Jedinečné (?) setkání

DNES MÁ SVÁTEK … ZOE

Zoe P

 

V životě jsem potkala jen jednu Zoe. Záznam o setkání s ní jsem našla v cestovním deníku XXV, ze dne 6.5.2003. Byla jsem tehdy v Anglii a cestovní deník psala anglicky, jak jsem uměla, i s chybami. Převyprávím s jeho pomocí, jak to bylo:

Dnes byl první slunečný den, docela teplo, akorát na krásnou procházku. Šla jsem podél Temže z Iffley zpátky do Oxfordu a pak na pozemky koleje Christ Church. Na lavičce jsem zahlédla sedět zvláštní postavu. Starší dámu s koleny přikrytými obrovskou bílou plachtou. Co to má? Co tam dělá, skloněná? Vyšívá bílou na bílém, ubrus ve stylu richelieu jako moje máma? Paní působila tak záhadně, že jsem se rozhodla k ní přiblížit, abych poodhalila její podplachetkové tajemství.

Možná si všimla mé dychtivé zvědavosti, protože zvedla hlavu a přivolala mne blíž otázkou, kolik je hodin. Ti Angličané, mistři zahajování zdvořilé konverzace! Začaly jsme si povídat. Říkala, že je básnířka a svou poezii doplňuje vlastními obrázky. Nazývá to WHISPERS IN NATURE – šeptání v přírodě. Dala mi některé básničky přečíst. Taková domácká malovydání. Brala jsem je s úctou do rukou, skloněná u lavičky, a četla. Líbily se mi. Řekla jsem autorce, že mi její básně připomínají čínskou poezii, nejen svou vertikální úpravou, ale svou úsporností a samozřejmě přírodní lyrikou. Nabízela mi je ke koupi.

Paní se jmenovala Zoe Petersen. Vedle její lavičky ležel klidně po celou dobu na břiše kačer. Prý je to už několik let její přítel. Říká mu Jack. Asi tu mají své obvyklé místečko – on přijde pár kroků od řeky, ona z města.

A ta její velká bílá plachta? Byl to papír, na který velmi meditativně kreslila tenkým hrotem tužky strom. Větvoví bez listí. Piplavá práce, jemná. Jistě navozovala stav bytí v souladu s místem, s přírodou.

Byla ta paní blázen? Potrhlá? Tak trochu žebračka nebo éterická ježibaba odchytávající kolemjdoucí a nabízející jim za úplatu duchovní perník? Mně to nevadilo, připadalo mi, že té dámě rozumím. Přitom celá domluva probíhala v angličtině a zřejmě nebyla mateřským jazykem ani jedné z nás. Rozuměla jsem těm veršům. Její poezie byla jemná, přitom přímá a bez zbytečných kudrlinek, navozovala klid, zastavení v přírodě, byla vzdálená spěchu, povrchnosti, hysterické deklamaci. A paní Zoe působila také tak, byla … CALM, PEACEFUL, FRANK – LIKE NATURE. Ani mi na to česká slova nesedí, zněla by kýčovitě nebo pateticky.

Byla jsem ráda, že jsme se potkaly.

* * *

A dnes jsem pátrala na internetu po Zoe Petersen nebo Pettersen. Obojí existuje, ale jsou to jiné osoby. Jen jedinou zmínku o té "mojí" Zoe jsem našla. Je tak podobná mému záznamu! Básnířka zřejmě odchytává kolemjdoucí dívky a zapřádá s nimi hovor. Rozdíl je pouze v tom, že o rok později už nemalovala strom, ale stébla trávy. Tak jí pokreslit plachtu netrvalo zas tak dlouho, jak se mi tehdy mohlo zdát…

Deborah´s website, 2.6.2004:

Today I was walking in the Christ Church gardens and was stopped by an elderly woman sitting on a bench before a huge expanse of green meadow, full of thrushing long grass and honey-colored bulls… She asked me where I was from. She said that she could tell I was an American from the way I carried myself as I walked. Her name is Zoe Petersen. She sits before the swaying grass from dawn to late afternoon, writing poems about the simplicity of accepting nature. I sat on a damp bench with her for an hour, reading the poems she says she intuitively felt she must write. She never studied poetry, she said. She grew up in Switzerland and has been in Oxford for the past thirty years.

