300 komentářů u „Rozvedená bezdětná třicátnice bez chlapa“

1. Jo a netvrďte mi, že původním / primárním smyslem manželství je sexuální život. To není pravda. Šukat se dá před manželstvím, za manželstvím i po něm.

   – ale to jen pro pořádek, aby nebyl opomenut aspekt sexu, který v článku chybí; netřeba v komentářích sexu věnovat pozornost :-)
   Těším se na ně. (Kdybych náhodou pár dní někde běhala, obejděte se prosím v komentářích beze mne, jako já se obejdu bez sítě. Budu zvědavá!)

2. Poznámka, co už se mi nevešla (a takových je fůra, račte je sem naklást):

   V komentářích u Christabel ona sama psala, že zrušit manželství, ve kterém jsou děti, "ničit dětem rodinu je fakt zločin."
   Já myslím, že ne. Že je to nezralost, nezodpovědnost z nedospělosti. Je to odpustitelné, co se dá dělat! A že vždycky tohle bude nastávat určitě v polovině manželství, párů. Proč?

   Vdát se / oženit v mladém věku (kolem dvaceti, jak by bylo podle křesťanského strnulého přesvědčení ideální) startuje proces soužití. Během něj někdo dospěje a někdo ne, někdo dřív a někdo třeba vůbec, někdo až po rozvodu. A nezralost a "nedospívání spolu" (ale zvlášť) se často projeví jako nevěra.
   Rozvraty rodin by nebyly časté jen za předpokladu, že pár se chová ve všech aspektech jako pár a žije poměrně izolovaně (na venkově třeba :-)), ne ve společnosti, která je početná, hodně diferencovaná, zná rozrůzněnost jiných společností a jiných životních stylů a zažívá globalizaci.
   (Neříkám, že je to vyčerpávající stanovisko, jen mě to teď napadlo.)

3. Výborný článek. A díky za odkaz ;) Kdesi jsem četl (u nějakého sociologa), že to, co je v soužití nové, je požadavek emocionálního komfortu. Pokud si jej partneři přestávají poskytovat, rozcházejí/rozvádějí se a neexistuje žádný významný ekonomický tlak, který by jim v tom zabránil. Je to dobře či špatně? To je ve skutečnosti scestná otázka – je to tak, jak to je, je to výsledek stavu společnosti spíše než morálky jednotlivců (naši praprarodiče by se chovali úplně jinak, kdyby se narodili do dnešní postmoderní společnosti). Takové příběhy, jako tento http://jdem.cz/cxbz6 budou čím dál vzácnější…

4. Já nevím, jestli se nechám, nebo nenechám obalamuntit:-), ale pokud se rozvádí každé druhé manželství a v těch co se nerozvedou, je v každém druhém jeden z partnerů nevěrný, něco je prostě špatně, někde je chyba.
   Já vidím zásadní chybu v tom, že se lidé berou dřív, než z nich vyfičí chemické reakce, a když se to pak stane, většinou už mají dítě, pak si pořídí druhé, aby se vzájemně ujistili, že jejich manželství je vpořádku.
   Tohle nefunguje, a na začátek století, kdy to fungovalo, se vrátit nemůžeme.
   Evidentně rovněž nefunguje model " zakládáme rodinu, vychováme děti, ty se pak postarají o rodiče po zestárnutí", kdyby tenhle model fungoval, nechyběla by místa v domovech důchodců, neexistovala by drtivá většina důchodců, kteří vidí své příbuzné jednou do měsíce, když berou důchod, tolik lidí by neumíralo v nemocnicích. K tomu musím připodotknout, že tenhle "model" se ani neště netýká Tvé generace, je to problém generace i generace předchozí, takže těžko se tvářit, že "na téhle době je něco špatně".

5. oprava"… je to problém mé generace i generace předchozí…"

6. Ta moje kamarádka, jak jsem o ní psala u Christabel, kdyby trvala na tom, co hlásá Christabel a Milan, těžko by měla ten vztah v němž teď už 4. rok žije. Ten její přítel s ní chtěl zpočátku i chodit,, jako by jim bylo 14, a tak trvalo přes půl roku, než spolu začali chodit jako dospělejší lidé. Po 2 letech spolu začali bydlet, a teď po 2 letech ( o Vánocích to budou 2 roky) společného soužití už navážno plánují svatbu. V mezidobí zaplatili každý svůj leasing na auto a společně si koupili byt. No a o tom, že by spolu chtěli mít děti, se začali bavit zhruba po 3,5 leté známosti, protože už vědí, že jsou spolu rádi a umí spolu žít každodenní život.
   Ještě musím podotknout, že ona je z rozvedeného manželství, on z rodiny, která je vpořádku, ovšemm zatímco ona své rodiče navštěvuje často a ráda, on když jede domů, snaží se tam ze 3 dnů, byt maximálně 2 noci.

7. Téma je příliš široké. Nevím, čeho všeho se chytnout, každou větu bych mohla rozebrat do šroubečků ….. Tak zatím snad jenom pár glos:

   Žít bez chlapa (ženy) v JAKÉMKOLI DOSPĚLÉM VĚKU je nepřirozené.

   Nevěřím na neopodstatněné rozvody. Počet rozvodů není neštěstí, i když nic k radosti. Neštěstím jsou ještě dnes týrané nebo zenužívané ženy (někdy i děti), které zůstávají v manželství nebo ve svazku ještě pořád z ekonomických důvodů nebo proto, že prostě nemají kde jinde bydlet. Tohle dříve bylo považováno za normální. Pamatuji se, jak moje máma měla napsáno ještě v památníčku "jen tři přání v srdci měj: "Miluj, trp a odpouštěj". To se mnou lomcovalo už od té doby, co jsem si to někdy ve třetí třídě přečetla. Jenže takhle se kdysi žilo. I moje máma zůstala s naším tátou jen proto, že neměla kam jinam jít. Zaplať Pánubohu, že je to dnes již aspoň trochu jinak. Ženy jsou již mnohem více samostatné, rychle se emancipovaly, ale bohužel muži nám nějak zaostali. Nevědí si s novou rolí rady a otcové a dědové jim nic moudrého nepovědí, protože také nevědí.

   Manželství jako instituce pro děti? No dobře. Ale dětem je lépe s jedním z rodičů v klidu a v pohodě než aby byly vystaveny častým hádkám a napětí, které v rodinách nefungujících jsou. (O násilí ani nemluvím.)

   A ještě něco, co jsem chtěla říci tobě, konkrétně, Liško – v návaznosti na minulé řečené. Manželství uzavřené na úřadě a v kostele (před Bohem a církví). Před Bohem uzavíráme snatek vždy, zná každou naši myšlenku. Církev má zapotřebí rituálů, překážek a trestů za případné porušení čehokoli. Bůh ne. Bůh přece ví proč a jak moc se ti dva lidé poctivě snažili. Před ním se nemusíme ospravedňovat, pokud jsme vyhověli svému v konkrétní době nejlepšímu vědomí a svědomí.

8. ad 7: Ještě dodatek: to, že jsem napsala, že je něco nepřirozené, neznamená, že je to něčí vina. Prostě to tak často je a je to smutné a nepříjemné (i pro mě). Ale zas mnohem lepší než žít v neuspokojivém svazku.

9. JO jak správně říká Lenka!Ještě jsme zapomněli/y na obrovské % případů domácího násilí!, taky stojí za to, kouknout do statistik. Možná, že kdyby se oběti tohoto násili tak nebály, připadaly by na 1 uzavřené manželství nejméně 1,3 rozvodů!

10. ad 9: :-)))) na jeden rozvod 1,3 rozvodů …. z toho asi smíchy ani neusnu :-)

    Aby to nebylo tak veselé, trochu tomu dám zase na frak:
    Kdo se ještě nikdy ani jednou nerozvedl, neví, o čem je vlastně život!

11. Mne prijde, ze je normalni, ze je najednou jakoby spousta nezadanych tricatnic. Protoze zenske jsou ted mnohem vybiravejsi. Jen staci podivat se na seznamky, ze hledajicich muzu je spousta. Vetsina svobodnych tricatnic sice rika, ze treba chlapi nejsou, ale oni jsou, jen je ty zenske nechteji. A ja je chapu. Byla jsem na velmi dobre ceste se stat take svobodnou tricatnici a nebylo to tim, ze by nebyli napadnici, jen proste pro me bylo neakceptovatelne byt s nekym z nouze a bylo by to urcite tak i pozdeji. Navic nejsem vubec matersky typ, takze nejake biologicke hodiny mi tedy netikaly…

    Jo, a co se tyce manzelstvi, myslim, ze cela absurdita toho humbuku kolem je videt, kdyz clovek obcas zmeni zemi, kde zije: ja jsem registrovana ve Francii, vdana v Chile a svobodna v Cechach. Administrativy se proste mezi sebou nepropojujou, takze v kazde zemi mam jiny status. Coz stavi diskuzi o manzelstvi do svetla diskuze, jakeho pohlavi jsou andele…

12. 7
    "Ženy jsou již mnohem více samostatné, rychle se emancipovaly, ale bohužel muži nám nějak zaostali"

    Prohlášení jako např.tato "perla" jsou mi dobrým důvodem nevstupovat do diskuse,aby byla zachována alespoň elementární slušnost ve vyjadřování(když už ne v myšlenkových konstrukcích přispívajících).
    Tak jen tak mimochodem přeji do dalšího emancipačního růstu všem ženám hodně hormonální vyrovnanosti,protože to je jedna z věcí,které si my zaostalí muži na ženách začínáme stále více vářit.
    Dále přeji ženám,které se rozhodnou vyjít na cestu samostatnosti,aby to udělaly buďto samy,jen a pouze vlastními silami a v případě,že ke své (většinou jen pomyslné)samostatnosti využily prostředků(materiálních i citových)svých bývalých,či současných partnerů,tak aby si to uvědomily ,nebo raději…mlčely.

    Tvrzení o nepřirozenosti života bez parnera už opravdu nebudu komentovat,třeba jen z úcty k několika lidem,které znám,kteří tak žijí a jejichž přirozenost by jim mnozí "vševědoucí" mohli závidět.

13. skoda ze jsem ten clanek nestihla jeste vcera vecer. urcite bych ho rada rozebrala ze sveho pohledu. Je tam toho tolik k povidani :o))
    Vzhledem k tomu ze jsem vyrustala v konzervatvni rodine, bylo manzelske souziti pro me normalni.
    Jasne, byl tam i ta nosna myslenka ktera se prenasela zenami z generaci na generaci: MIluj, trp a odpoustej. A tak jsem to brala jako bernou minci. Ze teda kdyz jsem ta zena tak budu milovat, trpet a odpoustet. Byla jsem teda hrozne nastvana ale tak nejak jsem se na tuhle roli tesila. Nastartovana a plna energie, ze teda to sve utrpeni tomu druhemu lacino nedaruju :o)))(no chudak)

    Tak a zde by meli skoncit predsudky a zacit realita. Protoze ta realita je nakonec skutecne uplne normalni. Muzi a zeny jsou kazdy jiny. A kazdy trpi nejak, kdyz se dva lide k sobe priblizi a trou se o sebe. Je to hluboke poznani zjistit, ze jen existenci tomu druhemu ublizuju, ze ho omezuju ze ho tizim odpovednosti. A to plati pro oba partnery.

    TAkze je uplne jedno jestli v manzelstvi nebo bez,oboje je OK. Ale neni jedno jak vztah vnitrne pojmeme. Kdyz ho pojmeme jako neco co jsme si vybrali a ted to mame (neco jako kdyz se narodi deti a mame je) tak nam ten vztah zustane.(cest vyjimkam)

    Pocatek vztahu je jiz ve vlastnim vyberu. Podle jakych parametru vybirame?
    Myslim ze MOdona jiz uvedla ze je uplny nesmyl se zavazovat (na cely zivot) dle okamzitych chemickych reakci. Okamzita chemie je operativa ktera bude cely zivot ruzne zasahovat do deju naseho tela. Tohle se neda vyloucit ani v budoucnu, ze operativa zapracuje.

    Dokazat vyloucit (usmernit) chemii a vybirat s jasnou hlavou toho s kterym chci sdilet zivot. To jsou podle me 2 predpoklady pro dlouhodoby vztah. A pak zit jak nejlip umim. tj byt spravedlivy na obe strany, nechtit vic, vetsi kus kolace ve vztahu. Priznat partnerovi jeho prava, neomezovat ho, neskritit. Stejne tak si priznat sobe prava a nenechat se skrtit. Jednoduche to neni ani trochu.

14. Saule :o)) jako kdybych slysela sveho muze :o))

15. vybrala sis moudrého životního partnera ratko:-0))))))

16. ja vim Saule :o) A ocenuji. A co ty? Vybral sis dobre?

17. Vybral!!!
    Mně se se sebou žije docela dobře
    Vždycky se nějak domluvíme :-)))

18. TAk to jsi na tom stejne jako spousta jinych inteligentnich, sikovnych a prijemnych muzu. Kteri si nechteji zbytecne komplikovat zivot :o)

19. Několik poznámekLiško, těší mne, že můj článek byl inspirací pro někoho jiného, i když vaše úvaha vychází spíše z komentářů.
    Já jsem psala lehkým tónem, můj článek nereflektoval křesťanský pohled na věc, bezprostředním impulsem byl rozchod mé velmi dobré přítelkyně s partnerem, ovšem diskuse se potom nesla ve vážnějším duchu, což není na škodu.
    Nemusíme stále jen juchat, že? :)

    Já si nemyslím, že život bez partnera je nepřirozený – každému vyhovuje něco jiného. Ani si nemyslím, že vdávat se po třicítce nebo po čtyřicítce nebo kdykoliv jindy je nepřirozené. Stejně tak si nemyslím, že lidé musejí mít děti – naopak, není ničí povinností rodit děti a rození dětí nevnímám jako nějakou zásluhu vůči společnosti.

    Pouze kolem sebe vidím, že ženy obvykle bez partnera a bez dětí nejsou spokojené, resp. tíhnou ke změně tohoto stavu. Samozřejmě nevím, do jaké míry to je ovlivněno tlakem okolí, snahou dělat "to, co se má" z hlediska společnosti, a do jaké míry tím, co samy chtějí.
    A protože mám některé takové ženy mezi svými přítelkyněmi, uvažovala jsem, zda jim můžu v jejich situaci nějak prospět. I k tomuto tématu zazněly v diskusi pod mým článkem zajímavé názory.

    Křesťanský pohled na svět velmi zjednodušujete a zplošťujete. Karikatura křesťanských manželů, kteří "musí mít šest dětí", "ze zásady nepoužívají antikoncepci", nezlobte se, ale snad byste se mohla v okolí poohlédnout a nějaké křesťany nejprve poznat – potom byste o tom nemohla tak naivně psát. Nechci se vás dotknout, cítím, že se snažíte nad problémem uvažovat poctivě, ale tohle je opravdu trochu mimo.

    Je pravda, že já za nejvhodnější formu soužití muže a ženy považuji manželství – možná byste se divila, jak velkou složku důvodů tohoto mého názoru činí důvody praktické:) Hned druhou největší složku pak důvody romantické:)
    Nikomu to ovšem nenutím a pokud někdo dojde k závěru, že mu druhovský poměr vyhovuje a je pro něj přesně to pravé, ať jde za svým štěstím touto cestou. Mám ovšem dojem, že přes všechny proklamace to většině (alespoň) žen vůbec nevyhovuje, a dříve či později očekávají od druha nabídku manželství.
    Já hodně dám na knihy dr. Plzáka, jehož ovšem nelze ani omylem označit za hlasatele křesťanského světonázoru. Plzák doporučuje, že tuším po roce by už mladí partneři měli mít jasno, zda spolu chtějí zůstat a založit rodinu, nebo nikoliv. A po delší době není důvod plácat se ve vztahu, který nikam nevede, s vidinou, že se možná někdy něco změní (teď tedy mluvím o mladých ženách, které chtějí založit rodinu, nikoliv o někom, kdo tento cíl nemá a nepotřebuje, aby se vztah tímto směrem posouval).

    Velkého zploštění se dopouštíte pokud jde o Desatero. Tak přikázání typu cti své rodiče, nezabiješ, nepokradeš, jsou poplatná době vzniku? Ale ne:)
    To je pouze výmluva těch, kteří z nějakých důvodů nemíní podle těch přikázání žít. Opět – žít takto není nikoho povinností, pokud to nechcete, tak to nedělejte, ale buďte poctivá a nehledejte výmluvy typu "je to poplatné době svého vzniku". To není důstojné:)
    Já sama jsem svým životem po leckteré stránce vzdálena křesťanskému ideálu, ale nepřistupuji k tomu tak, že ten ideál je špatný, hloupý, zastaralý nebo má nějaký jiný hanlivý přívlastek. Prostě jsem se rozhodla některé věci, požadované ideálem, porušit, a vědomě se tak od něj odchyluji. Sama za to odpovídám.

    Tolik zatím ode mne.

20. Liško, teď jen v rychlosti.. já si stojím za tím, co jsem u Chris napsala, totiž proč si myslím, že jsou třicátnice dnes poměrně často bez chlapa.
    S tím , co psal Milan v mnohém nesouhlasím. …ale jeho pohled..
    Rozhodně jsem ale pro rodinu, kde to funguje. Pokud ti dva chtějí děti tedy mít…Někdo ti řekne,že manželství a rodina jsou dnes přežitkem..ale proč pak i takový si v podstatě přeje většinou, ne vždy, právě tu rodinu, kde by, v níž by byl šťastný. A proč pak smutně kouká po těch, co ji mají, vím, že jich moc není těch fungujících dle našich představ, ale jsou.
    Já si myslím, že jsem udělala chybu velkou v to, že jsem tolik o tu rodinu stála, protože v dětství jsem ji neměla a tak chtěla, že jsem se nerozvedla mnohem dřív. V době, kdy jsem ještě měla šanci si i s dětmi možná najít někoho..a klidně s dětma, kdo by o ni také stál.
    Možná by se mi to povedlo, možná ne, možná bych spadla z bláta do louže. No, odkládala jsem to, bála se, žila v tom, že už by s dětma nebyl zájem, nebo přišlo další zklamání..
    Tak v mnoha věcech tu, co Chris napsala souhlasím a myslím, že už jsem si něco odžila a prožila. A trochu vím, co je život..Ale je to jen můj názor a zkušenost s obojím..i když jinak..
    Někdy se vrátím..

21. No, ale než mít rodinu nefukční a blbou, radši nic…

22. 21. Anino,to urcite mas pravdu. kdyz jeden partner toho druheho uzurpuje az k nasili tak to podle me pak zadna rodina ani partnerstvi neni. je to valka.

