V temné komoře (1)

NA VELIKOSTI ZÁLEŽÍ…

chemie

Máma je na dovolené a to znamená

1) že budu dva týdny bydlet s tátou a pečovat o něj

2) a užívat jejich velký přeplněný byt včetně malé koupelny.

A tu lze využít jako temnou komoru.

K patnáctým narozeninám mi táta koupil veškeré potřebné vybavení a naučil mě dělat fotky. Už deset let jsem to nepodnikala – fotky nejen zbarevněly, ale i zdigitalizovaly. Mezitím mi kamarádka věnovala staré velké fotopapíry, jejichž datum spotřeby se kryje právě s mými patnáctými narozeninami. OPEN IN DARK ROOM ONLY (to není pokyn pro muže, jak zacházet s letitou Liškou). S takovým materiálem je radost si pohrát; člověk nemusí litovat peněz a šetřit každý kousek.
Žádné staré negativy vytahovat nebudu. Samá nová pozitiva: vrhnu se do experimentování. Prý se to jmenuje fotogram.

Veškerá finanční investice byla koupě vývojky a ustalovače v prášku, celkem 140 korun. To není zas tak málo – ale zato budu mít 2,5 litru vývojky! Aha. A kam s ní? Litrovou lahev na ustalovač, ještě s mým panenským nápisem, jsem směle použila i po letech. Jenže kde vzít velkou nádobu, která by nebyla na potraviny? Vázu! Kupodivu i vázy, jež vypadají velké, nemají objem přes dva litry, jak vyšlo najevo. Nakonec se jedna nijak památeční nádoba, hostící dlouhé suché ozdoby, ukázala nejmíň třílitrovou, zvítězila tedy v konkursu a byla v ní rozpuštěna vývojka. Je skutečně s podivem, že vázy kdovíproč nemívají poklice. Škoda. Snad mi dovnitř nic nespadne, ani kocour.

nádoby

Problému velikosti jsem se ještě nezbavila. Miska na vývojku pojme papír jen do rozměrů 18×24. Je moc pěkná, ze starého tvrdého plastu, a na dně se jí opakovaným užíváním začalo usazovat stříbro:

stříbro

Fotopapíry můžu samozřejmě rozstříhat, ale když už člověk jednou přijde k rozměrnému papíru 24×30 a dokonce 30×40, byla by škoda z nich nadělat jen fotky 9×13. Prohledávala jsem kuchyň, dokonce i pod oknem a pod gaučem,ale nic jako starý plechový tác jsem nenašla. Jen plechy na pečení, právě v příhodné velikosti. Míchat chemikálie do jídla se mi nechce, jenže co naplat! Vanilkové rohlíčky, odpusťte mi to!

Vytáhla jsem seshora ze špajzu zvětšovák a sušičku. Au! Spadla mi přitom na hlavu jedna sklenice povidel. Ten zvětšovák už úzkou uličkou mezi policemi nahoru nedostanu.

zvětšovák

sušička

Ještě líh aby byl! Prohrabala jsem v koupelně polici s čistícími prostředky a sláva, našel se! Zbytek tekutého lihu, který jsme za dob mého dětství používali na fondue a na čištění plátů fotosušičky, aby se fotky nepřipekly a nepotrhaly. Nebo leštička se to jmenuje? Plechy jsem lihem otřela, až se blyštěly a zrcadlila se v nich kuchyně:

odraz

Večerní přípravy tím byly završeny, v sobotu ráno jsem našroubovala červenou žárovku, postavila zvětšovák na pračku a vydala se na dvanáctihodinovou výpravu do temné komory. Kdo teď jsem? Temný komorník? Potemník? Červená komorná? Vyvolavač obrazů? Fotogramiáda začíná!

vana

V následujících dílech uvidíte:
Druhy temnomilného hmyzu, Příběh jednoho páru aneb Když si hřebeny vjedou do vlasů, Pohádku o Lišce. A možná ještě nějaké zbytky; celkem jsem nadělala skoro sto kusů fotogramů.

Teď se ještě na závěr dozvíte, jak to bylo s nejposlednějším obrázkem:
Velký papír v celku, 30×40 cm, jsem si nechala až na konec. Jeho bratry z balíku jsem předtím použila rozstříhané na menší kousky. S papíry dvakrát většími než mistička s vývojkou jsem si nějak poradila, ale před takovýmhle obrem už musí jít vanilkové rohlíčky stranou. Ano, plech na pečení byl položen na umyvadlo a do něj byl vlit zbytek vývojky z vázy. Obrpapír byl umístěn na maskovací zařízení (s maximální velikostí rámečku 18×24:-) a už jsem s ním chtěla skoncovat, měla jsem toho dost, pozdě večer po celém dni poskakování mě bolela záda a nohy (nikdy bych nevěřila, že ze špatné domácí obuvi mohou nohy tak bolet).
Vééliký papír, finále, a co vlastně s ním? Trčí mi kolem pračky až na břicho. Frknu na něj ruce, to je takové vděčné téma, a pak se uvidí. Položila jsem obě dlaně na fotopapír. Nojo! – Ale kdo rozsvítí a zhasne, zatímco budou obě mé ruce nehybně spočívat přitisknuté k papíru? A to nemluvím o tom, že břichem a loktem držím na plachtě fotopapíru černé papíry ze tří stran, aby nebyl ve výsledku celý černý. Odklopit a zase zatáhnout červené stínítko jako obvykle, to bylo úplně vyloučeno; snažila jsem se jít druhou cestou – prostě rozsvítit a zhasnout. Vzít do zubů vypínač a skousnout na správném místě by nemělo být tak těžké; bez ohledu na bezpečnostní doporučení. Povedlo se. Jednou. Podruhé kousnout a rychle zhasnout bylo nad síly bytosti se dvěma rukama a jedněmi ústy.