She draws individual blades of grass in the meadow, listening to their collective thrush. I told her of how ill modern philosophy makes me at Oxford. She agreed that most people don’t see themselves reflected in nature.

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Zákoutí a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

27 komentářů u „Jedinečné (?) setkání

  1. Na konci dvojstrany cestovního deníku píšu o trávě, jak je v Anglii šťavnatá a jak chápu, že se dostala Angličanům do obrazů a že z ní vycházejí jejich dekorativistické motivy, v romantismu.
    A vida – po roce paní Zoe kreslí stébla trávy!
    My si prostě rozuměly.

    Při sekání se starými ženami tady v Břevnově mě někdy napadá: Budu taky taková?
    A někdy mě dokonce napadá, že už taková jsem.
    Což je trochu smutné; "osamělé" ženy v malých bytech ve starosvětských příjemných domech… kreslící si v parku. NO celá já!

    V Anglii jsem tehdy kreslila tohle:

    http://liska.blokuje.cz…gland.php

  2. Peter-ss-en jsem prověřila až teď! Je tu zas, o stromech:

    http://www.insideadog.com.au…ord…

    píše:

    It was a grey morning. Everywhere I wanted to go seemed to be closed. My washing wasn t dry. I felt the first twinges of homesickness.
    Finally, as I strolled through the gardens of Christchurch College, the sun came out. A wrinkled old woman sat on a park bench with a strange blanket on her lap. She beckoned me over. It wasn t a blanket, it was an enormous piece of paper, on which she was drawing a tree; the tree opposite us, in fact. The drawing was so big it was almost life-sized.
    She was an artist and a poet, she told me. Her name was Zoe Peterssen. She drew trees and then reduced them down to a more manageable size, giving her a beautiful level of detail. I read some of her poems. She told me about the trees of Oxford. She had names and stories for all of them. I bought a card from her. She told me I had a beautiful soul and I believed her.

  3. A na těch stránkách (kom ad3) píšou lidi, kdy kdo potkal Zoe! Někteří i letos a pořád kreslí stromy na obří plachtu! To je něco! Oxfordská obohatitelka Zoe!

  4. Nojo, je s dvěma S, dá se najít leccos…

    Gesture:

    I
    put

    my
    arms
    around

    the
    sun
    and

    kissed
    her
    forehead

    gently

    -by Zoe Peterssen from Whispers from Nature (part 2), Oxford, 1993

  5. "Šeptání přírody" ševelí internetem, vyprávěnek, jak u řeky student potkal Zoe, je fůra!
    To je skvělý, mám další partu, do které patřím – ti, kdo potkali Zoe. :-)

  6. Další člen do party …

    http://blogs-archive.bucknell.edu

    píše:
    I also had an interesting experience with this lovely old lady who is a tree artist. She was walking down the avenue in her green knitted hat, a long green coat and, and green wellies. She stopped in front of me, where I was sitting in the grass, leaning against the rough tree trunk, and joked that I was going to get sunburn. Then she started telling me about all the trees around me. Many of the trees lining the avenue, she said, were European poplars, but the one I was sitting under was a mix of a European popular and an American poplar. "Your half-sister," she said when she heard I was from the states. "Actually," I said, "I suppose you could say we are full sisters, since my mom is British and my dad American." We both thought it a funny coincidence that I had chosen that exact tree to sit under. We talked for a long time. She is an artist and a poet, and writes and draws the trees of Oxford. They all have names and stories. She showed me her books about Joseph Oak, and her poetry series called Whispers from Nature. Her name is Zoe Peterssen, and while she used to teach at Oxford, she now dedicates her time to her work. I bought one of her books, which she only sells privately and we made plans to see each other again. She said that she is in the meadows every day from noon till around three. When we see each other next she wants to take me to another garden, to look at the beautiful flowers there. It was a wonderful experience, although a bit surreal.