    Jenze ted se rozchazeji lide z ruznych (podle me) malichernych duvodu. Ze se treba zamilovali jinde. ze je to nebavi s puvodnim partnerem. Casto slycham i vetu: byl to kreten (byvaly) ve smyslu neschopny blbec.
    A krome toho znam spoustu rodin, kdy se sice vztahy jakz takz stabilizovaly, ale jsou tak nejak divne deformovane. Ani jeden z partneru neni stasten. Vetsinou je duvodem (to ale skutecne jen muj nazor) ze jeden z partneru nebo oba se zabednili v urcitem zivotnim stylu (predstave) a prestali byt zvidavi a aktivni ve smyslu nejakych zivotnich dobrodruzstvi (ci novych zkusenosti). Zmrtveli.

23. autocenzurováno…Měl bych sice pár jízlivých poznámek, ale nenapíšu je. Nechci, abys zase usedavě plakala a psala mi vyčítavé maily. Jako posledně… :p

24. @Teo, za jízlivé lze pokládat už to, že někam přijdeš, řekneš já bych něco řekl, ale neřeknu, a necháš viset ve vzduchu obláček sirovodíku ;)

25. ateo mne asi poprvé trumfnul ve trapnosti příspěvku.
    A to je co říct…tedy napsat!!

26. 19 Chris opravdu nemá chybu.
    O důvod víc,proč muži mají "oprávněnou" nedůvěru k právničkám,jak to u Chris v diskusi kdesi padlo:-0))))
    To jsem se nasmál:-)))
    Ale jen proto,že jsem s žádnou neměl codočinění(dokonce nejen po pracovní stránce):-0

27. Moje nejbližší kamarádka je svobodná třicátnice bez dětí, s velmi vysokými nároky na partnera a se strachem, že zůstane sama (ale zase nechce být s někým, jen aby s někým byla).
    Já si myslím, že ženy a muži jsou ve své podstatě nekompatibilní (tím nemyslím tělesně, ale mentálně, emocionálně), že to soužití bylo primárně opravdu dáno nutností přežití, ale že je pro ně opravdu někdy těžké dosáhnout toho emociálního komfortu. A přesně, mužské a ženské role se mění, možná právě i z popudu žen, ale muži mají problém se tomu adaptovat.

    myslím si, že tohle je opravdu ožehavé téma a taky si myslím, že tenhle problém se asi bude stupňovat – dokud ženy nesleví ze svých požadavků nebo dokud muži se nějak nechytnout.

28. hehe, Saule to me napadlo taky :o)) ovsem mam jeden kladny priklad kamaradky pravnicky sousedky, ktera zije podle me v spokojenem manzelstvi. Ale je to podle me jeji dobrovolne rozhodnuti. Kdyby se rozhodla jinak, tak manzel nema sanci cokoliv jakkoliv.

    ale takova je dnesni doba. Zeny rozhoduji zda si muze nechaji nebo zda ho pouziji a pak propusti. A takhle jsem Saule pochopila i tvuj komentar 12 predposledny odstavec.

29. 28:
    Vy máte asi holky trochu(dost) mylnej dojem,že když nás necháte,tak se z toho oběsíme,začnem brát drogy,….a tak:-0
    Ratko-rozhodujte,to je vaše plný právo,který jsme vám tisíce let upírali(mea culpa),ale proč děláte stejný chyby jako my?Proč nám upíráte právo svobodně se rozhodnout pro nás,my máme svoje práva a budeme je ve vztahu uplatňovat!!!!!!!!!!!
    Pokud to nepochopíte,budete…managerky, potrhlý feministky,lesby,živé avatarky "ženského božství"……
    Ale v pohodě,my počkáme až se uklidníte a potom si to nějak vyříkáme-doufám:-0

30. Jeste me napadlo, ze vlastne jak porad nekteri katolici vyskakuji, ze tim, ze byl povoleny rozvod, se jakoby narusila instituce manzelstvi, tak mi to prijde jako pitomost. Tady je to stejne taky s nazorem na potraty, ze je to spatne. Prijde mi, ze jde jenom o to zakazat lidem svobodnou volbu, je to vlastne totalita: zadny rozumny clovek si nerekne: no co, kdyztak se rozvedu, no co, kdyztaku pujdu na potrat. Kazdy dospely a zraly jedinec vi, ze obe dve zalezitosti jsou psychicky narocne a velmi neprijemne a snazi se vyhnout tomu, aby si jima musel projit tim, ze si zodpovedne vybere jak partnera, tak antikoncepcni metodu. Moznost se rozvest neni o tom, ze lide jsou mene zodpovedni, naopak, je to o tom byt zodpovedny mnohem vice…

31. ChrisDoktora Plzáka beru jako humornou beletrii, možná i vzhledem k tomu, že znám jeho 2. i 3. manželku:-).mimochodem ta 2. se po rozvodu s ním už nevdala, ale ve vztahu s mužem o 15 let mladším, žije už přes 30 let a skvěle zasuploval Plzáka jako otce, dědu a už i pradědu. Takže teorii mám určitě zmáklou stejně dobře jako Plzák, jen ta praxe nám oboum nějak nejde:-))

32. Ad 2) – souhlas naprosto, akorát že ani na tom venkově to už dneska není jistější. Izolovanější.
    I na venkově mají lidi velmi dobré spojení s okolním světem. Komunikaci. Možnosti srovnávání.

    Ad 11) – Tereza – finále výborný. :-))

    A tak nějak obecně – čím jsme staší, tím míň mě baví číst, přeposílat či citovat taková ta rádobymoudra, postřehy, co vypadaj zdánlivě geniálně, ale jsou to v podstatě klišé, která se akorát krásně hodí do krámu. O tom, co muži a co ženy.

    Fakt je, že když je člověku zle, foukaj dušičku i egíčko.
    Ale víc jim věřit nemá cenu. Pokud chci opravdu s někým žít (jedno jakou formou).

    Miluj, trp a odpouštěj je strašnost.
    Ale co takhle – Věř si a nauč se velkorysosti?

33. 32 Ru, posledni veta. Ano!
    ale na tohle podle me prijde kazdy az casem. Kdyz mezitim vydrzi ve vztahu – dobre. Kdyz nevydrzi – taky dobre, kdyz bude chtit s velkorysosti najde vztah vzdycky.
    JO, velkorysosti jsem se ja musela ucit cely zivot a jeste neni vsem dnum konec :o)) ale verila jsem si ze se k ni nejak dopinozim. teda smer byl jasny, ale to provedeni nekdy bida,bida :o))

34. 29 Saule, dobry :o)) ja vim ze se neobesite. naopak, naucite se byt sobestacni a ukazete nam dlouhy nos. tuuuudle :o)

35. TOHLE jsem chtěla říct:Klademe na manželství teď často větší nároky, chceme od něj, aby plnilo víc rolí, než dřív, původně,
    ten "emocionální komfort" – jak píše Kojot [3].

    Přitom to přímo s manželstvím nesouvisí; sex, prachy, přítele až za hrob, děti, můžeme mít i jinde a jinak (když to tak řeknu :-).

    V tom ti křesťané, co vyznávají model rychle se oženit a už nepřestat, mají "výhodu" (zpravidla), protože předpokládám, že manželství nepodsouvají nic navíc, žádné růžové ideály bez překážek. Vědí, do jakého pojetí manželství jdou, a když se pro něj rozhodnou, muselo by se stát něco úplěn extrémního, aby se rozvedli.

36. [13] ratko
    "TAkze je uplne jedno jestli v manzelstvi nebo bez,oboje je OK. Ale neni jedno jak vztah vnitrne pojmeme. Kdyz ho pojmeme jako neco co jsme si vybrali a ted to mame (neco jako kdyz se narodi deti a mame je) tak nam ten vztah zustane.(cest vyjimkam)"
    – souhlasim celkem.

    a [22]
    "Vetsinou je duvodem (to ale skutecne jen muj nazor) ze jeden z partneru nebo oba se zabednili v urcitem zivotnim stylu (predstave) a prestali byt zvidavi"
    – to je taky zajímavý!

37. [11] Terezo,
    moc pěkný!
    a [30] taky!!

38. http://alesbaloun.blog.idnes.cz…l

39. [19] Christabel,
    díky za komentář:
    Tak, jak popisuješ (-jete? Na bloguje si všichni plebejsky tykají -áme, tak se toho také držím a očekávám totéž) svůj článek, jsem ho také brala – milý, nápomocný a zabývající se zajímavým tématem (zvlášť pro mne, když jsem příslušnicí uvedené sociální skupiny).

    Mezi komentáři pod ním byly některé názory vycházející z křesťanské víry, na tom není nic zvláštního, ale některé už byly trochu nátlakové – jak jsem psala – formulace "měli bychom" nebo "je přirozené"… a vůbec poněkud na mne demagogické, ale to se nijak netýká přímo křesťanství (demagogie může vanout odkudkoli) ani vás osobně. Doufám. Naopak jsem hrozně oceňovala, jak slušně a pozorně na "své komentující" reagujete.

    O křesťansví jsem se otírala záměrně, ve snaze rozproudit diskusi (to jsem taky uvedla), ale je pravda, že i mně to připadá trochu laciné a že diskuse může snad být i bez toho :-)
    … přičemž jsem nijak nehodnotila Desatero nebo něco zásadního – jen přístup nebo formulace některých křesťanů, pokud něco. Křesťanství je pro mě zásadní proud v našich zeměpisných šířkách, s kterým je dobré se konfrontovat (zvenku či zevnitř), ne ho nechávat bez povšimnutí. V článku jsem nechtěla být osobní vůči nikomu, ani jsem nezdůrazňovala osobní svůj postoj ke křesťanství. Navíc je to pro mě hodně široký pojem, názory a životní směry se do něj mohou vejít různé. Ještě jsem nebyla schopná ho celé probádat a přjmout jednoznačné stanovisko ke všemu, co to obnáší. Koneckonců mě církev vede v evidenci jako katolíka…

40. Ore dobry odkaz. vsimla jsem si: diky bohu ze jiz nejsem mlada – mlady a vyraz: chlapozroutka :o))

41. [32] ru,
    "Věř si a nauč se velkorysosti" to je lepší heslo. Akorát ta velkorysost je někdy těžká; stejně, jako by v tom heslu stálo to staré "trp." Nojo, zadarmo nic není a tak dále a tak dále další hesla.
    Citáty o mužích a ženách mi taky připadají jako klišé. I ty vtpné mě vždycky vedou k tomu, že sleduju, jestli v citátu není někdo šeredně diskriminován (nejen tchýně :-)
    Knihy z Marsu a Venuše jsem radši nikdy nečetla. Plzáka v pubertě asi dvě nebo tři a pamatuju si "Zatloukat" a podle toho jsem se ve finále zcela neřídila. Kde bych mohla bejt: mohla jsem mít druhé dítě a krom radosti z potomků se cítit jako v hrobě, nadosmrti ("nadosmrti v hrobě" to je krásně paradoxní). – samozřejmě netvrdím, že je to něčí "vina", natož někoho jiného někde venku mimo mne…

42. Škoda že není znát ton, jakým píšeme – já klidným, pomalu a přitom dost dychtivě.

43. Popravdě řečeno se to mohlo stát každé z nás. Nazvěme ten faktor "náhoda" (ať už to je či není vzhledem k našemu světonázoru či víře). A do toho další faktory, neméně důležité: jsem/byla jsem zamilovaná, ale…, chci/nechci být sama, ale… atd. O sobě psát nechci, protože už jsem za tou etapou, ale je to vždycky dost individuální téma.

44. Krestanstvi. Kdyz se vratim o skoro uz dva roky zpatky kdy jsem se sel poprvy podivat na buddhisty, co je to za lidi, jakej z nich budu mit pocit, co delaj, zkusit si s nima meditaci…
    myslim ze bych se Lisko na tvym miste snazil podobne ochutnat "praktikujici krestanstvi".

45. Ha, dostala jsem se. Svobodná jsem byla :) Ne rozvedená, i když i to se mi už mohlo stát…

46. Jo a abych teda napsala i něco osobního (i když proč)(-:

    Právě proto, že jsem bězdětná třicátnice bez chlapa a to rozvedená,
    nevím, jestli chci mít děti (protože teď v tuto chvíli nejsem v situaci, kdy by to nastávalo nebo se dalo plánovat). Před třicítkou jsem děti mít JEŠTĚ nechtěla, teď UŽ ne nebo ano, to se uvidí.

    Ani nevím, jestli bych dala přednost nesezdanému soužití, anebo druhému manželství. Teď se mě takové rozhodování netýká, tak je mi to fuk.

    Dle situace. Z toho mi vyplývá, že ještě nejsem tak neschopna přizpůsobení, jak by člověk od osoby mého druhu už čekal :)

    Dál mi z toho vyplývá podiv nad tím, že nic nevím, jak bude, a přitom mě to nijak extra neznejisťuje. I když už bych snad mohla s někým "vážně" zase chodit. Jenže nechodím a z toho usuzuju, že ještě na to není čas. Protože tak mi to funguje – když jsem chtěla "partnera na celý život", měla jsem ho, když jsem chtěla sex se zajímavým mužem, měla jsem ho. Tak co, jde to, ne?

    Vím, že chci jedno: být schopna být i sama a postarat se, o co budu potřebovat (ať je to bydlení, práce, peníze, zdraví, vztahy s přáteli, sex…). A to v tuto chvíli jsem a proto se cítím silná.
    Až na ty prachy, nojono.

    … a teď přijde @Teo, řekne, že se vytahuju a nevidím si do huby a že si mám koupit vibrátor, že jo… Prd.

47. ale to neni pravda. nemelas partnera na cely zivot. sorry.

48. [44]
    Myslíš, ore, že jsem nikdy nebyla v kostele a že nevím zpaměti, co se tam říká a prozpěvuje? Ty myslíš ale určitě stát se součástí farnosti a s lidmi i mluvit, společně něco dělat, společně být, ne? To nejde jen tak "ochutnat" jako by nic, řekla bych.

    Náhodou zrovna zítra na sebe jednu návštěvu chystám; vlastně dík, žes mi to připomněl, chtěla jsem se podívat na internet na otevírací dobu!

49. 41, Lisko: pocit jsem v hrobe, lezim v hrobe… jsem v zivote zazila a prozila neklikrat. a to velice intenzivne. nejintenzivneji na gymnaziu. Urcite jeste parkrat i pote, treba behem svatby jsem mela ten pocit. ze umiram, ze se loucim se zivotem. ale pokazde jsem jeste nejak obzivla.

    ten pocit me obcas prepada i ted. Premyslim jestli je to postupujicim vekem nebo tim ze jsem vdana. Co by se delo kdybych byla svobodna a volna jako ptak? Jak bych zila? Udelala bych karieru? Mozna. nebo bych zila v komunite. mozna. A ted jsem v hrobe. nadosmrti.

    Treba existuje cesta k osvobozeni. kdyz si ji budu prat.

50. jo, myslim neco vic nez "den otevrenych dveri".
    myslim poznat opravdicky realny lidi, ne jenom idealizovany texty.

51. Liško, já si myslím, že to, aby člověk dokázal být sám se sebou je první předpoklad navázání kvalitního partnerského vztahu.
    Aby nehledal jen někoho, na koho se pověsí, aby s někým byl…

    Ano, mohlo se to stát každé z nás.

    A chci říct, že jsem si manželství vůbec nedovedla představit, myslela jsem si, že se pro život v páru nehodím. A pak, když jsem někoho potkala, šlo to najednou tak nějak samo.

52. [51]
    Tak to mám radost; to je radost slyšet!
    Ať to vydrží.

53. [47] ore,
    prosím?
    Jednak nevím, proč mi to píšeš, a jednak to bylo schválně v uvozovkách. Prot y léta jím byl. A mohl jím být dál, celý život, za sebe. Já jsem provedla zvrat.

54. Ad druhý komentář (ti chlapi, čeho všeho si nevšimnou…) – pochopitelně mi bylo DVACET, když jsem se chtěla vdávat a tudíž bych bývala byla teď znovu vdaná a předtím rozvedená. Uf. To dělám dobře, že normálně nekomentuju. Kojot by mě s mými slovními úlety sežral denně :)

55. … ačkoli: já byla původce rozchodu, ale nikoli rozvodu. Pro mě za mě jsem mohla zůstat vdaná; dokonce jsem měla pocit, že počkat tak dva roky, být bez něj, ať s jiným nebo ne, že potom by snad mohlo jít spolu dál být, zase, že by se líp ukázalo, jak na to a co kdo nepřekonatelně chce nebo nechce. Jenže to samozřejmě by se teprve vidělo. (Možná je to blbina a nemělo by to cenu.)
    On neměl důvod takhle čekat, protože on se ženil, že chce děti. Já to pořád odkládala. Takže jsme se rozvedli
    (jako obrázek u tohoto článku měl být Rozsudek jménem republiky…, ale nemám tu fotku u sebe. Dodám.)

56. [54] Lucienne,
    aha! Já to chápu, já nežeru.

57. prehnal jsem to ?
    —
    Lisko, ja fandim kazdymu kdo neobvinuje okoli a hleda chyby v sobe.
    Ale v partnerstvi jsou proste dva. Nejak se pritahli, to funguje. A rikat ze za vsechno muze jen jeden at uz je to kdokoli, to neberu.

58. Ja si myslim ze to nestoji tak ze kdo deti chce je pozitivni a kdo nechce je negativni. Muze to klidne bejt tak ze ten kdo je ted chce z nich bleskove udela neurotiky a kdo je zacne chtit az za par let, tak je vychova ve velky pohode.

    A rozejit se a umoznit tim tomu druhymu aby sel za tim co chce a druhymu aby hledal co chce je podle mne velka vec.

59. napada mejeste jedna vec. Kdyz je clovek mlady tak ma spoustu energie. Veci zvlada levou zadni a kdyz ne levou zadni tak s prstem v nose.
    Ale jak starne tak mu energie ubyva a nekdy je fakt rad, kdyz si muze chvili sednout.
    Obcas nas to doma s manzelem napadne. kolik energie jsme kdysi do nekterych veci vkladali. a kolik nas to stalo sil. a nadseni. a usili.
    A ted najednou… ta energie neni. chybi. plizive se vkrada unava a touha po spocinuti. A najednou je clovek fakt rad, ze vedle nej nekdo je. Ze se muze o nekoho duverne oprit. tohle jsem drive necitila. a ani nepotrebovala. O nekoho se opirat. duverovat. Ted uz to potrebuju.

