Zábruslice – Záběžkyce

zá-holub

 

Konečně volný den, jako stvořený k průzkumu nového bydliště. Tvrdošíjně jsem chtěla jít bruslit na rybník, když teď bydlím u rybníka. I vzala jsem své docela nové brusle a šla. Jenže to by bylo moc jednoduché. Vzala jsem své docela nové brusle do docela starého batohu. Předpokládala jsem, že se půjdu najíst do sportovní jídelny hned u Hamerského rybníka, kam chodí tenisti a skvošeři (fuj – to zní jako košér škvoři!), tak jsem tam chtěla vpochodovat hrdě se starým kletříkem, ať vidí, že drahé vybavení jaro nedělá! Ostatně jaképak jaro…

zá-batoh

Kokrhání kohoutů, zurčení potoka a ťukot tenisových míčků mne dovedl k rybníku, kde holub pokukoval po hokejistech. Já ne :-) Hurá, rybník je ještě zamrzlý! Jenže také silně posněžený, jak se ukázalo, když jsem si nazula brusle. Sklouzla jsem se jen párkrát na očištěných pláckách, velkých sotva jako můj pokojík. No nevadí. Hlavní dobrodružství spočívá v tom, že můžu jít na ostrov a vůbec se nenamočit! Na ostrůvku nebyli vidět ani ptáčci ani tvrz (avizované na internetu), ale byl z něj pěkně vidět kostel:

zá-kostel1

zá-kostel2

zá-kostel3

zá-kostel4

(Snímky jsem dělala v opačném pořadí, ale nechtěla jsem ten nejméně romantický s paneláky vytasit jako první. Ty dvě fotky z dálky jsou z ostrova. Srandovní je u rybníka cedule s nápisem K VODĚ. Jakápak voda…)

Poodešla jsem sadem nebo lesíkem nebo čím dál (jo to jsem si zase ty brusle sundala a vzala boty) a otevřel se mi pohled na bílou pláň. Ne brusle, běžky! Už jsem se viděla, jak jedu touhle zasněženou silničkou z támhletoho sídliště dolů k zámku; až projedu ty pláně u potoka (a nakonec se tak stalo).

Šla jsem rychle domů, udělala si jídlo, stoupla si na pračku a pracně vymanévrovala lyže z patra v předsíni. S převlékáním jsem se nenamáhala – jsem přece v Praze, nebudu lítat po městě v nacucnutých přiléhavých běžkařských kalhotech. I nechala jsem si své jediné nové vkusné kalhoty. (Z toho žádná pointa nevyplyne, nedělejte si naděje; leda to, že mi v tenkých kalhotách mrznul zadek a začala mě z toho bolet kyčel.) Mimochodem – říkáte "v kalhotech", nebo "v kalhotách"? V gatích, že jo – jaképak rozhodování…

Spočítala jsem si, kdy jede autobus, a popojela tři stanice, k Záběhlické škole. A na bílé pláně, hurá! Vylezla jsem pak nějakým lesíkem do kopce a najednou vidím bílého koně a kozu!

zá-host-koza

zá-host-kůň

Tak tady je ten Toulcův statek, aha. Jenom kousek cesty. A tady nahoře je i sídliště Košík – na pražských sídlištích jsem pobyla jen několik hodin v životě, vůbec je neznám a chovám k nim podezření. Za chvilku jsem objevila ještě hostivařský hřbitov; ten taky vůbec neznám, ale podezření k němu nechovám. Bez úhony jsem přeběhla silnici za vidinou lesa, přelezla svodidla a hned si zase nandala běžky. Když už jsem dojela do Hostivaře, tak pojedu do lesoparku k přehradě! A už jsem tam, u hráze. Vylezla jsem k destičce s nápisem 245 m n.m. Skoro tak vysoko jako Bílá hora! Kdo by to byl řek – přece bydlím dole u Botiče. Jakýpak kopec…

Na tomhle lesnatém kopci se promenovalo moc lidí a sníh byl umydlený a zahlédla jsem pár běžkařů s lyžemi v rukou poskakovat po svahu. Tam nejdu. Sjela jsem zas dolů pod hráz a pak po jiné cestě lesíkem. Pak po necestě lesíkem, ale v kýženém směru k domovu. Když mám na nohou běžky, prosazují se zcela jiné instinkty, chovám se jinak. Rvu to furt, co to jde, kam až úzký proužek sněhu sahá. Vlezu ve velkoměstě sama do neznámého lesíka, kde přede mnou nikdo nejel. Jsem v jiné roli než obvykle – nejsem cestující hromadnou dopravou, který hledá trasu s co nejméně přestupy. Vyhodnocuju krajinu, cesty jinak. Jako na vodě – rozhlédnu se, kudy pojedu, a jedu. V krajině koukám a chápu, kudy asi projít, kde bude mokřina, kde strmá skála. To je na túře běžné – a teprve na "nepatřičném místě", ve městě, si to pořádně uvědomím. Baví mě být ve městě někým jiným než obvykle. Ostatně jaképak obvykle…

