Nevíte o bytě?

LIŠKA CHCE MILÉ SOUSEDY…

 

Sobota večer. Osm hodin. Doma.

U mě na návštěvě kamarádi s malou holčičkou. Právě jsme zahájili taneční chvilku v kuchyni.

Zvonek u dveří. Aha, to bude jistě sousedka zdola. Nepříjemné. Otevírám.

 

Na temné chodbě – ona si nerozsvítila?! – stojí v bleděmodrém županu. Provokace! Mohla se obléknout, kdyby chtěla. A krom toho chladnou bleděmodrou nemám ráda. Paže má bleděmodře založené na prsou.
Pozdravila jsem.
Ona nakvašeně až teatrálně: „Vy stěhujete nábytek?"
„Ne.
Zatím ne!" dodala jsem, protože možná vbrzku stěhovat budu.
„Tady je na návštěvě dítě a asi trochu hopkovalo," povídám vlídně.
Jenže se u toho usmívám a paní to zřejmě bere jako provokaci. Přitom provokatér je tu ona sama – v osm večer v sobotu chce co? Abych o samotě zalehla, nešlapala na podlahu, natož abych se odvážila jít na záchod, protože by klaply dveře? … Vlastně už jednou takhle přišla se stejnou úvodní otázkou ve tři odpoledne; a přitom v tu chvíli mi v bytě jedno dítě spalo!
Rozčiluje se dál:
„Vy tu zatloukáte hřebíky po desáté večer, přímo nad mojí hlavou!"
To zní ovšem v osm hodin dost absurdně – a žádné hřebíky v dohledu. Připadám si jako Saturnin.

 

* * *

Před šesti týdny jsem jeden hřebík nade dveřmi večer zatloukla, to je fakt, protože jsem si nutně potřebovala pověsit obrázek hned teď. Zatlouct hřebík trvá tři vteřiny. A tahle paní tři čtvrtě hodiny tuhle bouchala na psa v domnění, že pes okamžitě pochopí a přestane se vzdáleným tichým vytím ve vedlejším domě. Bouchala do zdi hned u mojí hlavy a probudila mě. A protože pro mne existuje více způsobů řešení než boucháním budit lidi, šla jsem tu noc spát do kuchyně na (krátkou) pohovku. Proč ta paní nepoužila špunty do uší nebo sluchátka nebo kuchyňskou pohovku? A to prosím ve svých nakulmovaných osmdesáti ráno nepotřebuje vstávat do práce! A ten pes vyje asi jednou za dva měsíce hodinku, podotýkám; takové malé omezení snad podstoupím z lásky ke zvířectvu, no ne?! Ona asi nemá nic jiného v hlavě než sebestředně až militantně zajišťovat klid pro sebe samotnou. Já možná obtěžuju hlukem mejdanu jednou za půl roku. Ale ona obtěžuje nárokem ticha bez ustání.

Pár dní po psí noci jsem paní X potkala na chodbě a ona se mne pohoršeně vyptávala, jestli mě taky tak ruší ten pes. Řekla jsem smířlivě, že vůbec ne a na její bouchání že pes nereagoval a že byl zkrátka asi sám doma, no. Ona mi tvrdila opak! Tři čtvrtě hodiny tenkrát bouchala, vytrvale. A já slušňák jí při našem setkání zamlčela, jak jsem kvůli ní musela spát v kuchyni! Ještě jednu věc jsem jí neřekla – že po sérii jejích bouchanců jsem zpočátku přidávala jeden buch a zvolání „Kuš!" A to jsem volala na ni, ne na chudáka psa.

* * *

Zpět z minula do současna, sobota osm večer:

„Kdyby tu bydlelo dítě, hopkovalo by vám nad hlavou denně," vysvětluji radostně, s nadějí, že má ráda děti.
„To si nebudete KE MNĚ dovolovat!" hartusí.
Je to tak, sebestředná forma stáří.
Přichází k nám z kuchyně kamarád-otec-Slávista, pověstný svou spontánní neohroženou přímostí ke komukoli. Dcerka se mu věší na nohu.
„Asi budeš muset lítat," povídá holčičce otec.
„S vámi JÁ se nebudu bavit, já si tu vyřizuju něco s paní!"

Co kdo potom řekl, už nevím. Já neměla, co bych dodala. Paní X šla dolů a za moment zvonění. Telefon. No jistě, sousedka si stihla požalovat mé paní domácí – to už se párkrát stalo, to známe – a ta mi volá. Mám telefon vzít?
Dobrá. Paní domácí připomněla tenké rákosové stropy a že prý jsme se stěžovatelkou nezdvořile mluvili. Zopakovala jsem větu o hopkujících dětech každý den.
„A chtěla jsem vás a vaši dceru trochu varovat," pokračovala jsem, „ona je paní X na to dost citlivá…" a asi jsem řekla příhodu se psem, už se nepamatuju.