60. Ten pocit, ze clovek dela neco proti sobe, ze je tlacenej do neceho co mozna sam ted nechce, a ze by to udelal hlavne proto, ze pry "je to spravne", ze "se to od neho ocekava",
    ten je strasne silnej. A dokud mu neporozumim a nerozpustim ho, tak mi muze vsechno otravit.

61. [57]
    ore,
    že "za všechno můžu" jen já, neříkám; taky mi taková formulace ani nesedí. Když říkám, že "jsem provedla zvrat" – kde v tom je obsaženo, že ten druhý zas neprovedl něco jiného předtím či potom nebo zároveň? To se přece nevylučuje. Čti, co píšu, a ne, co chceš číst :-)

62. Klise, napadaji me porad klise. Ze clovek ma delat velke veci kdyz ma dost sil. Na vrcholu svych sil je ve vku 33-35 let. kristovy leta. To jsou leta kdy muze vse a svet mu lezi u nohou. tato leta pominou.

    zivot je obrovsky cyklus prokladany malymi cykly. Tyto male cykly se toci a uzaviraji samy do sebe. Nejde o to zda dite do triceti nebo po triceti. Spise jde o to jak clovek nalozi se silou a energii kterou mu priroda nadelila. Dala mu jednu jedinou davku na cely zivot.
    zivot mame jen jeden (pokud nebudu brat v uvahu pristi zivoty). Vzdycky kdyz jsem mela pocit ze jsem promarnila kus sveho zivota tak jsem ten hrob kolem sebe citila. A zacala jsem zvedat viko na rakvi a hledala cestu na cerstvy vzduch. moc jsem chtela zit.

63. ore,
    [58]
    on někdo říkal, že mít nebo nemít děti je hodnoceno jako pozitivní nebo negativní? Já to neslyšela.

    "Velká věc" – to jsem slyšela, to zní moc pěkně! Akorát v tu chvíli to samozřejmě je prožívané těžce.

    [60]
    nemusí to být silný pocit a vliv, ta očekávání! U mě to je nebo bylo spíš tak, bohužel zrovna v rozhodujících chvílích, že mě nenapadlo jiné řešení, jiná možnost, co udělat sama za sebe, sama si vymyslet a udělat. Prostě jsem dělala, co se nabízelo jako "přirozené" pokračování životaběhu.
    A nerozhodovat se je někdy horší než se rozhodnout úplně katastrofálně, ale sám za sebe.

64. tvuj sluch je zajimave selektivni :-)

65. Ratko, [59]
    Když ženy mluví o opoře, že chtějí mít v muži oporu – to jsme nikdy nechápala, protože jsem ji v muži nehledala. Až později mi došlo, co tím asi je myšleno – to, co chci od mužer taky (jsem o tom psala letos taky): aby v případě, že náááhodou by mě něco ohrožovalo, aby zakročil, zastal se mě. Ne že se o něj budu furt opírat!

    Kdybych měla říct, jestli mi teď něco chybí, tak jestli něco, je to "parťák", tak bych to nazvala. Většinu života jsem spíš nesdílela svůj vnitřní život než sdílela, takže teď (zase znova, po naučení se sdílet) můžu poměrně osaměle žít, aniž by mi to bylo nepříjemné. Mám to docela ráda. Ale ne furt, den za dnem; to je trochu nuda. Můžu sice dělat tisíc věcí, ale třeba dva dny vůbec nepromluvit je trochu blbý. Netříbí to ani jazyk ani mozek ani nic, nepřináší to nic nového.

    [62]
    Ty se prostě nedáš, ratko, protože si všímáš, co se s tebou děje a co by mohlo být za tím. V tom jsi podle mě dobrá. (Sice u toho pořád mluvíš pro sebe :-)), ale to už asi nikomu nevadí, protože určité obohacení v tom může najít.)

66. [64]
    ore,
    skvělé, chápu tvůj komentář! Konečně jednou.

67. :-) ses cislo :-)
    tak ja myslim ze jsem toho uz dneska poryl dost, ze jindy je taky den. kdovi, treba jsem rozpoznal co je za "v nejlepsim prestat" :-)

68. 65 LIsko, vsimam si bdele jestli to zde zasadne nevadi a dokud sviti zelena … :o) ja si vystacim fakt sama. A kdyz se nekdo prida tak hned jasam a jsem nadsena. Ale to neni moc casto :o))

69. taky se loucim, hezky vecer preju vsem.

70. Christabel ve svém článku uhodila hřebíček (jéé, teď si představuju, jak honí koření hřebíček v moždíři a jedinou dobře mířenou ranou ho zneškodňuje na hlavičku) –
    pro třicátnice, které se chtějí s někým seznámit, je velká potíž, KDE. Čas by byl.

    Kde?
    V práci je to nejčastější, ale jednak to nemusí dělat dobrotu, jednak jsou tam všichni zadaní nebo okoukaní a nevhodní (myslím teoreticky, ne u mne v práci).

    Na nějakém kursu, semináři, školení, výletu s cestovkou atd. to většinou dopadá tak, že tam jsou jen samé ženy (pokud si nevyberete kurs fotografování nebo lepení letadýlek nebo tak a to si teda nevyberu, do toho investovat).

    S kamarády na nějaké akci, večírku, návštěvě, plese – to je ideální případ, protože tam přijde osoba již částečně prověřená, kterou někteří již znají a doporučují :-)
    Jenže v realitě tam přijdou jen staří známí nebo zadaný pár nebo jiná třicátnice (což je dobrý parťák) a člověk pořád vídá několik skupin kamarádů a nic z toho.
    Budou-li chtít kamarádi takové setkání nenápadně zinscenovat, jen do toho, proč ne; aspoň člověk pochopí, jakého partnera by okolní lidi pro něj viděli jako vhodného.

    Blogy – to jde dobře, když je chuť; moje zkušenosti byly vždycky jen fajn a poměrně krátkodobé, ale ostatně jsem ani nic celoživotního nehledala.

    Nějaké seznamky a inzeráty, to si neumím představit, že někdo prubne, ale je takových lidí hodně a je to nejpřímější akce. Spíš víc akcí opakovaně to je – a to může unavit a zezoufalničit.

    A dál nevim, náhodou – a to je málo pravděpodobné. Na ulici, soused, na výstavě, v obchodě na rohu ("Dneska tam určitě potkám JEHO!")

    Ve dvaceti je člověk pořád v bandě lidí, v několika bandách, kam přibývají další a ubývají a nejsou ženatí – to jde snáz.

    Rady vítány! :-)

71. Liško, když mi bylo 25 a rozešla jsem se s přítelem, tak se stalo, že někdo (nevím kdo, u výslechu byli všichni podezřelí:)) odpověděl mým jménem asi na tři inzeráty na seznamce na netu. Byl to šok, přišly mi nějaké odpovědi, někdo napsal těm klukům, že se chci seznámit a přidal můj mail. (Některé věci se prostě dějí jenom mně, no:))
    Chladně jsem odpověděla, že to je nějaký omyl, ale s jedním z nich jsem si začla na to konto dopisovat a pak jsme se dokonce sešli. Byl po rozpadu dlouholetého vztahu s přítelkyní a hledal si novou partnerku a vylíčil mi své zkušenosti se seznamováním po netu. Jemu to teda nevyšlo a zatím tehdy ještě neměl nalezenu tu pravou, ale bylo to dost zajímavé povídání.

    Tenkrát když se to stalo, tak jsem si ty stránky seznamky pročetla a musím říct, že jsem byla překvapená, kolik je tam inzerátů mužů kolem třiceti, kteří hledali vážný vztah. Jistěže je nutná maximální opatrnost, spousta z toho mohou být lži, ale určitě ne všichni. Ten kluk se třeba jevil docela normální, i když na druhou stranu, děvčata, která takhle poznal, ho neoslovila, u většiny mu připadalo, že mají nějaký problém, pokud si tedy dobře vybavuji, co mi tehdy říkal. Ale pokecali jsme si dobře, paradoxně já jsem se ale vůbec seznámit nechtěla:)))

    Občas jsou v časopisech články redaktorek, které zkoušejí se takto seznámit, kdysi jsem četla, jak si jedna z nich zkušebně podala pět inzerátů s různým textem a zjišťovala, jak se který text chytí… požádala své přátele, aby ten inzerát napsali pro ni a o ní:)

    To není žádná rada, jen píšu, co si tak vybavuji ohledně int. seznamování, už nechám plácání:) Dobrou noc.

72. tenhle blog by mohl vyjít knižně v nakladatelství "Liška a kolektiv.." … malá brožurka textů a k tomu 13 tlustých fasciklů komentářů :)

73. Liško, vy jste mi zas utekli…
    Tak ještě k té velkorysosti – ta nejde nahrát. Ta buď je, nebo není.
    To Trp je "musím, i když mi to vadí, protože je to jediný správný (řekl někdo, asi morálka)".
    Velkorysost je "koukám na to z nadhledu a tohle mi nevadí, protože je to pitomůstka k pousmání, o který vím, že pomine a nebo není důležitá".

    Asi tak cítím rozdíl.

    A cítím ho i z druhé strany, když se někdo o velkorysost snaží, ale uvnitř ji má spíš jako to "trp".

74. Ergo, trpět lze kdykoli, od svatby až do smrti.
    Velkorysým se člověk buď stane, časem, výchovou, zkušenostma, vlastníma chybama – a nebo nikdy nestane. Protože na to nemá.

75. pripomnelo mi to dedu. on byl takova ztelesnena velkorysost. na vsechny ty az jedovatosti od babicky jen rikaval "ona to tak nemysli". tehdy jsem to ani trochu nechapal.

76. Mě zaujalo, Liško, jak jsi říkala, že jsi nechtěla děti tehdy, kdy tvůj muž. – Já to mám tak, že když cítím, že je někdo vhodným partnerem, tak bych hned snášela na hnízdo a tak – v jakémkoli věku. Ale jakmile se cítím ne úplně volně, tak nic, dokonce to má následky i fyziologické.

    Když jsem si před nějakou dobou začala s jedním možná pro mě vhodným partnerem, obrečela jsem to. Obrečela jsem svou samotu, měla jsem ji tak ráda. Až později jsem pochopila, že jsem ještě nebyla připravená pro vztah. (A on taky nebyl tím, kým se zdál). Proto ten smutek.

    To, že jsou dnešní ženy vybíravé (říkala Tereza?) ano, proč ne? Je správné si vybrat toho nejlepšího tatínka pro své děti a pro sebe toho nejlepšího partnera. Akorát – žena i muž – musejí být soudní a nejít v požadavcích dál, než nabízejí. Se to musí nějak vyvážit, co nabízím a co požaduji. Ale to je tak individuální a tak relativní, že asi nemá cenu se do toho hlouběji pouštět obecně.

    Velkorysost je fajn, ale měla by skončit nejpozději v okamžiku, kdy na větu "Asi mám nádor…" se ten druhý zeptá "A co bude k večeři?"

77. Všeho s mírou, platí obecně.

78. ad 76, Lenko, ***Velkorysost je fajn, ale měla by skončit nejpozději v okamžiku, kdy na větu "Asi mám nádor…" se ten druhý zeptá "A co bude k večeři?" *** JO.

    Nemyslím si, že je špatně, když někdo děti prostě nechce…jsou lidi, kteří to moc dobře ví, proč chtějí žít bez vlastních dětí a nevázat se..
    Ale to asi nebude Lišky případ..
    Určitě nemá význam to, že když děti chce okamžitě jeden, ale druhý je chce taky, jen by chtěl ještě počkat..jedno z jakých důvodů, asi když ten vztah je funkční a je tam láska, ohleduplnost apod. je asi možné se domluvit a pochopit se navzájem, proč já je chci teď hned a druhý např. za rok a řekne, vysvětlí důvod..nakonec dítě může být počato ne hned, ani po roce, ale třeba po půl roce.
    Ale musí se chtít od obou akceptovat ty jejich důvody..proč je mají a asi se domluvit tak, aby se ani jeden necítil pod tlakem.
    Oba někde slevit a pochopit. To má význam ale jen tam, kde jinak je ten vztah v pořádku. Jinak nemá cenu, tam děti ani plánovat..

79. jeste k memu prestreleni,
    asi bych moh i ja rict "mel jsem zivotni partnerku",
    a myslet to ve smyslu ze dneska si myslim ze to tehdy vlastne mohla byt zivotni partnerka,
    jen jsem to myslel vic v tom smyslu, ze tehdy jsem ja byl jinde, ji videl jinak, a ze je to pryc a timpadem svym zpusobem neni pravda. ze je to spis "mijeni v case"

80. to kdesi jedna kravka napsala:
    "všech mých pět životních partnerů…."
    to sem myslel,že mně vomejou…no ale třeba měla na mysli i své dřívější reinkarnace:-)))

81. vomyti neni na skodu

82. ore, přečetla jsem si ten okaz od tebe na blogera. ten pán má v mnohém pravdu. Myslím, že to memí až tak řídký jev. Nemyslím si, že by se týkal lišky..,to asi ani ty ne..ale tak obecně..
    No, je fakt, že doba se šíleně mění i postoje ke vztahům, k uzavírání manželství atd.
    Je dobře, že se se mnoho změnilo od dob mé babičky, maminky, že už i moje dcery na něco koukají jinak, než kdysi já. Normálka.
    Jen nejsem si jistá, jestli to vše, co se dnes bere úplně jinak je vždy dobře. Nevím, protože jsem tyhle věci řešila i neřešila za úplně jiných podmínek.
    Jak kdesi u sebe psala Chris, asi až čas ukáže, co bylo dobře a žádoucí a co blbě. Fakt nevím..jen cítím, že úplně dobře to asi vždy není. Ale možná je, jen já už se asi tak neumím vžít do situace dnešních nezávislých a emancipovaných třicátnic…

83. ja to odkazal jen jako zajimavej extrem, a ze mozna z toho bude nejakej rozruch :-)
    zajima mne kdyz nekdo dokaze dohlidnout dal, ono se pak zretelnejc vidi o co vlastne jde uz driv a nemusi to dojit tak daleko.

84. Já děti měla v manželství, který prostě nevyšlo, ale to člověk neví předem..ale jsem ráda, že jsou. A doufám, že těm největším traumatům jsem je dokázala asi uchránit.i když jsem sama měla dost, pro ně jsem se nějak zmobilizovala..
    Ale po rozvodu, ne hned jsem měla partnera o dost mladšího s kterým jsem žila i nežila. On totiž hned řekl, že chce žít celý život sám, že má spoustu zájmů a ambicí. Tehdy mu bylo 34. Měli jsme, se opravdu rádi, a tak nějak jsem to brala.
    Stalo se, že jsem otěhotněla. Bylo mi už dost a děti jsem měla odroslý. Tak i ta "závislost" na mně u nich nebyla až taková a člověku se přece jen pak v něčem uleví. Přišlo mi, a nehrál v tom ten věk tak roli, ne zrovna vhodné mít další dítě s otcem a bez otce. Poprvé se fakt naštval, že to dítě moc chce a zabezpečí nás, i když s námi nebude, jen bude za námi docházet. Kdybych dítě neměla, možná, snad, ale prostě nechtělo se mi v době, kdy jsem byla relativně svobodná se připoutat znovu k miminu, a i když zabezpečená finančně, i být..žít s ním sama. Jo, uznal v jaký situaci by byl on, a v jaký já.
    Dala jsem to sem zase tak trochu z jiného pohledu a zase chlapa. No, jsem si skoro jistá, že kdybych už děti neměla, tak bych snad i přes všechna rizika a způsob jakým bych s tím dítětem žila, jak si to představoval, nejspíš nakonec brala…věřím, že by se o ditě zajímal i jinak, než finančně, no ale, že by to bylo zrovna ideální řešení..

85. Mimochodem ten chlap je hodně citlivej a prostě fajn. Měl dlouholetou známost, kde se jak jsem pochopila příliš angažoval, měl ji prostě rád a zařídili si společné bydlení, ale nějak dost ošklivě ho měla zklamat, až podrazit..a pak už se nechtěl vázat k nikomu, dlouho se z toho vzpamatovával, nechal vše jak bylo a odešel s tím, že už to nechce zažít. Byla jsem ráda, když mi říkal, já si na tebe moc zvykám a nerada, když dodal..mám z toho strach, to nechci..

86. ad 78: Ano, Anino.
    Podle mne, v ideálním případě by se měly děti rodit z oboustranné hluboké lásky, kdy oba jsou na potomstvo připraveni. Kdyby to takhle bylo, planeta by nebyla zdaleka tak zalidněná jako je. Ale všechny děti by měly co jíst a všechny by velmi pravděpodobně byly milovány. Říkám, je to ideál, ale … proč o něj neusilovat?

    Mám dvě kamarádky kole 35, jsou svobodné, ačkoli dlouhodobé vztahy měly. Obě se rozešly s partnery, protože jejich partneři nechtěli mít děti.
    Byli to tedy ti správní partneři a hluboký vztah? Odpovídám si (za sebe): nikoli.
    Než ale žena pozná, že ten vztah nebo partner není ten pravý ořechový, uplynou často léta. A jejich plodivá schopnost může odejít. Ale i tak si myslím, že je lepší děti nemít, než je mít s někým, kdo nejeví už nyní předpokady pro to být dobrým manželem a otcem.
    (Beru to z té ženské stránky, ale platí jistě podobně i z mužské.)

    Pro některé ženy je ale ten rozmnožovací instinkt natolik silný, že si pořídí dítě nakonec s někým náhodným, jen aby měly dítě. Ty chápu. Moje cesta však byla jiná. Chtěla jsem potomstvo přivést na svět z lásky a do kompletní rodiny.
    Když to tak domyslím, kdyby to tak dělal každý, doopravdy by nás bylo málo (a kdo by vydělával na ty důchody, že? :-) ) Ale třeba by se lidé více snažili, pracovali na sobě, aby ustáli tu zodpovědnost a zároveň ten dar.

    Vzpomínám si na úžasného mladého muže, který se ptal, jak by měl vychovávat své – ještě nenarozené dítě, když mu někdo třeba vezme hračku a že se bojí, že nebude umět mu to správně vysvětlit a tak. Ještě nebylo dítě na světě a on už vedl takovéhle debaty. Staral se, aby byl dostatečně sebevědomý a přitom toleratní, aby to mohl své dítě dobře naučit. Takové a jemu podobné naklonovat. :-)

87. ja do toho zase slapnu jako slon do porcelanu. Protoze jsem stara generace a asi mi fakt chybi zkusenost rozvedene bezdetne o ktere povidate.
    Moje maminka prebirala rady svoji maminky a moje maminka tyhle rady zase predavala me. Ja uz dal zadne rady dat nemuzu protoze dcery nemam, a moji kluci jsou rozumni a samostatni. A nezeni se zatim. I kdyz se prijdou poradit, ale nikoliv proto aby se ridili moji radou jako spis proto aby slyseli i nejaky jiny uprimny nazor a pak se rozhodli dle sveho.

