(Pozitivní) smysl deprese

NOVÉ VÝZKUMY…

Zdroj:

Petr, Jaroslav (2009): Co nám přinášejí duševní deprese? In: Zdravotnické noviny 43/2009, s.16.

Zdroj zdroje:

Andrews, Paul W.; Thomson Jr., J. Anderson (2009): The bright side of being blue: Depression as an adaptation for analyzing complex problems. In: Psychological Review. Vol 116(3), Jul 2009, p. 620-654.

Depresi zažije každý druhý až třetí obyvatel vyspělých zemí. Proč? Proč tolik? Jaká je v tom evoluční výhoda? Taková „hustota zadepresení” musí mít nějaký smysl, jinak by snad přirozeným výběrem naopak deprese zanikla, ne? (parafrázuji článek)

Deprese nejsou výsadou „civilizace,” vyskytují se i u přírodních národů. Vypadá to, že depresí se lidstvo výhledově nezbaví. Genetická vloha k depresi svůj smysl má. A může se projevit až v pozdním věku. Nejde tedy o chorobu, ale o adaptační mechanismus (říká nová hypotéza). Na co? Tak bolestný a tak rizikový?

Deprese uvrhuje člověka do sociální izolace, beznaděje, řetězového kolotoče opakujících se myšlenek, omezuje denní aktivity, profesní činnost, brání v radosti i chuti na cokoli a může vést k sebevraždě. A jaký by to mělo mít pro trpícího depresanta přínos? Psychiatři Andrews a Thomson se na základě dlouhodobého výzkumu domnívají, že nutkavé řetězivé omílání stále stejných myšlenek (necituji, přeformulovávám po svém), v izolaci, při minimalizaci komunikace s vnějším světem, poskytuje člověku možnost lépe se na závažný, složitý problém (zejména sociální dilema) soustředit, postupovat analyticky, krůček po krůčku problém rozložit a zpracovat. Jde prý o efektivní způsob!

(Proč mi to tedy trvalo skoro dva roky? Jak by to se mnou vypadalo, kdyby můj mozek – jindy tak veselý – neměl analytické a depresivní předpoklady? Měla bych jistotu, že se nezabiju a žila bych dál; a to by snad efektivní nebylo? Nebo bych měla nadosmrti své stagnující zdánlivé sociální dilema a panickou poruchu bez deprese – copak to jde bez deprese? – a měla na to důchod. Nebo bych tělesně onemocněla? O variantě řešení bez deprese článek nepíše. Mají tedy genetickou vlohu k depresi úplně všichni, bez deprese nelze být, když dojde na závažnou situaci? Ale v článku se píše, že dobrovolníci v depresi lépe analyticky zhodnotili situaci a řešili ji lépe…než dobrovolníci bez deprese. No ale ti zase neměli co řešit, ne?)

Konec stigmatizace! Uvedení vědci uzavírají, že deprese je přirozená reakce na složitou situaci, není to choroba ani špatné fungování mozku, je to důmyslný mechanismus vykonávající svou speciální funkci. No vida, člověk to tušil, ale stejně se svou depresí kdekdo nechlubí… teď už můžeme.

Jak je to s opakujícími se depresemi, endogenními, článek nenapovídá.

(pozitivní) smysl deprese

Zájemcům pošlu článek mailem v lepší kvalitě.

Příspěvek byl publikován v rubrice Výštěky a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

86 komentářů u „(Pozitivní) smysl deprese

  1. mozna by to chtelo studii jak si s zivotem (a resenim slozitych situaci) poradi lidi kteri depresi prosli a lidi kteri ji neprosli.

  2. Lisko, mas logickou inteligenci i emocni inteligenci, takze sis to zanalyzovala, co delas, co z toho je vlastne proti tobe, jak ti z toho je, a udelalas jiste zlomove zmeny.

    ale kolik lidi ma vybavu na to aby to mohli udelat stejne?
    predstav si ze bys vubec nechapala co chapes. dal bys jen sama sobe v premysleni opakovala nejake omyly, coz by nic neresilo, naopak, dal bys zesilovala sve vycerpavani, az by te jednoho dne, vycerpanou a presvedcenou o beznadejnosti, neresitelnosti tve situace, napadlo ze to vyresis sebevrazdou.
    je to tezky si to predstavit, ja sam bych tomu neveril kdyby mi to takhle nekdo napsal, protoze jsem ve sve depresi obratil vcas, jeste pomerne silny premyslet konstruktivne a jednat, takze mne fakt myslenky na sebevrazdu nenapadaly a z toho plyne i iluze ze "mne se to nemuze stat",
    jenze jsem parkrat mluvil s kamaradovou manzelku ktera je v tolika vecech stejny "model" jako ja, a dostala se do deprese tak detailne stejnymi mechanismy jako ja a projevovala se ji tak stejne jako mne, ale o par mesicu dyl a hloub, a ona na to vybavu nemela, nevsimla si, nevymyslela to, a propadla se tak hluboko ze potrebovala zasah zvenci, nejdriv prasky protoze byla uz hodne zeslabla, a pak informace jak to funguje. a k tomu doktorovi uz nesla sama, uz ji museli ubrecenou vyndat z postele a dovezt ji tam.
    to uz na sebevrazdu myslela.

    a jak na neco myslis… :-(

  3. Především poklona těm, kteří depresí prošli a jsou za ní.

    Nesetkala jsem se tolik s lidmi, kteří v depresi něco opravdu řešili, naopak s těmi, kteří se motali v kruhu, v myšlenkové smyčce. Kdyby se nemotali, tak by z toho dříve nebo později vylezli, jako ty. Liško, ale u mnohých (se kterými jsem přišla do styku) byla patrná snaha si tu nemoc udržovat, jako by to bylo pro ně pohodlnější než něco v životě řešit. Takoví v tom zůstávají hodně dlouho, často do smrti.