Našla jsem další rybníček, trochu smrděl, ale otevíral cestu zpátky na pláně. Staré Záběhlice jsou táámhle vzáádu, dole u potoka. A velké paneláky postavili pěkně na kopcích kolem, aby byly odevšad vidět. Nic moc, ale dneska se mi skoro líbily. Poprvé v životě. Vypadalo to, jako by Atlantský oceán zamrzl a já jela vstříc New Yorku:

zá-amerika

Spousta zajíců nechala ve sněhu své stopy. A co víc si může taková Liška přát!

I když jakápak liška…

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Zákoutí a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

35 komentářů u „Zábruslice – Záběžkyce

  1. best ever ?ten je pěknej ! co víc si taková Liška může přát ? sníh nám dělá v krajině nové cesty … když je sníh a čtyřkolka jezdí, jedu cestou necestou úplně stejně ! kudy vítr, tudy plášť a já sním !
    :)

  2. btwschovávej si suchý rohlíky, v létě tam v rybníce jsou kapři vychovaný jako slepice, žerou z ruky + v restauračce dobře vařej

  3. [2]
    suchý nakrájený rohlíky mám v práci – chtěla jsem je dát hladovým nebojácným rybám v rybníčku u Břevnovského kláštera.

    V restauračce dobře vařej? No tak spíš jídelnově. Po průzkumné výpravě jsme tam šly se spolubydlící na večeři (už druhou) a nenadchla jsem se. Ale špatný to nebylo. A pivo bylo hezky živé a chlazené, to jo!

  4. Ten zamrzlej oceán, to je něco!!! To bych nikdy neřekla, že je to focený v Praze. V Praze maj i New York! a oceán! a stáda koní …… úžasné!

  5. P.S."Kalhotách" se říká. "kalhota" jako "žena" :-)
    (žádný kalhot není – jenom kal a v angličtině hot (horký kal? …… tudy tekl???? ajajaj … jsem se dostala do kalných vod …… kalhotových)

  6. Mě běžky chytly v patnácti a ještě nepustily (ale jezdím o hodně míň než dřív). Jinak jsem nesportovec – baví mě jedině sporty, ve kterých se pohybuju krajinou: běžky, kanoe, chůze s batohem, v nejhorším jízda na kole… jinak asi žádné. Jo, ringo jsem hrávala několik let každý týden (to je jako volejbal, který nesnáším, jenže se dvěma kroužky místo míče – je to o hodně pohyblivější a větší maso:-).

  7. … radši nějaké terénní dobrodružné hry ve skupině sympatických kamarádů, to je nejlepší sport. Toho jsem si užila vrchovatě, to bylo skvělý. Teď už radši sedím a žvaním nebo kecám písemně na blogu:-))

  8. A to jsi mě potěšila s tím hezkým vztahem k pohybu krajinou! Jsem na tom právě tak. Přirozený pohyb, to je moje …. kanoe, batoh… můžu i plavat – třeba na výlet plavmo – několik klometrů tam, dát si tam čaj nebo zmrzku a pak plavat zpátky, ano v nejhorším i kolo nebo i prkýnka, ale nejraději pěšky … s větrem ve vlasech a o nic neusilovat.
    Sport jako takový mě nudí, protože jsem ztratila schopnost chtít vyhrát a přihrávám bezelstně i soupeři.
    Pěkný jsou taky akvabely na rybníce smíšeně s chlapama (kamarádama) To je výbornej sport! Když se člověk neudusí smíchy, procvičí si bránici jako nikde.

  9. Pekny fotkyNechces jit k nam na flickr?

    A vubec, prijd dneska na defenestraci, muzes me tam videt :-)

  10. [12] Lenko,
    plavat na výlet! To jsem nezkoušela, to by šlo! Dobrý nápad.

    [13] mně ty fotky přijdou úplně blbý, mimochodem – dělal jsem je jako dokumentační. Fotku vždycky dělám jako dokumentační, zachycení něčeho, nikdy ne uměleckou, do toho se nehrnu.
    Flickr… nojo, ještě se hnát do další sítě, nevim nevim – třídit fotky mě moc nebaví, házím je z foťáku do počítače (některé nechám ve foťáku), žádná zábava.