    Ale k tem radam maminek o kterych si myslim i kdyz je jina doba (moderni) ze maji (mozna) obecnou platnost.

    1. divka kdyz nalezne hocha vhodneho pro celozivotni souziti(ma ho rada a on neni zadny nasilnik nebo zavislak) tak nema vahat a premyslet o sve kariere a ma si ho vzit.

    2. Idealni doba je do 25 let divcina veku jelikoz je jeste mlada a ma optimalni moznosti najit si vhodneho partnera. Je proste zadouci a atraktivni. (pardon za vyraz)

    3. Kdyz si divka najde vhodneho partnera tak nema smysl slozite planovat deti ale nechat vecem volny pruchod. nechat pracovat prirodu a podvolit se zakonum prirody.

    4. Divka je dobrou zenou a hospodynkou. Ehm tento bod se mi vubec nelibil a naplnoval me dost dlouhou dobou roztrpcenosti protoze jsem si rikala ze je to vuci zenam nespravedlive. Ale melo to vyhodu, na zacatku se rozdelily role jaksi samy od sebe. Ja delala domacnost a muz se snazil me nejak v tomhle pocinu pobavit popr. kritizovat. ehm, velice usmevne ted s odstupem.

    NO a to je vsecko. Uznavam zemi to prijde legracni a ze se doba zmenila. Ale ja si fakt myslela (dle rad babicky a majinky) ze kdyz nepudu do vztahu mlada tak treba nebudu moct mit deti a bez deti jsem nechtela zustat. Proto jsem otehotnela praticky ihned pote jak jsem nasla partnera s kterym jsem chtela zustat. Predstavovala jsem si to jako v Mongolsku. Ze je treba zkusit zda jsme kompatibilni a muzeme mit splu deti.

    Ze ze me neni a nikdy dobra hospodynka nebude jsem zjistovala postupne. Ale to vubec nevadilo :o)) Snaha byla a nektere veci mi jdou dodnes. Treba umim dobre navarit. A ze furt se osamostatnuji a delam ramena je jen jako. Aby si ten chlap nemyslel ze se bez nej neobejdu :o)) On rika ze ho udrzuju v bdelosti. Ve strehu.

    Ja vim ze je to opet o me. Ale je to i o moudrosti maminek a babicek. Protoze ackoliv je doba jina presto tak trochu podobna. Ze si zena kolem tricitky hleda hur parntera je normalni vec. me mockrat napadlo, ze kdybych se nevdala ve 24 letech tak bych se asi nevdala vubec. Udelala jsem to protoze jsem si myslela ze je to jedine mozne reseni abych mohla zalozit rodinu a vytvori si svuj vlastni stred sveta. Male universum. neco k cemu vztahuje cele sve dalsi byti. Smysl sveho byti. Nejen vuci detem, partnerovi alei vuci tomu co si vybudoval, ceho dosahl, k svym pratelstvim a jednotlivym zivotnim krokum.
    Vsude kam jsem jeli jsme brali stul moji tchyne. Mozna je tohle pro me symbolika prave toho rodinneho. Co ma mozna pro nekoho pachut. Protoze svazuje.
    Je podle me nedulezite jestli nakonec zena s partnerem zustane nebo se rozejdou. Ale teziste zivota je polozeno. ja to vidim na mych rodicich. Oni me fyzicky pustili ale jejich teziste se presunulo smerem ke me. Vim ze me sleduji i kdyz treba nic nereknou. A ja tim ze jsem si vytvorila svuj vlasnti stred ho ted preposouvam dal a a taky sleduju. Vse se tak nejak vyviji v jeden souvisly dej.

88. Lenko, nekecám, ale poznala jsem, asi dost pyšných otců co se zajímali a chlubili, a teď přemýšlím, proč mě to vlastně od těch chlapů dojmulo, když to by nemělo být zase takovýho něco, co by mě mělo zvlášť překvapit a přece…někteří zdálo se mi, že měli pro to "mateřství", co je obecně platnější pro ženy, i větší vlohy a cit..
    No, nevím to mi nikdo nemusí věřit..že, ale když jsem s někým něco měla, bylo to i s tím, že by se to mohlo stát a jen málokdy jsem měla pochybnosti, že by to byl malér, kdyby.. A když už byly větší, zařídila jsem se podle toho, abych to nemusela pak řešit jsem taky jen člověk..že..:)
    No, bylo by to fajn, kdyby se děti rodily opravdu jen z lásky a ta i vydržela..nejen proto, stalo se..Právě proto schvaluju, ať se každá žena rozhodne sama pro antikoncepci, protože chápu ty, které jdou na potrat, protože prostě nevědí co a jak dál, a rozhodují i za nenarozené dítě. Ale celkově potraty, zvlášť pak ty opakované z nezodpovědnosti, nějak neberu..

89. "Udelala jsem to protoze jsem si myslela ze je to jedine mozne reseni abych mohla zalozit rodinu a vytvori si svuj vlastni stred sveta."

    Udělala jsem to úplně z téhož důvodu taky, ve třiadvaceti.
    Ale na rozdíl od tebe si myslím, že to nebyl dobrý tah.
    Pozdějc bych se vdala určitě taky, určitě víc s citem i rozumem, přestiže tehdy jsem si myslela, že právě rozum je to, co mě ke svatbě dovedlo. A děti měla klidně taky. I teď bych je asi byla schopná mít, mít vedle sebe odpovídajícího partnera a nemít to mezitím ošetřeno tak, aby další děti za stávajícího stavu už nehrozily.

    Otázka je, jak jinak by dopadla nějaká jiná volba, tak to asi nemá cenu řešit, navíc s křížkem po funuse a když ty děti za to stály. :-)

90. Liško, vlastně ptáš se, jestli jsi pastva pro křesťany. ne, nejsi pastva pro křesťany, ani pro kohokoli jiného. Je to tvůj život a jen ty víš co a jak je, a vidíš na základě jen svých zkušeností, zážitků, co jsou jen tvé. Nikdo jiný není ve tvé kůži..to co ti někdo v dobrým radí, nebo naznačuje je sice fajn, že má tu snahu, ale může ti jen pomoc někde "nakopnout ", napsat ti co on zažil a jak to vidí on a vůbec to nemusíš brát, ani chápat, protože on to zažil jen zase ve svý kůži a po svém. Tak žádná pastva..;)

91. Ru, priznavam ze je to loterie. A odvolavam (pokud jsem to nekdy rekla) ze se to da odhadnout predem. je to loterie. Clovek nevi jake cislo vytahne.

    Mozna bych to ted neudelala. Ale komplet ne. Nevdala bych se vubec a vstoupila bych do klastera. Byla by to uplne jina zkusenost. Opacna.
    Podle me neni nic mezi temito dvemi moznostmi. Bud se oddat fyzickemu zivotu komplet nebo duchovnimu komplet.

92. Tohle není o třicítce, anýbrž o čtyřicítce a o rozvodu, ale zaujalo mě to. Něco na tom je, i když bezvýhradně s tím mi nějak nejde souhlasit.

    http://ona.idnes.cz…na_vztahy_jup

93. Napadlo me, ze ja od zacatku vztahu, vlatne vzdycky pocitala s tim ze budu na vse sama. Ze je to muj zivot, moje rozhodnuti. To ze partner zustal vedle me dodnes je bonus navic. Vlastne je to fajn zjisteni. Ale ustala bych to urcite i sama. Jsem o tom presvedcena. Kdyby chtel jit, tak bych ho nechala jit.
    Nekdy to az pusobi lhostejne. Ale neni to lhostejnost. Nekolikrat jsem se presvedcila ze to lhostejnost neni. Presto je to urcity druh svobody uvnitr nesvobody. Otevrene dvere.

94. ad 90: též podepisuji!

95. 92. moc zajimave tema a asi i patri k zde probiranemu.
    Velice zajimave. A urcite se dotyka vsech kteri ziji v dlouhodobem partnerstvi.

96. jinak ja k "vymene partnera" za lepsiho zaujimam odmitavy vztah. A to i v pripadech kdy muz meni starsi model za mladsi (jinak uplne stejny) nebo kdyz zena vymenuje nudneho odpovedenho muze za "pravou zivotni lasku"

97. ad 89: Anino, já jsem ráda, že jsem ty děti s manželem neměla. Až později se potvrdilo, že bych jim připravila do života peklo. On by je měl velmi rád, ale jen potud, pokud by skákaly tak, jak on bude pískat, a pokud by nebyly nemocné, v něčem nenadané, neschopné …
    Děkovala jsem si mnohokrát, že ty děti nemáme, když jsme se rozváděli. Co bylo kolem toho vyhrožování, vydírání, podvodů a křiku … tlačil mě ke zdi docela hustě, sama jsem měla co uhájit sebe, natož děti. A nikdy bych se od něj nedostala, kdyby v tom byly děti.

98. Ru, já nevím..jsem o něco starší, než ratka a v době, kdy mi bylo něco málo přes 20, tak tehdy už moje spolužačky se vdávaly a rodily. Když jsem viděla ty mimča, dost mě to bralo, ale vdávat jsem se ještě nechtěla. Často jsem slýchala a co ty..kdy..
    Děti se nakonec narodily z lásky a vdala jsem se, i když jsem manžela ráda jistě měla, něco mi říkalo ne, něco mi nesedlo.
    Až později jsem si to uměla pojmenovat…
    Asi jsem nebyla zdaleka jediná, kdo v té době už pak propadl panice, že když budu čekat, tak vlastně už nebude s kým, z těch, co připadali v úvahu..A když jsem měla děti ve 24 a ve 27 letech, pamatuji si, že už to tehdy jako bylo na pováženou :) Prostě jiné, než dnes. Mít tehdy po třicítce dítě, tak to už bylo něco.., natož déle..tak je fajn, že se to dnes bere jinak, no i tak si myslím, že dítě by měla žena po čtyřítce mít, když opravdu to tak vyjde a nemá ho, přeju ho všem i klidně ve vyšším věku, pokud se na to cítí a chtějí ho.

99. ad 96: A co když když mění žena neodpovědný model za odpovědnější? :-)) Nebo jiné varianty tě nenapadají?

100. Slysela jsem ze zena ma dnes prvni dite prumerne v 29 letech a muz v 35 :o)) hezky posun ne? Starsi matky bezna vec. I kdyz mi muj nejmladsi syn vycita ze jsemho mela tak pozde. pry vsichni spoluzaci maji rodice do 35 let a nekteri i 30. Jen on ma tak prestarle.

101. Lenko, napadji samozrejme. Vybrala jsem si jen to co se mi hodilo. Protoze v tom odkazu se mluvilo spise o pripadu, kdyz se zena zamiluje jde za svoji laskou a rozvrati rodinu. Ze ma na to pravo. ja nevim.
     Ja se chlapum nedivim ze jsou pak opatrni a neduverivi. Znam z okoli totiz podobne pripady. Chlapi jsou v necem hodne jednodusi, postavi barak, dre jak tatar a pak mu zenska do domu nastehuje souseda a necha ho soudne vystehovat.

102. Leni, ad.97, my je prostě měli, dokud byly malé bylo to c e l k e m ok. Pak poznávaly to, co já a později už se to schovat pod pokličku prostě nedalo. Tak jsem musela chránit především je, teda přišlo mi to přirozený. Spikly se se mnou a byly to ony, co mi kromě přátel, na které jsem nechtěla dát řekly, mami prosím tě rozveď se a já to dřív neudělala především proto, aby ony nebyly bez táty.

103. Anino, ale za mě to tak bylo ještě taky, docela.
     Já měla kluky ve 24 a 28 a při druhým už se na mě v porodnici koukali, jako že to mám tak tak do limitu.
     Ale přeci rosteme se svou dobou, ne? To, že v našich dvaceti se muselo honem honem rodit, nic nemění na tom, že v našich pětatřiceti už to tak prudérní nebylo. Měníme se, měníme naše hranice…
     Ve dvaceti mi taky přišlo, že ve čtyřiceti budu už na všecko stará. :-)

     Navíc, moje matka mě měla v šestatřiceti, byť už spíš omylem, ale měla. Tak jsem byla trdlo, že jsem se nechala strhnout pocitem, že něco musím honem hned, protože se to tak má… Ale asi to bylo i tím, že moje nevlastní matka zrovna v té době měla tak krásný mimina, mám ségry o 17 a 19 let mladší, a ona byla tak šťastná, s nima, a já jí to tak přála i záviděla naráz… :-)

104. Napadlo me, ze mozna zalezi hodne jaky vztah jsem meli my jako deti k vlastnimu otci a dle toho se pak vyvijely i ocekavani k partnerovi.
     ja k mojemu tatinkovi moc vztah nemela, bala jsem se ho a drzela se maminky. A proto me ani nenapadlo, ze role otce by mohla v partnerstvi byt dulezita. Tak nejak jsem sedela na detech jako kvocna (na tech starsich) Teprve az s tretim deckem jsem pripustila roli tatinka a dite mu s duverou odevzdala. Dokonce ho drzel na rukach jako prvni. Blyt to zasadni moment. A tak to i zustalo. najednou se zrodila plnohodnotna role otce. A ja s uzasem poznala ze muj muz je skvely otec. Ale prisla jsem na to az po mnoha letech.
     Vlastne jsem byla v minulosti s malymi detmi uplne fixovana na moji vlastni roli matky a pecovatelky. Neutsila jsem ze existuje role otce. ja svoje deti pred nim chranila a branila! Vytlacovala jsem ho.

105. 104. tim si i vysvetluji moji neduveru v mladsich dobach vuci muzum a nechut se muzi odevzdat. Dnes se muzu nebojim, i se odevzdam :o)) Nektere veci si dnes dokazu vysvetlit.

     Ale uricte trauma vuci vztahum a zavislostem zde je porad. Strach ze vztahu a zavislosti na milovane osobe je hrozna potvora. Clovek se boji odevzdat se lasce ve strachu ze bude trpet. Vzhledem k obrovskemu potencialu lasky kteru clovek v sobe ma a kterou chce nekomu dat pak vnikaji zvlastni temer prizracne stavy. Chci milovat, chci milovat. Koho? Tebe? A co kdyz se stanu na sve lasce zavisla?
     Co to je? Podle me vzorce z mladi. Zkusenosti a prozite situace. Pozorovani jak zavislosti (lasky) strasne boli a jak zavisli lide trpi. Nekteri dospeji az do faze sebevrazdy. Laskou nemocny clovek ztraci soudnost i kvalitu zivota.
     Je to blbost? No napadlo me to v souvislosti s tim, proc ziji lide sami, proc se nevazou. Proc nepropadavaji jeden druhemu jako v minulosti. Kdyz se par nasel tak se k sobe semkl a zustal spolu. Dnes takove veci jsou velice vzacne.
     Po takovem vzahu (na cely zivot) jsem touzila.

106. ad 103, 102: U mne to bylo taky tak nějak podobně. Dělala jsem vejšku a všeobecně se tvrdilo, že když se nevdá holka na vejšce, tak už třeba vůbec ne, protože kluci chytrý holky nechtěj. :-) Bylo mi jednadvacet, když jsem promovala, pak dva roky pracovala a zdálo se mi, že už jsem stará. Vdát se ve třiadvaceti se mi zdálo jako docela dobrý nápad. :-) Taky jsem se domnívala, že žije se jen do třiceti a pak už se jenom umírá. :-) Taky jsem si myslela, že se nikdy nerozvedu. :-) A vůbec jsem si myslela spoustu věcí, které se až později ukázaly být jinak. :-)
     On se život nedá naplánovat.

107. Ru, tak to už si asi fakt byla případ :)))
     Jo, jasně, že doba je jiná a člověk se ji přizpůsobuje.Ženy mnohem víc chtějí být samostatné, kdyby něco..možná i proto, že doma kdysi viděly, jak to dopadá, když máma chce pro děti to, co jim mohla kdysi poskytnout jen s otcem, tak raději uhýbá.
     Pokud je máma schopná to zvládnout sama, proč by měla žít v nespokojeném vztahu..a zase nemám na mysli nějaký nepodstatný důvody..a ihned rozvod..

108. 107. jediny duvod proti rozvodu ktery me napada je podle me ten, ze je muzi ublizeno. Ublizeno ve smyslu lidske rany.
     Ted nemam na mysli muze tyrany, kteri doma biji zeny, ale muze kteri vlozili do vztahu veskerou svoji energii, nadeji a vytvorili si z rodiny stred sveho zivota. A to vsecko je najednou pryc. Zena ho proste nepotrebuje. Zvladne zit sama a muze jiz nepotrebuje.

109. ad 106, to teda nedá, taky jsem to tak chtěla a představovala si..myslím, že ale tak nějak žít to, co chci já jsem začla až po zmátožení se z rozvodu. Až tehdy jsem měla čas a možnost si vůbec uvědomit, ne něco za rodinu, ale za sebe co vlastně ve mně je a vyhovuje mi. Prostě to manželství dobrá volba nebyla pro mě ani pro něj, i když jsem se jako máma právě kvůli těm dětem omezovala víc já. A někde to pocítit musel, ale nebral si to..věděl, jak mi na rodině záleží a nevěřil, že bych se ji kdy vzdala..myslím, že ne, i dle toho, jak se choval a chová pak i k dětem..nijak.., jen když náhodou potřebuje něco, ví, že jsme ale nevidí je.

110. Mám kamaráda, který je bohužel rozvedený dvakrát. Poksždé se zamiloval do ženy, dá se říct, že ji postavil, nebo úplně opravil dům, staral se o děti co měla. Přibylo další už jeho a byl vyloženě vykopnut. Dost brutálně. Dnes žije s mou bývalou kolegyní, ta ho vzala k sobě do bytu a je konečně už asi pět let v pohodě. Jen ty děti mu chybí, kontakty s nimi udržuje, ale už jak říká, není to ono :(, tak vím ratko, že i to se stává a není jistě sám..

111. 109. myslim si ze nekteri muzi asi nemaji smysl pro rodinu. Ze jen chteji byt zajisteni a opecovani sami. Mozna jsi na takoveho nejakeho narazila. Treba to jinak neznal, mozna u jeho rodiny to takhle bylo normalni.
     Vetsinou se opakuji vzorce z puvodni rodiny i v nove rodine. Dokud ehm nedojde k nejakemu otevrenemu konfliktu.