  4. [1] ratko,
    ano, to taky – článek nevypovídá o všem vyčerpávajícím způsobem. Ale je možné, že ta původní studie bere v úvahu víc faktorů nebo situací. Zkusím se po ní podívat na internetu v odborných časopisech (snad to nebude samý biochemický vzorec :-)

  5. ore [2]
    no a co myslíš, že jsem dělala já? cituju tebe:

    "vubec nechapala co chapes. dal bys jen sama sobe v premysleni opakovala nejake omyly, coz by nic neresilo, naopak, dal bys zesilovala sve vycerpavani, az by te jednoho dne, vycerpanou a presvedcenou o beznadejnosti, neresitelnosti tve situace, napadlo ze to vyresis sebevrazdou. "
    To je popis i mojí deprese. A nemyslím, že by to bylo něco extra vzácného; jen se o tom příliš nemluví, protože ve společnosti se (veřejně)akcentují jiné věci.
    Taky jsem potřebovala pomoc zvenčí, jistě – kupodivu jsem si to uvědomila hned, ačkoli jsem ten typ "musím to zvládnout sama a nikomu nic neříkat" (viz ty články o temných snech). Ono si to nešlo neuvědomit, protože pocity byly nesnesitelné. (A když nechápeš, co se to s tebou děje, myslíš si jedině, že jsi regulérní cvok.) A v tu chvíli by mě ani náhodou nenapadlo, že to může trvat TAK dlouho a že to snesu. Snést se to dá právě s pomocí deprese, ta pomůže se zakuklit, schoulit a trpně přestát nejhorší.

    Jenže když je deprese to primární, ne reakce na nepochopitelnou složitou situaci, tak to je asi horší. Musí se dobře vyladit farmakoterapie a jinak nevím, netroufám si do toho nevědoucně žvanit.

  6. … a trochu mě otravuje, že se tím článek nezabývá. Jdu proklepnout ty autory do vědeckých časopisů (přístupných):
    http://sfx.is.cuni.cz…a-z/default

  7. [2] ore,
    ještě mě překvapila tvoje první věta. Svoji emoční inteligenci (ať je ten pojem vystihující nebo ne) považuju za dost chabou nebo spíš zanedbanou, ne dobře prozkoumanou. Sice jisté pokroky by byly (bez deprese by nebyly), ale teď to zas pro změnu usnulo na nedostatek podnětů. Budu muset nějaké vyrobit.

  8. hoho, internet je plný ohlasů (aktuálních) na práci těch autorů, stačí zadat: Andrews, Thomson, depression.

  9. Scientific American, 25.8.2009, obsahuje článšk těch dvou autorů a je to prakticky totéž, co vyšlo v češtině ve Zdravotnických novinách 26.10.2009.

    Pak jsem našla jeden pěkný kritický článek
    http://whyevolutionistrue.wordpress.com
    kde autor píše, že autoři Andrews a Thomson zahrnují do své hypotézy i klinickou depresi. Chm chm… no toto.

  10. takových teorií se rodí denně tisíce. Predátor stižený depresí může evoluci prospět nanejvýš tím, že se stane potravou jinému predátoru.

  11. 10:
    Kritických reakcí je dost, samozřejmě:
    http://bipolar.about.com…ally.htm

    Ale připadá mi, že se na to kritici někdy koukají jednostranně, třeba řeknou "Že deprese je užitečný adaptační mechanismus, že to není nemoc? A proč by teda na ni byly léky, proč by existovali psychiatři a hospitalizace?"

    No prosim, můžeme chodit v kruhu nebo mít jen jeden pohled na věc. Ale proč by měl být jen jeden správný? Ovlivňování mozku chemickými léky má vliv a ovlivňování mozku psychoterapií má taky vliv, obojí funguje podobně – jen každému jednotlivci specificky.

    V případě, že nejde o endogenní, klinickou depresi (nebo jaksetojmenuje, nechci používat žádné diagnózy), ale jednotlivou neurotickou epizodu, vidím to skutečně spíš pozitivně – a ovšem nepopírám riziko, že člověk to nepřežije.

  12. Na článek v plném znění v Psychological Review 116/3 2009 s názvem "The bright side of being blue: Depression as an adaptation for analyzing complex problems" mě to nepustí ani z domovské stránky autora :(
    Jen na abstrakt. Prý by pomohlo zaplatit 12 dolarů :)

  13. 13:
    No ta práce je sice hezký základní úvod do problematiky (s velmi omezenou schopností interpretace autorky, to je samozřejmé kvůli věku a dosaženému vzdělání), ale nic nevypovídá o kořenech deprese, možných hypotézách příčin atd.; není to vědecká práce ani zkušenostní výpověď.

  14. ja ted musim pracovat :-(
    ale super, Liska pitvalka :-) vulpecula…??
    pockej vecer !

  15. tak to ja teda splin a blbou naladu jako predzvest velkych veci rozhodne priznavam. Jak na plachetnici, vitr uz fouka, ale jeste se ho nepodarilo nabrat, tak se plachty trepetaji.

  16. možná právě "z uvedených důvodů" se mi ta práce líbila. Spousta lidí, pokud se dostanou do stresu, je schopna dosáhnout krátkodobě vyšší výkonnosti i lepších výsledků. Stres ale není deprese. Myslím, že se ti dva vědci nechali zavést do slepé uličky.
    Co se týká zdroje deprese – deprese je průvodní jev dlouhodobě neuspokojených základních potřeb, přičemž iniciovat ji může jakýkoli negativní prožitek.