  11. I dokumentární fotka se dá zfušovat, popřípadě skvěle zvládnout. Stejně jako sportovní, produktová, porno … a další účely, kvůli kterým vznikla :-)

    A to není žádná síť, jen se tam ty fotky snadněji vkládaji a O HODNE LIP vypadaji ;-)

  12. [15] roji,
    proč ty sis vybral flickr, a ne jiný server?
    PS. mě baví leda ta fotka koně taky – pojmenovala jsemm si ji "naporcovaný kůň" :-)

  13. oprava: "taky" má být "tady" – ale to je fuk

  14. Mne asi ta poslední z NY :-)
    Obecne mas problem s vodorovnou rovinou, ale to je normalni a da se to lehce vyrovnat v kompu :-)

    A proc flickr? Protoze k tomu mam dobre duvody, hele:
    http://roj.bloguje.cz…-picasa.php

  15. Jojo, s vodorovností mám potíže. Někdy schválně, protože je mi celkem jedno, jestli je to nakloněné nebo ne; každý přece ví, že dům roste kolmo vzhůru, takže si to domyslí a podle toho své oko zařídí.
    Jdiu si přečíst tvé učené flickrovské pojednání.
    Ještě existuje rajče, že jo?

  16. – mě teď hrozně štvou fotky domů (moje), protože se to všechno kácí šikmo. Nemůžu si na to zvyknout, protože jsem mívala foťák ne-digitál, který měl objektiv jiný, než obvykle u kompaktů bývá. Ty domy se tak šikmo nesbíhaly, mrchy. A teď mám obyč digitál a sbíhají se až hrůza. Potom mám tendenci dát zvolenou linii kolmo a tím pádem fotit schválně šikmo. I neschválně :)

  17. To zmaknes :-)

    BTW ja tam rajce dost stiram, ale oni se trochu zlepsili. Neni to zadna spicka, ale je to rozhodne o hodne lepsi nez Fejsbuk – ten fotky kurwi neuveritelnym zpusobem.

  18. Jo, roji, ty už jsi na defenestraci! Ahá, teď jsem si přečetla, co to je. Prosimtě, za mě defenestruj toho raz-dva-tři-čtyři Kněžínka, co zprznil Karlův most!!! Nebo sprznil? Takže poletí dvakrát. :)

  19. Za flickr se platit NEMUSI, ale dost uzivatelek to dela rado :-)
    Nez tam nafrkas 200 fotek, casu dost :-)

  20. 200 fotek, to je jako pšouk!

    Jenže nevím, proč bych měla svoje fotky ukazovat – ukazuju tady ty, co se k něčemu vztahují, ale ty soukromé s lidmi stejně ukazovat nebudu, tak co, no…

  21. To je prave tech 200 fotek, ktere chces ukazovat. Ale ja te nenutim, jen radim, je to pro tvy dobro! :-)))

  22. Ano, to je obvykly karierni postup :-)
    A v Klubu negativistů se rychle naucis fotit lip :-)

  23. Jo, je to super, i kdyz trochu drahej konicek :-) Asi bych to delal v praci na kopirce, nebo jednoduse fotil na prusvitce nebo cernym papire :-)

    Vis co? Ja si te prdnu do blogrollu! :-)

  24. Nevi, co je blogroll a na kopírce to je prd, to není žádná prácička ruční, to nemá potom tu hodnotu ani pro autora ‚že si to odmakal) ani pro ostatní – že je to reprodukovatelné donekonečna a to není "cenné," není tam ani cena materiálu a tak vůbec to nemá to působení.

  25. Blogroll jsou takove ty odkazy na blogisku :-)
    A lehnout si klidne di, kdyz nekoukas na curling :-)

  26. Běžky jsou super věc, jen se mi nedaří je správně namazat, aby mi to správně jelo. Takže mi jedou z kopce a do kopce je snad i lepší běžky sundat a jít po svých. Taky mě nejvíc zaujala fotka s New Yorkem.Milan říkal, že to je nějaký Zemanovský trik.
    Hezký večer!

  27. Do kopce jsou běžky nejlepší {jé,nejsem na svém počítači a nemužu najít vykřičník, co je tohle za klávesnici…]

    Mazání je výzva, to mě taky baví.
    Nazdáár, viděla jsem dneska večer dva české olympijské medailové přímé přenosy a jeden byly běžky! [a hele, vykřičník byl nad jedničkou, ačkoli to na klávesnici nikdo nenapsal…]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.