112. On není žádný ťunťa, ale i tak mu z energie, práce a financí, co do těch domů vlžil, nezbylo vůbec nic…

113. Anino, ja mam z bezprostredni blizkosti pripad. Ona je velice sikovna, s barakem, deckem a maminkou. Vsecky zivi.
     Muze vyhnala jako neschopneho vola. On mozna takovy byl, tezko rict. A ted zadneho chlapa do baraku nechce. S nejakym chodi ale jen mimo, nic domu. Je to velice tvrdy zivot. Umi sekat drevo, zachazet s pilou i krompacem. Presto si myslim ze stastna neni. Ale chlapa domu nepusti. Pry uz nikdy. Ted zacala stavet. Taky sama.

114. Ratko, můj muž chtěl vypadnout od rodičů, měla jsem byt se sestrou, nesnášel jejich každodenní hádky. Nechtěl ani, aby k nám chodili, ale nechtěla jsem jim upírat prarodiče a mysleli si, že je to má vina, že je tam nechci já ;) nedivila jsem se mu, dost ošklivě se hádali i u nás na balkóně, kde sousedi stražili uši ;)
     Mluvil zpočátku jako já, že nechce žít jako oni..že chce rodinu…

115. Jeho rodiče jsme pozvali až po společné dohoděne, tak že já bez něj..

116. A dost, já si tu zase fňukám, přitom jsem to byla já, kdo to co se mu nelíbilo, buď toleroval, nebo pak už raději ani neříkal, nevyvázla jsem z toho dobře, ztratila už jsem zájem.

117. Ratko, ten, o kterém jsem psala rozhodně vůl nebyl, dobrák jo, ale blb ne. Znám ho od svých 17 a co jsme měly tehdy takový okruh známých, které jsem dost dlouho vídala pravidelně o prázdninách co děti měly, vím, že ani ostatním se nejevil špatně apod. znala jsme i ty dvě ženy..ty už tak oblíbené nebyly..

118. měli :))

119. 116, nefnukas. prome je moc zajmave co pises i kdyz je to u lisky.
     vis, ja tak nejak si snazim vnitrne zduvodnit proc jsem zustala jedina siroko daleko zde na blogach, ktera ma jakz takz fungujici vztah. Sice nejake by se i zde nasli, ale nejak moc spokojene nejsou. (coz ja zatim ano) TAkze nakonec se ptam sama sebe, zda nejsem divna. nebo nejaka naivka nedospela. ze je mozna muj zivot taky hrozny a ja si toho vubec nevsimla.
     vsech zen si tady moc vazim.
     pro jejich srdce i rozum.
     zvolily nespravne svoje partnery o kterych si puvodne myseleli ze jsou to ti pravi.
     jdemi z toho hlava kolem. proto furt neco vypisuju. Abych slysela nazory. abych pochopila.
     i moje sestrenice vsechny jsou rozvedene. a samy, obca nejaky pritel.
     jen jedna zustala vdana. ma muze namornika a vidi ho jednou za pul roku.

120. jsou manzelky generalky s uslapnutymi manzeli, kteri se schovavaji aby nebyli moc videt.
     a jsou manzelky knouralky, ktere furt narikaji jak jsou vytizene a kolik maji starosti.
     Porad doufam ze jsou i uplne normalni obycejne vztahy. On ma rad ji a ona jeho. jsou spolu radi. nekde… mozna.

121. Ratko, já nemám tu diskusi přečtenou, ale to je nějaký nesmysl, ne? Vždyť je tu mezi bloggery dost lidí s fungujícím vztahem, nejste přece jediná?

122. Christabel, to jo, urcite jsou. ale ja mam na mysli moje oblibenkyne s kterymi se citim tak nejak vnitrne spriznena :o)) jinak bych to nepsala a ani tak blbe neplkala. puvodne jsem je dokonce i vypsala. Ale pak radeji smazala. tohle je oblast kde se furt tocim v kruhu. protoze citim ze neco neni OK.

123. ad 120: Ratko, nic proti, jen něžně znovu připomínám (jako o těch důvodech k rozvodu), že máš moc hrubej rozlišovací rastr, zkus jemnější :-) Takhle jednoduché to přece není.

     ad 121: Christabel, ono už samo blogování je (zase ne ve všech!) ale ve většině případů proto, že lidem schází komunikace, sdělování a sdílení. Kdyby měli plně fungující vztah, neměli by důvod blogovat. (Jiné je to třeba u lidí, kteří jsou pořád spolu a stihnou si všechno říct, třeba si to tak představuji u Luciene a Kojota, nebo třeba naopak jeden je daleko v zahraničí a tolik prostoru pro komunikaci přes týden není, nebo ….. se nudí v práci nebo …. nevím, co ještě?)

124. Lenko, beru na vedomi. to vis, nekdy uvazuju jako primitiv. Blogovani podle me je jasny signal ze cloveku neco schazi. ja uz mockrat odchazela od PC a opet byla magicky pritahnuta. K mym oblibenym blogum. Kde cekam s napetim co se pise. U tech stastne vdanych to pro me zas tak zajimave neni :o))

125. Chris, je mi jasný, že ratka měla na mysli takovou nějakou naši už užší komunitu zde, co si píšeme léta. A určitě zaplať bůh ještě spokojená manželství naštěstí jsou.
     Napadá mě.. kdyby byl dostupný tak před 25 lety, no spíš více.. internet, možná, možná, fakt možná bych asi i já psala o celkem dobrém manželství, když se mi tehdy tak jevit mohlo…;) přeju ho každému, a sama jsem si ho taky moc přála a netušila jak se vyvrbí časem..

126. Prostě je fakt, že jsme se nějak sešly zrovna ty, co jim to nevyšlo a s námi ratka, co jí to vyšlo :)

127. Lenko, tak to je také hrubé zjednodušení.
     Alespoň mohu-li soudit podle sebe.
     Přece to, že píše někdo blog, neznamená, že ve vztahu něco postrádá a tímhle si to kompenzuje. Já odmítám pojímat bloggery jako skupinu vztahově frustrovaných jedinců:)

     Třeba já píšu prostě proto, že píšu ráda, a to je vše. O mém vztahu ke komukoliv to nevypovídá vůbec nic.
     Po roce a půl už můžu zhodnotit, že pokud to vůbec nějak ovlivňuje vztah, tak to vnese spíš pozitivní impulsy, manžela těší, že jsem si našla koníčka, přečte si někdy, co napíšu…
     Dám třeba na blog úvahy o tom, co mne naštve, a neventiluji to pak doma, resp. získám tím odstup, když to doma probíráme, a podobně. A naopak rozhovory s manželem mne často inspirují k psaní…

     Já už nestihnu přečíst tu dlouhou diskusi nahoře, asi jste Ratko opravdu měla na mysli nějaký úzký okruh lidí, protože jinak mi rozhodně nepřipadá, že by mezi bloggery byl člověk s fungujícím parnerským vztahem nějakou velikou výjimkou.

128. Christabel, hmmm. Ja to nedokazu odhadnout. jake vztahy maji lidi pisici blog. Urcite ruzne. Asi podil lidi s fungujicim vztahem bude stejny jako v realite.
     Ja v realite mam pratele taky s takovymi i onakymi vztahy.
     Ale tady na blogu jsem si par lidi moc oblibila, rekla bych ze je primo obdivuju :o)) A to mi nastavuje zpetne zrcadlo.

129. To jsem přesně chtěla napsat, bude to stejné jako v reálném životě, celé spektrum:)

130. Kéž by jich bylo co nejvíc, nebo mnohem víc. Bohužel..tedy ty, o kterých vím, buď příliš funkční nejsou, jen tam kde je to nutný..např. kvůli dětem, majetku apod. se tak tváří a žena když se pak svěří, tak bych to vůbec neřekla. co se scházím se spolužačkama..bylo nás třicet, vím, že jen asi pět jich je v manželství opravdu spokojeno, nekamarádím jen s těmi, co se rozvedly a přece..tak často žijí i ty, co vypadají spokojeně v přetvářce…tak nějak nemám důvod být, a fakt bych byla radši. Spíš pokud poznám, že manželé jsou spolu opravdu rádi i po letech, mám šílenou radost, že to ještě jde…
     Třeba mám smůlu, možná jsou lidi, kteří vidí okolo přesný opak..

131. ad 127: No, Christabel, já jsem tam vypsala i další důvody, které si dokážu představit jako důvod k blogování. Přidala jste sem svůj, to jsem ráda. Ale i tak, já myslím, že když jsem napsala "většinu", tak že se moc nemýlím. Jste tedy zástupkyní té druhé části, to je fajn. Mohu se zeptat na intimní otázku (nemusíte odpovídat, pokud nechcete) – jak dlouho jste vdaná?

132. chybí mi***tak nějak nemám důvod být OPTIMISTICKÁ :)

133. Lenko, to klidně odpovím, jsem vdaná krátce, jenom čtyři roky. Je mi jedenatřicet.
     Samosebou ani já nemám nikde předepsáno, že to vyjde, nevyšlo to tolika jiným.
     Ale moc si přeju, aby to vyšlo:)

134. ad 130: Anino, já znám také málo lidí, co jsou oba ve svazku spokojeni. A znám díky své práci hodně lidí. Vždycky, když někdo začne vychvalovat svůj vztah, začne mi běhat mráz po zádech a začnu se o ten vztah bát. Už v tolika případech záhy po tom vychvalování skončil, že ….. A mě to vždycky rozesmutní, protože i moje víra pak trochu poklesne v kolenou.
     Přesto vím a vidím, že takové opravdové a velmi hluboké vztahy opravdu jsou, ale je jich hodně málo. Přesto v něj věřím.

     To, že někdo zůstane sám, aby nebyl zklamán, sice chápu, ale pro mě je to zbabělec. Ztratil víru v dobré, v lásku.

135. ad 133: Přeji ti to též. :-)
     Ptala jsem se, protože z tvých úst zaznívá spíš víra (myslím všeobecná) než zkušenost. Zak za dvacet, třicet let doufám, že potvrdíš, že všechno je stále, jak má být. :-)))

     A třeba já řeknu (jestli se toho dožiju:-)), že jo, že u mně zase taky všechno O.K.

     P.S, Můj soused – vdovec – si v devětasedmdesáti našel znovu partnerku a je s ní šťasten již sedm let, je mu šestaosmdesát! Bydlí každý ve svém bytě, ale vidí si do oken a já večer slyším, jak jí telefonuje (on totiž asi na noc odkládá naslouchátka, takže hrozně do toho telefonu huláká), jak ji něžně(hulákáním) napomíná, že už by měla jít spát atd. atd. Je to prča pro celé sídliště. A je to moc hezké. :-)
     Tak dámy a pánové, nikdy není pozdě! Na lásku ne! :-))

136. Jo, Leni ano, svým způsobem mohou působit i jako zbabělci, vzdali to a třeba doufají, že ještě někdy..že to vyjde. Ovšem ono je děsně unavující jaksi někoho vyloženě hledat a např. já jsem se kdysi nechala přemluvit od dcer, tedy daly mi inzerát, dopadlo to děsně, byl to úplně někdo jiný, kdo mi za dotyčného psal a já tak věřila, že mám asi štěstí…takový to záměrný hledání někoho je děsně vyčerpávající a každý už na to nemá sílu..tak snad když má člověk to štěstí a nějak se mu postaví do cesty..přirozeně.

137. ad 136: Jistě chápu, ale že ty nejsi Anino optimistická, protože ti chybí ten °°° (rum, že?) :-))))))))

     Řeknu jeden naprosto úžasný případ. Jeden byl nevěrný s druhou a jejich partneři se o tom dozvěděli a pak si telefonovali a kontrolovali své protějšky, zda jsou zase spolu a kontrolovali je tak úspěšně, že se pak vzali oni dva, jsou spolu šťastní a ti, kvůli kterým to vastně bylo, se záhy rozešli. Hezké ne?

138. Lenko, jsem advokátka, mj. dělám i rozvody; bez ničím nepodložené víry, že to vyjde, bych se vůbec nemohla vdát:)

139. No, dějí se různé věci..těžko vidět do hlavy lidem..jak co doopravdy myslí a proč..a pak jako se vším..víme, jak to může pokračovat ? No, vidíš, prostě jsem v tom pesimistická…tak jdu raději spát :)))

140. ad 138: A to je trefa!:-) Tak ty máš tedy naloženo víry vrchovatě! Skvělé! :-))

141. Chris, jasně, ale každý kdo se vdal tu víru měl a měl ji možná ještě dlouho po té, co se rozvedl…a vlastně pořád někde je.

142. poté :), dobrou..

143. Chtěla jsem říct, že rozhodně nemám o vztazích iluze a vím dost dobře, co jsou si schopni provádět lidi, kteří se dřív milovali.
     Spíš jsem ráda, že ani za těchto okolností jsem tu víru neztratila:) Jsem ty profesní zkušenosti musela odfiltrovat.

144. Dobrou noc.

145. dobre rano ! :-)
     [119] Ratko protoze se vyvyjis jinak nez vetsina. rozeznavas a opoustis nesmysly co nefungujou a nachazis to co funguje. presneji, vyrabis podminky aby to fungovalo.
     vetsina dela vicemene opak. nechapou, visej na nefungujicich nazorech, delaj furt dokola co nefunguje, a nevedome prizivujou to aby to dal nefungovalo.

146. jo este jste se otrely o zjednodusovani nebo zhrubovani rastru nebo jak to bylo…tak ja jsem si leta "resil" :-( problemy vlastne jejich komplikovanim. takovym tim "to neni tak jednoduchy", "to se neda jen tak jednou vetou rict"…
     mozna to znate.
     ke vsemu jsem "potreboval" nashromazdit straslivy mnozstvi informaci, a z nich pak neco logikou vykombinoval.
     a vysledek byl pak ale prekvapive jednoduchy. proste, je to cely iluze. dokud necemu nerozumim, zda se to strasne slozity. a od bodu kdy porozumim, zase prekvapive jednoduchy.
     takze..bacha na iluze :-)

147. ad 146: to, co popisuješ, je mužský způsob, podle mne se tohle ženám moc nestává, aby něco takhle komplikovaně řešily. :-)
     Osobně jsem vyznavačem prostého a jednoduchého světa, nicméně Ratka to někdy zjednoduší až příiš na můj vkus, proto to řeknu. Na tom přece není nic špatného. :-)

148. dyt jo. krasne to funguje. zjednoduseni od jineho prijima jen ten kdo se k nemu nebo pobliz uz sam propracoval. na ostatni "je to prilis" zjednodusene :-) a prirozene odmitaji :-)
     coz neni ani spatne ani dobre, pouze prirozene :-)

149. no a uz zbyva jenom aby nekdo rek ze 148 je "naky moc velky moudro" a ze moudra obecne nesnasi a basta.

150. a nekdo by se moh zeptat jestli jsem to myslel na nekoho konkretne…
     —
     kurnik mozna bych si mel dneska dat pauzu. preventivne.

151. ad 148, 140, 150: :-) si docela v té debatě hezky vystačíš sám :-)

152. Me se primo o teto diskusi zdalo. Velice pozitivne. Dobre se mi spalo. Vim proc zjednodusuju a vim proc se za kazdou cenu chci vyhnout prokryteckym nasladlym proklamacim jak mi vse funguje.

     Vim proc se v tom rypu, zpochybnuju, hledam hnidy a porad a porad se vylezam na ledovy mraz jen abych se nezabednila v teploucku.
     Anino 130. zit radoby spokojene v pretvarce. To je desiva predstava. Jsem radeji kdyz je to otevrene nespokojene. treba i protivne ale pravdive. Hledajici. A nachazejici. protoze zavrit si svoje smradlave vnitrnosti do tlakoveho hrnce vtahu a pak se v nich s usmevem dusit je fatalni. Nejen pro ty stare ale zejmena pro dusene deti.(astma, bronchitis, alergie) Obcas potkam takove pripady. A ihned me to svadi k sebereflexi. A vezmu lopatu a hned kopu, zda tam nejake mrtvoly nelezi :o))

153. Ore, jiz delsi dobu nerozdavam zadne "moudra" a ani nevyzadane rady. Snad bylo vsimnuto i na blogu jak se vzorne chovam. presto mam porad v tomhle smeru nejaky blog-blok (zbavit se syndromu dobrych rad neni jednoduche), protoze kdyzmi pred nedavnem nekdo intenzivne 3 dny radil jak mam co spravne delat tak me to hezky popudilo :o)) Takze vim kde mam rezervy a na co se zamerit.

154. Dušením pro snahu, aby byl vztah "spokojený", onemocní všichni uvnitř.
     Ale ty děti jsou v tom nevinně a nejvíc to mrzí, to je fakt.

155. Takže jsme obloukem zpátky – ano, asi než tohle, než si muset říkat dvakrát denně při antiastmatickýmu inhalování dítěte (případně ještě častějc), že tohle jsem mu způsobila já, tak radši bezdětná rozvedená či svobodná.
     Pokud tu volbu ještě mám.

156. Lenko, dyt jo, ve finale jsem stejne na sebe sam.
     Ratko, ja se chci taky vzorne chovat :-)
     ke 1190 jsem 145 napsal proto, ze proste vic nazoru, jakoze vetsina nema vetsi vahu. jedine jako impuls k sebereflexi a kopani :-), ale ne hnedko nejakou platnost.
     krasnou hlasku jsem na to tema slysel, ze:
     kdybysme duverovali moucham, ze jsou jich miliardy a timpadem nemuze jit o omyl, tak jime vsichni h….a

157. dostal jsem od kamosky tip na silnej film, lars von trier – prolomit vlny. vcera jsem dokoukal posledni kus, a je to fakt hodne dobry. nabozenstvi, vira, vlastni zdravy usudek, na pozadi hrozne silnyho pribehu, proste…hodne doporucuju.

158. koho zajima recenze zde:
     http://www.odaha.com…rolomit-vlny

     DAnske filmy mam rada. Pro jejich zvlastni originalitu. nevim zda je tohle muj salek kavy. Ale muze byt. Prostoducha divka co se prostituuje na prikaz muze ktereho miluje a ktera je zvrazdena. zajimave.zajimave. dokonce ani nevim zda to chcu videt.

159. uprimne, po precteni takovy recenze by mne to nelakalo.
     dokonce mne to nelakalo ani pote co jsem to proklikal a na par mistech si pustil par vterin. vypadalo to dost "ujeceny".
     ale kamoska dava super tipy, ja pred par dny nasel naladu si pustit kousek od zacatku, a vtahlo mne to. a tak povrchni recenzi bych nenapsal. podle mne ta recenze miji to jadro. tim je podle mne cirkev.