  17. 18 Pařezi,
    já myslím, že taková definice je zjednodušující.
    Ne, stres není deprese, v depresi je "výkonnost" a "výsledky" úplně jiného druhu než v běžném významu.

  18. 17: jezdival jsem na nejmensi plachetnici na svete, windsurfingovem prkne.

  19. nevím, ve fázi deprese jsem nikoho neviděl dosahovat žádných výkonů. Měl jsem přítele malíře, který trpěl depresemi dosti silnými – v takovém stavu trávil celé týdny vleže na lůžku.
    Ale v obdobích mezi depresemi maloval, a to velmi dobře. Když stál před plátnem se štětcem v ruce, řekl bych, že pokud maloval (či obecně tvořil), oddaloval její příchod.
    Co jsem napsal není definice. Kdyby to byla definice, začínala by asi takto "Deprese je stav, …".

  20. Což o to, na každém šprochu je pravdy trochu. V mírné až střední depresi je možné racionálně zhodnotit své možnosti a řešit to důležité atd. Ovšem v těžké depresi nelze řešit skoro nic a v psychotické depresi všechno aktivně podělat ještě víc, než to bylo. A k čemu pak slouží mánie?
    Co se mi na těchto článcích nelíbí je ta generalizace – za kterou ale mohou často až novináři… Je to smutné.

  21. jasne :-( deprese sedej na stromech, ruzne velky, nahodou je zemetreseni, nahodou jdeme pod stromama takze nahodou kazdej nakou vyfasujem, ruzne tezkou.

  22. bohuzel Lisko josu ty odkazy vsecky v anglictine. moc bych anglicky chtela umet. a dokonce se ucim. Ale absolutne to nestaci na vedecky text.

    Odkaz od Pareze. Je to takove vypocitavani. chybi tomu podle me dynamika a taky nejaky synteticky rozmer. co souvisi s cim a odkud kam kdy a jak.

    zaujalo me tohle:
    3)Vyšší citová zranitelnost
    Člověk s vyšší citovou zranitelností se vyznačuje:
    -vyšší mírou morální odpovědnosti, bere věci příliš vážně
    -je velice ambiciózní-snaží se vždy podávat výborný výkon
    -je ve vyšší míře soutěživý až soupeřivý
    -až příliš se stará o to jak se druzí cítí
    -snad až příliš se bojí, aby city druhých nezranil
    -je až příliš závislý na lidech, které miluje
    -příliš citlivě reaguje na vše, co by mohlo i jen v sebemenší míře snížit pocit jeho hodnoty
    -prožívá bolestivě každou netaktnost druhých lidí, ponížení , urážku

    Jasne tohle vypocitani (nevim jak se na tuhle statistiku prislo, odkud) muzeme prevest na urciteho spolecneho jemnovatele. je to zesilene premrstele ego a oddeleni se od okoli ve smyslu "jsem lepsi nez zbytek sveta" nescopnost dokazat svetu vlasnti vyjimecnost vede do stavu pasivity, kdy se clovek ve svem egu paralyzovan. zabednen a ztuhnuty ve stavu nehybne mrtvem. Jakmile nejakym mechanismem se natoci jeho klicek jeho ega a on se dostane do stredu pozonosti svym mimoradnym zjevem, dokaze vystrelit z rakve deprese a dokazovat vlastni mimoradnost. at jako umelec ci vedec ci hrdina ktery skace do ohne a obetuje se za jine. I zde je poznat prebujele ego.
    Houby s octem jemnost a precitlivelost. Je to netykavostm, vzahovacnost a urazlivost ktera cloveka muci. Mysli si ze je prdel sveta a zbytek sveta se k nemu podle toho ma chovat. Jedine co muze udelat je zavolat si na pomoc zdravy rozum. A zabit sve ego. Tim zabije depresi. Podle me.

  23. omlouvam se moc za chyby. jako vzdycky pisu jak mi to do klavesnice skace aniz bych tomu venovala jedinou rozumnou myslenku :o)) nejlepsi je ten spolecny jemnovatel. Jemny prejemny :o))
    svet neni jemny, alespon ne ten hutny svet ktery potkavame. v kterem se musime poprat o svoje misto. v kterem koname, delame, bojujeme a milujeme. Pro ktery jsme vybaveni optimalne silou psychickou a fyzickou. Tento svet neni jemny ani trochu. Teprve az svoje pychicke fyzicke sily vybicujem k nejvyssim vykonum pro ktere jsou urceny tak uslysime jemnou muziku sveta. MOtor bezi a hranice se otviraji.
    Ten kdo chvili stal jiz stoji opodal. Zivot je prespolni beh. kdyz se zastavime tak jen abychom se nadechli a nabrali silu. pro dalsi uprk.

  24. deprese podle me znamena, ze nase sily psychicke i fyzicke bezi naprazdno. jsou jalove. a nase deprese nam to dava poradne najevo. nasi jalovost. telo i mysl nas prestava poslouchat. nejsme schopni tyto nastroje pouzit. mame zdrave telo i zdravou hlavu, ale ztratili jsme je. tj. ztatili jsme vuli k zivotu.

  25. ratko, vis ze ja jsem prvni kdo slysi na ego, ale nejsem si jisty nakolik uzitecny, (rozumove srozumitelny, a pocitove identifikovatelny) bude kdyz to takhle siroce pojmem tady.
    vzal bych si pro zacatek mensi sousto. i tak nebude maly :-)

    nejdriv bych nabidnul urcita zpochybneni:
    misto obvykleho vnimani deprese jako nemoci ktera prisla sama, bych nabidnul zkusit se na ni podivat jako na vysledek nejake….co treba "prace"? :-) neco jako kdyz se rok prejidam, tak na konci roku vazim o pet kilo vic.
    jenze cely rok jsem se nevazil, takze si nepropojim ze v unoru to bylo o kilo, v dubnu o dve…aha, tak o sest :-)
    jsme zvykli, a jsme v tom slusne podporovani i zvenci,
    vnimat az ten vysledek, az kdyz vidime ze lezime a nic nas nebavi. ale to je v podstate nepozornost.