Je to tři dny, co tu totiž paní domácí byla i s dcerou. Podepsat papír. Dcera už nemůže dlít ve svém dosavadním bydlišti, a ráda by tedy využívala byt v rodinném vlastnictví, t.č. liščí noru. Liška má solidně dlouhý čas až do konce února, aby si našla nějakou volnou noru jinde. A dcera je určitě o deset let mladší než Liška; to budou mejdany! Bleděmodrý župan bude lítat nahoru dolů.

Protentokrát v podstatě sousedka paní X dosáhla, čeho chtěla – požalovala si, vetřela se nám do programu a hodnou část sobotního večera jsme mluvili o ní a jí podobných a o tom, jak je v pořádku odmítnout někoho a necítit se proto nepříjemně, i kdyby byl o padesát let starší.
A jedli jsme přitom jablka v županu (ne v bleděmodrém).

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

Ráno po vášnivé noci

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

38 komentářů u „Nevíte o bytě?

  1. zaplaťbůh za chalupu na spadnutí na vlastním pozemku…

  2. Tak Liško, náhodou, já už o tobě dala vědět kamarádce (asi před týdnem), která asi přijde o podnájemnicí (jenomže ona pronajímá jen jeden pokojík ve svém bytě, ve druhém pokoji bydlí sama, není to tedy celý byt. Nicméně je to jedna z nejhodnějších a nejtolerantnějších lidí, co znám a taky je furt v práci nebo cestuje. Jenže ona bydlí na druhém konci Prahy (asi Modřany), tak to by asi stejně nešlo. Ale budu se ptát dál. Na celý byt i s hodnými sousedy, hezkým okolím….. (v Praze malý zázrak)

    Jo, dobří sousedi jsou poklad. Denně za ně děkuju.

  3. cca pred rokem jsem neco podobneho taky resil. Akorat ze se ctyricatnikem a vadilo pobihani deti v sest odpoledne. Sice dostal po kulach, takze uz si netroufa, ale pocit, ze pode mnou bydli takovy zaprdeny uzvaneny pitomec je i tak dost napytel.

  4. "…bouchala na psa v domnění, že pes okamžitě pochopí…" :-)))
    Takoví sousedé jsou fakt k pohledání, byť jim nelze upřít jistou dávku zásluh o inspiraci ke tragikomickým článkům. Liško, být na tvém místě, tak bych na tvém místě být vůbec nechtěl ;-)

  5. My taky kdysi měli jednu starou paní na patře pod námi, chodila si stěžovat mladší a velmi submisivní sousedce vedle, že nikdo na našem patře prý neuklízí a že jim od nás padá prach do bytu :-) a že by to měla vytřít. Ona pokaždé šla a se vztekem to vytřela, aby byl klid. Jenomže stará paní pak už chodila dvakrát týdně. (V devátém patře se skoro nepráší a po schodech nikdo nechodí, páč všichni jezdí výtahem, takže je tam fakt poměrně čisto. Na mě si netroufla, ale jednou se taky štrachala nahoru, mladá hodná sousedka raději před ní utekla, protože se bála, že si zas ta stará paní bude stěžovat, ale byl tam na chodbě tehdy i můj muž. Skoro dvoumetrový chlap, fousatý, vypadal jako čert a bál se ho kdekdo. Zamračil se a svým hlubokým hlasem řekl výhružně: "Huš, babo!" A já už ho cpala domů, aby paní neřekl ještě něco víc ošklivého. Jenomže ono to úplně stačilo. Otočila se a už nikdy nepřišla. :-)
    (Sice takové chování neschvaluji, ale je zajímavé pozorovat, jak na některé lidi zabírá. Oni někteří lidé slušnému slovu prostě nerozumí.)

  6. Lištičko, stěhovala jsem se mockrát a vždy se našel někdo takový..v bleděmodrým. Tohle mi ale rozhodilo vždy, když jsem to poznala, že je takový a makový a je lepší ho nevidět. I teď tu jednu takovou máme. Přehlížím ji, jako ona mě, nevím, že bych ji kdy co udělala, je mi putna už dávno.
    Ale tahle situace je blbá, zkusím večer zavolat letitý břevnovačce, jestli by o něčem nevěděla..Ale sama od jisté doby bydlí v domě majitelky a platí pořád víc a víc a mrzne, kdyby to měla vytopit, nedoplatí se…Zavolám, ale nic ti nemohu slíbit ;)

  7. taky jsme jednou meli takoveho souseda. Furt cihal a prudil. Byl ro frustrovany chudak. TAky nedopadl dobre.

