírat hůlku a čelo.
Ja se jednou takhle sla hlasit u reditele banky ze bych u nej chtela delat uklizecku :o))) No nevzal me. ale malem se vyvratil vsloup.
Liško a viděla jsi tenhle pořad? Zdá se mi úžasný.
http://www.ceskatelevize.cz…icha/
Pořad se mi nezobrazí. Zkonzultuju s expertem; jenže právě odešel.
Jo počkat! Já to viděla! Líbilo se mi to. Ve stejnou dobu jsem byla na víkendovém semináři o krajině (les a voda) a pak četla o vodě od Masaru Emoto a hezky to všechno pasovalo.
Jéje, mám na návštěvním počitadle 00 000 !
Asi budu muset dopředu nebo dozadu něco přidat.
Dobrý, všech šest míst je obsazeno.
– jen mě nenapadá žádný geniální oblouk, jak to propojit s péčí o krajinu.
Obsazování míst do plna šetří náklady na energii i spotřebu paliv, maziv a pohonných hmot. Tedy šetří i krajinu. :-)
To jste se pustila do velkého tématu.
Ve svých úvahách o tom často hovoří V.Havel – kritizuje bezhlavé ničení krajiny v zájmu zisku, těmi beztvarými a rozlezlými průmyslovými zónami a skladovacími halami. Naprosto s ním souhlasím.
Nelibě nesu nejen toto, ale i ta hrozná satelitní městečka, to je zločin na jejich obyvatelích. Trošku nechápu ty, kdo tam jdou bydlet, ale to je jiné téma.
Cesta "dělat si jen na vlastním písečku" vůbec nestačí. Naopak, je potřeba mít přesah, vnímat, jak tím svým vlastním písečkem ovlivňuji píseček sousední a píseček celkový, řekla bych.
Rovnostářství, tak to neberu:) Rovnostářství ne, rovnost ano. Rovnost v právech, rovnost před soudem, rovnost v příležitostech. Ale rovnostářství typu "ať mají všichni stejně", tak to je pro moderního člověka trošku překonaná teorie, ne?
Opět V. Havel – parafrázuji: …rovnost mezi lidmi neexistuje, není jim vlastní. Dobře je to vidět ve vězení. Když tam vězni nastoupí, všechno jim vezmou, ostříhají je, dají jim jednotné erární oblečení. Stav stejnosti trvá přesně hodinu. Za hodinu už je jasné, kdo je vůdcem, kdo dominuje, kdo je ve společenství outsiderem atd.
Omlouvám se, je to velmi volná citace, jak to doluji z paměti, ale podstatu věci doufám vystihuje.
Nenechte se mýlit, když chudí seberou majetek bohatým, sami nezbohatnou, ale zato zchudne společenství jako celek.
Pošlete boháče (golfisty) pryč, oni půjdou, mají na to. A co tu zbude? Chudí…
Alespoň tak to cítím já.
Nějaký závěr mi tu chybí.
Ty jsi jako ten Cílek.Všechno okecáš(pěkně),ale nic z toho nevyvodíš.
Jasně,proč bys měla.Ale proč ne?
To je jakýsi nový virus,z ničeho nevyvovozovat závěry.
Počkáme si až se vyvodí samy.
Jako že se nás to potom nebude týkat.
No,asi bude.
28:
Chris, ne, to vůbec neříkám – "všem stejně" stejného, stejně ubohého. Jsem ráda, že tady někdo o té rovnosti píše (a zajímavě), o to mi šlo, protože si to potřebuju ujasnit. Když totiž dojde na takové téma jako je zdravotnictví, cena léků nebo operace, už se nedá jen tak říct ani všem stejně ani "nemáš na to, chcípni." Je to hodně diskusní téma. A se složitými výstupy (na které už nedosahuju svou kapacitou).
29 Saule:
Jo, asi mě Cílek inspiroval :) – taky mě napřed trochu otravovalo, že nemá žádnou pointu, ale pak napsal, že už nějak nemá chuť křečovitě texty hnát do gradace a vyvrcholení, že je radši nechá vyšumět. Proč ne.
Ale myslím, že já jsem úplně nevyšuměla. A smyslem nebylo dojít k závěru (jaké jednoznačné závěry ve společenském tématu??), ale diskutovat něco. Třeba sama. A když se v komentářích někdo přidá, tisíckrát lépe – co víc chtít s tématem udělat?
no právě "společenské téma".
Vždycky ze všeho uděláme společenské téma.Potom z toho vyleze,že se musíme o všechno starat,zvelebovat to a udělat z toho skanzen.
Já mám ten náš bordel rád.
Vždyť ten Cílek ho hledá taky.Zapomenutý místa na kterých pak začne filosofovat co by kdyby.
Jen at zůstanou zapomenutý.
A ten závěr?Já mám ten,že tahle krajina žije svým vnitřním životem.To neznamená,že se o ni nemusíme starat,ale vnímat ten vnitřní tah na absolutno,který tu je,je na prvním místě.
A to už není společenské téma.
To je individuální téma.
31:
Individuální je to celý – však taky píšu, že já se cítím jako malý Čech; všichni ostatní se můžou cítit úplně jinak.
O skanzenech: Mně "nevyužívaná" půda nevadí (romantické chroští s rozpadající se ruinou jsou dle mého přesvědčení taky k užitku, to je radost!); ale vadí mi, když se zaplácne velký prostor drasticky dobyvačně něčím krátkodobým momentálním a odporným jako je obří skladová zóna na úrodné hroudě, která už pak je nenávratně nerodící.