  26. cim dal min mi sedej skatulky. lehka deprese, stredni deprese, tezka deprese. hm. a co s tim jako? tak leda slaby prasky, stredni prasky, tezky prasky. tak to jo, to ma logiku :-(
    jenze logik je mnoho a ja chci jenom tu nejuprimnejsi.

    kdyz jsem mel lehkou nevsim jsem si ji, vsim jsem si az kdyz se mi prohloubila do stredni. este uprimnejsi je rict kdyz jsem si ji ja sam prohloubil.

  27. Ore, to co pisu jsou jen takove poryvy emoci. to co pe napada, exkrementy moji mysli. U sebe pisu v jakem stavu jsem dnes prisla domu. Citila jsem se podvedena, ukrivdena. Unavena a vyrizena. a jeste cekam ty dny. a to jsou stavy kdy clovek bezne zaleza do diry a nepise verejne na blog. Proste dela ze neexistuje.

  28. no jo. ja byl dneska na koberecku a prej jestli pristi mesic nevykazu 50procent casu na ozivovani neceho novyho (mam nevytizenych tak asi 20-30procent) tak nemam osobni ohodnoceni. (tretina platu, ohrozeni hypoteky). tak, od boku, bez auditu. prej motivace.

  29. takze mi dost dava smysl ze mi prijde smysluplnejsi neco napsat o depresi.

  30. tim ale nemyslim ze ji jako z toho mam :-)
    tim myslim ze tohle je podle mne mnohem smysluplnejsi.

  31. pro me je moje prace neco jako cesta na Mont Everest. clovek porad brbla, heka a narika. lepi si puchyre a nasazuje kdylsikovou masku. Hlasi ze je jeste zivy a ale furt jde vpred. jako stroj.

    davno jsem prestala zavidet lidem kteri se zivi necim co je povznasi a prinasi jim ciste poteseni. Moje zamestnani je horor.

  32. ono je to docela blby bez zpetny vazby, mozna toho zatim necham. vlastne to klicovy uz tam je. ze clovek neco dela blbe, a tim si to zpusobuje, zvetsuje, prohlubuje.
    a co dela blbe uz chce konkretni rozlusteni kazdeho situace a jeho pohledu.

  33. 37. nekdy staci to delat uplne jinak nez dosud. a je vetsinou jedno jak jinak. proste nejak jinak. uplne jinak. treba porusit TABU.

  34. hele do dalsich pojmu mne netahej. sotva jsem rozlozil jeden, tak je nekdo schopnej prinyst dalsi dva. to je jak jit sutovistem nahoru. jeden krok nahoru, dva jedu dolu.

  35. no, ted po ranu mne napadlo ze obecne bych moh rict ze blbe je "uzke" videni. premysleni takovym zpusobem ktery nevidi moznosti, zuzuje a vede k pocitu bezvychodnosti, neresitelnosti. prestoze tusim Lisko ze mas jeste radsi slozitejsi veci, zariskuju a placnu zjednoduseni ze bezvychodnost=deprese. a protoze vetsinou je bezvychodnost jen stavem mysli ale ne reality, tak je s dobrym napadem a pochopenim snadne v depresi obratit. ovsem stejne tak je bez napadu a bez pochopeni totez zcela nemozne a hlubsi topeni nevyhnutelne.

    ve stoparove pruvodci je krasna kapitola o virtualni realite a tam je hlaska "ve virtualni realite jste tak mrtvi, jak si myslite ze jste"

  36. Ore, nezapominej ze Ti chybi v mozku ty breberky-transmitery. nejak si je tam musis nejdriv dostat teprve pak muzes obracet.
    Co bylo driv slepica nebo vajco je vecna otazka depresistu. Nelze obratit kdyz je hlava (mysl) uplne zazdena a clovek ochrnul fyzicky i psychicky.

    Ale jde obracet v momente kdyz oziva. A jak ho obzivnout treba i kradkodobe je taky vec k diskusi.
    Me obzivla jedna jedina tabletka nejake sracky. Kdyz jsem pochopila co zpusobila s mojim mozkem tak mi moje logika rekla ze si tyhle stavy zpusobuju ja sama. A ta tabletka je toho dukazem. Ze to co ona dokazu taky.

  37. ratka [24]: nevim jak se na tuhle statistiku prislo, odkud? – zdroje jsou tam uvedené. To, co Tě zaujalo, je uvedeno jako jeden z faktorů (doplněný výčtovým seznamem význačných rysů), ovlivňujících vznik deprese. Zrovna tenhle výčet (provázený Tvým shrnutím) mi sem tam někoho s depresemi přimomenul.
    Já osobně se ztotožňuji s názorem, který jsem včera slyšel: "srovnejte si vztahy a máte po depresích".

  38. 46. jenze vztahy si muzes srovnat jen za urcitych okolnosti tj. naucis se pracovat se svym prebujelym (alias precitlivelym) egem.

  39. ratko 45, dyt jo, je to tezsi a tezsi az vlastne nemozny.
    cim hloub clovek je, tim sice vic citi ze je neco blbe ale zaroven je vic a vic svazanej az v zaveru uplne paralyzovanej.

    ale diky tobe a tabletce jsem si taky neco vybavil. dobre ze mi to naskocilo. dodam.