    Actually it was so strange, that I googled her when I got home, I guess to see if what had happened was real. (It was a bit cheeky of me I suppose to look her up on the Internet.) Interestingly enough I found a blog entry done about her by someone who had met her one day while studying abroad in Oxford. And her blog had about 20 comments on it, written by other people who have met her over the years.

    Some people met her as long ago as ’98!!

    It is neat to be one of the people who have had the experience of meeting Zoe Peterssen. And I’m hopeful to see her again. Part of me, to quote someone who wrote a comment about the experience, feels that if I do go back there all I will find is a wizened oak amongst the avenue of poplars. But I’m still going to go. Who knows what’ll happen.

  7. A jeden Ind také tu figurku potkal…

    http://baraha.blogspot.com/

    It was unlike any other day. I was taking a stroll on the banks of the river Isis in the Christ Church meadows. I paced up the last stretch of an avenue lined with beautiful English Elms that had shed much of its foliage. There was stillness and freshness in the lush green meadows. Along the Broad walk there are very few wooden benches. And on one of them, I noticed an old woman with a big white canvas spread over her lap. She wore a woolen cap, a sweater and a thick over coat to cover her fragile body from the cold of the Oxford winter. If not for all the paraphernalia spread around her on that bench, I would have passed her off as an old woman with dirty clothes who might ask for some spare change if you looked her way. I did look her way and she very gently asked “Are you from India ?”. I said “Yes” and there began a conversation that I will remember for a long time to come. I went nearer from where I got a closer look of the large canvas spread on her legs and held by her delicate wrinkled hands on which she was drawing beautiful, large pencil sketches of the big deciduous trees lined in front of her. As she made enquiries of what I study and how long I have been in the city, she told me she was herself an Economist who had devoted her recent life time drawing sketches of trees, writing stories and poetry around them and contributing in her own way to the literature on environmental issues. She told me she was a European of mixed ancestry. She was well read, philosophical, soft and bestows a memorable conversation. She also showed me her collection of books, poems and hand crafted cards with beautiful messages that she sells to passers-by. I bought one of them as a souvenir of the beautiful afternoon at the meadows, of the intelligent conversation in a chance encounter, of the perspective a stranger could offer me on life and of the gentleness in the simplicity of this old woman. She said “You have a gentle soul” and I acknowledged her with a smile. Zoe Peterssen was her name.

  8. Také někomu z Číny se líbila poezie paní Zoe… a ta odmítla podepsat se na pohlednici a nechat se vyfotit:

    http://www.uker.net…02/19968.html

    On October 19, 2002, we took a trip to Oxford, where we first visited Oxford University, and then ventured in the town. But for me, the most valuable harvest of this trip is that I encountered, nearby River Thames, an old lady, probably in her 70s’. Her name is Zoe Peterssen. She is a poet, artist and philosopher!

    Sitting at the roadside, she was painting some pictures of trees. At our request, she showed us many of her poems and some of her cards. To make a living, she has got some of her paintings and poems printed in the cards she herself designed.

    My friend Miss Wang Yingli bought a card from her, but to our disappointment, she declined to sign the card. She also refused to take pictures with us, and turned down my invitation to publish some of her poems in China. She was even reluctant to grant me the permission to write an article about her and her works.

    She likes Lao Zi, one of the greatest ancient Chinese philosophers. When I asked her the meaning of her life, she replied:

    Feel life, appreciate life, and be good to life.

    Inside the card my friend bought is:

    Steady
    steps
    on
    a
    long
    road.

    To tell you the truth, I really appreciate some of her poems.