  8. Liško ryško, volala jsem, ale Břevnovačka byla na noční a přes víkend zapřemýšlí…ale nevím, nakolik to bude platný..třeba, možná, nevím..

  9. Vím, že dceru chtěla mít v Břevnově, žijí tam od narození, ale tehdy se vůbec nepovedlo a šla tedy bydlet do jiného města, kvůli financím…přece jen Břevnov..no

  10. Jéje, upřímnou soustrast, já to znám. Máme pod sebou bábu "po třech bypassech", ohání se tímhle argumentem, ale hulí jako fabrika furt. S ní bydlí syn – starý mládenec, co nemá na práci nic jinýho než poslouchat, kdy se od nás ozve ťuknutí, aby vzápětí řval jak na lesy a sprostě nadával, eventuálně nám někdo z nich mlátí do podlahy.
    Fór je v tom, že on nadává na hluk od nás i ve chvíli, kdy nikdo není doma :-)))) Dcera šla onehdy ze školy domů kolem jejich dveří a slyšela ho – u nás doma nikdo nebyl.
    Je to marný, s těmahle lidma po dobrým nic nesvedeš. My nechali za drahý prachy odhlučnit podlahu, ale nic víc už dělat nehodlám. Ani se provinile koukat do země…

  11. Liško, tak bohužel..myslela jsem, že přece jen o něčem bude vědět, když žije v Břevnově 50 let a žili tam celý život její rodiče. Tudíž Břevnov miluje a nehodlá ten byt opustit, ač paní domácí každého půl roku přitvrdí a ne málo. i její dcery nechtěly z Břevnova, ale sklepní byt, co používala její zemřelá maminka a ona ji prosila, aby tam pro začtek po ní mohla byslet jedna z dcer si zrenovovala na kancelář. Má těch bytů několik i volných, ale čeká na hodně solventní nájemníky. Tím pochopitelně ti, co se drží a nevystěhují se, tak vlastně doplácí i na ty prázdné byty. Nic nikdo nenadělá, pokud chce bydlet v jejím domě, je to její věc…
    Kdyby její dcery měly dostatek financí mohly bydlet všichni v jednom domě, ale nemají, tak žijí s manžely v jiných městech, tam kde si mohly vzít hypotéku a doufat, že ji budou moci splácet. Myslím, že jsi měla kliku, ale stala jsi se pro paní domácí jaksi nežádoucí. Ta u mé kamarádky ji také sdělila, že ty prázdné byty má pro rodinu, ovšem ukazuje se, že ze třech volných snad jeden..
    Říkala mi, že v Břevnově probíhalo každý rok nějaké slosování o byt, co mělo být a snad bylo korektní, a byly tam asi třikát, zkusit štěstí, než se jí holky odstěhovaly. Neví, jestli to ještě radnice dělá.

  12. Jo ještě..pokud bys pracovala na magistrátě, nebo přímo na radnici v Břevnově, šance na byt tam by se pak o dost zvýšila..

  13. Díky všem obstarávačům bytů! – Anino.

    Na radnici v Břevnově bych brala pracovat, ale nic vhodného v předposlední době nenabízeli a v poslední době nešel ten internet, tak nevím.

    Hlavně: Mám docela radost, že budu bydlet jinde. Protože dražší to jistě nebude!! :-) Juchů. Právě jsem dosáhla momentu, kdy už nutně musím buď vydělat mnohem víc peněz, nebo radikálně míň vydávat za bydlení.

    Nemusím se omezovat jen na Břevnov, klidně se vrhnu jinam. A celých 50m2 taky nepotřebuju, klidně míň, když tam bude kam narvat věci, v čem vyprat a na čem vařit. A vana. A vůbec… :)

    Už jsem si připadala nějak nehybně. A řekla jsem si, že paní domácí asi počítá, že ten byt by nějaká z jejích dcer v budoucnu využila – tohle mě napadlo (předtím jsem na to nemyslela) a šup, za dva dny volala paní domácí, že ta situace nastává! Takže v pravý čas.

    Jen ten proces tahání věcí nevypadá zrovna jako lákavá zábavička. A to mám těžkou jen pohovku, jinak samé věci a nábytek, co člověk vezmě jednou rukou a jde.