  40. asi sedm let zpatky, po rozchodu s pritelkyni, jsem tak silene premyslel ze jsem nemoh spat. zabiral jsem spis jenom na minuty, nebo pulhodiny, a pak zas hodiny srotoval v hlave.
    po par dnech z toho byla takova unava fyzicka ze dalsi dva tri dny jsem si vubec jeste horsi nedokazal predstavit.
    a doslo mi ze takhle nejak asi clovek speje ke zhrouceni.
    sel jsem k doktorce, a rikam, nemuzu spat,
    protoze skrz psychicke problemy partnerske strasne premyslim, uz jsem fyzicky unavenej,
    dejte mi na par dni prasky po kterych usnu,
    potrebuju spat, tohle dal nejde.
    doktorka mne zpovidala az mi to prijemny nebylo, v zaveru se mi omluvila a vysvetlila ze to musela, protoze to co mi da, kdybych to sned najednou, by mne zabilo.
    ja na ni prekvapene koukam a rikam, preci bych si nesel pro prasky k doktorce kdybych se chtel zabit?
    a ona na to suse: a kde byste je jako chtel vzit? v lekarne vam je neprodaj.
    silnej moment. cislo jedna. este bude druhej.
    uz si nepamatuju davkovani, bylo to neco pres den, a vic v noci, vzal jsem si teda to pres den, a za hodinu jsem byl v takovym poloospalym stavu, vsechno mi bylo tak nejak jedno, o nicem jsem nepremyslel, pak na noc, v noci se vyspal. druhej den jsem si vzpomnel na ty stavy ve dne a cvak, druhej silnej moment. rek jsem si ze tohle ne.
    ale z toho predchoziho stavu jsem byl tak vydesenej ze jsem to nevysadil hned, ale jeste dva dny si daval polovicni davku.
    pak jsem s tim skoncil. dneska jsem vlastne vdecnej ze jsem dostal takovej dryak, protoze clovek od toho dostal tu potrebnou "facku". stat se to dneska, tak jdou lidi rovnou k psychologovi, a rovnou dostanou pomalu najizdejici antidepresiva o kterych diky pomalymu nabehu ani nevite, vedlejsi ucinky malicky, zadna facka. zadna motivace snazit se byt bez nich. mel jsem stesti, s tim dryakem :-)

  41. ja dostala nejaky tranxiler nebo jak se to jmenuje :o)) proti uzkosti. najednou mi do hlavy skaly reseni. samy a bez nervozity. a ja si rekla kdyz se to dalo resit s praskem, tak bez nej je to totez. objektivni realita prece zustala uplne stejna. vnejsek se nezmenil. jen ja se zmenila.

    takze uplne stejne schema.

  42. lidska mysl dokaze divy. ono to nevypada, ze vsech stran jsme krmeni spis takovymi informacemi ktere podsouvaji nemennost, jako treba znameni narozeni, charakterove skatulky, psychologicke diagnozy, pak materialisticky pojmy typu synapse, transmittery :-), mozkovy rozhodovac amygdala, (mimochodem Goleman studoval buddhisty a meditace a zkousi to co videl popisovat ale to samozrejmne nefunguje)

    ale ono FAKT NENI PRAVDA ZE TY VECI JSOU OPRAVDU NEMENNE.
    ony jsou nemenne jen jako dusledek toho ze o tom sami sebe presvedcime.

    v uplnym finale je mysl zrejmne vazne schopna ovladat hmotu, ale docela zretelne si pamatuju jak s buddhismem vzdycky narazim takze radsi dost.

    prehazet si transmittery a synapse je sranda. nevim jestli to ode mne vezmete, je to pro mne samozrejmy dilem i proto ze jsem uz zazil silenejsi veci dal tim smerem, ale stejne mi to neda to na vas nezkusit :-)

  43. Kom. jsem celkem přečetla, odkazy ne. Taky o depresích, nejen v tom hovorovém významu "hele mám nějakou depku", něco vím. Tak napíšu to, co vím z vlastní zkušenosti a s odstupem času. Kdo nezažil, může se mu to zdát neuvěřitelné..ale svého času jsem byla na tom tak, že kdyby mi někdo jen tak dal např. dům, prostě cokoli v tu dobu bych z toho nedokázala mít radost..jo až taková apatie. Mozek i tělo opravdu paralyzované a nefunkční, zabývající se jen myšlenkou, jak odtud, aby člověk neublížil těm, co ho mají rádi, nebo mohou ještě potřebovat. A bezmocnost, že ani to si nemohu dovolit..Odpor člověka k sobě, odmítání komunikace se všemi a s těmi, kde to opravdu nejde se k ní děsně nutit. A k tomu za vše cítit neúnosnou vinu, o které je ten člověk opravdu přesvědčen, a jen tak hned mu ji nikdo nevymluví..mozek to nebere..nikdy předtím bych ani náhodou nečekala, že já, co jsem tolik věcí zvládala, se mohu dostat do takovýho stavu. Varovaní okolí jsem se snažila z posledních sil pousmát, co blbnou.. že se z toho vyhrabu. Zbytečně jsem to nechala zajít až moc daleko, prostě jsem vážně nevěřila, že to nezvládnu sama. A taky se za ten stav styděla..až jsem téměř všechny dobré duše ochotné mi pomoci odehnala.
    Říká se, že chtít po člověku co se dostane až tam, nějakou soudnost, natož akčnost, je jak kdyby jste na člověka s právě zlomenou nohou křičeli, seber se a choď. Dříve, či později chodit bude, ale ne hned. Potřebuje čas, zrovna jako čl., který má depresi. A ten čas je různý, kdo je bojovník a nechce v tom zůstávat, hned jak to jde s ní CHCE zatočit. Ale to snad každý..jen každý je jiný a potřebuje i jiný čas na vzchopení se. A co jsem potkala lidi, kteří dopadli podobně, ač se to zprvu tak nezdálo, vyplynulo z toho nakonec, že vše je o vztazích. Paradoxní trochu je to, že já si nefunkční vztah vyřešila, ale hned poté přišly další docela rány, a to už jsem nezvládla.