  9. já mám zase kamaráda bezdomovce Mirečka.
    Vypadá jako Eduard Tomáš.
    Jednou jsem mu koupil pivo(nežádal mne o to)a od té doby,kdykoliv se potkám,tak má pro mne dárek.
    Naposledy jsem dostal přívěsek se srdíčkem a blikající tužku,která zrovna momentálně neblikala,ale zato psala.
    Není to žádnej noťák,bejvalej hasič a ukazoval mi i jakýsi vyznamenání za to,že vynesl z hořícího domu pár lidí.
    Má svůj "popelnicovej revír" tam kde bydlím (zatím ne v kontejneru),tak se vídáme celkem často a provádíme společně takovou zvláštní reciklaci odpadů.On něco v popelnici najde,dá mi to,já mám z toho radost a potom to zase to do té popelnice hodím.
    Když se vracím nasranej z práce a zrovna se potkáme,tak on září jak sluníčko a už mi po kapsách hledá dárek.
    Tak si říkám,co to je za Člověka?
    A co jsem to sakra já za člověka?

  10. A další, poněkud naštván, že Zoe koná intimní setkání s kdekým, kdo jde kolem…

    http://m-eta.blogspot.com…ve.html
    19.7.2009
    Zen Zoe
    If you wander around in one of Oxford’s many parks, you might meet an old lady peacefully drawing on a huge sheet of paper. Well, it’s Zoe Peterssen. The rest of the story has been told many times, for instance here—needless to say that I was quite disappointed to see that many people had experienced just the same intimacy with Zoe, and that I wasn’t "special" at all, she opened up to pretty much everybody. Fuck you for that Zoe bitch!

    Under such circumstances, I’ll just restrain to a couple of remarks.

    Firstly, about her technique. She’s drawing on huge sheets of paper, I told that already. What’s surprising then, is that the next step is to photocopy those sheets repeatedly, reducing the size by half every time, until the tree is small enough to hold on a little card that she gracefully gives to wanderers that she likes (who are welcomed to then also give her something, a few pounds will do). So from say 2 meters to 3 centimetres, she must photocopy a drawing six times. What a labour! This shrinking process is actually akin to bonsai growing.

    This comparison came to me because when I said that I was doing particle physics she mentioned a book she’d read about it, The Tao of Physics by Fritjof Capa (1975). I’d like to re-read this book.
    She also mentioned bows and told the story of a man who wanted to learn archery and spent many years at it until finally he shot an arrow without feeling any shot, to which his Zen master said that he now knew how to shoot an arrow. I’d like to know how to shot an arrow

  11. Jo, tihle "podivíni"jsou dost přitažliví, protože vyvolávají otázky po smyslu života a způsobech žití.

    Jsou tak osobití, že člověk začne uvažovat o prosazení a ustátí své speciální jinakosti (každý má tu svou) ve společnosti, ve světě.

  12. 13. pro me jsou tihle lide taky velice pritazlivi. Protoze ziji mimo strukturu. Vlastne strukturu stavi na hlavu a jsou zivoucim dukazem ze to je mozne i bez ni. Originalne a svym vlastnim jedinecnym zpusobem. Dekuju jim za to .
    pro me jsou vzorem a zarnym prikladem ze vse je OK. Kdyz to to clovek jako OK akceptuje. jakakoliv varianta zivota je OK.

  13. Sranda je, že ať je podivín jakkoli podivínský, spousta lidí, úplně různých z různých koutů světa, s ním může mít téměř totožné setkání, vyprávěné podobnými slovy. To mě baví, jak jsme spojeni – my, co jsme potkali Zoe i ti, co ji nepotkalitaky, protože kdyby ji potkali, můžeme předem říct, že by to bylo zase podobné.

    "To je totéž," řekl Pú.

  14. Lištičko, ale to je moc hezký takový, řekla bych náhodný pojítka, ale neřeknu, protože si myslím, že tohle nejsou náhody, že to tak mělo být..k něčemu pro tebe, asi i pro Zoe. Sama mám taky hluboko v sobě pár takových zvláštních setkání, co mi dlouho vrtaly v hlavě, věděla jsem, že nejsou jen tak a úplně obyčejná. A i když třeba proběhly jen jednou a zřejmě naposledy dokázaly mi hodně dát..špatně se to vysvětluje, někdy mě i před něčím ochránily, až mi to přišlo, že je sesla anděl, abych v něčem prokoukla. Možná se ti to zdá legrační, ale to neva..Musela ti něco dát, když si vzpomeneš, když pátráš a zajímáš se…ale to ty víš..

  15. Já třeba dokud jsem hančí znala z netu a ne osobně, byly sampatie a blízkost, to určitě, ale když jsem viděla, že jsme se setkaly avše bylo tak přirozené, fakt jsem zírala. Já se toho teda nebála, a jestli něčeho, tak toho, že to bude tak trochu así dáma, a abych se nemusela moc omezovat ve své mluvě, ale naprosto v pohodě. Až neuvěřitelně.To není drb, ona to ví..a i tady mě napadlo, že mi ji snad někdo poslal do cesty a ví proč..

  16. ad 11, Saule, co jsi ty za člověka, co je to on za člověka..se ptáš.. Prostě jste oba lidi, každý jiný a i když on bezdomovec a ty jinak, nějak se v něčem potřebujete, možná by ti chyběl, kdyby změnil revír ;)

  17. 19
    jasně anino,že by mi chyběl,ale o tom ta úvaha nebyla.
    Byla o tom,kolik toho potřebujeme k tomu,aby z nás zářilo lidství.
    Zdá se,že ústřední topení,byt,vyřizování účtů,"dobrá práce",naše koníčky,…o tom není.
    Je to o nás.
    Kdykoliv,jakoliv,kdekoliv musíme dokazovat,že jsme lidé.
    A pokud já jdu nasranej z práce,do svýho bytu,,,a potkám někoho,kdo spí pod stanem a je spokojenej,tak musím svoje lidství začít přehodnocovat.
    Ty ne???

  18. Jo, a nějak v diskuzích se nedržím striktně o čem je, pokud si myslím, napadne mě něco co s ní souvisí, i když se to nemusí zdát, pak to napíšu :)

  19. 20 bo,
    aha, on je ten obrázek i ve velkém; viděla jsem ho u jednoho z těch vyprávění o setkání v malém.

    24 anino,
    takže se držíš tématu dost.

    22 saule,
    i saulové jsou lidé :) Nebo o tom jsou nějaké pochyby?

  20. I am writing with sad news of Zoe Peterssen. On the evening of Monday 29th August Zoe passed away peacefully.

    On 15th August, low on energy, she fell over in the street and spent a week in bed at home, after which she spent a week in the John Radcliffe Hospital in Oxford, where she was diagnosed with advanced cancer. It was a swift and decisive illness which she endured with great dignity. She received last rites from her priest friends from Pusey House, where she had been Artist in Residence in recent years.

    I am sorry to write to you with this news. I feel greatly blessed to have known Zoe for the past ten years, and to have witnessed her special work. Personally, I count myself as merely one of Zoe’s many friends – it was by chance that I had an appointment with Zoe on the day when she took ill, and consequently I saw her often in the last fortnight of her life.

    Zoe had very many good friends both near and far – there must be very many more who we have not been able to contact, so please pass on the news. Also, we do not yet have contact details for Zoe’s relatives and any information you might be able to share about this would be most helpful in sorting out her affairs.

    We have set up a special email address for correspondence about Zoe:

    zoepeterssenmemorial@gmail.com

    The funeral is to be organised by her friends at Pusey House and is planned for Friday 30th September at 12 noon. Further details of the funeral will be sent out automatically in reply to emails, and will be posted on the Pusey House website:

    http://www.puseyhouse.org.uk/

    Zoe was such a wonderful individual and I am hoping that the funeral will reflect the wide affection in which she was held. I recognise that many friends will be unable to attend, but I would like to invite you to contribute any stories or pictures (via email) which we could perhaps put together in memory of Zoe.

  21. Krásná pointa.
    Přes veškerý smutek v ní.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.