Neříkám, že se má zarazit komplet celá výstavba :) , jen vyjadřuju nejednoznačnost veškerenstva v naději, že to Saula nebo někoho podnítí ke komentování… které jsem ještě úplně do sebe nevyždímala, protože třeba obsah komentu 31 je větší, než naprvnípohled vypadá.
"Vnitřní tah na absolutno" se mi líbí, podněcuje mé asociace až tak, že je nestíhám zachycovat, a zároveň mám dojem, že jsem na ten termín krátká. Pomoc!
co se naší historie týká,zašla jsi k Habsburkům.
Ale náš "fenomén" je Husitství.Tím jsme zamotali hlavu celému tehdejšímu světu,dokonce i Johanka z Arku chtěla proti nám vyrazit na křížovou výpravu.
Tahle naše rebelie byl pěkný příklad toho,jak se z ideálů stane pytel sraček,když se z nich udělá společenské téma.
Boží bojovníci nakonec zplundrovali co se dalo,upalovali civilní obyvatelstvo ve stodolách…
Nojo a co je tedy, myslíš, optimální?
Nestarat se o nic ani o tom nemluvit, byť bys měl v té stodole svou rodinu a právě začínala hořet?
– to není žádný útok; já jen tě nemám "přečteného", takže netuším, jakým tónem píšeš a co je to hlavní, co sděluješ. Jen mě napadl Klaus, který taky upozorňuje, že když se vliv člověka na klima stane společenským tématem, posunuje se všechno jinam. Tak máme dělat, že něco nevidíme a nechceme o tom uvažovat, protože by se to zkreslilo? Jinak to ale nejde. Zkreslení je všude. Jako na mapě – když chceš 3D globus přenést na 2D papír, něco se zkreslí vždycky. Ale když tomu člověk aspoň zčásti rozumí, může si vybrat, CO zkreslí. A jiný zase vybere jiné a pak se to může porovnat a znova diskutovat… já to považuju za přínosné, tohle omílání a plkání,které se někdy zkreslí až do blábolu.
ale to je přece jedno Liško,jakým tónem píšu.
Sděluji to,že každá cesta a každé řešení je nakonec individuální.Problém je v tom,že lidi mají sami ze sebe neuvěřitelnou hrůzu(právem)a tak začnou "zespolečenšťovat" a říkat MY.A pak se snaží najít nějaké společenské řešení,což je už z pricipu nemožné.Proto jsem se tě ptal na nějaký závěr,který vyvozuješ a oceňuji,že žádný nevyvozuješ:-)
Z principu nemožné – no to je. A vlastně se nad tím nemusí plakat, ale zas a znova jásat, jak je všechno rozmanité. Až tak rozmanité, že se z toho leckteré skupiny vzájemně umlátí. Achjo. Máš pravdu. To s hrůzou ze sebe, z lidstva, je taky zajímavý.
Takže příští článek bych mohla napsat třeba o tom, jak si zasádruju do zdi hmoždinky. Achjé, nějak jsem zpesimističtěla a všechno je marnost.
napadl mne takový "společenský" příklad.
Cyklostezky.Jsou všude ve světě a budují se i u nás.
Cyklistika je zdravá,ekologická…a tak se společně shodnem,že je dobré ji podporovat.
Nedávno jsem jel z jedné vesnice do druhé,po silnici tam projede za den aut,že by to člověk spočítal na prstech,ale vedle ní je nová krásná,několik km dlouhá cyklostezka.Několika milionová investice-úplně k ničemu.
Kterej idiot tohle vymyslel a proč?Možná dostal od té firmy,co ji stavěla provizi,ale dost možná prostě jen chtěl jít s dobou a udělat pro společnost něco záslužného.Ještě na smrtelné posteli bude vykládat vnoučatům,jak nechal vybudovat cyklostezku a prospěl tak naší krásné krajině,sportu,lidskému zdraví…
Paráda.
Samozřejmě je možné, že se v plánech počítá s velkým zvýšením intenzity provozu na té silničce z nějakého důvodu, kdoví. Ale v tom případě by cyklostezka byla stejně předčasná.
Nojo – zřejmě si zažádali o peníze na různé projekty a zrovna tenhle blbej vyšel a museli to postavit, kdežto něco důležitějšího bohužel nemají, protože na to obec nemá. To je asi dost obvyklý obrázek. Tedy byl. Letos už prachy nebudou na nic.
Co cyklostezka.To sem nedávno viděl za jednou vesnicí nový kruhový objezd.
Na kruhovém objezdu je taky všechno v pořádku,jen to chce při jeho stavbě dodržet takovou maličkost,jako že by měl být na křižovatce.
Tento byl na rovné cestě.Prostě ji v jednom místě rozšířili a uprostřed nechali ostrůvek se zelení a lampou!!Taky bych předpokládal,že se tam třeba plánuje nová cesta,ale napravo nalevo les a nic co by nasvědčovalo nějaké brzké stavbě nové silnice.
Prostě si za vesnicí postavili kruhový objezd.
Neuvěřitelné:-)
?!
Takových informací není nikdy dost!
Dones do té vesnice kocoura, kohouta a kosu a budeš opěvován sborem kocourkovských učitelů.