  44. A člověku je v tomto stavu dost blbě nejen psychicky, ale i fyzicky..

  45. No, alespoň vím, co vím a je to dobře, protože dnes už bych to nepodcenila. Už nikdy bych se nechtěla dostat do toho stavu, co se zdál tak bezvýchodnej aneřešitelnej tehdy v mé hlavě ;)

  46. A ještě nedám pokoj..dost mi to vzalo, a taky mým dětem na čas..bohužel.. ale dost s odstupem jsem zjistila, že taky dalo..

  47. 55:
    jo,deprese i dává.
    Je to tvrdě zaplaceno,ale dává.
    Třeba to,že rozbíjí falešné ideály,iluze o sobě,o lidech,o světě…problém je v tom,že deprese lže.Když začne mluvit,tak zpochybní všechno,naši lež,ale taky naši pravdu.
    To nezdravé v nás,ale i to zdravé.
    Mně osobně dává i to,že mne nutí pracovat s kvalitami vědomí.
    Tu svoji temnou stranu duše nikdy racionálně nevyřeším,to jsem vzdal.Vždycky má silnější argumenty a svoje páky,kterýma mne zlomí.Nelze s tím bojovat silou.
    Ale tu světlejší,kterou taky mám, lze vědomě rozvíjet,pěstovat,kultivovat…pomalu,ale jistě…až ta květina nakonec začne vytláčet plevel.
    Jenže to vyžaduje nějakou práci,nějaké úsilí,sebekontrolu…a do toho se člověku nechce.Co si budeme povídat,jsme zvyklí žít na autopilota.Jenže když přistaneme v depresi,tak už se s tím nedá nic moc dělat.
    To chce vědomě určovat směr letu.

  48. mám kamarádku,která co druhej měsíc skončí na pár dnů v blázinci a je to docela vážný.
    Tam už to propuklo v opravdovou nemoc a dost strašnou.
    Nedávno mi to popisovala…"to je taková hrůza,představ si že ti někdo před očima zabije vlastní matku a ty ležíš a nemůžeš se ani pohnout,jen ta hrůza je v tobě koncentrovaná…"

    A to si holka jen nechala trochu pocuchat čakry,když chtěla být "osvícená".Takže bacha na to!

  49. SAule, zabitou matku jsem vidivala pravidelne kdyz jsem dospivala. BYla jsem z tho vydesena. Az postupne jsem zjistovala ze mi podvedomi neco sdeluje. Ze mi neco rika. A ja s nim zacala spolupracovat. rozumet mu. naslouchat a dokoce se ho i ptat.
    taky je drsnarna videt jak ti nekdo vrazdi deti, jak umiraji, jak se musis rozhodovat ktere si nechas :o)) Tohle vsecko ti podvedomi ukazuje. Vi proc. Vi moc dobe proc ti to ukazuje a CO po tobe chce.

    A tak i ta divka si nechala mozna pocuchat cakry prilis brzy, a jeji podvedomi s ni zacalo okamzite komunikovat a ukazovat ji obrazky. neco jako pracovni seznam k odskrtani :o))) az ho odskrta jako vyrizeny tak bude mit klid.

  50. mě se ta komunikace s podvědomím neosvědčila ratko.
    Zasíral jsem se od toho bahna víc a víc.
    Osvědčila se mi ta práce s kvalitama vědomí,jak jsem psal.
    To je jako hra…přináší to takovej vnitřní klid a mír a člověk pomalu získává vhled do toho svýho podvědomí a už začíná tušit co a jak.Že se prostě musí udržovat v dobré náladě,nebo aspoň nějak aktivní.Potom má podvědomí menší šanci vyskakovat a trkat růžkama.

  51. presne. dyt si muzem vzit sny. on to neni takovy rozdil jestli clovek spi nebo ne.

    na verejnou prednasku prisla docela rozsekana pani, uz od prvni vety nas komandovala co mame rikat, ze se s ni pry nebavime normalne, a hlavne se dozadovala "energetickych metod", protoze byla presvedcena ze je uplne v poradku, jenom ty energie ze pry potrebuje trochu srovnat. a zkousela to po dobrym po zlym, ze pry si nedokazem predstavit v cem musi zit, a ze ji lzeme, a ruzne.

    dovedela se tudiz velmi rezolutni "SORRY,TOHLE MY NEDELAME"
    ono, kdyz takovej clovek tolik zuzi moznosti a porouci si co chce, tak pak fakt nejde nic delat.

  52. ad 56, Jo Saule, člověk když se z toho vyhrabává dozví se o sobě i skrze druhé hodně ..dobrého i méně dobrého. Mimochodem..jedna asi dost krutá pravda, i za tu depresi si člověk může sám, když ho doběhne. Protože až pak zjistí, co jak, kdy, udělal sám blbě. I kdyby mu něco, nebo někdo ublížil, na koho to může v první chvíli v mysli valit a může i být, tak on to tak nechal a dovolil a nedělal nic…
    A souhlas, že lže a nalhává a zpochybňuje, nechce znát pravdu, když teď bolí víc než jindy..
    Ano, nejlepší je, když už by se tam čl. řítil to včas zastavit.
    ad 57, je mi to líto s tou kamarádkou, na takový věci by měl být každý opatrný, já tedy jsem. Ale k tomu se odhodlávají většinou ti, co už nevědí jak z něčeho ven..tonoucí se stébla chytá..;)

  53. presne bylo ratce k 58.