  14. [12] Duno,
    tak to jsou opravdu extrémní podsousedé. Ježkovy zraky! To by se musela stát nějaká obří změna v domě, aby přesedlali na jiné téma stěžování a nadávání. Brr.

  15. [6] Lenko,
    přesně! "Sice takové chování neschvaluji, ale je zajímavé pozorovat, jak na některé lidi zabírá. Oni někteří lidé slušnému slovu prostě nerozumí." – přesně o tom jsme se bavili zbytek večer po "návštěvě staré paní."

    Někteří lidé, ti bezohlední remcači a teatrální chudinky atd. nereagují na normální chování, jen na vulgární.
    Taky jsme s kamarády rozebírali, že je rozdíl, když něco stejného odpoví žena a když muž. Když to řekně chlap, "útočník remcač" zmlkne. Kdyby totéž řekla žena, tak ne, naopak.

  16. taky me napadlo ze remcaci a chudinky se remcanim a chudinkovanim bavi. potrebuji sparingparntera – nahazovace. To bezny chlap neni :o)) ale zenska prakticky vzdycky. Temer neznam zenskou ktera by nebyla dobrym nahazovacem v sousedskych trenicich.

    Normalni chlap (pokud neni vylozene remcac a chudinka) si vyslechne babu a az zavre dvere tak v ten moment zapomina. Stejne nepochopil co vlastne chtela:o))

  17. No jo, asi jo.

    Jedna milá kolegyně řekla, že se mi zeptá; u nich v domě je volný byteček, ale majitel ho chce napřed rekonstruovat – tak netuším, jestli to stihne pro mne včas nebo co zamýšlí…

    Kdybyste na něco kápli, dejte prosím vědět.
    Nemusí to být 50metrů, 1+1 a v Břevnově na klidné ulici; může to být i o trochu menší a jinde. V Praze teda zatím jo.

  18. A nemusí to stát celý můj plat, tak do 9000 měsíčně sakumprásk nanejvýš. Už jsem dotovala svůj žviot do mínusu dost let.

  19. ad 22: Poslední dobou, jak jsem unavená, tak jsou moje projevy samý překlep, ale ten tvůj "žviot" mě zaujal. Žviot, žvijot ….. to zní jako živijó!!
    Tož živijó! Na zdraví! A na nový život! V novém bytě!
    (zatraceně, škoda, že jsem ten abstinent :-) )

  20. takoví sousedé jsou v každém domě, mne naposled zakazovala sousedka vyvětrat oknem, že prý má studenou zeď…

    nebojím se :D

  21. tak hraj každý večer na cello sousedce, hudba uklidňuje :)
    mimochodem miluje cello…

  22. 26 Pavle,
    ten překlep nevadí. Horší by to bylo, kdybys chtěl MILUJI říct dámě svého srdce a místo toho…

    Zatím jsem sousedce hrála večer na kytaru. Cello takyvytáhnu. Kultura nezaškodí.
    Živijó.

  23. Liška vítána!Ahoj, jsme milý manželský pár bydlící v Brně, spolu s námi náš dvoupokojový byt sdílejí:
    1 vlčák
    2 černé kočky
    1 činčilák
    4 potkani
    2 želvy nádherné
    10 hadů
    2 blavoři
    3 ještěři
    2 ropuchy
    2 pískomilové
    4 mastomyši
    1 křečík džungarský
    1 štír
    Liška by se k nám ještě vešla a navíc – ještě lišku nemáme :))))

  24. [31]
    Chacháááá!
    Děkuji za nabídku!
    Bydlet nejen s blavory a ještěry, ale i Kojoty a Lucienn-y, to by byl sice šrumec, ale krásný. A ještě můj kocour mourovatý jednooký kdyby tam byl…

  25. Co bych dal za pani v zupanu… my jsme meli pana co nic nedelal a byl vecne v monterkach. A vecne u nas. A zvonil. Ja jsem nekonfliktni povaha takze jsem vzdycky diplomaticky odkyval a nechaval ho zit, ale jednou jsme takhle obedvali se spolubydlicim, meli otevrene okno a pustene radio, kdyz tu najednou… nekdo zvoni a zvoni. Samozrejme pan soused a rika neco ve stylu: "Vy nam tady v dome pijete krev." A spolubydlici na to: "Vsak vy uz nas taky serete." Situace se tim nijak vyditelne nevylepsila, ale replika to byla excelentni. :)

  26. ad 35: ta hrubka ůbec vidět nebyla, zakrýval ji pán v montérách u dveří

  27. Marku,
    takoví lidé – v montérkách nebo úplně bez – jsou mimo můj okruh chápání.

    ("Viditelně" bylo i pro mě neviditelné.)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.