160. Danove. zda se ze se s nicim zbytecne nemazou. proste jak to je, tak to je, zadny iluze okolo toho.
     ten co prenesl tibetsky buddhismus na zapad je taky Dan, to jen tak… :-)

161. a jak ho přenesl Ore?
     Na zádech?

162. možná v batohu,společně s tím Hašem,co smugloval z Nepálu,aby si "vydělal" na cestu.

163. ale, Saulik nam tu ciha za bukem :-)
     no, co na to rict. vybirej si co chces, mysli si o tom co chces, a domejslej po tom co chces.

164. jo,přesně tak to dělám:-))

165. pro mne je problem uz to ze drogy jsou postaveny mimo zakon. dyt je to druha cirkev, sorry, rozhodovani systemem za jednotlivce.

166. at si to kazdej zkusi. a sam se rozhodne jestli jsou to sracky a necha toho a nebo jestli se tim dal zabijet. mne stacily k mymu rozhodnuti zkusenosti s travou a vic nepotrebuju. nekdo potrebuje zajit dal aby zkusenost byla dostatecna. dokazu pochopit hodne veci za kterymi vidim duvod "vlastni zkusenost".

167. jakekoliv dogmata jsou divna. At takova nebo makova. Urcita omezeni ktera si clovek dava by mela vychazet z vnitrniho presvedceni. Ze jsou nekde popsana je pak jiz veci zkusenosti. Jako symbol odrikani. Odrikani je soucasti vsech nabozenskych (duchovnich) cest. Tohle odrikani by ale melo vychazet z dobrovolneho vnitrniho rozhodnuti. Muzu si odrikat cokoliv co mi je cenne a na cemmi zalezi abych ukazala ze to s duchovnem myslim vazne. Ze jen tak nekecam do luftu.
     Typicky je pripad nejakeho zenoveho klastera kam prisel zaks evropy a hned se ptal zda si ma oholti hlavu. MIstr mu rekl ze nikoliv. Pak prijel nekay profesor a rekl ze vsechno udela jen vlasy si musi nechat. A mistr mu rekl ze pokud si neoholi vlasy tak ho neveme. Taksi oholil vlasy a pak se ptal proc on musel a ten druhy ne. A mistr rekl: tomu druhemu na nich nezalezelo.
     A takje to s tim odrikanim. Odrikani ma smysl tam kde je jeste lpeni. Kdy jsou jete ty drapky ktere se chytaji. Kdyz se nechytaji tak nema smysl si odrikat. Naco?

168. mne nesedi davat duchovna do jednoho pytle a rikat: "vsechny", a "odrikani", a "myslet to s duchovnem vazne".
     myslim ze jde velmi dobre videt ze duchovna nejsou stejna, ze jsou postavena pro urcite levely lidi,
     pak odrikani jsou soucasti tech, jak to rict bez pychy, povrchnejsich treba ? nebo "min zatezujicich? snad.
     a myslet to s duchovnem vazne?
     tak to fakt ne. to mi naskocil typek kterej na prednasce kamarada kteryho uz znam takze na nej chodim napul jako na "kabaret" protoze to se clovek reze smichy temer nepretrzite jaky to jsou zaseky, tak on sedel metr ode mne, a neslo si nevsimnout ze se nesmal. vubec. takze tohle mi vybliklo. myslelas to urcite jinak, ja jen chtel i tohle…

169. "Muzu si odrikat cokoliv co mi je cenne a na cemmi zalezi abych ukazala ze to s duchovnem myslim vazne."

     To je nesmysl ratko.
     Když mi na něčem záleží,tak si to nebudu odpírat kvůli duchovnu,protože duchovno není vyděrač!!!
     Můžu si upírat to,na čem mi už nezáleží,ale co je pořád mojí součástí,protože tím jsem "karmicky nasáklej"

170. Ore, myslim ze je to vsecko stejne. Ze neni rozdil. Ze stejny je fakt stejny a vechno je vsechno. Ze jsem upleteni vsichni ze stejne latky. A kdyz reknu ze stejne tak stejne. Takze i cesty jsou stejne. To ze ty oblecky pak vypadaji ruzne je jen proto ze kazdy se diva z jineho uhlu a dle svych zkusenosti (popr dle toho kde a do jakych podminek se narodil) ale svet funguje stejne pro vsechny

171. 169. Saule, mozna vecer se k to mu vratim. Ja zde nema nejake dogma, ale kazda duchovni skola ma svoje dogmata, svoje ritualy a svoje symboly. A ty v sobe zahrnuji odrikani jako pevnou soucast. I odrikani pohodli (treba)

172. Já myslím, že naprostá většina lidí snad vstupuje do manželství s přesvědčením, že to výjde:-)

173. 170 Ratko tak prejdeme na konkretni lidi. jestlipak by tvoje kamaradky "esoteričky" mely odvahu, presvedceni a pochopeni pro tak prime "vykopavani" kostlivcu jako delas ty.
     ?
     171 zni mi to Ratko trosku samoucelne. a to na tom napadam. souhlasim ze kazda rekneme skola ma jiste body, treba ja nevim, meditacni pozice nohou a tak, ale da se dojit k prave pricine proc je tomu tak. a pokud k tomu budu pristupovat povrchne, pak to onalepkuju ritual, protoze to nechapu, ale pokud chapu proc to je, tak uz ne.

174. 172:
     to je asi pravda no a přitom to většině nevyjde.
     Tak co to zkusit v rámci nápravy naopak?
     Jako že by lidi vstupovali do manželství s tím,že to nevyjde.
     Třeba by taky dosáhli opačnýho efektu.
     Kuwa,to by byl experiment,to je geniální,mně to dnes zase pálí:-)))))))))

175. Ore, i kdyz chapu proc to je tak je to furt ritual. Metoda.
     Uz delsi dobu nosim neco v hlave.
     Proc nas muze spasit i Jezis kdyz v nej uverime, stejne tak jako jakykoliv jiny "bozi clovek" ktery sestoupil dobrovolne na zem aby nam lidem pomohl. o tom kdo tihle lide jsou kteri z nich jsou zpusobili se muzeme prit. ja myslim ze Jezis zpusobily asi byl (alespon jako symbol) Zda je zpusobily ten pán z DAnska nevim. Tama proste mam svoje ehm no nevim. Ale je uplne jedno ktery ritual – metodu vezmu pokud slouzi tomu cemu slouzit ma.

176. jde o tu nemoznost "primosti" pro nekoho. protoze ona boli. proto je toho vic a jde to oklikami.
     je to podle mne podobny jako jit primo proti kopci, proti vrstevnicim,
     a nebo jit petkrat delsimi serpentinami. je to delsi, ale pohodlnejsi. a pro nekoho s nemocnymi koleny treba i otazka ze nebyt serpentin, nemoh by vubec.

177. Saule, a co kdyz jsem takhle do manzelstvi vstupovala ja a ono to vyslo? Treba jsem zivouci dukaz spravnosti tveho experimentu.

178. šak ty seš ratko taky geniální,to tvrdím furt:-0000

179. 176. prosim v techto pripadech neztracet zpetnou vazbu pres zdravy rozum. viz. zda se nebalamutime pritomnosti popř. zda se nebalamutime budoucnosti.

     Pro me je to spojita nadoba. Bud nefunguje nic nebo vsecko (cokoliv). to s temi vrstevnicemi nebo do kopce primo pro ty vyvolene muz byt jasne balamuteni. Kdy vezmeme vec ktera fungovat muze (v historii mame nekolik pripadu kdy byl clovek nahle osvicen a stal se svatym) ale urcite ne hromadne jako na bezicim pasu.

180. Jezis zpusobily spasit. hm. Ratko ono je dost tezke uz jenom udelat paralelu v pojmech. s Jezisem jako historickou osobou nemam problem. z meho pohledu, v mem slovniku, to byl chlapik s vyjimecne ocistenou a rozvinutou mysli. diky te delal co delal. podle mne je mozna spousta veci ktere vypadaji zdanlive nemozne. a prohlasovat je za zazraky? obvykly mechanismus od neporozumeni a strachu.

     dal tam mame slovo spasit.
     to by mi asi musel nekdo "od nich", od krestanu, vic vysvetlit, co tim myslej. abych si moh udelat paralelu.
     historicky si myslim ze to souvisi s "jit do nebe" po smrti.
     nakolik to zmodernizovali netusim.
     ja vnimam pojmy jako "nebe" a "peklo" spis jako stavy mysli. jestli se neco proziva pohodove, nebo ztrapene.

     a zpusobily. no to je taky komickej argument, sorry.
     cely systemy nas tady manipulujou abysme nemeli vlastni nazor a ty se ptas na zpusobilost.
     jo, oba panove maji cim inspirovat. muj nazor.

181. bez do haje s vyvolenejma. nikdo si tady nic nevybira a nikdo nikomu nerika ze je vyvoleny.
     proste te to bud boli moc tak to nedelas a nebo nudi pac to nic nedela tak si pridas.

182. ted jsem si te precet podruhy, a vsim si tvyho "urcite ne hromadne, jak na bezicim pasu"
     tak s tim se jdi specialne vycpat.
     prijd az se zbavis fobie ze cokoli vetsiho nez rodina je zlo.

183. vsak jo, ten kdo prostudoval jak si jednotlive velkenabozenstvi predstavuji "existenci" tak prijde na to ze vsecky stejne. Ze se prelevaji a odlevaji ruzne nuance ale ty predstavy se od jejich prapuvodnich "systemu" moc nelisi.
     Opet a opet me prekvapuje jak vse do sebe zapada jakoby se ta nabozenstvi snad mezi sebou nejak domluvili nebo co. metody jsou ruzne. Ale smysl je furt stejny. Osvobodit cloveka se staleho kolobehu zrozeni do materialniho sveta, kde trpi. nebe – peklo :o)) tohle vsecko existuje u vsech nabozenstvi. Andele, devy a ruzne bytosti zrozene nad nami a nizsi svety zrozene pod nami. Porad dokola totez. Urcite si to mohli vsecko vymyslet aby oblbovali lidi (viz balamuteni) ale to pak je balamucen uplne kazdy kdo se pokousi o nejaky vnitrni vyvoj.

184. Ore, uz jsem v haji a vycpana :o)))

185. Ratko, a nemyslis ty nahodou to "nahle" a "zpusobily" jako dohromady?
     Jakoze zpusobily clovek k tomu aby nekomu jinemu "zpusobil" "nahle" osviceni nebo jak to rict?

186. 184 :-)

187. 183 na jednu stranu tohle vnimam podobne takze bych to i podepisal,
     na druhou stranu od vseho to orezat to by bylo jako sedet v zenove meditaci celem proti zdi bez jakehokoli navodu co v meditaci delat.
     a to mi prijde jako zbytecnej masochismus kterej neni moje krevni skupina. Japoncu treba jo.
     znas serial Navstevnici ?
     -proc jist "amarouny" :-) bez chuti, kdyz si clovek muze misto nich dat mnohem chutnejsi jidlo…

188. Dobry članek, liško. A diskuse jede bez autorky, to bude timto svobodnym prostorem. Mejte se dobře.

189. o to prece nejde. Spise proc odsuzovat (kritizovat) jine kdyz my nejsme taky dokonali :o))

     jde o tu velkorysost vuci jinym cestam. nerikat (a ani si nemyslet) JIni jdou spatne a ja jdu dobre.

190. 189:
     "nerikat (a ani si nemyslet)…"

     ratko,ale velkorysost neznamená ztrátu zdravého úsudku.
     Naopak je na něm postavená.
     Když mi bude např. někdo tvrdit,že chce dosáhnout duchovního osvícení pomocí drog,tak si o tom,nebo spíš o něm budu přinejmenším něco myslet.
     A to přesto,že tato možnost duchovního postupu není apriori vyloučená.

191. to je snad samozrejmy, to zas nechapu ja proc jako o to jde.
     jen mi to s pochopenim proc, prijde hlubsi nez bez pochopeni, jenom z idealisticky tolerance nebo ceho.
     mne zajima co je ceho cilem, protoze i kdyz k nemu treba i pravdepodobne uplne nedojdu, o kus se tim smerem posunu, o to jde. takze podle cile si vybiram. vybiram si jestli se chci zabyvat necim co se obraci k vnejsimu bohu nebo jestli spis zkoumam a cvicim svou mysl. to si vybiram.

     taky mne zajimaj metody, jestli jsou se mnou kompatible. jestli nejsou moc silny, aby mne nerozsekaly, ale ani moc slaby, proste akorat. v tom si napul vybirat nemuzu, nemuzu si totiz vybrat neco co je na mne moc silny kafe. budto to bude akorat a nebo se budu flakat.

     jak rika kamos co mne ucil lyzovat: "kdo nepada, lyzuje pod svoje moznosti" :-)

192. ja si o tom nemyslim fakt nic. SAule. At si to zkusi jestli ma tu potrebu. nekdo bez drog neda duchovne ani ranu. Indiani to pouzivaji bezne na rozsireni vedomi. Zda se jim to normalni.

193. No jenže my nejsme Indiáni-bohužel:-)))
     Můžeme si na ně tak akorát hrát,ale drogy na hraní nejsou.
     Ani oni si s nima nehráli a dobře věděli,co si můžou dovolit a za jakých podmínek.
     Viz.Castanedovo vyprávění o Donu Juanovi a peyotlu.

194. 192:
     mimochodem,byla bys tak tolerantní třeba v případě braní drog u vlastních dětí??
     Nebo je to zase jen takový virtuální hrdinství?

195. vzpominam Ratko na tu tabulku cos jednou vyvesila zes ji nekde potkala. mela radky podle levelu, ale i sloupce podle uhlu pohledu, napriklad nemoci, psychologie, meditace, a tak.
     v ctvrtym levelu jsem si zapamatoval samanismus, a z patyho jsem si,samozrejmne :-), zapamatoval "prava buddhisticka meditace" :-)
     takze to vidim ze indiani a priblizne level 4, s tim ze drogy je spis slepa cesta. ucinek kratkodoby, vedlejsi nezadouci ucinky znacne. extremne nefer je to v tom ze vedlejsi nezadouci ucinky pretrvavaji dlouhodobe, zatimco ucinek ktery mel byt zadouci, zmizi.

196. asi taky stojí za povšimnutí,že Indiáni s drogama koexistovali stovky a tisíce let a přišel bílý muž s flaškou chlastu,kterej je zdecimoval za pár desetiletí.
     A u nás je tomu přesně naopak.

197. ad196:
     čímž nechci naznačit,že se máme držet svýho chlastu,i když…u toho piva se někdy tak krásně medituje.:-))))))))))

198. rozumime si, ze chci zrelativizovat nase chytrolinstvi? ze jsme proste mistri sveta a tem blbum samanskym to nandame :o)))

199. pod hlavicku "rychle cesty" se da totiz nacpat cokoliv. vse se dela v dobre vire rychle cesty :o))

200. ja se o strachu odmitam bavit. budto bud konkretnejsi a budem se bavit nebo to hazim ze stolu jako strach typu "co kdyby".

201. bavim se o tom, ze existuji ruzne rychle cesty.

202. třeba v alchymii jsou dvě.Suchá a mokrá.
     Při té suché můžeš přeskočit desetiletí práce za pár dní.
     Ovšem s velice vysokým rizikem,že ti "vybuchne laboratoř",což přeloženo znamená zešílení.
     Droga je taky takovou suchou cestou.
     Už jen ten fakt,že někdo vybírá rychlou cestu,tedy někam spěchá svědčí o jeho nezralosti a v tom případě naplnění uvedených rizik.

203. 202. presne tak. Proc to dela? Co tim sleduje? Jaky ma cil (ve skutecnosti) ne to co deklaruje na povrchu

204. až přijde Liška obhlídnout revír,tak ji z nás asi jebne.
     :-))))

205. treba se ji uplne zjezi fousy a utece do housti :o))

206. no jasnee, nekdo deklaruje ze se chce naucit bruslit, a pritom to neni pravda, on se totiz chce naucit lyzovat!
     jak nebezpecne ! a co teprv hromadne !
     ve skutecnosti se totiz stane leda tak to ze zjisti jak chodil blbe ze furt zakopaval i kdyz cumel dolu na zem, a nauci se to lip. a bez cumeni na zem.

207. tak zpět k tématu.
     Když už vám holky my muži nejsme dost dobrý,tak zkuste delfíny:-000
     Stejně jsou pro vás na inteligenčním žebříčku před náma o příčku výš,že jo???:-)
     http://www.novinky.cz…zenami.html

208. 202 dokonalej :-( konstrukt. vysledek-nedelat nic je nejzralejsi. preju prijemne hniti.

209. zapomněl jsi dodat,že jde o tvůj vlastní konstrukt Ore.
     A s tvými konstrukty já nemám nic společného-naštěstí.

210. ukaz? 208 na 202, ne, nic jsem nezapomnel. preju prijemne hniti jsem napsal a vic jsem nechtel.

211. Tak díky za přání.
     Trochu jsi mi připoměl mne samýho,jak jsem kdysi posuzoval všechny kolem,jen proto,že jsem momentálně dělal něco jinýho než oni.
     To se s věkem srovná Ore!!!

212. trochu jinak s tím hnitím člověk bojuje ve 20,jinak ve 30,jinak ve …
     Ale umění není bojovat,umění je vyhnout se boji!

213. trochu se mi to rozlezelo. Lenka dela s lidma regrese. jestli to slovo teda pouzivam spravne. myslim takovy to neco jako hypnoza, kde cloveka dokaze vratit do minulosti aby si znovu prozil neco…
     kdyztak mne Lenko oprav.
     no a kam mirim. ja se posmivam Saulovi ze nemedituje.
     no a kazdou vterinou by se tady moh zjevit nejakej typek co by mne pridusil ze ja zas nejdu k Lence na regresi.
     Lenko doufam ze nevadi ze te takhle pouzivam…
     protoze to je zas neco co ja ted zrovna "nedam", povazuju to za nebezpecny. a mluvit o tom s Lenkou by me odhaduju sotva prelomilo abych zmenil nazor. takze to mame v podstate totez. takze promin, Saule.

214. To je dobrý Ore,jsi prostě vůl:-000)))(já taky:-)
     S tou regresí…já to považuji za naprosto bezpředmětný.
     Zkusil jsem to sám na sobě a nikam mne to neposunulo,možná spíš naopak.
     Představte si,že někdo sedí na vozíčku a psychoterapeut mu "ukáže",že to je proto,že byl v minulé reinkarnaci svině.
     A jako co?I když tam bude ten aha efekt,tak to je samo o sobě k ničemu.
     Lenka umí ten "aha efekt" vybudit,ovšem….ne sama na sobě,což je pro dobrýho psychoterapeuta podmínka jeho činnosti,která musí mít odezvu ve vlastní sebereflexi.

     Další věc je "realita" těchto prožitků.
     Tady není nic spolehlivého.Můžete prožít něco totálně sugestivního a přitom to vůbec není součást vaší karmy.
     Možná vzdáleně,té rodové a možná ani to ne.
     To je přirozený,protože nic jako individuální duše neexistuje.To snad Ore víš!!!
     Existuje monáda…zkušenosti,zážitky,životy nás všech…v podstatě nikdo neví,kam a do čeho se v danou chvíli ponoří.
     Takže k čemu to všechno?
     Zůstaň u té meditace!
     To,že ji nedělám jako ty,neznamená,že ji nedělám.
     Prostě to mám jinak!

215. ad 213: oprava Lenky:
     1) Lenka nedělá regrese, dělala před lety
     2) nešlo o žádnou hypnózu
     3) JE to nebezpečný a NEMOHU to doporučit, nicméně všichni klieti ode mne odešli vysmátí nebo alespoň v pořádku

     Vytáhl jsi to zbytečně. Mohla jsi klidně třeba říct, že kdo nejezdí na koni, je pako a vyšlo by to nastejno, ne?

216. "nicméně všichni klieti ode mne odešli vysmátí"

     To je ale Lenko docela pěknej příklad hypnózy:-))))

217. – jsem už hodinu v internetové kavárně, pilně čtu, už mi zbývá dočíst jen 100 komentářů a přidám se!

218. ad 214: abyste se tu mohli dohadovat, si mě tu snad nemusíte brát do pusy, zvlášť když nevíte, o co jde(šlo) a už vůbec netušíte co umím nebo neumím.
     Děkuji za vyřízení mé žádosti.

219. radši ne Liško:-000

220. ad 216: ale prdlajs!!!
     není to k tématu, nebudu to tady rozvádět.

221. 218:
     Lenko,na tohle se dá napsat tolik komentů….ale proč?
     Já nejen tuším,já vím!!!
     Vykašli se na žádosti,přestaň být hysterická a normálně se zapoj do diskuse…nebo ti smrdíme????????

222. Ha! Jsem taková zodpoěvdná holčička, znáte to, zvláště pokud jde o nenakrmenou zvěř a mé komentující!

     [202] Saulovo o alchymii mi připadá zajímavé a vzbuzuje moji zvědavost!

     Ore, čoveče, a jak se vlastně cítíš při pohybu na blogách, kde lidi nerozumí tomu, o čem mluvíš, meditacím a tak (třeba já)? Jako vyděděnec? Vyvolenec ne, to nemáš rád :-) … Jako osvěta asi! Jenže pokud se cítíš být "na jiném levelu," lidi "z jiných levelů" tě nemohou slyšet (třeba já).

223. [218][220]
     Připojuji se k žádosti Lenky – čert vem téma :-) ale brát si někoho do huby a přitom přesně nevědět a ještě do něj šít, ať se vyjádří. Proč by to dělal zrovna teď a zrovna tady, když zrovna orstvo a saulstvo po tom prahne.
     – Pravda je, že obrat "vysmátí klienti" mě taky zarazil; ale byl evidentně myšlen jako fór…

224. citit se na jinem levelu zni uzasne. jak z pocitacove hry.
     Muzu se ptat: Hallo jste v mojem levelu?? A posleze, je vubec zde nekdo v mojem levelu???

225. asi by znelo lepe "spokojeny zakaznik" :o))

226. Super Liško,nejvyšší čas,jinak se tu rozlezla vzteklina.
     A asi jen lišky jsou proti ní očkovaný:-)))
     Dobrou:-)

227. Abych něco poreagovala:[73] ru, jo, hezky pojmuto – velkorysost vs. "trp"

     [82] anino,
     že čas ukáže (jak je to s manželstvími a ne-manželstvími dnes), to psala Mod, ne Chris (i když…) Jinak díky za příspěvky do pranice; zvláštní je, jak se svět mění a přitom je stejný, ale vlastně není stejný, jenže ve skutečnosti je :) Nebo není? :-)

     [96] ratko
     – píšeš, že nejsi pro, kdyz zena vymenuje nudneho odpovedenho muze za "pravou zivotni lasku."
     Nojo, to jsem v podstatě udělala nebo si to v tu chvíli myslela; jenže původně jsem si nemyslela, že ten první je nudný odpovědný (vlastně byl odpovědný tak, jak jsem nechtěla , a nebyl odpovědný tak, jak bych chtěla – mrchy ženský, neuměj si vybrat :-))… nojo, to je pořád dokola: nikdo se nežení s cílem se rozvést.
     [119]: "pro me je moc zajimave co pises i kdyz je to u lisky." to je skvělej citát! Ten si snad vypíšu do bločku!! Moc povedený (to nemyslím jízlivě!).

     [106] Lenko,
     taky jsem měla dojem, že po třiceti už se nežije – a ono je to naopak! :)
     Jenže měla jsem to jednodušší v tom, že moje máme mě měla až ve třiceti. A taky když mi bylo 20-25, moc vrstevnic kolem nemělo děti, to už se věk matky odkládal, žádný tlak kolem na mne nebyl – a taky jsem byla dlouhodobě zadaná celou dobu, takže dotěrné otázky mi nikdo nedával; až teď vlastně vstupuju do situace, že moje kamarádky mají děti, chybí mi proto parťáci i parťačky a jsem za věkem svojí matky, když měla dítě.

     [188] marcanov,
     nazdáár! Taky zdravím!

     [197] Saule,
     ano, u piva se krááásně medituje,
     pojďme tam a pííme ho!! Vážně bych šla.

228. Upozornění pro komentující a nekomentující:
     Nebojte se naskočit do debaty; nemusíte číst, co napsali ti před vámi! :) – Teda ten článek jo, ten si přečtěte, doporučuju :-)

229. Lisko, ta 119 takhle vytrzena fakt vypada legracne :o))

230. ad 227 – 106: ano, je to naopak, život začíná po třiceti! Není to jen tak výkřik do tmy, opravdu jsem si to všechno teprve začala užívat a užívám čím dál tím víc.

     ad 223: Liško, "odcházeli vysmátí" nebyl žádný fór. Během několika hodin si vyřešili, odstranili spoustu emocionálních bloků, pochopili spoustu věcí ve svém životě ….. přicházeli s bolestmi (emocionálními i fyzickými), odcházeli bez nich, lehcí a s úsměvem, mělo to vliv na jejich tělo, vztahy atd. atd. Někteří mi děkují dodnes. Ale já potom byla velmi unavená, byla to hrozná dřina, je to opravdu drastická metoda a člověk nesmí udělat chybu a vlastně je v největším vypětí pozornosti. Navíc jsem si nedokázala říci moc peněz, prakticky jsem to dělala jen za nájem v pracovně, někdy ani to ne. Klienti byli spokojení, já z toho chudla. Později jsem přišla na to, že není dobré dávat tolik své energie na řešení cizích problémů, že ti lidé si je mají řešit v ideální případě sami, bez pomoci. Bude jim to trvat dlouho, ale je to poctivé a hlavně nejsou na nikom závislí, jen na své práci na sobě.
     Byla to jen krátká epizoda v mém profesním životě, tehdy kus poctivě odvedené práce, ale už jsem jinde.

231. sorry Lenko, jedine co jsem chtel v 213 bylo ukazat k tematu "rychlost" ze jsou jeste rychlejsi metody, a nevedel jsem jiny opravdicky priklad nez tebe.
     bylo to pro Saula, ze nejsem zas takovej frajer za kteryho se vydavam, pac po techhle uplne nejrychlejsich nejdu.
     premyslim ze jsem do tebe sil jindy, takze jsem asi v jiny skatulce, jako nekdo na koho se dava bacha, takze si asi kamaradsky ton nemuzu dovolit, nebude tak chapan. ok. muzu si za to sam.

232. ad 231: No, já jsem vaši debatu nijak pozorně nečetla. Jen jsem zareagovala na to, že se mluví o mně a fakta jsou tam blbě. Tak jsem to opravila.
     Kamarádský tón jsem zaregistrovala.
     U mně v pořádku.

233. 232: oprava: "u mě"

234. jeste k tomu tlaku okoli ze je treba mit deti brzy. U me zadny tlak nebyl. naopak. videla jsem a vedela jsem ze mit deti brzy je zahul. Krome toho jsem studovala takze perspektiva byla: budu mit decko, nemam kde byldet a nemam ani zadne prostredky. TAkze pro me to byla jasne vidina obriho ukolu který me motivoval a dal mi kridla. Smysl pro splneni ukolu mi daval hromady vnitrni energie.
     Ted s odstupem si rikam, ze ja vlastne byla vzdycky hazarder. Provazochodec.
     TA doba nejistoty a prezivani ve stavu beztize pominula. A ja ted na ni vzpominam v dobrem. Jako na vyzvu a boj, ktery nebyl krvavy. Ale byl to boj. Boj o preziti. Kdy se zapinaji instinkty vsecky vnitrni knofliky a clovek zije na 100%.
     Ale postupne se zabydluje a jak se rika zavodnuje. Obaluje se sadlem a pohodlni. A najednou sedi na mekkem postari a zjistuje ze ted si problem y jen vymyli. Ze zadne nema.

     zni to priserne. tak nejak mrtvo.

235. Mit deti a rodinu podle me neni jen radost a romanticke laskyplne spojeni. Pro me mit deti a rodinu bylo symbolem vnitrni aktivity a ukolu. Neco ve smyslu: ted si vezmes na sva bedra odpovednost a tak se čiň. Ukaž co umíš.
     Pricemz si vubec nemyslim ze to je tak dobre. Vubec ne. naopak, je mozne z prave plnenim tohoto vnitrniho ukolu ktery jsem si sama sobe ulozila jsem odlozila svuj osobni vyvoj a svoje potreby. Proste nebyl cas na nejake vnitrni osobni skoky. Protoze moje pozornost byla zamerena na to aby se vsem darilo, aby byli pripraveni. Osobnim vyvojem jsem se zabyvala prakticky "o prestavkach" ve smyslu Jednou. Jednou prijde ten moment kdy i ja budu odpovidat sama za sebe nemusim se nikomu zodpovidat zda jsem tenhle nebo tamten ukol splnila dobre. Protoze ukoly a odpovednosti vuci jinym nebudou a ja muzu delat co chci. A jak chci.
     Jednou… Kdysi se cloveku zda ze to snad nebude nikdy.
     A ted se mi zda, ze je to TED. A ja si pripadam se svojimi touhami delat co chci a jak chci smesna. Ze uz to neni aktualni. jako kdyby sne zustal jen snem, ktery nema byt splneny.

236. [214]
     podle Saula "Můžete prožít něco totálně sugestivního a přitom to vůbec není součást vaší karmy".
     s tim ja nesouhlasim. karmu chapu jako proud a skladiste
     zazitku a dojmu z nich, ktere se da do jiste miry prohlasit za duvody budoucich tendenci, jakymsi potencialem co muze byt v budoucnu.
     zazitku a dojmu nejsilnejsich pokud v nich primo "hraju",
     silnych pokud jde o blizke, az treba po koukani na silnej film. uplne vsechno.
     este zduraznim, ze v tomhle pojeti se proste z niceho nevynechate, je to podle mne opak toho se v 214 vlastne
     vynechavat ze vseho.
     [222]
     vyssi level, vydedenec, vyvolenec, osveta…
     …chybi uz jenom Frankenstein.
     citim se dobre kdyz se neco dovim, co mne doted netrklo, a
     kdyz nekdo ode mne.a blbe kdyz prestrelim.
     dost rad se poustim do tematu, jak ja rikam, "iluzi", nekdo
     rika "bludu". neceho co jsme prevzali nebo sami vymysleli :-( bavi mne si svoje rozbijet. zivotne citim jak
     zdravy to je. akorat este uplne nechapu jestli s tim muzu i na druhy :-), hodne to drhne :-)

237. 236, ja tu karmu chapu Ore tak, ze se snad ani nejedna o dojmy a zazitky, ale spise o ty tendence energetickeho pole. A ty muzou nabyvat ruzne obrazky. Takze ty obrazky ktere clovek vidi jsou fakt nahodne obrazky, neco co uz nekde videl nebo co si vyrobila jeho fantazie.
     Karma je tok energie, nelze ji zrusit. Lze ji jen energeticky zpracovat prozitim.

     Tu energii si do obrazku sklada a vyhodnocuje smyslovy pocitek (neboli astralni rovina)ale to je jen preklad energie do nejakeho fantastickeho romanu.

238. no jasne ze energie, ale ta energie se nejdriv naakumulovala, z neceho, z tech prozitku.
     jako tok to vnimam taky, na jednu stranu je to spinavy necim starym, to odzivame, at uz volovinama ktery pachame ve dne, nebo nam prilitavaj :-), nebo co se nam zda ve snech v noci,
     a na druhou stranu ale i ted, a porad dal, "sbirame" !

239. je to jako stale zapalovani a zhasinani svice, jedne od druhe.
     Svice TED se zapalila od svice ktera horela vminulosti a ta svice TED zapali nasi svici v budoucnu.
     A proto se rika ze zijeme to co jsem si zaseli a sklizet budeme to co sejeme TED.
     Jak se energeticke ucinky projevuji v praxi je pak veci ruznych nazoru a predmetem nekonecnych polemik. Preskoceni jiskry zjedne urovne na jinou a zapaleni svice na "vyssim levelu" jak rikas je kvantovy skok. Jsem zde a najednou jsem jinde. Clovek to vubec nemusi poznat. Zmenilo se uvnitr neco co ho pak dal energeticky smeruje nekam. Porad ho to tam postrkava.

240. Tim si taky vysvetluji proc jsou nekteri lide furt nekam strkani a az jsou tam dostrkani tak jsou stastni. Protoze jsou TAM, kam podle karmy semeli dopinozit. A tam se pak svali a lebedi si. Pokud by chteli jeste dal a "vys" na vyssi level tak by museli opet zacit kmitat a sbirat energii, aby mohli preskocit. Ale to uz jde moc tezko.
     Ore, tohle jsou vsecko predstavy. Fantazie. Takove predstavy afnatazie ti nabidne kazda teorie a kazde uceni. Dle sveho.
     A kdyz ti nekdo nabidne ze te dostrka az na uplny stred tj. mimo bozskych sfer tak zbystrim. Ale to se uz opakuju.
     Jezis nabizi ze te dostrka do sfery stvoreni naseho vesmiru. Alespon tak to chapu. A tak nejak to podava bible :o)))

241. ejejejejej. to je naky moc osudovy. kam se meli dopinozit. tos zkonstruovala aby to sedelo ze mas dopinozeno, genialni :-)
     a obecne se mi nelibi predstava ze mne nekdo nekam strka. mne nekdo maximalne nabizi vysvetleni jak ja sam funguju.
     neco asi jako ze jsem benzinovej motor, tak je dobry lejt do mne benzin, kdyz naleju redidlo, musim pocitat se smradem a cmoudem. plus v dlouhodobejsim horizontu zhorseni funkce.

242. Ore, ja mozna mam dopinozeno na level nasi kocky kdyz ju tak miluju :o)) to ja nevim, to poznam :o)

243. taky mi uplne nesedi jak mysticky a abstraktne to stavis, Ratko. to je uplny samozakryvaci a samozamlzujici mechanismus, hele :-)
     ja mam mnohem radsi prakticky veci. jak funguje hnev, pycha, atd. odkud se to bere, jak to zasejeme, cim to zalevame, jak s tomu prestat dodavat ziviny.
     a v tom je buddhismus "doma" :-)
     a v tom je mi krestanstvi "maly". citim z nej totiz jenom, (napriklad) "nehnevejte se, nebudte pysni"
     okey, pro nekoho dobry. bude se snazit zit podle prikazu, ja chci ale zit z nejhlubsiho vlastniho presvedceni.

244. dalsi zrozeni jako kocka. dava ti to smysl?
     vtip, samozrejmne, nemuzu to vedet.
     ale myslim ze o princip se to prinejmensim zajimave otira :-)

245. 243 nene Ore, naopak. kdyz nekde jsi (nekam ses teda tam dopinozil) tak ti ty "prikazy a zakazy" jaksi vylezou automaticky jako odpadni produkt. me nezajima co vyklada cirkev nebo nejake dogma. Tohle neni muj salek kavy :o))
     zajima me cesta a prostredky, kteru nabizi ruzna nabozenstvi.

     krestane to maji relativne jednoduche. nabizi Jezisovo telo ktery umrel za nase hrichy. Kdyz v nej uveris tj. ztotoznis se s jeho telem tak jsi v jeho duchovnim svete. Pak je 10 prikazani odpadnim produktem. to je analogie "tveho rychleho vozu". ale vede jen do nebe. dal ne.

246. ja se vlastne cim dal vic nechci pitvat v abstrakcich, mystickych slovech, nebich, a tak.
     ja si vsimam jak prakticky ziju, jak zijou jini,
     jak premyslim, k cemu dochazim, co delam, jak premysleji jini, k cemu dochazeji, jak zijou, jak jsem stastny/nestastny ja, jak oni, cim je to zpusobene.

     a vlastne, moje motivace je mnohem vic nejblizsi budoucnost, tu nejvzalenejsi mam spis tak na okraj, co kdyby :-)

247. ja vim Ore. ja moje abstrakce mam prevedeny do realu a vim konkretne co to v realu znamena a jak se to zije. A naopak umim si predstavit jak se co v realu odrazi v abstrakcich ktere jsem skicovite nacrtla. Proto se nekdy rozhoduji jak se rozhoduji. Protoze na nektere veci proste nemam a jen tak si hrat uz nechci.

248. 236:
     Ore…měl jsem velice sugestivní zážitek,za který bych dal ruku do ohně,že byl součástí mé karmy,že to byla reinkarnační vzpomínka.
     Po pár letech jsem si ke svému úžasu nemlich tu samou vizi přečetl někde na netu,jako zpověď člověka,který podstoupil regresní psychoterapii.Co je nejvzvláštnější-jeho vize byla sice stejná,ale přesnější,takže si zahrabal v historických pramenech,matrikách…a našel tam její potvrzení.Našel i své jméno před několika sty let.
     A co teď s tím?
     Byl to můj minulý život?
     Nebo jeho?
     Nebo našeho společnýho předka?
     Nebo někoho úplně cizího,na kterýho jsme se oba napojili?
     Nebo archetyp naší civilizace?

     Asi(jistě) všechny možnosti jsou možné.
     A co z toho jako chceš vyvodit?
     Jak ti to pomůže ve tvém,nebo kohokolv sebepoznání?
     Chce se mi napsat,že nijak,ale….možná něco málo tam přece je!

249. ale kdyz uz se teda chces bavit o nebi, tak si muzem pripomenout buddhistickych 6 risich zrozeni: paranoia, hladovi duchove, zvirata, lidi, polobohove, bohove.
     plus vycerpavani – odzivani karmy v kazde risi a dalsi zrozovani po odchodu z kterekoli z nich.

     at uz to chces brat vic mysticky nebo vic prakticky,
     mame to proste 6+pohyb.

     krestanstvi maj jenom dve, nebe a peklo, hromadeni neresi,
     zadne pohyb,
     proste kazdyho smrt a pak sup nekam.

     minimalne to trosku vypada ze tehda nezaplatili toho nejchytrejsiho myslitele :-)

250. ale hlavne chci dodat, ze ja na tom vubec nestojim, je to pro mne uplne okrajovy, spis si jenom rikam: heeeej, i kdyby to byl neci vymysl, tak je sakra dobre domyslenej :-)

251. 248 jsme principialne mimo. ja si preci vubec nechci "vykladat" co co znamena, napriklad ve snech. ja takove "pochopeni" nehledam. je mi to vlastne dost jedno.
     jestli je to uplne "moje" nebo jsem smichal neco z prostoru o metr vedle, a co? to ty jsi ten kdo furt ma naky "moje" a "ne moje" a je to "mne" k necemu a nebo "je to cizi" takze ne "mne".
     k tomu zazitku co popisujes bych pristupoval z jineho konce. jako k prikladu propojenosti, neoddelitelnosti. ze proste energie v prostoru visej, a za urcitych podminek muzou prestat byt neviditelne.

252. "to ty jsi ten kdo furt ma naky "moje"

     Mě už jako děcku říkala maminka,abych na nikoho neukazoval.
     Ne že bych si to vzal tak úplně k srdci,ale když si tě tak čtu,tak se potvrzuje stará pravda,že maminky mají vždycky pravdu!!!!

254. Ale kdepak Ore.
     Na mne ty tvoje rádobypsychofígle nefungují.
     Asi je nejvyšší čas napsat,co si o tobě opravdu myslím.
     Jsi sentimentání hňup!
     Včera jsi tu vyvolal ducha Lenky a potom jsi se jí připosranej na kolenách omlouval a vymlouval ses na přátelskej tón.
     Omlouval ses i mně a to je ten největší důkaz tvojí totální psychické degradace.
     Nedávno jsi mi navrhnul,aby jsme se posílali "někam" a když jsem tě poslal do hajzlu,tak jsi neměl ani tolik odvahy mi to vrátit.
     Jsi Ore infantilní blbeček a buddhismus máš jen na maskování svých mindráků.

255. jezisi. nenavrhnul jsem ti posilani do hajzlu, to sis prekroutil,
     "vratit" takhle ja nefunguju, ze to ocekavas je tvuj problem,
     zbytek nestoji za reakci.

256. prijdes mi dost paranoidni. ja beru ze jsem s tebou nemel moc slitovani. ze ani kdyz se shodim a napisu ze bych se bal regrese, jakozto toho nejintenzivnejsiho bezne dostupneho,
     tak to ode mne neberes. ale to uz je tvuj problem, muj je jenom ze jsem do tebe ryl, neni to malo, ale je to za mne vsechno.

257. tak mne napada, co jsem vlastne cekal. naproti sobe mam v diskuzi cloveka kterej pronasi i ve stavu klidu dost zmateny vymysly. tak co z nej muze vypadnout kdyz ho z klidu vyvedu. agrese.

258. 254 Saule, to o tom hajzlu jsem napsala ja :o)) Nejak sis to prevedl na Ora.
     A ja bych se neomlouvila. naco, k cemu. Kdyz uz neco rozvrtam tak si to taky vyzeru :o))

259. 257 Ore, zastav. me to neprijde agresivni, ja se tady chlamu jako blbec. A fakt to nemyslim tak ze fandim Saulovi. Proste ti ji natah v nejlepsim moznem umyslu.

260. kdyby to takhle napsal me tak se budu chechtat uplne stejne. VYser se na ukrivdenost. Projdi tim skrz. Je to uplne blbost.

261. no aspon ze ty se chlames :-)

262. to je na houby takhle na papire.
     ono by se teprv nazivo videlo kdo je v klidu a kdo hodinu vari a pak neco plivne.
     vyhazuju, nema smysl, jde tady toho zamaskovat tolik ze ztrata casu to brat vazne.

263. i kdyby hodinu varil a pak neco vyplivl tak je to furt jedno. porad je to vesela taskarice :o)) mizim.

264. a nebo tak :-)

265. 258Ratko,já si velice dobře vzpomínám,koho jsem kdy poslal do hajzlu.
     A Ora jo a tady a docela nedávno!!
     A jsem tomu rád a nebyla to agrese,ale zralá úvaha.
     Ještě že má tebe,abys ho utěšila.
     Jsem zvědavej,co uděláš se mnou,až na mne přijde chandra:-000

266. Saule, tebe utesuju od sameho zacatku afurt. To sis jeste nevsim?? :o))

267. aha,až teď :-)))

268. ovšem s tou mou chandrou si radši nezahrávej:-)
     To je něco jinýho….to ještě žádná ženská nevydržela:-000
     Není v tom agrese,není v tom sentiment…tam se prostě nemáte čeho chytit.
     A já ani nechci,aby se někdo na mě něčeho chytal.

269. no jo, ony zensky radsi kdyz se je ceho chytat :-)

270. to jen tak aby sis nemyslel ze to tvym tyatrem skonci, kamo :-)

271. 269 tuto úvahu rozvádět znamená vrátit se k původnímu tématu.
     Pes krkovičku sežral….už si nevzpomínám na celej text,ale v podstatě je to taková opakovačka…bludný kruh buddhistického sansára:-0000

272. na facebooku je prej sikana. ze bych ji zkusil prenest v batuzku sem ?

273. ty jsi Ore ještě ani nezačal,natož abys končil:-)))
     Až budeš končit,dej vědět,přijdu se podívat:-)

274. vyborne, muzu teda byt v klidu.

275. A ty jsi snad někdy nebyl????
     Já jo…proto ten náběh:-)

276. opr275. já ne
     Ale to už je teď naštěstí jedno.
     "proto ten náběh":-000

277. K zakončení debaty by se hodila tato moudrost: "Nikdy se nehádej s blbcem, protože nezúčastněný pozorovatel pak stěží pozná, kdo je kdo."

278. 277. uz se konci? skoda :o)

279. 277:
     tady jsme teď opravdu velice dobře poznatelní:-)
     že Lenko,ratko,ore…já vás poznávám:-)))
     Tak dobrou, vy blbci:-0000

280. Odkdy SAule chodis ty vole spat v sedm? :o)) a kdo nas teda pozoruje???

281. mimochodem,jak jsi u sebe nafuckovala Henrymu…to byl mistrovskej kousek.
     Jen tak dál…a další moudrosti do diskuse…ať se máme co učit!!!!

282. když jsem nasranej Ratko,tak jdu spát třeba v 6 ráno.
     Nebo v sedm večer.
     Tak mě holky(a Ore) neserte a já vydržím.
     Ale dneska už ne,dnes už vás mám v paži!!!!

283. jo a chandra je tu,tak si blijte,já jdu tančit valčík se svojí láskou:-))))

284. hlavne ji neposlap nohy! kdyz jsi tak bujny.

285. ja infantilni blbecek jsem zplodil neco o tom jak PRAKTICKY funguje moje schovavani za buddhismus, ale povesil jsem to k sobe, abych mel aspon nakou tvorbu :-)

286. Až budu mít zas chvíli čas, trochu toho tady umažu – nadávání do blbců a posílání do hajzlu nic moc.

287. … aby ses od toho neumazala ;))

288. :-) Nojo, asi to nechám, jak to je. Nebudu si idealizovat svůj blog – i když "každá liška chválí vlastní chvost…"

289. Komentáře číst nebudu, je jich moc.Ale k v lastnímu tématu článku, a vlastně hlavně už k jeho podnadpisu, si dovoluji vyslovit domněnku, že v tom máte, paní Liško, trochu zmatek, co vlastně "křesťané propagují".
     Kdybyste si prošla životopisy svatých, nemohla byste si nevšimnout, že mezi světicemi převažují ty ženy, které se neprovdaly, manželství odmítly a mnohdy odmítaly i za cenu smrti. Českým obrázkem: Anežek je mezi světicemi více než Zdislav.
     To by jistě nebylo možné, kdyby křesťanství považovalo za jediný správný životní model pro ženu svatbu a děti ještě před třicítkou. A heslo tří "k" není křesťanské, to je naopak velmi nekřesťanské!

     Křesťanské je naopak ctít svobodnou vůli každého člověka a snažit se žít tak, abych druhým lidem neubližoval. A do toho samozřejmě spadá i to neubližování sama sobě.

     Svobobodné bezdětné ženy starší 30 let nejsou z pohledu křesťana žádný problém a není to ani projev sobectví. Nejsou všichni lidé povoláni k manželství – manželství není jediná možná životní cesta!

     Pokud ale někdo k manželství povolán je a pokud někdo chce prožít život jako manžel/manželka a otec/matka, pak samozřejmě musí svému přání svůj život i podřídit: nelze přeci současně něco chtít a současně nechtít. Nelze vážně říkat "udělám to" a odkládat to přitom na dobu, kdy to už nemá smysl. To je jako "jednou se naučím japonsky, nejlépe až na to budu mít čas v domově důchodců".

     U ženy, která vstoupila do středního věku bez manžela a dětí, předpokládám, že manžela a děti nechce. A to samozřejmě respektuji a nevidím na tom nic špatného. Ale šokuje mne, když tyto ženy najednou slyším přímo houfně pofňukávat, že nemůžou manžela sehnat a/nebo nedaří se jím už počít dítě… To je opravdu jako když si šedesátník stěžuje, že už mu to učení japonštiny nejde do hlavy.
     Proč to dělá? Vždyť přece se ty ženy nechtěly vdávat a nechtěly mít děti! Těžko je mohu litovat, když najednou změní názor a diví se, že většinu svých šancí na rodiný a mateřský život zmeškaly. To zmeškání bylo jejich svobodné rozhodnutí.
     Ale jak už jsem psal, není každý povolán k rodinnému životu. Takovýmm znakem, že k němu člověk není povolán, je například i to, že ve věku vhodném pro zakládání rodiny se mu nepodařilo rodinu založit. Rozumný člověk v této situaci tedy hledá, k čemu jinému je povolán, kam má vlastně směřovat. Když to nalezne, bude šťasten. Když mermomocí se bude drát proti svému určení, bude nešťasten sám a navím učiní nešťastnými ještě i jiné lidi. A činit jiné lidi vve snaze o mé vlastní osobní štěstí nešťastnými je špatné, je to hřích – to je právě to, co je protikřesťanské. Ne zůstat sama a bezdětná, ale rozbíjet cizí manželství a svádět ženaté muže, nebo pořídit si děti "za každou cenu" bez otce a udělat jim z dětství (a mnohdy i z dospělosti) utrpení…

290. Ještě prosba.Chtěl bych Vás, paní Liško, o něco poprosit.
     Z Vašich článku jsem vyrozuměl, že jste se vdala a zase rozvedla, protože jste nechtěla děti. A že Vaše svatba byla "v kostele", takže Váš bývalý manžel si svou novou manželku, se kterou děti asi má či bude mít, se už znovu v kostele ženit nemůže.
     Z toho, co jste psala, jsem nabyl dojmu, že z hlediska církevního práva Váš předchozí sňatek nebyl platný a manželství z něj platně nevzniklo (tomu nasvědčuje i to, že jste nebyli obdařeni dětmi). Vy jste zřejmě měla vnitřní reservaci k manželskému slibu (a tedy jste ho nesložila platně) a Váš bývalý manžel uzavíral sňatek v omylu o Vaší osobě.
     Takové manželství je možné církevně prohlásit za neplatné, neexistující.
     Zkuste prosím navrhnout Vašemu bývalému manželu, že podáte k církevnímu soudu žalobu za určení neplatnosti manželství.
     Kdyby to církevní soud za naplatné prohlásil, jemu by to velmi pomohlo – mohl by se znovu oženit v kostele a získat tak pro své manželství milost posvěcující, která manželům skutečně a reálně pomáhá.
     Zkuste prosím udělat dobrý skutek.

291. ach jéééééžiš.
     no to bylo jen otázka času,kdy to tu nějaký "pravý" křesťan najde,"jako ježíše ve svém srdci".
     Ale "paní Liška" mě pobavila.to je fakt prdel:-)))

292. .. milý Milane, tohle všechno Liška zajisté ví a ví toho mnohem více – neb není blbá, ba naopak …

     … uberte ze své assertivity ;)

293. Milane, spoustu věcí jste pochopil jen způli.
     I svět vůbec, z půlky černý, z půlky bílý.

294. 289, 290: Pane Milane, děkuji, váš příspěvek mě velmi obohatil, i když s ním ne ve všem souhlasím, přiměl mě znovu k přemýšlení nad vážností takového kroku, jakou je svatba a početí dětí – zase z jiného úhlu. A co všechno je vlastně za obřadem "v kostele" jsem dosud také nevěděla.

295. 290:
     mohl by jste Milane blíže definovat termín "milost posvěcující" a zdůvodnit,proč je tato vázána na církevní sňatek-jak to z vašeho příspěvku vyznělo?

296. Obsah MIlanovych slov chapu, takhle nejak mi to bylo vstepovano taky ovsem nikoliv v krestanskem duchu takze ta omacka o nejake milosti posvecujici a takove veci chybely.

     ale obsah ano. takhle to znam taky. Takhle jsem to taky prijala a vlastne i udelala. nikdy me nenapadlo ze by to melo byt v krestanskem duchu. Zdalo se mi ze to ma hlavu a patu.
     Kdyz chcu rodinu tak si ju proste zalozim vcas, abych vsecko stihla. Kdyz jsu nechcu tak se pustim vasnive do veci ktere me naplnuji a bavi. do nejake nauky, vedecke prace, badatelske cinnosti, umelecke ci duchovni. TAm je rodina navic. ta pak prekazi.

     Vetsinou se nedaji propojit obe veci dohromady. Mit rodinu a zaroven se vasnive ponorit do badatelstvi. Rodina vytrhava porad z pohrouzeni. Omezuje.
     A kdyz chce clvovek badat a tvorit tak musi byt ponoren absolutne. Opet me napada jen moje kamaradka jeptiska. Jestlise pak stane svaty, to je jen vedlejsi produkt. Hlavni je pohrouzeni do sveho badani a do sebe.

297. Lenko, ad 294, Radko, ad 296 taky si to tak nějak myslím a beru.
     Ru, ad 293 – myslím si, že přes každou víru, ať je jaká chce, pokud člověk bere vše jen dle ní a jejích pravidel, může mu opravdu uniknout spoustu věcí, a svět pak může vidět víc černobíle a takovej není..A taky se může stát i míň tolerantnější k normálním lidkým vlastnostem, i jejich slabostem. Daleko líp by je zřejmě chápal "NĚKDO", kdo je mnohem dál, než my lidé..

     Pokud se nejedná o nějaký už fantismus, čímž nemyslím pana Milana a pokud mi někdo nevnucuje svou víru a ponechá mi tu mou, jen mou a nijak neorganizovanou, je mi úplně jedno, kdo čemu věří, když to potřebuje.

     Tak jako si myslím, že pan Milan má nárok na svůj názor, zrovna tak vím, že liška určitě chce žít podle svého srdce a s pravdou v sobě, k sobě. Že její život je hoooodně bohatý, je inteligentní a navíc tvůrčí. Navzdory různým nepříjemnostem, co jí potkaly a potkávají, dokáže se s nimi dobře, a ještě s humorem.. poprat.

298. Milane,
     s tím, co píšete [289][290], souhlasím se vším krom jednoho:
     krom slov, že někdo je či není k rodinnému životu povolán, když ho ještě v pětatřiceti nemá. Co taková Sára od Abraháma? Taky počali v pozdním věku, Izáka. Nebo sv. Anna se Zachariášem, Jana Křtitele (doufám, že si to správně pamatuju a nepletu jména).

     To jednak a taky: Leckdo svým založením "není povolán", jak říkáte, ale počne dítě ve čtrnácti a jde na tři potraty za sebou nebo na ně nejde…

     Prostě mi to připadá složitější a rozrůzněnější, než že někdo ano a někdo ne, povolán a nevhodný, černý a bílý /jak píše rulisa [293].

     A ta složitost se projevuje teď právě v tom, že hodně lidí chce od manželství něco "navíc" než dřív a od celého svého života taky – protože si můžeme mnohem víc vybírat než lidi kdysi, nejsme už předurčeni, když jsme se narodili na vesnici, že budem zemědělci nebo řemeslníci – můžeme být i námořníci, můžeme žít třeba v Austrálii.
     Je to prostě trend – není na něm všechno dobré ani všechno špatné pro všechny, ale něco takové a něco takové a to pro každého jinak.

     Jinak souhlasím, co píšete, včetně že mám zmatek v tom, co křesťanství presentuje a taky jak se representuje (protože různě, je to široký proud plný milionů lidí a zurčí a vaří se dva tisíce let) a býv.manželovi ten návrh, že lze zrušit naše manželství, pošlu, třeba bude rád. Dík.

299. Saule [291]
     mně se líbí, že Milan souvisle a slušně píše o věcech, které mu připadají důležité. Na tom nic k smíchu nevidím. Oslovení "paní Liška" je úsměvné :) – připomnělo mi jednu pohádkovou písničku a taky pohádku o kmotře Lišce.

300. bo [292], no dík, taky si nepřipadám blbá, ale v oblasti křesťanství poněkud jo; tak jsem schválně v tom článku útočila na svoje hádající se pohledyna věc (někdy je to výhoda a někdy naopak nevýhoda neumět se na něco kouzkat jen z jedné stránky).

     anino [297], přitakávám. Jen mi teď zrovna můj život nepřijde ani bohatý ani moc s humorem – jednak je to tím, že je listopad a prosinec (hurá, dnes je slunovrat a bude zase světlo!), a jednak hledat bydlení a práci zároveň a rychle není to, na co bych se těšila. Prostě teď trochu otrava.