    59 Saule je to tezky, ale po malych kouskach to stejne chce.
    zredit si to "silny kafe".
    podvedomi ve skutecnosti neni osobnost. je to spis balik energie. z toho uhlu pohledu je pochopitelnejsi jakym mechanismem nas ovlivnuje a dava vetsi smysl tuhle natlakovanou nadobu pomaloucku odpoustet. cim je natlakovanejsi tim pomaleji, samozrejmne. proc? no protoze je to trosku jako casovana bomba.

  54. Saule, asi ma vse svuj cas.
    Memu tatinkovi se zacina podvedomi otvirat az ted v 85 letech. Do te doby ho mel seslapane a drzel si ho pod poklickou zuby nechty. ZA kazdou cenu..
    Rika mi svoje sny a ja mu je vylozim. Vidim je jasne pred sebou. TAtinek byl cely zivot uzavreny. Tajil svoje nitro protoze se ho bal. A bal se nekomu sdelit co ho trapi.

    Bohyne Kali sice vypada taky desive ale desiva neni :o))Vsecko ma smysl.
    Urcite bych si udrzovala odstup od veci ktere jsou mi cizi. Nejake ritualy at satanske, magicke ci nabozenske. Cokoliv co naockuje do podvedomi veci ktere tam nemaji co pohledavat. Ktere tam puvodne nepatri.

    Ale to co ke me patri je treba prijmout. S pokorou. Odhalit a smirit se s tim. TEda si myslim.

  55. Na svoje podvědomí, to přirozený dám, patří ke mně, tak jako vědomí..ano a vypouští přebytečné, napoví i to, co si při vědomí někdy nechci, nebo nerada přiznávám. Doufám, že mu rozumím..:)

  56. ty tvoje predstavy ze ti nekdo naockuje neco do podvedomi jsou fakt mimo. takhle podvedomi nefunguje. kazdej podprumernej psycholog ti rekne ze podvedomi je uschovna toho neprijemnyho co jsme sami vytesnili. a kazdej zacinajici buddhista ti rekne ze podvedomi je skladiste otisku nasich vlastnich cinu.
    krome toho, na sektach a nabozenstvich je zcela jasne videt ze ty lidi pracujou z urovne VEDOMI, ne podvedomi. oni VERI, zcela VEDOME VERI tomu ze co delaji je dobre, nejlepsi.
    to neni podvedomi, to je vedomi.
    ale jestli se bojis ze te nekdo presvedci, tak to chapu. ale podvedomi tomu prede mnou nerikej, jinak se zas dovis neco takovyho.

  57. Ore, to ne. moje obavy jsou hlubsi. Kdybych je tady zacala ventilovat tak bych rozpoutala rozpravu nebo uplnenepochopnei, ktere sem nepatri. Sam rikas ze se urcite emoce dokazou zhmotnovat. vytvaret zhluky. silne emoce se daji krajet. energeticke pole citit. nekdo veri na tzv. astralni svet. Ja nikdy nebudu tvrdit ze je tohle nebo tamto pravda. nebo ze verim na tohle nebo tamto.
    Jsou veci kterym nerozumim a proto si nechavam odstup. ZEjmena oblast ovlivnovani podvedomi. Jak se vytvareji zakladni vzorce v detstvi. Jak si vytvarim zakladni struktury v kterych se posleze pohybuji. A jak struktury v kterych vyrustam ovlivnuji muj dalsi zivot.

    Ono se lehce rekne: tak tohle nedelej. klidne to delat nebudu ale moje podvedomi bezi porad dal stejne. A zacne protestovat. to ze zmenim formu jeste vubec neznamena ze se meni obsah. A naopak! To ze menim uvnitr obsah vubec neznamena ze menim vnejsi formu. Ono to neni vubec jednoduche kdyz se zacnu pohybovat v tech uplne nejhlubsich vodach.

    Myslim ze jsem uvnitr uplne jiny, novy tvor ackoliv zvenci vypadam furt stejne. Prave tim hlubokym prozivanim.

  58. 65 Ore, takze kdyz to skladiste zverejnim. Kdyz kazdemu i sobe ukazu co tam teda mam naskladano tak me pak podvedomi nemuze chodit strasit. Jelikoz je kdykoliv pristupne vedomi.

  59. ja ti reknu co by te uvolnilo. banda stejnejch silencu. jenze ono to chvili trva nez se clovek v tom mnozstvi lidi zorientuje a najde ten "svuj" level silenosti. a ze tam stejnej level je, to uz ja muzu rict.

  60. 67 porad nejak zamenujes vedomi s podvedomim. nemuzes zverejnit co mas v podvedomi protoze to mas v podvedomi :-) a nevis o tom. muzes zverejnit leda tak co uz vyplavalo a to je za prve desive pro lidi co nechapou mechanismus, a za druhe to neni pravda, je to odpad. jsou to pribehy zkreslene, zdeformovane spatnymi energiemi. neni k nicemu to zverejnovat. jedine k cemu to je je to ze to odeslo nebo prave odchazi.

  61. Ore, ale pak se furt tocime dokola. Ja rikam ze si nechci nechat zaplevelit podvedomi srackami. je mi jendo odkud a cim. Jesti si to udelam sama nebo mi to tam nekdo narve zvenci.
    A pokud se tak stalo tak tyto sracky chci dostat pryc. Jsou odpadem.
    Ty mi odpovidas ze jsou to sracky a ze jsou odpadem :o)) nesedime si nekde na dratech???