Pravou ruku jsem zvedla jako první, pak druhou, papír šoupla na pekáč a vymáchala. A rychle do ustalovací misky, co je jen třikrát menší než dotyčný papír. Se všema čtyřma rukama v ustalovači jsem nemohla nijak reagovat, když se ozval třesk a plech s vývojkou se zřítil. Šťastně. Do umyvadla. Také se to všechno mohlo vylít na podlahu a do kocourova záchoda. Uf.

Poslední kousek má přesně stejné rozměry jako leštička. Tak přece to s těmi velikostmi nakonec klaplo. Výsledek nic moc, ale já obraz ještě dotvořím. A on sám taky ještě zhnědne; nemá dostatečně ustálené okraje. Bude vypovídat o mých fotogramových pokusech; napíšu na něj několik převelikých mouder. První bude: „Jak rozžehnout světlo, když máš obě ruce nehybně položené před sebou?“

ruce

Příspěvek byl publikován v rubrice Ars Vulpeculae a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

14 komentářů u „V temné komoře (1)

  1. To ti závidím. Moje mamka kdysi dělala ve fotoslužbě :) a já jsem chodila koukat jí i "tetám" pod ruce. Fascinovalo mě to. Vlastně dodnes mě fascinuje. Proces jak vzniká fotka, už s foťáku. Ať se daří.i bez foťáku …. :)

  2. Když jsem si loni v prosinci koupila nedigitální zrcadlovku, měla jsem velkolepé plány, jak se naučím sama si vyvolávat čb fotografie – no, ale jednak bych musela nakoupit veškeré zařízení a jednak tak trpělivá a šikovná jako ty nejsem. Takže asi nic. Maximálně bych ti mohla nabídnout pár negativů na hraní :)

  3. Abu:
    I bez foťáku je zábava. S foťákem ještě větší.

    Dewberry:
    Moment, moment, jaká šikovná? Ještě jsi neviděla ty výtvory. Jen ten poslední nejslabší, ale zato největší. A s tou trpělivostí taky nevím – trpělivě dělat, co chci, to jde. trpělivě dělat, co mě neba, to už mi teda nejde.

  4. 2:
    Myslím, že všechno zařízení ti někdo rád zdarma přenechá. Rád se ho zbaví.

  5. teď jsi mě navnadila :)
    možná se do toho přece jen někdy pustím :)

    ale svou šikovnost mi nerozmluvíš, o ní jsem přesvědčená.
    jo a mimochodem, nedávno jsem narazila na ten tvůj komiks z cesty do Itálie – úžasný a skvělý, moc jsem se pobavila!

  6. Doóó´brýýý… Hodně se těším na pokračování. :-)

    (Pamatuju si, že když jsem naposledy dělala fotgramy – to mi bylo taky asi tak patnáct a byla jsem nemocná, tedy nesměl ado školy – tak jsem si vývojkou polila bavlněnou bílomodrou noční košili. :-)

  7. Tak jsem koukla na aukro a máš pravdu, vybavení černé komory tam lidi prodávají za pakatel :)
    Tak až se naučím trochu víc fotit, pustímse i do toho vyvolávání :)

  8. Což vybavení temný komory, ale Kievy na kinofilm jak podražily… :-(
    Jeden jsem si před časem na Aukru poctivě vyhrála, ale prodejce dělá mrtvýho brouka, už z něj asi tu svou výhru nevyrazím. Jenže na dražení dalšího Kieva už mít asi nebudu, cena je teď na dvojnásobku a víc…
    Ach jo. A já se tak těšila… (Moi připomnělo ten vtip o tý žábě s velkou hubou…)
    Nevíte někdo o přebytečném nevyužitém Kievu 4 s expozimetrem?
    Koupím, přijmu darem, vyměním… Za něco, nevím, za co.
    Za rýmu třeba?

  9. ru,
    já nevím, co je Kiev. Zní to výhrůžně. Co to je?
    Krokodýl se tak těšil!

  10. Anoooo!!! :-))
    Kiev je starý ruský dálkoměrný fotoaparát. :-) Dělal se ve více typech, napřed na kinofilm, coby kopie Contaxu, pozdějc na svitkový 6×6. Měn jde o ten kinofilmovej, neb svitky se v našich končinách blbě sháněj a taky na ně nemám skener.

  11. Li3ko, já jen,…jsi fakt šikula tvůrčí :)

  12. krasny krasny..tata ma taky z dob nekde kdyz jsem nebyla na svete tyhle vecicky, aji cervenou zarovku mam, jen se do toho dat..pak poreferuju :))

  13. Ty si tedy vyhraješ! Obdivuhodné.
    Já jsem taky kdysi párkrát vyvolávala – respektive pomáhala. Bohužel jsem typ, co musí mít vše jednoduše, rychle a efektivně, nedokázala bych se s tím piplat, když to jde jednodušeji. Máš opravdu můj velký obdiv.

    P.S. Moc se mi líbí ta váza. Je skvostná.

  14. Sláva nazdar!

    Ta váza, Lenko? Mně nikdy nenapadlo, že by se mi mohla líbit, ani nevím, odkud je, nemáme ji leta letoucí jako jiné skvostné nádoby, na které sedá prach…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.