  62. ratko :-) se smajlikem uz dopredu :-) ja sedim NA TVYCH dratech ! pozor na mne ! :-)

  63. 70 zase zaplevelit. ach jo.
    vis jak se rika, poposedni si, sedis si na vedeni, tak:
    65, hup, 65 hup, 65, hup…

  64. jedine snad by mohlo byt pruchozi kdyby Osho napsal neco o podvedomi :-) (to nevim)
    proste pochopeni jak je to doopravdy, ne jak si myslis ze to je protoze chces aby to tak bylo.

  65. když už je řeč o podvědomí,tak asi stojí za to zmínit C.G.Junga.
    Ten v tom měl podivuhodně jasno,nicméně nedokázal zabránit tomu,že mu totálně hráblo,měl sexuální styky se svými pacientkami,ke konci života si vydržoval celej harém a prohlásil se za jakéhosi arijského boha.
    No jak se říká,čím člověk zachází,tím taky schází.

  66. 76. dyt to celou dobu rikam :o)) clovek si ma udrzovat odstup. Protoze smyslem nema byt zblaznit se nybrz stati se normalnim :o))

  67. kazdej sbira ty informace, ktery ho pritahujou.
    moje maminka sbira katastrofy a nestesti.

    mimochodem, tohle je to, tohle je vliv podvedomi.
    energeticke pritahovani.

  68. Kojot [22]
    má recht, generalizace je blbá, ten článek nabízí jen jednu z hypotéz, je příliš stručný – ostatně proto jsem hledala ten původní – neodpovídá na všechno, nemluví o všem, vynechává otázky, které když napadají mne, musím si myslet, že odborníky by napadaly taky a ještě tisíc dalších.
    Ale přesto je pro mě ten článek pořád podnětný – připadá mi jako úleva pro ty, co se cítí depresí stigmatizováni.

  69. No, mně to tedy žádnou úlevu nepřineslo. Spíš naopak. Myslím, že ve zjednodušené podobě jsou ty ideje hrozně zneužitelné…

  70. [71] :-))

    No, do tématu podvědomí a jeho konceptů já se vrtat nebudu, k tomu se necítím kompetentní.

    Ale zaujalo mě asi deset věcí ve vašich komentářích. Jen nevím, jestli budu mít čas na ně reagovat naráz. Tak tedy:

    [44] a [45]
    souhlasím celkem s orem i ratkou:
    deprese jako úzké vidění a bezvýchodnost jako stav mysli a ne reality. A taky tomu nepřiřazuju hodnocení – prostě to tak je, žal nebo stres nebo šok nebo něco závažného ve vztazích člověku vyčerpá zdroje v mozku (serotonin nebo kdovíco) a dokud člověk nezmění svůj pohled na situaci, je v té hrůze pořád a nemá, odkud tu chemii zase vylepšit. A to trvá, dostat se aspoň k bodu, kdy ten serotonin kapánek naroste. – to je moje chabá představa.

    Přičemž jak píše or [51] a vlastně i ratka – psychofarmaka zvnějšku mohou vykonat totožné změny na mozku jako psychoterapie. Je to totéž, nejsme jen chemie ani jen duch bez těla, je to spojeno, je to jedno (ne že je to fuk :), ale je to TO jedno, sjednocené).

    O lécích:
    Nepodceňuju léky. Samozřejmě hlavně ne u lidí, kde jakoby žádná "příčina" deprese není známa.
    Někoho takového odkázat na terapii bez medikace je nesmysl -nenechám ho přece léta trpět, než bude schopen udělat první krok ke zlepšení. To je na léta! To už by byl do té doby mrtvej.

    A taky když jsi úplně na dně a v děsu, máš aspoň jednu malilinkatou věc, které se můžeš chytit, malinký prášeček jednou denně, ne naději, tu ne, ale takovou miniaturní ne jiskřičku, to míň, miniaturní drobeček, který tě možná trošinku připozachrání před nesnesitelnou nesnesitelností.
    Normálně prášky nejím v podstatě nikdy žádné, ale tohle byla poslední záchrana, co jiného jsme měla? Že mám sebe, to jsem nevěděla, to v depresi nevíš, to neexistuje.

    Ostatně mi ty prášky ještě ke všemu vlastně nefungovaly :-)))

    Jenže já neměla žádnou zkušenost s léky a nepoznala jsem, že mi nefungujou (někomu něco funguje, jinému zase jiné). Už jsem ani nevěděla, že bych se asi cítila trochu líp, aspoň trochu úlevně, kdyby fungovaly. Sranda, co? :)

    [49] or psal o zkušenosti s léky a bez léků:
    No jasně že každý ambulantní psychiatr tím, že léčí platíčkem prášků, dává zároveň člověku do rukou zbraň! V tom mi připadá trochu jako bůh – dává život a bere ho :-)

    Jo, když jem dostala větší balení, se šedesáti prášky, věděla jsem, že by to zabilo pár Lišek. A teď ten boj, odolat – neodolat…

  71. [81] Kojote,
    to jo, zas máš recht – snadno zneužitelné to je, od pojišťoven po zaměstnavatele až po rodinu, která by všechno zbagatelizovala. Když se chce, zneužije se. Ale nemusí se!

  72. pripozachrani :-)
    sorry, "pripo" obvykle vidam pred jinym slovem :-)
    ale samozrejmne souhlasim.
    a pripomnelas mi, jak jsem tehdy koukal prave na tu mrnavost tech prasku, jak jsem si rikal, jezis takovej mrnous a co to udela.

  73. Henry, to je prave od pocatku blby, je k dispozici je jen ten vycuc, ne puvodni vyzkum – ten byl publikovan a clanek ti zaslou, kdyz zaplatis 12 dolaru
    {nemam hacky a carky a vubec je ta klavesnice divna – jsem v kavarne, v praci se nam rozbil server].

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *